8 Co 1041/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobců: a) titul . Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 c) Jméno zainteresované osoby 2/0 Datum narození zainteresované osoby 2/0 Adresa zainteresované osoby 2/0 d) Ing. Jméno zainteresované osoby 3/0 Datum narození zainteresované osoby 3/0 Adresa zainteresované osoby 3/0 všichni zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0 proti žalovanému: státní instituce , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 za účasti vedlejšího účastníka Jméno zainteresované osoby 4/0 Datum narození zainteresované osoby 4/0 Adresa zainteresované osoby 4/0 o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované do výroku I., III., IV., V. a o odvolání žalobců do výroku III. rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12.4.2024, č.j. 13 C 1/2022-724,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje vyjma výroku I./VI., když v této části se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že se žaloba zamítá, ve výroku I/II., když v této části se mění ocenění pozemků z částky 1 910 820,72 Kč na 1 808 861,58 Kč a ve výroku I./I. písm. e), když v této části se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje a řízení se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů soudního řízení před soudy obou stupňů žalobkyni a) částku 271 160,69 Kč, žalobci b), c) a žalobkyni d) každému částku 209 828,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.III. „Ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.“ 1. Okresní soud v Jindřichově Hradci jako soud prvního stupně nahradil (za vedlejšího účastenství , Jméno zainteresované osoby 4/0, , Datum narození zainteresované osoby 4/0, , u , adresa, , , adresa, ) vůli žalované k uzavření smlouvy s žalobci o převodu pozemků vyjmenovaných ve výroku I./I. napadeného rozsudku. Ve výroku II. pak žalobu částečně zamítl, pokud se touto domáhali žalobci proti žalované bezúplatného převodu pozemku p.č. , parcelní číslo, a p.č. , parcelní číslo, v k.ú. , obec, . Ve výroku III. bylo uložena povinnost žalované zaplatit jednotlivým žalobcům v citovaném výroku uvedené částky na náhradě nákladů řízení, ve výroku V. pak byla platební povinnost žalované stanovena vůči státu. Ve výroku IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem na straně žalované. Okresní soud uzavřel, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě a žalovaná dlouhodobě porušuje svou zákonnou povinnost evidovat jejich nároky ve správné výši. Při vyřizování nároku žalobců se chová liknavě a svévolně. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že nároky byly zaevidovány Pozemkovým fondem dle jednotlivých rozhodnutí svědčících žalobcům a jejich nároky v dané výši jsou evidovány řadu let. Žalobce a) se veřejných nabídek neúčastnil řádně, v roce 2020 mu byl darován další restituční nárok a koncem roku 2021 spolu s ostatními požádal o přecenění nároku. Žalovaná se žádostí zabývala a rozhodla o tom, že některé nároky přeceněny budou. Následně byla zaevidována nová výše restitučního nároku žalobců. Proti znaleckému posudku žalobců si však žalovaný nechal zpracovat stanovisko odborného útvaru. Při oceňování nároku žalované nebyla známa žádná územně plánovací dokumentace, resp. nebyla soustředěna na jednom místě, nebyla dostupná v elektronické podobě a získávání takové dokumentace mělo řadu úskalí. Žalovaná neměla v předmětu činnosti přezkoumávání rozhodnutí a ocenění, která byla zpracována Pozemkovým fondem a pokud by tato povinnost byla uložena, muselo by být rozhodnuto i o tom, kdo takovou činnost bude vykonávat. Žalobci výši svých nároků znali, a to řadu let a žádné námitky ohledně ocenění nikdy nevznášeli. Pokud se pak v roce 2021 přihlásili do veřejné nabídky, muselo jim být jasné, že nemohou být úspěšní v době, kdy žalovaný řeší výši jejich restitučního nároku. V případě žalobců b), c), d) to byla jediná aktivita za více než dvacet let. Žalovaný dále rozporoval stavební charakter některých odňatých pozemků (viz dále).

2. Vedlejší účastník na straně žalované obeznámen s tím, že řízení se dotýká i pozemků parc. č. , parcelní číslo, , který měla třicet let oplocený jeho matka a který má nyní v dlouhodobém pronájmu konstatoval, že vlastní sousední pozemek, který zdědil po matce i s objektem a nevěděl, že zaplocený pozemek není jeho a je součástí pronajaté plochy od žalovaného. S žalovanou jednal o odkoupení, ale k realizaci nedošlo. Přístupová cesta je jedinou přístupovou cestou k jeho pozemku a rodinnému domu.

3. Soud prvního stupně došel k závěru mezi účastníky nespornému, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě, a to na základě výměru podrobně citovaných rozhodnutí soudu prvního stupně. V evidenci územního plánování a rozvoje hlavního města Prahy byla vyhledána první žádost žalovaného, týkající se poskytnutí územně plánovací dokumentace platné v období roku 1935 až 1970 k datu 12.3.2008. Na tuto žádost bylo odpovězeno dne 19. 3. 2008. V elektronické evidenci spisů bylo ke dni 3. 7. 2018 od žalovaného (popř. jeho právního předchůdce) vyhledáno v období let 2008-2017 celkem 22 žádostí týkajících se poskytnutí územně plánovací dokumentace v období let 1935-1970. Na ně bylo vždy řádně odpovězeno. Poslední žádost byla evidována k 19. 12. 2017. Ke dni 31. 8. 2021 žalovaný u žalobců evidoval následující restituční nároky: a) , Jméno zainteresované osoby 0/0, ve výši 89 091,64 Kč (z toho neuspokojený restituční nárok ve výši 44 355,24 Kč), b) u , Jméno zainteresované osoby 3/0, ve výši 114 100,47 Kč (z toho neuspokojený restituční nárok ve výši 27 807,31 Kč), c) u , Jméno zainteresované osoby 2/0, ve výši 114 100,47 Kč (z toho neuspokojený restituční nárok ve výši 27 807,31 Kč), d) u , Jméno zainteresované osoby 1/0, ve výši 119 004,70 Kč (z toho neuspokojený restituční nárok ve výši 32 711,54 Kč). Dne 6. 9. 2021 žalobci žalovaného upozornili, že jejich nárok eviduje v nesprávné výši, a požádali o řádné ocenění jejich restitučního nároku ve správné výši, v souladu s dobovou územně plánovací dokumentací a skutečným charakterem pozemků ke dni přechodu na stát s tím, že správné zaevidování restitučního nároku je nezbytným předpokladem pro jejich úspěch ve veřejných nabídkách. Dne 20. 10. 2021 žalobci žalovaného opakovaně žádali o zaevidování jejich restitučních nároků ve správné výši, a to bez zbytečného odkladu. Jako přílohu této výzvy žalobci žalovanému zaslali znalecký posudek č. , spisová značka, , vypracovaný dne 4. 8. 2021 , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Ke dni 23. 10. 2020 žalovaný u , jméno FO, (právní předchůdkyně , Jméno zainteresované osoby 0/0, ) žalovaný evidoval restituční nárok ve výši 114 100,47 Kč (z toho neuspokojený restituční nárok ve výši 27 917,47 Kč). Žalovaný žalobcům dne 15. 11. 2021 sdělil, že jejich žádosti částečně vyhověl, a některé z odňatých pozemků ocenil jako stavební, s tím, že pozemky o rozloze 7 540 m2 lze ocenit dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 316/1990 Sb. Ke dni 5. 4. 2022 žalovaný u žalobců evidoval následující restituční nároky: a) u , Jméno zainteresované osoby 2/0, ve výši 338 892,88 Kč s tím, že již byl zcela uspokojen, b) u , Jméno zainteresované osoby 1/0, ve výši 374 307,89 Kč s tím, že již byl zcela uspokojen, c) u , Jméno zainteresované osoby 3/0, ve výši 339 821,61 Kč s tím, že již byl zcela uspokojen, d) u , Jméno zainteresované osoby 0/0, ve výši 925 748,10 Kč s tím, že již byl zcela uspokojen. Žalobci, coby oprávněné osoby požádali žalovaného o převod zemědělských pozemků podle § 11a zákona, a to žádostmi ze: a) dne 4. 10. 2021, kterou , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 0/0, požádala o převod pozemků p. č. , parcelní číslo, , , parcelní číslo, a , parcelní číslo, v k. ú. , obec, , obec , obec, , žalovaný jí k této žádosti sdělil, že správce restitučních nároků nepotvrdil blokaci jejích nároků s tím, že evidovaný restituční nárok je nižší, než je uplatněná výše nároků, a že převod pozemků proto nemůže být realizován; b) dne 4. 10. 2021, kterou , titul, , Jméno zainteresované osoby 3/0, požádala o převod pozemku p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , obec, , obec , obec, , a pozemků p. č. , parcelní číslo, a , parcelní číslo, v k. ú. , obec, , obec , obec, , d) žalovaný jí k této žádosti sdělil, že zůstatek restitučních nároků oprávněné osoby je nižší, než požadovaná hodnota restitučních nároků za předmětné pozemky, a že žádosti proto nemůže být vyhověno; c) dne , datum, , kterou , Jméno zainteresované osoby 2/0, požádal o převod pozemku p. č. , parcelní číslo, v k. ú. , obec, , obec , město, , žalovaný mu k této žádosti dělil, že správce restitučních nároků nepotvrdil blokaci jejích nároků s tím, že evidovaný restituční nárok je nižší, než je uplatněná výše nároků, a že převod pozemků proto nemůže být realizován; d) dne 4. 10. 2021, kterou , Jméno zainteresované osoby 1/0, požádal o převod pozemků p. č. , parcelní číslo, a , parcelní číslo, v k. ú. , obec, , obec , obec, ; e) dne 13. 12. 2021, kterou , Jméno zainteresované osoby 2/0, požádal o převod pozemků p. č. , parcelní číslo, a , parcelní číslo, v k. ú. Přehýškov, obec , město, ; f) dne 13. 12. 2021, kterou požádala , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 0/0, o převod pozemků p. č. , parcelní číslo, , , parcelní číslo, a , parcelní číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , žalovaný jí k této žádosti sdělil, že správce restitučních nároků nepotvrdil blokaci jejích nároků s tím, že evidovaný restituční nárok je nižší, než je uplatněná výše nároků, a že převod pozemků nemůže být realizován; g) dne , datum, , kterou požádala , tituly před jménem, , Jméno zainteresované osoby 3/0, o převod pozemků p. č. , parcelní číslo, a , parcelní číslo, v k. ú. , obec, , obec , obec, ; h) dne 13. 12. 2021, kterou požádal , Jméno zainteresované osoby 1/0, o převod pozemků p. č. , parcelní číslo, , Anonymizováno, a , parcelní číslo, v k. ú. , obec, v , obec, , obec , obec, , žalovaný k jeho žádosti sdělil, že správce nároku nepotvrdil blokaci jeho restitučního nároků s tím, že restituční nárok je nižší, než je požadovaná blokace, a že se přihláška stala neplatnou; i) dne , datum, , kterou požádal , Jméno zainteresované osoby 2/0, o převod pozemků p. č. , parcelní číslo, a , parcelní číslo, v k. ú. , obec, , obec , město, .

4. Žalovaná a) se účastnila v období od února 2008 do prosince 2021 celkem 29 veřejných nabídek na převod zemědělských pozemků; v žádném z těchto případů nebyla úspěšná; v jednom případě byla žádost vyřazena z nabídky, ve čtrnácti případech byla žádost zrušena, v osmi případech zůstala žádost platná, v šesti případech byla žádost zamítnuta, b) žalobce b) se v období od , datum, do , datum, účastnil celkem čtyřech veřejných nabídek na převod zemědělských pozemků, dvě žádosti z toho byly zamítnuty, dvě žádosti byly k , datum, evidovány jako platné. c) žalobce c) se neúčastnil žádné nabídky pozemků, žalobkyně d) se účastnila dne , datum, celkem dvou veřejných nabídek na převod zemědělských pozemků, v obou případech byla její žádost zamítnuta.

5. Žalovaná ve veřejné nabídce ze dne , datum, nabízela v Jihočeském kraji celkem 13 pozemků, které se nacházejí v ploše pro bydlení (dle územního plánu). Ve veřejné nabídce ze dne , právnická osoba, . 2017 žalovaná nabízela v , adresa, jeden pozemek, který byl zbořeniště-objekt k bydlení.

6. Pokud jde o náhradní pozemky, bylo prokázáno, že jsou všechny ve vlastnictví žalované, když jejich hodnotu účastníci učinili nespornou následovně: a) k. ú. , obec, , obec , obec, , p. č. , parcelní číslo, 10 447,36 Kč), p. č. , parcelní číslo, , Anonymizováno, (91 914,10 Kč), p. č. , parcelní číslo, (277 148,73 Kč); (v případě těchto pozemků není dána žádná překážka jejich převoditelnosti, což účastníci učinili nesporným); b) k. ú. , adresa, , obec , adresa, , je v případě pozemku: p. č. , parcelní číslo, (277 091,50 Kč), p. č. , parcelní číslo, (, částka, ); k. ú. , obec, , obec , obec, , je v případě pozemku: p. č. , parcelní číslo, (20 872,50 Kč); d) k. ú. , obec, , obec , obec, , je v případě pozemku: p. č. , parcelní číslo, (187 712 Kč), p. č. , parcelní číslo, (17 296 Kč); (v případě těchto pozemků není dána žádná překážka jejich převoditelnosti, což účastníci učinili nesporným); e) k. ú. , obec, , obec , obec, , je v případě pozemku: p. č. , parcelní číslo, (96 068,20 Kč); (v případě tohoto pozemku není dána žádná překážka jeho převoditelnosti, což účastníci učinili nesporným); f) k. ú. , obec, , obec , obec, , je v případě pozemku: p. č. , obec, (192 Kč), p. č. , obec, (5 727,94 Kč), p. č. , obec, (390,84 Kč), , parcelní číslo, (262,01 Kč), , parcelní číslo, (23 474,40 Kč); (v případě pozemků p. č. , parcelní číslo, , , parcelní číslo, , , parcelní číslo, a , parcelní číslo, není dána žádná překážka jejich převoditelnosti, což účastníci učinili nesporným); g) k. ú. , obec, , obec , obec, , je v případě pozemku: p. č. , parcelní číslo, , Anonymizováno, (201 550 Kč); p. č. , parcelní číslo, (136 927,70Kč) (v případě těchto pozemků není dána žádná překážka jejich převoditelnosti, což účastníci učinili nesporným); h) k. ú. , obec, , obec , obec, , je v případě pozemku: p. č. , parcelní číslo, (536 256 Kč), (pozn. tato hodnota se týká části tohoto pozemku odděleného geometrickým plánem, a „nově“ vedená pod p. č. , parcelní číslo, , o výměře 8 512 m2; hodnotu této části pozemku učinili účastníci nespornou).

7. Pokud jde o výši restitučního nároku žalobců, který byl mezi účastníky sporný, vycházeli tito především z odlišného posuzování charakteru odňatých pozemků a z toho, zda při jejich ocenění bylo namístě aplikovat srážky ve smyslu přílohy 7 vyhl. č. 182/1988 Sb. Soud prvního stupně se v tomto směru zcela ztotožnil se závěry, ke kterým dospěla znalkyně prof. Ing. , jméno FO, , , tituly za jménem, Soud konstatoval, že znalecký posudek vypracovaný znalkyní odpovídá jak formálním, tak i věcným zákonným náležitostem. Tento znalecký posudek byl doplněn výslechem znalkyně, a v projednávaném případě nezbývá než uzavřít, že znalkyně v rámci znaleckého posudku a své výpovědi zcela jasně, logicky, přesvědčivě a srozumitelně odůvodnila ocenění odňatých a nevydaných pozemků, a soud o správnosti těchto závěrů nemá žádných pochybností.

8. Odňaté a nevydané pozemky se nachází v území, které v době , datum, , potvrzený Ministerstvem veřejných prací dne , datum, ; a Návrhem přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro civilní letiště a jeho okolí na částech území , adresa, , , část města, , , část města, a , část města, . V předmětném území , část města, nebyla pro rozhodné období (8. 6. 1949) dohledána jiná platná územně-plánovací dokumentace. Tato územně-plánovací dokumentace platila až do 60. let minulého století, kdy byla postupně nahrazována územně-plánovací dokumentací vydávanou na základě zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování. Výše uvedené regulační plány byly využívány v územních řízeních i za účinnosti zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování.

9. Soud prvního stupně se ztotožnil se závěry znalkyně v tom směru, že pozemky stavební, popř. pozemky určené pro výstavbu a pozemky je třeba ohodnotit v souladu s ust. § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb., cenou 250 Kčs/1 m2 (k aplikaci srážek viz níže), a pozemky, které nebyly určeny k výstavbě, je třeba ohodnotit cenou 3 Kčs/1 m2, coby jiné pozemky (§ 14 odst. 1, 5 vyhlášky). Ztotožnil se dále i s postupem znalkyně, která využila mapy původního katastru nemovitostí a územně plánovací dokumentace, které za pomoci konzultanta „sehrála do jednoho obrazu“ a za pomoci programu AutoCad byla schopna zjistit výměru jednotlivých částí pozemku, které jsou předmětem řízení. Podle názoru soudu prvního stupně šlo přitom s ohledem na časový odstup od doby, kdy tyto pozemky přešly na stát o jedinou možnou cestu, jak si učinit reálnou představu o rozloze a charakteru těchto pozemků. Protože tyto pozemky podle dobové územně plánovací dokumentace byly určeny k výstavbě komunikace či rodinných domů, nezbylo, než je ocenit jako stavební. I v tomto směru tedy soud prvního stupně přijal stanovisko znalkyně u pozemku PK , parcelní číslo, . U pozemku PK , parcelní číslo, soud prvního stupně dospěl k závěru, že pozemek je třeba v celé své rozloze ocenit jako stavební částkou 250 Kč za m2, neboť celý byl podle dobové územně plánovací dokumentace vyhrazený pro rozšíření dělostřeleckých kasáren, resp. vojenského objektu, kterýž v době odnětí byl ve své původní podobě realizován. Tento závěr vyplývá podle soudu prvního stupně také z textu uvedeného v územně-plánovací dokumentaci, kde je uvedeno „nezastavitelno (vyhrazeno veřejným účelům)“ v kombinaci s barvou v územně plánovací dokumentaci. Vysvětlení znalkyně je podle názoru soudu přesvědčivé i v tom směru, že pokud je v územně plánovací dokumentaci uvedeno „nezastavitelno (vyhrazeno k veřejným účelům)“, jedná se o obdobu dnešní stavební uzávěry. Tento text vylučoval, aby v této lokalitě byla povolována výstavba například rodinných a bytových domů, a to právě z důvodu, že zde bylo územně plánovací dokumentací předpokládáno rozšíření vojenského objektu. Jak potvrdila znalkyně, i podle ortofoto map dané lokality z let 1945, 1953 a 1966 bylo v této lokalitě zastavováno podle tohoto územního plánu, přičemž další územně plánovací podklad je až Směrný územní plán hlavního města , město, z roku 1964, když výše uvedený závěr potvrzuje i informace nalezená znalkyní v ročence Vojenského ústředního archivu z roku 2017, podle níž původní prvorepublikové budovy určené pro hypomobilní dělostřelectvo během nacistické okupace doplnilo několik dřevěných objektů, v padesátých letech byly postaveny ubytovací a skladové objekty ve východní části kasáren, dále je uvedeno, že !za zdmi vojenského areálu současně vznikly tzv. letecké sklady, které byly doplňovány v sedmdesátých a osmdesátých letech rozsáhlými halami tiskáren národního podniku Naše vojsko“. V tomto směru je třeba vyjít i z toho, že informace o vojenských objektech v předmětném období nebývají běžně dohledatelné.

10. Pokud jde o aplikaci srážek, odkázal soud prvního stupně na § 28a zákona o půdě § 14 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 182/1988 Sb. S přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu – nálezu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. , spisová značka, – pak dovolací soud ve své rozhodovací praxi aproboval i ten závěr, že také pozemky, které nebylo možné oprávněné osobě vydat a jež ke dni svého odnětí nebyly administrativně začleněny do území hl. města , město, , avšak ke dni účinnosti zákona o půdě se již na území hlavního města , město, nacházely, mají být pro účely náhrady v souladu s ustanovením § 28a zákona o půdě oceněny, a to bez ohledu na pozdější změny v územním uspořádání, v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 296/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4048/2016). Právě takový závěr odráží princip, že poskytovaná naturální náhrada má být ekvivalentní hodnotě odňatých pozemků, které – pokud by zde nebylo zákonem stanovené překážky – byly by oprávněné osobě vydány, přičemž jde o pozemky, jež se ke dni účinnosti zákona o půdě již nacházely na území hl. m. , město, , bez zřetele na své dřívější administrativní členění. Samotné zjišťování ceny nemovitosti a její určení (dle vyhlášky č. 182/1988 Sb.) je otázkou zejména skutkových zjištění, jejichž kvalifikované posouzení si pak zpravidla vyžaduje i odborné znalosti (§ 127 odst. 1 o. s. ř.). Byl-li v tomto směru podán znalecký posudek, podléhá i takový důkaz hodnocení podle zásad vyjádřených v § 132 o. s. ř., tedy nikoliv co do odborných závěrů ve smyslu jejich správnosti, nýbrž z pohledu přesvědčivosti posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logického odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními důkazy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 430/2018).Zatímco samotným úředním aktem přeměny zemědělského pozemku na stavební se skutečná hodnota pozemku reálně zvýší, pouhým administrativním aktem začlenění obce do města se hodnota pozemků zvýší pouze úředně, ale nikoli reálně. Hodnotu pozemku neurčuje administrativní velikost obce, ale její poloha, dopravní dostupnost od velkého města, občanská vybavenost apod., které jsou na takovém administrativním aktu zcela nezávislé (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 1623/2019).

11. V projednávaném případě soud v průběhu řízení zjistil (znaleckým posudkem, a to včetně výslechu znalkyně), dále z ortofoto snímků dostupných na webu IPR z let 1945 a 1953, že pozemky, o které jde, jsou srostlé s , město, (zejména s částmi , část města, , které již v té době byly součástí hlavního města , město, ) a je patrné, že se nacházely v okolí Letohrádku , název, , kdy na těchto pozemcích byla zřetelná i pokračující zástavba (několikahektarový park lemovala a postupovala nad a pod ním ve vzdálenosti cca 200 m od těchto pozemků. Ačkoliv se , část města, v době odnětí administrativně nenacházela na správním území , město, , byla v řízení podle názoru soudu prvního stupně prokázána její stavební srostlost s , město, , a proto není v daném případě aplikace srážek dle výše citovaných ustanovení namístě. Sama znalkyně uvedla, že možnou aplikaci srážek zvažovala, následně ji však vyloučila, neboť z dostupných podkladů neshledala důvody a podmínky pro jejich použití, když nebylo postaveno najisto, že mají být uplatněny a když případnou aplikaci srážek nebylo možné opřít ani o žádné relevantní podklady. V opačném případě by se tedy jednalo pouze o domněnky a spekulace, na jejichž základě není možné srážky aplikovat. Soud prvního stupně zdůraznil, že i znalec žalované strany , tituly před jménem, , jméno, dospěl k závěru, že v dané lokalitě byl k pozemkům přístup po zpevněné komunikaci a že aplikace srážek se v případě pozemků v této lokalitě neuplatní. V průběhu řízení pak sama žalovaná označila hodnotu některých odňatých a nevydaných pozemků za nespornou, to znamená bez aplikace srážek, zatímco v případě jiných, zejména méně hodnotných pozemků v téže lokalitě, namítá, že by u nich měla být uplatněna srážka „za nesrostlost“. Okresní soud v tom shledal další argument pro svůj závěr o svévolném přístupu žalované při vyřizování restitučního nároku žalobců (viz dále).

12. Soud prvního stupně uzavřel, že oprávněné osoby svůj restituční nárok uplatnily nejpozději v roce 1992 a dosud, tedy po více, než 30 letech tento restituční nárok není vypořádán. Je povinností žalované evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši, přičemž tuto povinnost nesmí na restituenty přenášet. V projednávaném případě pak žalovaná zcela jednoznačně po dobu cca 30 let ví o existenci nároku žalobců, dosud tento nárok nebyla schopna řádně ocenit, natož vypořádat, a to přesto, že se jedná o její povinnost, a to za situace, kdy IPR , město, má od roku 2007 zavedenou elektronickou evidenci spisů, a kdy žalovaná od roku 2008 běžně žádá o poskytnutí dobové územně-plánovací dokumentace. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v tomto řízení uplatněný restituční nárok žalobců b) – d) vychází až z rozhodnutí z roku 2013 (k tomu soud dodává, že toto rozhodnutí bylo vydáno po cca 20 letech od doby, kdy byl restituční nárok uplatněn, což svědčí o liknavém a svévolném přístupu žalované k restitučním nárokům žalobců). Na dlouhodobou pasivitu žalované žalobci reagovali tak, že si opatřili znalecký posudek ke zjištění správné hodnoty svého restitučního nároku a vyzvali žalovanou k přecenění jejich restitučního nároku s poukazem na tento znalecký posudek. Svou pasivitou žalovaná podle názoru soudu zcela jednoznačně přenesla své povinnosti na žalobce. Žalovaná na výzvu žalobců reagovala tím, že jejich žádosti vyhověla pouze částečně. Ve zbývajícím rozsahu žalovaná odmítla správné ocenění restitučního nároků žalobců, přičemž na svém (nesprávném) názoru lpí dosud. Soud prvního stupně tento přístup žalované hodnotil jako liknavý a svévolný, a proto je v souladu s ustálenou judikaturou přípustné, aby se žalobci domáhali převodu náhradních pozemků soudní cestou. V důsledku výše popsaného přístupu žalované pak byli žalobci (kromě , fyzická osoba, ) vyloučeni z veřejných nabídek, což jen potvrzuje výše uvedený závěr soudu o liknavém a svévolném přístupu žalované. Pokud žalovaná žalobcům vyčítá nedostatečnou aktivitu, k tomu nezbývá než dodat, že přístup žalované žalobcům znemožnil, aby se dostatečně aktivně mohli domoci svého restitučního nároku.

13. Soud prvního stupně dále odmítl námitku promlčení nároku na přecenění nároku s odkazem na judikaturu (sp. zn. 28 Cdo 4173/2017 a další).

14. Pokud jde o pozemky v k.ú. , obec, , uvedl soud prvního stupně, že ze sdělení , adresa, ze dne , datum, nevyplývá, že by pozemky byly určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou (podle tohoto sdělení jsou „pouze“ určeny k zastavění stavbou, pozemek p. č. , parcelní číslo, pak jako „návrh. obsluha území, zástavba (RD)“). Z výřezu územního plánu pak vyplynulo, že tyto pozemky územním plánem určeny jako plochy smíšené obytné. Tyto okolnosti, popř. požadavek města na to, aby pozemky byly z převodu vyloučeny, nezakládá překážku převoditelnosti předmětných pozemků. Pokud žalovaná uváděla, že pozemky nejsou zemědělsky obhospodařovatelné, k tomu soud dodává, že v podstatě každý pozemek lze zemědělsky obhospodařovat, záleží pouze na tom, jakým způsobem. Z provedeného dokazování pak nevyplynulo, že by na předmětných pozemcích nebylo možno zemědělsky hospodařit. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že tyto pozemky jsou převoditelné.

15. Pokud jde o pozemek v k.ú. , obec, , ze sdělení obce vyplývá, že tato žádost byla zamítnuta. Pokud obec vlastní sousední pozemek, na němž se nachází objekt, na kterém obce plánuje stavební úpravy a dostavby objektu pro potřeby obce včetně sociálního bydlení, nejedná se o zákonem ani judikaturou předpokládanou překážku převoditelnosti, stejně tak jako skutečnost, že obec požádala o nájem pozemku. Podle názoru soudu, i s ohledem na záměr obce, není rozdíl v tom, zda pozemek, který je předmětem tohoto řízení (pozemek sousedící s obecním pozemkem) vlastní žalobci či žalovaný. Proto soud prvního stupně neshledal, že by tento pozemek byl nevhodný k převodu.

16. Pokud jde o pozemky v k.ú. , adresa, , tak v případě pč. , parcelní číslo, žalovaná namítala tuto jeho funkční souvislost s pozemky ve vlastnictví , Jméno zainteresované osoby 4/0, . Soud prvního stupně shledal, v daném směru žalobu zamítl, stejně jako v případě pozemku p.č. , parcelní číslo, (výrok III. přitom nebyl napaden odvoláním žalobců a je tedy pravomocný). Pokud jde o pozemek pč. , parcelní číslo, , s argumentací žalované strany o jeho funkční souvislosti s pozemky ve vlastnictví , Jméno zainteresované osoby 4/0, se soud prvního stupně neztotožnil, když při místním šetření bylo zjištěno, že tento pozemek se nachází za pozemky ve vlastnictví , Jméno zainteresované osoby 4/0, , je zarostlý křovím. Při místním šetření nebylo zjištěno, že by tento pozemek byl připlocen k pozemkům ve vlastnictví , Jméno zainteresované osoby 4/0, , a proto, narozdíl od předchozího pozemku, nepřipadá v úvahu závěr o existenci funkčního celku. Pokud žalovaný uvádí, že pozemek není vhodný k zemědělskému obhospodařování, platí totéž, co bylo uváděno v případě této námitky ve vztahu k pozemkům v k. ú. , obec, .

17. Pokud jde o pozemky v k.ú. , jméno FO, , namítla žalovaná (soud prvního stupně zdůrazňuje, že po koncentraci řízení), že se na pozemek vztahu programové prohlášení vlády. S ohledem na to, že žalovaná přišla s touto argumentací až po koncentraci řízení, soud prvního stupně k ní nepřihlížel. Současně zpochybnil, že by se jednalo o překážku převoditelnosti, předmětem převodu byla pouze část pozemku oddělená geometrickým plánem, na který se překážka nevztahovala. Nesouhlas žalované s dělením pozemku přitom nepovažoval soud prvního stupně za relevantní, protože všechna ustanovení, jejich užití ve věci přichází v úvahu, musí být interpretována s respektem ke smyslu a účelu restitučního zákonodárství se zapojením interpretační deriktivy „ex favorer restitucionis“ (současně bylo odkázáno na judikaturu k otázce převodu části pozemku, například NS sp. zn. 28 Cdo 4144/2018).

18. Pokud jde o pozemek v k.ú. , obec, p.č. , parcelní číslo, žalovaná (opět se zdůrazněním, že po koncentraci řízení namítla, že na pozemek se vztahuje programové prohlášení vlády). Soud prvního stupně opět k této argumentaci nepřihlížel. Jednak z uvedeného procesního důvodu, jednak stejně jako u pozemku v k.ú. , obec, neshledal tento důvod relevantní.

19. Okresní soud proto uzavřel, že zjistil restituční nárok žalobců původně ve výši 6 713 974 Kč, který byl doposud uspokojen maximálně do výše 2 000 000 Kč a pokud hodnota náhradních pozemků vydaných v daném řízení činí 1 904 929,78 Kč (viz výše), nedošlo napadeným rozhodnutím okresního soudu k přečerpání nároku žalobců.

20. Pokud jde o náklady řízení před soudem prvního stupně, tento o nich rozhodl v režimu ust. § 142 odst. 1, 2 a 3, když neshledal žádné zvláštní zřetelehodné důvody pro jejich moderaci. Pro účely stanovení výše náhrady nákladů řízení přitom považoval za předmět řízení o uložené povinnosti žalované, částku odpovídající snížení dosud neuspokojeného restitučního nároku vydáním náhradních pozemků, které současně představuje součet ocenění jednotlivých pozemků, nikoliv penězi neocenitelné nahrazení projevu vůle. V takovém typu řízení nelze stanovit míru úspěchu žalující strany pouhým porovnáním množiny požadovaných náhradních pozemků, u kterých bylo žalobě vyhověno s množinou pozemků, u kterých byla neúspěšná či u kterých byla vzata žaloba zpět (srovnej rozhodnutí KSČB sp. zn. 19 Co 1005/2020). Ve prospěch žalovaných neúspěch žalobců byl navíc zcela nepatrný, který týkal se pozemku s hodnotou 5 890,64 Kč, zatímco vyhověno bylo, co do hodnoty 1 904 929,78 Kč). Pokud bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby, k zastavení nedošlo z důvodu na straně žalobců.

21. Soud prvního stupně tedy žalobcům přiznal následující odměnu:a) odměnu za 20 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 20. 10. 2021, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 3. 8. 2022, písemné podání ve věci samé ze dne 18. 10. 2022 – částečné zpětvzetí a změna žaloby, účast na jednání dne 19. 10. 2022, písemné podání ve věci samé ze dne 23. 12. 2022, písemné podání ve věci samé ze dne 16. 1. 2023, účast na jednání dne 18. 1. 2023, písemné podání ve věci samé ze dne 10. 3. 2023 – změna žaloby, účast na jednání dne 15. 3. 2023, písemné podání ve věci samé ze dne 28. 4. 2023, písemné podání ve věci samé ze dne 23. 5. 2023, účast na jednání dne 24. 5. 2023, písemné podání ve věci samé ze dne 14. 8. 2023, účast na jednání dne 16. 8. 2023, účast na jednání dne 20. 10. 2023, písemné podání ve věci samé ze dne 4. 12. 2023, účast na jednání dne 28. 2. 2024, písemné podání ve věci samé ze dne 28. 3. 2024), a to následujícím způsobem:žalobkyni a) soud přiznal dle výše uvedeného odměnu za 20 úkonů právní služby po 10 000 Kč, tedy ve výši 200 000 Kč,v případě každého z žalobců b) – d) soud přiznal dle výše uvedeného odměnu za 20 úkonů po 7 568 Kč, tedy ve výši 151 360 Kč;b) paušální náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. za 20 úkonů právní služby po 300 Kč za jeden úkon, v celkové výši 6 000 Kč;c) náhradu cestovného ve výši 14 789 Kč, a to za:- cestu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne 19. 10. 2022, za cestu na trase , město, -, město, a zpět v délce 274 km, při základní sazbě 4,70 Kč/km, při průměrné motorové nafty ve výši 47,10 Kč/1 l, a při kombinované spotřebě vozidla 6,4 l/100 km, ve výši 2 114 Kč, dle vyhlášky 511/2021 Sb.,- cestu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu ve dnech dne 18. 1. 2023, 15. 3. 2023, 24. 5. 2023, za cestu na trase , město, -, město, a zpět v délce 822 km (3 x 274 km), při základní sazbě 5,20 Kč/km, při průměrné motorové nafty ve výši 44,10 Kč/1 l, a při kombinované spotřebě vozidla 6,4 l/100 km, ve výši 6 594 Kč, dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.,- cestu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne 16. 8. 2023, za cestu na trase , město, -, město, a zpět v délce 274 km, při základní sazbě 5,20 Kč/km, při průměrné motorové nafty ve výši 34,40 Kč/1 l, a při kombinované spotřebě vozidla 6,4 l/100 km, ve výši 2 028 Kč, dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění vyhlášky č. 85/2023 Sb.,- cestu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne 20. 10. 2023, za cestu na trase , město, -, město, a zpět v délce 274 km, při základní sazbě 5,20 Kč/km, při průměrné motorové nafty ve výši 34,40 Kč/1 l, a při kombinované spotřebě vozidla 4,4 l/100 km, ve výši 1 84014 789 Kč,- cestu vozem k jednání konanému u zdejšího soudu dne 28. 2. 2024, za cestu na trase , město, -, město, a zpět v délce 274 km, při základní sazbě 5,60 Kč/km, při průměrné motorové nafty ve výši 38,70 Kč/1 l, a při kombinované spotřebě vozidla 6,4 l/100 km, ve výši 2 213 Kč, dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.;d) za cestu k výše uvedeným jednáním u zdejšího soudu byla žalobcům kromě výše uvedeného přiznána též náhrada za promeškaný čas dle § 14 a. t., a to celkem za 56 započatých půlhodin po 100 Kč, tedy v celkové výši 5 600 Kč.

22. Náklady uvedené v předchozím odstavci pod písm. b)-d) činí celkem 26 389 Kč, a soud tyto náklady rovným dílem rozdělil mezi žalobce, neboť zástupce žalobců tyto úkony vynaložil pouze jednou, i když ve prospěch každého z žalobců. Na každého z žalobců tak připadá náhrada nákladů ohledně těchto položek ve výši 6 597,25 Kč.

23. Zástupce žalobců doložil, že je plátcem DPH. O DPH bylo rozhodnuto v souladu se zákonem o DPH a judikaturou podle právního stavu k datu rozhodování soudu, byla tedy počítána ve výši 21 % z výše uvedených částek nákladů řízení.

24. Z výše uvedeného pak vyplývá, že žalobkyně a) má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 249 983 Kč (200 000 Kč + 6 597,25 Kč + DPH), a každý z žalobců b) – d) má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 191 128 Kč (151 360 Kč + 6 597,27 Kč + DPH).

25. V případě vedlejšího účastníka na straně žalované soud aplikoval ust. § 150 o. s. ř., s tím, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele, které odůvodňují závěr o tom, že žalobci nemají vůči vedlejšímu účastníku na straně žalované právo na náhradu nákladů řízení. Za tyto důvody soud považuje především to, že vedlejší účastník na straně žalované do řízení vstoupil až v samém závěru řízení, kdy již dokazování bylo prakticky ukončeno, a dále to, že vedlejší účastník na straně žalované do řízení vstoupil s tím, že jeho právní zájem se týká pouze tří pozemků v k. ú. , obec, , přičemž v případě dvou ze tří těchto pozemků byla žaloba zamítnuta. Za dané situace by podle názoru soudu bylo nespravedlivé vedlejšímu účastníku na straně žalované ukládat, aby žalobcům hradil náhradu nákladů řízení.

26. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení státu soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., když v průběhu řízení bylo znalci, , tituly před jménem, , jméno FO, přiznáno a vyplaceno znalečné ve výši 2 840 Kč.

27. Žalovaná napadla výrok I., kterým byl nahrazen její projev vůle k uzavření citované smlouvy, a související nákladové výroky. Neztotožnila se předně se závěry soudu prvního stupně, pokud tento dovodil liknavý postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců a zejména pak, pokud jde o ocenění některých pozemků (zejména pozemku č. PK , parcelní číslo, v k.ú. , obec, ), když žalovaná trvá na tom, že v době odnětí se jednalo o pozemek zemědělský, který svému účelu sloužil v době odnětí, ale i později. Soud prvního stupně se sice hodnotou tohoto pozemku ve svém odůvodnění zabýval, ale odmítl provést výslech zaměstnanců odborného útvaru žalované a odmítl nechat zpracovat revizní znalecký posudek alespoň k ocenění nevydaného pozemku PK č. , parcelní číslo, v k.ú. , obec, . Soud vyšel ze správnosti ocenění tohoto pozemku znaleckým posudkem znalkyně , fyzická osoba, , fyzická osoba, , která ovšem podala nepravdivý znalecký posudek. Žalovaná upřesnila, že po podání žádosti o přecenění nároku této části vyhověla tak, že žalobci a) evidovala nárok 925 748,1 Kč, žalobkyni b) 374 307,89 Kč a žalobcům c) a d) 338 892,21 Kč. Rozdíl mezi pohledem na výši nároku strany žalované a strany žalující je dán právě rozdílem ocenění nevydaného pozemku č. PK , parcelní číslo, . O pozemku bylo rozhodováno několika rozhodnutími, ze kterých žalobci většinu nároků z rozhodnutí PÚ postoupili. Tvrzení žalobce o nepřecenění nároku není dle žalované pravdivé a navíc je zřejmé, že pro danou situaci je stěžejní i to, zda žalovaná ocenila pozemek č. PK 588 správně. Z toho pak logicky plynou i závěry ve vztahu k údajnému liknavému postupu žalované. Pozemek v celé výměře byl oceněn žalobci na částku 4 180 250 Kč, žalovanou však na částku 170 840 Kč. Pokud dojde k započtení náhradních pozemků přiznaných okresními soudy v Kutné Hoře, Mělníku a Rychnově nad Kněžnou (v jiných řízeních) a zohlednění faktu, že část nároku z daného pozemku č. PK , parcelní číslo, v k.ú. , část města, byla žalobci postoupena, pak převodem pozemku na základě uvedeného rozsudku dojde k přečerpání nároku žalobců v řádech milionů korun. Pozemek č. PK , parcelní číslo, , k.ú. , část města, , stejně jako další pozemky byl odňat na základě pozemkové reformy, nikoliv za účelem výstavby čehokoliv, jak je v rozsudku nesprávně uvedeno. Je sice pravda, jak uvádí soud prvního stupně, že dané území bylo již ve třicátých letech regulováno územně-plánovací dokumentací, není však pravda, že tyto pozemky byly odňaty za účelem výstavby na základě plánů ze třicátých let minulého století, jejichž stavební charakter z ničeho nevyplývá. Plán pouze určil, že pozemek je určen pro veřejné účely, což automaticky neznamená veřejnou budovu jak uvádí znalkyně. Argumentace znalkyně pro určení tohoto pozemku jako stavebního byla ta skutečnost, že pozemek byl v plánu označen jako „sloužící k veřejným účelům“ a nacházel se vedle pozemku, kde byla kasárna, z čehož znalkyně dovodila, že se mělo jednat o pozemek stavebního charakteru. Dalším argumentem bylo, že se nachází vedle kasáren, které měly být rozšířeny právě o tento pozemek. Z předloženého plánu žádné takové rozšíření ovšem dovodit nelze. Jedná se pouze o hypotézu znalkyně, stejně jako barevné rozlišení odstínů, kterými argumentuje. V listu plánu je uvedeno, že se jedná o pozemek „nezastavitelný“. Soud prvního stupně se ztotožnil s argumenty žalující strany při určení stanovení charakteru předmětného pozemku, resp. jeho charakteru jako stavebního bez přihlédnutí k jakémukoliv návrhu a předloženému argumentu žalované a s těmito se nevypořádal. V úvahu vzal pouze při určení charakteru nevydaného pozemku, stejně jako znalec žalující strany všechny možné argumenty, jen ne ten nejpodstatnější, že šlo o pozemek nezastavitelný. Okresní soud v Kutné Hoře ve svém rozsudku uvádí, že určení hodnoty nevydaných pozemků je otázkou předběžnou, že cenu nevydaných pozemků zjišťoval pouze z opatrnosti s ohledem na další obdobná řízení vedená u dalších soudů. Žalovaná k tomu uvádí, že i přesto se ostatní soudy jeho rozhodnutím nechaly ovlivnit včetně Okresního soudu v Jindřichově Hradci nebo Okresního soudu v Kutné Hoře. Okresní soud v Mělníku přímo uvádí, že již v době přechodu uvedeného pozemku na stát se jednalo o rozvojovou plochu po rozšíření dělostřeleckých kasáren a že toto je uvedeno ve vojenské ročence z roku 2017. Z žádného předloženého dobového dokumentu vztahujícího se k období roku 1930 nebo 1949 neplyne, že pozemek byl určen jako rozvoj dělostřeleckých kasáren nacházející se na vedlejším pozemku. Má-li být pozemek oceněn jako stavební, musí být jednoznačně prokázáno, že ke dni odnětí stavební charakter měl a doloženo z čeho taková skutečnost vyplývá. V opačném případě nemůže být pozemek oceněn jako stavební nikdy. Negativní skutečnost se prakticky dokázat nedá. V plánu bylo výslovně uvedeno, že pozemek je prozatím nezastavitelný, když slovo prozatím bylo škrtnuto. Není tam uvedeno to, co je v rozsudku OS Mělník „prozatím nezastavitelno“, když slovo prozatím je škrtnuto. Žalovaná tedy trvá na tom, že ohledně tohoto pozemku podala znalkyně nepravdivý znalecký posudek vedoucí k neúměrnému navýšení restitučního nároku žalobců. Současně žalovaná vyjádřila názor, že je zcela v rozporu se zákonem o půdě, aby všechny pozemky, u kterých došlo po jejich odnětí po nějaké době k zastavění byly automaticky považovány za pozemky stavební. Touto nelogickou argumentací by nutně muselo dojít k tomu, že 90 % polí a luk a sadů v bývalém Československu tvořily stavební pozemky a že v zásadě zemědělské pozemky v Československu neexistovaly (možná, že je v tomto státě politická vůle nebo jiná loby, která k tomu dojít chce). Nesmyslná je v této souvislosti i teorie o tom, že by stát měl mít za zemědělské pozemky oceněné jako stavební pozemek dostatek náhradních zemědělských pozemků, když je v zásadě tvrzeno, že v Československu žádné zemědělské pozemky, zejména kolem velkých měst nikdy nebyly, protože to byly pozemky stavební.

28. Pokud jde o žalobce a), jeho postavení je odlišné od ostatních žalobců, kteří v zásadě nevyvinuly žádnou aktivitu směřující k uspokojení jejich nároku. Žalobce měl zájem o náhradní pozemky, žádný nárok nepostoupil, většinu nároků získal postoupením, děděním a darováním. Se svým evidovaným nárokem se účastnil veřejných nabídek, ale pouze „na oko o pozemky nesoutěžil“. Tímto způsobem sledoval jediný cíl, být úspěšný v řízeních před soudem, ve kterých uváděl, že se nabídek neúspěšně účastnil, a proto má nárok na přímý převod pozemků. V období kolem roku 2018 byl jeho nárok uspokojen téměř celý, a to převodem náhradních pozemků na základě rozhodnutí několika soudů. V těchto rozhodnutích je konstatováno, že žalovaná se vůči restituentovi dopustila liknavosti a svévole, když nebylo vzato v úvahu, že žalobce se nabídek účastnil, ale o pozemky v případě více zájemců nesoutěžil, a proto se mu také nepodařilo nárok uspokojit ve veřejných nabídkách. Několik let poté, co byl žalovanou evidovaný nárok žalobce téměř uspokojen, si nechal žalobce darovat další část nároku a poté požádal o jeho přecenění. Vlastníkem nároku je tak žalobce a) poměrně krátkou dobu, což znamená, že o jeho uspokojení nemohl usilovat marně po dlouhou dobu. Ve vztahu k liknavosti a nesprávné výši určení nároku soudem prvního stupně pak platí pro tohoto žalobce stejné, co pro ostatní uvedené již výše.

29. Žalovaná rovněž nesouhlasí s tím, že ztěžovala uspokojení nároku nesprávnou evidencí nároku. Předně žalobci b), c) a d), jak bylo uvedeno výše, své nároky postoupili a o žádné uspokojování převodem náhradních pozemků nestáli, navíc nároky byly oceněny kolem roku 2000. Judikatura týkající se stavebního charakteru pozemků se vztahuje až k roku 2010. Je třeba vzít v úvahu, kdy došlo k ocenění nároků. Je zcela nereálné z důvodů administrativních a finančních, aby žalovaná začala zpětně znovu oceňovat všechny restituční nároky, které nechal ocenit Pozemkový fond ČR, popř. nároky, které jsou evidovány s částkou 0,- Kč nebo několik set korun. Pokud si někdo myslí, že je to reálné, potom je asi odtržen od reality. Žalovaná nebyla zřízena primárně k uspokojování restitučních nároků, jak je v rozsudku nesprávně uvedeno, stejně tak nemá žádnou zákonnou povinnost přezkoumávat databázi restitučních nároků, kterou převzala od Pozemkového fondu ČR. Žalovaná v zásadě neví, jaký je pro ni rozdíl v tom, když nárok na žádost restituenta přecenění a když ho nepřecenění. Skoro to někdy vypadá, že je to jedno. Ať udělá, co udělá, vždy je to špatně. Když nepřecení, lpí na svém nesprávném názoru, když přecení, potom měla evidovat nárok správně ještě před přeceněním, aniž by navíc bylo respektováno to, kdy se začala objevovat první judikatura, která se přecenění vůbec týkala. A samozřejmě musí vždy přecenit, tak, jak požaduje žalobce, ať je to správně nebo ne. Závěrem žalovaná ještě upozornila na poměr, ve kterém jsou převáděny náhradní pozemky na žalobce a), b), c) a d). Žalovaná je toho názoru, že poměr, ve kterém jsou náhradní pozemky na žalobce převáděny, není správný, když žalobci a) svědčí 7/16, a zbývajícím žalobcům každému po 3/16 dle jednotlivých rozhodnutí. Výše nároků jednotlivých žalobců není stejná, žalovaná respektuje, že žalobci mohou uplatňovat nárok samostatně, společně nebo společně s jiným restituentem. Vždy je však nutno výši nároku a poměr, pokud žalobci žalují společně respektovat, aby nedošlo k přečerpání nároků. Žalobce a) by měl nabýt pozemky v poměru 7/16 a zbývající žalobci po 3/16. Jak dospěl žalobce k 55/100 ku 15/100 není žalované zřejmé a nebylo jí to vysvětleno ani okresním soudem. I ZP ohledně nevydaných pozemků vychází právě z tohoto poměru.

30. Pokud jde o konkrétní vydané náhradní pozemky, za nevhodný k převodu považuje žalovaná pozemek v k.ú. , obec, , p.č. , parcelní číslo, o výměře 11777 m2, když žalobce požaduje, aby na něho byla převedena část tohoto pozemku o výměře 8512 m2, přičemž neexistuje žádný rozumný důvod k dělení pozemku jen proto, že žalobce chce, aby mu byl převeden pozemek menší hodnoty. Žalobce si navíc nárokuje převod části pozemku, který bude po oddělení bez přístupu, takže bude pravděpodobně následovat požadavek na zřízení nezbytné cesty a zakládá se tak na budoucí komplikace.

31. Dále jde o pozemky p.č. , parcelní číslo, a , parcelní číslo, v k.ú. , obec, . Tyto jsou vyloučeny z převodu na základě sdělení města , obec, ze dne 24.3.2022 s odkazem na územní plán obce ze dne 16.9.2009 ve znění změn, poslední změna plánu byla v roce 2018. Pozemky mají být zastavěny rodinnými domy a má na nich vybudována obsluha území. Pozemky nejsou využitelné pro zemědělskou činnost.

32. Dále pak jde o pozemek p.č. , parcelní číslo, v k.ú. , obec, , který navazuje na pozemky zahrady třetí osoby (fyzické osoby), který se nachází těsně za branou zahrady, když výměra tohoto posledního pozemku je poměrně malá a žádný význam pro žalobce nemá. Žalovaná se nemůže zbavit dojmu, že získání pozemku je vhodné akorát pro vydírání, nikoliv pro využití pozemku v zemědělské činnosti. Žalobce se zásadně ani netají tím, že pozemky zemědělsky užívat nehodlá, ani je pronajímat k zemědělské činnosti.

33. Pokud jde o pozemek v k.ú. , obec, pč. , parcelní číslo, o výměře 1 265 m2, je tento vyloučen z převodu v části. Pokud k převodu dojde, neměl by být převeden v celé své výměře.

34. Pokud jde o pozemek v k.ú. , obec, u , město, , pozemek je součástí rozvojového programu státu pro realizaci záměru podpory bydlení. Jedná se o stejný program, do kterého měl být původně zařazen i pozemek pč. , parcelní číslo, v k.ú. , obec, , z výše uvedených důvodů by neměl tento pozemek být převeden na žalobce jako náhradní. Rozvojový program byl projednán vládou a tato rozhodla usnesením v průběhu odvolacího řízení. Dne , datum, doplnila žalovaná podání (ve vztahu k pozemku p.č. , parcelní číslo, v k.ú. , obec, u , město, ) s tím, že pozemek by měl být vyloučen z převodu na základě usnesení vlády ze dne 17.4.2024 č. 248, o rozvojovém programu státu pro realizaci záměru podpory bydlení. Dle přílohy tohoto usnesení má být konkrétní pozemek zařazen do rezervy podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. Odkázala na skutečnost, že ke dni vyhlášení rozsudku (popřípadě v průběhu koncentrační lhůty) nebylo předmětné usnesení vyhlášeno (usnesení vlády ze dne 17.4.2024). Současně odkázala na rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 462/2024.

35. Žalující strana nesouhlasila s odvolacími argumenty žalované, navrhla rozsudek, který považovala za věcně správný, potvrdit v celém rozsahu. Odkázala především na rozhodnutí soudů v jiných řízeních, v nichž bylo obdobné žalobě žalobců na nahrazení projevu vůle žalované s převodem náhradních pozemků na žalobce vyhověno, a to rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ve věci sp. zn. 5 C 9/2022, který byl následně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze č.j. 21 Co 15/2023-3321, z něhož mimo jiné vyplývá, že tento soud dovodil liknavost a svévoli ze strany žalované. Stejně tak oba soudy považovaly za správné závěry o stavebním charakteru některých odňatých pozemků včetně celého pozemku č. PK , parcelní číslo, k.ú. , část města, , když tyto pozemky byly odňaty právě za účelem plánované výstavby v dotčených lokalitách. Závěry obou soudů pak byly shledány za nerozpornými s judikaturou usnesením NS sp. zn. 28 Cod 2591/2023. Stejně pak žalující strana odkazovala na rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 22.6.2023, č.j. 7 C 5/2022-658, který byl následně potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze, č.j. 212/2023-724. Rovněž v případě těchto dvou rozsudků došlo k odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem pod sp. zn. 28 Cdo 636/2024-787, taktéž v daném řízení byly za správné shledány závěry o stavebním charakteru některých odňatých pozemků, včetně pozemku č. PK , parcelní číslo, a dovozen liknavý, ba svévolný přístup žalované. Ke stavebnímu charakteru pozemku č. PK , parcelní číslo, je pak nutné zejména zdůraznit, že judikatura poukazem na územně plánovací dokumentaci, účel vykoupení pozemku či následnou realizaci výstavby neurčuje taxativně hlediska, jež musí být naplněna současně, aby posuzovaný pozemek byl pokládán za stavební. Pouze příkladmo vyjmenovává konkrétní faktory, které mohou o závěru o stavební povaze pozemku vést. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu, dochází k závěru, že při hodnocení povahy odňatých pozemků soudy zohledňují rozmanité okolnosti, které se v kontextu projednávaného případu pro posouzení této otázky jeví relevantní. Žalovaná přitom v rámci svého odvolání zcela opomíjí, že žalobci stavební charakter odňatých pozemků dovozují mimo jiné i z platné územně-plánovací dokumentace, když k prokázání stavebního charakteru odňatých pozemků doložili návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro území , město, . (, část města, s přilehlými částmi území , město, (, část města, ) potvrzený Ministerstvem veřejných prací ze dne 3.12.1931 (SRK 000930). Regulační plány jsou přitom relevantní územně-plánovací dokumentací a zcela dostatečným podkladem k prokázání stavebního charakteru odňatých pozemků, což mimo jiné vyplývá z četné judikatury, kterou v odvolání žalující strana přehledně cituje. V návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu k území, na kterém se pozemek PK parc. č. , parcelní číslo, nachází, je výslovně uvedeno, že se jedná o území určené k veřejným účelům, když k návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu je výslovně uvedeno „vyhrazeno k veřejným účelům“, nikoliv tedy k účelům zemědělským, jak tvrdí žalovaná. Závěr o stavebním charakteru pozemku parc. č. , parcelní číslo, pak mimo jiné potvrdila i skutečnost, že tento pozemek v katastrálním území , část města, byl po přechodu na stát skutečně zastavěn, a to zčásti objekty , právnická osoba, vojsko a společnosti , právnická osoba, , právnická osoba, ., zčásti pak komunikační sítí a další část se nacházela v areálu Naše vojsko. Předpoklady pro ocenění odňatého pozemku jako stavebního dle judikatury Nejvyššího soudu jsou přitom stanoveny alternativně, nikoliv kumulativně, jak se snaží tvrdit a dovozovat žalovaný. Ocenění odňatého pozemku jako pozemku stavebního tak není nutné, aby byl odňatý pozemek zastavěný bezprostředně po jeho odnětí. V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4423/2018 Nejvyšší soud zdůrazňuje, že při posuzování stavebního charakteru odňatých pozemků je nutné postupovat flexibilně a alternativně a vyjmenoval skutečnosti, který měl za stavební charakter odňatého pozemku prokázat. Nejvyšší soud také opakovaně vyslovil, že pozemky, které byly odňaty za účelem výstavby, je nutné ocenit jako pozemky stavební, byť k realizaci výstavby došlo až s časovým odstupem. Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu učinil správné právní závěry, když shledal, že žalobci předloženými důkazy (včetně znaleckého posudku profesorky , jméno FO, , jméno FO, ) prokázali stavební charakter odňatých pozemků, a to včetně pozemku PK parc. č. , parcelní číslo, . Soud prvního stupně zdůraznil, že uvedený pozemek v celé své rozloze byl podle dobové územně-plánovací dokumentace vyhrazený pro rozšíření dělostřeleckých kasáren, resp. vojenského objektu, který již v době odnětí byl ve své původní době realizován. Tento závěr pak podle názoru soudu zcela jednoznačně vyplýval z textu uvedeného v územně plánovací dokumentaci, kde je uvedeno „nezastavitelno“ (vyhrazeno k veřejným účelům) v kombinaci s barvou v územně plánovací dokumentaci. Vysvětlení znalkyně považoval za přesvědčivé. Pokud je soudu prvního stupně vytýkáno, že provedl neúplné dokazování, když odmítl vyhovět návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku, pak je nutno zdůraznit, že je pouze na posouzení příslušného soudu, zda takový revizní posudek zadá či nikoliv. Závěr žalované, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které platí, že posouzení podmínek pro zadání revizního znaleckého posudku je dáno na úvaze soudu a posouzení dostatečnosti zjištění skutkového stavu (sp. zn. 22 Cdo 4445/2018). Současně platí, že nemá-li soud pochybnosti o skutkovém stavu zjištěném na základě znaleckého posudku, není povinen provést důkaz dalším znaleckým posudkem. Pokud jde o liknavost a svévoli žalovaného, je zřetelné, že dle judikatury Nejvyššího soudu a také Ústavního je zákonnou povinností žalovaného evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši. Pro určení výše restitučního nároku oprávněné osoby je rozhodující charakter, cena odňatých a nevydaných pozemků (§ 16 odst. 1 a § 28 zákona o půdě), nikoliv nesprávná interní evidence SPÚ. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že Státní pozemkový úřad má povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši (například usnesení sp. zn. 28 Cdo 536/2022). Soudní praxe je ustálena v tom, že jako přinejmenším liknavý, ba až svévolný lze kvalifikovat i takový postup žalované (jejího právního předchůdce), kterým bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným způsobem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osoby odňatých a nevydaných pozemků. Hlavním znakem liknavosti je neaktivita či jen zdánlivá aktivita na straně žalované, když v daném případě je zřejmé, že cena odňatých pozemků prokázaná žalující stranou mnohanásobně převyšuje ocenění provedené žalovanou. Při nesprávném ocenění nároku přitom žalovaná jako přečerpaný eviduje nárok i nadále. Nevyhověla-li žalovaná požadavku žalobců setrvávajících nadále na jí provedené kvantifikaci nároku, ztěžovala výrazným způsobem uspokojení restitučního nároku formou účasti žalobců ve veřejných nabídkách.

36. Pokud zpochybňuje žalovaná převoditelnost některých náhradních pozemků, uvádí žalobci k pozemku parc. č. , parcelní číslo, v , město, , že sami žalobci navrhli, aby jim byla vydána pouze část pozemků parc. č. , parcelní číslo, o výměře 8512 m2 v katastrálním území , jméno FO, , oddělená geometrickým plánem č. , číslo, , ověřeným , tituly před jménem, , jméno FO, dne 28.8.2023, když mezi účastníky bylo sporné ocenění pozemku v části označené platným územním plánem jako veřejná zeleň parková v ploše ZI, veřejná zeleň izolační, když žalobci nesouhlasili s oceněním předmětné části pozemku jako pozemku stavebního, jak tvrdil žalovaný. Nešlo tedy ze strany žalující „o rozdělení pozemku z rozmaru“, ale žalobci reagovali na průběh řízení před soudem prvního stupně ve snaze eliminovat sporné skutečnosti. Současně není správná argumentace o nepřevoditelnosti pozemku pro jeho nepřístupnost z veřejné cesty, když žalovaná přehlíží tyto skutečnosti nijak nebrání převodu náhradních pozemků, neboť se nejedná o zákonnou překážku převoditelnosti podle ust. § 6 odst. 1 zákona o stavebním úřadu (viz rozhodovací praxe NS například v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3824/2018).

37. Pokud jde o pozemky parc. č. , parcelní číslo, a , parcelní číslo, v k.ú. , obec, , u nichž žalovaná namítá nepřevoditelnost, neboť jsou určeny k zastavění rodinnými domy, pak tato skutečnost nepředstavuje zákonem stanovenou překážku převoditelnosti (například NS sp. zn. 28 Cdo 1900/2020).

38. Pokud jde o pozemek p.č. , parcelní číslo, , obec, , žalovaná namítá, že pozemek je nepřevoditelný jako součást funkčního celku navazující na zahradu rodinného domu ve vlastnictví třetí osoby. Při posuzování funkční souvislosti pozemku se stavbou je nutno přihlížet k celkovému účelovému propojení dotčených pozemků s ostatními nemovitostmi tvořícími vzájemně provozní areál. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 393/2019 jasně konstatoval, že souvislost náhradního pozemku se stavbou, tedy to, zda je náhradní pozemek nepřevoditelný z tohoto důvodu, je třeba posuzovat vždy individuálně na základě skutkových okolností daného případu, když nelze vyloučit, že pozemek, který by nebylo možné oprávněné osobě vydat podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě bude s ohledem na konkrétní okolnosti případu možné vydat jako pozemek náhradní. Platí přitom, že aby bylo možné pozemek považovat za součást areálu, musí pozemek přímo souviset se stavbou a být nezbytně nutný k tomu, aby mohla být tato stavba řádně užívána. Nic takového (například zajištění přístupu ke stavbě atp.) v daném případě prokázáno nebylo, když předmětný pozemek majitel domu ani nijak nevyužívá. Současně platí, že sama žalovaná strana pozemky takového druhu ve veřejných nabídkách opakovaně nabízí.

39. Pokud jde o pozemek parc. č. , parcelní číslo, v , obec, , namítá žalovaná na jeho nepřevoditelnost, aniž by ovšem v odvolání byl uveden důvod. V řízení však žalovaná opírala tuto argumentaci o sdělení obce , obec, ze dne 27.4.2022, tedy určení tohoto pozemku k zastavění. Podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o Státním pozemkovém úřadu jsou však z převodu na oprávněné osoby vyloučeny pouze pozemky určené k zastavění veřejně prospěšnými stavbami či stavbami dopravní infrastruktury. V daném případě je tedy tato námitka bezpředmětná, jelikož výše uvedený pozemek se dle územního plánu nachází na území vymezeném jako plocha smíšená, obytná. Dále žalovaná uvedla, že obec výslovně uvedla, že žádá o vydání části tohoto pozemku z důvodu stavby na jiném pozemku ve svém vlastnictví, a to pouze pro účely provedení stavebních úprav na tomto pozemku. Tato skutečnost nepředstavuje žádnou zákonnou a judikaturní odvozenou překážku převoditelnosti náhradních pozemků.

40. K pozemku parc. č. 294/4 žalovaná zdůraznila, že námitka nepřevoditelnosti, jelikož má být pozemek součástí rozvojového programu státu pro realizaci záměru podpory bydlení (je tedy ve veřejném zájmu, aby tento pozemek zůstal ve vlastnictví státu) uplatnila žalovaná jednak po koncentraci řízení před soudem prvního stupně, jednak je argumentace žalované v rozporu s interpretací ve vztahu s co nejvstřícnější interpretací restitučních zákonů ve vztahu k oprávněným osobám v duchu snahy o zmírnění křivd, v jejichž důsledku k odnětí majetku došlo (Pl. ÚS 10/13).

41. Pokud jde o aktuální výši restitučního nároku, činila tato celkem 4 861 844,12 Kč, když v mezidobí od podání žaloby byly restituční nároky žalobců částečně uspokojeny v řízení vedeném před Okresním soudem v Kutné Hoře a byly jim vydány pozemky v hodnotě , částka, , Okresním soudem v Mělníku pak byly vydány náhradní pozemky v hodnotě 956 910,5 Kč. Restituční nárok tedy zůstal neuspokojen co do výše 3 628 923,27 Kč, z toho restituční nárok , Jméno zainteresované osoby 0/0, 2 108 328,13 Kč, , Jméno zainteresované osoby 1/0, 537 395,71 Kč, Evžena Kotrby 491 599,71 Kč, stejně jako , Jméno zainteresované osoby 3/0, , přičemž , Jméno zainteresované osoby 0/0, se domáhá náhradních pozemků ve výši 1 047 711,38 Kč a ostatní žalobci 285 739,47 Kč. K přečerpání nároku tedy v žádném případě dojít nemohlo.

42. Žalobci se odvoláním do výroku III., o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudem prvního stupně, odvolali proti výši přiznané náhrady. Zdůraznili, že předmětné řízení a uspokojení nároku převodem náhradního pozemku oprávněné osoby je řízení o určitém způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř., když nárok oprávněné osoby lze uspokojit vícero způsoby a soud v řízení není žalobním návrhem vázán. Z toho žalobci dovozují, že v řízení realizovali plný úspěch, neboť jejich žaloba byla shledána důvodnou a byly jim přisouzeny náhradní pozemky v důsledku čehož jim měla být přiznána plná náhrada nákladů řízení. V případě, že žalobce ve sporu o přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu prokáže základ svého nároku, je namístě přiznat i částečně úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Žalobci i s ohledem na výše uvedené mají za to, že pokud byl nahrazen projev vůle žalované na uzavření smlouvy k převodu náhradních pozemků v celkové hodnotě 1 904 929,78 Kč, byli ve věci plně úspěšní, což ostatně uzavírá i soud prvního stupně, měla být každému ze žalobců přiznána plná náhrada nákladů řízení vypočtená z hodnoty předmětu řízení ve výši 1 904 929,78 Kč, následně snížena o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Ustálená rozhodovací praxe přitom pro účely stanovení výše náhrady nákladů řízení uzavřela, že pro účely stanovení výše je rozhodná hodnota pozemků, k jejichž převodu je nahrazena rozsudkem vůle žalovaného (postupem podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Tato praxe je ustálena i Nejvyšším soudem při výpočtu náhrady nákladů dovolacího řízení v obdobných věcech (například rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3452/2017). U pozemků je tedy základním kritériem, a to bez jakékoliv další modifikace. Právě v tom tedy spatřují žalobci pochybení soudu prvního stupně, kdy tento zcela zjevně nerespektoval výše uvedené, když jako tarifní hodnotu sice určil hodnotu podílu náhradních pozemků, které byly přisouzeny jednotlivým žalobcům, nikoliv však hodnotu náhradních pozemků jako celku.

43. O odvolání žalobců do výroku III. považovala za nedůvodné žalovaná. Výpočet soudu prvního stupně považovala za správný (samozřejmě s výhradou jejího meritorního odvolání, ze kterého logicky dovozuje, že nárok žalobců na úhradu nákladů řízení vůbec není dán). Podle žalované nelze přistoupit na argumentaci žalobců, ze které plyne, že by jim měly být přisouzeny vyšší náklady, protože jsou restituenti.

44. Obě odvolání byla podána oprávněnými osobami v režimu § 201 o.s.ř., byla přípustná ve smyslu § 202 o.s.ř. a včasná ve smyslu § 241 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí, a to v intencích ust. § 212 a 212a o.s.ř., a to při jednání odvolacího soudu.

45. V průběhu odvolacího řízení vzala žalující strana zpět část žaloby, ve které se domáhala převodu pozemku v k.ú. , obec, u , město, č. p.č. , parcelní číslo, , a to proto, že v mezidobí (v průběhu odvolacího řízení došlo k naplnění výlukového důvodu, v případě tohoto pozemku a sice jeho zařazení do rezervy státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. S částečným zpětvzetím žalovaná strana souhlasila, proto odvolací soud (vyjádřeno v části výroku I.) přistoupil k zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení o té části žaloby, ve které se žalující strana domáhala právě převodu tohoto pozemku, a to postupem dle § 222a odst. 1 o.s.ř.

46. Za obdobného použití § 220 o.s.ř. současně soud odvolací soud přistoupil k dílčí změně napadeného rozsudku a zamítnutí části nároku, konkrétně uplatněného pod bodem I./VI., ve kterém soud prvního stupně doslovně převzal tu část žalobního petitu, kterým žalující strana vyjadřovala domnělý podpis předmětné smlouvy. Odvolací soud má za to, že v případě, že smlouva je uzavírána prohlášením vůle žalované strany, pak za ofertu je nutno považovat žalobu a za akceptaci, tedy uzavření smlouvy, právní moc rozsudku prohlašujícího vůli žalované strany. Předmětný žalobní petit přitom obsahoval prázdná (vytečkovaná) místa, která by mohla být i předmětem případného zneužití. Odvolací soud proto dospěl k závěru o vhodnosti eliminace této části žaloby a formálně tedy jejího zamítnutí. Odvolací soud pouze připomíná, že občanskoprávní soud je vázán nárokem, jehož podstatu je nutno vystihnout ve výroku soudního rozhodnutí, není však zcela vázán žalobním petitem, od kterého je možno se odchýlit, aniž by tím byla podstata uplatněného nároku postižena. Současně odvolací soud změnil část výroku I./II., a to v návaznosti jednak na částečné zastavení řízení (viz výše) jednak na částečné zamítnutí žaloby okresním soudem, který v daném ustanovení nesprávně uvedl hodnotu všech pozemků uplatněných žalobou včetně dvou jím zamítnutých.

47. Ve zbytku považoval napadený rozsudek odvolací soud za věcně správný, a proto přistoupil k jeho potvrzení podle § 219 o.s.ř. Odvolací soud předně konstatuje, že skutkové závěry přijal soud prvního stupně na základě řádně provedeného dokazování, bez procesních vad, když se nelze ztotožnit s argumentací žalované strany, že bylo povinností soudu prvního stupně realizovat ve věci revizní znalecký posudek. Ten je namístě tehdy, pokud je znalecký posudek zadaný v konkrétním řízení nepřesvědčivý či jinak vadný, nebo pokud je provedeno více znaleckých posudků s opačným závěrem a v rámci jejich vyhodnocení nelze dospět k závěru o tom, který ze znaleckých posudků je přesvědčivý a má být použit jako základ zjištění skutkového stavu ve věci. Taková procesní situace v daném řízení nebyla. Znalkyně své závěry srozumitelně odůvodnila ať již v písemném vyhotovení znaleckého posudku, tak v rámci svého výslechu. Znaleckým posudkem zjišťované parametry přitom odpovídaly právní normě, jak ostatně vyplynulo z jiných řízení, která byla založena na řešení (po skutkové i právní otázce stejné předběžné otázky, tedy ocenění sporných pozemků, především tedy pozemku p.č. , parcelní číslo, v k.ú. , část města, ). Žalovaná v daném řízení nenabídla žádné nová skutková tvrzení ani nové důkazy či přístupy, které by okresní soud měly vést k odchýlení se od právních závěrů soudů v jiných řízeních (citovaných výše), nebo vést ke zpochybnění skutkového stavu tak, jak byl soudem prvního stupně zjištěn. Soud prvního stupně se přitom logicky a přesvědčivě vypořádal se všemi skutkovými argumenty, které žalovaná vznesla v daném směru (k ocenění sporného pozemku i k otázce dostatečné aktivity žalobců v nabídkových řízeních či problematice liknavého přístupu žalované při uspokojení restitučního nároku žalobců). Odvolací soud tedy s uzavírá, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným skutkovým závěrům. Z tohoto důvodu je možné odkázat na usnesení NS sp. zn. 29 Cdo 345/2011 ze dne 16.11.2011, podle kterého vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právních posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje své rozhodnutí na zelené louce a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně. V posuzovaném případě soud prvního stupně neprovedl dokazování, navrženými znaleckými posudky, resp. revizním znaleckým posudkem a výslechem pracovníků žalované. Vysvětlil však dostatečným způsobem v souladu s ust. § 157 odst. 2 o.s.ř., a to i s odkazem na citovanou judikaturu, důvody, pro které takto postupoval. Zdůraznil především, že vyhotovení posudku stvrzeného ještě výslechem znalkyně nevykazuje žádné vady, které by svědčily o nedostatcích formálních či věcných a pověřená znalkyně při výslechu před soudem reagovala na vznesené dotazy, když ani zde se neobjevily nesrovnalosti, které by odůvodnily přezkum posudku jiným znalcem či ústavem. Zpracování znaleckého posudku je ponecháno na úvaze soudu, když vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde bude mít soud pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce).

48. Znalecký posudek znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který byl ve věci zpracován, přitom odpovídá všem formálním i věcným náležitostem vyžadovaným zákonem č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících účinný do 31.12.2020 i právní úpravy navazující tedy zákona č. 254/2019 Sb. Znalkyně je zapsána v seznamu znalců, soud prvního stupně ji ustanovil zákonným způsobem a před jejím výslechem ji řádně poučil podle § 127 o.s.ř. Z protokolu o ústním jednání se podává, že výslech znalkyně se uskutečnil standardně a zákonně, když účastníci řízení kladli otázky, které znalkyně vyčerpávajícím způsobem zodpověděla. Soud prvního stupně dostatečně přesvědčivě vysvětlil, že závěry této znalkyně vyhodnotil jako přesvědčivé a náležitě logicky odůvodněné a tudíž v řízení nebyla založena vada. Odvolací soud tak nesdílí kategorický závěr žalované obsažený v odvolání proti rozsudku o tom, že znalkyně předložila „nepravdivý znalecký posudek“.

49. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s argumentací procesní obrany žalované před soudem prvního stupně, která se opětně objevuje i v rámci jí uváděných odvolacích důvodů, i po stránce právní. Nutno zdůraznit, že žalovaná strana nemá založenou právní argumentaci svého odvolání na konfrontaci postupu soudu prvního stupně či jeho právních závěrů s právní normou, resp. jednotlivá ustanovení zákona o půdě interpretovaných četnou judikaturou Nejvyššího soudu narozdíl od argumentace strany žalující, ale v podstatě přistupuje k procesní obraně tak, že zpochybňuje systém převádění náhradních pozemků v režimu § 11a zákona o půdě mimo nabídkové řízení jako takový, a to poměrně obecnými (až místy politickými) argumenty např. o omezených zdrojích státního rozpočtu, o tom, že ať Státní pozemkový úřad přistoupí k věci jakkoliv (realizuje přecenění nároku či nikoliv), je to ve výsledku jedno atp. Argumentace žalované strany současně naráží na spekulace o politické vůli aktérů daného procesu (míněno procesu nikoliv tohoto soudního, ale procesu uspokojování restitučních nároků mimo nabídková řízení obecně). Řada argumentů strany žalované je přitom otevřeně postavena nikoliv na faktech, ale spíše dojmech spekulacích („žalovaná se nemůže zbavit dojmu“ …) Procesní obrana je pak postavená na rozporování závěrů Nejvyššího soudu, které byly přijímány nejen obecně, ale i v případě konkrétního restitučního nároku žalobců v soudních řízeních vyjádřených v rozsudcích NS výše citovaných). Odvolací soud neshledal v žádném z těchto argumentů důvody, pro které by neměl judikaturu Nejvyššího soudu (včetně soudem prvního stupně v rámci jeho rozhodnutí zmíněnou) respektovat či se od ní měl odchylovat. Je zřejmé, že základ argumentace soudu prvního stupně je postaven na závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (to je prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osoby odňatých a nevydaných pozemků (srov. například usnesení NS ze dne 21.6.2016 sp. zn. 28 Cdo 155/2016), když proto nebylo možné na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách. Pro jeho aplikaci shledal odvolací soud ve skutkových závěrech soudu prvního stupně dostatečný podklad. Jak již konstatováno výše, rozsudek soudu prvního stupně je natolik kvalitní, nejen pokud jde o skutkové závěry, ale i argumentaci právní, že na něj lze blíže v plném rozsahu odkázat.

50. Pokud žalovaná v rámci odvolání dále vypíchla některé z pozemků, u kterých shledává důvody pro jejich posouzení jako nevhodných k převodu, pak tato argumentace nebyla případná (vyjma pozemku č. , parcelní číslo, v k.ú. , obec, u , město, , kde ovšem zásadní argumenty pro jeho nepřevedení vznikly až v řízení odvolacím, kdy došlo k zařazení tohoto pozemku do územní rezervy - viz výše). S ostatními argumenty žalované strany se odvolací soud neshoduje a ztotožňuje se s jednotlivou argumentací okresního soudu k jednotlivým pozemkům. Dokazování v daném směru postupem podle § 213 odst. 4 o.s.ř. bylo doplněno toliko v případě pozemku p.č. , parcelní číslo, v k.ú. , obec, , kde žalovaná strana (poněkud spekulativně) vyjadřovala obavy z motivace, pro kterou žalobci tento malý a velmi obtížně využitelný pozemek požadují převést, a to ve vztahu k možnému „vydírání“ vedlejšího účastníka , Jméno zainteresované osoby 4/0, , s jehož pozemkem sousedí. Z náhledu do ortofoto map v rámci evidence katastru nemovitostí však bylo zjištěno, že pozemek p.č. 3620, který taktéž je předmětem převodu, je mnohonásobně větší a nebyl z hlediska jeho převoditelnosti, ani vhodnosti, žalovanou jakkoliv sporován, sousedí s pozemky vedlejšího účastníka významně a blíže a není proto jasné, proč při současném využití obou těchto pozemků by měly vznikat obavy o způsob jeho využití či pochybnosti o jeho zemědělské využitelnosti. Žalovaná strana namítla, že do pozemku p. č. , parcelní číslo, ústí druhý výjezd z pozemku vedlejšího účastníka. Na to odvolací soud konstatuje, že přes tento výjezd by se ovšem vedlejší účastník nedostal nikam jinam než opět na pozemek p.č. , parcelní číslo, , který je předmětem vydání a nezpochybněný. Odvolací soud má tedy za to, že procesní obrana v tomto směru je nedůvodná a nesdílí, stejně jako soud prvního stupně, pochybnosti žalované o vhodnosti tohoto pozemku jako náhradního pozemku. V dalším opět odkazuje odvolací soud na závěry okresního soudu.

51. Pokud jde o napadený nákladový výrok, ztotožňuje se odvolací soud s právním názorem soudu prvního stupně a tedy i právním názorem žalované strany, když z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá (například NS sp. zn. 28 Cdo 1509/2015), že má-li být náhrada nákladů řízení vyplacena jednotlivým žalobcům, kteří jsou podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti, při výpočtu částek náhrady nákladů řízení připadajících jednotlivým účastníkům řízení je třeba vycházet z velikosti jejich podílu na nemovitosti a tedy z odpovídajícího podílu na celkové částce vypočtené z hodnoty nárokované nemovitosti. Dle názoru odvolacího soudu je využitelné toto rozhodnutí i na situaci, kdy se žalobci teprve domáhají nahrazení projevu vůle k právnímu jednání, jehož důsledkem bude, že se podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti stanou. Ostatně s žalobci lze souhlasit v tom, že pro určení výše tarifní hodnoty bude vycházeno z hodnoty věci ve smyslu § 8 advokátního tarifu, když ovšem touto hodnotou není cena nemovitosti, je-li přikázána do podílového spoluvlastnictví, ale z ní odvozená poměrná část odpovídající podílu toho kterého účastníka řízení. S touto logikou tedy bylo přistoupeno k výpočtu hodnoty úkonu právní služby v daném řízení, když ovšem oproti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud vyšel z jiné hodnoty (viz dále) převedených pozemků a sice 1 808 861,58 Kč v situaci, kdy pozemek v k.ú. , obec, p.č. , parcelní číslo, , Anonymizováno, převeden nebyl z důvodu zpětvzetí žaloby. V důsledku toho se tedy tarifní hodnota snížila v případě žalobkyně a) na 994 873,869 Kč a na 271 329,237 Kč, v případě žalobců b) – d). Pokud jde o počet provedených úkonů 20 před soudem prvního stupně byly tyto řádně odůvodněny před soudem prvního stupně a nebyly ani žalovanou stranou v rámci odvolání sporovány.

52. V rámci odvolacího řízení byla žalovaná strana plně úspěšná, když zpětvzetí žaloby ohledně pozemku p.ač. , parcelní číslo, (k.ú. , obec, u , město, ) jí nelze klást k tíži, neboť bylo důsledkem události, která nastala až v průběhu odvolání řízení (viz výše). Náklady žalobci vyčíslili na 149.184,- Kč. Jde o odměnu za úkony právní služby dle § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jako „AT“) za těchto 8 úkonů dle ustanovení § 11 odst. 1 AT v částce 12.432,- Kč za úkon v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 AT za každého ze žalobců po snížení o 20 % dle ustanovení § 12 odst. 4 AT (z punkta , částka, ): 4x sepsání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně sepsané dne 30. května 2024 [§ 11 odst. 1 písm. k) AT]; 4x sepsání vyjádření k odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 27. června 2024 [§ 11 odst. 1 písm. d) AT]; 4x účast na jednání konaném před odvolacím soudem dne 8. října 2024 [§ 11 odst. 1 písm. g) AT]; 3.600,- Kč představující náhradu hotových výdajů za 12 úkonů právní služby po 300,- Kč, ve smyslu ustanovení § 13 odst. 4 AT; , částka, představující náhradu cestovních výdajů za cestu osobním automobilem tov. zn. BMW ze sídla advokáta (, město, ) do místa soudu a zpět v celkové délce 295 km (spotřeba paliva motorové nafty činí dle údajů TP 6,4 l/100km), cena paliva za 1 litr 38,70 Kč a sazba základní náhrady za 1 km činí 5,60 Kč) dle ustanovení § 1 bodu b) vyhlášky MPSV č. 398/2023 Sb., za účelem zastupování žalobců při soudním jednání konaném dne 8. října 2024; 800,- Kč představující náhradu za 8 půlhodin promeškaných za jednu cestu ze sídla advokáta (Praha) do místa soudu a zpět vždy po 100,- Kč ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) AT za účelem zastupování žalobců při soudním jednání konaném dne 8. října 2024; 32.754,54 Kč představující DPH ve výši 21 %. Žalobci na nákladech odvolacího řízení požadují po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 188.728,54 Kč.

53. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení musel shora uvedené vyúčtování žalující strany odvolací soud korigovat. Žalobci měli téhož právního zástupce, který v odvolacím řízení realizoval celkem tři společné úkony právní služby. Podal společným podáním za každého z žalobců odvolání, a to pouze do výroku o náhradě nákladů řízení, tedy ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu jde o úkon právní služby ve výši odměny jedné poloviny, dále pak společným podáním podal vyjádření k odvolání žalované, opět za všechny čtyři žalobce, v daném případě jde o úkon podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, dále jde o účast při jednání před odvolacím soudem dne 8.10.2024, kde opět právní zástupce zastupoval společně všechny čtyři účastníky. Při výpočtu hodnoty úkonu právní služby je tedy stejně jako před soudem prvního stupně nutno vycházet ze základu 1 808 861,58 Kč, v případě žalobkyně tedy půjde o tarifní hodnotu 994 873,86 Kč, z toho hodnota jednoho úkonu právní služby 9 840 Kč, v případě žalobců b) až d) z tarifní hodnoty 271 329,24 Kč, půjde o hodnotu jednoho úkonu právní služby 7 536 Kč. Tato částka u každého z žalobců je vynásobena 2,5 (dva plné úkony a jeden úkon v hodnotě jedné poloviny právní služby – viz výše) a současně ponížena o 20 % s odkazem na § 12 odst. 4 AT. Každému ze čtyř žalobců současně je připočtena částka 1022,5 Kč, která odpovídá jedné čtvrtině nákladů, které žalující strana důvodně vyúčtovala za ztrátu času ve výši 8 půlhodin, tj. 800 Kč, cestovné ve výši 2 390 Kč, nikoliv však za vyúčtování režijních paušálů podle § 13 advokátního tarifu, kterých nenáleží straně žalující 12, ale toliko tři (3 x 300 Kč). Pokud totiž advokát realizuje jedním podáním (jednou účastí atp.) společný úkon za více zastoupeních, náleží mu sice snížená odměna za každého z takto zastoupených, ovšem pouze jeden společný režijní paušál (právní zástupce žalobce při odeslání odvolání neplatil 4 x poštovné atd.). Po navýšení o DPH 21% tak činí celkové náklady, na které má žalobkyně a) v odvolacím řízení nárok 25 050 Kč, po přičtení nákladů před soudem prvního stupně ve výši 246 110,67 Kč (viz výše) jde celkem o částku 271 160,69 Kč. V případě žalobců b) – d) je stejným způsobem dopočtena hodnota u každého z nich nákladů odvolacího řízení ve výši 19 474,34 Kč, po připočtení nákladů řízení před soudem prvního stupně 190 353,87 Kč, celkem každému náleží z nich 209 828,21 Kč.

54. Současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů ve vztahu mezi žalobci a vedlejším účastníkem. Ten přitom měl právní zájem vztahující se k pozemku p.č. 3631, v řízení nebyl úspěšný, nicméně úspěch žalobců v daném směru byl nepatrný a náhrada nákladů řízení je jim v celém kontextu přiznána ve vztahu k žalovanému.

55. Závěrem odvolací soud zdůrazňuje, že nedílnou součástí tohoto rozsudku je geometrický plán č. , parcelní číslo, , ověřený , tituly před jménem, , jméno FO, dne 28. 7. 2023. Pokud jím byl od stávajícího pozemku p.č. , parcelní číslo, o výměře 11 777 m2 oddělen pozemek č. , parcelní číslo, o výměře 3265 m2, pak tento nově oddělený pozemek zůstává ve vlastnictví žalované.