7 Co 93/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného toho času ve adresa o zaplacení 20 790 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích z 1.11.2024, č.j. 9 C 44/2024-102,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a III. potvrzuje.

II. Odvolání žalovaného proti výroku II. se odmítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 4 650 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Prachaticích žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 660 Kč od 20.11.2021 do zaplacení, částku 4 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 680 Kč od 18.1.2022 do zaplacení, částku 4 850 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 550 Kč od 4.10.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní mocí rozsudku (výrok I.). Žalobu zamítl co do části úroku z prodlení, jak je specifikováno ve výroku II. Konečně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 727 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se žalobou proti žalovanému domáhala zaplacení celkově částky 20 790 Kč se specifikovaným příslušenstvím s tvrzením, že v období od 15.5.2020 do 25.10.2020 byl vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu RZ SPZ číslo VIN VIN kód, v období 23.2.2021 až 5.5.2021 a 6.5.2021 až 14.7.2021 vlastníkem/provozovatelem osobního automobilu RZ SPZ VIN VIN kód. V těchto obdobích nebylo ve vztahu k uvedeným vozidlům sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná částka představovala zákonný příspěvek nepojištěných ve vztahu k vozidlu RZ SPZ ve výši 10 660 Kč za 164 dní po 65 Kč a ve vztahu k vozidlu RZ SPZ ve výši 4 680 Kč za 72 dní v období od 23.2.2021 do 5.5.2021 po 65 Kč a 4 550 Kč za 70 dní v období od 6.5.2021 do 14.7.2021, a to s připočtením poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 900 Kč (300 Kč za každé ze tří uvedených období). Žalovaný nárok neuznal s tvrzením, že žádné z předmětných vozidel nikdy nekoupil, nevlastnil, nedisponuje řidičským průkazem, v minulosti ohlásil ztrátu nebo odcizení osobních dokladů. Následně v rámci podání ze 4.9.2024 (č.l. 48 – 49) doplnil, že pokud podepsal kupní smlouvy k předmětným vozidlům, mohlo se tak stát v době, kdy hodně pil, mohl být podveden v opilosti, připustil, že je mohl podepsat z druhé strany, přičemž k dopsání textu došlo až následně. Okresní soud zjistil, že jako vlastník osobního automobilu RZ SPZ v období od datum do datum je registrována jméno FO, RČ: RČ. K prokázání tvrzené skutečnosti, že v tomto období byl žalovaný vlastníkem/provozovatelem tohoto osobního automobilu předložila žalobkyně kupní smlouvu z 12.12.2018 uzavřenou mezi jméno FO RČ: RČ jako prodávající a jméno FO, jako kupujícím (č.l. 35) a dále kupní smlouvu z datum uzavřenou mezi jméno FO, jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím (č.l. 23). Ze zprávy MěÚ adresa okresní soud zjistil, že jako vlastník osobního automobilu RZ SPZ byl v období 23.2.2021 – 14.7.2021 registrován jméno FO. K prokázání žalobkyní tvrzené skutečnosti, že v tomto období byl žalovaný vlastníkem/provozovatelem tohoto automobilu žalobkyně předložila kupní smlouvu ze dne 21.2.2021 uzavřenou mezi jméno FO jméno FO jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím (č.l. 24). Při jednání soudu 17.9.2024 žalovaný pravost podpisů na obou kupních smlouvách nezpochybňoval, za této situace se podle okresního soudu uplatní zákonná vyvratitelná domněnka vycházející z § 565 věta druhá o.z.: Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se v souladu s obecnými zkušenostmi, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a také, že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. Na žalovaném pak leželo důkazní břemeno, že žalobkyní předložené listiny (kupní smlouvy) nepochází od něj nebo že tyto sice vystavil, ale že jejich obsah není pravdivý. Žalovaný tvrdil, že buď smlouvy podepsal v opilosti (v tomto směru tedy tvrdil skutečnosti směřující k závěru o neplatnosti smluv ve smyslu § 558 o.z.), nebo že podepsal nevyplněné listiny s tím, že k jejich vyplnění došlo až po jeho podpisu (v tomto směru by jím tvrzené skutečnosti v případě prokázání vedly k závěru o zdánlivosti předmětných právních jednání dle § 551 a § 554 o.z.). Po poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání žádného z těchto tvrzení však žalovaný neoznačil důkazy. Za uvedené situace nelze než uzavřít, že k vyvrácení domněnky pravosti a správnosti žalobkyní předložených listin nedošlo, v důsledku čehož soud vycházel ze skutečnosti, že vlastnické právo k osobnímu automobilu RZ SPZ bylo na žalovaného převedeno kupní smlouvou z 9.5.2020 a ve vztahu k automobilu RZ SPZ pak kupní smlouvou z 21.2.2021. Z uvedených důvodů žalovaného stíhá povinnost dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. uhradit žalobkyni příspěvek za každý den porušení stanovené povinnosti, a to ve vztahu k vozidlu RZ SPZ příspěvek za 164 dnů po 65 Kč (dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhl. č. 205/1999 Sb.), celkem 10 660 Kč, ve vztahu k vozidlu RZ SPZ za 72 dnů v období 23.2.2021 až 5.5.2021 a 70 dnů v období 6.5.2021 až 14.7.2021 po 65 Kč denně podle téhož předpisu, výše příspěvku proto činí 4 680 a 4 550 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 2a vyhl. č. 205/1999 Sb. ve výši 300 Kč za každý ze tří dílčích žalobou uplatněných nároků. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 20 790 Kč. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, výzva k zaplacení příspěvku ohledně vozidla registrační značka byla žalovanému doručena až druhou upomínkou, a to dne 19.11.2021, ohledně vozidla registrační značka za období od 23.2.2021 do 5.5.2021 až druhou upomínkou doručenou 14.1.2022 a ohledně následujícího období až předžalobní upomínkou ze 16.9.2022, proto výrokem II. byla žaloba částečně zamítnuta, jak okresní soud podrobně zdůvodnil v odstavcích 14. – 16. rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto za použití § 142 odst. 3 o.s.ř., nákladový výrok okresní soud zdůvodnil v odstavci 17. rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž setrval na svých dosavadních tvrzeních, že předmětné vozy název a název nezakoupil, neměl na ně peníze, byl veden na Úřadu práce ve město, bez finančních prostředků, neměl důvod pořizovat si dvě staré ojetiny, je bez řidičského oprávnění, nikdy tyto vozy neviděl, nezná jejich barvu, nemá od nich žádné dokumenty, byl na něj spáchán podvod. Jediný, kdo měl jeho nacionále, byl p. jméno FO, který mu měl pomoci sehnat práci v Německu, kopie kupních smluv nejsou ověřeny, ani smlouvy samotné. Nehodlá nést vinu za něco, co nemá.

3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila při jednání. Ztotožňuje se s rozsudkem, okresní soud rozhodl v souladu s právem. Žalovaný byl poučen, žádné důkazy nenavrhl. Nebylo prokázáno, že by kupní smlouvy byly padělané, pozměněné, že je žalovaný nepodepsal.

4. Odvolání proti rozsudku je přípustné, žalovaný je podal včas a je osobou subjektivně legitimovanou k podání odvolání proti výroku I. a III. Pokud jde o odvolání proti výroku II., žaloba byla proti žalovanému v této části zamítnuta, žalovaný nemůže dosáhnout v odvolacím řízení lepšího výsledku, není tedy k podání odvolání ohledně tohoto výroku subjektivně legitimován, proto odvolací soud za použití § 218 písm. b) o.s.ř. odvolání odmítl. Odvolání proti výrokům I. a III. odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání.

5. Podle obsahu spisu poté, co okresní soud zjistil, že v registru vozidel jsou v rozhodných obdobích ohledně předmětných aut registrovány jiné osoby – než žalovaný, žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazů. Žalobkyně předložila shora označené kupní smlouvy. Jestliže žalovaný při jednání okresního soudu dne 17.9.2024 výslovně uvedl, že podpisy na smlouvách nerozporuje (s tím, že na předních stranách není jeho písmo, podepsal asi v opilosti nevyplněné smlouvy), má se za to, že pravost a správnost listin byla žalovaným uznána (ve smyslu § 565 věta druhá o.z.). Podstatné je, že nerozporoval podpisy na smlouvách. Jestliže tvrdil (a na svém tvrzení setrvává i v odvolacím řízení), že listiny podepsal buď v opilosti nebo je podepsal jen na zadní straně, pak je na něm, aby svá tvrzení prokázal. Při jednání před okresním soudem byl poučen o tom, že aby mohl být v řízení úspěšný, je třeba označit důkaz k prokázání tvrzení, že při uzavření kupních smluv ze dne 9.5.2020 a 21.2.2021 byl v duševním stavu, ve kterém nemohl rozeznat obsah a podstatu svého právního jednání, tedy, že pro duševní poruchu nebyl schopen právně jednat, a dále důkaz k prokázání tvrzení, že smlouvy podepsal v okamžiku, kdy nebyly vyplněné, přičemž k jejich vyplnění došlo až následně bez jeho vědomí. Žalovaný se opakovaně vyjádřil tak, že nemá, jak to dokázat, neví, jak to má prokázat. Odvolací soud žalovaného v návaznosti na uvedenou bezradnost poučil, že v průběhu řízení u okresního soudu mohly nastat podmínky pro to, aby mu byl ustanoven zástupce – advokát na náklady státu podle § 30 o.s.ř. Žalovaný však reagoval tak, že už by to nechtěl dál protahovat, advokáta ustanovit nechce. Za dané situace (kdy si odvolací soud ještě ověřil, že žalovaný zcela porozuměl poučení okresního soudu, porozuměl tomu, co se od něj žádalo, zároveň právní pomoc výslovně nechce; ustanovit zástupce podle § 30 o.s.ř. lze pouze na výslovnou žádost účastníka řízení) žalovaný spor prohrává pro neunesení důkazního břemene. Okresní soud ze skutkových zjištění, které měl k dispozici, učinil správný skutkový závěr a z něj vyvodil správné závěry právní (odvolací soud odkazuje na pečlivé odůvodnění rozsudku shrnuté v odstavci 11.). Proto věcně správné rozhodnutí ve výroku I. potvrdil. Ohledně příslušenstvím pohledávky odkazuje na odstavce 14. a následující rozsudku. Odvolací soud potvrdil i nákladový výrok, odkazuje na správné odůvodnění v odstavci 17. rozsudku.

6. V odvolacím řízení byla žalobkyně úspěšná, proto podle § 224 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto se sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby, a to účast u jednání podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu č. 177/1996 Sb. ve výši 1 940 Kč, jednoho režijního paušálu podle § 13 odst. 4 AT ve výši 450 Kč náhrady za promeškaný čas čtyři půlhodiny po 150 Kč podle § 14 odst. 3 AT. Na náhradě cestovních výdajů bylo přiznáno zaokrouhlených 853 Kč (z toho 249,45 Kč připadá na pohonné hmoty při celkově ujetých 104 km z adresa a vyhláškové ceně benzínu 35,80/litr a spotřebě 6,7 l/100 km, na základní náhradě 603,20 Kč při sazbě 5,80/km). Spolu s 21% DPH činí náklady odvolacího řízení žalobkyně 4 650 Kč. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. věta před středníkem. Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout jeho soudní výkon.