7 Co 564/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců Mgr. Tomáše Lisa a JUDr. Marie Korbelové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: právnická osoba , IČO: číslo sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta C sídlem Adresa advokáta C o určení vlastnického práva, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27. 11 2024, č.j. 5 C 112/2024-68

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 13 214 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta C, , advokáta sídlem , adresa, .

1. Žalobci se domáhají určení vlastnického práva k pozemku parc. č. , číslo, , zapsaném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec na LV č. , hodnota, pro k.ú. , adresa, ve vlastnictví žalované. Žalobci tvrdí, že je uvedený pozemek nabyli do společného jmění manželů na základě mimořádného vydržení, kdy dvacetiletá vydržecí doba počala běžet od 1. 11. 1996 a uplynula dnem 1. 11. 2016.

2. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, č.j. 5 C 112/2024–68 (dále je napadený rozsudek) žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalovanému náklady řízení v částce 10 200 Kč (výrok II.). V odůvodnění napadeného rozsudku se uvádí, že žalovaná nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku na základě pravomocného rozhodnutí Pozemkového úřadu; jde o originární způsob nabytí vlastnického práva. Rozhodnutí Pozemkového úřadu má konstitutivní charakter, zrušuje všechny dosavadní vlastnické vztahy k dotčeným pozemkům (vylučuje vlastnictví předchozího pravého vlastníka). Pokud tedy žalobci tvrdí, že vlastnické právo k předmětnému pozemku vydrželi k 1. 11. 2016 (správně k 1. 1. 2019), pak i kdyby bylo toto jejich tvrzení prokázáno, jejich vlastnické právo pravomocným rozhodnutím Pozemkového úřadu zaniklo.

3. Proti tomuto rozsudku se žalobci odvolávají. Namítají, že soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem v rozporu se zákonem, nepřihlédl ke skutečnostem, které tvrdili ani k jimi označeným důkazům. Dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle žalobců závěr soudu prvního stupně, že žalovaná obec nabyla pozemek parc. č. , číslo, originárním způsobem na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu podle zák. č. 139/2002 Sb., vychází z nesprávného uchopení koncepčního základu a smyslu platné právní úpravy. Podle žalobců konstitutivní rozhodnutí Pozemkového úřadu nemůže zakládat vlastnické právo v situaci, kdy původní vlastník neměl k dotčené nemovitosti právní titul. V takovém případě by rozhodnutí Pozemkového úřadu porušovalo účel zákona i základní principy právní jistoty a ochrany vlastnictví. Žalovaný nemohl nabýt originárním (či derivativně) vlastnické právo na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu, neboť původní vlastník nebyl vlastníkem. Podle žalovaných jsou zákonná ustanovení koncipována tak, aby chránila legitimitu nabývání vlastnického práva. Pokud by rozhodnutí Pozemkového úřadu přehlíželo skutečnost, že původní vlastník nebyl oprávněn vlastnické právo převést nebo jej vůbec nevlastnil, porušovalo by princip právní jistoty a ochrany vlastnictví. Nabývání vlastnického práva originárním způsobem neznamená bez dalšího možnost obejít ústavní principy a ustanovení zákona. Originární způsob nabytí vlastnického práva znamená pouze to, že vlastnické právo není převáděno, nýbrž na nabyvatele přechází, čímž dochází k zániku vlastnického práva původního vlastníka a nabytí vlastnického práva vlastníka nového. Rozhodnutí v majetkových záležitostech, byť má konstitutivní povahu, působí jen mezi účastníky řízení. Rozhodnutí správního orgánu o vydání pozemků osobě údajně oprávněné k restituci nemůže mít vliv na existenci vlastnického práva toho, kdo nebyl účastníkem správního (restitučního) řízení. Správní rozhodnutí se nemůže dotknout práv někoho, kdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno. To žalobci uvádějí s odkazem na komentář a rozhodnutí , spisová značka, , , spisová značka, . Odkazují na důvodovou zprávu k občanskému zákoníku zdůrazňující ochranu vlastnického práva a právní jistotu jako klíčové hodnoty právního řádu. Mají za to, že pokud by byla akceptována praxe, že rozhodnutí Pozemkového úřadu může založit vlastnické právo bez ohledu na původní stav a právní tituly, vedlo by to k faktické legalizaci vyvlastnění bez náhrady. Žalobci uplatňují nárok na určení vlastnického práva s tím, že vlastnické právo vydrželi, neboť splnili předpoklady vydržení vyplývající z § 1089 o.z. Pokud žalobci řádně vlastnické právo vydrželi před okamžikem řízení u Pozemkového úřadu, pak ve vztahu k předmětnému pozemku měli být účastníky řízení. Žalobci nemohli uplatnit námitky ve smyslu ust. § 11a § 12 zákona o pozemkových úpravách, neboť na ně Pozemkový úřad nenahlížel jako na vlastníky. Pokud pak šlo v konkrétním řízení o pozemkových úpravách v katastrálním území , adresa, o pozemky, u kterých Pozemkový úřad nahlížel na žalobce jako vlastníky, pak tyto pozemky raději z pozemkových úprav vyloučil.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobců odkazuje na své vyjádření k žalobě. Není pochyb o tom, že nabytí vlastnického práva na základě rozhodnutí Pozemkového úřadu o provedených pozemkových úpravách je originárním způsobem nabytí vlastnického práva, které není odvozeno od vlastnického práva předchozího pravého vlastníka. Žalovaná žádným způsobem nezpochybňuje, že žalobci mají právo domáhat se svého tvrzeného vlastnického práva, není však možné činit to prostřednictvím žaloby na jeho určení v rámci řízení u obecného soudu, a to pozemku, který žalovaná nabyla do svého vlastnictví na základě rozhodnutí o pozemkových úpravách z roku 2021. Tímto způsobem nejde zpochybnit rozhodnutí o provedených pozemkových úpravách. Žalovaná odkazuje na závěry soudu prvního stupně, s nimiž souhlasí.

5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadení rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

6. Žalobci se žalobou podanou u soudu dne 13. 6. 2024 domáhají určení vlastnického práva k pozemku parc. č. , číslo, v k.ú. , adresa, , zapsaném v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalované, a to na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o pozemkových úpravách, které nabylo právní moci 30. 11. 2021. Žalobci se nyní domáhají vydání deklaratorního rozhodnutí soudu o existenci jejich vlastnického práva k uvedenému pozemku, který nabyli na základě mimořádného vydržení podle zák. č 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.).

7. Podle § 19 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, jsou pozemkovými úpravami změny v uspořádání pozemků v určitém území provedené za účelem vytvoření půdně ucelených hospodářských jednotek podle potřeb jednotlivých vlastníků půdy a s jejich souhlasem a podle celospolečenských požadavků na tvorbu krajiny, životního prostředí a na investiční výstavbu. Podle § 2 PozÚpr se pozemkovými úpravami ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnávání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech původní pozemky zanikají a zároveň se vytvářejí pozemky nové, k nimž se uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena v rozsahu rozhodnutí podle § 11 odst.

8. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako neopomenutelný podklad pro územní plánování.

8. Z hlediska skutkového stavu je podstatné, že předmětný pozemek byl zahrnut do pozemkových úprav v řízení vedeném u Státního pozemkového úřadu, které skončilo rozhodnutím ze dne 29. 10. 2021, č.j. , číslo jednací, , které nabylo právní moci v listopadu 2021. Není pochyb o tom, že na základě tohoto rozhodnutím nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku žalovaná. Jedná se o originární způsob nabytí vlastnického práva bez ohledu na předchozí vlastnické poměry k předmětnému pozemku. To bylo v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu jednoznačně vyřešeno a vyplývá to z judikatury, na kterou soud prvního stupně odkazuje. Pozemkovými úpravami se ve své rozhodovací praxi v minulosti zabýval i Ústavní soud v nálezu sp. zn. pl. ÚS 34/97, jehož závěry se uplatní i v poměrech současně platné právní úpravy zákonem č. 139/2002 Sb. Platí, že pozemkové úpravy se provádějí ve veřejném zájmu a ve své většině nepředstavují vyvlastnění vlastnického práva v pravém slova smyslu, protože v podstatě jsou hromadnou dobrovolnou směnou vlastnických práv dotčených vlastníků. Pro skupinu vlastníků, která s prováděnými úpravami nesouhlasí, jsou ústavní pravidla platná pro vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva krajním kritériem ochrany jejich vlastnictví. Bylo konstatováno, že pozemkové úpravy se provádějí ve veřejném zájmu, na základě zákona a je na příslušných orgánech, aby ve smyslu § 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod striktně zajistili právo na adekvátní náhradu.

9. Podstatou odvolání žalobců je zpochybnění správnosti postupu Státního pozemkového úřadu, který podle nich bez ohledu na skutečné vlastníky pozemku, tj. žalobce (s nimiž nebylo jednáno jako s účastníky řízení), zasáhl nepřípustně do jejich vlastnického práva způsobem, který fakticky znamená „vyvlastnění bez náhrady“, což je z ústavněprávního hlediska nepřípustné.

10. Bylo především chybou žalobců, kteří, pokud měli za to, že nabyli vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržením, neuvedli zápis v katastru nemovitostí do souladu s tímto (jimi tvrzeným) právním stavem. Nelze klást za vinu Pozemkovému úřadu, který při zjišťování vlastníků pozemku v obvodu pozemkových úprav vycházel z údajů uvedených v katastru nemovitostí, neboť by bylo ve vztahu k němu zcela nepřiměřeným požadavkem, aby byl pozemkový úřad zavázán zjišťovat skutečné vlastníky pozemků v obvodu pozemkových úprav a nikoliv vlastníky pozemků zapsané v katastru nemovitostí, jestliže by správnost zápisu stavu vlastnického práva v katastru nemovitostí žádný z účastníků nerozporoval (srov. usnesení NS sp. zn. 22 Cdo 598/2014). Dále platí, že je v zájmu právní jistoty občanů a zachování autority státu vyžaduje, aby pravomocné konstitutivní rozhodnutí správního orgánu, na základě kterého určitá osoba nabývá vlastnictví věci, bylo nezpochybnitelnou právní skutečností, která v zásadě vylučuje požadavky kterékoliv jiné osoby zakládající svoje domnělé vlastnictví na jiné, dřívější, právní skutečnosti. Nabytí vlastnictví věci na základě pravomocného rozsudku soudu či pravomocného rozhodnutí správního orgánu, které mají konstitutivní charakter, je originárním způsobem nabití vlastnického práva, které není odvozeno od vlastnického práva předchozího pravého vlastníka. Je tak na místě dospět k závěru, že rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne 29. 10. 2021, č.j. , číslo jednací, nabyla žalovaná vlastnické právo k předmětnému pozemku originárně. Z toho soud prvního stupně vychází a jeho závěr, že na vlastnickém právu žalované nemůže nic změnit případné vydržení vlastnického práva žalobci před rozhodnutím Státního pozemkového úřadu je správný. Důsledky originárního nabytí vlastnického práva rozhodnutím správního orgánu byly v judikatuře posouzeny (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1748/2007, 30 Cdo 4802/2007 ze dne 21. 11. 2007) tak, že „právní jistota občanů a zachování nezbytné autority státu vyžadují, aby pravomocné konstitutivní rozhodnutí soudu či správního orgánu, na základě kterého určitá osoba nabývá vlastnictví věci, bylo nezpochybnitelnou právní skutečností, která vyjma např. obnovy řízení vylučuje požadavky kterékoliv jiné osoby zakládající svoje domnělé vlastnictví na jiné, dřívější právní skutečnosti. Nabytí vlastnictví věci na základě pravomocného rozsudku soudu či pravomocného rozhodnutí správního orgánu, které mají konstitutivní charakter, je tedy originárním způsobem nabytí vlastnického práva, které není odvozeno od vlastnického práva předchozího pravého vlastníka. V tomto řízení o určení vlastnického práva není soud oprávněn rozhodnutí Státního pozemkového úřadu (správního orgánu) revidovat, tedy zabývat se správností tohoto rozhodnutí, popřípadě řízením, které předcházelo jeho vydání. Soud v této věci z tohoto rozhodnutí podle § 135 odst. 2 o.s.ř. vychází, proto se neuplatní námitky žalobců, které správnost uvedeného rozhodnutí či postupu správního orgánu zpochybňují.

11. Pokud je namítáno, že nepřípustným důsledkem rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o pozemkových úpravách je „odnětí vlastnického práva bez náhrady“, lze uvést, že otázka náhrady za odnětí, popřípadě omezení vlastnického práva, není předmětem tohoto řízení a není zapotřebí se touto otázkou zabývat.

12. Se zřetelem k uvedeným závěrům odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.

13. O nákladech odvolacího řízení rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalované, které měla v odvolacím řízení úspěch, náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady řízení sestávají z odměny advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), tj. vyjádření k podanému odvolání a účast u odvolacího jednání po 5 620 Kč za jeden úkon [§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 advokátního tarifu], tj. 11 240 Kč a náhrady hotový výdajů advokáta v paušální výši podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 450 Kč za jeden úkon, tj. 900 Kč, z náhrady cestovného ve výši 474 Kč [bylo ujeto z , Adresa, do , adresa, celkem 58 km osobním automobilem při průměrné spotřebě pohonných hmot 6,7 l/100 km, ceně pohonných hmot (BA) 35,80 Kč/l a náhradě za použití vozidla 5,80/1 km] a z náhrady za promeškaný čas a 4 půlhodiny podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu po 150 Kč, tj. 600 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení činí 13 214 Kč.