7 Co 541/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B c) Jméno žalobce C , narozená Datum narození žalobce C bytem Adresa žalobce C všichni zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o určení vlastnického práva žalobců k nemovité věci a o vzájemné žalobě na určení vlastnického práva žalovaných k nemovité věci, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 21. 12. 2023, č. j. 10 C 187/2020-440, I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění takto:Zamítá se žaloba na určení, že žalobci jsou spoluvlastníky části pozemku p. č. , číslo parcely, zapsaného v katastru nemovitostí u , právnická osoba, , na LV , hodnota, pro k. ú. , adresa, označeného jako p. č. , hodnota, v geometrickém plánu č. , hodnota, vyhotoveném , tituly před jménem, , jméno FO, a ověřeném , tituly před jménem, , jméno FO, dne 23. 11. 2021.Určuje se, že žalovaní jsou v rámci společného jmění manželů vlastníky části pozemku p. č. , hodnota, zapsaného v katastru nemovitostí u , právnická osoba, , na LV , hodnota, pro k. ú , adresa, označené jako p. č. , hodnota, v geometrickém plánu č. , hodnota, vyhotoveném , tituly před jménem, , jméno FO, a ověřeném , tituly před jménem, , jméno FO, dne 23. 11. 2021.II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení o podané žalobě před soudy všech stupňů 57 130,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta C, , sídlem , adresaIII. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě před soudy všech stupňů 57 130,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta C, , sídlem , adresa, .

1. Žalobci se domáhají určení spoluvlastnického práva k části pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , označené jako parc. č. , hodnota, geometrickým plánem č. , hodnota, vyhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobu odůvodňují tím, že jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , zapsaném na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, Žalovaní mají ve společném jmění manželů sousední pozemek parc. č. , hodnota, Na pozemku žalobců podél společné hranice se nachází dřevěný plot na podezdívce, a to ve vzdálenosti cca 50 cm od společné hranice. Mezi účastníky je sporný průběh vlastnické hranice, resp. je sporná otázka vlastnického práva k části pozemku žalobců parc. č. , hodnota, , která se nachází za plotem a je v řízení označen na základě geometrického plánu jako parc. č. , hodnota, (sporný pozemek).

2. V průběhu řízení žalovaní uplatnili vzájemnou žalobou nárok na určení vlastnického práva k uvedenému spornému pozemku s tím, že vlastnická hranice mezi pozemky účastníků je vymezena plotem. Současně se dovolávali řádného vydržení sporného pozemku.

3. Okresní soud v Písku (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 12. 2023, č. j. 10 C 187/2020-440 (dále jen napadený rozsudek) určil vlastnické právo žalobců ke spornému pozemku a vzájemnou žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku se uvádí, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, obci , adresa, . Žalovaní vlastní v režimu SJM sousední pozemek parc. č. , hodnota, . Průběh společné hranice mezi uvedenými pozemky je mezi účastníky sporný. Soud prvního stupně zjistil, že v dané lokalitě byla prováděna v různých časových obdobích měření týkající se průběhu hranice mezi uvedenými pozemky a byly vyhotoveny geometrické plány či měřičské náčrty, na nichž byla tato hranice vyznačena rozdílně. V roce 1991 byl vyhotoven geometrický plán č. , hodnota, pro zaměření novostavby na pozemku parc. č. st. , hodnota, ve vlastnictví , jméno FO, a parc. č. st. , hodnota, ve vlastnictví , jméno FO, , na němž byla hranice mezi pozemky vyznačena v místě současného plotu. V roce 1993 došlo znovu k vytyčení a zaměření hranic a byl vyhotoven měřičský náčrt provedený , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl podkladkem rozhodnutí , organizační složka státu, , jímž bylo manželům , jméno FO, uloženo odstranit hraniční zeď v délce 360 cm s tím, že byla (neoprávněně) vybudována na pozemku parc. č. , hodnota, . Následně došlo k postavení plotu mezi pozemky manžely , jméno FO, a podél tohoto plotu poté postavil plot i žalobce a). Jednalo se o plot na betonové podezdívce, částečně dřevěný, částečně cihlový, tvořící jeden celek bez průchodu, který žalobce a) navýšil dřevěným bedněním a vysázením řady tújí ze své strany. Poté manželé , jméno FO, užívali svůj pozemek parc. č. , hodnota, v hranicích oplocení zhotoveného žalobcem a) až do roku 2003, kdy své nemovitosti včetně pozemku parc. č. , hodnota, převedli na , jméno FO, , která tento pozemek pozbyla v rámci exekučního řízení v roce 2006, kdy pozemek nabyla příklepem společnost , právnická osoba, Ta pozemek v roce 2008 prodala žalovaným. Bylo zjištěno, že jak žalovaní, tak i uvedení dřívější vlastníci pozemku parc. č. , hodnota, užívali tento pozemek v hranicích oplocení, které žalobce a) vybudoval v roce 1994. Ke sporu mezi účastníky týkající se hranice mezi pozemky došlo v roce 2017 v rámci žaloby na ochranu rušené držby podané úspěšně žalovanými. Řízení probíhalo u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 188/2017. Soud v tomto řízení uložil žalobcům a), b) povinnost obnovit původní stav, tj. odstranit oplocení, které umístili za stávající plot z roku 1994 a zdržet se vypuzení žalovaných z držby a užívacího práva ke spornému pozemku. Soud prvního stupně v nyní projednávané věci dospěl k závěru, že sporný pozemek vymezený geometrickým plánem vyhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, č. plánu , hodnota, , který je součástí rozsudku soudu prvního stupně, byl oddělen z pozemku žalobců parc. č. , hodnota, , který je ve spoluvlastnictví žalobců. Otázku vlastnického práva žalovaných k tomuto spornému pozemku posoudil z hlediska řádného vydržení podle § 1089 odst. 1 a násl. o. z., přičemž podmínky nabytí vlastnického práva řádným vydržením neshledal. K otázce mimořádného vydržení uvedl, že mimořádné vydržení lze aplikovat jen, když 20letá vydržecí doma neskončí dříve, než uplynutím 5 let ode dne nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tj. nejdříve dne 1. 1. 2019. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 8. 2024, č. j. 7 Co 541/2024-503, který byl k dovolání žalovaných zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2025, č. j. 22 Cdo 505/2025-544. Ze závěrů Nejvyššího soudu vyplývá, že pokud jde o vlastnickou hranici mezi pozemky účastníků, je třeba vycházet z jejího vyznačení v katastru nemovitostí s tím, že měřičský náčrt o vytyčení hranic pozemků z 30. 9. 1993 odsouhlasený katastrálním úřadem, jehož se žalovaní dovolávají, nevyvolal žádné právní důsledky. Vyjádřil se k otázce řádného vydržení sporného pozemku žalovanými v režimu právní úpravy o. z. v souladu se závěry soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Důvodem zrušení dřívějšího rozhodnutí odvolacího soudu v této věci bylo nesprávné posouzení otázky mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. S odkazem na judikaturu Nejvyšší soud k mimořádnému vydržení konstatoval, že zákon k mimořádnému vydržení vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby a aby nebyl držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Nepoctivým úmyslem ve smyslu § 1095 o. z. je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně anebo se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (§ 993 o. z.). Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Poukázal na důvodovou zprávu k § 1095 o. z. s tím, že tato právní úprava mimořádného vydržení míří mimo jiné na případy, kdy byl převeden pozemek o chybně stanovené (větší) výměře, než je výměra skutečná nebo pozemek chybně označený parcelním číslem, takže nabyvatel v dobré víře drží něco jiného, než pro co mu svědčí vlastnický titul. Nejvyšší soud uvedl, že podmínkou mimořádného vydržení je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladů § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu. Nepoctivý úmysl přitom brání vydržení jen za předpokladu, že existoval při uchopení držby. Dále zpravidla platí, že ujala-li se osoba držby nikoli v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem (není v katastru nemovitostí evidován jako vlastník), není tím její nepoctivý úmysl dotčen; na rozdíl od poctivé držby (§ 992 odst. 1 o. z.) nemá taková vědomost za následek zánik kvalifikované držby (zde držby nikoli v nepoctivém úmyslu). Pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1040 o. z.) nebo (má-li na určení naléhavý právní zájem) žalobou na určení svého práva či na určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 o. s. ř.). Za nesprávný označil Nejvyšší soud názor odvolacího soudu, že se v dané věci při posouzení mimořádného vydržení prosadí skutečnost, že se vztahy mezi účastníky týkající se průběhu vlastnické hranice vyhrotily v roce 2017, což vyloučilo dobrou víru žalovaných a svědčí o nepoctivosti jejich úmyslu ve smyslu § 1095 o. z. ke dni 1. 1. 2019. Pokud žalovaní v průběhu roku 2017 zjistili, že jako vlastníci předmětného pozemku jsou v katastru nemovitostí uvedeni žalobci, nemělo to za následek zánik jejich kvalifikované držby (tedy držby nikoli v nepoctivém úmyslu). O poctivosti jejich úmyslu nadto svědčí i úspěšnost jejich žaloby na ochranu rušené držby, kterou se žalovaní bránili umístění nového plotu na sporné části pozemku v řízení vedeném před Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 9 C 188/2017 (uvádí se v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu).

4. Po zrušení rozsudku se odvolací soud vrátil k přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně, který napadli odvoláním obě strany. Vychází přitom z toho, že podaná odvolání jsou přípustná (§ 202 o. s. ř.) byla podána v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.). Napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal v celém rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř., přičemž vycházel z toho, co uvedl Nejvyšší soud a dospěl k závěru, že napadený rozsudek soudu prvního stupně nemůže obstát, avšak nikoliv z důvodů namítaných žalovanými v podaném odvolání.

5. Žalovaní v odvolání obsáhle rekapitulují důkazy, kritizují způsob jejich hodnocení soudem prvního stupně, který vedl k nesprávnému závěru o vlastnické hranici mezi pozemky účastníků. Žalovaní kriticky hodnotí postup úředních osob , právnická osoba, při opatřování listin, konkrétně geometrických plánů a s nimi související dokumentace a jejich vyžádání soudem navrhují. Obsáhle argumentují judikaturou vydanou ve správním soudnictví vztahující se k otázkám souvisejícím s katastrálním operátem a jeho obnovou, případně judikaturou Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že obnova katastrálního operátu nemá dopad na vlastnictví k evidovaným nemovitostem. Podstatou a odvolací argumentace žalovaných je zpochybnění závěrů o vlastnické hranici dotčených pozemků, jak vyplývá z katastru nemovitostí (katastrální mapy) a z rozhodnutí katastrálního úřadu vydaného ve správním řízení. Ve vztahu k vydržení žalovaní, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně, uvádí, že „pokud nejsou vlastníky sporného pozemku, pak tento pozemek nabyli vydržením se započtením vydržecí doby předchozích vlastníků, tj. společnosti , právnická osoba, a paní , jméno FO, s tím, že k vydržení došlo dne 30.9.2016, nejpozději však 21. 4. 2017.

6. Žalobci v odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení namítají, že jim nebyla přiznána částka 6 500 Kč, kterou vynaložili za geometrický plán.

7. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

8. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 o. z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

9. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci nemůže být pochyb o tom, že vlastnická hranice mezi pozemkem žalobců p. č. , hodnota, a pozemkem ve vlastnictví žalovaných p. č. , hodnota, vyplývá z katastru nemovitostí (katastrální mapy) a že sporný pozemek označený geometrickým plánem, který je nedílnou součástí rozsudku soudu prvního stupně p. č. , hodnota, , byl oddělen z pozemku ve spoluvlastnictví žalobců. Žalovaní tento sporný pozemek na základě kupní smlouvy, kterou uzavřeli v roce 2008 se společností , právnická osoba, , která se týkala mimo jiné pozemku p. č. , hodnota, , do vlastnictví nenabyli. Vzhledem k absenci pravé držby ve smyslu § 1090 odst. 1 o. z. nedošlo v jejich prospěch ani k řádnému vydržení vlastnického práva k tomuto spornému pozemku podle § 1091 odst. 2 o. z. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně však vyplývá, že žalovaní drželi sporný pozemek spolu s pozemkem parc. č. , hodnota, , resp. užívali pozemek p. č. , hodnota, v hranicích oplocení, které podél vlastnické hranice s pozemkem žalobců p. č. , hodnota, vybudoval v roce 1994 žalobce a). Žalovaní drželi sporný pozemek výlučně, neboť plot byl vybudován jako neprůchozí, stejně jako jejich právní předchůdci. Počátek tohoto stavu držby sporného pozemku vlastníky pozemku p. č. , hodnota, lze vztáhnout k roku 1994, kdy byl plot vybudován. Tehdy pozemek p. č. , hodnota, vlastnili manželé , jméno FO, . Vybudování plotu předcházeli neshody týkající se průběhu vlastnické hranice. V souvislosti s nimi proběhlo zaměření této hranice, podle kterého vlastnická hranice odpovídala umístění plotu. Ačkoliv se toto zaměření nepromítlo do katastru nemovitostí (katastrální mapy) a nemělo žádné právní účinky (jak vysvětlil Nejvyšší soud), mohli se tehdejší vlastníci pozemku p. č. , hodnota, tj. manželé , jméno FO, domnívat, že vlastnická hranice umístění plotu odpovídá. Jejich vlastnická držba pozemku p. č. , hodnota, tak zahrnovala i sporný pozemek. Na jejich držbu v nezměněném rozsahu navázala v roce 2003 držba Ivany Krumpoldtové, která od manželů , jméno FO, pozemek p. č. , hodnota, nabyla a vlastnila (držela) jej do roku 2006, kdy se vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, stala v rámci exekučního řízení společnost , právnická osoba, , která jej v roce 2008 prodala žalovaným.

10. Z uvedeného je zjevné, že držba sporného pozemku pro závěr o mimořádném vydržení započala v roce 1994 a trvala nepřerušeně po dobu 20 let, tj. do roku 2014. Vzhledem k citovanému ust. § 3066 o. z. tato vydržecí doba skončila k 1. 1. 2019, kdy žalovaní nabyli sporný pozemek do vlastnictví v režimu společného jmění manželů mimořádným vydržením. Tomuto důsledku cca 25 let trvající držby žalovaných a jejich právních předchůdců mohla zabránit žaloba např. na určení vlastnického práva ke spornému pozemku, která však v této věci byla podána až v září 2020, tj. po uplynutí vydržecí doby.

11. Není oprávněná námitka žalobců, že k uplynutí 20leté vydržecí doby nedošlo, neboť držba právních předchůdců žalovaných nebyla zjištěna. Jestliže žalobci uznávají existenci držby na straně žalovaných jako způsobilou k mimořádnému vydržení, nevidí odvolací soud žádný rozumný důvod, proč by obdobná držba byla vyloučena v případě jejich právních předchůdců, tj. společnosti , právnická osoba, , , jméno FO, či manželů , jméno FO, od roku 1994 v situaci, kdy žádné změny týkající se umístění plotu či způsobu a rozsahu užívání pozemku p. č. , hodnota, nejsou tvrzeny. K prokázání nepoctivého úmyslu v době započetí držby žalobci žádné relevantní skutečnosti ve smyslu § 1095 o. z. neuvedli. Muselo by se jednat o tvrzení týkající se úmyslného jednání držitele naplňující znaky nepravé držby, tj. uchopení držby svémocně, či potajmu nebo lstí, popřípadě úsilí proměnit v trvalé právo to, co bylo povoleno jen výprosou (§ 993 o. z.).

12. Ačkoliv byl sporný pozemek oddělen z pozemku ve spoluvlastnictví žalobců p. č. 800/5, je namístě v době rozhodování odvolacího soudu (§ 154 odst. 1 o. s. ř.) závěr, že sporný pozemek je od 1. 1. 2019 ve vlastnictví žalovaných v režimu jejich společného jmění manželů, a to v důsledku mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu, jíž se žalobci domáhali určení vlastnického práva ve svůj prospěch, zamítl a vyhověl vzájemné žalobě žalovaných o určení jejich vlastnického práva. Postupoval přitom podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

13. Podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudy všech stupňů, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. zásady úspěchu ve věci. Tento úspěch v řízení jak ve vztahu k žalobě žalobců, tak i vzájemné žalobě je na straně žalovaných, a proto jsou žalobci povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným náhradu nákladů řízení. Podle vyúčtování těchto nákladů požadují žalovaní celkem 409 271 Kč.

14. Vzhledem k tomu, že pro obě řízení o určení vlastnického práva k téže nemovité věci, jsou významné stejné skutečnosti, vztahují se veškeré úkony advokáta žalovaných od podání vzájemné žaloby obou uplatněných nároků, tj. jak nároku žalobců na určení vlastnického práva, tak nároků žalovaných uplatněných vzájemnou žalobou. Ta byla podána 17. 10. 2022. Řízení o žalobě žalobců bylo zahájeno 20. 9. 2020. Je-li předmětem řízení určení vlastnického práva k nemovité věci, je třeba vycházet z toho, že předmětem řízení je penězi ocenitelná věc a nelze bez dalšího aplikovat obecnou tarifní hodnotu podle § 9 advokátního tarifu. Je třeba zkoumat, zdali lze věc, o kterou se jedná, ocenit. Je nezbytné primárně vycházet z ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu, podle něhož platí, že není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, je namístě postup podle § 9 odst. 4 advokátního tarifu, z něhož při vyčíslení odměny advokáta vycházejí žalovaní.

15. V projednávané věci je předmětem řízení pozemek (zahrada) v obci , adresa, nacházející se podél společné hranice mezi pozemky účastníků v šířce cca 50 cm. Jeho celková výměra činí přibližně 18 m2. Podle vlastního vyjádření žalovaných (prostřednictvím jejich advokáta) má tento pozemek velmi nízkou cenu, jde o částku nižší, než soudní poplatek (tj. 5 000 Kč). a odpovídá částce 4 000 Kč, kterou žalovaní nabídli žalobcům za jeho odkoupení. Žalobci se k ceně sporného pozemku nevyjádřili. Podle odvolacího soudu lze uvedenou částku v této věci považovat za cenu předmětného pozemku a tarifní hodnotu pro účely vyčíslení odměny advokáta. Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 odst. 1 advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb.) tak činí 1 000 Kč. Při zastupování dvou účastníků činí odměna za jeden úkon právní služby s přihlédnutím k § 12 odst. 4 advokátního tarifu (do 31. 12. 2024) částku 1 600 Kč za jeden úkon. V době do podání vzájemné žaloby zástupce žalovaných vykonal 9 úkonů právní služby, tj. převzetí a právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze 17. 12. 2020, písemné podání na výzvu soudu ze dne 20. 4. 2021, osobní účast při jednání 19. 7. 2021 a 29. 11. 2021, odvolání ze 17. 1. 2022, vyjádření k odvolání žalobců ze 13. 3. 2022, účast u jednání 12. 9. 2022 a písemné vyjádření ze dne 6. 10. 2022. Celková odměna advokáta za těchto 9 úkonů právní služby po 1 600 Kč činí celkem 14 400 Kč. Náklady řízení dále zahrnují náhradu hotových výdajů advokáta za těchto 9 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, tj. celkem 2 700 Kč.

16. Po podání vzájemné žaloby (17. 10. 2022) zástupce žalovaných požaduje odměnu za celkem 25 úkonů právní služby, kdy předmětem řízení je projednání jak nároků žalobců, tak i vzájemné žaloby žalovaných. Podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu dochází k součtu tarifních hodnot, která nadále představuje částku 8 000 Kč, kdy odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 odst. 1 advokátního tarifu činí 1 500 Kč a při zastupování dvou účastníků (po snížení o 20 % na 1 200 Kč) představuje částku 2 400 Kč za jeden úkon (do 31. 12. 2024). Od 1. 1. 2025 se odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu u každého účastníka krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků, tj. v daném případě o 10 % na částku 1 350 Kč. Při zastupování dvou osob činí odměna advokáta žalovaných (po 1. 1. 2025) částku 2 700 Kč za jeden úkon právní služby.

17. Z obsahu spisu vyplývá, že advokát žalovaných vykonal v době od 17. 10. 2022 do podání dovolání v této věci dne 26. 11. 2024 celkem 15 úkonů právní služby po 2 400 Kč a za 2 úkony mu náleží odměna ve výši 50 % této částky. Jedná se o podání vzájemné žaloby 17. 10. 2022, účast při místním šetření, účast při jednání soudu prvního stupně 13. 4. 2023, které přesáhlo dobu 2 hodin, podání ze dne 8. 5. 2023, vyjádření ze dne 17. 5. 2023 a 23. 5. 2023, účast u jednání soudu prvního stupně 25. 5. 2023, jehož délka přesáhla 2 hodiny, účast u jednání 11. 12. 2023, vyjádření na závěr z 19. 12. 2023, účast u jednání 21. 12. 2023, podání odvolání z 26. 2. 2024, vyjádření k odvolání žalobců proti rozhodnutí o nákladech řízení, účast u jednání krajského soudu 16. 8. 2024, účast na vyhlášení rozhodnutí krajského soudu 21. 8. 2024 a podání dovolání 26. 11. 2024. Za 15 úkonů právní služby činí odměna advokáta po 2 400 Kč za jeden úkon celkem 36 000 Kč, za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalobců proti rozhodnutí o nákladech řízení a účast na vyhlášení rozhodnutí krajského soudu 21. 8. 2024) mu náleží odměna ve výši 50 %, tj. v částce 2 400 Kč. Celková částka odměny advokáta tak činí 38 400 Kč. Náklady řízení dále zahrnují náhradu hotových výdajů advokáta v paušální výši za celkem 17 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. celkem 5 100 Kč.

18. Za účast při jednání krajského soudu dne 30. 1. 2026 a účast při vyhlášení rozhodnutí krajského soudu dne 6. 2. 2026 činí celková odměna advokáta 4 050 Kč (za jeden a půl úkonu právní služby po 2 700 Kč) a náhrada hotových výdajů v paušální výši za 2 úkony právní služby po 450 Kč, tj. 900 Kč. Celková odměna advokáta tak představuje částku 56 850 Kč (14 400 Kč + 38 400 Kč +4 050 Kč). Celková náhrada hotových výdajů v paušální výši představuje částku 8 700 Kč (2 700 Kč + 5 100 Kč + 900 Kč). Náklady řízení zahrnutí náhradu za promeškaný čas advokáta na cestě k místnímu šetření 27. 1. 2023 za 2 půlhodiny po 100 Kč, tj. 200 Kč, za cestu z , adresa, a zpět dne 16. 8. 2024 a 21. 8. 2024 za celkem 5 půlhodin po 100 Kč, tj. 500 Kč a za cestu z , adresa, a zpět dne 30. 1. 2026 a 6. 2. 2026 za 5 půlhodin po 150 Kč, tj. 750 Kč. Náhrada za promeškaný čas tak činí celkem 1 450 Kč (200 Kč + 500 + 750 Kč).

19. Náklady řízení zahrnují náhrady cestovného advokáta žalovaných vynaložené na cestu k místnímu šetření z , adresa, a zpět osobním vozidlem ve výši 117,50 Kč (bylo ujeto celkem 16 km při průměrné spotřebě 5,2 l/100 km). Dále jde o náhradu cestovného za cestu k jednání krajského soudu dne 16. 8. 2024 a 21. 8. 2024 z , adresa, a zpět, kdy náklady činí za jednu cestu tam a zpět v obou případech 838 Kč (ujeto bylo celkem 105 km při průměrné spotřebě 5,8 l/100 km). Náklady cestovného k jednání 30. 1. 2026 a 6. 2. 2026 za cestu z , adresa, a zpět činí u jedné cesty tam a zpět celkem 835 Kč (bylo ujeto celkem 105 km při průměrné spotřebě 6 l/100 km). Celkové náklady cestovného tak činí 3 463,50 Kč. Náklady řízení sestávající z odměny advokáta, náhrady jeho hotových výdajů v paušální výši, náhrady za promeškaný čas a náhrady cestovného v celkové výši 70 463,50 Kč navyšuje 21% DPH z této částky (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), takže tyto náklady činí 85 260,80 Kč. Protože žalovaní zaplatili v průběhu řízení soudní poplatky v celkové výši 29 000 Kč, představují celkové náklady řízení, které jsou žalobci povinni žalovaným zaplatit částku 114 260,80 Kč, přičemž na náhradu nákladů o podané žalobě (pro zjednodušení) připadá částka 57 130,40 Kč a stejná částka představuje náklady řízení na straně žalovaných související se vzájemnou žalobou. Proto odvolací soud uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovaným, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 57 130,40 Kč, jak v řízení o podané žalobě, tak v řízení o vzájemné žalobě.

20. Pokud žalobci požadovali v rámci vyúčtování nákladů řízení odměnu za další úkony právní služby jejich advokáta, má odvolací soud za to, že se nejedná o úkony právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, za něž by advokátovi žalovaných náležela odměna. Tento závěr se týká písemného podání z 9. 12. 2022, 21. 2. 2023, 12. 5. 2023, o doplnění tvrzení či důkazů ze strany žalovaných, nejde tedy o vyjádření se skutkovým a právním rozborem věci, které lze považovat za úkon a právní služby ve smyslu advokátního tarifu. Úkonem právní služby není ani účast při jednání katastrálního úřadu k zajištění důkazů ani návrh na zajištění důkazu ze dne 1. 6. 2023 či vyjádření z 15. 8. 2023 nebo 11. 9. 2023 ani návrh dalšího procesního postupu ze dne 7. 7. 2025.