2 C 35/2026

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 297,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 318,03 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15 dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 2 979,44 Kč spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 7 318,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, se základním úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 018,03 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 462,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám a zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 297,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný spolu s právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba., IČO: IČO, sídlem adresa, uzavřeli dne datum smlouvu o kontokorentním úvěru Flexikredit. Na základě této smlouvy mohl žalovaný přečerpat běžný účet do záporné hodnoty do výše sjednaného úvěrového limitu až do 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zajistit, aby souhrn částek připsaný za každý kalendářní měsíc ve prospěch běžného účtu, na kterém je úvěr čerpán, dosáhl minimálně 50% výše povoleného limitu. Žalovaný vyčerpal částku 7 318,03 Kč. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy o úvěru neplnil řádně a včas a opakovaně se dostával do prodlení se splácením. Z tohoto důvodu ho žalobkyně vyzvala k úhradě a následně prohlásila všechny pohledávky z poskytnutého úvěru ke dni 9. 6. 2025 za splatné a zároveň vyzvala žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení celého jeho závazku vůči žalobkyni. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum Před podáním žaloby mu byla dne 9. 10. 2025 zaslána předžalobní upomínka. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě pokročilých scoringových a sociodemografických modelů, jeho platební morálky a lustrace v Centrální evidenci exekucí, Insolvenčním rejstříku a interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovaného bankovního účet (zjištěno ze smlouvy o bankovních produktech a službách). Dále mu předchůdkyně na základě smlouvy kontokorentním úvěru Flexikredit ze dne datum umožnila přečerpat běžný účet do záporné hodnoty do výše sjednaného úvěrového limitu (zjištěno z dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru Flexikredit, informace o klientovi Flexikredit Standard, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, zvláštních ujednání ke kontokorentnímu úvěru Flexikredit a vysvětlení některých pojmů pro Flexikredit). Součástí smlouvy byly i další smluvní dokumenty (zjištěno ze základních produktových podmínek spotřebitelského kontokorentního úvěru účinných od 1. 4. 2021 a sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele z 1. 11. 2024). Na základě této smlouvy čerpal žalovaný peněžní prostředky ve výši 7 318,03 Kč (zjištěno z platební historie). Na svůj dluh však neuhradil ničeho (zjištěno z výpisu z úvěrového účtu za listopad 2025), a to i přes to, že byl k úhradě dlužné částky opakovaně upomínán (zjištěno z upomínky ze dne 8. 2. 2025, upomínky ze dne 17. 4. 2025 a upomínky ze 17. 5. 2025). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 9. 6. 2025 k zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala (zjištěno z oznámení o zesplatnění ze dne 11. 6. 2025). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni převedena dne datum o čemž byl žalovaný informován dopisem (zjištěno oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně dokladu o odeslání). Dne 9. 10. 2025 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínky ze dne 9. 10. 2025 včetně dokladu o odeslání).

4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

13. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smluv o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a tyto poskytnuté informace byly ověřeny. právnická osoba, že sama provedla lustrace v Centrální evidence exekucí, Insolvenčním rejstříku a interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně, což nijak nedokládá. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí 25 790 Kč, který měla předchůdkyně žalobkyně ověřit z jeho běžného účtu, což žalobkyně nijak nedokládá. Respektive doložila dokument (informace o klientovi Flexikredit standard), který obsahuje část označenou Obraty, kde je uveden příjem za 08/2022 ve výši 30 403 Kč, za 07/2022 ve výši 31 939 Kč a za 06/2022 ve výši 28 018Kč, avšak žalobkyně k tomu neuvedla žádná skutková tvrzení. Ohledně výdajů vycházela z tvrzených výdajů žalovaného na bydlení ve výši 6 000 Kč, které též nebyly nijak ověřeny a žádné jiné příjmy žalovaný netvrdil. Takové výdaje budí na první pohled pochybnosti, jelikož je zřejmé, že měsíční výdaje 6 000 Kč nemohou odpovídat realitě. Navíc žalobkyně ve svém doplnění tvrzení k žalobě doložila tabulku, ze které vyplývají splátky žalovaného na jiné bankovní produkty předchůdkyně žalobkyně ve výši 4 883,97 Kč, které žalovaný žalobkyni neuvedl. Za takové situace nemohla předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru o úvěruschopnosti žalovaného.

14. Nad to je soudu z úřední činnosti známo, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému v krátkém časovém úseku dalších 5 úvěrů, konkrétně dne 23. 12. 2022 úvěr ve výši 29 000 Kč, 23. 1. 2023 úvěr ve výši 42 000 Kč, 26. 3. 2023 úvěr ve výši 15 000 Kč, 3. 1. 2024 úvěr ve výši 6 000 Kč, 31. 1. 2024 úvěr ve výši 50 000 Kč (řešeno u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka). Vzhledem k tomu, že žalovaný dokládal příjem necelých 26 000 Kč, lze na první pohled konstatovat, že jeho majetkové poměry nemohly umožňovat splácet tolik úvěrů a z toho podle názoru soudu jasně vyplývá, že právní předchůdkyně nemohla prověřovat úvěruschopnost žalovaného řádně.

15. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 7 318,03 Kč, v této části soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 2 979,44 a ohledně smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

16. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jeho možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný nesplacenou jistinu vrátit.

17. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 29,12 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran s tím, že pro určení míry úspěchu bylo zohledněno i žalované příslušenství – více viz nález Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, konkrétně žalobkyně byla úspěšná v částce 7 318,03 Kč, což odpovídá 64,56 % a neúspěšná v částce 4 016,64 Kč, což odpovídá 35,44 % žalované částky) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhrada nákladů řízení sestává z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí spisu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (dále jen „AT“), za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne 24. 3. 2026) dle § 7 bod 5 AT ve výši 1 540 Kč, dále z náhrady výdajů ve formě 3 paušálních částek po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, z náhrady výdajů ve formě 1 paušální částky za 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) AT. Žalobkyni dále přísluší náhrada 21 % DPH ve výši 732,90 Kč, když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. V daném případě soud dovodil, že žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby podané na ustáleném vzoru, když u zdejšího soudu probíhají řízení žalobkyně v obdobných věcech, např. sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka, aj. Celkem náklady řízení činí 5 022,90 Kč a žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 1 462,67 Kč (29,12 % z 5 022,90 Kč).

19. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za 1 úkon (písemné podání ve věci samé ze dne 20. 3. 2026), jelikož ten nebyl shledán jako účelně vynaložený výdaj. Soud byl nucen přistoupit k výzvě žalobkyně z důvodu absentujících tvrzení v žalobě. Tedy soud má za to, že tvrzení a důkazy doložené podáním ze dne 20. 3. 2026 měly být již součástí samotného návrhu ve věci samé a za takové situace jistě nelze přiznat žalobkyni za tento úkon náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích u Okresního soudu v Prachaticích. Nebude-li podle tohoto rozsudku řádně a včas plněno, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.