8 Co 1561/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Toufara a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Zuzany Völflové v právní věcí žalobkyně: tituly před jménem . jméno FO , narozená datum narození , bytem adresa zastoupená advokátem tituly před jménem . jméno advokáta sídlem sídlo proti žalované: jméno FO , narozená datum bytem adresa zastoupená advokátem tituly před jménem . jméno advokáta sídlem sídlo o vyklizení bytu, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 9. 2024, č. j. 28 C 70/2024-66,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění ve výroku I., pokud jde o lhůtu plnění tak, že lhůta k vyklizení bytu činí 3 měsíce od právní moci tohoto rozsudku a ve výroku II. tak, že lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení činí 3 měsíce od právní moci tohoto rozsudku, když ve zbytku se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 6 776 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně uložil žalované povinnost vyklidit byt o velikosti 2+1, blíže popsaný ve výroku I. napadeného rozsudku, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. pak uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 552 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Soud prvního stupně po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně je výlučným vlastníkem bytu o dispozici 2+1, který se nachází ve druhém nadzemním podlaží budovy č. p. , číslo, v , adresa, , na pozemku p. č. , číslo, (objekt bydlení), jehož je taktéž žalobkyně vlastníkem, to vše zasáno na LV č. , číslo, ve veřejném seznamu u , katastrální úřad, , katastrální pracoviště , adresa, . Uvedený dům stojí na adrese , adresa, . Účastnice uzavřely nájemní smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou, a to dne 18. 9. 2019 do 2. 10. 2020, když nájemní vztah byl postupně prodlužován dodatky č. , číslo, až 3, naposledy do 2. 10. 2023. Žalovaná byla vyzvána k vyklizení a předání bytu žalobkyni elektronickou zprávou ze dne 25. 4. 2024. Žalovaná sdělila, že z důvodu dokončení rekonstrukce domu má možnost vystěhovat se v průběhu prázdnin 2024, avšak doposud tak neučinila.

2. Okresní soud současně poukázal na skutečnost, že jeho jednání proběhlo v nepřítomnosti žalované (ale v přítomnosti jejího právního zástupce), neboť její žádost o odročení jednání ze zdravotních důvodů byla vyhodnocena okresním soudem jako nedůvodná. Z dokladů, které předložila, totiž nevyplývaly žádné důvody, pro které byla schopna se dne 26. 9. 2024 i účastnit jednání soudu.

3. O náhradě nákladů rozhodl okresní soud postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., podle kterých soud plně úspěšné žalobkyni přiznal vůči neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč, dále ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle ustanovení § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, po 2 500 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 10 000 Kč za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby a účast na jednání soudu), dále paušální náhrady hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 citované vyhlášky po 300 Kč za 1 úkon právní služby, celkem ve výši 12 000 Kč za 4 úkony právní služby, podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. bylo z takto určené odměny a náhrady hotových výdajů přiznáno žalobkyni vůči žalované 21 % DPH, celkem tak bylo žalobkyni vůči žalované přiznáno na náhradě nákladů tohoto řízení 18 552 Kč včetně 21 % DPH a zaplaceného SOP. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

4. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná, když poukázala na procesní vadu spočívající v zamítnutí návrhu na odročení jednání soudu prvního stupně. Žalovaná formou zaslané lékařské zprávy doložila, že prodělala úraz zad, páteře a ruky a zároveň byla Covid pozitivní (test proveden v domácím prostředí běžně dostupným testem). Dále sdělila, že na uvedené bolesti zad užívá léky, z tohoto důvodu by mohlo být ovlivněno její vnímání při jednání soudu, tedy za to bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle § 36 Listiny základních práv a svobod. Dále upozornila stejně jako před soudem prvního stupně na ustanovení § 2249 o. z. Žalovaná doplnila, že hradí i veškeré poplatky s bytem související a v mezidobích od začátku sporu do vynesení dosud nepravomocného rozsudku se pokoušela si najít jiné bydlení, ovšem bezúspěšně. Nemá reálnou možnost situaci řešit.

5. Žalovaná navrhla věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Vyjádřila názor, že návrh žalované na odročení jednání měl obstrukční charakter, když žalovaná nedoložila důležité důvody pro odročení jednání. Sama skutečnost, že žalovaná i nadále hradí nájemné a poplatky s bytem související nemá žádný význam, neboť skončení nájemního vztahu plyne z ustanovení § 2295 o. z. Stejně tak nemá žádný význam žalovanou odkazované ustanovení § 2249 o. z., když předmětné ustanovení řeší možnost jednostranného navyšování nájemného v průběhu trvání nájemního vztahu. V posuzované věci je tedy nepodstatné, neboť byl sjednán nájem na dobu určitou, když doba trvání nájmu uplynula.

6. Odvolání je podáno oprávněnou osobou, je přípustné a včasné (§ 201, § 202 a § 204 o. s. ř.). Odvolací soud proto při jednání odvolacího soudu přezkoumal napadený rozsudek v intencích ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o dílčí důvodnosti odvolání, pokud jde o lhůtu k plnění povinnosti.

7. Pokud žalovaná poukazovala na nesprávný procesní postup soudu prvního stupně v souvislosti s její žádostí o odročení jednání, odvolací s jejími výhradami nesouhlasí. Předně je nutno zdůraznit, že žalovaná byla v průběhu řízení právně zastoupena, a to i při jednání okresního soudu, u kterého nebyla sama osobně přítomna. Žádost o odročení jednání byla podána dne 23. 9. 2024, tedy 3 dny před uvedeným jednáním a nebyla nikterak doložena. Okresní soud obratem žalovanou vyzval prostřednictvím právní zástupkyně k doplnění důvodů odročení jednání, na což bylo reagováno žalovanou stranou předložením zprávy praktického lékaře a chirurga , tituly před jménem, , jméno FO, , ze které vyplývá popis jednotlivých ošetření žalované, když úraz, který je důvodem zdravotních problémů žalobkyně nastal 9. 9. 2024 (přesto omluva z jednání byla adresována okresnímu soudu až 23. 9. 2024). Po úraze nebyla zjištěna zlomenina, žalovaná udávala bolesti po pádu, zatuhlost. Nevyžádala si pracovní neschopnost. Z poukazu na vyšetření ze dne 14. 9. 2024 pak vyplývá, že byla odeslána na vyšetření, jehož výsledky nebyly soudu zprostředkovány. Ještě den před jednáním ve věci samé pak okresní soud provedl písemné vyhodnocení předložených dokladů a informoval právního zástupce žalované o tom, že shledává žádost o odročení jednání za nedůvodnou a proč. Z odvolání současně nevyplývá, jakým způsobem se nemožnost žalované osobně se účastnit jednání soudu měla projevit v zájmech a v právním statusu žalované v daném řízení. Je zřejmé, že veškerá argumentace zmíněná v odvolání, pokud jde o věc samu, je totožná s písemně sdělenou argumentací před jednáním okresního soudu. Žalovaná strana nevysvětluje, z jakého důvodu by případně jednání proběhlo jinak nebo s jiným výsledkem, pokud by mu žalovaná byla přítomna osobně a nikoliv toliko prostřednictvím právního zástupce. Současně s ohledem na skutkové i právní závěry (viz dále) je zřejmé, že věc má triviální charakter a není tedy možné dovodit jakoukoliv újmu na právech žalované v souvislosti s její neúčastí na předmětném jednání. Žalované současně byla dána možnost osobní účastí u jednání odvolacího soudu své stanovisko k věci plně projevit. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 1949/24 uvedl, že podle § 101 odst. 3 o. s. ř. může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti účastníka, jestliže řádně předvolaný účastník včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Samotná žádost o odročení jednání, byť je odůvodněna zdravotními problémy či jinými důvody, bez dalšího neznamená, že soud nemůže rozhodnout v nepřítomnosti účastníka, který o odročení požádal. Přihlédnout je totiž třeba i k dalším důležitým zásadám soudního řízení jako je hospodárnost či rychlost (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 376/23 ze dne 11. 4. 2023). Soudy musejí chránit i právo ostatních účastníků na bezobstrukční jednání a chránit je před záměrným vyvoláváním průtahů v řízení (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 2576/09 ze dne 27. 10. 2009). Důvodnost žádosti o odročení hodnotí soud. Je na jeho posouzení, zda důvod, který účastník uvedl, je natolik závažný, že jím lze omluvit další protahování řízení (viz usnesení sp. zn. III. ÚS 2144/15 ze dne 13. 8. 2015). Okresní soud jednoznačně a logicky vysvětlil důvody, pro které se rozhodl návrhům na odročení jednání nevyhovět, vyrozuměl prostřednictvím právní zástupkyně žalovanou stranu o tomto svém stanovisku a poskytl žalované možnost uplatnění veškerých procesních práv při jednání u soudu prvního stupně prostřednictvím právního zástupce. Strana žalovaná současně v podaném odvoláním nevysvětluje věcně, v čem spočívalo ono zkrácení práv žalované jinak, než formální odkazem na článek 36 Listiny základních práv a svobod. Argumentace žalované je v daném směru formální, izolovaná a není zasazena do širšího rámce celého řízení, tudíž ji odvolací soud vyhodnocuje jako nedůvodnou námitku.

8. Pokud jde o věc samu, žalovaná pouze odkázala na to, že i nadále řádně hradí nájemné a současně zdůraznila (stejně jako v řízení před soudem prvního stupně) právní úpravu danou v ustanovení § 2249 občanského zákoníku. Podle § 2249 odst. 1 obč. zák. platí, že neujednají-li si strany zvyšování nájemného nebo nevyloučí-li zvyšování nájemného výslovně, může pronajímatel v písemné formě navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent. K návrhu učiněnému dříve než po uplynutí dvanácti měsíců, v nichž nájemné nebylo zvýšeno, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží. Podle odstavce 2 téhož zákona prováděcí právní předpis stanoví podrobnosti a postup pro zjištění srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě. Podle odstavce 3 téhož zákona souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zaplatí počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu zvýšené nájemné, jak bylo navrženo. Nesdělí-li nájemce v písemné formě pronajímateli do dvou měsíců od dojití návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších tří měsíců, aby výši nájemného určil soud; návrhu podanému po uplynutí této lhůty soud nevyhoví, namítne-li nájemce, že návrh byl podán opožděně. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o nájemném do výše, která je v místě a čase obvyklá s účinky ode dne podání návrhu soudu.

9. Žalobkyně v rámci odvolacího řízení argumentovala také svou částečnou invaliditou, nedostatkem finančních prostředků a neschopností opatřit si reálně v blízké budoucnosti jiné bydlení, odpovídající současnému. Považuje celou situaci za nespravedlivou a postup žalobkyně za nemravný. Důvod, pro který odmítla prodloužit nájemní vztah, spočívá v nesouhlasu žalované s navýšením nájemného o 50 %. Žalobkyně přitom nerespektovala ustanovení smlouvy o povinnosti řešit prodloužení nájemního vztahu dva měsíce před skončením nájemního vztahu.

10. Odvolací soud souhlasí s argumentací žalobkyně, že ustanovení § 2249 o. z. nemá ve vztahu k řešené věci žádnou relevanci, neboť mezi účastníky není veden spor o výši nájemného, ale o vyklizení bytu, u něhož skončila dohodnutí doba nájmu, jak vyplývá ze skutkových závěrů okresního soudu, které ostatně sama žalovaná nezpochybnila. Účastníci této smlouvy jednak ve smyslu ust. § 2285 o. z. vyloučili jeho aplikaci, jednak podle tohoto ustanovení platí, že je nájem ujednán znovu na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, pokračuje-li nájemce k užívání bytu po dobu aspoň 3 měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil. Taková výzva přitom žalované ze strany žalobkyně adresována byla (výzva ze dne 14. 12. 2023, která dle dodejky byla doručena žalované dne 20. 12. 2023). Pokud argumentace žalované míří tím směrem, že důvodem neuzavření dalšího dodatku nájemní smlouvy byl žalovanou neakceptovaný požadavek žalobkyně na zvýšení nájemného, byl by takový postup v souladu s občanským zákoníkem. Ustanovení, které zmiňuje žalovaná řeší situaci, kdy pronajímatel chce zvýšit nájemné v rámci trvajícího nájemního vztahu, nikoliv situaci, kdy by motivací pronajímatele pro neuzavření dalšího nájemního vztahu na dobu určitou byl nesouhlas žalované jako nájemce s nárokem na vyšší nájemné.

11. Odvolací soud nemůže souhlasit s odvolatelkou v tom směru, že postup žalobkyně je nemravný, neboť nezohledňuje sociální situaci žalované. Odpovědnost za pomoc osobám nízkopříjmovým a v nouzi se zajištěním sociálního bydlení nelze přenášet na pronajímatele (vlastníky) bytů, zejména pak v situaci, kdy smluvní vztah účastníků nebyl založen nájemní smlouvou na dobu neurčitou, ale toliko na omezený časový úsek. Jakkoliv z okolností věci vyplývá, že důvodem neprodloužení nájemního vztahu mohl být právě nesouhlas žalované s navýšením nájemného v nově uvažované nájemní smlouvě (navrhované prolongaci předchozí smlouvy), nelze v takovém postoji žalobkyně shledat ničeho nemorálního. Žalobkyně (jako jeho vlastník) má právo byt užívat a požívat jeho výnosy. Při stanovení nájemného v ofertě nájemní smlouvy není povinna zohledňovat sociální situaci případného nájemníka. Žalovaná musí svou sociální situaci a své bytové potřeby řešit s (k tomu určenými) orgány státu, popř. veřejných samospráv, nikoliv své problémy a zájmy přenášet na žalobkyni, která je dni rozhodnutí odvolacího soudu v podstatě již cca rok vystavena užívání předmětného bytu žalovanou bez právního důvodu. Žalovanou akcentované placení nájmu a záloh za služby je sice nutno kvitovat, není však žádným důvodem pro jiné právní posouzení merita věci, tedy toho, zda žalobkyni svědčí nějaký právní důvod k užívání předmětného bytu.

12. Odvolací soud však přistoupil k jeho částečné změně, když žalovanou popisovanou (a z dokladů umístěných ve spise doloženou) sociální situaci (částečný invalidní důchod ve výši 12 000 Kč, zdravotní problémy atd.) zohlednil prodloužením lhůty k plnění, ať již povinnosti vyklizení bytu, tak náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím, a to postupem dle § 160 o. s. ř. Vyšel sice z toho, že žalobkyně, jak již výše zdůrazněno, nenese odpovědnost za sociální situaci žalované, na druhou stranu je nutno vzít v úvahu určité reálné možnosti při finanční situaci žalované (a jejím zdravotním stavu) zajistit si jiné bydlení, když z toho pohledu se lhůta 15 dnů jeví příliš krátká. Je sice možné uvažovat tak, že prostor po skončení nájemního vztahu k opatření bydlení měla žalovaná již dostatečný, zjevně ho však nevyužila, a to s ohledem na své přesvědčení o tom, že ve věci nakonec může uspět. Odvolací soud by proto považoval za nemístně přísné, aby kvůli nesprávnému právnímu náhledu žalované na vyhodnocení předmětné věci byla vystavena následku, že ve stanovené zákonné lhůtě 15 dnů k vyklizení téměř jistě náhradní bydlení nebude schopna obstarat. Lhůtu tři měsíců odvolací soud v daném směru považuje za přiměřenou. Totéž platí o lhůtě k plnění uložených nákladů řízení.

13. S ohledem na výše uvedené odvolací soud přistoupil ve smyslu § 219 o. s. ř. k potvrzení napadeného rozsudku, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, který je souladný s § 142 odst. 1 o. s. ř. po právní stránce, i pokud jde o jednotlivá skutková zjištění.

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení je rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení či odměny za právní zastoupení advokátem podle ustanovení § 7 bodu 5 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu po 2 500 Kč za 1 úkon oprávní služby, celkem tedy 5 000 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření ve věci samé, účast u jednání). Dále paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky po 300 Kč za 1 úkon, celkem tedy 600 Kč za 2 úklony právní služby. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. bylo z takto určené odměny a náhrady hotových výdajů přiznáno žalobkyni vůči žalované 21 % DPH. Celkem tak byla žalobkyni přiznána částka 6 776 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, a to v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Důvody pro moderaci výše náhrady nákladů řízení přitom odvolací soud v poměrech dané věci (přes sociální situaci žalované) neshledal, mimo jiné pro dobu trvání užívání daného bytu žalovanou bez právního důvodu (viz výše).