8 Co 1082/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČ: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta , o zaplacení 39 594 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23. prosince 2024. č.j. 2C 237/2016–808,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 568 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu (výrok I.), kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 39 594 Kč s příslušenstvím a rozhodl o jeho povinnosti zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 153 752,08 K (výrok II.). Ve výroku III. pak rozhodl o povinnosti žalobce k úhradě náhrady nákladů řízení státu, a to v částce 115 276 Kč.

2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalovaná jako obchodní společnost, která vyrábí a montuje zastřešení bazénů, žalobci na základě objednávky číslo , číslo, ze dne 15.11.2013 dodala na adresu jeho bydliště a provedla tamtéž montáž zastřešení bazénu. Dílo bylo převzato dne 6.12.2013 a zaplacena sjednaná cena 79 188 Kč. Žalobce však následně zjistil, že v deskách zastřešení systému se vytvořil trvalý a neodstranitelný kondenzát vody, respektive vodní páry, což považoval za vadu, kterou reklamoval u žalované. Ta reklamačním protokolem ze dne 29. 10. 2014 reklamaci zamítla, coby neoprávněnou s tím, že kondenzát je v rozsahu i v místě obvyklém a jedná se o nevyhnutelnou vlastnost dutinového polykarbonátu. Dne 4. 12. 2015 zaslal žalobce žalované opakovanou reklamaci, ve které uvedl, že na základě několika na sobě nezávislých odborných konzultací zjistil, že se o vadu skutečně jedná a že vznikla při montáži vadnou izolací výrobku. Vada díla podle žalobce byla odstranitelná například výměnou polykarbonátových dílů za nové, správně utěsněné. Žalobce uplatnil nárok na opravu díla a pro případ neodstranitelnosti vady pak nárok na slevu ve výši 50 % ceny díla, tedy právě žalovanou částku 39 594 Kč. Žalovaná v den, kdy obdržela tuto druhou reklamaci žalobce, tedy 7. 12. 2015, reagovala odpovědí, ve které prohlásila, že reklamovaná vada je neodstranitelná, odstoupila od kupní smlouvy číslo , číslo, a sdělila, že je připravena vrátit cenu díla a provést demontáž. Dne 18. 12. 2015 žalobce emailem sdělil, že s tímto vyřízením reklamace nesouhlasí a požaduje slevu ve výši 50 % z kupní ceny.

3. Žalovaná nesouhlasila s uplatněným nárokem, učinila sice nesporným uzavření žalobcem tvrzené smlouvy o dodávce a montáži zastřešení bazénu i o reklamaci vad díla žalobcem, považovala však uplatněný nárok za nedůvodný. Žalobce svůj uplatněný nárok dovozuje od domnělé vady výrobku, kterou spatřuje ve tvorbě kondenzátů vodní páry v dutinkovém polykarbonátu, ze kterého je zastřešení bazénu zhotoveno. Reklamovaná vada není vadou výrobku, nýbrž vlastností výrobku vycházející z jeho konstrukce a materiálu, ze kterého je výrobek zhotoven. Žalobce byl při sjednání zadání díla, to je při vyhotovení objednávky, seznámen s povahou díla, jeho konstrukcí, použitým materiálem a z toho vyplývajícími vlastnostmi díla, zejména pak také ze skutečnosti, že konstrukce zastřešení neumožňuje ochranu polykarbonátových desek proti výskytu a kondenzaci vody v dutých profilech těchto desek, tedy, že její výrobek má tuto specifickou vlastnost, která je u výrobků dané cenové hladiny obvyklá.

4. Okresní soud ve věci rozhodl již rozsudkem ze dne 28. 6. 2019, č.j. 2 C 237/2016–342. Ztotožnil se v něm s argumentací žalovaného o tom, že kondenzát vody v dutinkách výrobku představuje vlastnost, nikoliv vadu tohoto výrobku a žalobce takto poučený tedy musel s touto vlastností počítat. Zdůraznil také, že žalovaný se v průběhu celého sporu snažil věc řešit nabídkou žalobci vrácením celé kupní ceny s tím, že provede demontáž zastřešovacího systému, což tento neakceptoval. Soud prvního stupně dále zdůraznil, že po koncentraci řízení nebylo možné přihlédnout k podání žalobce, kterým doplnil závěrečný návrh a uvedl, že k pronikání vody do dutin dochází neutěsněnými otvory, což již není vlastnost materiálu, ale důsledek nekvalitního těsnění. Nekvalitnost těsnění přitom v žalobě namítnuta nebyla.

5. Na základě odvolání žalobce bylo následně vedeno řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích jako soudem odvolacím, který rozsudkem ze dne 3. 12. 2019, č.j. 8 Co 1620/2019-382 rozsudek soudu prvního stupně meritorně potvrdil (změnil jej toliko v nákladovém výroku). Odvolací soud se totiž ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v tom směru, že na místě bylo aplikovat ustanovení § 648 odst. 1, 2 obč. zák., tedy občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Neztotožnil se s náhledem žalobce, že ustanovení § 648 obč. zák. umožňuje volbu nároku z odpovědnosti za vady, ale rigidně definuje předpoklady toho kterého nároku a upozornil, že tvrzení žalobce vnímá jako rozporuplná, postavená tak, že jím zvolený nárok smyslu § 648 odst. 1, 2 obč. zák. neodpovídá, o čemž svědčilo i dovysvětlení žalobce, který prohlásil, že celkovým cílem jeho právního postupu je odstranění vady, které však nežádá po žalovaném, ale bude jej (z od něj získané slevy) objednávat u jiného subjektu, jednoduše proto, že žalovaný vadu odstranit nechce, neboť ji neuznává.

6. Na základě dovolání podaného žalobcem proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, zrušil jeho rozsudek Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 25. 1. 2022, č. j. 33 Cdo 1880/2020-426. Nejvyšší soud uvedl, že ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobce se v souvislosti s reklamací uplatněnou dne 4. 12. 2015 domáhal odstranění vady věcí její opravou. Nárok na slevu z věci začal požadovat až po uplatnění reklamace (v podání ze dne 18. 12. 2015), a to podmíněně pro případ, pokud by šlo o vadu neodstranitelnou. Podanou žalobu (požadavek na přiměřenou slevu) přitom odůvodnil tím, že v dotyčném podání (ze dne 18. 12. 2015) uvedl, že se způsobem vyřízení reklamace nesouhlasí, požaduje slevu z ceny věci. Z toho je zřejmé, že žalobce neprovedl změnu volby nároku, jak dovodil odvolací soud, ale (v reakci na způsob vyřízení reklamace žalovanou, která označila vadu neodstranitelnou) nárok na slevu z ceny uplatněné pro případ, že jde o vadu neodstranitelnou. I kdyby vytýkané vady byly odstranitelnými vadami a žalobci tudíž svědčil nárok na odstranění vad věci (nikoliv nárok na slevu z ceny ve smyslu § 648 odst. 1 obč. zák.), pak je třeba zdůraznit, že smlouva se řídí s ohledem na postavení účastníků pravidly uzavírání spotřebitelských smluv a tudíž se na ně vztahuje zákon o ochraně spotřebitele. Podle § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele musí být reklamace včetně odstranění vady vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace. Z učiněných skutkových zjištění přitom vyplývá, že žalobce dne 4. 12. 2015 reklamoval vadu spočívající ve vadně provedené izolaci s tím, že požadoval opravu věci. Nárok na slevu z ceny uplatnil v reakci na přípis ze dne 7. 12. 2015, jímž žalovaná jeho reklamaci neuznala (vada na zastřešení, kterou reklamuje je neodstranitelná, rosení dutinek je jedna z vlastností dutinkového PVC) s tím, že nevyhoví uplatněnému nároku na opravu věci (jsme nuceni pro Vaši plnou spokojenost odstoupit od kupní smlouvy, věc vyřešíme tak, že Vám vrátíme celou Vámi zaplacenou částku na zastřešení a zastřešení do 14 dnů demontujeme). Protože právo od smlouvy odstoupit žalované nenáleží (nemá oporu v zákoně), přičemž reklamaci neuznala důvodnou, nastala situace předvídaná v § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele, podle něhož se žalobcem řádně a včas reklamované vady staly subjektivně neodstranitelnými, vzniklo právo z odpovědnosti za vady ve smyslu § 648 odst. 2 poslední věty obč. zák. Je proto namístě se zabývat tím, zda žalobce takové právo řádně uplatnil, neboť platí, že neodstraní-li zhotovitel vadu opravené nebo upravené věci v dohodnuté lhůtě vyplývající z ustanovení § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. a objednatel nezvolí právo na zrušení smlouvy či na přiměřenou slevu z ceny opravu nebo úpravy věc, zůstává objednateli zachováno právo na bezplatné odstranění vady. Odvolací soud však posuzoval svůj právní závěr o tom, zda se vada stala subjektivně neodstranitelnou v kontextu podání ze dne 7. 12. 2015 pouze ve vztahu k předchozí reklamaci z 24. 9. 2014, nikoliv ve vztahu k reklamaci (skutkově rozšířené) uplatněné dne 7. 12. 2015. Odvolacímu soudu lze tak přisvědčit, že žalobce v kontextu reklamace ze dne 7. 12. 2015 nároku z titulu subjektivní neodstranitelnosti vady vyplývající z nevyřízení předchozí reklamace uplatněné dne 24. 9. 2014 nedovolává, nicméně i z jeho tvrzení uvedeného v žalobě vyplývá, že nárok slevu z ceny uplatňuje pro případ neodstranitelnosti vady reklamované dne 7. 12. 2015, jestliže dne 18. 12. 2015 žalované sdělil, že s jí navrženým způsobem vyřízení této druhé reklamace nesouhlasí. Krom výše uvedeného pak dovolací soud deklaroval pochybnost o tom, zda účastníky uzavřená smlouva, jejímž předmětem bylo zhotovení zastřešení bazénu, se řídí zvláštní úpravou o zhotovení věci na zakázku (§ 644 a násl. obč. zák.). Z tohoto pohledu je nutné se zabývat tím, zda šlo o vytvořené nové samostatné věci nebo o zhotovení součásti věci již existující.

7. Odvolací soud vázán shora uvedenými závěry Nejvyššího soudu se zabýval (srovnej usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 8 Co 1620/2019-441 ze dne 5.4.2022) tím, zda účastníky uzavřená smlouva má povahu smlouvy o zhotovení věci na zakázku podle § 644 a násl., anebo jde pojmově o smlouvu o opravě a úpravě věci podle § 652 a násl. obč. zák. Podstatou prvního smluvního typu je vytvoření samostatné věci, zatímco v případě druhého jmenovaného smluvního typu (smlouva o úpravě věci) jde o zhotovení součásti věci již existující.

8. Podle § 652 odst. 1 obč. zák. platí, že jde-li o opravu nebo úpravu věci vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci; zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci. Podle § 652 odst. 2 obč. zák. úpravou věci je činnost, kterou se zejména mění povrch věci nebo její vlastnost. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 4762/2018 ze dne 22. 4. 2020 uvádí Nejvyšší soud, že pokud je předmětem smlouvy zhotovení části již existující věci, nejde o smlouvu o zhotovení věci na zakázku, neboť vytvoření pouze části věci nevzniká nově samostatná věc, nýbrž se jen mění dosavadní kvalita či vlastnost věci, k níž součást náleží. V takové věci jde o smlouvu o opravě a úpravě věci (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák a kol. občanský zákoník II., § 460 až 880, Komentář, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, 1827, s.). Nejvyšší soud uvedl: „Smlouva, jejímž předmětem je dodávka a montáž oken na domě, je typickým příkladem takové smlouvy. Právě výsledek činnosti zhotovitele, tedy vytvoření nového hmotného předmětu odlišuje smlouvu o zhotovení věci od smlouvy o opravě a úpravě věci, což má význam i z hlediska délky záruční doby a rozsahu odpovědnosti“. V poměrech této věci účastníci uzavřeli smlouvu, kterou si žalobce od žalovaného objednal zastřešení bazénu, když tato smlouva konkretizuje rozměry, volitelné doplňky, úpravy konstrukce bazénu a cenu. Objednávka obsahovala přílohy, mezi které patřil i nákres podkladu (betonu kolem bazénu pro uložení kolejiště), stavební připravenost, záruční podmínky a pokyny pro užití výrobku). Z těchto skutkových zjištění a z jejich srovnání s obdobným případem (výroba, dodávka a montáž nových oken v rodinném domě) lze uzavřít, že zastřešení bazénu, které (jak tvrdí i žalobce) má plnit funkci zakrývací, estetickou a izolační ve vztahu k hlavní věci, tedy bazénu, má povahu součásti věci a účastníci tedy uzavřeli smlouvu o úpravě věci podle § 652 a násl. obč. zák. (nikoliv tedy o opravě, kterou by bylo pouze odstraňování vady věci původní).

9. Podle § 653 obč. zák. platí, že zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená úprava věci při převzetí (upravené) věci objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Podle § 653 odst. 2 obč. zák. zhotovitel odpovídá také za vady, jejichž příčinou je vadnost věci, která má být upravena či nevhodnost pokynů objednatele, jestliže ho na vadnost či nevhodnost pokynů neupozornil. Podle § 654 odst. 1 obč. zák. je záruční doba 3 měsíce, není-li sjednána nebo zvláštními předpisy stanovena jinak. Podle § 655 odst. 1 obč. zák. je-li věc opravena nebo upravena vadně, má objednatel právo na bezplatné odstranění vady, zhotovitel je povinen vadu odstranit nejdéle v dohodnuté lhůtě, nelze-li vadu odstranit nejdéle v dohodnuté lhůtě, nelze-li vady odstranit nebo neodstraní-li ji zhotovitel v dohodnuté lhůtě, anebo vyskytne-li se vada znovu, má objednatel právo na zrušení smlouvy nebo snížení ceny opravy nebo úpravy věci. Podle § 655 odst. 2 obč. zák. práva zodpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době, jinak zaniknou. Doba od uplatnění práva až po provedení úpravy věci se do záruční doby nepočítá, zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i provedení opravy nebo úpravy a o době jejího trvání.

10. Pokud tedy dojde ke srovnání právní úpravy smlouvy o odpovědnosti za vady ze smlouvy o opravě a úpravě věci s právní úpravou smluvního typu zhotovení věci na zakázku, kterou podrobněji citoval a vykládal Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozhodnutí (viz odst. 6) je zřejmé, že základní odlišnost obou typů odpovědnosti za vady uvedených smluvních typů spočívá v délce záruční doby, která je u smlouvy o opravě a úpravě věci významně kratší, což však v poměrech v dané věci nemá žádný význam, neboť doba záruční doby byla sjednána. Stejně tak, pokud jde o konstrukci nároku na přiměřené snížení ceny opravy a úpravy věci, nehraje předchozí právní posouzení (zhotovení věci na zakázku) a nakonec dovozené dle smlouvy o opravě a úpravě věci žádný rozdíl v pohledu na nároky strany žalující, neboť Nejvyšší soud jednak dovozuje odpovědnost za vady také podle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., jehož aplikace na oba smluvní typy se neliší, jednak úprava ustanovení § 652 a násl. obč. zák. není z hlediska rozsahu práv objednatele užší a všechny právní argumenty Nejvyšším soudem vyslovené ve vztahu k jinému smluvnímu typu (zhotovení věci na zakázku) jsou plně využitelné i pro smluvní typ smlouvy o úpravě věci.

11. Odvolací soud tedy uzavřel (vázán závěry Nejvyššího soudu), že právo z odpovědnosti za vady upravené věci uplatní objednatel u zhotovitele důvodně tehdy, jestliže reklamovaná závada je vadou v právním smyslu (viz dále), jestliže tuto vadu měla věc při převzetí (z povahy skutkových tvrzení je toto zřejmé, neboť žalobce argumentuje tím, že vada má spočívat ve vadné instalaci a absenci některých izolačních součástí výrobku, tedy izolační pásky atp.), vyskytla se a byla uplatněna v záruční době (ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že žalobce převzal dílo dne 6. 12. 2013, když záruční doba byla sjednána na 24 měsíců od data prodeje. Do 24 měsíců od tohoto data se přitom žalobce práva na poskytnutí přiměřené slevy v záruční době dovolal, neboť skutkové poměry dané věci, jak uvádí Nejvyšší soud (viz výše), je nutné hodnotit z podání ze dne 7. 12. 2015 ve vztahu k reklamaci z 24. 9. 2014, ale také ve vztahu k obsahu samotného tohoto podání. Žalobce tedy uplatnil nárok na slevu z ceny pro případ „neodstranitelnosti vady“, reklamované 7. 12. 2015. Jestliže dne 18. 12. 2015 sdělil, že s navrženým způsobem vyřízení druhé reklamace nesouhlasí (k tomu nutno odkázat na důsledky nevyřízení reklamace ve 30 denní lhůtě ve smyslu § 19 odst. 3 zákona na ochranu spotřebitele), pak je nutno hledět na vadu jako neodstranitelnou (viz výše závěry Nejvyššího soudu).

12. Po vyjasnění právních předpokladů uplatněného nároku zbývalo tedy posoudit, zda, vada, které se dovolává žalobce, spočívající v tom, že dutiny polykarbonátu mají být uzavřeny hliníkovou páskou, jinak je dílo provedeno nikoliv řádně a v důsledku vadné izolace (netěsnosti) vniká otvory do prostoru dutiny v polykarbonátu nadměrné množství vlhkosti, která má původ především v tomto průniku, nikoliv ve vzdušné vlhkosti, je skutečně vadou v právním slova smyslu. Aby takový právní závěr bylo možno učinit, bylo potřeba odborného posouzení skutkových předpokladů právního pojmu vady, když podle § 499 obč. zák. předpokládal, že věc v době plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali. Odvolací soud se proto zabýval těmito skutkovými závěry Okresního soudu v daném směru, které tento učinil na základě několika znaleckých posudků a námitkami žalobce proti nim.

13. Podle § 132 o. s. ř. hodnotí soud důkaz podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z rozsudku soudu prvního stupně č.j. 2 C 237/2016-342 žádné konkrétní hodnocení důkazů nevyplývalo. Ve 21. odstavci odůvodnění tento sice uváděl, že důkazy byly hodnoceny, nikde však toto hodnocení nezmínil a rovnou učinil skutkový závěr, ve kterém rozdíly mezi znaleckými posudky, které provedl k důkazu, nevysvětluje, resp. nevysvětlil, proč z předložených znaleckých posudků považoval právě ten, který zpracoval znalecký ústav , právnická osoba, ., za správný a ostatní nikoliv. Odvolací soud konstatoval, že shledal ve výstupech znaleckého posudku znaleckého ústavu , právnická osoba, . některé rozpory, pro které jej alespoň v podobě, ve které je zatím předkládán, považuje za málo přesvědčivý. V podání (došlém soudu prvního stupně dne 30. 4. 2019) uvádí znalec k vyjádření žalobce: „že je názoru, že se kondenzát zastřešení nevyskytuje trvale“. Při výslechu odpovědného zástupce znaleckého ústavu , tituly před jménem, , jméno FO, dne 26. 6. 2019, tento uvádí: „to jestli je kondenzace trvalá nebo netrvalá vlastnost, to teď těžko říct.“ Z obsahu znaleckého posudku přitom nevyplývá žádné podrobnější zdůvodnění uvedených závěrů. V některých směrech je pak znalecký posudek do jisté míry rozporuplný. , tituly před jménem, , jméno FO, totiž v úvodu svého výslechu celkem kategoricky uvádí, že „polykarbonátové desky musí být uzavřeny profilem nebo páskou, přičemž by tímto místem mělo být umožněno vytýkání kondenzátu“. Konstatuje, že „vlhkost se do polykarbonátové dutiny dostává hranou, ale i samotnou hmotou polykarbonátu difúzí, ale v daleko menší míře“. V jiné části téhož výslechu však uvádí, že „hliníková páska by ztěžovala výtok kondenzátu z dutinek“. Proto také znalec „neočekává, že by na hraně hliníková páska byla“. V průběhu výslechu současně nepřesvědčivě lavíruje mezi tím, zda má být řádně čištěn prostor kolejnic pomocí tlakové vody nebo vzduchu. Konstatuje, že přesto, že „teplota má vliv na míru kondenzace, při provádění místního šetření za účelem zpracování znaleckého posudku teplota měřena nebyla“, dále „nebyly kontrolovány výtoky, neboť to nelze provést bez demontáže“. Konstatuje nicméně, že „šetření probíhalo vizuálně, současně však odtokový otvor nebylo možné vyfotit, neboť je ze spodu lišty, která jezdí po kolejnici“. Nepřesvědčivě pak dodává: „asi to nebude vidět okem“. Krom toho soud prvního stupně se vůbec nezabýval skutečností namítanou opakovaně žalobcem, že existuje určité majetkové či personální spojení mezi společností , právnická osoba, . a společností , právnická osoba, ., která má být výrobcem právě zkoumaného typu výrobku (polykarbonátových desek, jejichž obecné vlastnosti byly předmětem znaleckého posudku). Otázku, zda taková námitka vznesená stranou žalující nemá povahu námitky podjatosti znalce (tou by se ovšem pak soud prvního stupně musel zabývat ve smyslu § 17 o. s. ř.), neřešil, ani neodůvodnil proč.

14. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. rozsudek ze dne 28.6.2019, č.j. 2 C 237/2016-342 usnesením ze dne 5. dubna 2022 č.j. 8 Co 1620/2019-441 zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. v situaci, kdy tento trpěl vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, resp. a byl nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Uložil soudu prvního stupně mimo jiné vyhodnotit argumentaci žalobce vzhledem ke znaleckému ústavu , právnická osoba, . a zjistit, zda je z jeho strany vznesena námitka podjatosti znalce, případně o ní tedy rozhodnout ve smyslu § 17 o. s. ř. a vyřešit skutkovou otázku, zda v důsledku vadné izolace při instalaci zastřešení na bazén žalobce došlo ke snížení funkčnosti daného zastřešení projevující se vyšší mírou vlhkosti v dutinkách předmětných polykarbonátových desek, a zda toto případně nemá vliv na standardní uživatelské vlastnosti daného zastřešení, popřípadě jaký.

15. V pořadí druhým rozsudkem o věci rozhodl soud prvního stupně, tedy výše citovaným zamítavým rozsudkem ze dne 23. 12. 2024, č.j. 2 C 237/2016–808. V odůvodnění tohoto rozsudku okresní soud především podrobně zrekapituloval provedené dokazování, ať již listinami, tak především znaleckými posudky, rozhodl se doplnit okruh důkazů, a to k návrhu žalobce ze dne 25. 1. 2023 znaleckým posudkem , znalecký ústav, č. , č. účtu, . Z tohoto posudku soud prvního stupně zjistil, že zastřešení bazénu bylo realizováno obvyklým způsobem, jímž jsou tyto konstrukce běžně prováděny. Kondenzát uvnitř bazénu je vizuálně pozorovatelný až do výšky průměrně 15 cm po celém obvodu bazénu. Objevuje se ve větší míře i na horní ploše zastřešení, kde je tento jev způsoben malým sklonem, který nenavádí kondenzát k odtoku. Izolační pásky byly identifikovány na všech plochách stran zastřešení s výjimkou čelní spodní strany, kde nebylo možné provést kontrolu bez mechanického poškození zastřešení. V dutinkách (komůrkách) polykarbonátových desek, použitých k zastřešení bazénu, může docházet k tvorbě kondenzátu vodních par, kdy tento jev je způsoben rozdílem teplot mezi vnitřní a vnější stranou zastřešení, což může vést ke kondenzaci vlhkosti uvnitř dutinek polykarbonátu a dále samotnou difuzní propustností materiálu, která umožňuje průnik plynu (vlhkosti) skrz materiál. K tvorbě kondenzátu vodních par v dutinkách může dojít i při použití materiálu mimo zastřešení bazénu, například při využití jako světlík, k zastřešení pergoly a podobně. Tento jev je způsobován stejnými principy jako u zastřešení bazénu, tedy rozdílem teploty mezi vnitřní a vnější stranou materiálu. Pokud je vzduch uvnitř dutinek teplý a vlhký a vnější teplota je nižší, může vlhkost kondenzovat na vnitřní straně polykarbonátových desek (uvnitř dutinek). Tento kondenzát se pak projevuje ve formě kapének vody, které se hromadí na stěnách, což může mít vliv na prostředí pod ním, zejména pak jde o ochranu před vlhkostí a únik tepla. Tento jev je často spojen s vysokým difuzním odporem dutinkového polykarbonátu, což znamená, že materiál umožňuje vstup vlhkosti do své struktury. Kombinace vysokého difuzního odporu a rozdílu teplot mezi vnitřní a vnější stranou materiálu vede ke tvorbě kondenzátu vodních park uvnitř dutinek. Nelze přitom zaručit, že uzavření otvoru dutinek komůrek polykarbonátových desek zabrání tvorbě kondenzátu vodních par v dutinkách. I při uzavření otvoru může docházet ke kondenzaci, pokud jsou splněny podmínky pro rozdíl teplot mezi vnější a vnitřní stranou desek. Instalací izolace v podobě propustné izolační pásky na otvorech (komůrkách) dutinek polykarbonátových desek nelze zaručit, že dojde k úplnému zabránění tvorby kondenzátu vodních par v těchto dutinkách. Neprodyšně uzavřené dutinky by mohly dokonce způsobit zvýšené hromadění kondenzátu, protože by nedocházelo k výměně vzduchu a odvodu vlhkosti. Ve většině případů tak nelze tvorbu kondenzátu v dutinkách považovat za vadu materiálu, ale jeho imanentní vlastnost, která souvisí s difuzním odporem a reakcí na okolní prostředí. Hromadění kondenzátu v dutinkách by bylo vadou tehdy, pokud by mělo za následek narušení funkčnosti konstrukce, například pokud by mělo být použito s cílem oddělit místnosti, které jsou vystaveny stejným podmínkám, jako je teplota, tlak a vlhkost a lze očekávat, že tvorba kondenzátu v dutinkách bude minimální. Bez podstatných rozdílů v podmínkách mezi vnějším a vnitřním prostředím polykarbonátových desek by se kondenzace v dutinkách omezila na minimum. Pokud však jde o konstrukci zastřešení bazénu vykázalo by vznik vlhkosti i tehdy, pokud by byly polykarbonátové desky neprodyšně uzavřeny. Tím by se vytvořilo hermetické prostředí uvnitř desek. Nepropustná izolační páska sice umožňuje určitou míru ventilace a výměny vzduchu mezi dutinkami a vnějším prostředím, ale přesto by se mohla vytvářet kondenzace vlhkosti uvnitř dutinek, jak experimentálně znalcem bylo ověřeno. Pokud tedy nejsou hrany polykarbonátu u zastřešení bazénu neprodyšně uzavřeny, není to chybou. Naopak je tím umožněna výměna vzduchu a ventilace uvnitř dutinek desek. Dutinkové komůrkové polykarbonátové desky jsou vhodný materiál pro zastřešení bazénu, pro jejich lehkost, odolnost, průhlednost a izolační vlastnosti. Tyto jsou totiž odolné vůči UV záření, což zajišťuje dlouhodobou životnost a minimalizuje riziko prasknutí nebo ztráty průhlednosti v důsledku expozice slunečního záření. Díky své konstrukci s dutinkami mají dobré izolační vlastnosti, což pomáhá udržovat teplotu vody v bazénu a snižuje ztrátu tepla. Tím se snižují náklady na vytápění bazénu. Dále jsou polykarbonátové desky lehké a snadno se instalují, což umožňuje montáž a umožňuje vytvářet různé tvary a designy zastřešení bazénu dle potřeb a estetických preferencí majitele. Navíc jsou dutinkové polykarbonátové desky obvykle levnější než desky z plného polykarbonátu, což činí jejich použití ekonomicky výhodnějším řešením pro zastřešení bazénu. Zastřešení bazénu slouží k ochraně bazénu a jeho obsahu před nepříznivými povětrnostními podmínkami jako jsou déšť, sníh, vítr nebo přímé sluneční záření. Dále má za úkol udržovat vodu v bazénu čistou, chránit ji před nečistotami jako jsou listí, hmyz nebo jiné nečistoty, které by mohly do bazénu vniknout. Tím, že zastřešení vytváří uzavřený prostor nad bazénem, také pomáhá udržovat teplotu vody v bazénu a snižuje ztráty tepla, což může snížit náklady na vytápění bazénu. I vzhledem k tomu, že žalobce zastřešení bazénu využívá již déle než 10 let, lze konstatovat, že předmětné zastřešení všechny tyto požadavky splňuje. Na zastřešení bazénu nelze klást požadavky obdobné těm, které se kladou na budovy z hlediska zajištění vnitřního prostředí nebo stupně průhlednosti konstrukce. Normy specifikující použití dutinkových polykarbonátových desek pro zastřešení bazénů v České republice neexistují. Místo toho existují normy a předpisy, které se věnují obecnému použití dutinkového polykarbonátu ve stavebnictví. Tyto normy obvykle stanovují požadavky na odolnost materiálu vůči UV záření, mechanickou pevnost, tepelnou izolaci a další parametry, které jsou relevantní pro použití dutinového polykarbonátu ve venkovních aplikacích, včetně zastřešení bazénů. Ve chvíli, kdy bylo zastřešení bazénu pořizováno, odpovídalo tehdejším standardům a běžné nabídce zastřešení bazénů na trhu v České republice. V době pořízení zastřešení bazénu v roce 2013 bylo na trhu v České republice běžně nabízeno zastřešení bazénu sestávající z pojízdné kovové konstrukce, která byla doplněna segmenty tvořenými dutinkovými (komůrkovými) polykarbonátovými deskami. Zastřešení bazénu bylo provedeno obvyklým způsobem, odpovídá standardům.

16. Okresní soud dále uzavřel, že mezi účastníky není spor o tom, že byla uzavřena smlouva pod číslem 436/2013 ze dne 15.11.2013, kterou si žalovaný u žalobkyně objednal zastřešení bazénu v místě svého bydliště. Smlouva obsahuje údaje o konkrétním zastřešení, jeho rozměrech, volitelných doplňcích, úpravách, konstrukci, službách a ceně. Žalobce potvrdil převzetí objednávky včetně příloh, mezi které patřil i nákres podkladu (betonu) kolem bazénu pro uložení kolejiště, stavební připravenost, záruční podmínky a pokyny pro užití výrobku a čestné prohlášení objednatele k uplatnění snížené ceny DPH a výkres s popisem dílu k výrobku. Bazénové zastřešení bylo předáno v nepoškozeném stavu, funkční a záruka byla sjednána na 24 měsíců od data prodeje. K předání došlo 6.12.2013. Objednatel uhradil částku 79 188 Kč. Sporné taktéž nebylo, že žalobce u žalované reklamoval vady díla, spočívající ve vzniku kondenzátu vodních par ve všech dutinách dílů vyrobených z plastu (polykarbonátu). Žalovaná reagovala tak, že jí technik 29.10.2014 posoudil reklamovanou vadu na místě samém se závěrem neoprávněnosti reklamace, neboť kondenzát je v rozsahu i v místě obvyklém a jedná se tedy o nevyhnutelnou vlastnost výrobku. Na následnou reklamaci bylo odpovězeno žalovanou 7.12.2015 s tím, že vada zastřešení, která je reklamována, je neodstranitelná. Rosení dutinek je jednou z vlastností dutinkového polykarbonátu. Je navrhováno odstoupení od smlouvy, která byla se žalobcem uzavřena s tím, že dojde k demontáži zastřešení a žalobcům bude vrácena celá zaplacená částka na zastřešení. S tím ovšem žalobce nesouhlasil, setrval na nároku na slevu za ceny díla, pokud se slovy žalované jedná o vadu. Pokud jde o předložené posudky, krátce řečeno, znalecké posudky, posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , krátce řečeno, uzavřel, že zastřešení bazénu má funkční a estetické vady, které snižují jeho užitné vlastnosti. Znalecký posudek vypracovaný , tituly před jménem, , jméno FO, , znalecký ústav, , auditovaným inženýrem, který byl revizí posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , se s jeho závěry neztotožnil a považoval jeho tvrzení o funkčních a estetických vadách za nesprávná a neprůkazná. Tento znalecký posudek připustil kondenzaci v dutinkách v rozsahu 10 – 20 % plochy zastřešení jako přijatelné. V době, kdy byla řešena reklamace, kondenzace v dutinkách činila 15 % celkové plochy zastřešení. Tento znalec přitom vyšel z podkladů písemných, nebylo mu umožněno šetření na místě, kde zastřešení bazénu bylo umístěno. Soud prvního stupně tedy zadal vypracování znaleckého posudku oběma zmiňovaným znaleckým posudkům znaleckému ústavu , znalecký ústav, když se neztotožnil se závěry posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , pokud jde o znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , v zásadě se s ním shodl s výjimkou posouzení stavební konstrukce z hlediska šíření tepla a vodní páry. Především ale setrval na závěru, že kondenzace v dutinkách polykarbonátu je vlastností v tom směru, že jeho vlastností je, že dochází ke vzlínání vody v dutinkách tohoto polykarbonátu. S ohledem na pochybnosti o závěrech tohoto znaleckého posudku zadal okresní soud další znalecký posudek vypracovaný , znalecký ústav, , adresa, školy technické a ekonomické v , adresa, , který opět dospěl k závěru, že vznik kondenzátu vodních par v dutinkách polykarbonátových desek je běžným fyzikálním jevem, ke kterému dochází v důsledku rozdílných vnitřních a venkovních teplot a nelze mu žádným způsobem předejít, a to ani například zatavením konců hran polykarbonátových desek nebo jejich opatření nepropustnou hliníkovou páskou. Voda (vodní pára) se do dutinek polykarbonátových desek dostává primárně difúzí, tedy procesem pronikání částic z jedné látky do druhé, prostřednictvím polykarbonátu, přičemž prostupování vody bylo označeno za hlavní důvod vzniku kondenzátu uvnitř dutinek, nikoliv tedy vzlínání vody z hran polykarbonátových desek. To pak bylo doloženo i provedenými experimenty v rámci znaleckého posudku. Bylo potvrzeno, že voda do dutinek polykarbonátu prostupuje přes samotný materiál, taktéž bylo potvrzeno, že k nejmenší tvorbě kondenzátu dochází u polykarbonátových desek, jejichž konce nejsou jakkoliv uzavřeny. K největšímu výskytu kondenzátu přitom došlo u polykarbonátových desek, jejichž konce byly utěsněny, neboť se zamezilo cirkulaci vzduchu a nebyl umožněn odvod vody z dutinek, jak došlo k hromadění vody uvnitř a tím pádem i k vyšší vlhkosti uvnitř dutinek. Znalci přitom nebylo uloženo zabývat se tím, jak bylo přistupováno k čištění, krytí bazénu ze strany žalobce a jakým způsobem bylo prováděno s ohledem na vyvození vady. Žalobce pak následně předložil další znalecký posudek vypracovaný , znalecký ústav, , adresa, s.p. pod číslem , hodnota, –, Anonymizováno, , ze kterého vyplývá, že výskyt kondenzátu a nečistot uvnitř polykarbonátového zastřešení bazénu u žalobce je vadou díla po technické stránce jednoznačnou a její příčinou je nedodržení technologických postupů. Při laboratorních zkouškách bylo zjištěno, že na referenčním vzorku byl horní profil polykarbonátové desky zalepen kvalitní páskou, zatímco spodní profil zůstal nezalepen. Jednoznačně se tak jedná o vadu díla a její klasifikaci jako odstranitelné nebo neodstranitelné s ohledem na vztah k celkové náročnosti, pracnosti a nákladům. Věcně je možno vadu odstranit za podmínky kompletní rozkladné demontáže celé rekonstrukce, vyčištění, vysušení polykarbonátových desek, pečlivého zalepení komůrek a následné sestavné montáže. Podle soudu prvního stupně znalecké posudky zadávané soudem nevyzněly ve prospěch žalobce. Pokud jde o posudek, který tento předložil dne 20.8.2024, jehož závěry jsou opačné a v přímém rozporu s ostatními v řízení provedenými důkazy, a proto, z něj soud prvního stupně nevyšel při tvorbě skutkového závěru. Soud prvního stupně totiž akceptoval závěry znaleckých posudků, které citoval, zejména pak v , znalecký ústav, mu předejít, a to ani neprodyšným uzavřením dutinek. Naopak neprodyšné uzavření dutinek polykarbonátových desek bazénového zastřešení by vedlo k tomu, že s ohledem na vlastnosti tohoto materiálu by se kondenzát v dutinkách tvořil a nemohl odtékat. Z fotografií, které dokládají stav v době specifikace a uplatnění vady zastřešení přitom není patrno, že by byly přítomny jakékoliv nečistoty vedle sloupců vody. Od roku 2024 také žádné nečistoty nebyly namítány. Proto soud prvního stupně uzavřel, že reklamovaná vada nebyla prokázána.

17. Pokud jde o právní posouzení vyšel soud prvního stupně z ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „O. Z.“) a nárok, který je žalobou uplatňován, posoudil podle ustanovení § 652 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Dále na danou věc dopadají ustanovení zákona č. 634/92 Sb., o ochraně spotřebitele ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“). Soud prvního stupně byl vázán závěry učiněnými soudy vyšších stupňů s tím, že vycházeje z rozhodnutí Nejvyššího soudu, který se zabýval tím, zda účastníky uzavřená smlouva má povahu smlouvy o zhotovení věci na zakázku podle § 644 a následujících obč. zák., anebo jde o smlouvu o opravě a úpravě věci podle ustanovení § 652 a následujících obč. zák. U prvně zmíněného smluvního typu je vytvoření samostatné věci, u druhého smluvního typu se jedná o zhotovení součásti věci již existující. Ustanovení § 652 odstavec 1 obč. zák. uvádí, že jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci. Zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci. Podle ustanovení § 652 odstavec 2 obč. zák. úpravou věci je činnost, kterou se zejména mění povrch věci nebo její vlastnost. V rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 4762/2018 je uvedeno, že pokud je předmětem smlouvy zhotovení části již existující věci, nejde o smlouvu o zhotovení věci na zakázku, neboť vytvoření pouze části věci nevzniká nově samostatná věc, nýbrž se jen mění dosavadní kvalita či vlastnost věci, k níž součást náleží. Pak by se jednalo o smlouvu o opravě a úpravě věci. Výsledek činnosti zhotovitele, tedy vytvoření nového předmětu, odlišuje smlouvu o zhotovení věci od smlouvy o opravě a úpravě věci, s čímž souvisí i hledisko délky záruční doby a rozsahu odpovědnosti. Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou si žalobce od žalovaného objednal zastřešení bazénu, přičemž jsou konkretizovány rozměry, volitelné doplňky, úpravy konstrukce bazénu a cena. Součástí objednávky byly přílohy, mezi něž patřil i nákres podkladu betonu kolem bazénu pro uložení kolejiště, stavební připravenost, záruční podmínky a pokyny pro užití výrobku. Z těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že zastřešení bazénu, které má plnit funkci zakrývací, izolační a estetickou ve vztahu k hlavní věci, to znamená samotnému bazénu, má povahu součásti věci a účastníci uzavřeli smlouvu o úpravě věci podle ustanovení § 652 a následujících obč. zák. Podle ustanovení § 653 obč. zák. platí, že zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená úprava věci při jejím převzetí objednatelem, jakož i závady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Podle ustanovení § 653 odstavec 2 obč. zák. zhotovitel odpovídá také závady, jejichž příčinou je vadnost věci, která má být upravena či nevhodnost pokynů objednatele, jestliže ho na vadnost či nevhodnost pokynů neupozornil. Podle ustanovení § 654 odstavec 1 obč. zák. je záruční doba 3 měsíce, není-li sjednána nebo zvláštními předpisy stanovena jinak. Podle ustanovení § 655 odstavec 1 obč. zák. je-li věc opravena nebo upravena vadně, má objednatel právo na bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen vadu odstranit nejdéle v dohodnuté lhůtě. Nelze-li vadu odstranit nejdéle v dohodnuté lhůtě, nelze-li vady odstranit nebo neodstraní-li ji zhotovitel v dohodnuté lhůtě, anebo vyskytne-li se vada znovu, má objednatel právo na zrušení smlouvy nebo snížení ceny opravy nebo úpravy věci. Podle ustanovení § 655 odstavec 2 obč. zák. práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době, jinak zaniknou. Doba od uplatnění práva až po provedení úpravy věci se do záruční doby nezapočítává a zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakož i provedení opravy nebo úpravy a o době jejich trvání. Podle rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 171/2008, objednatelem uplatněné právo z odpovědnosti za vady je důvodné jen za splnění tří předpokladů, a to reklamovaná vada skutečně vadou je, vyskytuje se u prodané věci v době uplatnění práva z odpovědnosti za vady a má povahu, jaká je pro uplatnění objednatelem zvoleného práva vyžadována. Proto s ohledem na výše uvedené tedy soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žalobce, ve sporu neúspěšný, je povinen zaplatit žalované náklady řízení, a to před soudem prvního stupně do vydání rozsudku ze dne 28. 6. 2019, které jsou představovány odměnou za právní zastoupení podle ustanovení § 1 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), kdy odměna za 1 úkon právní služby činí 2 700 Kč a přiznávají se úkony: převzetí zastoupení, vyjádření ve věci z 12. 1. 2017, 13. 10. 2017, 17. 5. 2018, 11. 7. 2018, 17. 4. 2019, 30. 4. 2019, za účast při jednání 3. 3. 2017, 22. 5. 2018, 26. 6. 2019, na místním šetření 23. 1. 2019, kdy odměna je ve výši 29 700 Kč. Podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, se přiznává náhrada hotových výdajů za 11 úkonů právní služby po 300 Kč, celkem 3 300 Kč. Podle ustanovení § 14 advokátního tarifu, se přiznává ztráta času za 28 půlhodin po 100 Kč za započatou půlhodinu ve výši 2 800 Kč. Celkem se jedná o částku 35 800 Kč, k níž náleží 21% DPH ve výši 7 518 Kč. Cestovní náhrady se přiznávají, a to za účast při jednání dne 3. 3. 2017 při ujetí 264 km, spotřebě vozidla 4,2 litrů nafty motorové, vycházeje z osvědčení o registraci vozidla, kdy podle vyhlášky č. 440/2016 Sb., se přiznává za 1 litr nafty motorové částka 28,60 Kč a sazba základní náhrady za 1 km jízdy 3,90 Kč, jde o částku 1 346,71 Kč (4,2 : 100 x 28,60 + 3,90 x 264). Za účast při jednání 22. 5. 2018 při ujetí 264 km, spotřebě vozidla 4,2 litrů nafty motorové na 100 km, kdy podle vyhlášky č. 463/2017 Sb., se za 1 litr pohonných hmot přiznává částka 29,80 Kč u motorové nafty, základní náhrada za použití motorového vozidla na 1 km jízdy 4 Kč, se přiznává částka 1 386,40 Kč (4,2 : 100 x 29,80 + 4 x 264). Za účast při místním šetření 23. 1. 2019 při ujetí 48 km, spotřebě vozidla 4,2 litrů na 100 km, kdy podle vyhlášky č. 333/2018 se přiznává za 1 litr motorové nafty 33,60 Kč a sazba základní náhrady za 1 km 4,10 Kč, celkem 264,53 Kč (4,2 : 100 x 33,60 + 4,10 x 48). Za účast při jednání 26. 6. 2019 při ujetí 264 km, spotřebě vozidla 4,2 litrů nafty motorové na 100 km, podle vyhlášky č. 333/2018 Sb., se za 1 litr pohonných hmot přiznává částka 33,60 Kč u motorové nafty, základní náhrada za použití motorového vozidla na 1 km jízdy 4,10 Kč, celkem 1 454,95 Kč (4,2 : 100 x 33,60 + 4,10 x 264). Cestovní náhrady jsou celkem ve výši 4 452,59 Kč, k nim náleží 21% DPH ve výši 935 Kč. K nákladům řízení pak náleží částka vynaložená na zpracování znaleckého posudku č. 525-1-2018 , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , ve výši 19 500 Kč. Náklady za řízení před soudem prvního stupně do vydání rozsudku z 28. 6. 2019 jsou ve výši 68 205,59 Kč. Dále se jedná o náklady řízení před soudem druhého stupně a soudem dovolacím do vydání usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 5. 4. 2022, kdy za písemné vyjádření k odvolání ze dne 27. 9. 2019, účast při jednání odvolacího soudu 3. 12. 2019, písemné vyjádření k dovolání z 2. 4. 2020, vyjádření k rozsudku dovolacího soudu z 28. 3. 2022, účast při jednání odvolacího soudu 5. 4. 2022 se za těchto 5 úkonů právní služby, kdy odměna za 1 úkon právní služby je ve výši 2 700 Kč, přiznává částka 13 500 Kč (§ 11 odst. 1, § 7 odstavec 5 a § 12 odstavec 3 advokátního tarifu), za uvedených 5 úkonů právní služby se přiznává náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za úkon, celkem 1 500 Kč (§ 13 advokátního tarifu), cestovní náhrada se přiznává ve výši 703 Kč včetně DPH k jednání konanému 3. 12. 2019, ve výši 2 061,98 Kč s DPH za cestu k jednání 5. 4. 2022, podle ustanovení § 14 advokátního tarifu se přiznává náhrada za promeškaný čas za 16 půlhodin ve výši 1 600 Kč, ve vztahu k jednáním 5. 4. 2022 a 3. 12. 2019. 21% DPH je počítáno z částky 18 661,98 Kč ve výši 3 919,01 Kč. Za řízení před soudem druhého stupně, dovolacím soudem do vydání usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 5. 4. 2022 se přiznává částka 23 283,99 Kč. Další náklady řízení jsou spojeny s účastí u soudního jednání 25. 1. 2023, písemné vyjádření z 29. 3. 2023, účasti při místním šetření 21. 3. 2023, účasti při místním šetření 25. 3. 2023, písemné vyjádření ze dne 13. 6. 2024, z 20. 6. 2024 a 15. 9. 2024, účast u soudního jednání 24. 10. 2024, písemné vyjádření z 1. 11. 2024, účast u soudního jednání 5. 11. 2024, závěrečný návrh z 25. 11. 2024, účast při jednání 23. prosince 2024, kdy se jedná o 12 úkonů právní služby po 2 700 Kč, celkem 32 400 Kč ( § 7 odstavec 5, § 11 odst. 1, § 12 odstavec 3 advokátního tarifu). Podle ustanovení § 13 advokátního tarifu se přiznává náhrada hotových výdajů za 12 úkonů právní služby po 300 Kč ve výši 3 600 Kč. Náhrada za promeškaný čas se přiznává podle ustanovení § 14 advokátního tarifu ve výši 4 400 Kč, cestovní náhrady z 25. 1. 2023 2 060,76 Kč bez DPH, 24. 10. 2024 a 5. 11. 2024 3 917,56 Kč bez DPH, účast na místním šetření 21. 3. 2024 2 684,11 Kč bez DPH, účast při jednání 25. 3. 2024 357,81 Kč bez DPH, cestovní náhrada za účast při jednání 23. 12. 2024 1 948,37 Kč bez DPH. Za zastoupení před soudem prvního stupně po vydání usnesení odvolacího soudu z 5. 4. 2022 se přiznává odměna za 12 úkonů právní služby ve výši 2 700 Kč za úkon ve výši 32 400 Kč, náhrada hotových výdajů za 12 úkonů právní služby po 300 Kč v částce 3 600 Kč, cestovní náhrady ve výši 10 968,61 Kč, náhrada za promeškaný čas 4 400 Kč a 21% DPH z částky 51 368,61 Kč ve výši 10 787,40 Kč. Celkové náklady řízení činily částku 153 752,08 Kč a žalobci byla uložena povinnost tyto náklady řízení žalované zaplatit v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (§ 160, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

19. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. došel soud prvního stupně k závěru, že stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků. Žalobce o osvobození od placení soudních poplatků nepožádal. Podle výsledku sporu, v němž není žalobce úspěšný, ukládá mu stát povinnost zaplatit náklady, které byly vynaloženy a nebyly kryty zálohou. V souvislosti s dokazováním byly vynaloženy náklady, které po odečtení zálohy, která byla složena ve výši 15 000 Kč na znalecké dokazování, jsou 7 528 Kč (posudek 18 660 Kč, výslech znalce 3 868 Kč, odečteno 15 000 Kč), znalecký posudek 100 650,15 Kč, výslech znalce 7 098,65 Kč. Státu jsou přiznány náklady v celkové částce 115 276,80 Kč, protože žalobce zaplatil částku 7 528 Kč dne 20. 1. 2020, ukládá se k zaplacení částka 107 748,80 Kč. Lhůta k plnění je zákonná podle ustanovení § 160 o.s.ř.

20. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Vytkl vady ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), e) a g). Zdůraznil, že žalobce se domáhal slevy za vadu bazénového zastřešení dodaného žalovaným, neboť v deskách zastřešovacího systému se vytvořil trvalý a neodstranitelný kondenzát vody, respektive vodní páry, který způsobuje výrazné estetické zhodnocení bazénového zastřešení, jednak zdravotní riziko výskytu plísní a řas. Zatímco žalovaná tvrdí, že výskyt kondenzátu uvnitř dutin bazénového zastřešení není vadou, ale vlastností použitého materiálu. V rámci sporu byla provedena řada důkazů, včetně pěti znaleckých posudků. Dva z nich tedy znalci , tituly před jménem, , jméno FO, a , znalecký ústav, , došli k závěru, že výskyt kondenzátu je vadou díla, zbylé tři, ze kterých vyšel okresní soud, pak konstatovali, že přítomnost vody kondenzátu v dutinkách polykarbonátu je běžným jevem. Podle odvolatele soud prvního stupně pominul, že příloha k objednávce bazénového zastřešení ze dne 15.11.2013 sice obsahuje kapitolu „stavební připravenost“, záruční podmínky a pokyny k použití výrobku, ale neobsahuje žádnou kapitolu, která by byla označena jako informace o vlastnostech výrobku, tedy o negativní vlastnosti spočívající v trvalém výskytu kondenzátu uvnitř dutinek. Z pokynů k použití výrobku sice vyplývá, že konstrukce zastřešení neumožňuje ochranu proti vnikání a kondenzaci vody v dutých profilech, ale pokyny k použití výrobků jednak slouží k tomu, aby zákazník po dodání výrobku věděl, jak má o výrobek pečovat. Tato informace je skryta ve druhé polovině textu těchto pokynů a z citovaného textu nelze předpokládat, že kondenzát bude uvnitř dutin přítomen neustále. Soud prvního stupně taktéž zcela pominul, že mu žalobce jako důkaz předložil výtisky internetové prezentace žalované, když v žádné z těchto kapitol není zmínka o imanentní vlastnosti výrobku spočívající v rosení a trvalé přítomnosti kondenzátu uvnitř dutin bazénového zastřešení. Jinak řečeno, žalobce nebyl o těchto vlastnostech výrobku předem informován. Soud prvního stupně dále zcela pominul, že sama žalovaná uvedla, že reklamovaná vada (reklamace ze dne 4.12.2015) je neodstranitelná. Tvrdila tím tedy existenci vady. Dále se nezabývá okresní soud parametrem estetického dojmu z výrobku, když funkci estetickou ve vztahu k bazénu jako ve věci hlavní dovodil ve zrušujícím usnesení 8 Co 1620/2019–441 i odvolací soud. Podle odvolatele současně soud prvního stupně nesprávně hodnotí znalecký posudek Ústavu znalectví a oceňování, ze kterého vyplývá, že absence izolační pásky na jedné straně vadou není, na straně druhé absence může vést k vnikání vlhkosti a průniku nečistot a tvorbě plísní, pak mohlo způsobit problémy s hygienickou a estetickou funkcí zastřešení bazénu či vést ke komplikacím s údržbou a dlouhodobou životností konstrukce. Vnitřní rozpornost posudku přitom nebyla vysvětlená. Přesto však podle odvolatele ze závěrů znaleckého posudku lze učinit závěr, že polykarbonátové desky předmětného bazénového zastřešení měly být zakryty vhodnou izolační páskou. Zdůraznit je taktéž nutné, že i podle citovaného znalce by se v letních měsících měl kondenzát vytvořený přes zimu odpařovat, což se ovšem neděje, určitá míra kondenzace je stálá. V návaznosti na to předložil žalobce soudu prvního stupně znalecký posudek , znalecký ústav, který přitom není s posudky zadanými soudem v přímém rozporu, jak dovozuje okresní soud, ale uvádí na pravou míru některé nejasnosti a nejednoznačnosti předložených posudků znaleckých ústavů, neboť jako jediný provedl rozkladnou demontáž části bazénového zastřešení žalobce v části dvířek, při které zjistil, že polykarbonátové dutinky nejsou na spodní hraně opatřeny izolační páskou, naopak jsou nelogicky opatřeny izolační páskou na straně horní a deska je zasazena do profilu, který nemá žádné výtokové otvory, takže voda a nečistoty se hromadí v liště bez možnosti odtoku a společně pronikají do dutinek polykarbonátu vzlínáním. Z tohoto důvodu je nesprávný skutkový závěr přijatý okresním soudem, nesprávné je i právní posouzení věci provedené soudem prvního stupně.

21. Nepovšimnut zůstal dle odvolatele také rozpor mezi znaleckým posudkem znaleckého ústavu , právnická osoba, . a , znalecký ústav, v tom směru, zda vlhko se primárně dostává do polykarbonátových desek otvory, což je dominantnější cesta než difuzí přes samotnou hmotu. Současně je zřejmé, že na některých částech bazénového zastřešení byla zjištěna přítomnost izolační pásky a odtokové otvory, tedy na bočních částech zastřešení, kde však nebyla kontrolována kvalita utěsnění a celistvost, dále pak na horní straně bazénových dvířek, na některých částech nebyla zjištěna ani izolační páska, ani odtokové otvory. V této části byla zaznamenána největší přítomnost kondenzátu a zároveň nečistoty, řasy a plísně. Z provedených důkazů vyplývá zcela opačný závěr, než ke kterému dospěl soud prvního stupně a sice, že přípustné je menší množství kondenzátu, který zčásti odteče odtokovými otvory a zčásti se v létě odpaří a že dutiny polykarbonátu mají být zakryty vhodnou izolační páskou, aby bylo zabráněno pronikání nečistot dovnitř dutin. Na zastřešení bazénu zcela absentuje utěsnění polykarbonátových dutin a zároveň v zakrývací hliníkové liště nejsou žádné odtokové otvory, což způsobuje zvýšenou přítomnost kondenzátu a nečistot uvnitř dutin tohoto výrobku, kdy se v bočních částech bazénového zastřešení vyskytuje trvale, aniž by odtékal a odpařoval se. Výši žalované částky přitom naprosto neodpovídají náklady na zpracování věcně rozporného posudku. S ohledem na různost názoru jednotlivých znalců, a to i znaleckých ústavů zadávaných soudem na problematické vlastnosti polykarbonátových desek při jejich použití v bazénovém zastřešení, považuje odvolatel za nespravedlivé rozhodnutí soudu o nákladech řízení státu.

22. Žalovaná naopak navrhla rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Podstatou sporu je tvrzení žalobce, že mu v roce 2013 bylo dodáno vadné bazénové zastřešení, protože u něho dochází k rosení polykarbonátových desek. Rosení neboli kondenzace vodních par v dutinách polykarbonátových desek u bazénového zastřešení je běžným fyzikálním jevem, kterému nelze žádným způsobem předejít. V rámci reklamační prohlídky ze dne 22.8.2014, to je téměř po dvou letech od dodání, během které byla pořízena fotodokumentace, která součástí spisu, bylo zjištěno, že rozsah kondenzátu je v rozsahu a místě obvyklém a vyskytuje se na minimální ploše bazénového zastřešení. Přestože se o vadu nejedná, žalovaná v duchu obchodní politiky od počátku nabízela žalobci demontáž a vrácení finančních prostředků. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích přitom plyne, že vadou nemá být prostá přítomnost vlhkosti v dutinkách desek, nýbrž její nadměrné a trvalé množství, a to v důsledku tvrzené vadné izolace, čili jde o posouzení toho, zda určitá forma uzavření dutinek, například hliníkovou páskou, je či není nutná k tomu, aby upravená věc měla očekávatelné vlastnosti. Soud v prvním stupni přitom vyšel ze závěru znaleckých posudků, které zadal a které potvrdily, že tvorba kondenzátu v dutinkách polykarbonátových desek, což byla žalobcem původně reklamovaná vada, je běžným fyzikálním jevem, kterému nelze předejít, a to ani neprodyšným uzavřením dutinek, jak tvrdí žalobce. Soud prvního stupně správně konstatoval, že z dokumentace z reklamační prohlídky je patrný v dolních hranách výskyt kondenzátu vody v polykarbonátových deskách, a to v menším rozsahu. Žádné nečistoty patrné nejsou a až do roku 2024 ani nebyly namítány teprve v souvislosti s předložením dvířek z bazénového zastřešení při jednání soudu. Žalovaná přitom žalobce seznámila s tím, že konstrukce a zastřešení neumožňuje ochranu polykarbonátových desek proti vnikání a kondenzaci vody v dutých profilech těchto desek, když je třeba proto pravidelně potřeba provádět kontrolu výtokových otvorů v profilu, do kterého jsou zasazeny PC desky. Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy vychází ze správně a úplně zjištěného stavu věci. V další argumentaci přitom žalobce některé skutečnosti vytrhává z kontextu, jako například citace z kapitoly „stavební připravenost pokynů použití žalovaného“, ve kterém se zmiňuje podložení kolejnic, na kterých je bazénové zastřešení usazeno v případě nerovnosti podkladového povrchu, což může mít vliv na estetický dojem z výrobku. To přitom nemá nic společného s estetickým charakterem výskytu kondenzátu v polykarbonátovém zastřešení jako takovém. Ze znaleckých posudků přitom jasně vyplývá, že ani vada estetické funkce výrobku nebyla prokázána. V době reklamace ani v následujících letech se přitom nevyskytovaly v zastřešení bazénu žádné nečistoty. Ty byly zmiňovány a uplatněny jako vada až koncem roku 2024, tedy v rozporu s právní úpravou včasnosti vady, to byla reklamace vad. Z fotodokumentace z bazénového zastřešení založené do spisu je zřejmé, že bazénové zastřešení výskytem nečistot nikdy předtím netrpělo. Ani nebyla takto vada formulována. Nečistoty se u jednoho konkrétního segmentu, který byl rozebrán a zhodnocen osloveným znalcem, objevily až po 25.3.2024. Ke vzniku nečistot u tohoto konkrétního segmentu bazénového zastřešení došlo v průběhu několika měsíců v roce 2024 a až poté, co došlo k narušení původní konstrukce bazénového zastřešení odstraněním krycí lišty znalcem osloveným žalobcem. Žalovaná k tomu konstatuje, že pokud by skutečně problémem byla krycí lišta od žalované jako od výrobce, jak naznačuje žalobce, nečistoty by se musely v dutinkách polykarbonátu objevit již mnohem dříve, než teprve v roce 2024. Odvolatelem je akcentován rozdílný závěr , znalecký ústav, . a , znalecký ústav, Podstatou obou bylo, že kondenzace je běžným fyzikální jevem, nikoliv tedy přímo způsob, kterým proniká vlhkost do dutinek, zda tedy vzlínáním či difuzí, ale to, že zkondenzovaná voda může z dutinek zase odtéct. Uzavřít je tedy nutné, že v řízení bylo znaleckým ústavem , znalecký ústav, prokázáno, že bazénové zastřešení má na hranách polykarbonátových desek instalovanou ochrannou izolační pásku, která zabraňuje vnikání nečistot dovnitř dutinek polykarbonátových desek. Z předložené fotodokumentace a z reklamační prohlídky je zřejmé, že kondenzát vody, který se vyskytuje v malém rozsahu v dolních hranách polykarbonátových desek, neobsahuje nečistoty. Dle žalované je tedy třeba uzavřít, že v záruční době se žádné právní vady na předmětném zastřešení neobjevily, kondenzát vody byl v místě a rozsahu obvyklém a nečistoty se do dutinek polykarbonátových desek nedostávaly.

23. Odvolání je podáno oprávněnou osobou, je přípustné a včasné (§ 201, 202 a 204 o.s.ř.) Odvolací soud tedy, a to při jednání odvolacího soudu, přezkoumal napadený rozsudek v intencích ust. § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. Je zřejmé, že otázka rozhodné právní úpravy a jejího výkladu byla vyřešena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2022, č.j. 33 Cdo 188/2020 a dále zrušujícím usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4.7.2024, č.j., 8 Co 1620/2019-441, na jejichž citace výše lze odkázat a je také namístě konstatovat, že touto právní úpravou se plně okresní soud při odůvodnění předmětného rozsudku řídil.

24. Základní spornou otázkou tedy zůstává, zda vadou v právním smyslu je žalobcem reklamovaná situace, kdy „v důsledku vadné izolace (netěsnosti) vniká otvory do prostoru dutinek v polykarbonátu bazénového zastřešení nadměrné množství vlhkosti, která má původ především v tomto průniku, nikoliv jen ve vzdušné vlhkosti“ V daném směru, jak vyplývá z přehledu podaného okresním soudem, bylo vypracováno celkem pět znaleckých posudků, tři z nich již před předchozím rozhodnutím krajského soudu, kterým byl předchozí rozsudek okresního soudu zrušen (viz výše), když v tomto zrušujícím usnesení se podrobně odvolací soud zabýval procesním postupem okresního soudu, který nevyhodnotil rozpory mezi jednotlivými znaleckými posudky, které měl k dispozici, a především některé rozpory ve , znalecký ústav, ., včetně jeho případné podjatosti. S těmito argumenty se soud prvního stupně vypořádal, a to v kontextu procesního návrhu samotného žalobce tak, že zadal zpracování nového znaleckého posudku. Své rozhodnutí pak soud prvního stupně založil právě na citovaném znaleckém posudku , znalecký ústav, , jehož závěry, ať už z písemné části posudku nebo výslechu znalce, velmi podrobně v odůvodnění cituje, rozebírá a vysvětluje, proč považuje jeho odborné skutkové závěry za zásadní a použitelné pro zjištění skutkového stavu ve věci. V tomto směru je tedy nutno odmítnout i argumentaci odvolatele, který poukazuje na rozpor mezi tímto znaleckým posudkem a posudkem předchozího znaleckého ústavu , právnická osoba, ., například v tom, jakým způsobem se vzdušná vlhkost dostává do prostoru dutinek polykarbonátu. Nutno je zdůraznit, že k návrhu samotného žalobce poté, co žalobce podrobil znalecký posudek , znalecký ústav, . zásadní kritice, včetně podjatosti znalce, byl zpracován nový znalecký posudek revizního charakteru, který se stal pro rozhodnutí soudu prvního stupně stěžejní. Pokud posudky žalobce považuje za rozporné, tak nevyšel okresní soud ze závěrů , znalecký ústav, , ale v případě jejich rozdílných závěrů, postupoval v zásadě v souladu s deklarovaným názorem žalobce o nevyužitelnosti posudku , znalecký ústav, . a za základ svého skutkového závěru vzal nově vypracovaný (k návrhu žalobce) posudek , znalecký ústav, . Totéž platí i o znaleckých posudcích , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, . Stejně pak lze souhlasit s procesním postupem okresního soudu, kterým nevzal za podklad pro zjištění skutkového stavu ve věci na konci řízení před okresním soudem odvolatelem předložený znalecký posudek , znalecký ústav, . Z tohoto znaleckého posudku totiž vyplývá, že se izolovaně zaměřil na posouzení a demontáž dveří a zjištění, zda tamní dutiny polykarbonátu jsou nebo nejsou překryty páskou. V rámci toho měl zjistit, že uzavírací profil na spodní straně dvířek nemá odvodňovací otvory, srážková voda vniká stékáním po polykarbonátové desce do tohoto profilu, nemá možnost z něho vytékat a shromažďuje se tam trvale ve velkém množství. Svislá polykarbonátová deska není na spodní straně komůrky zalepena parotěsnou a vodotěsnou páskou. Srážková voda při odpařování může volně vstupovat ve formě vodní páry do komůrek polykarbonátové desky a tam masivně kondenzovat. Vzhledem k trvalé přítomnosti srážkové vody ve spodním profilu konstrukce potom prach vnikající z okolního prostředí zde vytváří organickou hmotu umožňující vznik a růst plísní a mechu. Podle znalce při demontáži horního obloukového profilu dvířek bylo zjištěno, že v této horní oblasti zhotovitel komůrky polykarbonátové desky kvalitní páskou zalepil a její odlepení i v současné době vyžadovalo značné úsilí. Je tedy zřejmé a prokazatelné, že zhotovitel si byl vědom možnosti nutnosti zalepovat příčným dělením polykarbonátových desek vzniklé otevření komůrek parotěsnou páskou, aby bylo zabráněno vniknutí vodní páry a její následné kondenzaci v komůrkách desky. Nezalepení spodní hrany polykarbonátové desky na referenčním vzorku dvířek je tedy evidentně zanedbáním doporučených postupů a tedy vadou.“ Předmětem znaleckého zkoumání tedy nebylo celé zastřešení, ale jeho menší část, dvířka. Závěry tohoto znalce přitom nejsou v zásadním rozporu se závěry , právní zástupce, , který neuzavřel, že by spodní hrana dvířek měla být zalepená páskou, tuto identifikoval (případně její zbytky) pouze v části zastřešení, které bylo možné zkoumat bez demontáže (viz závěry znaleckého posudku) a současně konstatoval, že přítomnost této pásky není nutnou podmínkou pro funkčnost zastřešení. Současně není možné nepřehlédnout, že závěry , spisová značka, o vytvoření vhodného prostředí pro plísně je spojeno právě s faktem, že nečistoty a plísně v čelních dvířkách zaznamenány byly, což ovšem neodpovídá stavu, který je pozorovatelný nejen na fotografiích z reklamačního řízení, z něhož jsou činěny skutkové závěry soudem prvního stupně, ale také z místních šetření následných znalců, kteří zjišťovali pouze určité zkondenzované množství vody, které přitom nebylo ve dvířkách větší než v prostoru ostatní plochy zastřešení, byť by se to logicky při konstatovaných závěrech znaleckým ústavem nabízelo. Jinak řečeno, předmětný znalecký posudek nepřezkoumával v revizní podobě závěry předchozích znaleckých posudků, ale zaměřil se na jinou otázku, tedy na technické přezkoumání konstrukce čelních dvířek předmětného zastřešení, které ovšem, jak vyplývá i ze znaleckého ústavu, ze kterého vyšel soud prvního stupně, nemusely mít stejný režim jako celé zastřešení. Přesto z doložených důkazů je zřejmé, že ve dvířkách nekondenzovala voda jiným způsobem (žalobce to ani netvrdil), nevyplývá to ani z reklamace (viz výše). Po právní stránce pak nezbývá než dát zapravdu argumentaci soudu prvního stupně v tom směru, že je nutné řešit pouze vadu v tom rozsahu, ve kterém byla reklamována (nikoliv tedy například výskyt nečistot) a také v míře, ve které se tato projevila v záruční době do okamžiku realizované reklamace, nikoliv ve stavu, ve kterém byla zaznamenána cca 11 let po reklamaci vady. Nikoliv nepodstatnou skutečností je taktéž, že k místnímu šetření nebyla přizvána druhá strana a v této fázi se znalecké dokazování realizovalo bez spolupráce se soudem prvního stupně a protistranou. Jinak řečeno, nebylo namístě se rozhodovat mezi tím, který ze znaleckých posudků, jestli tedy , znalecký ústav, . je průkaznějším a správnějším. , znalecký ústav, . není tedy revizním posudkem ke znaleckému posudku, na němž založil své skutkové zjištění soud prvního stupně.

25. Stejně tak odvolací soud nesouhlasí s opakovanou argumentací žalobce o vnitřní rozpornosti znaleckého posudku Ústavu znalectví a oceňování VŠTE, ze kterého má vyplývat, že výskyt kondenzátů a absence pásky „může být vadou a nemusí“. Z kontextu znaleckého posudku je zřetelné (a vyplývá to i z podrobných citací znaleckého posudku v odůvodnění soudu prvního stupně), že je nutno lišit konkrétní funkční určení polykarbonátu, tedy na jaký konkrétní typ výrobku, s jakými cíli a vlastnostmi má být použit a podle toho je tedy na místě hodnotit, zda má nebo nemá výrobek tohoto materiálu vlastnosti obvyklé, aby je jej bylo možno použít podle povahy a účelu smlouvy (§ 499 obč. zák.). Od této obecné úvahy potom znalec přešel k vysvětlení, jaké očekávatelné vlastnosti a parametry má mít daný výrobek, tedy zastřešení bazénu, a proč zjištěná kondenzace vlhkosti v dutinkách polykarbonátu v zastřešení výrobku je obvyklá, zatímco např. při využití v interiéru pro oddělení prostor s rozdílnou teplotou by již parametry obvyklé vzhledem k účelu takového řešení výrobek z daného materiálu nesplňoval.

26. Jako relevantní současně není možné vzít odkaz odvolatele na skutečnost, že v rámci mimosoudního řešení věci navrhoval žalobce smírné vypořádání účastníků vrácením si plnění, tedy demontáže bazénu, zastřešení a vrácení peněz uhrazených žalobcem. V rámci této komunikace označil „výskyt kondenzace za vadu, která je neodstranitelná, protože jde o vlastnost daného materiálu“. Tyto laické komentáře měly zřetelný odraz v oné žalovaným zmiňované obchodní politice, snažící se předejít sporům a soudním řešením těchto sporů. Není to nic, co by jakkoliv mělo ovlivnit odborné závěry znalce a rozhodnutí soudu o skutkovém stavu. Nejde ani o uznání nároku ve smyslu § 558 obč. zák. nebo 2053 o.z.

27. Pokud odvolatel poukazuje na skutečnost, že nebyl na imanentní vlastnost výrobku, spočívající v rosení a trvalé přítomnosti kondenzátu uvnitř dutin bazénového zastřešení vyráběného a dávaného žalobcem upozorněn, neodpovídá toto jednak skutkovým závěrům, které přijal okresní soud (informace o této skutečnosti v pokynech k použití výrobku), jednak není tato argumentace v souladu s příslušnou právní úpravou významná. Podle § 653 odst. 1 obč. zák. zhotovitel odpovídá (v případě zvláštního ustanovení o smlouvě o úpravě věci – viz odstavec 8. a 17.) za vady, které má provedená úprava při převzetí věci objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení pak zhotovitel odpovídá také za vady, jejichž příčinou je vadnost věci, která má být opravena nebo upravena či nevhodnost pokynu objednatele, jestliže ho na vadnost věci či nevhodnost pokynu neupozornil. Jak již uvedeno výše, zjištěná vlhkost v dutinkách polykarbonátu nepředstavuje vadu. Definice vady v ust. § 499 obč. zák. pak vychází z toho, že kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, že věc v době plnění má vlastnosti výslovně výměnné nebo obvyklé, že je možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali a že věc nemá právní vady. Jak již řečeno, absenci dané vlastnosti (přítomnosti vlhkosti ve výrobku) nikterak žalobce nevymínil a je (jak plyne ze skutkových závěrů) přitom obvyklou vlastností daného výrobku, aniž by bránila jeho využití podle povahy a účelu smlouvy.

28. S ohledem na výše uvedené, tedy odvolací soud ve smyslu § 219 o. s. ř. věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, o nichž bylo rozhodnuto v souladu s obsahem spisu a relevantní právní úpravou, tedy vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

29. Pokud jde o náhradu nákladů řízení státu, nepřistoupil odvolací soud ke změně výrok III.), ani v návaznosti na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.7.2025, č.j. 8 Co 1081/2025 - 863, kterým bylo rozhodnuto o změně usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 23.12.2024, č.j. 2 C 237/2016–805 a tedy zvýšení odměny znaleckého ústavu na částku 139 975 Kč, ani v návaznosti na odvolací argumentaci žalobce. V tomto rozhodnutí respektoval odvolací soud právní úpravu, tedy fakt, že podle § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil v případě, že u účastníka nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V pořadí druhý (revizní) znalecký posudek znaleckého ústavu byl vypracován k návrhu žalobce v jeho prospěch, tedy k prokázání jeho důkazního břemene, které v daném sporu nepochybně nesl (tedy k prokázání existence vady výrobku a potažmo tedy nároku na slevu z ceny díla v rámci uplatněného práva z odpovědnosti za vady). Otázka očekávatelné vysoké nákladnosti dokazování s ohledem na předmět řízení přitom byla zdůrazněna samotným odvolacím soudem prvního stupně v situaci, kdy se snažil vést strany ke smírnému vyřešení předmětné věci. Krom toho hraje podle názoru odvolacího soudu při posouzení spravedlivosti předmětného nákladového výroku i skutečnost zdůrazňovaná již v předchozím rozhodnutí odvolacího soudu, která reflektuje vstřícný přístup žalované strany k řešení problému, která, přestože neuznávala existenci vady jako takové, byla ochotna v rámci své „obchodní politiky“ v zájmu předejití sporu přistoupit ke zrušení smlouvy a vzájemnému vrácení plnění, s čímž ovšem žalobce nesouhlasil a trval na vedení sporu, a to i v průběhu řízení poté, co již některé znalecké posudky ukázaly na nesprávnost jeho názoru o existenci vady díla. Nejsou tedy dány důvody pro korekci povinnosti žalobce nést náklady státu dle § 148 o.s.ř., nicméně ani důkazy pro jejich zvýšení s ohledem na výše citované usnesení odvolacího soudu k věci znalečného, a to jednak z důvodů aplikace zásady zákazu reformace in peius, jednak s ohledem na povahu navýšení nákladů státu (viz usnesení č.j. 8 Co 1081-2025/863), když toto navýšení není legitimní (ve smyslu ust. § 150 o.s.ř.) požadovat po žalobci.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud ve druhém výroku rozsudku postupem podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. v situaci, kdy plně procesně úspěšná strana žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které spočívaly ve dvou úkonech právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu dne 30.9.2025) po 2 700 Kč (tarifní hodnota 39 594 Kč) postupem podle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s ust. § 7 odst. 5 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu, dále 2 x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem tedy 6 300 Kč. Dále cestovní náklady ve výši 2 229,27 Kč bez DPH za cestu k soudnímu jednání, náhrada ve výši 21 % DPH. Dále pak náhrada za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokátní kanceláře v Praze 4 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 30.9.2025, čj. celkem osm započatých půlhodin ve výši 800 Kč bez DPH + DPH ve výši 21 %. Celkem tedy 11 568 Kč. Výše cestovného ve vztahu ke spotřebě motorového vozidla byla doložena technickým průkazem.