7 Co 872/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa ve věci žalobce: Jméno žalobce narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A o zaplacení 78 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 28. února 2025, č. j. 13 C 64/2024–112,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 11 301,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu na zaplacení částky 78 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 23 784,97 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobou z , datum, se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 78 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, k němuž došlo v důsledku hrazení výživného na dceru účastníků , jméno FO, v období od července 2021 do srpna 2023. , jméno FO, ukončila středoškolské studium v červnu 2021 a v dalším studiu nepokračovala. Navzdory tomu jej žalovaná o této skutečnosti neinformovala, naopak mu sdělila, že , jméno FO, ukončila studium až v červnu 2023. Od července 2021 již nebyl povinen hradit k rukám žalované jakékoliv výživné, žalovaná se na jeho úkor bez spravedlivého důvodu obohatila. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, není majitelem bankovního účtu. Nabytím zletilosti dcery , jméno FO, byl žalobce povinen po dobu, kdy byly splněny zákonné důvody, výživné hradit k jejím rukám. Žalovaná nebyla faktickým ani zamýšleným příjemcem plněním, postrádá pasivní věcnou legitimaci. Po skutkové stránce okresní soud zjistil, že žalobce hradil výživné na , jméno FO, ve výši 3 000 Kč měsíčně v období od července 2021 do srpna 2023 na účet druhé dcery žalované (, jméno FO, ), tj. poté, co , jméno FO, složila maturitní zkoušku a zřejmě byla schopna samostatně se živit. V té době byla , jméno FO, již zletilá (narozena , datum, , zletila tedy , datum, ). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 12. 3. 2013 sp. zn. 28 Cdo 2235/2012 (které prošlo přezkumem Ústavním soudem) dospěl k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována. I kdyby žalobce platil výživné na základě pokynu žalované na účet třetí osoby, tím, že , jméno FO, nabyla zletilosti, případná dohoda ohledně platebního místa pro placení výživného ztratila své opodstatnění, žalobce měl plnit k rukám dcery , jméno FO, . V posuzované věci není žalovaná ani příjemcem, ani platebním místem, žádnou ze stran závazku, nijak se neobohatila, její majetek se na úkor žalobce neoprávněně nezvětšil, proto žalobu pro nedostatek pasivní legitimace žalované zamítl. O nákladech řízení rozhodl za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalované.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání s tím, že v řízení před soudem prvního stupně bylo jednoznačně prokázáno, že žalobou uplatněnou částku uhradil na účet označený žalovanou, která ač nebyla majitelem účtu, měla k tomuto dispoziční právo. Dle judikatury Nejvyššího soudu v případě poukázání prostředků na účet třetí osoby se bezdůvodně obohatí ten, kdo takový účet označil. Pokud právní důvod hrazení k rukám matky odpadl, pak od nabytí zletilosti společné dcery hradil žalobce na žalovanou označený učet bez právního důvodu a žalovaná se vůči němu nepoctivým způsobem bezdůvodně obohatila. Žalobce nevěděl, že majitelem účtu je osoba odlišná od žalované, neměl důvod o tom pochybovat, když žalovaná v případě jakéhokoliv zdržení hrazení výživného obratem reagovala a žalobce upomínala, a to i v době, kdy již neměl důvod hradit k rukám žalované jakékoliv prostředky. Věděla totiž, že její zletilá dcera je již soběstačná. Dcera s žalobcem nekomunikovala, proto jednal výhradně s žalovanou. Ta jej udržovala v právním omylu, že je povinen nadále hradit požadované výživné k jejím rukám. Napadené rozhodnutí považuje za formalistické, nezohledňující skutkové okolnosti. Soud se nezabýval tím, proč si žalovaná nechala zasílat finanční prostředky nikoliv na svůj účet, ale na účet druhé dcery. Poukázal na ust. § 6, § 584 o.z., kdy právní omyl spočívá v tom, že mu žalovaná nesdělila zánik vyživovací povinnosti k , jméno FO, . Podle žalobce žalovaná zneužila právního omylu, který vyvolala. S ohledem na zjevně lstivé a nepoctivé jednání žalované byla na místě alespoň aplikace § 150 o.s.ř. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě v celém rozsahu vyhověl a dále mu přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. K odvolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobou není důvodný, neboť ona není věcně pasivně legitimována. Od žalobce nepřijala ani nezískala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, bezdůvodně se na jeho úkor nijak majetkově neobohatila. Důrazně se ohrazuje proti tvrzení, že se po dobu tří let vědomě obohacovala, že žalobce udržovala v právnímu omylu a že šlo o lstivé, nemravné, nepoctivé a podvodné jednání. Veškeré finanční prostředky, které žalobce v rozhodném období zasílal coby výživné k dceři , jméno FO, , byly fakticky předány k jejím rukám – zasílány na její bankovní účet a tím předávány do její majetkové dispozice, jak vyplývá z obsahu bankovních výpisů , právnická osoba, na č.l. 69–74 spisu. Žalovaná ani její dcera , jméno FO, se nijak bez spravedlivého důvodu neobohatily. Proto navrhla potvrzení věcně správného rozsudku.

4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání podaného včas oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

5. V předmětném řízení se žalobce po žalované domáhá zaplacení 78 000 Kč, které uhradil na výživném pro dceru , jméno FO, v období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2023, tedy v období, kdy podle zjištění okresního soudu byla zřejmě schopna samostatně se živit. Z obsahu spisu zároveň vyplývá, že , jméno FO, dne , datum, nabyla zletilosti. I podle názoru odvolacího soudu není její matka v řízení pasivně legitimována. Otázkou platebního místa pro placení výživného se zabýval Nejvyšší soud v usnesení z 23. 7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2235/2012 a vyslovil tuto právní větu: „Po nabytí zletilosti vyživované osoby úprava výživného trvá, nicméně případné dohody mezi rodiči ohledně platebního místa pro placení výživného, jež byly uzavřeny v době nezletilosti vyživované osoby, ztrácí své opodstatnění a plnit je třeba k rukám vyživované zletilé osoby (případně po dohodě s ní jiným způsobem)“. Toto rozhodnutí bylo napadeno ústavní stížností a Ústavní soud usnesením z 23. července 2013, sp. zn. III. ÚS 1556/13 ústavní stížnost odmítl, kdy mimo jiné připomněl, že pasivní věcná legitimace žalované strany plyne ze zákona a je nepřípustné, aby soudy libovolně určovaly, který subjekt má pasivní legitimaci, a vůči kterému by tedy měla směřovat povinnost vydat bezdůvodné obohacení. (Na uvedenou judikaturu okresní soud ostatně odkázal.). Dále odvolací soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2824/2010, podle něhož dosažením zletilosti dítěte povinnost platit výživné k rukám jednoho z rodičů zaniká.

6. K ostatním odvolacím námitkám: Okresní soud zjistil, že v dubnu 2019 žalovaná žalobce emailem kontaktovala s dotazem, proč nejsou na účtu 3 000 Kč. V srpnu 2023 žalobce kontaktoval žalovanou s požadavkem na potvrzení, že , jméno FO, studuje a na sdělení, na čí účet zasílá výživné (viz komunikace na č.l. 88 spisu). Z uvedeného vyplývá, že žalovaná jako matka společné dcery , jméno FO, žalobce upomínala o úhradu výživného v době, kdy byla dcera nezletilá a připravovala se na budoucí povolání studiem na střední škole, které ukončila v červnu 2021. Byl tedy důvod k placení výživného k rukám matky. Žalobce prokázal další komunikaci v srpnu 2023, nikoliv dříve. V mezidobí (, datum, ) nabyla , jméno FO, zletilosti. Tehdy zanikla dohoda ohledně platebního místa, nikoliv vyživovací povinnost (ta se řídí schopností oprávněného sám se živit ve smyslu § 911 o.z.). Podstatné je, že se od vzniku vyživovací povinnosti až po její zánik jedná o právní vztah mezi dítětem a rodičem, tedy mezi , jméno FO, a žalobcem, a poté, co , jméno FO, zletila a nabyla tím plné svéprávnosti, nelze (ne)činnost vytýkat matce (žalované) a uložit jí zaplacení žalované částky podle ust. § 2991 o.z. ani podle odvolatelem uvažovaného § 584 o.z. Vzhledem k nedostatku pasivní legitimace žalované se odvolací soud dalšími odvolacími námitkami nezabýval.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná se pokusila o smírné vyřešení věci (viz sdělení její právní zástupkyně z 31. 10. 2024 na č.l. 77 a další sdělení z 24. ledna 2025 na č.l. 79), a to uzavření dohody o narovnání mezi účastníky řízení a s jejich dcerou , jméno FO, s tím, že by , jméno FO, uhradila žalobci jednorázově 58 000 Kč, žaloba byla vzata zpět a účastníci by vzájemně nepožadovali náhradu nákladů řízení, což žalobce podle sdělení zástupkyně žalované zcela odmítl s tím, že na svých nárocích trvá. Za dané situace ani odvolací soud nevidí důvod pro použití výjimečného ust. § 150 o.s.ř. a nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšné žalované. Z uvedených důvodů odvolací soud považuje rozhodnutí soudu prvního stupně v obou výrocích za správné, proto je za použití § 219 o.s.ř. potvrdil. Odkazuje na pečlivé odůvodnění včetně nákladového výroku (v odstavci 37.).

8. V odvolacím řízení byla žalovaná úspěšná, proto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto vyúčtovala v rozsahu dvou úkonů právní služby advokátky a dvou režijních paušálů (vyjádření k odvolání a účast u jednání podle § 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu) a dvou režijních paušálu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Za dva úkony po 4 220 Kč a 2 režijní paušály po 450 Kč spolu s 21 % DPH činí celkové náklady právního zastoupení žalované 11 301,40 Kč.

9. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.