27 C 51/2023

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně 2, právně zastoupená advokátkou Jméno advokátky , se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované , se sídlem Adresa žalované , právně zastoupená advokátem Jméno advokáta A , se sídlem Adresa advokáta A o omluvu a přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč,

I. Žaloba o uložení povinnosti žalované omluvit se žalobkyni podepsaným dopisem tohoto znění: „Tímto se omlouváme paní , Jméno advokáta B, , za to, že jí dne , datum, v budově , Jméno advokáta B, , nebyla včas poskytnuta náležitá zdravotní péče“, jenž bude zaslán na adresu bydliště žalobkyně, se zamítá.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení, a to ve výši 71 390 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala uložení povinnosti žalované omluvit se žalobkyni dopisem tohoto znění: „Tímto se omlouváme paní , Anonymizováno, , jméno FO, , narozené , Datum narození žalobkyně, , bytem , adresa, , Jméno advokáta B, , za to, že jí dne , datum, nebyla po dobu více než 8 hodin poskytnuta náležitá zdravotní péče.“, jenž bude zaslán na adresu bydliště žalobkyně, a dále taktéž uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na přiměřeném zadostiučinění částku ve výši 20 000 Kč. Podanou žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že dne , datum, došlo ze strany žalované k zásahu do osobnostních práv žalobkyně, konkrétně do jejího života, zdraví a důstojnosti. Žalobkyně byla dne , datum, po poledni přijata na oddělení urgentního příjmu žalované, kam byla převezena zdravotní záchrannou službou, neboť zkolabovala na křižovatce v , adresa, . Žalobkyně trpí hypokalémii (nedostatkem draslíku), která u žalobkyně způsobuje závratě, mdloby, svalové napětí, fyzickou slabost a poruchy vědomí. Žalobkyni nebyla ze strany žalované ve shora uvedený den poskytnuta zdravotní péče, více než 8 hodin ponechala žalovaná žalobkyni bez lékařského ošetření. Navíc byl žalobkyni podle jejího tvrzení zdravotními sestrami odebrán batoh s léky na hypokalémii. Žalobkyně opakovaně žádala personál žalované o pomoc, vyjadřovala obavy o své zdraví, ale bylo jí pouze sdělováno, že musí počkat, nebyly jí podány ani léky.

2. Žalobkyně dále uvedla, že ve zdravotnickém zařízení žalované je hospitalizována opakovaně. Zdravotní personál žalované si proto je vědom zdravotních potíží žalobkyně a je si vědom taktéž toho, že je nutné ošetření žalobkyně lékařem a podání infuze. S ohledem na to, že se žalobkyni ve shora uvedený den nedostávalo ze strany žalované pomoci, pociťovala žalobkyně silnou bezmoc, pro kterou dvakrát v uvedený den ze zdravotnického zařízení žalované odešla. Nepříznivý zdravotní stav žalobkyně ovšem přetrvával a znovu na veřejnosti zkolabovala, proto byla v obou případech převezena zdravotní záchrannou službou opět do zdravotnického zařízení žalované, kde se jí ale nikdo nevěnoval. Až po více než 8 hodinách bez lékařské péče byla žalobkyni kolem 20:30 hodin večer poskytnuta infuze draslíku. Žalobkyně trpí kromě hypokalémie s největší pravděpodobností také autoimunitním onemocněním, které jí způsobuje řadu zdravotních potíží. Žalobkyně má za to, že neposkytnutím zdravotní péče žalovaná porušila své povinnosti plynoucí jí ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou ve smyslu § 2636 občanského zákoníku, neboť žalovaná nepostupovala s péčí řádného odborníka a v souladu s pravidly svého oboru. Shora popsané jednání žalované představuje podle názoru žalobkyně taktéž porušení zákona ve smyslu § 2910 občanského zákoníku, konkrétně porušení zákona o zdravotních službách, zejména ustanovení § 28 odst. 2 a § 45 odst. 1 předmětného zákona. Podle názoru žalobkyně poté žalovaná nedodržela ani generální prevenční klauzuli, tj.ustanovení § 2900 občanského zákoníku, neboť žalovaná nezajistila dostatečné personální obsazení oddělení urgentního příjmu, popř.řádnou organizaci svých zaměstnanců, kteří by žalobkyni poskytli potřebnou lékařskou péči. Žalovaná nejednala tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, čímž porušila prevenční povinnost.

3. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že své nároky uplatňuje v souvislosti se zásahem do osobnostních práv, konkrétně práva na zdraví a důstojnost člověka ve smyslu § 81 a následující občanského zákoníku. Žalobkyně má za to, že do jejího práva na zdraví a důstojnost bylo zasaženo opomenutím žalované, která žalobkyni dne , datum, od 12:44 hodin až do 19:25 hodin neposkytla náležitou lékařskou péči, lékař viděl žalobkyni až v 19:25 hodin a zdravotní problémy žalobkyně začal léčit kolem 20:30 hodin večer, kdy byla žalobkyni podána infuze draslíku. Zásah do práva na zdraví spatřuje žalobkyně v tom, že byla cca 8 hodin udržována v nepříznivém zdravotním stavu. Zásah do důstojnosti žalobkyně spatřuje v několikahodinovém nekonání žalované a v neposkytnutí včasné lékařské péče. Žalobkyně považuje postup žalované za postup non lege artis, neboť žalobkyně byla opomenutím žalované udržována ve zjevně závažném zdravotním stavu, v důsledku čehož došlo v průběhu dne , datum, k opakovaným kolapsům žalobkyně. Žalobkyně se taktéž vyjádřila k incidentu, podle něhož měla dne , datum, vyhrožovat zdravotníkům a měla se vůči nim projevovat agresivně. V souvislosti s tímto skutkem byla žalobkyně trestně stíhána. Bylo shledáno, že v době pronesení výhrůžky nebyla žalobkyně příčetná.

4. Podáním ze dne , datum, změnila žalobkyně podanou žalobu tak, že se nově domáhala uložení povinnosti žalované omluvit se žalobkyni podepsaným dopisem tohoto znění: „Tímto se omlouváme paní , Anonymizováno, , jméno FO, , narozené , Datum narození žalobkyně, , bytem , adresa, , Jméno advokáta B, za to, že jí dne , datum, v budově , podezřelý výraz, , Jméno advokáta B, a.s., se sídlem , adresa, , Jméno advokáta B, , nebyla včas poskytnuta náležitá zdravotní péče.“, kdy tento dopis bude zaslán na adresu bydliště žalobkyně. Dále žalobkyně rozšířila svůj požadavek na zaplacení částky přiměřeného zadostiučinění tak, že namísto původně požadované částky 20 000 Kč se domáhala zaplacení částky 100 000 Kč. K výši požadovaného přiměřeného zadostiučinění žalobkyně uvedla, že ji stanovila odhadem podle zásad slušnosti. K navýšení požadované částky žalobkyní oproti původně podané žalobě došlo s ohledem na přístup žalované, která bagatelizuje zdravotní stav žalobkyně, a naznačuje, že důvodem podání žaloby by mohlo být psychické onemocnění žalobkyně. Dále k výzvě soudu žalobkyně upřesnila, že za zásah do lidské důstojnosti požaduje přiměřené zadostiučinění ve výši 80 000 Kč a za zásah do zdraví považuje přiměřené zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně taktéž upřesnila, že pakliže původně podanou žalobou požadovala na přiměřeném zadostiučinění částku 20 000 Kč, tak z této bylo 16 000 Kč požadováno v souvislosti se zásahem do lidské důstojnosti a 4 000 Kč v souvislosti se zásahem do zdraví.

5. Shora popsaná změna žaloby byla soudem připuštěna v souladu s § 95 zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen jako „o.s.ř.“ ), usnesením vyhlášeným při ústním jednání soudu dne , datum, .

6. Žalovaná nárok uplatněný žalobkyní neuznala. Pokud jde o rozšíření žaloby z částky 20 000 Kč požadované na přiměřeném zadostiučinění na částku 100 000 Kč, vznesla žalovaná námitku promlčení. Dále žalovaná popřela, že by z její strany došlo k porušení jakékoliv povinnosti vůči žalobkyni. Dne , datum, byla žalobkyně celkem třikrát přivezena zdravotnickou záchrannou službou Jihočeského kraje na oddělení urgentního příjmu žalované. K prvnímu předání žalobkyně na oddělení urgentního příjmu došlo ve 12:44 hodin za doprovodu Městské policie , Jméno advokáta B, . Zdravotnickými pracovníky oddělení urgentního příjmu byly standardně získány anamnestické údaje o zdravotních obtížích žalobkyně, na základě vyšetření žalobkyně posádkou zdravotnické záchranné služby byla stanovena kategorie závažnosti zdravotního stavu a bylo provedeno zařazení žalobkyně do pořadí pro ošetření podle pravidel tzv. triáže. Žalobkyně byla zařazena jakožto stabilní, neakutní pacient s pravděpodobnou dobou čekání na vyšetření 240 minut a více. Žalobkyně byla stabilizována, bez poruchy vědomí, s běžnými fyziologickými hodnotami životních funkcí. Pro informaci o agresivitě během transportu byla žalobkyně umístěna k observaci pod odborným dohledem zdravotnických pracovníků na lůžkovou část oddělení urgentního příjmu. Ve 12:53 hodin bylo u žalobkyně ze strany žalované provedeno první měření krevního tlaku, tepové frekvence, tělesné teploty a saturace kyslíku. Žalobkyni se od počátku její pobytu na oddělení urgentního příjmu dostalo taktéž informace o pořadí následných vyšetření (včetně monitorace životních funkcí), které je stanoveno podle závažnosti zdravotního stavu všech pacientů právě ošetřovaných na oddělení urgentního příjmu. Přednostně byli ošetřeni pacienti, jejichž zdravotní stav byl těžší než zdravotní stav žalobkyně a museli být hospitalizováni, popřípadě pacienti, kteří se dostavili dříve, než se dostavila žalobkyně. Žalobkyně nevyčkala na vyšetření lékařem, svévolně a bez vysvětlení opustila v 16:35 hodin oddělení urgentního příjmu žalované. Druhý výjezd posádky zdravotnické záchranné služby k žalobkyni, kdy na místě jejího ošetření byli přítomni taktéž příslušníci , právnická osoba, , byl ukončen na recepci oddělení urgentního příjmu v 18:10 hodin. Žalobkyně před recepcí opět náhle opustila pojízdné křeslo a bez vysvětlení utíkala pryč z budovy. Na výzvy k návratu nereagovala. Třetí záznam o výjezdu zdravotnické záchranné služby poté dokumentuje transport žalobkyně posádkou zdravotnického záchranného kraje za asistence , právnická osoba, v 19:16 hodin na oddělení urgentního příjmu. Na akutní ambulanci interního oddělení bylo zdravotnickými pracovníky v 19:25 hodin provedeno standardní vyšetření žalobkyně, byla získána anamnéza, bylo provedeno fyzikální vyšetření, získány hodnoty krevního tlaku, tepové frekvence, tělesné teploty, saturace kyslíku, byl proveden odběr krve k laboratornímu vyšetření, RTG srdce a plic, a žalobkyni byla podána nitrožilní infuze. Vyšetřeními byla vyloučena závažná onemocnění, která by žalobkyni bezprostředně ohrožovala na zdraví a životě.

7. Dále žalovaná uvedla, že žalobkyně dne , datum, telefonovala na , právnická osoba, , kdy vyhrožovala, že použije proti zdravotníkům oddělení urgentního příjmu palnou zbraň. Z tohoto důvodu byla za asistence Policie ČR ve 22:07 hodin odeslána k vyšetření psychiatrem. V ambulanci psychiatrického oddělení byla žalobkyně ošetřena dne , datum, ve 23:15 hodin. Žalobkyně zde uvedla, že byla zmatená, protože měla hypokalémii a nyní je již v klidu. Žalobkyně podle vyšetření na psychiatrickém oddělení byla lucidní a plně orientovaná. Žalovaná zdůraznila, že úkolem zdravotnických pracovníků je neprodleně vyšetřit a stabilizovat zdravotní stav každého pacienta, aby nebyl ohrožen na životě a zdraví, proto jsou na oddělení urgentního příjmu stanovena pravidla, aby se okamžité zdravotní péče dostalo každému pacientovi podle závažnosti jeho zdravotního stavu. Oddělení urgentního příjmu slouží jako jednotné vstupní místo pro akutní neobjednané pacienty ošetřované u žalované. V recepci oddělení urgentního příjmu jako první krok probíhá zdravotnické třídění (tzv. triáž) na základě třídícího algoritmu používaného na urgentních příjmech v České republice i v zahraničí. Výsledkem tohoto třídění je určení místa a priority ošetření pacienta. Délka čekání pacienta na ošetření je závislá na přidělené ošetřovatelské prioritě a na aktuální vytížení konkrétního pracoviště. Cílem takového přístupu je poskytnout správnou péči nejprve těm, kteří ji v danou chvíli potřebují nejvíce. Lékaři jednotlivých akutních ambulancí navíc v době pohotovostní služby pečují taktéž o pacienty na lůžkových odděleních a oborových jednotkách intenzivní péče.

8. Žalovaná taktéž upozornila na skutečnost, že žalobkyně byla v akutních ambulancích pod oddělením urgentní péče vyšetřena opakovaně, žalovaná tak předpokládá znalost žalobkyně ohledně chodu oddělení a obvyklého průběhu ošetření včetně čekání na vyšetření v případě neakutního stavu. Žalovaná dále uvedla, že nemá informace o tom, že by došlo ze strany zdravotnického personálu žalované k odebrání batohu žalobkyně, taková skutečnost nevyplývá ani ze zdravotnické dokumentace. Žalovaná taktéž zdůraznila, že pouhá skutečnost, že je pacient na oddělení urgentního příjmu přivezen zdravotnickou záchrannou službou, neznamená bez dalšího akutní ohrožení života nebo zdraví pacienta, vždy je provedeno třídění pacientů a určení místa priority jejich ošetření podle závažnosti ohrožení jejich zdravotního stavu. Podle názoru žalované nebyly splněny podmínky pro vznik nároku žalobkyně na náhradu újmy, když na straně žalované nedošlo k naplnění základního předpokladu její odpovědnosti za újmu, a sice k porušení jakékoliv její právní povinnosti. Žalovaná postupovala při poskytování zdravotní péče žalobkyni s péčí řádného odborníka a v souladu s pravidly předmětu její činnosti.

9. Žalovaná dále k výzvě soudu uvedla, že dne , datum, , v době od cca 12:44 hodin, kdy byla žalobkyně dopravena k žalované , právnická osoba, , do cca 16:35 hodin, kdy žalobkyně poprvé svévolně opustila zdravotnické zařízení žalované, aniž by vyčkala na ošetření lékařem, poskytovala žalovaná na akutní interní ambulanci, která je součástí oddělení urgentního příjmu, zdravotní péči celkem pěti pacientům, přičemž dalším čtyřem pacientům poskytovala žalovaná zdravotní péči v době do cca 22:22 hodin. Kromě toho poskytla žalovaná v uvedeném časovém rozmezí zdravotní péči dalším čtyřem pacientům, kteří byli přijati k hospitalizaci na interním oddělení žalované a kterým se v tomto období věnovali lékaři žalované, kteří současně zajišťovali chod akutní interní ambulance. Ve všech případech se jednalo o pacienty, u nichž byl jejich zdravotní stav vyhodnocen jako závažnější ve srovnání se zdravotním stavem žalobkyně nebo o pacienty, jejichž zdravotní stav byl vyhodnocen jakožto srovnatelný se zdravotním stavem žalobkyně, ale kteří byli přijati k ošetření dříve než žalobkyně. Na interním oddělení žalované dále bylo ke dni , datum, hospitalizováno celkem , hodnota, pacientů. Rovněž o tyto pacienty se starali lékaři zajišťující chod akutní a interní ambulance dne , datum, . Žalovaná dále uvedla, že dne , datum, byla žalobkyně umístěna do boxu za účelem pozorování, jak se jí udávané obtíže objektivně projevují a jak jsou závažné.

10. Z provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav:

11. Ze záznamu o výjezdu RZP , právnická osoba, ze dne , datum, , č.výjezdu , Anonymizováno, , bylo soudem zjištěno, že k výjezdu záchranné služby k žalobkyni (označené jako „klientka“ ) došlo k výzvě učiněné ve 12:26 hodin, na místě byla zdravotnická záchranná služba ve 12:36 hod., transport žalobkyně byl zahájen ve 12:37 hod. a k předání došlo ve 12:44 hodin. Lékařem zdravotnické záchranné služby při uvedeném výjezdu byl , tituly za jménem, , jméno FO, , řidičem byl , tituly před jménem, , jméno FO, . Lékař záchranné služby do záznamu o výjezdu uvedl, že se jedná o výjezd ke stálé klientce záchranné služby, přehrávající kolaps, při transportu byla klientka agresivní, doprovod Městské policie. Lékař záchranné služby dále uvedl, že klientka byla při vědomí, orientována osobou, časem i místem, spolupracovala, přiměřená hydratace, bez klidové dušnosti a cyanózy, kapilární návrat v normě, odpovídá přiléhavě, bez latence, myšlení koherentní, bez bludů, suicidiální myšlenky nemá, zornice izokorické, bulby střední postavení, tvář symetrická, jazyk středem, šíje volná, ameningeální, dýchání čisté, sklípkové, bez vedlejších fenoménů, akce srdeční pravidelná, ohraničené ozvy, ameningeální, bez jasné lateralizace, bez faktické poruchy. U klientky byly ve 12:36 hod. naměřeny následující vitální hodnoty: , Anonymizováno, . Jako diagnóza bylo uvedeno: Neznámé a neurčené příčiny nemocnosti.

12. Ze záznamu o výjezdu RZP , právnická osoba, ze dne , datum, , č.výjezdu , Anonymizováno, , bylo soudem zjištěno, že k výjezdu záchranné služby k žalobkyni došlo k výzvě učiněné ve 17:55 hodin, na místě byla zdravotnická záchranná služba v 17:59 hod., transport žalobkyně byl zahájen v 18:01 hod. a k předání došlo v 18:10 hodin. Lékařem zdravotnické záchranné služby při uvedeném výjezdu byl , tituly za jménem, , jméno FO, , řidičem byl , tituly před jménem, , jméno FO, . Lékař záchranné služby do zprávy uvedl, že žalobkyně stála před lékárnou a stěžovala si na slabost, na místě byla přítomna Policie ČR, která se o žalobkyni na místě starala do příjezdu záchranné služby. Žalobkyně plakala, stěžovala si na neschopnost lékařů s tím, že se jí po dobu pěti hodin nedostalo lékařského ošetření. Dále lékař do záznamu o výjezdu uvedl, že při nahlašování na recepci se náhle žalobkyně zvedla z pojízdného křesla a utekla pryč z budovy, nereagovala na prosby k návratu. Jako objektivní nález lékař zdravotní záchranné služby do záznamu lékař uvedl: somnolentní, akce srdeční pravidelná, kp komp. Žalobkyni byly v 18:02 hod naměřeny následující vitální hodnoty: , Anonymizováno, . Jako diagnóza byla lékařem do záznamu uvedena mdloba – synkopa a zhroucení - kolaps. Záznam je opatřen razítkem oddělení urgentního příjmu s uvedením priority , Anonymizováno, .

13. Ze záznamu o výjezdu RZP , právnická osoba, ze dne , datum, , č.výjezdu , Anonymizováno, , bylo soudem zjištěno, že k výjezdu záchranné služby k žalobkyni došlo k výzvě učiněné v 19:03hodin, na místě byla zdravotnická záchranná služba v 19:10 hod., transport žalobkyně byl zahájen v 19:16 hod., čas předání nebyl uveden. Lékařem zdravotnické záchranné služby při uvedeném výjezdu byl , tituly před jménem, , jméno FO, , řidičem byl , tituly před jménem, , jméno FO, . Lékař do záznamu o výjezdu uvedl, že pacientka si stěžuje na nevolnost, dnes ráno měla snad kolaps, na událost si nepamatuje, nyní se cítí slabá, dožaduje se podání kortikoidů, úraz neguje, nic ji nebolí. Podle zprávy z OUP, kde dnes nevyčkala na vyšetření, vyhrožovala vystřílením, proto asistence policie. Jako objektivní nález lékař do záznamu o výjezdu uvedl zpomalené psychomotorické tempo, spontánně ventilující, orientovaná místem, časem i osobou, akce srdeční pravidelná, dýchání čisté. Žalobkyni byly v 19:13 hod. naměřeny následující vitální hodnoty: tlak 140/65, TF 80, RR 13 a saturace kyslíku 99 %.

14. Ze záznamu oddělení urgentního příjmu žalované ze dne , datum, ( č.l.79 spisu ) bylo soudem zjištěno, že jako začátek ošetření žalobkyně je uvedeno , datum, 12:44 hod., ve 12:53 hod. byly žalobkyni naměřeny následující hodnoty: , Anonymizováno, , dále bylo do záznamu uvedeno, že žalobkyně odchází bez vyčkání na ošetření, a v tabulce evidence použitých zdravotnických prostředků při vyšetření žalobkyně ( č.l.79 verte ) je uvedeno, že byl použit monitor 1.

15. Z ambulantní zprávy ze dne , datum, vydané , tituly před jménem, , jméno FO, , lékařem interní ambulance Nemocnice , Jméno advokáta B, a.s., bylo soudem zjištěno, že žalobkyně byla přivezena rychlou záchrannou službou v doprovodu , právnická osoba, a tvrdila, že jí kortikoidy byly sebrány policií či záchranáři, mezitím dvakrát opustila čekárnu, nevyčkala vyšetření a poté volala na Policii ČR. Vyhrožovala použitím palných zbraní proti zdraví zdravotnického personálu Nemocnice , Jméno advokáta B, . Dále měla žalobkyně lékaři sdělit, že jí zbyla už jen polovina tablety Medrolu. Během ošetření žalobkyně opakovaně telefonovala s matkou a byla verbálně agresivní. Z vyšetření byl proveden rentgen, dále laboratorní vyšetření a jako hlavní diagnóza byla stanovená mdloba - synkopa a zhroucení – kolaps. Jako resumé lékař zaznamenal, že žalobkyně je bez známek pneumonie či jiného závažného respiračního infektu, užíváním Medrolu možné sebepoškozování. Léčba není indikována, lehká hypokalémie, telefonicky kontaktován vedoucí lékař UP FN , adresa, , přeposlána rozsáhlá dokumentace, v dokumentaci opakovaně vyloučený autoimunitní polyglandulární syndrom, zlepšení po hyperkalemizující infuzi. Lékař dále do zprávy uvedl, že pacientku odesílá po předchozí domluvě s Prim. , jméno FO, na psychiatrii v doprovodu policie. Lékař. Jako doporučení lékař uvedl Kalnormin navýšit na 1–0–1, Medrol vysadit. Jako datum vyšetření , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl , datum, v 19:25 hod.

16. Ze zprávy vystavené , tituly před jménem, , jméno FO, , lékařem Nemocnice , Jméno advokáta B, a.s., ze dne , datum, v 19:57 hodin bylo soudem zjištěno, že u žalobkyně bylo provedeno rtg hrudníku.

17. Z ambulantní zprávy vystavené , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , lékařem Nemocnice , Jméno advokáta B, a.s., Oddělení psychiatrie - příjmová ambulance, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně byla na uvedeném oddělení vyšetřena dne , datum, ve 23:10 hod. Žalobkyně byla přivedena Policií ČR z urgentního oddělení, kde byla dnes opakovaně vyšetřena, měla sdělovat, že to v nemocnici má vystřílet. Dále bylo ve zprávě uvedeno, že žalobkyně tvrdí, že byla zmatená, protože měla hypokalémii. V době, kdy ji vyšetřoval lékař psychiatrie, byla již v klidu. Lékař do ambulantní zprávy uvedl, že žalobkyně je lucidní, orientace zachovaná všemi kvalitami, pm tempo v normě, kontakt navazuje ochotně, odpovědi jsou přiléhavé, bez latencí, myšlení je logické, souvislé, bludy ani halucinace u žalobkyně lékař neprokazuje, paranoidní nastavení je patrné, nálada je normoforická a emočně přiléhavá bez sebevražedných tendencí. Jako hlavní diagnózu lékař uvedl smíšené a jiné poruchy osobnosti, ostatní diagnózy, smíšené, disociativní poruchy. Jako resumé lékař uvedl, že žalobkyně psychiatrickou péči odmítá, léky brát nebude, protože jí způsobují pády. Žalobkyně byla předána rodičům, matce sděleno, že pacientka odmítá léčbu, pokud by měla zájem o psychiatrické léčení, bude jí umožněno.

18. Z částí audionahrávek a jejich přepisu předložených žalobkyní, když tyto audionahrávky pocházejí podle tvrzení žalobkyně ze dne , datum, z Oddělení urgentního příjmu žalované, bylo soudem zjištěno, že v čase 14:48 hod. žalobkyně ve vztahu ke zdravotnickému personálu ( zdravotní sestře ) žalované žádá o pomoc, ve 14:56 hod. žádá zdravotní sestra žalobkyni, aby si šla lehnout, dotazuje se jí, zda už ji viděl lékař, žalobkyně sděluje, že lékař u ní nebyl. V 15.39 hod. se žalobkyně dotazuje na to, jak dlouho bude čekat, sděluje, že se asi pozvrací a že se nemůže pořádně hýbat, dále sděluje, že jí bolí celé tělo, žádá o prášky. Zdravotní sestra žalobkyni vyzývá, aby se položila a aby odpočívala. Ve 20:25 hod. lékař sděluje žalobkyni, že přišly výsledky z laboratoře, že je vše dobré, jen má žalobkyně trochu nižší draslík, ale není to nic závažného. Na dotaz žalobkyně proč ta zmatenost, zda je to draslíkem lékař žalobkyni sděluje, že neví o tom, že by draslík způsoboval zmatenost, dále lékař žalobkyni sděluje, že jí bude dána kapačka s draslíkem.

19. Z tabulky z interního systému žalované bylo soudem zjištěno, že dne , datum, ošetřili lékaři Interní ambulance – akutní v čase od 12:18do 16:29 hod. 5 pacientů, první z těchto pacientů byl ošetřen v čase od 12:18 do 12:52 hod., druhý v čase 12:33 – 13:09 hod., třetí v čase 13:26 do 13:56 hod., čtvrtý v čase od 13:57 do 14:27 hod., pátý v čase od14:48 do 16:29 hod., těchto pět pacientů vyšetřovali dva lékaři, a to , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Ošetření žalobkyně je v interním systému žalované uvedeno v čase 16:41-16:42 hod., dále 17:40 – 17:41 a 19:25 až 22:07 hod., v interním systému žalované je uvedeno, že žalobkyně nevyčkal ošetření, svévolně bez vědomí lékaře odešla z boxu 2, jako ošetřující lékař žalobkyně je uveden , tituly před jménem, , jméno FO, . Dále z interního systému žalované vyplývá, že dne , datum, v čase od 17:05 hod do 22:22 hod. byli na Interní ambulanci-akutní u žalované ošetřeni další čtyři pacienti, jejichž ošetřujícím lékařem byl , tituly před jménem, , jméno FO, .

20. Z propouštěcí zprávy ze dne , datum, vydané ohledně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , jakožto primářem oddělení a , tituly před jménem, , jméno FO, , jakožto ošetřujícím lékařem kardiologického oddělení Nemocnice české Budějovice, bylo soudem zjištěno, že jako základní diagnóza je zde uvedena mdloba – synkopa a zhroucení – kolaps.

21. Z lékařské zprávy vystavené dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , lékařem oddělení nefrologie interna Nemocnice , Jméno advokáta B, , a.s. bylo soudem zjištěno, že lékař do zprávy uvedl, že žalobkyně trpí , Anonymizováno22. Ze zprávy vystavené , tituly před jménem, , jméno FO, , lékařem Neurologické kliniky Fakultní nemocnice v Motole, vydané ohledně ambulantního vyšetření žalobkyně ze dne , datum, bylo soudem zjištěno, že u žalobkyně jsou dominující poruchy stability, poruchy vestibulocerebellárních funkcí. Polyglandulární syndrom, jako diagnóza byla stanovená mdloba – synkopa a zhroucení – kolaps.

23. Z ambulantní zprávy vystavené , tituly před jménem, , jméno FO, , lékařem Interní ambulance Nemocnice , Jméno advokáta B, a.s. ohledně vyšetření žalobkyně dne , datum, bylo soudem zjištěno, že jako anamnézu lékař uvedl četné kolapsové stavy s tím, že k ošetření se žalobkyně dostavila rychlou záchrannou pomocí pro kolaps, jako resumé lékař uvedl, že u žalobkyně se vyskytuje klinicky nevýznamná hypokalémie, mírná dehydratace. Žalobkyni byl předepsán Kalnormin s dávkováním 1-0-1, vzhledem k hypokalémii navýšit na tři dny na 1-1-0, dále Kalnormin tableta 1–0-1 na tři dny, poté kontrola.

24. Z úředního záznamu ze dne , datum, , vydaného , právnická osoba, , Krajským ředitelstvím policie Jihočeského kraje, Územní odbor , Jméno advokáta B, , Obvodní oddělení , Jméno advokáta B, , , adresa, , pod č. j. , Anonymizováno, bylo soudem zjištěno, že záznam se týká oznámení možného vyhrožování ze strany žalobkyně ohledně problému s lékařským personálem na , podezřelý výraz, , Jméno advokáta B, . Hlídka policie se do nemocnice na urgentní příjem dostavila ve 21.30 hod., v době příjezdu policie ležela žalobkyně na lůžku, evidentně zmatená v čase, prostoru, uváděla, že se potřebuje léčit, že nemá své léky, které jí sebrala lékařka ze záchranky, dále uvedla, že nic neudělala, jen ji nikdo nechce ošetřit. Na otázku ohledně telefonátu na linku 158 v čase 18:16 hodin, kde uvedla, že jí nezbývá nic jiného než to tam vystřílet, tak na toto odpověděla, že nic nemyslela vážně, nemá žádné zbraně, neví, kde by je vzala. Podle svých slov žalobkyně žádnou výhrůžku neřekla. Žalobkyně ve vztahu k hlídce policie dále uvedla, že jen žádá po lékařích dostatečnou péči, neboť jí připadá, že se o ní nikdo kromě maminky není schopen postarat. Policie dále do úředního záznamu uvedla, že během lékařských vyšetření byla žalobkyně v klidu, nebyla agresivní. K vysvětlení ve vztahu k hlídce policie uvedl lékař , tituly před jménem, , jméno FO, , že žalobkyni vyšetřil a z jeho strany je zmatená a neorientovaná, dále uvedl, že je to na oddělení urgentního příjmu známá osoba, která se zde nechává opakovaně ošetřovat.

25. Z úředního záznamu , právnická osoba, , Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Územního odboru , Jméno advokáta B, , Obvodní oddělení , Anonymizováno, , ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , bylo soudem zjištěno, že žalobkyně v rámci podání vysvětlení ve věci nebezpečného vyhrožování uvedla, že dne , datum, se jí udělalo špatně, Městská policie ji zavolala záchrannou službu. Strážníci Městské policie se k žalobkyni nechovali hezky, jejich chování žalobkyně telefonicky oznámila a věc bude s Městskou policií dále řešit. Žalobkyni uvedla, že si myslí, že ji záchranná služba přivezla do nemocnice , datum, asi ve 12:43 hodin, tam několik hodin čekala na vyšetření, žádný lékař se jí ovšem nevěnoval, nikdo jí nevyšetřil, asi po čtyřech hodinách, cca kolem 17 hodiny se žalobkyně rozhodla, že z nemocnice odejde, protože jí tam nebyli ochotni pomoci. Ještě když žalobkyně byla v nemocnici, volala tísňovou linku 158 a žádala policii o pomoc s tím, aby policie přijela do nemocnice a přiměla zdravotní personál k tomu, aby žalobkyni ošetřil. Operátorem jí bylo řečeno, že pokud není spokojena s chováním lékařů a zdravotního personálu, musí to řešit s vedením nemocnice. Následně žalobkyně z nemocnice odešla. V okolí nemocnice ji ovšem našla hlídka policie. Vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo stále špatně, zavolali jí záchrannou službu. Poté, co žalobkyni přivezli do nemocnice, sdělila paní na příjmu záchranářům, že žalobkyně stejně bude čekat. Následně, když se žalobkyně dozvěděla, že zase bude čekat, tak se rozhodla znovu odejít, záchranáři ji nestihli předat k ošetření. Poté v 18:06 hodin zavolala žalobkyně na tísňovou linku policie, kde si stěžovala na práci zdravotnického personálu, který ji nechtěl vyšetřit. V průběhu hovoru operátorovi položila otázku ve smyslu: „Co mám dělat, když mi nikdo nepomůže?“, žalobkyně si již nepamatovala, jak to přesně řekla, nicméně pamatovala si, že řekla, že není žádný násilník, takže má smůlu a pomoci se nedovolá. Byla nespokojená s přístupem lékařů k její osobě.

26. Z usnesení vydaného Krajským soudem v , adresa, , č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, , bylo soudem zjištěno, že uvedeným usnesením byl ke stížnosti , Jméno žalobkyně, zamítnut návrh státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v , adresa, ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, na uložení ochranného léčení psychiatrického ambulantní formou , Anonymizováno, , jméno FO, . Z odůvodnění předmětného usnesení vyplývá, že ve věci bylo proti , Anonymizováno, , jméno FO, vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování, kterého se měla dopustit tím, že z přesně nezjištěného místa dne , datum, v době kolem 18:06 hodin při svém oznámení na tísňovou linku 158 ze svého telefonního čísla ve věci, kdy se jí nechce řádně věnovat lékařský personál v Nemocnici , Jméno advokáta B, a.s., mimo jiné uvedla: „ No, to já nevyřeším s personálem nemocnice, leda je sem půjdu vystřílet, prostě jiné řešení nemám, ale já nejsem násilník, takže mám smůlu.“, kdy o tomto byl následně vyrozuměn ze strany Policie ČR zdravotnický personál nemocnice, v němž to způsobilo obavu o život a zdraví. Ze strany okresního soudu bylo po provedeném dokazování uvedeno, že není pochyb o tom, že předmětný skutek byl , Jméno žalobkyně, spáchán, nicméně pro nepříčetnost není trestně odpovědná. Podkladem pro takový závěr byla především nahrávka telefonátu , Jméno žalobkyně, na tísňovou linku Policie ČR, výpověď paní , jméno FO, a dále taktéž závěry znaleckého psychiatrického posudku. Krajský soud v rámci rozhodování o stížnosti uvedl, že je evidentní, že stěžovatelka má dlouholeté zdravotní problémy, pro které opakovaně se značnou intenzitou vyhledává zdravotnická zařízení, přičemž sama je přesvědčena o tom, že její problémy mají organický původ, nikoliv původ psychiatrický. I skutek ze dne , datum, byl doprovázen obdobnými okolnostmi. Stěžovatelka se v souvislosti s kolapsním stavem dostala na Oddělení urgentního příjmu v Nemocnici , Jméno advokáta B, , kde jí nemělo být delší dobu poskytnuto lékařské ošetření. Následně se rozhodla situaci řešit telefonátem na tísňovou linku Policie ČR. Ze zvukového záznamu vyplývá, že operátorovi sdělila, že už nehodlá čekat, opouští nemocnici a chce podat trestní oznámení. Na dotazy operátora a jeho výzvy, že vše musí řešit se zdravotnickým personálem reagovala tím, že nevydrží čekat dalších pět hodin. K další výzvě operátora uvedla: „No to já nevyřeším s personálem nemocnice, leda je sem půjdu vystřílet prostě, jiný řešení nemám. K poznámce operátora o tom, že neví, jak má paní , jméno FO, pomoci policie, paní , jméno FO, dodala, že není násilník, takže má smůlu. Krajský soud nepovažoval za správný závěr soudu prvního stupně o naplnění podmínek pro uložení ochranného psychiatrického léčení , Anonymizováno, , jméno FO, jako reakci na skutečnost, že stěžovatelka spáchala čin jinak trestný, nicméně vzhledem k diagnostikovanému duševnímu onemocnění je v zájmu stěžovatelky, aby se podrobovala psychiatrické léčbě.

27. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo soudem zjištěno, že byla u žalované opakovaně ošetřována, popř. i hospitalizována, a to na různých odděleních včetně interny, psychiatrie a neurologie, ARO a JIP. Žalobkyně uvedla, že je opakovaně přivážena záchrannou službou v souvislosti s tím, že mimo jiné trpí kolapsovými stavy. Taktéž se u ní vyskytují poruchy vědomí, paraliziata, má těžký průběh infekčních onemocnění, metabolické propady, poruchu zraku. V minulosti byla žalobkyni zjištěna arytmie, má problémy typu explozní zvracení, ekzémy, extrémní bolesti hlavy. Svůj stav žalobkyně opakovaně řešila i s ředitelem záchranné služby, který konstatoval, že se ve své kariéře s ničím podobným nesetkal. Pokud jde o příjezd žalobkyně prostřednictvím záchranné služby k žalované , datum, , uvedla žalobkyně, že toto byl příjezd, který nebyl prvním příjezdem žalobkyně k žalované, již před tímto datem byla žalobkyně do nemocnice ( k žalované ) převážena opakovaně. Pokud jde o situaci dne , datum, po příjezdu do nemocnice, uvedla žalobkyně, že v nemocnici čekala hodiny, dali ji na lůžko, žádný lékař nepřišel. Stav, ve kterém byla žalobkyně v uvedený den k žalované přivezena, žalobkyně vnímala jako velmi nepříjemný, byla zmatená, měla poruchy řeči, snažila se dotazovat zdravotních sester na to, kdy už bude ošetřena. Nedokáže zcela definovat, kolik přesně hodin to bylo. Žalobkyně přiznala, že z oddělení urgentního příjmu žalované dne , datum, utekla, ale měla problémy s pohybem i s myšlením, volala policistům s prosbou, ať jí pomůžou. Žalobkyně ještě z lůžka u žalované volala městskou policii, chování městské policie však vnímala jako nekorektní. V uvedený den poté žalobkyně volala i státní policii. Dále žalobkyně uvedla, že po posledním výjezdu záchranné služby k žalobkyni dne , datum, již byla žalobkyně ošetřena přednostně, nicméně cítila se ponížena, vystrašena a bylo jí špatně. Její zdravotní stav se hodně zlepšil po podání draslíku. Dále žalobkyně uvedla, že pokud jde o batoh, který měla dne , datum, při převozu k žalované, tak tento byl někde v rohu místnosti u žalované, ve které byla žalobkyně, nebyl však v dosahu žalobkyně. Poté byl žalobkyni její batoh vrácen, resp. žalobkyně uvedla, že jak se jí podařilo vstát, tak si batoh vzala, má za to, že ležel někde v rohu místnosti, kde se nacházela žalobkyně.

28. Z výslechu svědkyně , jméno FO, , bylo soudem zjištěno, že je matkou žalobkyně. Žalobkyně má cca od svých 18 let zdravotní problémy různého typu, byla dlouhodobě léčena. Lékaři se však neshodli na diagnózách. Svědkyně uvedla, že žalobkyně má například i problém s hypokalémií. Dále svědkyně uvedla, že v období od roku 2020 do doby výslechu svědkyně (, datum, ) musela žalobkyně cca jednou za tři týdny navštívit nemocnici, a to i prostřednictvím záchranné služby. Svědkyně uvedla, že dne , datum, nebyla přítomna při převozu žalobkyně do nemocnice. Svědkyně byla přítomna až v závěru uvedeného dne, žalobkyně se jí celý den neozývala, volala až někdy k večeru s tím, že je v nemocnici na urgentu v Budějovicích a žádala svědkyni, aby přijela, že žalobkyně nemá své léky. V době telefonátu svědkyni, byla žalobkyně hlasitá a vynervovaná, protože už si potřebovala vzít léky. Svědkyně, uvedla, že snad žalobkyni měl někdo léky s batohem vzít, takže si žalobkyně nemohla vzít Kalnormin. Svědkyně proto žalobkyni léky včetně Kalnorminu žalobkyni vezla do nemocnice. Poté co svědkyně na místo přijela, bylo tam hodně policistů. Svědkyně se dozvěděla, že to bylo kvůli větě, kterou pronesla žalobkyně, když si přivolala třetí záchranku v uvedený den. Svědkyně uvedla, že zdravotní problémy žalobkyně způsobují zhoršení mluvení, vnímání, paralýzu svalů, zpomalení myšlení. Svědkyně dále uvedla, že po příjezdu do nemocnice žalobkyni dala léky, které po ní žalobkyně požadovala. Následně odešla s policistou Geršlem do čekárny, kde mu situaci ohledně žalobkyně vysvětlovala. Žalobkyně následně měla infuzi a poté již byla dobrá, mluvila. Svědkyně dále uvedla, že žalobkyně s ní probírala situaci ohledně problémů s ošetřením v uvedený den. Sdělovala svědkyni, že k žalobkyni nikdo nepřišel, že ji tam nechali několik hodin a že poté prostě odešla, neboť byla zoufalá, nevěděla, co má dělat a měla stres z toho, že si jí nevšímají. Žalobkyně nevěděla, z jakého důvodu jí nechali v nemocnici čekat. Ve vztahu k svědkyni měla žalobkyně uvést, že to měli být čtyři nebo pět hodin čekání. Svědkyně nevěděla nic o tom, že by žalobkyně měla mít s sebou v nemocnici batoh a že tento batoh jí měl být někým odcizen.

29. Z výslechu , tituly před jménem, , adresa, bylo soudem zjištěno, že je lékařem interního oddělení žalované, ošetřoval žalobkyni mimo jiné i dne , datum, . Pokud jde o průběh ošetření pacienta na oddělení urgentní péče u žalované, uvedl svědek, že průběh ošetření je i v současnosti stejný jako byl v roce 2020. Začíná se triážovacím procesem na recepci oddělení urgentního příjmu, kde zdravotní sestra podle závažnosti zdravotních obtíží popsaných pacientem či lékařem záchranné služby, umisťuje pacienta do pořadí pro ošetření k příslušnému lékaři, ať už je to lékař urgentního příjmu, chirurg, neurolog, potažmo internista. Pouze výjimečně, v případě nejistoty, konzultuje zdravotní sestra na recepci umístění pacienta do pořadí a jeho přidělení k příslušnému lékaři, s lékařem. Na posouzení závažnosti stavu pacienta nemá vliv skutečnost, zda pacient přijede záchrannou službou či nikoliv. Svědek dále uvedl, že je možné i to, aby na oddělení urgentního příjmu byli pacienti umístěni do boxů. Obecně na lůžka oddělení urgentního příjmu, jehož součástí jsou i zmiňované boxy, se umísťují pacienti, kteří nejsou schopni sedět nebo u nichž je riziko, že by mohli spadnout. Pacienti, kteří zvládnou vyčkat vsedě, vyčkávají v čekárně. Doba, po jakou pobývá pacient v boxu na lůžku nebo v čekárně, je velmi rozdílná, závisí jednak na závažnosti zdravotního stavu a jednak na tom, jaká je kapacita ošetřujících lékařů, pacient může čekat i řadu hodin. Svědek uvedl, že dne , datum, přebíral službu na interní ambulanci žalované cca v 15:15 hod. od , tituly před jménem, , jméno FO, , v ten den přišlo hodně pacientů a doba ošetření se tím prodlužovala. Svědek taktéž uvedl, že obecně poté, co příslušný lékař převezme službu na oddělení urgentního příjmu, tak odpovídá jak za chod ambulance, tak za chod lůžkové části. Svědek si dále vybavil, že dne , datum, přivezla žalobkyni na oddělení urgentního příjmu z důvodu kolapsového stavu záchranná služba, a to cca mezi dvanáctou a jednou hodinou odpoledne. Žalobkyně byla v rámci triážovacího procesu zařazena do pořadí k ošetření a byla umístěna na vyšetřovací box v rámci lůžek urgentního příjmu. Zdravotní stav žalobkyně nebyl akutní, byla oběhově stabilní, nebylo potřeba urgentní ošetření. Předtím, než chtěl svědek přistoupit k ošetření žalobkyně, musel ošetřit a zajistit krevní transfuzí pacienta s akutní leukémií, který krvácel. Zhruba v 16.30 hod. byla svědkem volána do ambulance žalobkyně, nicméně již nebyla dohledána. Následně za hodinu či hodinu a půl přivezla záchranná služba žalobkyni znovu, k ošetření se lékaři nedostali, neboť žalobkyně z čekárny cca do pěti minut utekla. Svědek uvedl, že se na oddělení dozvěděli, že žalobkyně volala na policii a říkala, že asi bude muset vystřílet urgent. Vzhledem k tomu, že to bylo asi tři měsíce po střelbě v , adresa, , tak z toho personál v nemocnici byl nervózní. K třetímu transportu žalobkyně na oddělení urgentního příjmu dne , datum, došlo kolem cca 19 hodiny večer. Poměrně rychle poté již byla žalobkyně ošetřena. Svědek uvedl, že si myslí, že žalobkyně s sebou v uvedený den měla batoh, ale nebylo mu nic známo o tom, jaký byl další osud batohu. Dále svědek uvedl, že žalobkyně byla na oddělení urgentního příjmu žalované v minulosti opakovaně ošetřována pro kolapsové stavy.

30. Dále svědek , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci svého výslechu osvětlil kategorizaci pro tzv. triáž, tedy rozřazení pacientů podle závažnosti jejich zdravotního stavu, a to tak, že je pět kategorií, jednička je nejhorší pacient, který je oběhově nestabilní, potřebuje ošetření ihned, dvojka je pacient, který vyčká třeba pět minut, do dalších stupňů již spadají stabilní pacienti, s tím, že pětka je pacient, který je s ohledem na svůj stav schopen čekat na ošetření i řadu hodin, neboť jeho ošetření snese odkladu aniž by došlo k poškození jeho zdraví či života. S ohledem na to, že se jedná o oddělení akutní interní ambulance, tak všichni pacienti potřebují akutní ošetření, proto je závažnost jejich zdravotního stavu rozlišena v rámci triáže podle uvedených stupňů. Svědek si nevybavil, do jakého stupně byla žalobkyně v rámci triáže zařazena konkrétně dne , datum, , ale uvedl, že pokud má vycházet ze svých zkušeností s ošetřováním žalobkyně z důvodu kolapsových stavů, tak by žalobkyně měla být na triáži zařazena pravděpodobně ve stupni čtyři, což je druhý nejméně závažný stupeň. Svědek uvedl, že i pacient, jehož zdravotní stav je závažnější a je v rámci triáže umístěn do vyšší priority, tak může na ošetření čekat déle, pokud není v kapacitách oddělení ošetřit pacienta dříve. Pouze v situaci, kdy se zdravotní stav pacienta zhorší, tak lze jeho dřívější ošetření zajistit v koordinaci s dalšími lékaři. Svědek dále uvedl, že průměrná délka vyšetření pacienta na oddělení je cca 20-30 minut, zahrnuje klinické vyšetření, poslech, pohmat, poklep, nicméně jsou pacienti, kteří přichází se specifickými obtížemi, a to vyšetření se tak dá zredukovat, ale jsou i pacienti, kteří vyžadují zevrubnější vyšetření, což se může protáhnout i na tři čtvrtě hodiny. Pokud je nutné u pacienta provést i krevní odběry, rentgenová vyšetření, CT vyšetření, magnetickou rezonanci a podobné metody, tak se čas celkového vyšetření prodlužuje. Svědek uvedl, že například pokud je u pacienta potřeba provést krevní odběr a rozbor, tak vyšetření v laboratoři trvá zhruba hodinu a půl, v některých případech i dvě hodiny. Svědek si vybavil, že dne , datum, , když se dostal k ošetření žalobkyně jakožto takovému, tak byla žalobkyni mimo jiné nabírána krev a žalobkyně byla taktéž na rentgenu. Svědek potvrdil, že dne , datum, zpracoval ohledně vyšetření žalobkyně zprávu, která je součástí spisu soudu. Po nahlédnutí na tuto zprávu si svědek vybavil, že dne , datum, byla žalobkyně vyšetřována pro mdlobu a kolapsový stav, nebyla zjištěna žádná závažná příčina, která by vyžadovala hospitalizaci či další vyšetření žalobkyně. Během vyšetření byly provedeny krevní odběry, kde byla zjištěna mírně snížená hladina draslíku, byl prováděn i rentgen srdce a plic. Na nízkou hodnotu draslíku byla podána infuze, která vedla ke zlepšení stavu žalobkyně. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně se odvolávala na autoimunitní polyglandulární syndrom, ale neměla s sebou žádnou zprávu, tak svědek kontaktoval i lékaře urgentního příjmu Fakultní nemocnice , adresa, , který svědkovi zaslal dokumentaci, v níž byl autoimunitní polyglandulární syndrom u žalobkyně vyloučen.

31. Z výslechu svědkyně , jméno FO, bylo soudem zjištěno, že na oddělení urgentního příjmu žalované svědkyně pracuje cca 5 let. Žalobkyně jakožto pacientka je svědkyni známa. Svědkyně uvedla, že v roce 2020 byl průběh vyšetření pacienta na oddělení urgentního příjmu stejný, jako je v současnosti, kdy pacient se dostaví na urgentní příjem, v recepci sdělí své obtíže nebo tyto obtíže sdělí záchranná služba. Pokud si pacient stěžuje např.na dušnost nebo na bolest na hrudi, tak je už na recepci přeměřen na saturace a puls. Poté triážovací sestra vytřídí pacienty do triáže. Je pět stupňů triáže, kdy P1 je pacient přímo ohrožený na životě. P5 je pacient, který může čekat, přijde s nějakou maličkostí nebo pro recept. Skutečnost, že pacienta přiveze na oddělení urgentního příjmu záchranná služba, neznamená, že se jedná o přednostního pacienta. I v případě tohoto pacienta se postupuje stejně, jako kdyby pacient přišel po vlastní ose. Podle toho, co je napsané na triáži, rozhoduje následně ošetřující lékař o tom, jestli pacient bude ošetřen dříve nebo později. Taktéž jsou pacienti, kteří jsou umístěni do boxu na lůžka urgentního příjmu, protože nejsou schopni sedět v čekárně. Svědkyně uvedla, že i v boxu na lůžku mohou pacienti čekat na ošetření několik hodin. To, že je pacient ležící, neznamená, že je prioritně výše než pacient čekající v čekárně. Rozdíl je pouze v tom, že pacient na boxu je po celou dobu monitorovaný, má saturační čidlo, je mu natočené EKG a má změřený tlak. Zdravotní sestry se chodí ptát pacientů umístěných na lůžka v boxech na to, jak jim je. Svědkyně dále uvedla, že podle rozvrhu byla přítomna na oddělení urgentní péče i dne , datum, , nicméně si již nepamatuje průběh ošetření žalobkyně konkrétně v tento uvedený den. Svědkyně dále uvedla, že žalobkyně navštěvuje nemocnici v souvislosti s kolapsovými stavy opakovaně a vždy byla ošetřena. Svědkyně si nevybavuje, že by byla přítomna situaci, kdy by asistovala při pobytu žalobkyně na oddělení urgentního příjmu policie. Svědkyně dále uvedla, že je možné, že při některých svých návštěvách na oddělení urgentního příjmu žalobkyně čekala, neboť čekají všichni pacienti. Čeká se taktéž na výsledky odběrů, které trvají nějakou dobu a ani lékař se vždy nemůže uvolnit ihned. Záleží to na vytíženosti oddělení. Svědkyně uvedla, že vídá žalobkyni v nemocnici v rámci poskytování zdravotní péče cca od roku 2003.

32. Z výslechu svědka , tituly za jménem, , jméno FO, bylo soudem zjištěno, že je záchranářem u , Anonymizováno, od roku , Anonymizováno, , žalobkyně využívá služeb záchranné služby již roky. Zdravotní problémy žalobkyně, pro které využívá služeb záchranné služby, jsou stále stejné, jedná se o mdloby a kolapsy. Svědek potvrdil, že sepisoval záznam o výjezdu k žalobkyni ze dne , datum, , který je k dispozici ve spise soudu. Ohledně průběhu předání pacienta ze strany záchranářů na oddělení urgentního příjmu, svědek uvedl, že po příjezdu na urgentní příjem je u okénka nahlášena pracovní diagnóza, kterou záchranáři určí jako nejpravděpodobnější. Následně záchranáři vyčkají, kam je příslušný pracovník odešle, na jakou ambulanci. Předání pacienta končí tím, že pacient je záchranářem předán na konkrétním pracovišti. Záchranář taktéž předá lékaři vyhotovenou zprávu a popíše mu, co zjistil ohledně stavu pacienta. Prioritu ošetření určuje na základě předaných informací od záchranářů personál na oddělení, na které je pacient předáván. Svědek si nevybavil, že by dne , datum, měla žalobkyně u sebe batoh. Dále svědek uvedl, pokud jde o jím vyhotovený záznam o výjezdu k žalobkyni dne , datum, , tak pokud je na záznamu uvedena zkratka „Nal“ a u ní je uvedeno „III“, jedná se o indikaci od dispečinku, jejich pracovní diagnózu a naléhavost. Třetí stupeň jsou život neohrožující stavy. Svědek po nahlédnutí na jím vyhotovený záznam o výjezdu k žalobkyni ze dne , datum, uvedl, že podle údajů na záznamu byla žalobkyně při vědomí a reagovala. Pokud jde o hodnoty životních funkcí, které svědek při výjezdu dne , datum, u žalobkyně naměřil a zaznamenal do záznamu o výjezdu, tak to jsou hodnoty, které jsou zcela standardní. Pokud je na záznamu o výjezdu razítko „priorita 3 4 5“ uvedl svědek, že to je interní záznam nemocnice, který slouží k triáži pacienta.

33. Z výslechu svědka , tituly za jménem, , jméno FO, bylo soudem zjištěno, že je záchranářem , právnická osoba, Jihočeského kraje téměř 10 let. Výjezdy záchranné služby k žalobkyni jsou opakované, podle svědka jich bylo více než sto a dochází k nim většinou pro kolapsové stavy, poruchy vědomí, většinou je to na autobusových zastávkách, někde na veřejných místech, ale i v místě bydliště žalobkyně. Nejčastěji se jedná o výjezdy pro poruchy vědomí a kolapsové stavy, žalobkyně však dosud vždy byla při vědomí a se záchranáři komunikovala. Po nahlédnutí na záznam o výjezdu ze dne , datum, , vyhotovený svědkem, svědek potvrdil pravdivost údajů uvedených na záznamu, a dále uvedl, že hodnoty, které jsou na záznamu uvedeny ohledně tlaku, teploty a tepové frekvence žalobkyně, jsou naprosto běžnými hodnotami, jsou to hodnoty zdravého vitálního člověka. Pokud jde o průběh předání pacienta ze strany záchranářů do rukou lékařů na oddělení urgentního příjmu, uvedl svědek, že pacient je referován na recepci urgentního příjmu, kde je záchranářům řečeno, na které oddělení mají pacienta dále směřovat. Předání pacienta ze strany záchranářů končí podpisem přebírajícího zdravotníka a umístěním pacienta pod kontrolu takového zdravotníka. Svědek dále uvedl, že pokud mají pacienti u sebe nějaké věci, tak jsou předávány spolu s pacientem. Svědek dále uvedl, že není v kompetenci záchranářů ponechat při výjezdu dotyčného pacienta bez dalšího na místě. Pokud je tedy k pacientovi přivolána záchranná služba, tak dochází k jeho převozu. K převozu by nedošlo pouze v případě, že by pacient podepsal negativní reverz, popř. by o ponechání pacienta na místě musel rozhodnout lékař konající službu. V případě výjezdů záchranné služby k žalobkyni, nebyla ze strany svědka konzultována s lékařem možnost ponechat žalobkyni na místě, tedy bez převozu do nemocnice, a to z toho důvodu, že žalobkyně podala na záchranáře již několik stížností. Tím, že záchranáři žalobkyni do nemocnice dopraví, se snaží předcházet konfliktům se žalobkyní.

34. Další důkazy soud v odůvodnění tohoto rozsudku neuvádí, a to buď proto, že nebyly provedeny pro nadbytečnost, anebo proto, že sice provedeny byly, ale soud z nich nečinil žádné skutkové závěry potřebné pro rozhodnutí ve věci, k čemuž se soud blíže vyjádří v rámci odůvodnění tohoto rozsudku níže. Důkazy, které byly ze strany soudu provedeny a z nichž soud činil skutkové závěry potřebné pro rozhodnutí ve věci, hodnotí soud jako věrohodné, byly soudem hodnoceny jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech.

35. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o.z.“ ) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle § 81 odst.2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

36. Podle § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek.

37. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

38. Podle §609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

39. Podle § 612 o.z. v případě práva na život a důstojnost, jméno, zdraví, vážnost, čest, soukromí nebo obdobného osobního práva se promlčují jen práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech.

40. Podle § 619 odst.1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle §619 odst.2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

41. Podle § 620 odst.1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

42. Podle §629 odst.1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

43. Žalobkyně podanou žalobou uplatnila nároky z titulu ochrany osobních práv, konkrétně práva na zdraví a důstojnost, když podle tvrzení žalobkyně došlo ze strany žalované dne , datum, tím, že žalobkyni po dobu více než 8 hodin neošetřila. Zásah do práva žalobkyně na zdraví spatřuje žalobkyně v tom, že byla více než 8 hodin udržována v nepříznivém a vážném zdravotním stavu. Zásah do důstojnosti žalobkyně spatřuje v několikahodinovém nekonání žalované a v neposkytnutí včasné lékařské péče. Původně podanou žalobou se žalobkyně po žalované domáhala omluvy ve formě dopisu a dále zaplacení částky 16 000 Kč za shora popsaný zásah do důstojnosti žalobkyně a 4000 Kč za shora popsaný zásah do zdraví žalobkyně. Následně podáním ze dne , datum, žalobkyně změnila podanou žalobu tak, že kromě jiné formulace požadované omluvy (původně požadovala omluvu za to, že jí nebyla po dobu více než osmi hodin poskytnuta náležitá zdravotní péče, a poté se domáhala omluvy, jejímž obsahem bylo, že jí nebyla včas poskytnuta náležitá zdravotní péče), žalobkyně nově rozšířila žalobu co do výše požadovaného přiměřeného zadostiučinění. Nově se domáhala zaplacení částky 80 000 Kč za shora popsaný zásah do důstojnosti a zaplacení částky 20 000 Kč za zásah do zdraví.

44. S ohledem na námitku promlčení vznesenou ze strany žalované, pokud jde o nově požadované částky na přiměřeném zadostiučinění uplatněné žalobkyní změnou žaloby ze dne , datum, (došlou soudu téhož dne ), se nejprve soud zabýval právě otázkou promlčení. Již ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že zásah do svého zdraví a důstojnosti spatřuje v tom, že jí nebyla dne , datum, podle jejího tvrzení poskytnuta po dobu více než osmi hodin náležitá zdravotní péče. Žaloba byla podána dne , datum, a změna žaloby, kterou žalobkyně požadovala za shora uvedené zásahy vyšší částky, byla podána dne , datum, . V souladu s §612 o.z. osobní práva, kterými je mimo jiné právo na zdraví a důstojnost, jsou nepromlčitelná, nicméně promlčují se práva na odčinění újmy způsobené na těchto právech, a to včetně nároků představující finanční či morální satisfakci. Ze znění §612 o.z. tedy vyplývá, že nároky uplatněné žalobkyní na zaplacení přiměřeného zadostiučinění, se promlčují. Promlčecí lhůta trvá v souladu s § 629 o.z. tři roky a v souladu s §620 odst. 1 o.z. začala promlčecí lhůta běžet od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o žalobkyní tvrzené škodě a o osobě povinné k náhradě. Pokud tedy žalobkyně spatřuje neoprávněný zásah ze strany žalované do práva na zdraví a důstojnost v tom, že žalobkyně nebyla podle svého tvrzení dne , datum, řádně ošetřena, resp. musela na ošetření čekat, je evidentní, že již ode dne , datum, žalobkyně nabyla vědomost o jí tvrzené újmě i o osobě povinné k náhradě. Pokud tedy žalobkyně chtěla včas uplatnit finanční satisfakci v souvislosti s tím, že ji žalovaná dne , datum, nechala čekat na ošetření, musela toto učinit během tříleté promlčí lhůty, která uplynula dne , datum, . Nárok na zaplacení částek na přiměřeném zadostiučinění uplatněný žalobou podanou u soudu dne , datum, tedy byl uplatněn včas (přiměřené zadostiučinění za zásah do zdraví ve výši 4000 Kč a za zásah do důstojnosti ve výši 16 000Kč), tj. v rámci tříleté promlčecí lhůty, nicméně nárok uplatněný změnou žaloby došlou soudu dne , datum, ( tedy na přiměřeném zadostiučinění za zásah na zdraví dalších 16 000 Kč oproti původní žalobě a za zásah do důstojnosti dalších 64 000 Kč oproti původní žalobě ) již včas, tedy v rámci tříleté promlčecí lhůty, uplatněn nebyl. Bylo na žalobkyni, jaké částky bude podanou žalobou na přiměřeném zadostiučinění požadovat a nic jí nebránilo požadovat takové částky již podanou žalobou v rámci tříleté promlčecí lhůty. Ohledně závěrů o promlčení nároku žalobkyně v rozsahu rozdílu částek na přiměřeném zadostiučinění, jak byly uplatněny původní žalobou a jak byly uplatněny změnou žaloby ze dne , datum, , soud odkazuje např. na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 23.2.2011, sp.zn.25 Cdo 2908/2008 nebo v usnesení ze dne 11.2.2020 sp.zn.23 Cdo 1383/2018, podle nichž jestliže ve stanovené promlčecí době dojde k uplatnění práva žalobou u soudu, běh promlčecí doby se staví dnem, kdy byl návrh soudu podán, ale pouze v rozsahu, v jakém byl nárok uplatněn. Uplatněním nároku u soudu nedochází ke stavení promlčecí doby i z hlediska budoucího rozšíření žaloby. Je-li uplatněna pouze část pohledávky, promlčecí doba se staví pouze u této části a je-li následně žaloba rozšířena, nemá takové rozšíření zpětné účinky. V rozsahu, v jakém je žaloba rozšířena až po skončení běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku, nelze nárok v rozsahu rozšíření po vznesení námitky promlčení přiznat.

45. Soud se dále zabýval oprávněností nároku žalobkyni na omluvu a na přiměřené zadostiučinění tak jak byly uplatněny podanou žalobou v rámci stanovené promlčecí lhůty. K tomu, aby žaloba, jíž se žalobce domáhá ochrany proti zásahu do osobního práva, popř. satisfakce za takový zásah, musí zejména být prokázáno, že k zásahu došlo a že je takový zásah neoprávněný. Soud se proto zabýval posouzením toho, zda dne , datum, došlo ze strany žalované k neoprávněnému zásahu do osobních práv žalobkyně, konkrétně do práva na zdraví a důstojnost tím, že žalobkyně musela vyčkat na ošetření lékařem. Neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti je jednání neoprávněné směřující proti osobní i mravní integritě fyzické osoby, které je objektivně způsobilé nepříznivě zasáhnout některou ze složek osobnosti fyzické osoby. Pro úspěšné uplatnění práva na ochranu osobnosti není vyžadováno vyvolání konkrétních následků zásahu proti chráněnému statku, ale postačuje, že zásah byl objektivně způsobilý narušit nebo alespoň ohrozit chráněná osobní práva ( k tomu viz např. závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.5.2002, sp.zn. 28 Cdo 662/2002, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2013, sp.zn. 30 Cdo 593/2013 či v rozhodnutí ze dne 27.9.2017, sp.zn.30 Cdo 41/2017 ). Pro úspěšnost žaloby podané žalobkyní tak musí být splněn předpoklad existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo v ohrožení osobnosti žalobkyně v její fyzické a morální integritě. Neoprávněný je takový zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s právním řádem ( k tomuto viz také např. závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.7.2016, sp.zn. 30 Cdo 464/2016 ). V oblasti poskytování zdravotní péče jsou poskytovatelé zdravotní péče povinni poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, tato jejich povinnost plyne přímo ze zákona č.372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, zejména z § 4 odst.5 a § 28 odst.2 uvedeného zákona. V souladu s §4 odst.5 zákona č.372/2011 Sb. se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicinských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

46. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně byla dne , datum, převezena záchrannou službou na oddělení urgentního příjmu žalované z důvodu mdloby a kolapsu. Taktéž z provedeného dokazování vyplynulo, že se nejednalo o první transport žalobkyně záchranou službou na oddělení urgentního příjmu žalované. Provedeným dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně využívá těchto transportů opakovaně již několik let, důvodem transportů jsou zejména mdloby a kolapsy žalobkyně. Již ze strany záchranářů byly žalobkyni dne , datum, změřeny základní vitální funkce jako je tlak, tepová frekvence a saturace kyslíku s tím, že naměřené hodnoty byly běžnými hodnotami, které se vyskytují u zdravých jedinců. Žalobkyně byla při vědomí, orientována osobou, časem i místem. K předání žalobkyně ze strany záchranářů do péče zdravotnického personálu oddělení urgentního příjmu žalované došlo v uvedený den ve 12:44 hod. Ve 12:53 hod. byly ze strany zdravotního personálu oddělení urgentního příjmu žalobkyni taktéž změřeny základní vitální funkce, které opět nevykazovaly žádné významné odchylky od normálu. Žalobkyně byla zařazena zdravotním personálem oddělení urgentního příjmu do pořadí pacientů pro ošetření, a to v rámci tzv. systému triáže, který u každého příchozího či transportovaného pacienta zohledňuje vážnost jeho zdravotního stavu a kapacitu ošetřujících lékařů. Žalobkyně byla vyhodnocena jako stabilizovaný pacient, jehož zdravotní stav není ohrožující na životě či zdraví a umožňuje vyčkání na ošetření podle kapacity oddělení a ošetřujících lékařů. Následně byla žalobkyně umístěna na pozorování na monitor v lůžkové části oddělení urgentního příjmu žalované. S ohledem na skutečnost, že lékaři na oddělení urgentního příjmu byli vytíženi péčí o další pacienty, byla žalobkyně volána k ošetření v uvedený den lékařem , tituly před jménem, , jméno FO, v 16.35 hod., nicméně bylo zjištěno, že oddělení opustila, aniž by sdělila zdravotnímu personálu, že odchází. Žalovaná tedy hodlala s ohledem na své kapacitní vytížení přistoupit k ošetření žalobkyně lékařem po cca 3,5 hodinách od doby, kdy žalobkyně byla přijata z rukou záchranářů, nicméně žalobkyně díky svévolnému opuštění oddělení žalované neposkytla žalované k ošetření lékařem součinnost. Dále bylo provedeným dokazováním zjištěno, že v 18:10 hod. došlo k dalšímu pokusu o předání žalobkyně z rukou záchranářů do rukou zdravotního personálu oddělení urgentní péče žalované, tento se však nezdařil, neboť žalobkyně ještě při nahlašování na recepci urgentního příjmu oddělení opustila, nereagovala ani na prosby k návratu. Důvodem tohoto druhého transportu žalobkyně bylo, že žalobkyně si na tísňovou linku Policie ČR stěžovala na slabost a na neschopnost lékařů urgentního příjmu žalobkyni ošetřit. Během hovoru na tísňovou linku žalobkyně pronesla větu: „ No to já nevyřeším s personálem nemocnice, leda je sem půjdu vystřílet prostě, jiný řešení nemám.“ Již ze strany záchranářů byly taktéž při tomto druhém transportu žalobkyni změřeny základní vitální funkce – tlak, tepová frekvence a saturace kyslíku a tyto se opět nevymykaly běžným hodnotám. Dále bylo provedeným dokazováním zjištěno, že ještě dne , datum, došlo k třetímu transportu žalobkyně záchrannou službou na oddělení urgentního příjmu žalované, transport žalobkyně byl zahájen v 19.16 hod. a v 19.25 hod., tedy téměř okamžitě po předání, byla žalobkyně vyšetřena na oddělení urgentního příjmu lékařem , tituly před jménem, , jméno FO, . Byly provedeny krevní odběry, rentgen a následně byla žalobkyni podána infuze draslíku, po níž se žalobkyni ulevilo. Průběh ošetření žalobkyně na oddělení urgentního příjmu žalované tak jak je popsán shora, byl zdravotním personálem žalované i záchranáři záchranné služby zdokumentován, naměřené hodnoty vitálních funkcí žalobkyně jsou zachyceny v předložených záznamech o výjezdech záchranné služby, v záznamu oddělení urgentního příjmu žalované, v ambulantní zprávě vystavené dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , a byly taktéž potvrzeny svědeckými výpověďmi , tituly před jménem, , adresa, jakožto lékaře, který žalobkyni dne , datum, ošetřoval, a dále , tituly za jménem, , jméno FO, a , tituly za jménem, , jméno FO, jakožto záchranářů konajících první a druhý transport žalobkyně ve výše uvedený den na oddělení urgentního příjmu žalované. Svědci vypovídali logicky a souvisle, obsah jejich výpovědí ani nebyl v rozporu s listinnými důkazy a soud tak neměl důvod považovat výpovědi svědků za nevěrohodné. Sama žalobkyně poté v rámci účastnického výslechu potvrdila, že oddělení urgentního příjmu žalované nejprve opustila a nevyčkala na ošetření, Anonymizováno47. Pro posouzení oprávněnosti nároku uplatněného žalobou není v daném případě podstatné, jaký je současný zdravotní stav žalobkyně, a není ani podstatné, zda žalobkyně dne , datum, trpěla celou řadou zdravotních obtíží, které v podané žalobě popisuje. Podstatné pro posouzení věci je to, zda s ohledem na projevy zdravotních obtíží, s nimiž se žalobkyně dne , datum, na oddělení urgentního příjmu žalované dostavila, resp. pro které byla na oddělení transportována, a na její zdravotní stav, který byl zjištěn záchranáři a zdravotním personálem žalované při přijetí žalobkyně k ošetření z rukou záchranářů, odůvodňovaly nutnost jejího okamžitého ošetření lékařem. Z výše uvedeného důvodu soud nečinil jako nadbytečné dokazování ohledně zjištění konkrétní zdravotní diagnózy žalobkyně ani ke dni , datum, , ani ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Soud proto jako nadbytečné neprovedl dokazování formou znaleckého posudku na zdravotní stav žalobkyně, ani výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , který je ředitelem Záchranné služby Jihočeského kraje, s nímž žalobkyně podle svého tvrzení konzultuje svůj zdravotní stav.

48. Na základě shora zjištěného skutkového stavu nelze dát žalobkyni za pravdu v tom, že zaviněním žalované zůstala žalobkyně více než osm hodin bez lékařského ošetření. , právnická osoba, byla žalobkyni poskytnuta, byť ne přímo lékařem, ale zdravotním personálem žalované, a to téměř okamžitě po prvním přijetí žalobkyně na oddělení urgentního příjmu žalované. K prvnímu přijetí žalobkyně na oddělení došlo ve 12.44 hod., ve 12:53 hod. byly žalobkyni změřeny hodnoty základních vitálních funkcí, které byly zcela standardní, a poté byla žalobkyně umístěna na lůžko, kde byl její stav monitorován, jak vyplývá ze záznamu oddělení ze dne , datum, a stav žalobkyně byl také kontrolován zdravotní sestrou, což vyplývá zejména z audionahrávek předložených žalobkyní. Lékař oddělení urgentního příjmu žalované , tituly před jménem, , jméno FO, byl připraven ošetřit žalobkyni v 16.35 hod., tedy po cca 3,5 hodinách od jejího přijetí. Žalobkyně však k tomuto ošetření neposkytla součinnost, neboť prostory žalované opustila, aniž by předtím na svůj odchod personál žalované upozornila. Při druhém transportu záchrannou službou žalobkyně neposkytla jakoukoli součinnost žalované k ošetření, když hned na recepci oddělení urgentního příjmu oddělení opustila a nereagovala na výzvy k návratu. Přesto, že soud po provedeném dokazování vnímá, že žalobkyně se v uvedený den subjektivně necítila dobře a vnímá i to, že měla zdravotní problémy, nelze pominout, že žalobkyně není a ani k uvedenému dni nebyla osobou omezenou na svéprávnosti, pokud tedy svévolně prostory žalované opustila, bylo to pouze její rozhodnutí, které nemůže jakkoli jít k tíži žalované.

49. Soud poté nemá ani za to, že by bylo možné spatřovat v daném případě neoprávněný zásah do práva na zdraví a důstojnost žalobkyně v tom, že po prvním transportu a přijetí na oddělení žalované, kdy byla žalobkyně umístěna na lůžko, byla volána k ošetření lékařem po cca 3,5 hodinách. Je nutné zejména zohlednit, že žalobkyně využívá transportů záchrannou službou na oddělení urgentního příjmu opakovaně pro tytéž zdravotní problémy (mdloby a kolapsové stavy ) a evidentně tím řeší své dlouhodobé zdravotní problémy. Oddělení urgentního příjmu však ze své podstaty ( a ostatně i podle svého názvu ) nemá sloužit k léčbě či potlačování dlouhodobých zdravotních obtíží. Jde o specializované pracoviště, které zajišťuje příjem a poskytování akutní péče. V souladu s § 5 odst.1 písm.b) zákona č.372/2011 Sb. je účelem akutní péče odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu nebo snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu tak, aby byly včas zjištěny skutečnosti nutné pro stanovení nebo změnu individuálního léčebného postupu nebo aby se pacient nedostal do stavu, ve kterém by ohrozil sebe nebo své okolí. Taktéž je nutné vzít na vědomí ust.§ 4 odst.5 zákona č.372/2011 Sb., v souladu s nímž je žalovaná povinna poskytnout zdravotní péči na náležité odborné úrovni, ale zároveň s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Ostatně i v souladu se závěry vyslovenými např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.5.2013, sp.zn. 30 Cdo 3223/2011, je třeba vlastní zásah do osobních práv hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci.

50. Soud se zabýval dokazováním toho, jaká byla dne , datum, situace na oddělení urgentního příjmu žalované a bylo zjištěno, že lékařem, který měl službu na uvedeném oddělení v čase prvního transportu, resp. přijetí žalobkyně na oddělení, tj. ve 12.44 hod. byl , tituly před jménem, , jméno FO, , od něhož službu převzal cca v 15.15 hod. , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl připraven ošetřit žalobkyni v 16.35 hod., ale pro nedostatek součinnosti ze strany žalobkyně, která oddělení svévolně opustila, mohl přistoupit k jejímu ošetření až v 19.25 hod. Soud nečinil jakožto nadbytečný důkaz výslechem , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť on žalobkyni v uvedený den neošetřoval a údaje o zdravotním stavu žalobkyně v době jejího prvního transportu vzal soud za prokázané z záznamu záchranné služby o výjezdu, ze záznamu ohledně měření základních funkcí tak jak bylo provedeno na recepci oddělení urgentního příjmu, z výpovědi záchranářů a z výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, . Z výpovědi , tituly před jménem, , adresa, a interních záznamů žalované poté vzal soud za prokázané, jaká byla situace na oddělení urgentního příjmu žalované v době od prvního přijetí žalobkyně na oddělení ve 12.44 hod. do 16.35 hod., kdy byl , tituly před jménem, , jméno FO, připraven provést další vyšetření a ošetřit žalobkyni. Zejména má soud ze shora uvedených důkazů za prokázané, že žalobkyně nebyla jediným pacientem na oddělení, akutní péče byla poskytována i dalším pacientům, kdy pěti pacientům byla poskytována péče na akutní interní ambulanci, jejíž součástí je oddělení urgentního příjmu, 4 další pacienti byli v uvedené době dokonce přijímáni k hospitalizaci na lůžko a minimálně stav jednoho z pacientů byl natolik vážný, že vyžadoval zajištění krevní transfuze. Takové množství pacientů podle názoru soudu odůvodňovalo časovou prodlevu od prvního přijetí žalobkyně na oddělení do 16.35 hod., tím spíše za situace, že žalobkyně vykazovala standardní hodnoty tlaku, tepové frekvence, teploty i saturace kyslíku, byla pacientem, který uvedené oddělení navštěvuje s četnou pravidelností a její stav nebyl takový, že by byla jakkoli ohrožena na zdraví či životě. Soud neprovedl pro nadbytečnost výslech dalších osob ze zdravotního personálu žalované, ani policistů, kteří asistovali transportu žalobkyně dne , datum, na oddělení urgentního příjmu žalované či bezpečností služby, neboť skutkový stav potřebný pro rozhodnutí byl spolehlivě zjištěn na základě důkazů uváděných shora.

51. Soud poté zohlednil i to, že zdravotní personál žalované, pokud jde o umístění žalobkyně do pořadí k ošetření lékařem, postupoval stejně jako postupuje ve vztahu k ostatním pacientům urgentního příjmu žalované, tedy v souladu se zavedenými pravidly tzv. triáže, která shodně popsal jak svědek , tituly před jménem, , jméno FO, , tak svědkyně , jméno FO, , která je zdravotní sestrou na oddělení urgentního příjmu žalované. I uvedená svědkyně vypovídala zcela logicky a souvisle a její výpověď nebyla v rozporu s žádnými dalšími provedenými důkazy, a soud ji proto považuje za věrohodnou. Svědci , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, dostatečně logicky zdůvodnili i nutnost dodržování pravidel triáže na oddělení urgentního příjmu, kdy, jak soud ostatně popsal výše, oddělení urgentního příjmu slouží již podle svého názvu a určení k zajištění akutní péče, nikoli k léčbě dlouhodobých zdravotních problémů. Všichni pacienti, kteří se na oddělení dostaví, popř. tam jsou transportováni k ošetření, vyžadují co nejrychlejší možné lékařské ošetření, je evidentní, že žalované nezbývá jinak, než nastavit pravidla pro určení pořadí v jakém budou pacienti ošetřeni lékařem. Tato pravidla pak zcela logicky zohledňují závažnost zdravotního stavu pacienta, kdy upřednostňováni musí být pacienti, jejichž zdravotní stav je natolik závažný, že je ohrožuje na zdraví či životě s tím, že ostatní pacienti musí vyčkat na ošetření podle pořadí v jakém se dostavili a podle kapacity ošetřujících lékařů. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, i svědkyně , jméno FO, poté shodně vypověděli, že pro umístění pacienta do pořadí pro ošetření na uvedeném oddělení není podstatné, zda se pacient dostaví po vlastní ose nebo zda je transportován záchranou službou. Svědek Dis. , jméno FO, , který je záchranářem, potvrdil, že není v kompetenci záchranářů ponechat pacienta bez dalšího na místě a neprovést jeho transport na oddělení urgentního příjmu. Z provedeného dokazování je tak evidentní, že pouhá skutečnost, že je pacient transportován záchrannou službou, bez dalšího neznamená takovou vážnost jeho zdravotního stavu, pro kterou by nemohl vyčkat na ošetření. Zdravotní problémy žalobkyně jsou evidentně dlouhodobé a žalobkyně by je předně měla řešit s příslušnými specialisty, nikoli s lékaři urgentního příjmu, kteří jsou povoláni k tomu poskytnout akutní lékařské ošetření zejména při akutním ohrožení na zdraví či dokonce na životě. Žalobkyně bezesporu má právo být ošetřena i na oddělení urgentního příjmu žalované, ale s ohledem na charakter svých dlouhodobých zdravotních obtíží, pak musí být srozuměna s tím, že se může stát, že bude na ošetření lékařem čekat i v řádech několika hodin jako kterýkoli jiný pacient, pakliže kapacita oddělení neumožňuje okamžité ošetření a pakliže není v danou chvíli zdravotní stav žalobkyně natolik vážný, že ji ohrožuje na zdraví či životě. A ve stavu, který by žalobkyni ohrožoval na zdraví či životě žalobkyně dne , datum, podle závěrů provedeného dokazování nebyla. Pokud pak jde o tvrzení žalobkyně, že jí měl být dne , datum, odebrán ze strany žalované batoh s léky, tak takové tvrzení žalobkyně neprokázala, naopak sama v rámci účastnického výslechu uvedla, že batoh byl umístěn ve stejné místnosti, v jaké byla žalobkyně na lůžku a poté si ho žalobkyně vzala. Pokud by pak žalobkyně měla v batohu léky, které mohly její zdravotní stav zlepšit, měla možnost si tyto léky z batohu vzít již před svým transportem na oddělení k žalované.

52. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v daném případě nedošlo ze strany žalované k neoprávněnému zásahu do práva na zdraví a důstojnost žalobkyně, když není pravdou, že by žalobkyně zůstala ze strany žalované dne , datum, bez ošetření. Žalobkyni byla ze strany žalované poskytnuta zdravotní péče na náležité odborné úrovni, neboť ihned po prvním přijetí na oddělení byly ověřeny hodnoty jejích vitálních funkcí, které byly zcela standardní, byla umístěna na lůžko a připojena na monitor, kde byl její zdravotní stav monitorován, a navíc kontrolován zdravotní sestrou. Nedošlo k odmítnutí péče žalobkyni, lékař byl připraven žalobkyni ošetřit cca po 3,5 hodinách od jejího prvního přijetí na oddělení. Žalobkyně sice uvádí, že její zdravotní stav byl alarmující, nicméně nelze přehlédnout, že jí její zdravotní stav umožňoval pořizovat audio nahrávky rozhovoru se zdravotní sestrou, která její zdravotní stav na lůžku kontrolovala, a dokonce byla žalobkyně schopna následně telefonovat na tísňovou linku policie, kde si stěžovala na údajnou neschopnost lékařů na oddělení urgentního příjmu žalované. Z těchto audionahrávek sice vyplývá, že žalobkyně se necítila dobře, ale také z nich vyplývá, že se zdravotní sestrou na oddělení urgentního příjmu v uvedený den byla schopna vést v podstatě souvislý rozhovor, stejně jako s příslušníkem policie na tísňové lince. Soud v žádném případě nebagatelizuje zdravotní stav žalobkyně, je evidentní, že žalobkyně trpí dlouhodobými zdravotními problémy, nicméně pro posouzení oprávněnosti podané žaloby, jak soud uvedl již výše, není podstatné, zda a jakými zdravotními problémy žalobkyně trpí a trpěla ke dni , datum, , ale podstatné je pouze to, zda žalovaná poskytla žalobkyni v uvedený den lékařskou péči na náležité odborné úrovni s přihlédnutím k typu zdravotních potíží, pro které byla žalobkyně k žalované transportována, s přihlédnutím k tomu, že vitální funkce žalobkyně byly standardní a taktéž s přihlédnutím ke kapacitě oddělení a nutnosti ošetření jiných pacientů. Pokud pak časové rozmezí mezi prvním přijetím žalobkyně na oddělení urgentního příjmu a pokusem o její ošetření příslušným lékařem činilo cca 3,5 hodiny, má soud za to, že pokud není pacient ohrožen na zdraví či životě, tak jde o běžnou čekací dobu u lékařů, tím spíše je podle názoru soudu taková doba čekání ospravedlnitelná na oddělení nemocnice, které slouží k pohotovostní a akutní péči zejména o pacienty ohrožené na zdraví a životě. S ohledem na výše uvedené soud podanou žalobu zamítl, neboť ji neshledal jako oprávněnou. V daném případě nelze konstatovat, že by žalovaná porušila své povinnosti stanovené zákonem a neoprávněně tím zasáhla do práva na zdraví a důstojnost žalobkyně. Vzhledem k tomu, že soud neshledal oprávněnost nároku žalobkyně již co do svého základu, nezabýval se jakožto nadbytečnou otázkou posuzování charakteru či výše satisfakce.

53. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl v souladu s §142 odst.1 o.s.ř., když účastníkem, který měl ve věci plný úspěch, byla žalovaná, a proto je žalobkyně povinna zaplatit žalované náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za 14 úkonů právního zástupce žalované po 3100 Kč/úkon v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024 ( tj. převzetí zastoupení, 2krát vyjádření ve věci samé, 4krát porada s klientem přesahující jednu hodinu, 7krát účast při ústním jednání soudu, když jednání dne 28.11.2023 a 25.1.2024 je s ohledem na svou délku nutné považovat každé z nich za dva úkony ), dále náhradou hotových výdajů právního zástupce žalované v souvislosti se 14 provedenými úkony do 31.12.2024 ve výši 14krát 300 Kč v souladu s § 13 odst.4 vyhl. č.177/1996 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024, dále dvěma úkony právního zástupce žalované po 5100 Kč/úkon ( účast při ústním jednání soudu dne 31.7.2025, kterou je s ohledem na délku ústního jednání nutné považovat za dva úkony ) v souladu s § 9a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025, náhradou hotových výdajů v souvislosti se 2 úkony právního zástupce žalované provedenými po 1.1.2025 ve výši 2krát450 Kč v souladu s § 13 odst.4 vyhl. č.177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025, a dále 21% DPH, když právní zástupce žalované osvědčil, že je plátcem. Lhůta k plnění ohledně náhrady nákladů řízení byla žalobkyni stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř..

54. Soud uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalované v plné výši, ačkoli si je vědom majetkové situace žalobkyně, pro kterou byla ke svému návrhu z 80% osvobozena od soudních poplatků. Soud při posuzování této otázky zohlednil přístup žalobkyně k věci, a to v tom kontextu, že ačkoli žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že nebyla žalovanou ošetřena více než 8 hodin, sama žalobkyně následně přiznala, že oddělení urgentního příjmu žalované nejdéle za 3,5 hodiny od prvního přijetí žalobkyně svévolně opustila a zmařila tak možnost svého ošetření lékařem žalované. Taktéž soud zohlednil, že žalobkyně již několik let a v řádech více než stovky případů využívá transportu záchrannou službou na oddělení urgentního příjmu žalované pro kolapsové stavy, a i dne , datum, si tak musela být vědoma možnosti, že s ohledem na kapacitu a charakter péče poskytované oddělením urgentního příjmu se může stát, že bude muset na ošetření lékařem vyčkat, nadto čekací doba 3,5 hodiny po jejímž uplynutí byla žalobkyně lékařem volána k ošetření, není čekací dobou, která by vybočovala z rámce čekací doby na ošetření u jiných lékařů. Dále soud zohlednil, že žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že jí byl ze strany zdravotního personálu žalované odebrán batoh, ačkoli v rámci účastnického výslechu žalobkyně přiznala, že batoh měla k dispozici v místnosti, ve které byla umístěna na lůžku a poté si jej sama vzala. Soud tak má po provedeném dokazování za to, že na žalobu je za takové situace nutné pohlížet jako na v podstatě až téměř šikanózní. Taktéž soud zohlednil, že žalobkyně přesto, že byla právně zastoupena, učinila změnu žalobu, na které setrvala i přes vznesenou námitku promlčení ze strany žalované a přes seznámení se závěry s judikaturou ze strany soudu, čímž také došlo k navýšení nákladů řízení. Žalobkyně má bezesporu právo podat žalobu jakéhokoli typu, nicméně podle názoru soudu poté musí i přes evidentně tíživou finanční situaci nést následky v případě svého neúspěchu v podobě povinnosti nahradit žalované účelně vynaložené náklady řízení.