9 C 113/2019

Plný text

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci žalobce: ; celé jméno žalobce , IČO , se sídlem adresa žalobce , zastoupeného anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , proti; žalované: ; právnická osoba , IČO , se sídlem adresa žalované , zastoupené anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , o zaplacení částky 111 732,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 59 138,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 59 138,55 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 598,98 Kč (uplatněno v původním řízení před spojením věcí pod sp. zn. [spisová značka]) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 598,98 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 19 558,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 558,47 Kč od 6. 4. 2017 do zaplacení zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 149 639,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou soudu dne 11. 4. 2019 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 111 732,60 Kč z titulu uplatnění náhrady účelně vynaložených nákladů a náhrady škody, která žalobci vznikla z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 6. 1. 2016. Na základě této kupní smlouvy žalobce zakoupil vozidlo [anonymizována tři slova] [registrační značka] od žalované za celkovou kupní cenu ve výši 938 000 Kč. Předmětný vůz byl od počátku poruchový, opakovaně byly vytýkány vady, které se následně ukázaly být neodstranitelnými. Následně dne 23. 2. 2017 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o zrušení kupní smlouvy, přičemž žalobce žalované navrátil předmětné vozidlo a zároveň byla i vypořádána kupní cena. V důsledku vytýkání vad žalobce navštívil od dubna roku 2016 do února roku 2017 celkem pětkrát autoservis v [obec] a celkem šestkrát autoservis v [anonymizováno]. V této souvislosti vznikly žalobci účelně vynaložené náklady na pohonné hmoty v celkové výši 4 594,40 Kč. Dále žalobce uplatňoval i ušlý zisk v celkovém počtu 70,5 hodin, které strávil žalobce na cestě do autoservisu a zároveň i vytýkáním vad přímo v autoservisu. Za tuto dobu nemohl poskytovat žalobce služby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] podle pracovní smlouvy a ušel mu tak výdělek (zisk) v celkové výši 72 493,70 Kč (tato částka byla vypočtena z hodinové mzdy 38 EUR při kurzu ČNB ke dni splatnosti, tedy 5. 4. 2017, ve výši 27, 060 Kč za 1 EUR). Dále žalobce požadoval po žalované i další částku na ušlém zisku ve výši 20 308,50 Kč za 40 hodin, které žalobce strávil nad rámec denního devítihodinového pracovního fondu a tento pracovní fond ocenil žalobce hodinovou sazbou 19 EUR (částka byla vypočtena z toho samého kurzu). Dalším nárokem žalobce byla částka 14 336 Kč, která byla vypočtena za 7 měsíců, kdy žalobce nemohl tento vůz užívat, avšak nadále hradil pojištění (povinné ručení, havarijní pojištění a pojištění čelního skla), a to ve výši 2 048 Kč měsíčně. Žalobce vyzval žalovanou k plnění upomínkou ze dne 20. 3. 2017, přičemž z odpovědi žalované na tuto výzvu ze dne 5. 4. 2017 je zřejmé, že tato výzva byla žalované doručena a tedy ke dni 5. 4. 2017 nastala splatnost nároků dle tohoto návrhu. Následně i dne 2. 4. 2019 vyzval žalobce prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k plnění předžalobní výzvou, avšak ke dni podání žaloby žalovaná ničeho neuhradila. Žalobce dále ve sporu tvrdil, že je zjevné, že předmětné vozidlo bylo vadné již od samého počátku, čehož si byla žalovaná vědoma. Tento postoj byl potvrzen i tím, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o zrušení kupní smlouvy. Žalobce se několikrát domáhal výměny celého vozidla za nové, avšak pokaždé byl žalovanou odmítnut. Pokud by však žalovaná přistoupila na možnost výměny vozidla již v počáteční fázi, nemusely být náklady, které žalobci vznikly, v takovéto výši.

2. Žalobce dne 8. 2. 2019 podal vůči žalované ještě jednu žalobu o uhrazení částky 5 207,90 Kč, a to se shodným skutkovým základem. Tuto částku však požadoval žalobce po žalované za jednu návštěvu autoservisu [příjmení] [jméno] dne 8. 2. 2016, kdy žalobce vytkl vady předmětného vozidla a tato částka se skládá z částky 66,55 Kč jako účelně vynaložených nákladů na pohonné hmoty za cestu z [anonymizováno] do [anonymizováno], celkem 50 km a v částce 5 141,40 Kč z titulu ušlého zisku za návštěvu tohoto autoservisu za 5 hodin, po kterou nemohl žalobce poskytovat služby [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v obvyklém devítihodinovém časovém fondu a ušel mu tak výdělek ve výši 190 EUR. Tato částka byla přepočtena kurzem [anonymizováno] ke dni 5. 4. 2017 v kurzu 27, 060 Kč za 1 EUR při částce 38 EUR za hodinu vykonané práce. I zde nejpozději ke dni 5. 4. 2017 nastala splatnost nároku dle tohoto návrhu vzhledem k výzvě ze dne 20. 3. 2017.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zdejší soud řízení ve věcech vedených u podepsaného soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] spojil ke společnému řízení a nadále tato řízení byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne 3. 12. 2019.

4. Žalovaná nárok žalobce neuznávala, a to ani zčásti. Žalovaná navíc vznesla námitku ve smyslu ust. § 1924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), podle kterého platí, že náhrada nákladů souvisejících s uplatněním práva z vad má být uplatněna do jednoho měsíce od uplynutí lhůty, ve které je třeba vytknout vadu. Pakliže žalobce tvrdí, že vyzval žalovanou k úhradě nákladů dopisem ze dne 20. 3. 2017, je nutné tento krok označit za opožděný. Tuto námitku žalovaná vztáhla k nákladům na vynaložené pohonné hmoty při cestách do jednotlivých servisů. Žalovaná nesouhlasila se žalobcem ohledně devítihodinového pracovního fondu a za pouhou spekulaci žalovaná označila ušlý zisk v důsledku toho, že žalobce se mohl věnovat dalším výdělečným aktivitám nad rámec devítihodinového pracovního fondu. Žalovaná upozorňovala, že je zcela nezbytné odlišit situaci, kdy žalobce potencionálně mohl poskytovat placené služby svému obchodnímu partnerovi a situaci, kdy by je téměř jistě byl býval poskytoval, nebýt neočekávané překážky. Žalovaná dále tvrdila, že vzhledem k okolnostem případu vše nasvědčuje tomu, že žalobce nebyl svazován zcela pevně určenou pracovní dobou pro poskytování služeb. Odměna mu byla hrazena na základě pracovních výkazů, v nichž jsou uvedeny odpracované hodiny. Dle těchto pracovních výkazů však směny nebyly pravidelné, nezřídka je také vynechán celý pracovní den. Z toho je patrné, že žalobce měl možnost své pracovní hodiny do určité míry přizpůsobovat situaci. Žalovaná dále namítala, že není možné tvrdit, že nebýt vady vozidla, k zamýšlenému zisku v označené výši by v označené dny skutečně a bez větších pochyb došlo. Dále žalovaná i namítala, že nelze opomíjet prevenční povinnost žalobce danou v ust. § 2900 o.z., podle kterého lze vycházet z toho, že žalobce nedostál své prevenční povinnosti, pokud si„ vybral“, že předmětný vůz bude předávat nebo přebírat v době, kdy by jinak mohl vykonávat svou výdělečnou činnost a tento nedostatek prevence žalobce nelze však přičítat k tíži žalované. Ohledně nároku na vznik škody ve výši 14 336 Kč žalovaná poukázala na to, že žalobce měl po celou dobu zapůjčen náhradní vůz, který mu kompenzoval nemožnost užívat vůz, který byl reklamován. Žalovaná však nesla veškeré náklady na opotřebení a pojištění náhradního vozidla. Žalobce tudíž nemohl utrpět škodu v těchto nákladech hrazením pojištění.

5. Po provedení rozsáhlého dokazování byl ve věci zdejším soudem vydán rozsudek dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na základě kterého byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 77 088,10 Kč spolu s příslušenstvím, dále byla uložena žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5 207,90 Kč spolu s příslušenstvím (sp. zn. [spisová značka]) a žaloba byla co do částky 34 644,50 Kč spolu s příslušenstvím zamítnuta. Žalované dále byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. Žalovaná proti tomuto rozsudku podala odvolání, a to co do výroku I. a III., jímž jí byla uložena povinnost k úhradě. Žalobce do zamítavého výroku odvolání nepodal a tedy výrok II. co do zamítnutí částky 34 644,50 Kč spolu s příslušenstvím nabyl právní moci dne 17. 7. 2020. Tato částka představuje částku 20 308,50 Kč, tedy žalobcem požadovaný ušlý zisk za 40 hodin práce (19 EUR za hodinu práce) a částku 14 336 Kč, která představovala žalobcem tvrzenou škodu, která vznikla žalobci hrazením pojistného. Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením ze dne 20. 1. 2021, č. j. 22 Co 1058/2020-241 rozsudek zdejšího soudu ve výroku I., III., IV. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 3. 2. 2021. Toto rozhodnutí odůvodnil nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů. Za nesprávný označil krajský soud závěr soudu prvostupňového,„ … že požadavek žalobce byl uplatněn u žalované včas s ohledem na výzvu žalobce k plnění dne 20. 3. 2017 po ukončení reklamačního procesu, kdy byl žalobce schopen náklady zkompletovat.“ Dále bylo vytknuto, že„ … nebyla soudem zjištěna výše ušlého zisku, která by se odvíjela od skutečné částky, kterou bylo možno žalobcem s dostatečnou jistotou v daném případě za daných okolností dosáhnout.“ Následně z důvodu zániku funkce soudkyně byl tento spis přidělen Mgr. Lucii Musilové (roz. [příjmení]) a účastníci byli soudem poučeni ve smyslu ust. § 119 odst. 3 o.s.ř.

6. Žalovaná soudu tvrdila, že každá z návštěv žalobce byla svou povahou reklamací a vytýkáním vad včetně uplatnění nároku z těchto vad. Proto uvedla odkaz na ust. § 1924 o.z., který spatřuje aplikovatelným.

7. Žalobce naopak namítal, že je v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, že žalovaná vůbec odkazuje na ust. § 1924 o.z. Žalobce tvrdil, že se nejednalo o jednotlivé vady vozidla, jednalo se o jednu velikou vadu, a to vadu infotainmentu. [příjmení] byla fakticky vytknuta až 20. 3. 2017, když šlo o uplatnění nároku vůči žalované, kdy i žalovaná uznala, že se jedná o neodstranitelné vady. V tomto konkrétním případě nedošlo k odstoupení od smlouvy či vymáhání přiměřené slevy z ceny, žalobce požadoval po celou dobu výměnu vozu, k tomu však nedošlo. Tato situace mezi stranami byla vyřešena až zrušením kupní smlouvy. Žalobce tvrdil, že nedocházelo ke klasickému reklamačnímu řízení. K námitce žalované, že nedostatečně předcházel škodám se žalobce vyjádřil, že žalovaná sama nepředcházela škodám v tom smyslu, že si sama neověřila, zda je [anonymizováno] v pořádku, zda vytýkané vady již [anonymizováno] nevykazuje, vždy pozvala žalobce do autoservisu, aby si předmětný vůz převzal, avšak pokaždé žalobce zjistil, že vozidlo vykazuje ty samé vady nadále, tudíž nelze si jej převzít.

8. Žalobce byl při jednání několikrát vyzýván soudem k doplnění rozhodujících skutečností a důkazů ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Po tomto poučení žalobce soudu uvedl, že se do servisu dostavil dne 8. 2. 2016, 11. 4. 2016, 15. 4. 2016, 13. 6. 2016, 15. 6. 2016, 29. 6. 2016, 1. 7. 2016, 3. 8. 2016, 15. 9. 2016, 14. 11. 2016, 6. 1. 2017, což byly návštěvy servisů, kdy se posuzovaly vady. Až dne 23. 2. 2017 bylo u žalované jednání o zrušení kupní smlouvy, na této schůzce se nevytýkaly již žádné vady. Žalobce dále soudu po výzvě uvedl, že 6. 1. 2017 verbálně uplatnil náklady, které žalobci vznikly s cestou do servisu tohoto dne, uvedl, že se jedná o celkem 700 km, které stráví na cestě řešením tohoto problémového vozu. Takto obecně náklady sděloval panu [příjmení], přičemž tomuto byla přítomna paní [jméno] [příjmení]. Náklady uplatňoval i 14. 11. 2016, kdy žalobce opět panu [příjmení] uvedl, že mu vzniká [anonymizováno], a to ušlý zisk, kdy nemůže pracovat, kdy stráví čas cestou z [anonymizováno] do [obec] a zároveň i cca 3 hodiny žalobce trávil v předmětném voze, kdy„ byla testována nefunkční navigace“. Žalobce opět uváděl, že toto jej stojí„ nějaké“ pohonné hmoty, přičemž toto bylo sděleno panu [příjmení] v autě při testovací jízdě a tohoto byla přítomna svědkyně paní [jméno] [příjmení]. Dále ještě k výzvě soudu žalobce uvedl, že při prohlídce dne 15. 9. 2016, při které byla přítomna i svědkyně paní [jméno] [příjmení], hovořil žalobce s panem [příjmení] o tom, že tyto jízdy do [obec] jej stojí nějaké pohonné hmoty a ušlý zisk. Při prohlídce dne 3. 8. 2016 panu [příjmení] sdělil, že se jedná o neodstranitelné vady, upozornil jej na ztrátu svého času, ztrátu ušlého výdělku a pohonných hmot na cestě z [anonymizováno] do [obec] a zpět. Toto panu [příjmení] sdělil přímo v autoservisu beze svědků. Co se týká návštěv autoservisu [anonymizováno] v [anonymizováno], tak žalobce po poučení soudu shora uvedl, že panu [příjmení], servisnímu technikovi dne 8. 2. 2016 a 11. 4. 2016 také sděloval, že přistavení tohoto vozu k několika prohlídkám je ztráta času a následně toto sděloval i manažerovi servisu panu [příjmení] dne 13. 6. 2016, 15. 6. 2016, 29. 6. 2016 a 1. 7. 2016. I panu [příjmení] toto sděloval, a to konkrétně, že bude uplatňovat náklady, které tímto servisováním vozu vznikají. Pokaždé„ obecně“ sděloval, že se jedná o náklady, které mu zbytečně vznikají. Uvedl, že má za to, že nikdy u toho nikdo jiný nebyl, než ta osoba, které to sděloval. Následně k těmto uvedeným skutečnostem žalobce navrhl jako důkaz opakovaný výslech svědkyně paní [jméno] [příjmení] a výslech svědka pana [jméno] [příjmení] (tento návrh na dokazování však vzal při jednání dne 11. 11. 2021 žalobce zpět). Vzhledem k tomu, že žalobce netrval na výslechu svědka pana [příjmení], byl upozorněn soudem na to, že neprokázal žádným jiným důkazem, že náklady byly řádně uplatněny ve smyslu ust. § 1924 o.z., a že žalobce nemůže být úspěšný co do nároku na částku za pohonné hmoty za 6 návštěv v autoservisu [příjmení] [jméno].

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu.

10. Ze závazné objednávky ze dne 21. 9. 2015 bylo zjištěno, že žalobce si objednal u žalované vozidlo [anonymizována čtyři slova] za celkovou cenu 938 000 Kč. Z této také vyplývá, jaké vybavení kupující požadoval. Na pořízení vozidla čerpal žalobce částečně úvěr u [právnická osoba] s.r.o. jako úvěrující. Žalobce převzal vozidlo dne 6. 1. 2016 v [obec], jak je zřejmé z protokolu o převzetí vozidla.

11. Z dohody o zrušení kupní smlouvy ze dne 23. 2. 2017 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že po předání byly na vozidle zjištěny neodstranitelné závady, pro které nelze vozidlo řádně užívat, dohodly se strany, že ruší kupní smlouvu ze dne 6. 1. 2016, od samého počátku. Vozidlo bylo žalobcem řádně vráceno téhož dne a i kupní cena byla vypořádána, což nebylo sporováno.

12. Ze 4 rámcových pracovních smluv ze dne 22. 10. 2013 a ze dne 28. 12. 2015 bylo zjištěno, že byly uzavřeny mezi [právnická osoba] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] a žalobcem. Jednalo se o 1., 2., 3., 4. kvartál roku 2016 a 1. kvartál roku 2017. Na 1. kvartál byl odsouhlasen maximální počet hodin v počtu 513, při odměně za odvedenou hodinu práce na projektu 38 EUR. Na 2. kvartál byl odsouhlasen maximální počet hodin v počtu 520, při odměně za odvedenou hodinu práce na projektu 38 EUR. Na 3. kvartál byl odsouhlasen maximální počet hodin v počtu 528, při odměně za odvedenou hodinu práce na projektu 38 EUR. Na 4. kvartál byl odsouhlasen maximální počet hodin v počtu 496, při odměně za odvedenou hodinu práce na projektu 38 EUR. Na 1. kvartál roku 2017 byl odsouhlasen maximální počet hodin v počtu 512, při odměně za odvedenou hodinu práce na projektu 40 EUR.

13. V souvislosti s tím žalobce dokládal faktury, kterými fakturoval za odpracované hodiny na projektu za období únor 2016 částku 5 918,88 EUR, za období duben 2016, kdy se jednalo o částku k úhradě 6 384 EUR, červen 2016 6 273,04 EUR, červenec 2016 1 178 EUR, srpen 2016 5 256,54 EUR, září 2016 3 714,50 EUR a listopad 2016 částku 6 073,90 EUR.

14. Dále žalobce předložil výkazy hodin – 8. 2. 2016 (4,5 hod), 11. 4. 2016 (6,75 hod), 15. 4. 2016 (5,5 hod), 13. 6. 2016 (3,5 hod), 15. 6. 2016 (7,08 hod), 29. 6. 2016 (5,5 hod), 1. 7. 2016 (3 hod), 3. 8. 2016 (0 hod), 15. 9. 2016 (0 hod), 14. 11. 2016 (0 hod), 6. 1. 2017 (0 hod), vrácení vozidla dne 23. 2. 2017 (0 hod).

15. Žalobce vyčíslil i přehled hodin strávených na cestě a v autoservisu – ušlý zisk, kdy uvádí jednotlivé dny, popis úkonu (například přistavení do servisu, převzetí ze servisu, neúspěšné převzetí, jednání o zrušení kupní smlouvy) místo úkonu, tedy zda se jednalo o servis v [anonymizováno] či servis v [obec], dále zakázkový list, čas strávený v hodinách, zameškaný pracovní fond v hodinách, výši hodinové sazby a v další kolonce ušlý zisk, takže za období od počátku, které je v této tabulce, tj. 11. 4. 2016, do 23. 2. 2017, kdy bylo jednání o zrušení kupní smlouvy v [obec], byla vyčíslena úhrnná částka ušlého zisku 72 493,74 Kč.

16. Dále zpracoval žalobce tabulku – přehled ujetých kilometrů, přičemž se jedná o jednotlivá data od 11. 4. 2016 do 23. 2. 2017, v tabulce se uvádí ujeté kilometry, spotřeba litr na 100 km, průměrná cena nafty, celkové náklady, při počtu celkem 3 500 ujetých kilometrů se jedná o celkové náklady 4 594,41 Kč. A v žalobě [spisová značka] uplatněných 66,50 Kč za návštěvu servisu dne 8. 2. 2016.

17. Žalobce dokumentuje návštěvy servisu [právnická osoba] [jméno] zakázkovými listy, které velmi podrobně uvádí, jaké vady byly popisovány a následně řešeny, přičemž se jedná o zakázkový list G558129 návštěva servisu 27. 1. a 8. 2. 2016, dále návštěva servisu [právnická osoba] 11. 4. 2016, kde se rekapituluje, jaké nové vady byly po vyzvednutí auta ze servisu, dále návštěva servisu [právnická osoba], zakázkový list [anonymizováno] [číslo] 13. 6., 15. 6. 2016, návštěva servisu [anonymizováno] 13. 6., 15. 6. 2016 zakázkový list [anonymizováno]. Dále návštěva servisu [právnická osoba], 1. 7. 2016 zakázkový list [anonymizováno] [číslo], návštěva servisu [anonymizována dvě slova] 3. 8. 2016 zakázkový list [anonymizováno], návštěva servisu [anonymizována dvě slova] 15. 9. 2016, protokol o závadě ze dne 15. 9. 2016, kdy se v tomto protokole objevuje údaj, že zakázka [anonymizováno] je považována ze strany klienta za nedokončenou a klient navrhuje výměnu vozu. Dále návštěva servisu [anonymizována dvě slova] 14. 11. 2016 zakázkový list [anonymizováno], návštěva servisu [anonymizována dvě slova] 6. 1. 2017 zakázkový list [anonymizováno].

18. Žalobce předložil dále také přehled emailové komunikace s [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [země], [anonymizována dvě slova] [obec] a se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [obec]. Z této korespondence je zřejmé, že se žalobce po převzetí vozidla v lednu 2016, počínaje 14. 1. 2016, zabýval zjištěnými závadami krátce po převzetí vozidla během jeho provozu, žalobce označuje jak data, tak kontaktní osoby, s nimiž komunikoval a jakému tématu se komunikace věnovala. Je také zřejmé, že po neúspěšném odstraňování vad v [právnická osoba] a kdy také žádá žalobce o výměnu vozidla, byly prováděny další návštěvy servisu [právnická osoba] v [obec]. V období od 3. 10. 2016 bylo dokonce vozidlo přistaveno do dílny analýz ve [anonymizována dvě slova] [obec], takže v této době komunikoval žalobce se [anonymizována dvě slova] [obec] (paní [příjmení]), k vyzvednutí vozidla z dílny analýz došlo 4. 11. 2016. Komunikace byla vedena až do doby, kdy došlo k ujednání, že kupní smlouva bude zrušena, vráceno vozidlo a uzavřena dohoda dne 23. 2. 2017.

19. Dne 2. 4. 2019 byla zaslána předžalobní výzva žalované a následně i odmítavá odpověď právního zástupce žalované.

20. Svědek [jméno] [příjmení], který je zaměstnancem žalované a působí jako vedoucí servisu asi 19 let, potvrdil, že záležitost s vozidlem žalobce byla řešena delší dobu, odhadem 6 měsíců. Přesná data se dají dohledat v zakázkových listech. Při první návštěvě žalobce byl sepsán zakázkový list, žalobce popsal závady, nasimuloval je, také zkoušeli vyvolat závady. Předání probíhalo několik hodin včetně toho, že také proběhla zkušební jízda. Vozidlo zůstalo v servisu a žalobce odjel náhradním vozem. V servisu se snažili vozidlo vlastními silami opravit, pokud si svědek vzpomíná, nejzásadnější závadou byla navigace, kdy nefungoval zvuk a hlas, projevila se závada nefunkčního virtuálního pedálu. Rovněž bylo vozidlo žalobce po nějakou dobu ve [anonymizována dvě slova]. Předtím, než byla věc řešena v jejich servisu, žalobce řešil závady na vozidle se servisem na [země], které nebyly vyřešeny. Žalovaná společnost souhlasila s tím, že se [anonymizováno] pojede„ servisovat“ k nim. U žalobce se jednalo o vozidlo [značka automobilu] s vyšší výbavou. Svědek popsal, že infotainment je jednotka, která ve vozidle ovládá například asistenční prvky jako parkovací senzory, radar, adaptivní tempomat, nastavení světlometů, hlídání mrtvého úhlu. Došlo k výměně řídící jednotky, pokud je v zápisech uvedeno, že 3x, takto tak bylo. Bylo to po konzultaci se [anonymizována dvě slova], oni sami si nic svévolně nerozhodli. Podle svědka nejde vyměnit řídící jednotku za jednotku nové generace, neboť by nebyla kompatibilní s řídící jednotkou, která byla pro určitý typ, pro určitou generaci. Když byla závada i v těch dvou jednotkách poté, co došlo k výměně, podle svědka se jednalo o systémovou vadu té první generace. Návštěvy žalobce v servisu byly domlouvány dopředu, pan žalobce se vždy dostavil v dohodnutý čas. Svědek si vybavuje, že s žalobcem byla přítomna i nějaká paní, není si jist, jestli jednou nebo vícekrát. Svědek vypověděl k době vyřizování při reklamaci vad na autě u nich v servisu, že v případě žalobce to trvalo déle, neboť tam byla popsána spousta závad. Žalobce, aby ty závady správně popsal a bylo všechno řádně zdokumentováno, tomu věnoval čas, případně byla nutnost provést zkušební jízdu. Po dobu, kdy bylo u nich vozidlo v servisu, si svědek vybavuje, i když si to úplně přesně nepamatuje, že se skutečně některé závady neprojevily. Svědek se vyjádřil vzhledem ke své dlouhodobé praxi u žalované, že se v životě nesetkal s tím, že by vozidlo, které bylo ve vyšší výbavě v hodnotě kolem milionu korun, mělo tolik závad. Neviděl tak dlouhý popsaný zakázkový list. Lze použít slovo, že to byl unikátní případ. Tento typ vozidla byl na trhu asi šest měsíců. Žalobce si u nich kupoval vůz, který sloužil jako předváděcí, měl už najeté nějaké kilometry. V té době byla [anonymizováno] třetí generace novinkou.

21. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že žalobce zná zhruba po dobu 6 let, je v zaměstnaneckém vztahu na základě dohody o provedení práce. O záležitosti s vozidlem pana žalobce je informována, když se jednalo o pořízení odepisovatelného majetku, hmotný investiční majetek. Vozidlo bylo pořízeno na leasing za účelem podnikání žalobce, který je osobou samostatně výdělečně činnou poskytující specializované služby v oblasti strojírenského inženýrství a technologie výroby. Žalobce je cizí státní příslušník s místem podnikání na území České republiky, poskytuje přeshraniční služby poradenství a z toho důvodu byl požadavek na pořízení spolehlivého vozidla. Vozidlo bylo na objednávku a výrobce a prodejce se zavázali dodat vozidlo v požadované kvalitě a parametrech, což se ale nestalo. Od počátku se na vozidle projevovaly nejrůznější vady zapříčiněné nekompatibilním softwarem a tyto vady se nepodařilo odstranit. Žalobce [anonymizováno] reklamoval, vytkl vady a byl ubezpečován, že dojde k nějaké nápravě. Svědkyně popsala ve své výpovědi, že byla se žalobcem přítomna v servisu v [obec] 15. 9. 2016, kdy navrhovali z hlediska úspornosti výměnu vozidla, neboť vozidlo nebylo v pořádku. Podle svědkyně bylo vozidlo vadné už při výrobě, jak bylo dohledatelné i z údaje ohledně [příjmení], jednalo se o předsériovou výrobu a nemělo a nemohlo mít ty požadované parametry. U reklamací na [země] svědkyně přítomna nebyla. Účastnila se jednání v [obec] do té doby, než bylo vyřízeno odstoupení od smlouvy a vrácení peněz. Osobně také kontaktovali výrobní oddělení ve [anonymizováno] [obec], a to za účelem sjednání schůzky, jejímž účelem bylo dodání bezvadného vozidla žalobci. Po dobu, kdy bylo vozidlo v servisu, měl žalobce přiděleno náhradní vozidlo, ale to nebylo odpovídající náhradní plnění. [anonymizováno] nebylo v dobrém technickém stavu, nemělo automatickou převodovku. K návštěvám se žalobce dostavoval po předchozím objednání, jednání s panem [příjmení] probíhala profesionálně. Pan Vojč se omlouval a když se objevila závada, uváděl, že se pokusí ji odstranit. Následovaly i zkušební jízdy, při kterých se pravidelně objevila buď nová závada, nebo ta, která měla být již odstraněna. Nejvíce času při návštěvách zabralo kontrolování závad, diskuse o problému s technikem, jestli závada půjde odstranit či nikoliv. Žalobce v souvislosti s reklamacemi vozidla a návštěvou servisu věnoval záležitosti hodně času, požádal například o spolupráci i kolegu, který je soukromým detektivem. Žalobce si také nechal vypracovat od znaleckého ústavu odborné vyjádření k vyčíslení nároků, které může jako účelně vynaložené náklady žalobce požadovat. Podle znaleckého posouzení to bylo kolem částky 150 000 Kč, přitom žalobce také musel za vypracování tohoto posouzení uhradit nemalou částku. Svědkyně neví, zda i tato je předmětem tohoto řízení. Při jednání o uzavření dohody o odstoupení podle svědkyně prodejce uznal, že by mohl mít žalobce nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, proto se do dohody o odstoupení nedala doložka, že jsou vyrovnáni. K dotazu právního zástupce žalované, z čeho usuzuje svědkyně, že došlo k uznání účelně vynaložených nákladů, svědkyně uvedla, že probíhalo jednání a nebylo vyjádřeno výslovně to, že by to odmítli. Problém byla výše, kdy ze strany [anonymizována dvě slova] byla nabízena částka 30 000 Kč, kterou žalobce ani svědkyně nepovažovali za odpovídající. Podle svědkyně, kdyby žalovaná odmítala nárok žalobce na úhradu účelně vynaložených nákladů, objevilo by se v dohodě, že tento nárok není uznáván. Svědkyně má za to, že požadavek na účelně vynaložené náklady vyplývá ze smluvního vztahu, jestliže se žalobce nedomohl toho, že mu mělo být dodáno bezvadné [anonymizováno]. Žalobce vynaložil náklady na cesty do servisů, věnoval tomu čas, energii, aby vady zjistil, popsal a uplatnil.

22. Z opakovaného výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], a to zejména k otázce uplatnění náhrady účelně vynaložených nákladů ve smyslu ust. § 1924 o.z. bylo zjištěno, že náhrada nebyla u každé jednotlivé návštěvy uplatněna. Svědkyně poté, co uváděla, že společně se žalobcem řekli v autoservisu,„ aby si uvědomili, že pana inženýra to stojí čas, že ho to stojí peníze, že musí přijet“, dále uvedla„ no účtenku žádnou nepřinesl, to je pravda, na druhou stranu ten prodejce velice dobře věděl, protože mu to říkal, že ho to stojí čas, a že ten čas prostě bude chtít zaplatit, že to bude chtít prostě uhradit, ty náklady“, avšak následně poté, co byla soudem upozorněna na to, že jako svědkyně musí svědčit o určité situaci, u které byla přítomna, soudu uvedla "ano, byla jsem u toho přítomna, takže Vám mohu říct, že si to nepamatuji, jestli je uplatňoval nebo ne, prostě si tohle nepamatuji, ale jisté je, že jsme vyčíslili náklady, jakmile ta oprava byla hotová a vzhledem k tomu, že oprava pořád hotová nebyla, tak si myslím, že můžeme uplatnit ty náklady kdykoliv a to jsem také panu inženýrovi poradila, aby je uplatnil, až tu opravu bude mít prostě hotovou a udělal by to tak každý“.

23. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, kdy se první vady objevily, tedy již při přebírání auta 6. 1. 2016, což bylo zachyceno i v předávacím protokole, s tím, že vady budou průběžně řešeny. Žalobce odjel s vozidlem na [země]. V té době měl smluvně sjednanou zakázku, kterou vykonával v obci [anonymizováno] na [země]. Žalobce je slovenským občanem, má trvalé bydliště v [anonymizováno], adresa v [obec] je sídlem jeho firmy. Žalobce popsal ve své výpovědi, že první návštěva byla uskutečněna v servisu [právnická osoba] dne 27. ledna 2016, po dohodě s žalovanou, že [anonymizováno] dá do servisu nejbližšímu bydlišti žalobce. [anonymizováno] bylo ponecháno v servisu do 8. 2. 2016, kdy si vozidlo žalobce vyzvedl, s vozidlem odjel a dále jej používal, ale průběžně se objevovaly další vady. Žalobce popsal ve své účastnické výpovědi, jaké vady se na vozidle projevovaly, některé vady byly viditelné, některé skryté, závady byly různé povahy od dílenského provedení, vady, v důsledku nichž docházelo ke snížení uživatelského komfortu až po vady omezující funkci vozidla. Některé vady byly vady přímo ohrožující bezpečnost, jako závada předních světlometů. U vad týkajících se infotainmentu bylo žalobci sdělováno, že je nutná aktualizace softwaru, která není dostupná. 11. 4. 2016 byla poprvé uplatněna vada, a sice nesprávná funkce adaptivního tempomatu, kdy se jednalo o závadu přímo ohrožující bezpečnost, ta nebyla vlastně odstraněna až do doby, kdy došlo k ukončení smluvního vztahu. Některé vady byly odstraněny, některé nikoli. Při návštěvách autoservisu musel žalobce vady popsat, předvést, v řadě případů i s nutností předvést vadu při konkrétním provozu, takže čas strávený žalobcem při prohlídkách vozidla nelze považovat za nepřiměřený z hlediska jeho délky. V důsledku nespokojenosti žalobce s procesem odstraňování vad psal žalobce email panu [příjmení], prodejci z [anonymizována dvě slova], kdy požadoval konkrétně stanovení termínu se zástupcem [anonymizována dvě slova] ve věci výměny vozidla. Dne 1. 7. 2016 žalobce převzal vozidlo ze servisu [právnická osoba] a na [země] to bylo uzavřené. Dne 3. 8. 2016 již žalobce vozidlo přistavoval v [obec], kdy žalobce jednal v této věci s panem [příjmení]. V [anonymizována dvě slova] [obec] byl proveden souhrn všech učiněných reklamací, byl vyhotoven nový zakázkový list, v němž byly popsány všechny„ otevřené“ závady, 8 nových vad, z nichž 4 se týkaly infotainmentu, dále vady omezující funkci vozidla, jako že vozidlo nešlo nastartovat nebo že nerozeznalo klíč. 3. 8. 2016 bylo vozidlo ponecháno v [obec] a žalobce obdržel náhradní vozidlo. 15. 9. 2016 mělo být vozidlo po opravě převzato, ale objevila se vada, kterou měl žalobce na seznamu, vada při otevírání kufru vozidla, žalobce odmítl vozidlo převzít. Dalším termínem podle tabulky žalobce bylo 14. 11. 2016, kdy nebyly nové závady, neboť vozidlo bylo předtím v servisu, primárně se řešil problém nefunkčního otvírání kufru vozidla. Po datu 15. 9. 2016 bylo také vozidlo zasláno do dílny analýz ve [anonymizováno] [obec], dne 9. 11. 2016 obdržel od pana [příjmení] informaci, že vozidlo bylo z dílny analýz vyzvednuto a závada otvírání kufru byla odstraněna. Žalobce se dostavil na termín 14. 11. 2016, kdy měl za to, že problémy byly odstraněny a vyřešeny. Uvedeného dne se opět postupovalo podle seznamu vad, byly provedeny také zkušební jízdy. Protože na vozidle byla stále vada reklamovaná již v předchozí době, žalobce odmítl vozidlo převzít. K datu 14. 11. 2016 [právnická osoba] učinilo výměnu zařízení infotainmentu, ale nebyl aktualizovaný software, který zůstal v originálním provedení, jak bylo [anonymizováno] vyrobeno s původním zařízením tohoto infotainmentu. Dne 14. 11. se tak vlastně projevila závada infotainmentu po jeho výměně a na základě toho nedošlo k převzetí vozidla. Proběhla také zkušební jízda s jiným vozidlem, aby se ověřila funkce navigačních hlášení, z pohledu žalobce však toto porovnávání s referenčním vozidlem bylo nehospodárné nakládání s časem. Výsledek jednání byl takový, že žalovaná bude pokračovat v odstranění vad. Dne 30. 12. 2016 obdržel žalobce od pana [příjmení] email, že tam byla v pořadí třetí jednotka toho infotainmentu a že se má dostavit pro [anonymizováno], kdy k tomu došlo 6. 1. 2017. Žalobce si sám musel zjišťovat, zda bude navrhované řešení způsobilé odstranit problémy, vyjadřoval o tom pochybnosti, jestliže bylo uváděno, že dojde k další výměně infotainmentu a zůstane tam stejný kód softwaru a hardwaru. Tyto obavy žalobce se potvrdily při návštěvě 6. 1. 2017, kdy pouhým zapnutím přístroje bylo zřejmé, že je vadný a nezobrazovalo se menu. I dne 6. 1. 2017, stejně jako předtím, požadoval žalobce výměnu vozidla, ale [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] k tomu nezaujala nějaký postoj. Na základě další komunikace, kdy bylo také žalobci sdělováno, že je jednáno s výrobcem o vrácení vozidla a že se má žalobce dostavit k jednání za přítomnosti právního zástupce o zrušení kupní smlouvy, k tomu došlo dne 23. 2. 2017. Žalobce obdržel návrh smlouvy, v níž měl kromě finančního nároku v souvislosti s úhradou vozidla i klauzuly v tom smyslu, že vrácením peněžních prostředků se žalobce vzdává nároků v souvislosti s uplatněním ušlého zisku nebo újmy. Finální návrh podepsaný žalobcem byl přepracovaný a ta klauzule, která znemožňovala žalobci uplatnit nárok vůči žalované, byla vypuštěna. Při posledních jednáních byla spolu s žalobcem přítomna jeho kolegyně paní [jméno] [příjmení]. Jelikož jmenovaná bydlí v [obec], dohodli se na tom, že bude přítomna se žalobcem na jednání probíhajícím v [obec]. Žalobce při své výpovědi jako účastník řízení nahlížel do svého notebooku vzhledem k tomu, že od počátku převzetí vozidla při jeho koupi proběhla řada návštěv servisů, jednání a popisování řady závad a dalších okolností, takže žalobce není schopen to bez těchto poznámek podrobně„ z hlavy“ popsat.

24. Z ostatních důkazů, které byly v řízení provedeny, soud nevyvodil podstatné závěry pro toto řízení, a proto nebyly podrobně hodnoceny v tomto rozsudku.

25. Dle ust. § 1924 o.z. kdo má právo podle § 1923, náleží mu i náhrada nákladů účelně vynaložených při uplatnění tohoto práva. Neuplatní-li však právo na náhradu do jednoho měsíce po uplynutí lhůty, ve které je třeba vytknout vadu, soud právo nepřizná, pokud zcizitel namítne, že právo na náhradu nebylo uplatněno včas.

26. Dle ust. § 2913 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná, nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

27. Dle ust. § 2952 o.z. se hradí skutečná [anonymizováno] a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

28. Dle ust. § 2955 o.z. nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.

29. Nárok na úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

30. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byl původně založen smluvní vztah kupní smlouvou, jejímž předmětem byla koupě shora specifikovaného vozu, který však zanikl na základě dohody o zrušení kupní smlouvy. Vůz, který byl předmětem koupě, byl od počátku poruchový, žalobce 7x navštívil servis [anonymizováno] v [anonymizováno] a 4x servis žalované v [obec]. Vady však přesto odstraněny nebyly. Případ žalobce je atypický, protože proces reklamací trval po řadu měsíců, kdy žalobce dokladoval zakázkovými listy a dalšími listinami v podobě emailové korespondence, že na vozidle se opakovaně objevovaly vady. K datu 1. 7. 2016 pak proces vyřizování a odstraňování vad byl ukončen na [země] a věcí se dále zabýval servis žalované v [obec]. Žalobce uplatňoval buď nové vady, nebo vady dřívější, o kterých bylo třeba také deklarováno, že již byly odstraněny, ale vady se objevily opětovně. Za celou dobu nebyl vyřešen problém s řídící jednotkou infotainment, která složí k ovládání řady prvků ve vozidle, v důsledku toho, že ani po třech výměnách jednotky nemohlo dojít ke kompatibilitě, když nedošlo k aktualizaci softwaru, který nebyl dostupný. I z výpovědi samotného svědka označeného žalovanou stranou [jméno] [příjmení] vyplynulo, že případ žalobce byl unikátní a během své dlouholeté praxe se svědek s podobným typem reklamací co do rozsahu, množství a charakteru závad nesetkal.

31. Co se týká nároku žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů, došel soud k závěru, že náhrada účelně vynaložených nákladů nebyla pokaždé uplatněna ve smyslu ust. § 1924 o.z. ve lhůtě dané zákonem. Žalovaná navíc vznesla námitku ve smyslu ust. § 1924 o.z. Jisté je, že tyto náklady byly uplatněny až podáním ze dne 20. 3. 2017, avšak jak již poukázal odvolací soud, toto uplatnění bylo opožděné. Žalobci se nepodařilo prokázat, že u jednotlivých návštěv autoservisu [anonymizována dvě slova], u kterých byla přítomna svědkyně [jméno] [příjmení], pokaždé došlo k uplatnění práva na náhradu účelně vynaložených nákladů. (A to zejména s odkazem na druhý výslech svědkyně [jméno] [příjmení]) Žalobce však ani po tomto nenavrhl žádný jiný důkaz, kterým by prokázal, že náhrada účelně vynaložených nákladů byla uplatněna tak, jak předpokládá občanský zákoník. Toto se žalobci nepodařilo prokázat ani ohledně všech návštěv autoservisu [příjmení] [jméno], a to z toho důvodu, že ačkoliv žalobce nejprve navrhl výslech svědka pana [příjmení], tak na tomto následně netrval, čímž pádem neměl jak toto uplatnění nákladů prokázat. Soudem tudíž tento nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů nebyl uznán a soud žalobu zamítl co do nároku na pohonné hmoty ve výši 4 594,40 Kč za návštěvu autoservisu dne 11. 4. 2016, 15. 4. 2016, 13. 6. 2016, 15. 6. 2016, 29. 6. 2016, 1. 7. 2016, 3. 8. 2016, 15. 9. 2016, 14. 11. 2016, 6. 1. 2017 a dne 23. 2. 2017 neuznal. Nadto při návštěvě autoservisu [anonymizována dvě slova] dne 23. 2. 2017 nešlo o vytýkání vad, šlo o zrušení kupní smlouvy a vypořádání z této kupní smlouvy. To samé se týká i nároku žalobce na částku 66,50 Kč za pohonné hmoty vynaložené na cestu do autoservisu [příjmení] [jméno] dne 8. 2. 2016 Ani tento nárok žalobce neprokázal. Nadto,„ soud právo nepřizná, pokud zcizitel namítne, že právo na náhradu nebylo uplatněno včas“ (Komentář Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]), 1. vydání, 2014, s. [číslo]: J. [příjmení])

32. Opačná je však situace ohledně nároku žalobce na ušlý zisk, který byl žalobcem uplatněn ve výši 5 141,40 Kč, který vznikl návštěvou autoservisu dne 8. 2. 2016 (původně [spisová značka]), a který byl uplatněn ve výši 72 493,70 Kč, který vznikl návštěvami autoservisů dne 11. 4. 2016, 15. 4. 2016, 13. 6. 2016, 15. 6. 2016, 29. 6. 2016, 1. 7. 2016, 3. 8. 2016, 15. 9. 2016, 14. 11. 2016, 6. 1. 2017 a 23. 2. 2017. Žalobci byla přiznána náhrada škody (ušlý zisk) ve výši 3 598,98 Kč + 59 138,55 Kč, přičemž z celkového nároku byla zamítnuta částka 1 542,42 Kč + 13 355,15 Kč. Žalobce požadoval přiznat nárok za tzv. devítihodinový pracovní fond, avšak z důkazů – jednotlivých smluv s obchodním partnerem, [právnická osoba] [anonymizováno], za jednotlivé kvartály vyplynulo, že pracovní fond je ve výši 8 hodin za jeden den práce. Toto bylo zjištěno z jednotlivých smluv uzavřených mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem, kdy konkrétně byl zjištěn za období od 4. 1. 2016 do 31. 3. 2016 (první kvartál roku 2016) maximální počet odpracovaných hodin 513 při částce 38 EUR za projektovou hodinu, za období od 1. 4. 2016 do 30. 6. 2016 (druhý kvartál roku 2016) maximální počet odpracovaných hodin 520 při částce 38 EUR za projektovou hodinu. Ze smlouvy za období třetího kvartálu, tedy od 1. 7. 2016 do 30. 9. 2016 byl zjištěn maximální počet hodin 528 při částce 38 EUR za projektovou hodinu. Z pracovní smlouvy za čtvrtý kvartál, tedy za období od 1. 10. 2016 do 31. 12. 2016 byl zjištěn celkový maximální počet hodin 496 při částce 38 EUR za projektovou hodinu. Za první kvartál roku 2017, tedy za období od 1. 1. 2017 do 31. 3. 2017 byl zjištěn celkový počet hodin 512 při částce 40 EUR za jednu projektovou hodinu. Přepočtem maximálního počtu hodin v pracovním kvartálu na počet pracovních dnů v tomto pracovním kvartálu v Německu (vzhledem k sídlu [právnická osoba] [anonymizováno]) došel soud k pracovnímu fondu 8 hodin za den, nikoli v žalobcem uplatňovaném devítihodinovém pracovním fondu.

33. Soud zde svou úvahou postupoval tak, že vycházel z toho přesvědčení, že žalobce odvedl 8 hodin práce v pětidenním pracovním týdnu. S námitkou žalované, že žalobce nemusel vykazovat práci každý den, případně vykazoval práci ten který den částečně, či o víkendu se soud vypořádal. Je pravdou, že se soud nezabýval konkrétní situací, která byla ke dni rozhodování soudu již před 6 lety a neprovedl podrobný výslech žalobce ohledně konkrétního počtu odpracovaných hodin za celé období od 4. 1. 2016 do 31. 3. 2017. Toto zjištění by bylo dle mínění soudu s velmi nízkou vypovídací hodnotou (rok 2016 2017) a soud tedy pro zjednodušení výpočtu ušlého zisku vyšel z ustálené judikatury, která předpokládá stanovení výše ušlého zisku tak, aby byla zjištěna pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě. Soudem byla vypočtena pracovní denní doba dle jednotlivých kvartálů a tato byla promítnuta do jednotlivých dnů návštěv servisů.

34. Z jednotlivých výkazů hodin, které žalobce vůči svému obchodnímu partnerovi vedl, bylo zjištěno, že dne 8. 2. 2016 vykázal žalobce činnost 4,5 hodiny, tudíž byla soudem přiznána náhrada za 3,5 hodiny, nikoliv za 5 hodin, kterou žalobce požadoval. Dne 11. 4. 2016 vykázal žalobce činnost 6,75 hodiny, přičemž žalobou chtěl přiznat 3,5 hodiny práce, avšak soudem byla přiznána 1,25 hodiny. Dne 15. 4. 2016 byl ve výkazu hodin vykázán čas 5,5 hodin, žalobce požadoval přiznat ušlý zisk za 4,5 hodiny, soudem byl přiznán za 2,5 hodiny. Dne 13. 6. 2016 byla vykázána pracovní činnost 3,5 hodiny, žalobce žádal přiznat 6 hodin nákladů za ušlý zisk a soudem bylo přiznáno 4,5 hodiny. Dne 15. 6. 2016 žalobce vykázal 7,08 hodiny práce, požadoval přiznat 3 hodiny, soudem bylo přiznáno 0,92 hodiny. Dne 29. 6. 2016 žalobce vykázal 5,5 hodiny práce, požadoval náhradu za ušlý zisk 3,5 hodiny, soudem bylo přiznáno 2,5 hodiny. Dne 1. 7. 2016 vykázal práci 3 hodiny, požadoval ušlý zisk za 5 hodin, soudem byl přiznán ušlý zisk za 5 hodin. Dne 3. 8. 2016 vykázal 0 hodin práce, požadoval ušlý zisk za 9 hodin, přiznáno mu soudem bylo 8 hodin. Dne 15. 9. 2016 vykázal 0 hodin práce, požadoval 9 hodin práce, přiznáno bylo 8 hodin práce. Dne 14. 11. 2016 vykázal 0 hodin práce, požadoval 9 hodin práce, přiznáno bylo 8 hodin práce. Dne 6. 1. 2017 vykázal 0 hodin práce, požadoval 9 hodin práce, soud uznal 8 hodin práce a dne 23. 2. 2017 vykázal 0 hodin práce, požadoval 9 hodin práce, přiznáno bylo 8 hodin práce. Tedy soudem byla přiznána za 40,67 hodin x 38 EUR částka 41 820,15 Kč. Za 16 hodin x 40 EUR byla přiznána částka 17 318,40 Kč. Soud vycházel z hodnoty 1 EUR = 27,06 Kč Celkem tedy za 56,67 hodin byla přiznána částka 59 138,55 Kč. Listinné důkazy, jako jsou výkazy hodin, korespondovaly s návštěvami v servisech, které byly také provedeny k důkazu.

35. Dle konstantní judikatury ušlý zisk je újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Soud se musí zabývat porovnáním majetkového stavu poškozeného se stavem hypotetickým, ve kterém by poškozený byl, kdyby nedošlo ke škodnému jednání. Stanovení výše ušlého zisku není libovolné a musí být provedeno tak, aby byla zjištěna pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě (např. Nález Ústavního soudu II. ÚS 3856/14) včetně předpokladu, že škodná událost zasáhla do průběhu děje, který by jinak nepochybně vedl k určitému zisku. Poškozený musí prokázat, že nebýt protiprávního jednání škůdce, byl by se majetkový stav poškozeného zvýšil.

36. Po poučení odvolacím soudem došel prvoinstanční soud k tomu názoru, že k námitce žalované ve smyslu ust. § 1924 o.z. nepřiznal žalobci nárok na„ skutečnou škodu“ za vynaložené pohonné hmoty za všechny návštěvy autoservisů za celou dobu reklamačního řízení. Žalovaná řádně namítla, že tento nárok nebyl žalobcem uplatněn včas (což odvolací soud konstatoval ve svém rozhodnutí tak, že písemné uplatnění nároku ze dne 20. 3. 2017 bylo opožděné). Jednotlivé uplatnění práva na náhradu účelně vynaložených nákladů při každém jednotlivém vytýkání vad se však žalobci nepodařilo prokázat. Z tohoto důvodu nezbylo soudu nic jiného než co do tohoto nároku žalobu zamítnout. Toto se však netýká nároku na náhradu škody – ušlého zisku, na který žalobce nárok má, avšak ne ve výši, která byla žalobou uplatněna, avšak ve snížené výši tak, jak ji úvahou určil soud. Soud postupoval ve smyslu ustálené judikatury, kdy stanovení výše není libovolné a musí být provedeno tak, aby byla zjištěna pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě. Soud tedy vycházel z pracovního fondu 8 hodin, který může být jakousi jistotou v kontextu s přepočteným maximálním počtem hodin v pracovní smlouvě mezi žalobcem a jeho obchodním partnerem a samozřejmě v souvislosti s výkazy pracovních hodin, ze kterých plyne, že žalobce nevykonával práci každý jednotlivý den ve stejném pracovním fondu, avšak některý den vykazoval práci například 11 hodin či více, některý den vykazoval práci ve výši 7 hodin a některý den nevykazoval práci vůbec. Soud tedy docházel k určitému týdennímu průměru, který se právě pohyboval kolem 8 hodin týdně. Tato výše ušlého výdělku je tedy jako pravděpodobná výše, která se blíží podle běžného uvažování jistotě. I kdyby žalobce vykazoval vyšší pracovní fond za jednotlivé dny, (zřejmě) by mu nebylo uhrazeno obchodním partnerem více hodin pracovní činnosti než ten počet, který byl označen v pracovní smlouvě za maximální.

37. Soudem tudíž byla zjištěna výše škody, dále byla prokázána odpovědnost žalované - zavinění za vznik této škody a to jednoznačně tím, že všechny cesty, které žalobce absolvoval do obou servisů na výzvu žalované k převzetí„ opraveného bezvadného“ vozu byly liché. Aniž by se žalovaná dostatečně přesvědčila o bezvadnosti svého jednání, o dokonalém provedení opravy vozu, vyzvala žalobce k převzetí vozu, ten absolvoval mnohohodinovou jízdu do [obec] (či do [anonymizováno]), avšak pokaždé při převzetí vozu zjišťoval nové vady, či to, že vytknuté vady odstraněny nebyly. Navíc nebylo nikdy vyhověno žádosti žalobce o poskytnutí jiného vozu. Žalovaná tuto situaci nechala dojít až do krajnosti, kdy bylo přistoupeno k dohodě o zrušení kupní smlouvy avšak více než rok po koupi tohoto vozu. Příčinná souvislost mezi vznikem škody a odpovědností žalované je dána.

38. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě jako částečně důvodné vyhověl.

39. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., podle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení (…) záviselo-li rozhodnutí o výši plnění (…) na úvaze soudu. Soud o výši nároku rozhodoval svou úvahou s odkazem na odůvodnění shora. Tudíž je po právu a spravedlivé přiznat žalobci plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek celkem ve výši 6 587 Kč Náklady právního zastoupení žalobce advokátem za řízení sp.zn. [spisová značka] (do spojení řízení) ve výši 4 356 Kč za [anonymizováno] úkony právní služby po 1 500 Kč dle § 7 bod 4. vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za [anonymizováno] režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a příslušného 21 % DPH. Náklady právního zastoupení žalobce advokátem za řízení sp.zn. [spisová značka] (do spojení řízení) ve výši 21 344,40 Kč za 3 úkony právní služby po 5 580 Kč dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a příslušného 21 % DPH. Náklady právního zastoupení žalobce advokátem za řízení sp.zn. [spisová značka] (po spojení řízení) ve výši 72 583,10 Kč za 7 úkonů právní služby po 5 780 Kč dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné ve výši 8 716,91 Kč dle § 156 a násl. zák. č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhl. č. 333/2018 Sb., [číslo] Sb. za 4 jednání u zdejšího soudu dne [datum], 9. 1. 2020, 20. 2. 2020, [datum] za cestu z [obec] do [obec] a zpět, náhradu za promeškaný čas strávený na cestě dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (100 Kč/každá započatá půlhodina) a příslušného 21 % DPH. Náklady právního zastoupení žalobce advokátem za řízení sp.zn. [spisová značka] (po odvolacím řízení) ve výši 44 768,77 Kč za 4 úkony právní služby po 4 420 Kč dle § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu za 4 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., cestovné ve výši 9 059,49 Kč dle § 156 a násl. zák. č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhl. č. 589/2020 Sb., [číslo] Sb. za 4 jednání u zdejšího soudu dne 7. 10. 2021, 11. 11. 2021, 27. 1. 2022, 5. 4. 2022 za cestu z [obec] do [obec] a zpět, náhradu za promeškaný čas strávený na cestě dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (100 Kč/každá započatá půlhodina) a příslušného 21 % DPH. Celkem činí náklady řízení 149 639,27 Kč.

40. Lhůta k plnění byla žalované stanovena ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.