7 CO 829/2022

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa v právní věci žalobce: ; titul jméno příjmení , IČO sídlem adresa zastoupeného advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti; žalované: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa zastoupené advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 111 732,60 Kč s příslušenstvím a 5 207,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z 5. 4. 2022, č. j. 9 C 113/2019-314,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 71 159 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 15 592 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 59 138,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 59 138,55 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 3 598,98 Kč (uplatněnou v původním řízení před spojením věcí pod sp. zn. 27 C 48/2019) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 6. 4. 2017 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), dále žalobu co do částky 19 558,47 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok III.) a konečně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 149 639,27 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok IV.). Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalobce na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovanou [datum] zakoupil vozidlo Škoda Superb Style, [registrační značka] za kupní cenu 938 000 Kč. Vůz byl však od počátku poruchový, žalobce žalované opakovaně vytýkal vady, které se ukázaly neodstranitelnými, a [datum] byla mezi účastníky uzavřena dohoda o zrušení kupní smlouvy. V důsledku vytýkání vad vznikla žalobci škoda a ušlý zisk. Proti žalované se domáhal v souvislosti s návštěvou autoservisu [příjmení] [jméno] 8. 2. 2016 částky 66,50 Kč jako náhrady za pohonné hmoty, částky 5 141,40 Kč za ušlý výdělek, neboť nemohl poskytovat služby [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] v obvyklém devítihodinovém časovém fondu. V souvislosti s dalšími návštěvami autorservisů žalovaného (v [obec] či v [obec]) ve dnech 11. 4., 15. 4., 13. 6., 15. 6., 29. 6., 1. 7., 3. 8., 15. 9., 14. 11. 2016 a 6. 1. a 23. 2. 2017 uplatnil vůči žalované na pohonných hmotách 4 594,40 Kč, na ušlém zisku 72 493,70 Kč. Dále požadoval po žalované na ušlém zisku 20 308,50 Kč za 40 hodin, které strávil nad rámec devítihodinového pracovního fondu, a konečně částky 14 336 Kč za zaplacené pojištění auta. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, kdy uplatnění škody na pohonných hmotách dopisem z 20. 3. 2017 bylo opožděné, dále zejména upozorňovala, že žalobce neměl pevnou pracovní dobu a mohl své pracovní hodiny do určité míry přizpůsobit. Pokud jde o pojistné, žalobce měl zapůjčen náhradní vůz, kdy žalovaná nesla náklady mimo jiné na jeho pojištění.

2. Okresní soud spojil věci ke společnému projednání a v prvém řízení žalobu zamítl o tvrzenou škodu na pojistném ve výši 14 336 Kč a o tvrzený ušlý zisk ve výši 20 308,50 Kč (netýkal se ušlého zisku od [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba]), ve zbytku žalobě vyhověl. K odvolání žalované odvolací soud výroky týkající se skutečné škody na pohonných hmotách, dále ušlého zisku u [právnická osoba] [právnická osoba] zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že nesprávný je závěr okresního soudu ohledně včasnosti uplatnění nároku na náhradu škody (§ 1924 o. z.), a dále rozhodnutí zrušil pro částečnou nepřezkoumatelnost.

3. V novém řízení okresní soud žalobu o náhradu škody na spotřebovaných pohonných hmotách zamítl, neboť písemné uplatnění nároku z [datum] bylo opožděné. Pokud jde o ušlý zisk v souvislosti s návštěvami autoservisů, shledal tuto část žaloby důvodnou v rozsahu nikoliv devítihodinového, nýbrž osmihodinového pracovního fondu za jeden den. Z jednotlivých smluv uzavřených mezi žalobcem a [právnická osoba] Engineering zjistil, že na první kvartál roku 2016 byl sjednán maximální počet odpracovaných hodin 513, na druhý kvartál 520, na třetí kvartál maximální počet hodin 528 a na čtvrtý kvartál maximální počet hodin 496, vždy při částce 38 EUR za projektovou hodinu. Za první kvartál roku 2017 byl sjednán maximální počet odpracovaných hodin 512 při částce 40 EUR za jednu projektovou hodinu. Přepočtem maximálního počtu hodin v pracovním kvartálu na počet pracovních dnů v Německu (vzhledem k sídlu [právnická osoba] [právnická osoba]) došel soud k pracovnímu fondu 8 hodin za den, nikoliv žalobcem uplatňovaný pracovní fond 9 hodin. Je pravdou, že žalobce nevykazoval práci každý den, či ji vykazoval jen částečně, ale s ohledem na šestiletý odstup neprovedl podrobný výslech žalobce ohledně konkrétního počtu odpracovaných hodin za celé sledované období roku 2016 a 1. čtvrtletí roku 2017. Z jednotlivých výkazů hodin, které žalobce vedl vůči obchodnímu partnerovi, okresní soud zjistil, že 8. 2. 2016 žalobce vykázal činnost 4,5 hodiny, byla mu přiznána náhrada za 3,5 hodiny. Dne 11. 4. 2016 žalobce vykázal činnost 6,75 hodiny, bylo mu přiznáno 1,25 hodiny, 15. 4. 2016 vykázal 5,5 hodin, soud přiznal 2,5 hodiny, 13. 6. 2016 vykázal 3,5 hodiny, soud přiznal 4,5 hodiny, 15. 6. 2016 žalobce vykázal 7,08 hodiny, soudem bylo přiznáno 0,92 hodiny, 29. 6. 2016 žalobce vykázal 5,5 hodiny, soudem bylo přiznáno 2,5 hodiny, 1. 7. 2016 vykázal 3 hodiny, soudem mu bylo přiznáno 5 hodin, 3. 8. 2018 vykázal 0 hodiny, bylo mu přiznáno 8 hodin, stejně tak 15. 9. 2016, 14. 11. 2016, 6. 1. 2017 a 23. 2. 2017. Soudem tedy bylo přiznáno za 40,67 hodin po 38 EUR 41 820,15 Kč (rok 2016) a za 16 hodin po 40 EUR 17 318,40 Kč (rok 2017), při kurzu 1 EUR = 27,06 Kč. Dále při vykázané činnosti 4,5 hodiny za 3,5 hodiny ušlého zisku dne 8. 2. 2016 po 38 EUR bylo přiznáno 3 598,98 Kč (výrok II.). Po právní stránce se okresní soud řídil zejména § 2913, 2952 a 2955 o. z. V odstavci 35. okresní soud uvedl, že dle konstantní judikatury ušlý zisk je újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Dále odkázal na judikaturu ohledně stanovení výše ušlého zisku, např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3856/14. Dle okresního soudu byla prokázána odpovědnost žalované – zavinění za vznik škody jednoznačně tím, že všechny cesty, které žalobce absolvoval do obou servisů na výzvu žalované k převzetí opravného bezvadného vozu, byly liché. Aniž by se žalovaná dostatečně přesvědčila o dokonalém provedení opravy, vyzvala žalobce k převzetí vozu. Ten absolvoval mnohahodinovou jízdu do [obec], či [obec], avšak pokaždé při převzetí vozu zjišťoval nové vady či že vytknuté vady odstraněny nebyly. Žalovaná tuto situaci nechala dojít až do krajnosti, kdy po více než roku od koupi vozu bylo přistoupeno k dohodě o zrušení kupní smlouvy. Příčinná souvislost mezi vznikem škody a odpovědností žalované je dána. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu.

4. Proti tomuto rozsudku, a to výrokům I., II. a IV. podala žalovaná odvolání, kdy rozporovala, jak se soud prvního stupně vypořádal s prokázáním skutkových tvrzení žalobce, jak prokázal, že každá jím tvrzená návštěva servisu trvala tak dlouho, jak uvádí, jak dlouho trvala cesta do servisu, že nebýt cesty a reklamace vad, by vykonával výdělečnou činnost v rozsahu, jak tvrdí. Předkládaný výpočet nepochybně představuje racionálnější postup než v případě prvého rozsudku, přesto má žalovaná pochybnost o správnosti zvoleného postupu. Pokud jde o výrok o nákladech řízení, ten žalovaná považuje za primárně nesprávný, kdy rozhodnutí závislá na úvaze soudu se týkají typicky sporů o náhradu nemajetkové újmy. Konečný výsledek předmětného sporu není závislý na úvaze soudu, ale na prokázaných skutečnostech. Úspěch žalobce v této věci odpovídá 53,65 %, proto by měl soud rozhodnout, že žádné ze stran náhrada nákladů řízení nenáleží. Navrhl zamítnutí žaloby.

5. K odvolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že si zpracovával důkladné záznamy o všech návštěvách autoservisů, které se co do rozsahu vad beze zbytku kryjí se zakázkovými listy, vyhotovenými žalovanou. Je nepochybné, že vozidlo mělo obrovské množství závad, které bylo nutno demonstrovat, předvést, jak prokázal i výslech svědkyně [jméno] [příjmení]. V průběhu zkušebních jízd se objevovaly závady další. Opravdu náročný proces spojený s demonstracemi a vyvoláváním závad potvrdil i vedoucí autoservisu [jméno] [příjmení], dle něho předávání probíhalo několik hodin, včetně zkušebních jízd a dále za svoji mnohaletou praxi se nesetkal s tím, že by vozidlo ve vyšší výbavě v hodnotě cca milion korun mělo tolik závad a tak dlouhý popsaný zakázkový list. Nemůže být tedy pochyb o délce návštěv v autoservisu, jejich nutnosti a jejich obsahu. Okresní soud skutkový stav posoudil správně. Ohledně ušlého zisku - žalobce je pouze a jenom„ bit“ na tom, že je živnostníkem a nemá klasickou pracovní smlouvu, byl povinen brát si neplacené volno pro jízdy do autoservisu, poukázal na rámcové smlouvy se [právnická osoba] [právnická osoba], rozsah práce, maximální hodinové kvóty na kvartál a dále pracovní výkazy. Navíc skutečný počet (desítek) hodin, které žalobce celou věcí strávil (komunikace, řešení závad, ztížení komfortu apod.) je mnohonásobně vyšší. Za správnou považuje rovněž úvahu o nákladech řízení, proto navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 201, § 202 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a a dospěl k závěru o důvodnosti podaného odvolání pouze do výroku o nákladech řízení, jinak shledal odvolání žalované nedůvodným. Výrok v odst. III. nebyl odvoláním dotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

7. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

8. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

9. Podle § 2955 o. z. nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.

10. Je podstatné, že základ nároku žalobce je dán. Podle názoru odvolacího soudu žalobce tvrdil a prokázal maximum možného, přesto objektivně nelze výši škody přesně určit. K základu nároku: Není pochyb o tom, že návštěvami autoservisu nejprve v [obec] a od 3. 8. 2016 v [obec] žalobci ucházel zisk. Stejně jako okresní soud (viz odstavec 37. rozsudku) odvolací soud nepochybuje o porušení povinnosti ze strany žalované, která při vyřizování reklamací dostatečně neověřila, že auto je skutečně způsobilé k převzetí. Zbytečnými cestami a řešením v autoservisu pak žalobci ucházel zisk. Pokud jde o jeho výši, žalobce jako živnostník je ve ztíženém postavení, neboť není reálné prokázat, že právě v daný čas by pracoval na projektu, pokud by nemusel jet do autoservisu, uplatňovat závady a tyto předvést. Okresní soud žalobce podrobně vyslechl, ten vypovídal na základě svých záznamů. V řízení bylo prokázáno, že žalobce měl sjednané pracovní smlouvy se [právnická osoba] [právnická osoba], měl sjednaný maximální počet hodin na kvartál a odvolací soud předpokládá, že tento maximální počet hodin vycházel z reálných představ žalobce a jeho obchodního partnera. Ze sjednaného maximálního počtu hodin okresní soud vypočetl, že na pětidenní pracovní týden vychází osmihodinový pracovní fond/den. Žalobci přiznal náhradu co do rozdílu mezi osmihodinovým pracovním fondem a žalobcem skutečně vykázanou pracovní činností v ten který den návštěvy autoservisu. Úvaha soudu se tedy týkala počtu hodin, za které žalobci ušel zisk, nikoliv již pracovního ohodnocení na 1 hodinu, ohledně něhož soud vycházel z pracovních smluv (v roce 2016 byl žalobce odměňován 38 EUR/hodina, v roce 2017 pak 40 EUR/hodina). Úvaha soudu vychází z provedených důkazů, je přiměřená a okresní soud své rozhodnutí řádně zdůvodnil včetně toho, proč nebylo reálné dospět k jednoznačnému zjištění, např. ještě podrobnějším výslechem žalobce po 6 letech od předmětné reklamace. Odvolací soud připomíná judikaturu Ústavního soudu, např. sp. zn. I. ÚS 922/18 z 30. 11 2020, podle něhož požadavky kladené soudy na prokázání ušlého zisku musí být přiměřené konkrétní činnosti konkrétního poškozeného (řešil ušlý zisk podnikatele). K odvolací námitce žalovaného o nedostatečném prokázání času stráveného cestou do autoservisů, tam strávené doby a v té souvislosti nevykonávané činnosti žalobce, z provedených důkazů: zakázkových listů, výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] i svědka [jméno] [příjmení] (zaměstnance žalované) jednoznačně vyplývá mimořádný rozsah závad, kdy i podle [jméno] [příjmení] žalobce věnoval čas, aby řádně vady popsal, bylo vše zdokumentováno, bylo nutno provést zkušební jízdy. Šlo o unikátní případ, s nímž se za svoji devatenáctiletou praxi co do rozsahu závad vozidla ve vyšší výbavě v hodnotě kolem miliónu korun nesetkal. Právě v situaci, kdy je prokázán základ nároku, kdy však nelze výši škody (ušlého zisku) přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení okolností případu soud. To mu umožňuje právě § 2955 o. z. a § 136 o. s. ř. Proto odvolací soud za použití § 219 o. s. ř. rozhodnutí okresního soudu ve výrocích I. a II. potvrdil jako věcně správné.

11. Žalobce je státní občan Slovenské republiky se sídlem v [obec] v České republice. Žalobu podal jako podnikatel ([IČO]) proti právnické osobě na území České republiky, není tedy pochyb o mezinárodní příslušnosti českých soudů (viz článek 4 a násl. a článek 63 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 215/2012 z 12. 12. 2012. Žalobce podal žalobu s odkazem na jednotlivá ustanovení českého hmotného práva, a to občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Soudy se řídily tímto právem vzhledem k bydlišti (sídlu prodávajícího (viz nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 (Řím I.).

12. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, okresní soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení ze všech jím uplatněných nároků za použití § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že rozhodnutí záviselo na úvaze soudu. To se však podle odvolacího soudu netýkalo žalobcem uplatněné náhrady škody na vynaložených pohonných hmotách 66,50 Kč (původně věc sp. zn. 27 C 48/2019) a 4 594,40 Kč, na pojistném 14 336 Kč a na ušlém zisku 20 308,50 Kč (nad rámec devítihodinového pracovního fondu u [právnická osoba] [právnická osoba]), ohledně nichž okresní soud žalobu zamítl. Ohledně těchto nároků byla naopak úspěšná žalovaná s právem na náhradu nákladů řízení za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. Rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu jen ohledně žalobce uplatněného nároku na zaplacení ušlého zisku od [právnická osoba] [právnická osoba] ve výši 5 141,40 Kč (původně věc sp. zn. 27 C 48/2019) a 72 493,70 Kč. Jen ohledně tohoto nároku lze podle názoru odvolacího soudu přiznat žalobci plnou náhradu nákladů řízení, byť byl úspěšný nikoliv v rozsahu devítihodinového, ale osmihodinového pracovního fondu (za použití § 142 odst. 3 o. s. ř.). Ze shodného důvodu k prvostupňovým nákladům řízení žalobce bylo možno přiřadit jen poměrnou část soudních poplatků a cestovného. Pokud žalovaná má za to, že § 142 odst. 3 se typicky týká sporů o náhradu nemajetkové újmy, odvolací soud odkazuje na rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 793/12 (šlo o výši ušlého zisku a základě znaleckého posudku a nákladů řízení).

13. K výpočtu nákladů žalobce: Soudní poplatek z věci sp. zn. 27 C 48/2019 ve výši 1 000 Kč, dále odměna advokáta za návrh na vydání platebního rozkazu a za vyjádření k odporu z tarifní hodnoty 5 141,40 Kč dvakrát po 1 500 Kč podle § 7 bod 4. advokátního tarifu (dále AT) a dva režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, dohromady na odměně a paušálech 3 600 Kč. Za druhou žalobu vedenou pod sp. zn. 9 C 113/2019 před spojením věcí ke společnému projednání z tarifní hodnoty 72 493,70 Kč vychází na soudním poplatku 3 625 Kč a na odměně advokáta za předžalobní výzvu, návrh na vydání platebního rozkazu a vyjádření třikrát po 4 020 Kč podle § 7 bod 5. AT, tři režijní paušály po 300 Kč, celkem 12 960 Kč. Po spojení věcí ke společnému projednání je nutno vycházet z tarifní hodnoty 77 635,10 Kč, kdy byla přiznána odměna za 7 úkonů po 4 220 Kč, a to za jednání 5. 11. 2019, vyjádření žalobce z 31. 12. 2019, jednání z 9. 1. 2020 a 20. 2. 2020, kdy obě přesáhla 2 hodiny, a jednání z 21. 5. 2020 spolu se 7 režijními paušály po 300 Kč, dohromady 31 640 Kč. Po zrušení věci odvolacím soudem byla přiznána odměna za 5 úkonů po 4 220 Kč za jednání 7. 10. 2021, 11. 11. 2021, jednání z 27. 1. 2022, dále vyjádření z 20. 2. 2022, jednání z 5. 4. 2022 a 5 režijních paušálů po 300 Kč, dohromady 22 600 Kč. Z celkového vyúčtovaného cestovného z [obec] do [obec] a zpět vždy při ujetých 440 km k jednání v roce 2019, k třem jednáním v roce 2020, k dvěma jednáním v roce 2021, k dvěma jednáním v roce 2022 při kombinované spotřebě auta 10,1 litrů na 100 km dle technického průkazu a dále náhradě za promeškaný čas vždy 1 000 Kč, dohromady 35 424 Kč odvolací soud přiznal toliko 66 % (odpovídajících podílu ušlému zisku od [právnická osoba] [právnická osoba] na nákladech řízení), kdy na cestovém a ztrátě času přiznal 23 380 Kč. Celkově na nákladech právního zastoupení vychází 94 180 Kč a spolu s 21 % DPH 113 958 Kč. Spolu se shora vyčíslenými poplatky 1 000 Kč a 3 625 Kč činí přiznané náklady řízení žalobce 118 583 Kč.

14. Náklady řízení žalované z prvého řízení před spojením věcí ve věci sp. zn. 27 C 48/2019 byly počítány z tarifní hodnoty 66,50 Kč, tedy za dva úkony, a to převzetí zastoupení 12. 3. 2019 a podání odporu dvakrát po 300 Kč dle § 7 bod 1. AT a dva režijní paušály dvakrát po 300 Kč, dohromady 1 200 Kč. Za druhé řízení z tarifní hodnoty 39 238,90 Kč představuje odměna advokáta za převzetí zastoupení 9. 5. 2019 a podání odporu dvakrát po 2 700 Kč a dva režijní paušály po 300 Kč, dohromady 6 000 Kč. Po spojení věcí nutno vycházet z tarifní hodnoty 39 305,40 Kč, kdy opět vychází 2 700 Kč na úkon. Za 8 úkonů, a to jednání 5. 11. 2019, doplnění tvrzení z 29. 11. 2019, jednání 9. 1. a 20. 2. 2020, kdy přesáhla dvě hodiny, závěrečný návrh a jednání z 21. 5. 2020, za 8 režijních paušálů po 300 Kč, činí náklady dohromady 24 000 Kč. Za úkon spočívající v podání odvolání z tarifní hodnoty 4 660,90 Kč vychází odměna advokáta podle § 7 bod 3. 1 000 Kč, spolu s jedním režijním paušálem na 1 300 Kč. Na soudním poplatku z odvolání bylo počítáno s poměrnou částkou 234 Kč. Za následné úkony po zrušení věci odvolacím soudem byla přiznána odměna za 5 úkonů po 1 000 Kč, a to účast při jednání 7. 10. a 11. 11. 2021, 27. 1. 2022 za vyjádření z 3. 3. 2022, za účast při jednání 5. 4. 2022, za 5 režijních paušálů po 300 Kč, dohromady 6 500 Kč, kdy k nákladům právního zastoupení bylo připočítáno 21 % DPH, jehož je zástupce žalované plátcem. Pak spolu se soudním poplatkem 234 Kč vychází náklady řízení žalované podle obsahu spisu na 47 424 Kč. Rozdíl v přiznaných nákladech žalobce a žalované je 71 159 Kč ve prospěch žalobce, byl uložen žalované k úhradě ve lhůtě 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

15. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, ve věci samé byl úspěšný žalobce, proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ty sestávající z podání vyjádření a účasti u odvolacího jednání, tedy dva úkony po 3 620 Kč (tarifní hodnoty 62 737,53 Kč) a dva režijní paušály po 300 Kč, dle § 11 odst. 1 písm. g), k ), § 7 bod 5. a § 13 odst. 4 AT, dohromady 7 840 Kč. Na cestovném z [obec] do [obec] při ujetých 440 km, kombinované spotřebě paliva BA 95B a vyhláškové ceně 44,50 Kč vychází na spotřebovaných pohonných hmotách 1 978 Kč a na základní náhradě při sazbě 4,70/km dalších 2 068 Kč, dohromady 4 046 Kč a spolu s náhradou za promeškaný čas 1 000 Kč 5 046 Kč. Celkové náklady 2. odvolacího řízení žalobce činí spolu s 21 % DPH, dle obsahu spisu zaokrouhleně 15 592 Kč.