8 Co 1304/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Pavla Toufara a JUDr. Zuzany Völflové ve věci žalobkyně: název žalobkyně , IČO číslo sídlem adresa žalobkyně proti žalované: název žalované , IČO číslo sídlem adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 503 170,21 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 17. 6. 2025, č. j. 9 C 208/2024-66,

I. Rozsudek zvodu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 29 240,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta v , adresa advokáta, .

1. Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 503 170,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 11. 2024 z této částky do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení 42 070,60 Kč do tří dnů od právní rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Žalovaná částka představovala náhradu za částku vyplacenou na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 2. 2017, č. j. 5 C 639/2014-64, jímž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit společnosti , právnická osoba, . 2 748 740,54 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení z této částky od 9. 3. 2015 do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení 178 186 Kč. Šlo o náhradu škody, již způsobila nesprávným úředním postupem , jméno FO, , matrikářka žalované, jež byla za nedbalostní protiprávní jednání při výkonu činnosti související s ověřováním podpisů pravomocně odsouzena. Žalobkyně podle uvedeného rozsudku zaplatila kromě jistiny 2 748 740,54 Kč dne 26. 6. 2017 také úrok z prodlení 503 170,21 Kč. Následně žalobkyně s žalovanou uzavřely dohodu o splátkách, v rámci které se žalovaná zavázala uhradit celkem 3 251 910,60 Kč, čímž došlo k uznání dluhu, ovšem přes uvedené následně odmítla z uvedené částky zaplatit úrok z prodlení ve výši 503 170,21 Kč.

3. Nebylo sporu o tom, že žalovaná vykonávala v rámci přenesené působnosti ověřování pravosti podpisů prostřednictvím matrikářky , jméno FO, , která byla za protiprávní nedbalostní jednání při výkonu této činnosti pravomocně odsouzena. Žalobkyně na škodě způsobené společnosti , právnická osoba, . nedbalostním protiprávním jednání , jméno FO, vyplatila dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 2. 2017, č. j. 5 C 639/2014-64, částku 2 748 740,54 Kč a další částku 503 170,12 Kč představující úrok z prodlení za období 9. 3. 2015 - 16. 6. 2017. Žalovaná nezpochybňovala oprávněnost nároku žalobkyně na regresní náhradu částky 2 748 740,54 Kč (v tomto rozsahu žalovaná na základě dohody o splátkách ze dne 15. 3. 2018 plnila), bránila se však zaplacení částky 503 170,12 Kč, neboť není dána příčinná souvislost mezi vznikem povinnosti žalobkyně k zaplacení této částky a protiprávním jednáním matrikářky. Povinnost k náhradě škody společnosti , právnická osoba, . na straně žalobkyně byla dána dle § 3 odst. 1 písm. c) a § 13 zák. č. 82/1998 Sb., na žalobkyni pak bylo, aby tuto povinnost splnila včas. Pokud žalobkyně plnila až na základě zmíněného rozsudku a v důsledku toho jí vznikla povinnost hradit úrok z prodlení, nelze dovodit, že by příčina vzniku tohoto nároku spočívala v protiprávním jednání matrikářky , jméno FO, , za něž odpovídá žalovaná. Není podle soudu relevantní argumentace žalobkyně, že žalovaná se jako vedlejší účastník účastnila náhradového řízení, ztotožňovala se s důvody, pro které nebylo ze strany žalobkyně dobrovolně plněno v rámci předběžného projednání nároku a námitky žalobkyně proti nároku na náhradu škody byly ze strany žalované akceptovány. Přenášení odpovědnosti za postoj žalobkyně k nároku na náhradu škody na žalovanou není dle soudu prvního stupně namístě, a to ani za situace, kdy v řízení o náhradu škody vystupovala jako vedlejší účastník na straně žalovaného státu; tvrzení žalobkyně o tom, že žalobkyně by na tento nárok plnila, pokud by k tomu dostala „pokyn“ od žalované, je již čirou spekulací.

4. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že ve vztahu k žalobkyní zaplacené částce 503 170,12 Kč, představující úrok z prodlení, vznik regresního nároku vůči žalované ve smyslu § 16 zák. č. 82/1998 Sb. dovodit nelze (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1410/2018). Na uvedeném závěru nemění nic ani skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 15. 3. 2018 uzavřena dohoda o splátkách, obsahující výslovné uznání dluhu žalované v celkové výši 3 251 910,66 Kč, tedy i ve vztahu k částce 503 170,12 Kč, neboť uznáním nedochází k založení nového závazku, pouze k posílení procesní pozice věřitele, který existenci jím specifikovaného závazku nemusí prokazovat, důkazní břemeno ohledně případné neexistence dluhu (v době uznání) nebo jeho zániku (v době po uznání) leží na žalovaném dlužníkovi. V daném případě je s ohledem na charakter plnění poskytnutého žalobkyní, ve vztahu ke kterému v tomto řízení uplatňuje nárok na regresní náhradu, třeba uzavřít, že tento nárok dán v době uznání nebyl a uznání žalované tento nárok založit nemohlo. Existence uznání dluhu zároveň nepředstavuje důvod pro odchýlení se od závěrů rozhodnutí dříve vydaných ve skutkově i právně obdobné věci (rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 C 135/2020-155, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2021, č.j. 5 Co 943/2021-168). Nárok žalobkyně na regresní náhradu dle § 16 zák. č. 82/1998 Sb. ve výši 503 170,12 Kč není dán, a proto soud žalobu zamítl.

5. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.) odvoláním. Mezi žalobkyní a žalovanou je nesporné, že žalovaná vykonávala v rámci přenesené působnosti ověřování pravosti podpisů, a to prostřednictvím své zaměstnankyně, matrikářky , jméno FO, , která byla za své protiprávní nedbalostní jednání při výkonu této činnosti, jež vedlo ke způsobení škody společnosti , právnická osoba, . (dále jen „poškozená“), pravomocně odsouzena pro trestný čin. Žalobkyně poškozené škodu ve výši 3 251 910,66 Kč uhradila a následně ji uplatnila po žalované, která se dohodou o uznání dluhu. Žalovaná výslovně uznala dluh co do základu a jeho výše 3 251 910,66 Kč. Žalovaná dohodu porušila tím, že odmítla uhradit žalobkyni částku ve výši 503 170,21 Kč (předmět řízení) s argumentací, že na plnění této částky nemá žalobkyně nárok s odkazem na závěry v rozsudku Okresního soudu v Prachaticích č. j. 9 C 135/2020-155 ze dne 16. 6. 2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 5 Co 943/2021-168 ze dne 3. 12. 2021, které byly vydány v řízení o regresní žalobě žalobkyně podané proti žalované obci Stachy.

6. Soud podle žalobkyně posoudil nárok nesprávně jako regresní žalobu, tedy dle ustanovení § 16 odst. 1 a § 18 odst. 1 OdpŠk a učinil závěr, že ve vztahu k žalobkyní zaplacené částce ve výši 503 170,12 Kč, představující úrok z prodlení. Vznik regresního nároku vůči žalované dovodit nelze, neboť pokud by byl regresní žalobou, byl by již ke dni podání žaloby (23. 12. 2024) promlčen, když dne 16. 6. 2018 byla zaplacena jistina a dne 26. 6. 2018 byly zaplaceny úroky. Navíc regresní nárok v režimu zákona OdpŠk je postaven na splnění jiných zákonem daných podmínek než nárok při porušení uznání dluhu uplatněný podle obecného právního předpisu. Soud měl právně nárok posoudit podle ustanovení § 2053 o. z. Uznání dluhu je jednostranný právní akt, kterým dlužník potvrzuje, že má vůči věřiteli dluh v určité výši, a zavazuje se ho splnit. Musí mít písemnou formu, je nezbytné uvést, proč dluh vznikl, a určit jeho rozsah konkrétní částkou a musí být podepsán dlužníkem, což bylo v daném případě splněno. Právními důsledky uznání dluhu je, že platí vyvratitelná domněnka, že tento dluh v době, kdy byl uznán, skutečně v uznaném rozsahu existoval. Žalobkyně trvá na tom, že žalovaná má vůči žalobkyni dluh v žalované výši, a naopak žalovaná neprokázala, že dluh nevznikl, neboť je nesprávná argumentace žalované i soudu odkazem na právní závěry v rozsudcích vydaných v regresním řízení dle OdpŠk. Závěr soudu, že tento nárok dán v době uznání nebyl, je nesprávný, neboť nelze předjímat výsledek řízení o regresním nároku odkazem na výsledek řízení jiného, byť se týká obdobné problematiky jako nyní posuzované řízení, navíc s tím podstatným rozdílem, že se v tomto posuzovaném řízení nejedná o regresní žalobu podle OdpŠk, ale o žalobu podanou v režimu občanského zákoníku. Žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud změnil rozsudek a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 503 170,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaná ve vyjádření v odvolání potvrdila, že uhradila pouze částku 2 748 740,45 Kč, naopak odmítla, že by měla být povinna zaplatit další plnění zde ve výši 503 170,12 Kč odpovídající úrokům z prodlení, neboť jde o částku, kterou byla žalobkyně povinna uhradit poškozené společnosti z důvodu vlastního prodlení splnění náhrady škody. Žalovaná uznala dluh uzavřením dohody o splátkách ze dne 15. 3. 2018, avšak uznání dluhu nemůže konstituovat neexistující dluh, tedy založit právní a skutkový důvod existence dluhu, nýbrž pouze zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh existuje. Žalovaná zde na podporu své argumentace poukazuje na řízení vedené u Okresních soudu v Prachaticích pod sp. zn. 9 C 135/2022, kde byla tato otázka řešena. Z tohoto řízení vyplývá, že žalovaná nemůže odpovídat žalobkyně za povinnost k úhradě úroku z prodlení za prodlení způsobené žalobkyní, tedy její nečinností, respektive rozporováním uplatněného nároku ze strany žalobkyně, kdy k úhradě nedošlo dobrovolně, ale až na základě předmětného soudního rozhodnutí. Fakt, že plnila až s dvouletým prodlením, nelze klást k tíži žalované, vůči níž je základní regresní nárok uplatňován. Nárok na náhradu škody v rozsahu vymáhané částky tedy není dán, respektive není dán v takovém rozsahu, jaký deklarovala uzavřená dohoda o splátkách z 15. 3. 2018. Zmíněné řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 bylo zahájeno 8. 10. 2014 a k žádosti žalobkyně až z 26. 1. 2015 žalovaná poskytla své vyjádření, které už jen z časových souvislostí nemohlo být podkladem pro neuspokojení nároku poškozené. Je také absurdní tvrzení žalobkyně, že se snaží vytvářet dojem, že by žalovaná mohla činit kroky, kterými by se této situaci předešlo. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně za užití ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., učinil tak při nařízeném jednání v souladu s ustanovením § 214 odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru o zjevné nedůvodnosti podaného odvolání.

9. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky 503 170,12 Kč. Svůj nárok odvíjela od „Dohody o splátkách“, kterou účastnice uzavřely 15. 3. 2018. Žalovaná v ní uznala co do důvodu a výše vůči žalobkyni svůj závazek (v dohodě blíže specifikovaný) v celkové výši 3 251 910,66 Kč. Tato částka, kterou žalobkyně zaplatila společnosti , právnická osoba, . z titulu náhrady škody, byla tvořena jistinou ve výši 2 748 740,45 Kč a úrokem z prodlení ve výši 503 170,12 Kč. Žalobkyně v tomto řízení zdůrazňovala, že nejde o uplatnění regresního nároku (regresní žalobu), nýbrž svůj nárok opírala o ustanovení § 2053 o. z., podle nějž uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Bylo na posouzení odvolacím soudem, zda nárok žalobkyně proti žalované na zaplacení uvedeného úroku z prodlení, ke dni uznání dluhu existoval. Žalovaná zpochybňovala, že by vznik uvedené povinnosti (zaplacení úroku z prodlení žalobkyní společnosti , právnická osoba, .) byl způsoben jednáním žalované, neboť popírala existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním v trestním řízení pravomocně odsouzené matrikářky , jméno FO, a vznikem škody v podobě zaplaceného úroku z prodlení.

10. V dané věci obec , adresa, (žalovaná) vykonávala v rámci přenesené působnosti mimo jiné ověřování podpisů. Dělo se tak prostřednictvím její zaměstnankyně a matrikářky , jméno FO, , jež byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 29. 4. 2014, č. j. 9 T 7/2014-26, odsouzena za spáchání přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti (§ 330 odst. 1, 3 písm. b/ trestního zákoníku). Jmenovaná v rozporu se skutečností ověřila podpisy na listinách, v souvislosti s popsaným jednáním vznikla škoda a poškození z trestního řízení byli s jejím uplatněním odkázání na řízení ve věcech občanskoprávních. V navazujícím občanskoprávním řízení vedeném poškozeným , tituly před jménem, , jméno FO, (další poškozený z trestního řízení vedle společnosti , právnická osoba, .), přiznal jmenovanému Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 20. 5. 2019, č. j. 5 C 274/2015-129, proti České republice částku 981 972 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení a náklady daného soudního řízení). Tuto částku Česká republika jmenovanému vyplatila a následně uplatnila proti současné žalované u Okresního soudu v Prachaticích, který rozhodl rozsudkem ze dne 16. 6. 2021, č.j. 9 C 135/2020-155, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2021, č. j. 5 Co 943/2021-168. Odvolací soud tehdy dospěl k závěru, že jsou podmínky pro přiznání náhrady škody v podobě jistiny vyplacené poškozenému a naopak shledal nedůvodným nárok na zaplacení náhrady škody spočívající ve vyplaceném úroku z prodlení (a dále také nákladů daného soudního řízení). Odvolací soud v označeném rozsudku ve shodě se soudem prvního stupně ve vztahu k úroku z prodlení dovodil, že zde chybí vztah příčinné souvislosti mezi vznikem této škody a protiprávním jednáním matrikářky , jméno FO, . Závěry rozsudku odvolacího soudu aproboval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 975/2022, který shledal ústavně konformním také Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. III. ÚS 1962/23.

11. Shora popsané závěry jsou podle odvolacího dobře uplatnitelné i v nyní projednávané věci, kde jde o náhradu škody vyplacené státem další poškozené z trestního řízení, a to společnosti , právnická osoba, . Nic na tom podle odvolacího soudu nemůže změnit ani „Dohoda o splátkách“, jíž účastnice uzavřely 15. 3. 2018, a kterou žalovaná uznala co do důvodu a výše vůči žalobkyni svůj závazek v celkové výši 3 251 910,66 Kč. Je tomu tak z důvodů uvedených dále. V nyní projednávané věci, kde také lze shledat prvopočátek v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 29. 4. 2014, č. j. 9 T 7/2014 – 26, rozhodl v následném občanskoprávním řízení Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 27. 2. 2017, č. j. 5 C 639/2014-64, o povinnosti žalobkyně zaplatit poškozené společnosti , právnická osoba, . náhradu škody (jistinu) ve výši 2 748 740,54 Kč, dále úrok z prodlení z této částky od 9. 3. 2015 do zaplacení a náklady řízení ve výši 178 186 Kč. Předmětný úrok z prodlení zaplatila žalobkyně společnosti , právnická osoba, 26. 6. 2017. Následně Účastnice tohoto řízení po vyplacení částky 3 251 910,66 Kč žalobkyní společnosti , právnická osoba, . uzavřely dohodu o splátkách podepsanou 15. 3. 2018, ve které se žalovaná zavázala zaplatit státu celou uvedenou částku celkem v osmi ročních splátkách specifikovaných v této dohodě. Žalovaná nakonec na podkladě této dohody zaplatila České republice částku 2 748 740,54 Kč, zatímco částku 503 170,12 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení, uhradit odmítla právě s poukazem na související rozhodnutí shora uvedená nehledě na své uznání dluhu. S ohledem na shora uvedená protichůdná stanoviska účastnic bylo nutné zabývat se účinky uznání dluhu.

12. Dohoda o uznání dluhu (zde obsažená v „Dohodě o splátkách“ ze dne 15. 3. 2018), nezakládá existenci uznaného nároku, nýbrž pouze vyvratitelnou domněnku, že dluh ke dni uznání v uznané výši existoval. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno, že dluh ke dni uznání neexistoval (že nevznikl, případně zanikl) nese žalovaná a soud v případě vznesení relevantní námitky se jí musí zabývat, jinak řečeno zkoumá, zda uplatněný nárok vznikl a respektive trval ke dni uznání (případně zda nezanikl později).

13. Žalovaná tvrdila a prokázala, že jí nelze přičítat část škody spočívající v kapitalizovaném úroku z prodlení, neboť zde zcela absentuje vztah příčiny a následku mezi jednáním matrikářky , jméno FO, a prodlením s úhradou škodné částky státem poškozené společnosti. Je totiž pravdou, že bylo zcela a jen na žalobkyni, zda zaplatí jistinu (škodu) uplatněnou společností , právnická osoba, . dobrovolně nebo zda bude o své vůli vyčkávat až do vydání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, ze dne 27. 2. 2017, č. j. 5 C 639/2014-64 (plněno bylo 26. 6. 2017). Nebylo v moci žalované, ovlivnit jednání žalobkyně, okolnost, že žalovaná žalobkyni podporovala v jejím odmítavém postoji k zaplacení jistiny (škody) je zcela bezvýznamná. Ani podle odvolacího soudu tedy nelze shledat vztah příčiny a následku mezi protiprávním jednáním matrikářky , jméno FO, (jež způsobila primární škodu ve výši 2 748 740,54 Kč) a několikaletým prodlením žalobkyně s úhradou této škody. Námitka, že v případě souhlasu žalované s úhradou by plnila, je nepravděpodobná spekulace, jež však především bez právního významu. Obstojí tedy právní závěr, že daný nárok (v této části) nevznikl, respektive že žalovaná za tuto část škody není odpovědná. Pro úplnost odvolací soud zdůrazňuje, že skutkové okolnosti rozhodné pro daný právní závěr byl fakticky mezi účastnicemi nesporné.

14. Nakonec odvolací soud zdůrazňuje, že nenašel žádný relevantní důvod odchýlit se od způsobu, jakým ve skutkově obdobné věci rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 3. 12. 2021, č. j. 5 Co 943/2021-168 (který obstál i ve světle dovolacího přezkumu – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2022-193). Okolnost, že v nyní projednávaném sporu, byl navíc (oproti dřívějšímu sporu) žalovanou uznán závazek se projeví pouze v tom, že daná právní otázka existence dluhu, je řešena jako předběžná.

15. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to jak v meritorní části, tak v rozhodnutí o nákladech řízení.

16. Úspěch žalované v odvolacím řízení zakládá její procesní nárok na náhradu nákladů této fáze řízení proti žalobkyni, a to v rozsahu nákladů účelně vynaložených na právní zastoupení žalované (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). Jde o 2 úkony právní služby po 10 340 Kč, 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč, cestovné 1 686 Kč (dle ve spise založené specifikace), promeškaný čas 900 Kč a 21 % DPH ve výši 5 074,86 Kč. Celkovou částku 29 240,86 je žalobkyně povinna zaplatit žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.