8 Co 2139/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Pavla Toufara a JUDr. Zuzany Vöfllové ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupené advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 242 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.10.2024, č.j. 26 C 380/2022-203,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 21 187, 10 Kč k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta v Českých Budějovicích do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) uložil žalované zaplatit žalobci 181 500 Kč s úrokem z prodlení 11,75 % ročně z 60 500 Kč od 1.6.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně ze 121 000 Kč od 1.7.2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobci 208 688,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II.).

2. Soud uvedl, že žalobou ze dne 12. 9. 2022 se žalobce domáhal po žalované úhrady částky 242 000 Kč s příslušenstvím z titulu nevypořádaných závazků ze smluv o zprostředkování ze dne 31. 12. 2021. Uvedl, že dne 31. 12. 2021 uzavřel se žalovanou dvě zprostředkovatelské smlouvy. Na základě první se zavázal pro žalovanou zprostředkovat smlouvy o poskytování služeb v oblasti závodního stravování mezi žalovanou a potencionálními smluvními partnery. Za to se žalovaná zavázala uhradit žalobci provizi v celkové výši 500 000 Kč bez DPH, mimo jiné část provize ve výši 60 500 Kč (včetně DPH) byla splatná do 31. 5. 2022 a část provize ve výši 121 000 Kč (včetně DPH) byla splatná do 30. 6. 2022. Druhou zprostředkovatelskou smlouvou z téhož dne se žalobce zavázal pro žalovanou nejpozději do 31. 3. 2022 zprostředkovat uzavření smlouvy o úplatném užívání prostor. Za to se mu žalovaná zavázala uhradit provizi ve výši 150 000 Kč bez DPH, přičemž část provize ve výši 100 000 Kč (bez DPH) byla splatná do 30. 4. 2022 a část provize ve výši 50 000 Kč (bez DPH) byla splatná do 31. 5. 2022. Žalobce uvedl, že přestože splnil veškeré své povinnosti ze zprostředkovatelských smluv, žalovaná mu část provizí v celkové výši 242 000 Kč (včetně DPH) neuhradila. První rozsudek soudu prvního stupně ze dne 31.5.2023 č. j. 26 C 380/2022-98, odvolací soud rozsudkem ze dne 9.4.2024 č. j. 8 Co 1229/2023-161 potvrdil v rozsahu nároku žalobce na částku 60 200 Kč s příslušenstvím, představující odměnu za zprostředkování uzavření smlouvy o úplatném užívání prostor, a souvisejícího nároku na částku 1 200 Kč jako nákladu na uplatnění této pohledávky a v rozsahu nároku žalobce na částku 181 500 Kč s příslušenstvím, představující odměnu za zprostředkování smluv o poskytování služeb v oblasti závodního stravování mezi žalovanou a potencionálními smluvními partnery, a souvisejícího nároku na náklady spojené s uplatněním této pohledávky ve výši 1 200 Kč, prvostupňový rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že se soud prvního stupně sice zabýval otázkou započitatelnosti, ale se opomněl zabývat částí obrany žalované spočívající v tvrzení, že žalobce se vůči žalované zachoval nemravně s tím, zda a v jakém rozsahu je případně možné zaplacení provize žalobci odepřít.

3. Soud hodnotil provedené důkazy (viz body 9. až 13.) a shledal, že nárok žalobce byl zcela prokázán a jeho právní důvod ostatně nebyl ani mezi stranami sporný, oproti tomu žalovaná neunesla důkazní břemeno ke své procesní obraně, nepodařilo se jí prokázat, že by žalobce vůči ní postupoval nemravně a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Nebylo prokázáno, že by žalobce vyvíjel jakékoliv aktivity v neprospěch žalované, že by tedy žalovaná měla vůči žalobci nárok na jakoukoliv kompenzaci, a že by zde tedy byl legitimní důvod zbytek plnění ze smlouvy o zprostředkování žalobci odepřít. Tvrzení žalované byla vágní a obecná, stejný byl i obsah účastnických výpovědí , jméno FO, a , jméno FO, , kteří obecně hovořili o tom, že „měli informace, měli indicie, doslechli se, dostalo se k nim,“ atp., avšak tato tvrzení nebyla ničím prokázána. Rovněž tvrzené jednání žalobce směřující k přetažení zprostředkovaných zákazníků nebylo nijak konkrétněji popsáno, naopak bylo prakticky omezeno na skutečnost, že žalobce byl se svými dřívějšími zákazníky v kontaktu, což ani žalobce nepopíral, neboť je se svými bývalými zákazníky na základě mnohaleté spolupráce v přátelských vztazích.

4. Dále soud odůvodnil, že smlouvy o zprostředkování, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, neobsahují žádné ustanovení, které by žalobci kontakt s jeho předchozími zákazníky zakazovalo a neobsahují ani konkurenční doložku. Tvrzená skutečnost, že se žalobce měl pokoušet o přetažení zprostředkovaných zákazníků ke konkurenci, nebyla v řízení prokázána a nebyla prokázána ani skutečnost, že právě jednání žalobce bylo příčinou ukončení smlouvy o službách závodního stravování mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . Žalovaná svou argumentaci vystavěla na obecných tvrzeních o tom, že se něco takového doslechli a na své vlastní úvaze, že společnost , právnická osoba, . neměla ke změně dodavatele stravy žádný objektivní důvod. Uvedl-li , jméno FO, , že při osobním jednání měl žalobce potvrdit, že zákazníka , právnická osoba, . ke společnosti , právnická osoba, skutečně přetáhl, pak žalobce toto tvrzení odmítl. Jedná se tedy o tvrzení proti tvrzení mezi účastníky, přičemž sama společnost , právnická osoba, . uvedla, že žalobce změnu dodavatele jídel nezapříčinil. Žalovaná neunesla důkazní břemeno ke svým tvrzením a svá již v základu velmi obecná tvrzení o jednání žalobce neprokázala. Bylo sice prokázáno, že zákazník , právnická osoba, . skutečně smlouvu se žalovanou po půl roce ukončil, bylo prokázáno, že žalobce byl se svými bývalými zákazníky v kontaktu, jakož bylo i prokázáno, že žalobce pracuje jako řidič pro společnost , právnická osoba, , která je novým dodavatelem závodního stravování společnosti , právnická osoba, ., avšak nebylo prokázáno, že by žalobce jednal v neprospěch žalované, zprostředkované zákazníky přetahoval ke konkurenci, a že by jeho jednání bylo příčinou ztráty tohoto zákazníka. Přesvědčení žalobkyně bez důkazu není pro přiznání nároku na kompenzaci soudem dostačující, žalovaná tedy neunesla důkazní břemeno a soud žalobci přiznal jeho prokázaný nárok v plném rozsahu a rozhodl o náhradě nákladů náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 208 688,70 Kč (viz specifikace bod 19.)

5. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalovaná (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.) nejprve považuje za nutné rekapitulovat, co předcházelo zahájení tohoto soudního řízení.

6. Odvolatelka rekapitulovala, že dne 31.12.2021 byla mezi žalovanou jako zájemcem a žalobcem jako zprostředkovatelem uzavřena mj. zprostředkovatelská smlouva (na stravování), kde bylo žalobcem za úplatu žalovanému zprostředkováno mj. uzavření smlouvy o zajišťování služeb v oblasti závodního stravování mezi společností , právnická osoba, . jako objednatelem a žalovaným jako dodavatelem. Tato smlouva ze dne 1.2.2022 byla ukončena na základě výpovědi společnosti , právnická osoba, . ze dne 30.5.2022 ke dni 31.7.2022. Dle informací žalobce předcházelo výpovědi kontaktování ze strany žalobce, jak později sám žalobce žalovanému při osobním potvrdil. Žalovaná v zájmu ochrany vlastních práv přistoupila k zadržení shora uvedené částky do doby vyřešení celé věci, což měl představovat podpis dále popsané dohody účastníků. Písemný návrh dohody stvrzující shora uvedenou ústní dohodu žalovaný žalobci zaslal, žalobce však tuto dohodu do dnešního dne nepodepsal. Žalovaný je názoru, že společnost , právnická osoba, . neměla důvod k ukončení předmětné smlouvy, když žádné výhrady na svou adresu žalovaný od společnosti , právnická osoba, . ani jiných dřívějších zákazníků žalobce nezaznamenal. Žalovaná odmítá absurdní tvrzení žalobce o tom, že důvodem ukončení smlouvy o zajišťování služeb v oblasti závodního stravování ze strany společnosti , právnická osoba, . měla být údajná neschopnost žalované udržet kvalitu gastronomických služeb. Tomu odpovídá i to, že ze strany dřívějších zákazníků žalobce nedošlo k vznesení žádných výhrad ke službám žalované. Žalovaná je proto přesvědčena, že důvodem ukončení smlouvy o zajišťování služeb v oblasti závodního stravování ze strany společnosti , právnická osoba, . po tak krátké době od uzavření této smlouvy byla nepřípustná intervence ze strany žalobce (souhrn vyvíjených aktivit odporujících zájmům žalovaného spočívající zejména v kontaktování svých dřívějších zákazníků žalobcem) ve prospěch jeho nového působiště, společnosti , právnická osoba, Takovýto přístup žalobce k plnění zprostředkovatelské smlouvy je ryze formální až účelový a nemůže požívat právní ochrany. Žalobci přitom muselo být zřejmé, že vzhledem k výši provize má žalovaná zájem na dlouhodobém poskytování služeb v oblasti závodního stravování, a proto je takové jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku.

7. Žalovaný je proto toho názoru, že shora popsaným jednáním žalobce, které je v rozporu s ustanovením § 6, § 8 a § 2446 odst. 1 obč. zák. a čl. III. odst. 2 zprostředkovatelské smlouvy (na stravování) ze dne 31.12.2021 bylo zmařeno legitimní očekávání žalovaného ve vztahu ke smlouvě o zajišťování služeb v oblasti závodního stravování ze dne 1.2.2022, a to zejména směrem k době trvání smlouvy a profitu žalovaného z této smlouvy. Z uvedených důvodů by podle odvolatelky neměla být žalobci přiznána náhrada nákladů řízení, neboť to odporuje principům spravedlnosti. Nelze přehlédnout, že příčinou vzniku celé situace bylo neseriózní chování žalobce v podobě kontaktování dřívějších zákazníků vedoucí ke skončení smlouvy o poskytování služeb v oblasti závodního stravování uzavřené mezi žalovaným a jedním ze zákazníků. Přitom nebýt shora popsaného jednání žalobce, žalovaný neměl důvod k zadržení shora uvedené částky, žalobce by se nemusel obracet na soud a částku by obdržel mnohem dříve již v průběhu měsíce července roku 2022. Žalovaná je s ohledem na shora uvedené toho názoru, že je na místě aplikovat ust. § 150 o.s.ř. a rozhodnout tak, že žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. I v případě, že by soud na straně žalobce shledal, byť částečný nárok na náhradu nákladů řízení, měla by být přiznána pouze ve vztahu k účelně vynaloženým nákladům (právní zástupce žalobce přitom v řízení činil řadu písemných podání obsahujících tutéž argumentaci a taková podání lze stěží označit za účelná, např. vyjádření ze dne 6. a 23.3.2023).

8. Žalobce ve vyjádření uvedl, že žalovaná v odvolání setrvale opakuje totožné námitky, jako před soudem prvního stupně i v rámci minulého odvolání. Je nutné připomenout, že odvolací soud věc soudu prvního stupně vrátil pouze z důvodu, aby soud posoudil, zda jednání žalobce nebylo nemravné, a pokud by bylo, tak jaký vliv by jednání žalobce mělo na ujednanou provizi. Soud prvního stupně v návaznosti na předchozí provedl důkazy navržené žalovaným a dospěl opět k totožnému názoru jako v předcházejícím rozsudku, tedy že žalovaný neunesl břemeno ke svým tvrzením a svá již v základu velmi obecná tvrzení o jednání žalobce neprokázal. Názor soudu prvního stupně není překvapivý, když žalovaná v rámci celého řízení nenavrhla důkazy k prokázání tvrzení, že „výpovědi společnosti , právnická osoba, . předcházelo kontaktování ze strany žalobce“. Žalovaná své tvrzení o protinároku od počátku řízení formulovala vágně, přičemž tato vágnost, kdy jejím cílem je výlučně prodloužení řízení, a nikoliv uplatnění relevantní obrany. Žalobce považuje za zbytečné se znovu vyjadřovat k veškerým skutečnostem, které žalovaný ve svém vyjádření prezentovat a pouze shrnuje, že tvrzení žalované o tom, jak mělo k výpovědi společnosti , právnická osoba, . dojít, je lživé a lživý je i popis skutečností, které následovaly po této výpovědi. Ostatně uvedené potvrdila sama společnost , právnická osoba, . k dotazu soudu. Nepravdivé je i tvrzení o tom, že se žalobce a žalovaná „dohodli“ na prodloužení termínu, tak toto tvrzení je též nepravdivé žalovaná odmítla žalobci zaplatil a využila svého ekonomického postavení tím, že se pokoušela donutit žalobce k uzavření zjevně nevýhodného dodatku smlouvy. Pokud žalovaná stále prezentuje, že společnost , právnická osoba, . neměla důvod k ukončení smlouvy, pak nejenže nebyla schopna prezentovat jediný důkaz, který by toto tvrzení potvrdil, ale naopak společnost , právnická osoba, . uvedené sama vyvrátila, když důvody ukončení soudu prezentovala, když se jednalo o klienta žalobce, kterého měl desítky let. Žalobce nemůže (a nemohl) nijak ovlivnit kvalitu služeb žalované a následný odchod klientů z důvodu této špatné kvality. Dále je nutné zdůraznit, že žalobce neměl co do činění s tím, že společnost , právnická osoba, začala poskytovat své služby společnosti , právnická osoba, . Společnost , právnická osoba, začala poskytovat služby společnosti , právnická osoba, . několik měsíců předtím, než žalobce začal u společnosti , právnická osoba, pracovat. Žalobce chápe, že se mohlo zdát žalovanému „podezřelé“, že žalobce začal pracovat u společnosti, která převzala závodní stravování společnosti , právnická osoba, . Pokud by se žalovaný žalobce zeptal na okolnosti uvedeného zaměstnání, pak by žalobce žalovanému vysvětlil, že žalobce u této společnosti nepracuje z důvodu, že by chtěl jakkoliv poškozovat žalovanou, ale z důvodu, že po celoživotním zaměstnání v této oblasti jednoduše nezvládl sedět doma a chtěl se v tomto oboru dále pohybovat (ač nyní již pouze jako řidič). Žalobci také náleží náhrada nákladů řízení, neboť byl v řízení plně úspěšný, žalovaná svá tvrzení o údajném ovlivnění společnosti , právnická osoba, . žalobcem neprokázala, a to ani částečně. I kdyby však tak učinil, tak by to mělo dopad pouze na velmi malou část nároku žalobce, neboť společnost , právnická osoba, . je jedním z mnoha zprostředkovaných subjektů. Pokud by totiž žalovaná byla ve vztahu ke svému tvrzení úspěšná, pak by to znamenalo, že by byla úspěšná pouze v řádu několika procent. Žalobce by se nikdy nemusel domáhat svého nároku soudně, pokud by žalovaná splnila své smluvní závazky. Náklady tohoto řízení by taktéž nebyly tak vysoké, pokud by žalovaná toto řízení úmyslně neobstruovala a plnila své procesní povinnosti řádně a včas. K aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. neexistuje žádný důvod. Žalobce navrhuje potvrzení napadeného rozsudku.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.

10. Odvolací považuje za vhodné shrnout, že žalobce v daném řízení uplatnil nárok na zaplacení provize ze dvou smluv o zprostředkování, jež účastníci uzavřeli dne 31.12.2021. V první se žalobce (zprostředkovatel) zavázal obstarat pro žalovanou uzavření smluv o poskytování služeb v oblasti závodního stravování za sjednanou provizi. Provize byla splatná ve třech splátkách tak, že částka 350 000 Kč bez DPH byla splatná do 2 měsíců od uzavření veškerých smluv, částka 50 000 Kč byla splatná do 31.5.2022 a poslední část provize ve výši 100 000 Kč byla splatná do 30.6.2022. Druhou smlouvou se žalobce zavázal obstarat pro žalovanou uzavření smlouvy o úplatném užívání nebytových prostor pro provozování kuchyně a stravování na pozemku parc. č. , parcelní číslo, (dům č.p. , číslo, ) v k.ú. , město, 3. Nárok na provizi zde zprostředkovateli vznikl dnem uzavření předmětné smlouvy o nájmu. Žalovaná měla podle ní zaplatit žalobci částku 100 000 Kč (bez DPH) do 30.4.2022 a zbylých 50 000 Kč (bez DPH) do 31.5.2022. Nesporné je, že žalovaná díky zprostředkování žalobcem uzavřela smlouvy o poskytování služeb v oblasti závodního stravování se sedmi subjekty (, právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, . a , právnická osoba, .). a dále uzavřela smlouvu o nájmu předmětných nebytových prostor pro provozování kuchyně a stravování. Žalovaná splnění ujednání ze zprostředkovatelských smluv nepopírá, ovšem odmítá doplatit části provizí (z obou zprostředkovatelských smluv). V rámci obrany namítá, že nárok žalobce odporuje dobrým mravům a zásadám poctivého obchodního styku. Podle žalované totiž mělo ze strany žalobce dojít ke kontaktování jeho dřívějších zákazníků, s nimiž zprostředkoval žalované uzavření smluv o poskytování stravovacích služeb, což vedlo (podle žalované) k ukončení smlouvy se společností , právnická osoba, . Toto tvrzené jednání žalobce (který je však kategoricky popírá) považuje žalovaná za nemravné a soud by měl žalobci odepřít zbylou část provizí s poukazem na ustanovení § 6 a § 8 o. z.

11. Jak uvedeno shora, žalobce v řízení uplatnil dva relativně samostatné nároky vycházející ze dvou samostatných smluv o zprostředkování. K odepření práva na plnění z těchto zprostředkovatelských smluv pro rozpor s dobrými mravy případně pro jednání, jež je v rozporu s poctivým obchodním stykem, by žalovaná musela zcela konkrétně tvrdit a prokazovat takové jednání žalobce, jež svědčí o nemravnosti ve vztahu k oběma těmto samostatným závazkům. Musela by tvrdit a prokázat, které konkrétní jednání vedlo ke zmaření účelu jedné či obou zprostředkovatelských smluv. Šlo jednak o možnost získat zákazníky v oblasti služeb závodního stravování, jednak možnost uzavření nájmu označených nebytových prostor. Odvolací soud ve svém předchozím rozsudku dospěl k závěru, že ve vztahu ke smlouvě o zprostředkování nájmu konkrétně dohodnutých nebytových prostor žalovanou sdělená argumentace neobstojí, neboť tvrzené jednání žalobce se zprostředkovaní nájmu nebytových prostor netýká a nelze v popisovaném jednání žalobce shledat nepoctivé jednání, ze kterého by chtěl těžil (§ 6 odst. 1 a 2 o. z.) ani nemůže jít o zneužití práva (§ 8 o. z.), a proto odvolací soud ohledně částky 60 500 Kč včetně veškerého příslušenství a nákladů uplatnění 1 200 Kč předchozí rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a v tomto rozsahu nabyl jeho rozsudek samostatně právní moci. Předmětem dalšího řízení tedy zůstala pouze část provize vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb v oblasti závodního stravování (k tomu viz rozsudek odvolacího soudu ze dne 8.4.2024, č.j. 8 Co 1230/2024-161, na jehož závěry se zde pro úplnost odkazuje), tedy jistina ve výši 181 500 Kč a specifikované příslušenství.

12. Předmětem dalšího řízení a tohoto odvolacího řízení tedy je již pouze nárok na část nezaplacené provize ze smlouvy o zprostředkování poskytování služeb v oblasti závodního stravování ve výši 181 500 Kč, jejíž splatnost žalovaná nezpochybňuje. Zde žalovaná primárně jako obranu uplatnila tvrzení, jež podle ní svědčí o nemravném jednání žalobce, když uvádí, že je přesvědčena, že „důvodem ukončení smlouvy o zajišťování služeb v oblasti závodního stravování ze strany společnosti , právnická osoba, . byla nepřípustná intervence (souhrn vyvíjených aktivit odporujících zájmům žalované spočívající zejména v kontaktování dřívějších zákazníků žalobcem) ze strany žalobce ve prospěch jeho nového působiště, kterým má být dle informací žalované společnost , právnická osoba, “ K prokázání takto formulované obrany nesla břemeno důkazní. Žalovaná navrhovala k těmto svým tvrzením jako důkaz (viz podání ze dne 20.3.2023, č. l. 45-46 a ze dne 10.7.2024, č. l. 170) výslech , jméno FO, (předseda představenstva žalované) a , tituly před jménem, , jméno FO, (člen představenstva žalované) a dále listinný důkaz, který soud opatřil (sdělení společnosti , právnická osoba, , viz č. l. 174) a nakonec soud měl k dispozici také vyjádření jednatele společnosti , právnická osoba, . (č. l. 180), jež s žalovanou skutečně ukončila smlouvu o poskytování služeb v oblasti závodního stravování.

13. Soud prvního stupně shora uvedené důkazy provedl při jednáních dne 18. 9. 2024 a 2. 10. 2024 a při hodnocení těchto důkazů dodržel zásady dané ustanovením § 132 o.s.ř., tedy je hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná neprokázala svá tvrzení o nemravném jednání žalobce je logicky odůvodněný a je vystavěný důsledně na obsahu uvedených výpovědí a obou zmíněných listin. Je skutečností, že ani Ing. , jméno FO, při jednání dne 18. 9. 2024 ani , jméno FO, při jednání dne 2. 10. 2024 neuvedli žádnou skutečnost, se kterou by se seznámili osobně, respektive kterou by sami přímo vnímali svými smysly, jež by potvrzovala jejich procesní obranu. Hovořili pouze obecně a z hlediska nutnosti prokázat svou skutkovou verzi (obranu) zcela nekonkrétně o tom, že se jim dostávaly určité informace, či že měli indicie o tom, že žalobce má oslovovat subjekty z jeho původního portfolia zákazníků. Přitom ovšem , tituly před jménem, , Anonymizováno, , jméno FO, zároveň výslovně uvedl, že svá tvrzení není schopen ničím doložit, při zdůraznění toho, že to byl právě on, kdo na celou situaci upozornil , jméno FO, . Pouhé vágní tvrzení o získaných indiciích rozhodně nemůže vést k závěru o unesení důkazního břemene žalovanou zvláště v situaci, kdy dále ze sdělení společnosti , právnická osoba, vyplývá, že společnost , právnická osoba, . je sama oslovila v červnu 2022 (žalobce zde začal pracovat až v říjnu 2022) a jednatel společnosti , právnická osoba, . výslovně popřel jakoukoliv iniciativu ze strany žalobce (viz sdělení ze dne 26. 7. 2024).

14. Uvedené důkazy podle odvolacího soudu obranu žalované vyvracejí a nedovolují učinit jiný závěr, než ke kterému dospěl soud prvního stupně, neboť ani podle odvolací ho soud nebylo prokázáno, že by žalobce jednal nepoctivě, či že by těžil ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 1 a 2 o. z.) respektive nelze dovodit z jeho strany zneužití práva, jež nepožívá soudní ochrany (§ 8 o. z.), nýbrž jednala zcela svévolně žalovaná, pokud žalobci odepřela plnění jeho splatné pohledávky založené platnou smlouvou o zprostředkování. Soud prvního stupně tedy správně žalované uložil zaplatit žalobci 181 500 Kč se specifikovaným příslušenstvím.

15. Zcela správně také soud prvního stupně vyloučil možnost aplikace § 150 o. s. ř., když neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečně odepření náhrady nákladů řízení, byť pouze zčásti. Především je nutné zdůraznit, že jde o institut zcela výjimečný, který slouží spíše k ochraně slabšího, respektive pro možnou nápravu zjevné nespravedlnosti. Nic z toho ani jiný mimořádný důvod pro odepření práva na náhradu nákladů řízení zde odvolací osud neshledává. Žalobce žaloval z platné smlouvy splatný závazek (tyto skutečnosti nebyly zpochybňovány), a žalovaná vedla řízení na základě velmi obecně formulované procesní obrany, s níž neuspěla. Nejde v jejím případě ani o subjekt, jehož majetkové či sociální poměry, by mohly vést k jisté míře shovívavosti na úkor žalobce –. Jinak řečeno soud musí vždy zvažovat širší okolnosti případu, například i takové, jež vedly k uplatnění nároku u soudu (žalobce neměl jinou možnost), postoje účastníků před zahájením řízení a v jeho průběhu a další okolnosti, které vyšly v řízení najevo. Teprve naznačeným způsobem odůvodněné rozhodnutí o nákladech řízení může znamenat naplnění požadavku logického ukončení a vyústění celého řízení (viz nález Ústavního soudu ze dne 5.8.2009, sp. zn. I. ÚS 1310/09). Zde by podle odvolacího soudu odepření nákladů řízení znamenalo zjevnou nespravedlnost, neboť by s ohledem na jejich výši dopadlo nepochybně tíživě na žalobce, jež byl úspěšný, a rozhodně by nešlo o logické vyústění celého sporu.

16. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch v této fázi řízení úspěšného žalobce. Tyto náklady vzniklé z titulu zastupování advokátem jsou představovány odměnou advokáta za dva úkony právní služby po 8 380 Kč (písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 15.4.2024), dvěma náhradami hotových výdajů ve výši 300 Kč a 450 Kč a dále 21 % DPH ze součtu všech uvedených částek. Celkovou částku ve výši 21 187, 10 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného , Jméno advokáta A, .