7 Co 716/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 297,47 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích z 24. 3. 2026, č.j. 2 C 35/2026-79,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 979,44 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 7 318,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 018,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů 7 777,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Prachaticích žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 318,03 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.). Žalobu v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 979,44 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 7 318,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, se základním úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 018,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení zamítl (výrok II.). Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 462,67 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 297,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný spolu s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba. uzavřely dne 17. 7. 2023 smlouvu o kontokorentním úvěru název. Na základě této smlouvy mohl žalovaný přečerpat běžný účet do úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zajistit, aby souhrn částek připsaný za každý kalendářní měsíc ve prospěch běžného účtu, na kterém je úvěr čerpán, dosáhl minimálně 50 % povoleného limitu. Žalovaný vyčerpal 7 318,03 Kč, své povinnosti ze smlouvy o úvěru však neplnil, proto právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila všechny pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné a žalovaného vyzvala k okamžitému vrácení celého závazku. Žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni převedena smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 9. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě pokročilých scoringových a sociodemografických modelů, jeho platební morálky a lustrace v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a interní databázi. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Po skutkové stránce okresní soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného bankovní účet, na základě smlouvy o kontokorentní úvěru název ze dne 17. 7. 2023 mu umožnila přečerpat běžný účet do záporné hodnoty do výše sjednaného úvěrového limitu. Žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 7 318,03 Kč, na dluh ničeho neuhradil i přes opakované upomínky. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto předchůdkyně žalobkyně úvěr dne 9. 6. 2025 zesplatnila, o čemž žalovaného informovala 11. 6. 2025. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni převedena dne 18. 9. 2025, o čemž byl žalovaný informován dne 25. 9. 2025. Dne 9. 10. 2025 mu byla zaslána předžalobní upomínka. Okresní soud věc posoudil zejména podle § 86 odst. 1 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, dále § 2395 o.z., § 580 odst. 1 a § 588 o.z. Podle okresního soudu žalobkyně nedoložila provedení lustrace v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a interní databázi. Pokud žalovaný předchůdkyni žalobkyně uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí 25 790 Kč, který měla ověřit z jeho běžného účtu, což žalobkyně nijak nedokládá, respektive doložila dokument Informace o klientovi název, který obsahuje část označenou „obraty“, kde je uveden příjem za 08/2022 ve výši 30 403 Kč, za 07/2022 ve výši 31 939 Kč a za 06/2022 ve výši 28 018 Kč, žalobkyně však k tomu neuvedla žádná skutková tvrzení. Ohledně výdajů vycházela z tvrzených výdajů žalovaného na bydlení ve výši 6 000 Kč, které též nebyly nijak ověřeny a žádné jiné příjmy žalovaný netvrdil. Takové výdaje budí podle okresního soudu na první pohled pochybnosti, je zřejmé, že měsíční výdaje 6 000 Kč nemohou odpovídat realitě. Navíc žalobkyně doložila tabulku, ze které vyplývají splátky žalovaného na jiné bankovní produkty předchůdkyně žalobkyně ve výši 4 883,97 Kč, které žalovaný žalobkyni neuvedl. Za takové situace nemohla předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Nadto je soudu z úřední činnosti známo, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému v krátkém časovém úseku dalších pět úvěrů, konkrétně 23. 12. 2022 úvěr ve výši 29 000 Kč, 23. 1. 2023 úvěr ve výši 42 000 Kč, 26. 3. 2023 úvěr ve výši 15 000 Kč, 3. 1. 2024 úvěr ve výši 6 000 Kč, 31. 1. 2024 úvěr ve výši 50 000 Kč (řešeno týmž soudem pod sp. zn. 5 C 8/2026). Vzhledem k dokládanému příjmu žalovaného lze konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nemohly umožňovat splácení tolika úvěrů. Proto okresní soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 7 318,03 Kč. V této části žalobě vyhověl, ve zbytku ji zamítl. V odstavci 17. okresní soud odůvodnil splátky. O náhradě nákladů řízení rozhodl po zohlednění neúspěchu žalobkyně a přiznal jí 29,12 % nákladů řízení.

2. Proti výroku II. a III. podala žalobkyně odvolání s tím, že smlouva byla uzavřena 27. 9. 2022, sjednaný úvěrový limit činil 5 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný dne 27. 9. 2022 vyplnil žádost o úvěr, v níž uvedl příjem domácnosti 25 790 Kč, náklady na bydlení 6 000 Kč, druh bydlení - družstevní byt, označil zaměstnavatele a čistý měsíční příjem. Příjem žalovaného byl ověřen přímo z obratu jeho běžného účtu vedeného u banky za tři předchozí měsíce červen až srpen 2022. K doplnění žaloby z 20. 3. 2026 byla přiložena tabulka č. 1 zachycující přehled vstupních parametrů scoringového modelu. Z ní plyne způsob ověření příjmu klienta, zjištěný čistý měsíční příjem, dosavadní interní splátky 4 883,97 Kč, externí splátky klienta (0 Kč), požadovaná i schválená výše úvěrového rámce a výsledná měsíční splátka. Tabulka č. 2 zachycuje dva produkty žalovaného s měsíčními splátkami 879,25 Kč a 4 004,72 Kč, tedy celkem 4 883,97 Kč, které jsou totožné s (dosavadními) interními splátkami klienta zahrnutými do scoringového modelu v tabulce č.

1. Banka provedla kontrolu v insolvenčním rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací (BRKI/NRKI) a databáze ministerstva vnitra. Žalovaný potvrdil pochopení předsmluvních informací dne 27. 9. 2022. Žalobkyně zdůraznila, že soud pochybil ohledně data uzavření smlouvy, ta byla uzavřena 27. 9. 2022, nikoliv 17. 7. 2023, což mělo zásadní dopad na závěry soudu. Výdaje na bydlení 6 000 Kč odpovídají lokalitním poměrům ve městě adresa. Úvěr měl limit pouhých 5 000 Kč s výslednou měsíční splátkou 250 Kč, samotná splátka představovala méně než 1 % příjmu žalovaného. Žalobkyni bylo poskytnuto poučení výhradně k otázce splátek žalovaného, nikoliv k neplatnosti smlouvy. Věc sp. zn. 5 C 8/2026 nebyla provedena k důkazu. Proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl.

3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání podaného včas oprávněnou osobou přezkoumal napadený výrok II. a závislý výrok III. se závěrem o důvodnosti odvolání.

5. Podle ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Odvolací soud z listinných důkazů (které není třeba v odvolacím řízení opakovaně provádět k důkazu) zjistil, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru název k běžnému účtu číslo č. účtu mezi poskytovatelem právnická osoba. a žalovaným byla uzavřena dne 27. 9. 2022 (viz smlouva a na č.l. 19 s uvedením časového razítka) s povolením limitu 5 000 Kč. 5 úvěrů (okresní soud jimi argumentuje v odstavci 14.) bylo tedy uzavřeno následně, jak správně namítá odvolatelka. Poskytovatel úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, přitom vycházela (mohla vycházet) z deklarovaného příjmu žalovaného 25 790 Kč, který byl ověřen z běžného účtu žalovaného vedeného u téže banky, dále z toho, že žalovaný bydlí v družstevním bytě s měsíčními náklady na bydlení 6 000 Kč, že dosavadní interní splátky žalovaného jsou 4 883,97 Kč a při úvěrovém rámci 5 000 Kč činily měsíční splátky 250 Kč (viz tabulka č. 1 doplněné žaloby na č.l. 51 spisu), dále z jeho dvou závazků, jak vyplývá z tabulky č. 2 (na č.l. 51 spisu, druhá strana), ty v součtu vycházejí na uvedenou částku. Pokud jde o náklady na bydlení v družstevním bytě ve výši 6 000 Kč (uvedené žalovaným v žádosti o úvěr), ty považuje odvolací soud za přiměřené místním podmínkám. Banka prověřovala platební morálku žalovaného v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku i interní databázi. Podle názoru odvolacího soudu právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru prověřila úvěruschopnost dostatečně v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru, proto odvolací soud na rozdíl od okresního soudu shledal předmětnou smlouvu platnou.

8. V odvolacím řízení se žalobkyně domáhá vyhovění žalobě ohledně poplatků, úroků a úroků z prodlení, kdy podklady pro posouzení důvodnosti žaloby předložila v řízení před okresním soudem. Z těchto již provedených listinných důkazů vyplývá, že banka žalovaného upomínala k úhradě dluhu upomínkami z 8. 2. 2025 (na č.l. 42.), ze 17. 5. 2025 (na č.l. 20) a upomínkou z 11. 6. 2025 (č.l. 21). Dle Sazebníku poplatků (č.l. 27 spisu) činí poplatek za zaslání každé upomínky 800 Kč a dále za výzvu k splacení úvěru 300 Kč. Žalovanému bylo oznámení o zesplatnění ke dni 9. 6. 2025 odesláno 11. 6. 2025 a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky 10 095,03 Kč (č.l. 37 spisu). Sjednaná výše úroků vyplývá z úvěrové smlouvy, v řízení je uplatňován nižší úrok. O postoupení předmětné pohledávky není pochyb, odvolací soud odkazuje na odstavec 3. rozhodnutí okresního soudu. Žalovaná tedy prokázala důvodnost žaloby i ohledně dlužných poplatků (celkem 2 700 Kč), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 10 018,03 Kč (dlužná jistina s dlužnými poplatky) za období po zesplatnění pohledávky do 23. 9. 2025 ve výši 279,44 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně (dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z téže částky od 24. 9. 2025 do zaplacení i dvanáctiprocentního úroku z dlužné jistiny od 24. 9. 2025 do zaplacení. Proto odvolací soud žalobě ve zbytku vyhověl a výrok II. rozsudku za použití § 220 o.s.ř. změnil. Lhůtu k plnění stanovil podle zásady uvedené v § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. za situace, kdy není důvod postupovat podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů za použití § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně, ty byly okresním soudem správně vypočítány v celkové výši 5 022,90 Kč, odvolací soud odkazuje na odůvodnění v odstavci 18. S ohledem na plný úspěch žalobkyně je jí přiznávána celá částka. V odvolacím řízení učinil zástupce žalobkyně úkon spočívající v podání odvolání, za který mu z předmětu odvolacího řízení náleží odměna podle § 7 bodu 3. advokátního tarifu ve výši 1 000 Kč. Spolu s jedním režijním paušálem podle § 13 odst. 4 AT, připočítáním 21 % DPH a zaplaceným soudním poplatkem z odvolání 1 000 Kč vychází na nákladech odvolacího řízení 2 754,50 Kč. Spolu s náklady řízení před okresním soudem pak celková částka 7 777,40 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena opět za použití § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. Proti tomuto rozhodnutí lze za podmínek § 237 o.s.ř. a násl. podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně ve lhůtě dvou měsíců od doručení u Okresního soudu v Prachaticích. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout jeho soudní výkon.