7 Co 49/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A 2 zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o omluvu a přiměřené zadostiučinění 100 000 Kč, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2025, č. j. 27 C 51/2023-418

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 6 715,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta sídlem , adresa, , , Jméno advokátky B, .

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 7. 2. 2023 domáhá omluvy žalované tohoto změní: „Tímto se omlouváme paní , jméno FO, narozené , Datum narození žalobkyně A, bytem , adresa, , Jméno advokátky B, za to, že jí dne 7. 2. 2020 v budově Nemocnice , Jméno advokátky B, , sídlem , adresa, , nebyla včas poskytnuta náležitá zdravotní péče“. Žalobkyně současně požaduje i peněžité zadostiučinění 20 000 Kč, a to z důvodu zásahu do jejich osobnostních práv, konkrétně práva na zdraví a práva na důstojnost neoprávněným postupem žalované dne 7. 2. 2023, kdy jí na oddělení urgentního příjmu Nemocnice , Jméno advokátky B, , tam byla opakovaně převezena záchrannou službou, nebyla poskytnuta včas lékařská péče. Pokud jde o finanční zadostiučinění požaduje žalobkyně v souvislosti se zásahem do práva na zdraví částku 4 000 Kč a od 10. 1. 2023 (kdy žalobu rozšířila) částku 20 000 Kč. Za zásah do důstojnosti původně požadovanou částku 16 000 Kč rozšířila dne 10. 1. 2023 na 80 000 Kč.

2. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 7. 2025, č. j. 27 C 51/2023-418 (dále napadený rozsudek) žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I., II.) a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 71 390 Kč (výrok II.) Vycházel přitom ze zjištění, že žalobkyně byla dne 7. 2. 2023 převezena opakovaně (celkem třikrát) záchrannou službou na oddělení urgentního příjmu Nemocnice , Jméno advokátky B, z důvodů mdloby a kolapsu. První převoz se uskutečnil ve 12:44 h. kdy byla žalobkyně záchrannou službou předána na urgentní příjem nemocnice poté, co byly u ní zkontrolovány běžné hodnoty základních vitálních funkcí (tlak, tepová frekvence, saturace kyslíkem). Po převzetí žalobkyně na oddělení urgentního příjmu byly vitální funkce znovu zkontrolovány a žalobkyně byla v rámci systému triáže vyhodnocena jako stabilizovaný pacient a umístěna na pozorování (napojena na monitor) v lůžkové části oddělení urgentního příjmu pod kontrolou zdravotnického personálu s tím, že je schopna vyčkat vyšetření. Žalobkyně oddělení urgentního příjmu opustila svévolně v 16:30, tj. krátce předtím, než byl lékař připraven k jejímu vyšetření. K tomuto vyšetření mělo dojít cca v 16:

35. Žalobkyně však k tomuto vyšetření neposkytla součinnost právě z důvodu svévolného opuštění oddělení. Téhož dne byla žalobkyně znovu dopravena zdravotnickou záchrannou službou na oddělení urgentního příjmu nemocnice v 18:10 h., kdy opustila prostory urgentního příjmu, aniž vyčkala a převzetí na oddělení, aby byla opětovně v 19:16 hodin znovu transportována zdravotnickou záchrannou službu na oddělení urgentního příjmu nemocnice, kde byla v 19:25 vyšetřena lékařem se závěrem, že žádná závažná zdravotní příčina vyžadující hospitalizaci nebyla zjištěna. Následně byla uvedeného dne odeslána na psychiatrické oddělení, odkud byla propuštěna domů. Bylo zjištěno, že chování žalobkyně při zásazích zdravotní záchranné služby bylo agresivní, a to i ve vztahu k personálu oddělení urgentního příjmu a bylo důvodem trestního oznámení na žalobkyni ze strany zdravotního personálu oddělení urgentního příjmu.

3. Soud prvního stupně neshledal oprávněným tvrzení žalobkyně, že jí po dobu 8 hodin nebyla poskytnuta lékařská péče s tím, že zdravotní péče byla žalobkyni poskytnuta zdravotním personálem žalované již v době prvního přijetí na oddělení urgentního příjmu, kdy byly u žalobkyně změřeny hodnoty základních vitálních funkcí, které byly zcela standardní a žalobkyně byla umístěna na lůžko, kde byl její stav monitorována, byla pod kontrolou zdravotní sestry. Žalobkyně byla schopna v průběhu umístění na oddělení urgentního příjmu telefonovat (domáhala se lékařského vyšetření prostřednictvím policie) a pořizovat nahrávky zdravotního personálu. Soud prvního stupně ze strany žalované neshledal neoprávněný zásah do zdraví a důstojnosti žalobkyně. Poukázal na to, že zdravotní péče byla žalované poskytnuta, její základní životní funkce byly monitorovány a prodlení z uskutečnění prohlídky lékařem v trvání cca 3,5 hodin bylo způsobeno poskytováním lékařského ošetření jiným osobám, jejichž zdravotní stav byl posouzen jako závažnější. Jednalo se celkem o pět pacientů v časovém rozmezí od 12:18 do 16:

19. Lékařské ošetření mohlo být poskytnuto v 16:35, žalovaná je však zmařila svévolným opuštěním oddělení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ze strany žalované nedošlo k neoprávněnému zásahu do práva na zdraví a důstojnost žalobkyně. Zdravotní péče jí byla poskytnuta na náležité odborné úrovni. Nedošlo k odmítnutí péče o žalobkyni a časová prodleva cca 3,5 hodiny s lékařským ošetřením byla způsobena nutností ošetřit jiné pacienty v závažnějším zdravotním stavu podle pravidel tzv. triáže. Soud prvního stupně má za to, že časové rozmezí mezi prvním přijetím žalobkyně na oddělení urgentního příjmu a pokusem o její ošetření příslušným lékařem v délce cca 3,5 hodiny v situaci, kdy nebyla ohrožena na zdraví a životě, je běžnou čekací dobou u lékařů a tato doba byla vzhledem k okolnostem ospravedlnitelná, proto soud prvního stupně žalobu zamítl. V právní rovině vycházel z ustanovení § 81 odst. 1 a 82 odst. 1 o.z. a dále prokázal zejména z ustanovení § 4 odst. 5 a § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Zabýval se též námitkou promlčení ze strany žalované ve vztahu k těm částem uplatněného nároku na finanční zadostiučinění, které se staly předmětem řízení po rozšíření žaloby ze dne 10. 11. 2023 v rozsahu 16 000 za zásah do práva na zdraví a v rozsahu 64 000 za zásah do práva na důstojnost a dospěl k závěru, že k promlčení těchto nároků došlo uplynutím tříleté promlčecí doby podle § 629 o.z. Promlčecí lhůta uplynula dnem 7. 2. 2023. Rozhodnutí soudu prvního stupně je odůvodněno úspěchem žalované ve věci a odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení sestávající z odměny a hotových výdajů advokáta jsou vyčísleny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

4. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolávám, neboť skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně považuje za neúplný a jeho právní posouzení věci za nesprávné. Trvá na tom, že k zásahu do jejího zdraví a důstojnosti postupem žalované, který označuje za „non lege artis a šikanózní“ došlo. Pokud jde o promlčení, namítá rozpor s dobrými mravy. Poukazuje na skutečnost, že dlouhodobě trpí nedostatkem draslíku, tj. hypokalemií, jejíž řešení vyžaduje co nejrychlejší pomoc. Namítá, že soud prvního stupně nevyslechl službu konajícího lékaře , tituly před jménem, , jméno FO, a ředitele záchranné služby , tituly před jménem, , jméno FO, , který v minulosti sám u žalobkyně zasahoval. Namítá, že zdravotníkům byl znám její zdravotní stav i to, že zkolabovala na veřejnosti. Nečinnost zdravotníků označuje jako postup non lege artis. Má za to, že došlo k šikaně a dehonestaci její osoby. Správný postup vyžadoval rychlý odběr krve za účelem odhalení hypokalemie. Poukazuje též na to, že na ní bylo zdravotnickým personálem podáno neoprávněné trestní oznámení. Obsáhle argumentuje dlouhodobě zhoršeným zdravotním stavem a je přesvědčena, že žádný vážnější případ v době, kdy byla převezena na oddělení urgentního příjmu na tomto oddělení nebyl. Žalovaná argumentuje tím, že ze strany žalobkyně je dlouhodobě šikanována a dehonestována o čemž svědčí protokol ze dne 4. 4. 2024, který je součástí spisu. Náprava nebyla sjednána, ačkoliv byla ředitelem nemocnice p. , jméno FO, v minulosti přislíbena. Pochybení na straně žalované spatřuje v tom, že nebyl bez prodlení proveden odběr krve má zato, že po mnoha návštěvách žalované na urgentu a provedených záznamech v dokumentaci byla hypokalemie, kterou trpí, známa. Bez odběru krve se toto onemocnění nedá odhalit. Má za to, že se oprávněně domáhá omluvy a přiměřeného zadostiučinění, neboť evidentně ze strany žalované došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv, a to práva na zdraví a důstojnost tím, že nebyla téměř 8 hodin ošetřena lékařem.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

6. Podle § 81 odst. 1 o.z. je chráněna osobnost člověka, včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 téhož ustanovení ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

7. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek.

8. Podle § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobilé duševní útrapy.

9. Ke vzniku občanskoprávní povinnosti odčinit nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka, musí být splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď porušení, nebo ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě. Zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 439/2018). Osoba dotčená na svých osobnostních právech je oprávněna domáhat se, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek (§ 81 odst. 2 o.z.). Nejsou-li tyto prostředky postačující, může nastoupit i požadavek na poskytnutí zadostiučinění (§ 2951 odst. 2 o.z.), a to i v peněžité formě.

10. V posuzovaném případě požaduje žalobkyně zadostiučinění v podobě písemné omluvy žalované a za to, že jí „nebyla včas poskytnuta náležitá zdravotní péče“ a současně požaduje zadostiučinění v peněžité formě. Aby bylo možné posouzení vzniku újmy je zapotřebí, aby účastník (zde žalobkyně) skutkově vymezila povahu zásahu od něhož uplatněné právo odvozuje. Žalobkyně v této věci spojuje zásah do práva na zdraví a důstojnost s tím, že jí dne 7. 2. 2020 nebylo včas poskytnuto lékařské ošetření přesto, že opakovaně „zkolabovala“ na veřejnosti. Uvedeného dne byla celkem třikrát převezena zdravotní záchrannou službou na oddělení urgentního příjmu žalované, a to poprvé ve 12:44 uvedeného dne a vyšetření lékařem se jí dostalo až v 19:25, tedy s prodlením 8 hodin. Toto prodlení považuje žalobkyně za postup non lege artis (protiprávní jednání) a znamenalo zásah do jejího zdraví (bylo dlouhou dobu udržována ve špatném zdravotním stavu) a důstojnosti, (postup žalované považuji za šikanózní).

11. Platí, že není vyloučen zásah do osobnostního práva pacienta tím, že mu nebyla poskytnuta odborná péče na náležité úrovni a on tím byl zasažen na zdraví a musel se vypořádat s tím, že byl zbaven možnosti dosáhnout uzdravení. Současně platí, že porušení povinnosti postupovat „lege artis“ může s ohledem na provázanost poskytování zdravotních služeb osobou pacienta vést k zásahu do osobní sféry pacienta v podobě nejistoty, psychického strádání.

12. O takový případ se však v dané věci nejedná. Jak uvádí soud prvního stupně, nelze dát zapravdu žalobkyni v tom, že došlo k prodlení s poskytováním zdravotní péče v rozsahu 8 hodin. Bylo zjištěno, že potřebná zdravotní péče byla žalobkyni poskytnuta a zdravotnickým personálem při prvním přijetí na oddělení urgentního příjmu, kdy byly zkontrolovány vitální funkce žalobkyně, byla vyhodnocena podle pravidel tzv. triáže jako stabilizovaný pacient schopný vyčkat lékařského ošetření. Byla umístěna na lůžku na oddělení urgentního příjmu a byla monitorována zdravotnickým personálem. Službu konající lékař byl připraven vyšetřit žalobkyni po necelých čtyřech hodinách. K tomu nedošlo proto, že žalobkyně svévolně oddělení urgentního příjmu opustila. Při druhém transportu zdravotnickou záchrannou službou rovněž žalobkyně neposkytla na oddělení urgentního příjmu součinnost, neboť toto oddělení opustila a nereagovala na výzvy k návratu. V případě třetího transportu v 18:25 byla přednostně lékařem vyšetřena. Byly provedeny krevní odběry, rentgen a podána infuze draslíku, po níž se žalobkyni ulevilo. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně využívá transportu záchrannou službou na oddělení urgentního příjmu opakovaně pro tytéž zdravotní obtíže (mdloby a kolapsové stavy) a řeší tím své dlouhodobé zdravotní problémy, ačkoliv uvedené oddělení ze své podstaty tomuto účelu primárně neslouží. Jedná se o specializované pracoviště poskytující akutní péči. K situaci na uvedeném oddělení bylo zjištěno, že žalobkyně zde předmětného dne nebyla jediným pacientem, bylo poskytnuto ošetření dalším pěti pacientům, jejichž stav byl vyhodnocen jako závažnější. To podle názoru soudu odůvodňuje časovou prodlevu od prvního přijetí žalobkyně na oddělení v 16:35 v situaci, kdy vykazovala standardní hodnoty tlaku, tepové frekvence, teploty i saturace kyslíkem, byla schopna telefonovat a nahrávat si komunikaci se zdravotnickým personálem. Umístění žalobkyně do pořadí k ošetření lékaře odpovídalo zavedenému pravidlu tzv. triáže sloužícímu zajištění akutní péče, v jehož rámci se určuje pořadí, v jakém budou pacienti lékařem ošetřeny při zohlednění závažnosti stavu pacienta. Upřednostňování musí být pacienti, jejichž zdravotní stav je a závažnější s tím, že ostatní pacienti musí vyčkat na ošetření podle pořadí v jakém se dostavili a podle kapacity ošetřujících lékařů. Není přitom podstatné, zda se pacient dostaví po vlastní ose nebo je transportován záchrannou službou. Transport záchrannou službou bez dalšího neznamená takovou vážnost jeho zdravotního stavu, pro kterou by nemohl vyčkat ošetření. V případě žalobkyně se jednalo o dlouhodobé zdravotní obtíže řešitelné příslušnými specialisty, nikoliv lékařským zásahem na oddělení urgentního příjmu, který je povolán k poskytování akutní lékařské péče, zejména při akutním ohrožení zdraví či života. Žalobkyně si byla zjevně vědoma svého dlouhodobého zdravotního stavu, konkrétně toho, že dlouhodobě trpí nedostatkem draslíku (hypokalemií) a musela být srozuměna s tím, že se může stát, že na ošetření lékařem bude čekat, pokud kapacita oddělení neumožní okamžité ošetření a její zdravotní stav nebude natolik vážný, aby ji ohrožoval na zdraví a životě. V takovém zdravotním stavu žalobkyně dne 7. 2. 2020 nebyla. Vzhledem k tomu, že na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že potřebná, zdravotní péče byla žalované dne 7. 2. 2020 poskytnuta, tedy že není pravdou, že by zůstala ze strany žalované uvedeného dne bez ošetření a prodlení s lékařským ošetřením cca 3,5 hodin bylo s ohledem na vytíženost pracoviště a stav žalované ospravedlnitelné, nelze dospět k závěru, že ze strany žalované došlo k porušení zákonných povinností při poskytování zdravotní péče jako předpokladu odpovědnosti za újmu žalobkyně, o kterou se v dané věci jedná, byť nejsou pochybnosti o tom, že se žalobkyně uvedeného dne necítila dobře. Některé zásahy, byť se subjektivně mohou jevit tak, že odporují objektivnímu právu, není možno posuzovat jako neoprávněné, a to pro existenci okolností neoprávněnost zásahu vylučujících. Jde o případy, kdy k zásahu do osobnostní sféry fyzické osoby by měl vést výkon jiného subjektivního práva stanoveného zákonem, popřípadě kde jiný subjekt (zde žalovaná) plnil právní povinnost, kterou mu zákon ukládá. Pokud nejsou překročeny zákonem stanovené meze, jde o situaci, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti by mohlo být zasaženo, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní zájem. V projednávané věci bylo prodlení s poskytnutím lékařského ošetření žalobkyni v délce necelých 4 hodin odůvodněno povinností žalované poskytovat na oddělení urgentního příjmu akutní lékařskou péči osobám, jejichž stav byl vyhodnocen podle stanovených pravidel jako závažnější než ten, v němž se aktuálně nacházela žalobkyně, jejíž základní životní funkce byly opakovaně kontrolovány a byla pod dohledem zdravotnického personálu. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný, přičemž v podrobnostech odkazuje na jeho odůvodnění jak v rovině skutkových zjištění, tak i právního posouzení věci. Na těchto závěrech nemohou nic změnit námitky žalobkyně, kdy kriticky hodnotí triážový proces na oddělení urgentního příjmu žalované v porovnání s postupem , právnická osoba, , poukazuje na dlouhodobé chování zdravotnického personálu k její osobě v minulosti a příslib ředitelem žalované k nápravě, který nebyl naplněn. Není rovněž úkolem pacienta určovat postup, jaký měli lékaři ve vztahu k žalobkyni správně zvolit, tj. neprodlený odběr krve za účelem zjištění hypokalemie v situaci, kdy žalobkyni bylo známo, že dlouhodobě nedostatkem draslíku trpí. Pro posouzení dané věci není významné trestní oznámení zdravotnického personálu po výhrůžkách, k nimž ze strany žalobkyně vůči zdravotníkům došlo. Podstatný není ani výsledek trestního řízení ve prospěch žalobkyně. Odvolací soud nepovažuje za oprávněné na odvolací námitky týkající se požadavku na doplnění dokazování, neboť vzhledem ke skutkovému vymezení uplatněného nároku, z něhož soud prvního stupně vycházel byl skutkový stav dostatečně objasněn tak, aby bylo možné ve věci rozhodnout. Důkazy, které žalobkyně navrhla v rámci odvolacího řízení nebyly provedeny, a to z důvodu jejich nepřípustnosti, neboť mohly být předloženy již před soudem prvního stupně. U ostatních důkazů nebyla žalobkyně schopna uvést k jakým skutečnostem rozhodným v dané věci byly předloženy. V převážné míře jimi dokladovala svůj nepříznivý zdravotní stav v minulosti i v současné době (ambulantní zpráva z 26. 4. 2026), což není v projednávané věci významné.

13. Se zřetelem k uvedeným závěrům se odvolací soud nezabýval otázkou promlčení uplatněného nároku, a to vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně co do jeho základu byl posouzen jako neoprávněný.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované, která měla v odvolacím řízení úspěch. Náklady odvolacího řízení sestávající z odměny a hotových výdajů advokáta žalované za 1 úkon právní služby, tj. účast u odvolacího jednání ve výši 5 100 Kč, z náhrady hotových výdajů advokáta v paušální výši podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 450 Kč a 21 % DPH z částky 5 550 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení tak činí 6 715,50 Kč.