8 Co 1438/2025

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Völflové a soudců JUDr. Pavla Toufara a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO jméno žalobkyně sídlem Anonymizováno adresa žalobkyně zastoupená advokátem advokát žalobce sídlem adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Jméno žalované B . sídlem Adresa žalované B zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta o zaplacení 10 498 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 17. 6. 2025 č. j. 10 C 94/2024-132,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v odstavci III. mění tak, že žalovaná a vedlejší účastník na její straně jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice – na účet Okresního soudu v Českém Krumlově částku 4 451 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaná a vedlejší účastník na její straně jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na nákladech odvolacího řízení částku 9 298,69 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta v Praze.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českém Krumlově jako soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku žalobkyni částku 10 498 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 23. 3. 2024 do zaplacení (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 64 926,52 Kč (výrok II.) a České republice – Okresnímu soudu v Českém Krumlově částku 3 203 Kč (výrok III.).

2. Žalované částky se žalobkyně domáhá jako doplatku ceny provedené opravy vozu a zajištění jeho technické kontroly. Tvrdí, že si u ní dne 7. 3. 2024 žalovaná objednala provedení opravy, servisních prací a zajištění technické kontroly a měření emisí na vozidle Peugeot 206 registrační značky , SPZ, (dále jen „předmětné vozidlo“). Dne 20. 3. 2024 si žalobkyně od žalované převzala předmětné vozidlo a předala jí vyplněný zakázkový list, na kterém byl uveden mimo jiné předběžný odhad ceny zakázky (cca 20 000 Kč včetně DPH). Při předání předmětného vozidla se strany dohodly, že v případě vad bránících provedení technické kontroly se telefonicky spojí a domluví na dalším postupu oprav. Při prohlídce na stanici technické kontroly (dále jen „STK“) dne 20. 3. 2024 byly na předmětném vozidle zjištěny vážné závady a nevyhovující stav emisí. V návaznosti na tuto technickou kontrolu jednatel žalobkyně , jméno FO, telefonicky kontaktoval žalovanou, s níž upřesnil zakázku co do oprav a servisních prací, aby výsledkem bylo uvedení předmětného vozidla do vyhovujícího technického stavu. Po telefonu žalované přislíbil, že cena zakázky se nebude zásadně lišit od předběžně vyčíslené ceny. Celková cena činila 20 498 Kč, žalovaná prostřednictvím syna , jméno FO, zaplatila jen zálohu 10 000 Kč. Žalobkyně tak po žalované požaduje zbylých 10 498 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že potvrdila, že si dne 7. 3. 2024 u žalobkyně objednala provedení servisních prací a oprav předmětného vozidla, které dne 20. 3. 2024 za tímto účelem předala žalobkyni. Zdůraznila však, že s vyčíslením ceny zakázky na částku 20 498 Kč nikdy nesouhlasila a tuto částku se nikdy nezavázala zaplatit. Při předání vozidla zpět po opravě dne 22. 3. 2024 byla sjednána cena ve výši 10 000 Kč za provedenou opravu a servis (s žalobkyní ohledně opravy a následného převzetí předmětného vozidla komunikoval syn žalované , jméno FO, ). Částka 10 000 Kč byla téhož dne také žalobkyni zaplacena.

4. Na základě hodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkové závěry: žalovaná se dne 7. 3. 2024 dostavila do provozovny žalobkyně, aby si zde objednala provedení opravy a servisních prací na předmětném vozidle a aby si objednala zajištění technické kontroly na STK a emisní kontroly. Objednávku s ní vyřizoval , jméno FO, (jednatel žalobkyně). Žalovaná požadovala zajištění kontroly na STK spojené s měřením emisí, opravu blinkru a dále výměnu oleje a filtrů. , jméno FO, po přijetí objednávky a probrání požadavků žalované rukou vyplnil zakázkový list, do kterého uvedl v kolonce objednané práce: Servis, výměna servis, výměna oleje, olejového filtru a vzduchového filtru v kabině, diagnostika, výměna sdruženého přepínače světel a blinkrů, kontrola a doplnění provozních kapalin, zajištění STK a emisí. Dále zde byla uvedena poznámka: „V případě problému na STK volat a domluvit další postup oprav.“ Daný zakázkový list, v němž byla cena určená odhadem 20 000 Kč, žalovaná dne 7. 3. 2024 podepsala, s jeho obsahem byla od počátku srozuměna a souhlasila s ním. Předmětné vozidlo žalobkyně přistavila na STK, při první technické kontrole dne 20. 3. 2024 bylo zjištěno, že emise vozidla nevyhovují a že předmětné vozidlo má 6 závad [1) nadměrná koroze brzdového kotouče, 2) některé z kol s parkovací brzdou nedosahuje požadovaného brzdného účinku, 3) překážka v poli přímého výhledu řidiče, 4) poškození vnějšího skla světlometu s vlivem na funkci, fotometrické vlastnosti či možnost seřízení, 5) součinitel přebytku vzduchu lambda neodpovídá specifikaci výrobce a 6) únik provozních kapalin]. , jméno FO, dne 20. 3. 2024 telefonicky kontaktoval žalovanou a sdělil jí, jaké závady STK na voze nalezla a že vůz měl nevyhovující hodnoty emisí. Uvedená zjištění byla s žalovanou probrána a , jméno FO, a žalovaná se dohodli na změně zakázky. Ze zakázky byla vypuštěna oprava blinkru výměnou sdruženého přepínače, neboť cenu 15 000 Kč za jeho opravu nebyla žalovaná ochotna přijmout. V zakázce zůstala výměna oleje a výměna olejových a vzduchových filtrů, žalovaná dále chtěla nechat opravit i brzdy, dohodnuto bylo i odstranění zbylých závad zjištěných na technické kontrole. Při tomto (déletrvajícím) telefonickém hovoru byla žalovanou odsouhlasena cena upravené zakázky ve výši 20 000 Kč. Závady zjištěné na prvotní technické kontrole a při prvotním měření emisí, které se uskutečnily dne 20. 3. 2024, byly do 22. 3. 2024 opraveny, při technické kontrole dne 22. 3. 2024 již předmětné vozidlo žádnou z uvedených závad nemělo a jeho emise byly již v pořádku. Opravu na předmětném vozidle prováděl , jméno FO, , měnil brzdové kotouče, repasoval brzdové třmeny, měnil brzdové destičky, olej, filtr a prováděl dekarbonizaci. Rozebral též přepínač blinkru, vyčistil je a ošetřil Kontaktolem. Protože mezi technickými kontrolami ze dnů 20. 3. 2024 a 22. 3. 2024 byla odstraněna závada na světlometech popsaná v prvotním protokolu o technické kontrole, musela žalobkyně zajistit i tuto opravu. Protokoly o technických kontrolách, výslechy , jméno FO, a , jméno FO, bylo prokázáno, že na předmětném voze proběhly všechny opravy shrnuté ve faktuře, kterou žalobkyně pro žalovanou dne 22. 3. 2024 vystavila. Předmětné vozidlo po provedení oprav žalovaná skrze , jméno FO, a , jméno FO, vrátila dne 22. 3. 2024. K předání vozidla došlo u žalované a , jméno FO, při této příležitosti žalované předal fakturu znějící na částku 20 498 Kč, žalované byl předán i zakázkový list č. , hodnota, (smlouva o dílo), který žalovaná dne 22. 3. 2024 podepsala. Za opravu předmětného vozidla , jméno FO, v hotovosti předal 10 000 Kč, činil tak za společnost , právnická osoba, , jejímž je jednatelem, a která má s žalovanou smlouvu, umožňující ji bezplatně užívat předmětné vozidlo a podle níž se , právnická osoba, žalované zavázala hradit veškeré opravy vozidla. , jméno FO, při placení 10 000 Kč nevystupoval jako zástupce žalované, nýbrž výhradně jako jednatel společnosti , právnická osoba, , což sám uvedl a což potvrdila též žalovaná. Jmenovaný na předloženou fakturu ručně dopsal text „Dohodnutá sleva na 10 000 Kč dne 22. 3. 2024“ a připojil svůj podpis. Pod daný ručně dopsaný text připojil svůj podpis i , jméno FO, . Při předávání předmětného vozidla se rozhořela hádka mezi , jméno FO, a , jméno FO, , k fyzickému kontaktu došlo jak ze strany , jméno FO, vůči , jméno FO, , tak ze strany , jméno FO, vůči , jméno FO, . K námitce, že byl , jméno FO, k podpisu donucen násilím či výhružkou násilí, soud shledal, že jeho podpis nebyl přímým důsledkem násilí či výhružky násilí.

5. Po právní stránce soud prvního stupně vyhodnotil, že účastníci uzavřeli dne 7. 3. 2024 smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 a násl. o. z. Předmětem smlouvy byl závazek žalované (správně by mělo být uvedeno žalobkyně) provést práce zmíněné v zakázkovém listu ze dne 20. 3. 2024, tj. servis, výměnu oleje, olejového filtru a vzduchového filtru v kabině, diagnostiku, výměnu sdruženého přepínače světel a blinkrů, kontrolu a doplnění provozních kapalin, zajištění STK a měření emisí. Vůli uzavřít tuto smlouvu projevily žalobkyně (skrze jednatele , jméno FO, ) a žalovaná svými podpisy na tomto zakázkovém listu. Cena díla byla určena odhadem, jak to § 2586 odst. 2 a § 2612 občanského zákoníku umožňují, a činila 20 000 Kč. Smlouva o dílo byla uzavřena písemně, strany si v ní nevymínily, že její změny se mohou dít pouze písemně, neuplatní se tedy domněnka podle § 1758 občanského zákoníku, že by jiným, než písemným jednáním nechtěly být strany vázány. Smlouvu bylo možné měnit i ústně. Strany přitom předpokládaly, že předmět smlouvy (obsah zakázky) může být dodatečně změněn v návaznosti na výsledek technické kontroly (viz text ve smlouvě: „V případě problému na STK volat a domluvit další postup oprav.“). Ke změně smlouvy ve smyslu § 1902 občanského zákoníku přitom strany přikročily v telefonickém hovoru dne 22. 3. 2024 v návaznosti na výsledky technické kontroly vozidla a měření emisí, zčásti šlo o privativní novaci (ze závazku vypadla výměna sdruženého přepínače světel a blinkrů), zčásti o kumulativní novaci (nově byl dohodnut závazek žalobkyně odstranit závady zjištěné při technické kontrole a měření emisí), zčásti zůstal zachován původní závazek (provedení diagnostiky, výměna oleje, filtru oleje a vzduchového filtru, kontrola a doplnění provozních kapalin, zajištění STK a emisí).V návaznosti na změny v rozsahu prací došlo též po telefonu k ujednání o ceně upravené zakázky, která zůstala na 20 000 Kč, a šlo stále o cenu určenou odhadem. Na určení ceny odhadem se oproti původnímu závazku nic nezměnilo. Žalobkyně svůj závazek, jak byl určen po změně smlouvy, splnila a dílo předala žalované, když jí opravený vůz přivezli pracovníci žalobkyně dne 22. 3. 2024. Žalobkyně za dílo žalované naúčtovala 20 498 Kč. Nešlo o podstatné překročení ceny 20 000 Kč určené odhadem. Podle judikatury jde o podstatné překročení určené odhadem tehdy, je-li odhadována cena překročena o 10 % až 20 % (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1969, sp. zn. 5 Cz 12/68, publikované jako R 3/1970). V posuzované věci šlo o překročení ceny určené odhadem o 2,49 %. Nebylo tedy třeba nepodstatné překročení ceny oznamovat žalované (§ 2612 odst. 1 a contrario občanského zákoníku) a žalovaná byla povinna zaplatit naúčtovanou cenu 20 498 Kč. Závazek žalované zaplatit 20 498 Kč částečně zanikl splněním, a to v rozsahu 10 000 Kč. Částku 10 000 Kč totiž žalobkyni zaplatila společnost , právnická osoba, . Šlo o plnění za jiného ve smyslu § 1936 odst. 1 o. z. S tím, že na závazek žalované platí , právnická osoba, částku 10 000 Kč, byla žalovaná srozuměna a souhlasila s tím. Došlo tedy k částečné úhradě závazku žalované a po částečné úhradě je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni zbylých 10 498 Kč (20 498 Kč – 10 000 Kč).

6. Soud nepřisvědčil žalované a vedlejšímu účastníku v jejich tvrzení, že podpisem ručně učiněných vpisků do faktury došlo k dohodě o tom, že cena díla bude 10 000 Kč. Podle § 1901 občanského zákoníku sice platí, že stranám je na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností, nicméně dvoustranný závazek, kterým je i posuzovaná smlouva o dílo, lze změnit shodnou vůlí pouze obou smluvních stran. Posuzovanou smlouvu o dílo by tak mohly svými shodnými projevy vůle změnit žalobkyně a žalovaná. Ruční vpisky do faktury („Dohodnutá sleva na 10 000 Kč dne 22. 3. 2024“) opatřené podpisy , jméno FO, (jako jednatele žalobkyně) a , jméno FO, (jako jednatele , právnická osoba, ) nemohou představovat změnu smlouvy o dílo mezi žalobkyní a žalovanou. , právnická osoba, a ani , jméno FO, totiž nejsou stranami smlouvy o dílo, jejich projev vůle změnit smlouvu o dílo tudíž nemůže mít žádný vliv na obsah práva a závazků mezi žalobkyní a žalovanou. , právnická osoba, ani , jméno FO, nejednali jako zástupci žalované, , jméno FO, vpisky do faktury činil výlučně jako jednatel , právnická osoba, Nešlo tudíž o žádné zastoupení žalované, proto nemohlo dojít ani k změně dohodnuté ceny za opravu ve výši 20 498 Kč.

7. Splatnost závazku žalované se odvíjela od výzvy k plnění podle § 1958 odst. 2 o. z., v posuzované věci nastala ke dni 22. 3. 2024 po předání faktury, která představovala výzvu k plnění. Protože žalovaná svůj závazek nesplnila celý, ale jen v částce 10 000 Kč, dostala se do prodlení s úhradou zbylých 10 498 Kč a podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je žalobkyni povinna uhradit úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 498 Kč od 23. 3. 2024 do zaplacení. O nákladech řízení soud rozhodl aplikací § 142 odst. 1 a § 142a odst.1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná, přiznal právo na náhradu blíže specifikovaných nákladů řízení. Postupem podle § 148 odst. 1 o.s.ř. rozhodl i o náhradě nákladů řízení, které platil stát.

8. Proti tomuto rozsudku se odvolali žalovaná a vedlejší účastník na její straně. Vytýkají soudu prvního stupně závěr, že žalovaná souhlasila s cenou (byť určenou odhadem) ve výši 20 000 Kč za provedení servisu a oprav na vozidle. Zdůrazňují, že aktuální hodnota uvedeného vozidla se pohybuje na úrovni přibližně odpovídající této částce, je proto zjevné, že žalovaná by s takto vysokou cenou servisu a oprav vozidla ze zcela racionálních důvodů nemohla souhlasit. S takovou cenou nebyla žalovaná ani při sjednávání provedení servisu a oprav vozidla, ani následně telefonicky seznámena. Pokud soud prvního stupně dospěl k jinému závěru, relevantním způsobem nevyhodnotil veškeré provedené důkazy. Žalovaná a vedlejší účastník dále nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že jednatel vedlejšího účastníka žalobci uhradil částku ve výši 10 000 Kč ve smyslu ustanovení § 1936 odst. 1 o. z. Z řízení před soudem prvního stupně vyplynulo, že dne 1. 2. 2024 byla mezi žalovanou a vedlejším účastníkem uzavřena dohoda o bezplatném užívání vozidla Peugeot 206, RZ , SPZ, . Podle čl. IV této dohody se vedlejší účastník jako uživatel vozidla zavázal nést veškeré náklady a souvislosti s provozem vozidla, stejně tak hradit veškeré nutné opravy. S ohledem na tuto dohodu je zřejmé, že osobou povinnou hradit náklady spojené se servisem a opravou vozidla byl vedlejší účastník. Právě z tohoto důvodu byly v údajích o odběrateli na faktuře č. , hodnota, ze dne 22. 3. 2024 provedeny ručně vepsané úpravy, které byly současně výsledkem vzájemné dohody mezi žalobkyní, vedlejším účastníkem a žalovanou, která se změnou údajů výslovně souhlasila. Existence této dohody mezi všemi zúčastněnými osobami byla potvrzena nejen v rámci účastnického výslechu žalované, ale i svědeckou výpovědí pana , jméno FO, , jednatele vedlejšího účastníka. Na základě této dohody došlo vedle změny údajů odběratele, zároveň k úpravě výše celkové ceny servisu a oprav vozidla uvedené na výše specifikované faktuře, přičemž tato cena byla dohodnuta na částku ve výši 10 000 Kč. Úhradou částky 10 000 Kč tedy nedošlo – jak nesprávně dovodil soud prvního stupně – k částečnému plnění závazku dle původního znění faktury, ale k úplné úhradě konečné, nově dohodnuté ceny za provedený servis a opravy vozidla. Součásti dohody bylo i to, že žalobkyně vystaví novou upravenou fakturu – na vedlejšího účastníka, jakožto odběratele a na sjednanou cenu 10 000 Kč. K ručně vyznačenému ujednání na původní faktuře připojili své podpisy jednatel žalobkyně a jednatel vedlejšího účastníka, žalovaná s tímto postupem vyjádřila svůj souhlas ústně. Navzdory této dohodě vedlejší účastník nově vystavenou (upravenou) fakturu neobdržel. Ústní forma takových ujednání přitom nebyla vyloučena. Žalovaná byla s dohodou o snížení celkové ceny servisu a oprav vozidla na 10 000 Kč seznámena, resp. o ní věděla a souhlasila s ní. Stejně tak věděla o provedení platby této částky v hotovosti přímo do rukou jednatele žalobkyně, s čímž rovněž souhlasila. Souhlas žalované lze rovněž dovodit z jejího následného chování – konkrétně z toho, že úhradou částky 10 000 Kč považovala celou záležitost za uzavřenou. Z výše uvedených důvodů tak nelze přisvědčit nesprávným závěrům soudu prvního stupně, podle nichž ruční úpravy na faktuře, podepsané jednatelem vedlejšího účastníka a jednatelem žalobkyně, neměly vliv na konečnou výši ceny za servis a opravu vozidla. Soud totiž při svém hodnocení opomněl zohlednit, že žalovaná s touto změnou vyslovila souhlas, byť ústní formou, která nebyla mezi stranami pro tyto účely vyloučena. Žalovaná a vedlejší účastník rovněž napadají výrok o náhradě nákladů řízení, a to zejména ve vztahu k vyúčtování cestovních výdajů právního zástupce žalobkyně a náhradě za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně strávený na cestě k soudu. V „několika případech“ právní zástupce žalobkyně cestoval na jednání před soudem prvního stupně společně s jednatelem žalobkyně, přičemž zjevně necestoval vlastním vozidlem ani ze sídla své advokátní kanceláře (viz například protokol o jednání na č. l. 74 – uvedeno, že svědek , jméno FO, cestoval na jednání soudu autem s , jméno FO, a právním zástupcem žalobkyně). Za této situace žalovaná a vedlejší účastník považují přiznanou náhradu nákladů řízení za nepřiměřeně vysokou a neodpovídající skutečnému stavu. Navrhují proto napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zjištění i právní závěry soudu prvního stupně jsou podloženy provedenými důkazy a jejich hodnocení je logické, přesvědčivé a vnitřně konzistentní. Odůvodnění napadeného rozsudku vykazuje vysokou míru pečlivosti. Soud prvního stupně dospěl v rozsudku v rámci právního hodnocení (část II. rozsudku) ke zcela správnému závěru, že „žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 7. 3.2024 smlouvu o dílo. Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně provést práce zmíněné v zakázkovém listu na č. l. 30 (tj. servis, výměnu oleje, olejového filtru a vzduchového filtru v kabině, diagnostiku, výměnu sdruženého přepínače světel a blinkrů, kontrolu a doplnění provozních kapalin, zajištění STK a měření emisí). Cena díla byla určena odhadem v souladu s ust. § 2586 odst. 2 a § 2612 o. z. a činila 20 000 Kč. Žalovaná nyní v odvolání uvádí, že s cenou oprav ve výši 20 000 Kč nikdy nesouhlasila. To je však v přímém rozporu s jejími vlastními předchozími vyjádřeními. Už v podání označeném jako „Odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu“ ze dne 11. 9. 2024 totiž sama žalovaná uvedla, že „již od počátku mezi oběma stranami panovala dohoda stran vyčíslení předmětných oprav a servisu vozidla, se kterým žalovaná vyslovila svůj souhlas“ a že po „celou dobu bylo žalované avizováno, že konečná cena se nebude lišit od již vyčíslené a domluvené ceny“. Uvedené dle názoru žalobkyně jasně dokresluje, že komunikace o ceně mezi stranami nepochybně probíhala a že dohoda o ceně určená odhadem ve výši 20 000 Kč včetně DPH byla součástí smlouvy o dílo ze dne 7. 3. 2024. Dohoda o ceně byla písemně zaznamenána na předběžném zakázkovém listu. Následně byla cena po provedení prací vyčíslena na 20 498 Kč (konečný zakázkový list), a žalovaná v rámci své účastnické výpovědi mimo jiné uvedla, že tento doklad „asi podepsala“. Soud prvního stupně tedy zcela správně uzavřel, že dohoda o ceně byla uzavřena, přičemž žalovaná její existenci nijak nevyvrátila – naopak svými tvrzeními ji sama potvrdila. Argumenty žalované o „nerozumnosti“ investice do vozidla nižší hodnoty jsou zcela irelevantní. Rozhodující skutečností je, že žalovaná sama opravy vozidla objednala a s předem vyčíslenou cenou souhlasila (resp., jak žalovaná uvedla, „počítala s ní“). Nadepsaný soud rozhodl podle názoru žalobkyně zcela správně, když na základě tvrzení účastníků a provedených důkazů dovodil, že mezi stranami byla uzavřena dohoda o ceně určené odhadem ve výši 20 000 Kč. Rovněž rozhodl zcela správně, když konstatoval, že částka ve výši 20 498 Kč, kterou žalobkyně následně vyúčtovala za provedené opravy po telefonických modifikacích smlouvy (které žalovaná nepopírá, a naopak je v rámci svého účastnického výslechu výslovně potvrdila), nepředstavovala podstatné překročení původně dohodnuté odhadní ceny. Soud prvního stupně rovněž v rámci právního hodnocení dospěl ke zcela správnému závěru, že platba společnosti , právnická osoba, ve výši 10 000 Kč byla plněním za jiného ve smyslu § 1936 odst. 1 o. z. Právě z tohoto důvodu žalobkyně podala žalobu na zaplacení částky 10 498 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně rovněž správně mimo jiné uzavřel, že ruční vpisky , jméno FO, do faktury opatřené podpisy , jméno FO, (jako jednatele žalobkyně) a , jméno FO, (jako jednatele , právnická osoba, ) nic nezměnily na ceně za opravu ve výši 20 498 Kč. Jak totiž zřetelně vyplynulo z výslechu samotného pana , jméno FO, vystupoval výhradně jako jednatel společně , právnická osoba, nejednal jako zástupce matky. Vpisky pana , jméno FO, a jeho podpis na faktuře (ať tak učinil sám za sebe, nebo jako jednatel , právnická osoba, ) proto v žádném případě nemohly změnit obsah smlouvy o dílo mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná staví svou argumentaci v odvolání na údajné dohodě o bezplatném užívání vozidla mezi ní a vedlejším účastníkem. Tato dohoda byla předložena až v průběhu řízení (žalobkyni předtím nikdy známa nebyla) a jeví se jako účelově vytvořená. I kdyby byla považována za věrohodnou, nemůže založit povinnost žalobkyně akceptovat sníženou cenu 10 000 Kč od osoby, která nebyla stranou smlouvy o dílo. Podpis pana , jméno FO, na faktuře navíc vznikl v důsledku vyhrocené situace, kdy byla vůle pana , jméno FO, zcela neexistující nebo přinejmenším výrazně oslabena fyzickým a psychickým nátlakem ze strany pana , jméno FO, . Dále uvádí, že tvrzení žalované, že dodatek smlouvy o dílo uzavřela „ústně“, je nevěrohodné a nekonzistentní s dříve uváděným tvrzením. Doposud totiž žalovaná tvrdila, že údajnou „dohodu o slevě“ ujednal pan , jméno FO, s panem , jméno FO, . Nyní žalovaná přichází s tvrzením, že údajnou dohodu uzavřela ona sama „ústně“, což v řízení před soudem prvního stupně nikdy nezaznělo. Z procesního hlediska je předmětné tvrzení žalované o „ústní akceptaci slevy“ předkládáno až po koncentraci řízení, protože bylo žalovanou předneseno až v odvolacím řízení. Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že částka 10 000 Kč, kterou pan , jméno FO, žalobkyni v hotovosti dne 22. 3. 2024 předal, představovala pouze částečnou úhradu dluhu žalované, a žalobní nárok ve výši 10 498 Kč je proto z výše nastíněných důvodů zcela důvodný a oprávněný. Rovněž výrok o náhradě nákladů řízení je správný. Náklady řízení byly vyčísleny a soudem prvního stupně přiznány zcela v souladu s advokátním tarifem.

10. Odvolací soud po závěru, že přípustné odvolání bylo podáno včas, účastníky řízení k takovému úkonu legitimovanými (§§ 201, 202 a 204 odst. 1 o.s.ř.), kdy odvolatelé uplatnili odvolací důvody dané ust. § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 o.s.ř. v celém rozsahu, jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru o nedůvodnosti odvolání.

11. Odvolací soud po přezkoumání věci konstatuje, že soud prvního stupně provedl pro rozhodnutí věci potřebné dokazování (ostatně v bodě 48. odůvodněné zamítnutí dalších navržených důkazů ani odvolatelé nezpochybňují), z něhož vyvodil i správné skutkové závěry, jak uvedeny shora. V souladu s ust. § 132 o.s.ř. se zabýval provedenými důkazy jednotlivě a ve vzájemné souvislosti, a zcela transparentně a logicky odůvodnil své (jednotlivé, dílčí) skutkové závěry s odkazem na obsah výpovědí účastníků, svědků i listinných důkazů. Pečlivě se zabýval (dokazováním zjišťovaným) obsahem právního jednání účastníků, rozsahem přijatých závazků a jejich splněním, kdy jeho závěry z provedeného dokazování i dle názoru odvolacího soudu vyplývají. Provedené důkazy správně zhodnotil i právně, dovodil-li, že mezi účastníky (žalobkyní a žalovanou) byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu ust. § 2586 a násl. o. z. s cenou díla stanovenou odhadem, který nebyl (vystavenou fakturou) podstatně překročen (§ 2612 o.z.). Nelze tak ničeho vytknout závěru o důvodnosti podané žaloby, jíž se žalobkyně domáhá doplatku (dosud neuhrazené) splatné ceny díla. Odvolací soud proto s odkazem na velmi podrobné odůvodnění napadeného rozsudku tento postupem podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

12. K odvolacím námitkám odvolatelů možno pouze doplnit, že správně soud prvního stupně akcentoval, že účastníky hodnocené smlouvy o dílo byla žalobkyně jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel, které (jako jediné) byly nadány právem změnit obsah sjednaných závazků (v daném případě i ústně, nebyla-li vymíněna pouze písemná forma). Souhlasit nutno i s následující úvahou, že jednání , jméno FO, (jednatele společnosti , právnická osoba, , vedlejšího účastníka), který dle vyjádření sebe sama nejednal dne 22. 3. 2024 (kdy mělo dojít k dohodě o ceně opravy na částku 10 000 Kč) s žalobkyní v zastoupení žalované, nemohlo změnit rozsah práv a povinností účastníků této smlouvy a představovat tak tvrzenou dohodu o změně ceny díla. V řízení dokládaná písemná dohoda s žalovanou o bezplatném užívání předmětného vozidla a hrazení nákladů jeho oprav touto společností je z hlediska závazků vyplývajících ze smlouvy o dílo (uzavřené účastníky) irelevantní, neboť upravuje pouze vztah mezi žalovanou jako vlastníkem a vedlejším účastníkem na její straně jako uživatelem (nájemcem) předmětného vozidla. Stejně tak tvrzení, že žalovaná (dodatečně) jednání , jméno FO, schválila („akceptovala“), nemůže mít právní relevanci v situaci, kdy jménem žalované nebylo dne 22. 3. 2024 jednáno. Nedošlo-li k změně sjednaného závazku, nutno na úhradu částky 10 000 Kč uvedeného dne (a její převzetí , jméno FO, ) pohlížet jako na částečné plnění, kterým došlo k částečnému splnění žalovanou přijatého závazku.

13. Odvolací soud jako věcně správný shledal i výrok II., o nákladech řízení, respektující procesní úspěch žalobkyně v něm (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Výtky odvolatelů směřují pouze k přiznané náhradě hotových výdajů právního zástupce s námitkou, že ten „v několika případech“ necestoval vlastním autem. Poukazují přitom (pouze) na vyjádření svědka , jméno FO, , který při jednání soudu dne 28. 2. 2025 vypověděl, že „na dnešní jednání jsem cestoval s panem , jméno FO, a právním zástupcem žalobkyně. Já bydlím v Písku. My jsme se setkali v Bernarticích“. Z uvedeného vyjádření nelze dovodit, čí vozidlo (zda jednatele žalobkyně či jejího právního zástupce) bylo k účasti u jednání použito, tím méně vyloučit použití vozidla advokáta. Nicméně, vyúčtoval-li cestovné právní zástupce (a žalobkyní je toto nerozporováno), pak není logického důvodu zpochybňovat realizovanou cestu a náhradu za ni. Zpochybňování čí auto bylo na cestu použito, pak nemůže mít vliv ani na přiznanou náhradu za promeškaný čas advokáta (§ 14 AT), kdy výši této náhrady soud rovněž správně diferencoval ve vazbě na termín jednání a novelizaci advokátního tarifu vyhl. zákon č. 258/2024 Sb. V dalších bodech (částech) odvolatelé náklady žalobkyně nezpochybňovali, proto lze na bod 68 odůvodnění plně odkázat. Doplnit možno pouze, že výše nákladů řízení je odvislá od rozsáhlosti prováděného dokazování při jednáních, která svou délkou přesahovala výkon jednoho úkonu právní služby (2 hodiny).

14. Změněn postupem podle § 220 odst. 2 o. s. ř. byl pouze výrok III., o nákladech státu. Z odůvodnění rozhodnutí (bodu 70) vyplývá, že žalované a vedlejšímu účastníku na její straně k náhradě uložených 3 203 Kč (správným postupem podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.) představuje pouze svědečné svědků , jméno FO, a Matouška, neboť nebylo v době rozhodování soudu prvního stupně pravomocné rozhodnutí ze dne 20. 6. 2025 č.j. 10 C 94/2024-114 o svědečném svědka Dramičanina (přiznané ve výši 1 248 Kč). Soud prvního stupně v odůvodnění avizoval vydání samostatného rozhodnutí o náhradě svědečného tohoto svědka. Odvolání žalované proti tomuto usnesení ze dne 20. 6. 2025 bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 11. 2025 č.j. 8 Co 1686/2025-170 již odmítnuto, proto byla částka uložená žalované a vedlejšímu účastníku na její straně k náhradě navýšena o dalších 1 248 Kč na výsledných 4 451 Kč.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení vyplývá rovněž z procesního úspěchu žalobkyně (§ 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.), jejíž náklady jsou představovány odměnou advokáta za 2 vykonané úkony právní služby (sepis vyjádření a účast u jednání odvolacího soudu) po 1 540 Kč podle § 7 a 8 odst. 1 AT, dvěma paušály po 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT), cestovným ve výši 2 504,87 Kč dle ve spise na čl. 186 založené specifikace a náhradou za promeškaný čas advokáta 8 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 AT, vše navýšené o 21% DPH, jehož je advokát plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Výsledných 9 298,69 Kč (3 080 + 900 + 2 504,87 + 1200 + 1613,82) bylo k náhradě uloženo žalované v třídenní lhůtě k plnění dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.