7 Co 42/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A Jméno advokáta B o vydání věci, eventuelně zaplacení částky 296 450 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 12.9.2025, č.j. 4 C 170/2024-93,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 21 430 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se podanou žalobou u Okresního soudu v Jindřichově Hradci domáhala vydání minibagru, který nabyla do vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, . dne 9. 5. 2023 za kupní cenu 296 450 Kč. Žalobkyně uvedla, že minibagr eviduje v účetnictví a pravidelně ho odepisuje. Předmětný minibagr se nacházel v místě bydliště paní , jméno FO, , která byla družkou žalovaného a matka družky jednatele žalobkyně. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, neboť vlastníkem bagru je on. Tvrdil, že jej spolu s družkou , jméno FO, koupili od žalobkyně. O koupi minibagru jednali s jednatelem žalobkyně, panem , jméno FO, . Na základě ústně uzavřené kupní smlouvy odeslali dne 4. 5. 2023 na účet sdělený panem , jméno FO, kupní cenu 300 000 Kč z účtu paní , jméno FO, , ke kterému měl žalovaný dispoziční právo. Dne 22. 5. 2023 byl předmětný minibagr žalobkyní dopraven do místa bydliště žalovaného. Písemnou darovací smlouvou paní , jméno FO, darovala žalovanému svůj podíl na minibagru.

2. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobkyni minibagr , značka, , sériové číslo , číslo, , eventuelně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 296 450 Kč, zamítnuta (výrok I.). Současně bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 79 150 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.). Rozsudek zdůvodnil tím, že z provedených důkazů lze uzavřít, že mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným a jeho družkou paní , jméno FO, jako kupujícími byla uzavřena ústní kupní smlouva, na základě níž žalobkyně prodala žalovanému a jeho družce minibagr , značka, , sériové číslo , číslo, za cenu 300 000 Kč, kterou kupující zaslali na účet pana , jméno FO, , jednatele žalobkyně, přičemž předmět koupě byl kupujícím odevzdán v místě jejich bydliště v , adresa, . Následně prodávající předal kupujícím i doklady vztahující se k předmětu kupní smlouvy. Okresní soud vyšel především z komunikace mezi jednatelem žalobkyně a žalovaným a komunikace mezi žalovaným a svědkyní , jméno FO, , dcerou družky žalovaného. Za významné považoval také potvrzení , právnická osoba, ., z něhož vyplynulo, že dne 4. 5. 2023 odešla z účtu družky žalovaného na účet jednatele společnosti částka 300 000 Kč a téhož dne byla na tento účet připsána. Z výpisu z účtu družky žalovaného dále okresní soud dovodil, že na tomto účtu měl prostředky i žalovaný, neboť mu na tento účet chodila výplata. Soud dále hodnotil výpovědi svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, jako věrohodné a uzavřel, že potvrzují záměr žalovaného a jeho družky minibagr koupit a následně i to, že s ním žalovaný pracoval. Naproti tomu výpověď svědkyně , jméno FO, , podle níž k prodeji nedošlo a částka 300 000 Kč měla být výpomocí od její matky, soud označil jako nevěrohodnou a neuvěřil ani vysvětlení svědkyně ohledně její zprávy žalovanému, že bagr je jeho.

3. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které zdůvodnila tím, že v řízení nebyl prokázán přechod vlastnického práva na jinou osobou a vlastníkem předmětného minibagru je stále žalobkyně. Dle žalobkyně žalovaný v řízení ani řádně netvrdil, kdy měla být kupní smlouva uzavřena a co bylo jejím předmětem, a nepředložil žádné důkazy, které by uzavření kupní smlouvy prokazovaly. Komunikace mezi jednatelem žalobkyně a žalovaným je sice pravá, nicméně v ní jde toliko o jakési domlouvání ohledně koupě bagru, nikoli o konkrétní uzavření kupní smlouvy. V této komunikaci navíc nefiguruje druhá z údajných kupujících, a to družka žalovaného. Na uzavření kupní smlouvy nelze usuzovat ani z toho, že svědkyně , jméno FO, měla napsat žalovanému, že bagr je jeho, neboť věrohodně vysvětlila důvody, proč takovou zprávu žalovanému zaslala. Žalobkyně nesouhlasí ani se závěry soudu vyvozovanými z převodu částky 300 000 Kč, když jednak tato částka neodpovídá kupní ceně, za kterou měl být bagr dle tvrzení žalovaného zakoupen, a jednak se jedná o převod finančních prostředků na účet jednatele žalobkyně, nikoli na účet žalobkyně. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, vyplynulo, že ji matka pravidelně finančně podporovala. I kdyby měl být převod 300 000 Kč považován za úhradu kupní ceny za bagr, nelze uzavřít, že tyto prostředky náležely žalovanému, když odešly z účtu jeho družky. Žalovaný doložil pouze to, že mu ve čtyřech měsících na účet přišla mzda, avšak v relevantní době byl v insolvenci. Žalobkyni tak není zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil, že bagr koupil žalovaný společně se svou družkou. Žalobkyně dále namítá, že žalovaný neprokázal ani své tvrzení, že mu měla žalobkyně vrátit DPH, či že místo něj bylo na žalovaného převedeno vlastnické právo k vozidlu , značka, , což žalobkyně vyvrátila předložením technického průkazu. Pokud jde o svědecké výpovědi, žalobkyně uvádí, že ani z nich nelze dovodit pravdivost tvrzení žalovaného o uzavření kupní smlouvy, neboť svědci se vyjadřovali toliko zprostředkovaně v tom smyslu, že slyšeli, že si žalovaný a jeho družka měli minibagr pořídit, avšak žádné konkrétní skutečnosti ohledně uzavření kupní smlouvy nebyli schopni sdělit. Naopak svědkyně , jméno FO, byla schopna se k věci relevantně vyjádřit, avšak její výpověď soud hodnotil jako nevěrohodnou, aniž by konkrétně uvedl, z čeho tak soudí a v čem se svědkyně jeví méně věrohodná než svědci navržení žalovaným. Žalobkyně dále namítá pochybení soudu při hodnocení darovací smlouvy. Soud prvního stupně důkaz znaleckým posudkem neprovedl pro nadbytečnost, avšak současně z této smlouvy při rozhodování vycházel, a to navzdory tomu, že žalobkyně její pravost výslovně zpochybnila. V závěru žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví v plném rozsahu, a současně uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím.

4. Žalovaný se k odvolání žalobkyně vyjádřil tak, že v podaném odvolání žalobkyně opakuje svá tvrzení, která uplatnila již v řízení před soudem prvního stupně. Žalovaný má za to, že žalobkyně nenapadá skutkové či právní závěry okresního soudu s výjimkou závěru týkajícího se nadbytečnosti znaleckého posudku k pravosti darovací smlouvy. Tuto námitku žalovaný shledává nedůvodnou. Žalobkyně zcela pomíjí časové a věcné souvislosti, návaznost jednotlivých kroků, jak vyplývaly z korespondence účastníků. Argumentace týkající se kupní ceny, která měla být zaslána na účet jednatele společnosti a nikoli na účet žalobkyně, je pak zcela nedůvodná, neboť žalovaný s družkou zaslali kupní cenu na účet označený jednatelem žalobkyně. Na účet družky žalovaného chodila v roce 2023 žalovanému výplata, a to bez jakékoliv srážky, neboť insolvence žalovaného skončila v roce 2022. Dle žalovaného je výpověď svědkyně , jméno FO, zcela nevěrohodná a naopak svědci navržení žalovaným podporují tvrzení žalovaného. Závěrem žalovaný navrhl potvrdit rozsudek prvního stupně.

5. Při jednání strany odkázaly na svá předchozí písemná vyjádření, žádné další důkazy nenavrhly.

6. Odvolání žalobkyně bylo včasné, přípustné a podané oprávněnou osobou. Odvolací soud napadený rozsudek přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

7. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

8. Podle § 2085 odst. 1 o.z. jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou.

9. Podle § 2087 o.z. prodávající kupujícímu odevzdá věc, jakož i doklady, které se k věci vztahují, a umožní kupujícímu nabýt vlastnického práva k věci v souladu se smlouvou.

10. Podle § 2088 o.z. prodávající splní povinnost odevzdat věc kupujícímu, umožní-li mu nakládat s věcí v místě plnění a včas mu to oznámí.

11. Odvolací soud vychází z úplných skutkových zjištění okresního soudu, ta odpovídají obsahu spisu. Z důkazů provedených soudem prvního stupně vyplývá, že mezi účastníky (resp. žalobkyní na straně jedné a žalovaným a paní , jméno FO, na straně druhé) došlo na základě kupní smlouvy k převodu vlastnictví předmětného minibagru. Úspěch žaloby na vydání věci předpokládá, že žalobce prokáže své vlastnické právo. Jestliže je naopak prokázáno, že žalovaný drží věc na základě právního důvodu (zde kupní smlouvy), nelze žalobě na vydání věci, eventuálně zaplacení částky 296 450 Kč vyhovět.

12. Předně nelze přisvědčit tvrzení odvolatelky, že žalovaný řádně netvrdil, kdy a jak měla být kupní smlouva uzavřena a co bylo jejím předmětem. Z obsahu korespondence mezi žalovaným a jednatelem žalobkyně (řeší se konkrétní pořízení jednoho ze dvou minibagrů, konkrétní parametry a příslušenství, cena, způsob a místo předání dokladů i logistika dopravy) je patrná dostatečně určitá shoda na předmětu plnění i na ceně, resp. na jejím vyčíslení a následném plnění. Závěr soudu prvního stupně o faktickém odevzdání minibagru je založen na konkrétních důkazech zachycujících realizaci předání (zejména komunikace účastníků o zajištění dovozu a převzetí bagru) a následném nakládání žalovaného s věcí. Přiléhavě tomu odpovídá i obsah komunikace, v níž jednatel žalobkyně dodatečně řeší předání dokladů k minibagru, kdy výslovně uvádí, že je opomenul předat, což podporuje závěr, že k reálnému předání věci došlo a že současně byly řešeny doklady ve smyslu § 2087 o.z.

13. K námitce, že v komunikaci nefiguruje druhá kupující (družka žalovaného), odvolací soud uvádí. Pro posouzení, zda žalobkyně pozbyla vlastnické právo k minibagru, je podstatné, zda došlo k platnému převodu na jinou osobu. Není podstatné, zda veškeré úkony před uzavřením smlouvy činily všechny osoby na straně kupujících. Ze svědeckých výpovědí navíc plyne, že družka žalovaného o pořízení minibagru věděla, v okruhu svědků bagr prezentovala jako pořizovaný pro ně. Tomu odpovídá i formulace v korespondenci mezi jednatelem společnosti žalobkyně a žalovaným, v níž jednatel žalobkyně používá oslovení v množném čísle („vemte“, „být váma šel bych do toho základního“, byť si dle korespondence tykali). Z toho je zřejmé, že jednání směřovalo k pořízení minibagru pro žalovaného a jeho družku společně. Samotná absence přímé korespondence ze strany družky proto nemůže zpochybnit závěr o uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní jako prodávající a žalovaným a paní , jméno FO, jako kupujícími.

14. K argumentu odvolatelky, že převod 300 000 Kč neodpovídá ceně 296 450 Kč, odvolací soud uvádí, že smluvní strany si mohly ujednat i jinou než pořizovací cenu, za niž žalobkyně minibagr původně nabyla. Z komunikace mezi účastníky vyplývá, že se řešili rovněž související položky (příslušenství, doprava a DPH), takže samotný rozdíl částek nevylučuje závěr o smluvené kupní ceně ve výši 300 000 Kč (jak ji žalovaný tvrdí, viz procesní obrana z 28. 8. 2024). Stejně tak skutečnost, že platba byla poukázána na účet jednatele žalobkyně, nemůže bez dalšího vést k závěru, že kupní cena nebyla zaplacena prodávající. Za situace, kdy číslo účtu sdělil kupujícím jednatel v souvislosti s realizací prodeje, mohli kupující vycházet z toho, že jde o platební místo určené prodávající. Závěr odvolacího soudu podporuje i judikatura Nejvyššího soudu, podle které zaplacení na účet třetí osoby představující sjednané platební místo s úmyslem splnit závazek je třeba pokládat za plnění druhé smluvní straně (věřiteli), nikoli majiteli účtu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.9.2019, sp. zn. 28 Cdo 2505/2019). Pouhá skutečnost, na jaký účet byla částka poukázána, proto není způsobilá vyvrátit závěr, že kupní cena byla zaplacena.

15. K námitce odvolatelky týkající se původu finančních prostředků na účtu družky žalovaného, z provedených důkazů vyplývá, že žalovanému na tento účet přicházela výplata, což nepodporuje tvrzení odvolatelky, že šlo o účet zcela oddělený od finanční sféry žalovaného. Judikatura (např. rozsudek NS z 25. 4. 2023, sp. zn. 22 Cdo 91/2023) nevylučuje možnost uložení finančních prostředků různých osob na jednom účtu. I kdyby kupní cenu fakticky hradila družka žalovaného z vlastních prostředků, nemění to nic na tom, že žalobkyně pozbyla vlastnické právo převodem na kupující. Ostatně soud prvního stupně se neopřel jen o samotnou platbu, ale i o další důkazy dokládající, že minibagr byl pořizován právě pro žalovaného a jeho družku.

16. Pokud jde o námitku týkající se hodnocení svědeckých výpovědí, soud prvního stupně vyložil, proč považoval za věrohodné svědky navržené žalovaným (zejména jejich nepřímý vztah ke sporu a shodnost ve vnímání podstatných skutečností) a proč naopak nepřisvědčil svědkyni , jméno FO, (družce jednatele žalobkyně , jméno FO, ). Ze zachycené komunikace mezi ní a žalovaným plyne, že svědkyně žalovanému sdělila „my s T. víme, že bagr je tvůj“. Tuto formulaci následně při výslechu vysvětlovala tak, že jejím cílem bylo situaci uklidnit. Takové vysvětlení soud posoudil jako nepřesvědčivé, neboť uvedené sdělení je svou povahou jednoznačné a následné tvrzení svědkyně vyznívá jako účelové a není v souladu s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazů soudem prvního stupně je logické, opřené o obsah spisu a odvolací soud se s ním ztotožňuje.

17. Neobstojí ani argumentace odvolatelky, že žalobkyně prokázala vlastnictví tím, že minibagr vedla v účetnictví a odepisovala jej. Účetní evidence a odpisy mají význam ve vztahu k interním evidenčním povinnostem, samy o sobě však nejsou právním titulem vlastnictví a nemohou vyvrátit závěr vyplývající z konkrétních důkazů o převodu věci a zaplacení kupní ceny.

18. K námitce, že soud vycházel z darovací smlouvy, jejíž pravost byla rozporována, a současně neprovedl znalecké zkoumání podpisu, odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně není povinen provést všechny důkazy, jestliže má za to, že navržený důkaz je nadbytečný, a tento svůj závěr řádně odůvodní. Odvolací soud přisvědčuje soudu prvního stupně, že otázka pravosti podpisu na předložené darovací smlouvě nebyla pro výsledek sporu rozhodná. Případný závěr o (ne)pravosti podpisu na darovací smlouvě by znamenal, že uvedená listina není způsobilá prokázat tvrzený darovací titul mezi osobami v ní označenými. V takovém případě by přicházelo v úvahu toliko vypořádání případného spoluvlastnictví, nikoli vyhovění žalobě na vydání věci žalobkyni, resp. zaplacení částky 296 450 Kč.

19. Konečně odvolací námitky týkající se tvrzení o vrácení DPH či převodu vozidla , značka, , ty nejsou způsobilé samy o sobě ve vztahu k předmětu řízení nic prokázat ani vyvrátit právní titul, na jehož základě žalovaný minibagr drží. Rozhodující jsou naopak důkazy, na nichž je napadený rozsudek postaven.

20. Okresní soud dospěl ke správnému právnímu závěru. Rozhodl správně i o nákladech řízení. Z uvedených důvodů odvolací soud za použití § 219 o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch úspěšného žalovaného. Náklady žalovaného sestávají z odměny zástupce žalovaného (advokáta) za dva úkony právní služby po 9 500 Kč (podání vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání podle § 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu, určené z tarifní hodnoty 296 450 Kč podle § 6 a § 7 advokátního tarifu) a dále ze dvou režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Pokud jde o náhradu hotových výdajů advokáta, na cestovném bylo přiznáno 930 Kč (z toho na základní náhradě 649 Kč při ujetých celkem 110 km na trase , adresa, – , adresa, a zpět a sazbě 5,90 Kč na kilometr, při vyhláškové ceně nafty 34,10 Kč za 1 litr a kombinované spotřebě 7,5 l, jak bylo doloženo osvědčením o registraci vozidla), dále byla přiznána náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 600 Kč (4 započaté půlhodiny po 150 Kč), celkem částka 21 430 Kč.

22. Lhůta k zaplacení nákladů řízení vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř., věta před středníkem.