8 Co 2172/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Pavla Toufara a JUDr. Zuzany Völflové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o vydání věci, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově z 25. 9. 2024, č. j. 7 C 139/2024-79,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud v Českém Krumlově (soud prvního stupně) zamítl žalobu, jíž by byla žalované uložena povinnost vydat žalobkyni jízdní kolo , značka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalobkyni, aby žalované zaplatila na náhradě nákladů řízení 3 705 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud odůvodnil, že žalobkyně se domáhala vydání předmětného jízdního kola s odůvodněním, že je jeho vlastnicí, že toto kolo bylo v roce 2005 poskytnuto formou zápůjčky žalované a po roce 2009, kdy ukončila právní vztah s žalobkyní, jí bylo pouze příležitostně půjčováno. Po rozchodu manželů se žalovaná v květnu 2021 odstěhovala ze společné domácnosti a předmětné kolo si vzala s sebou, žalobkyně jí vyzvala k vydání kola. Žalovaná tuto výzvu nerespektovala.

3. Soud pak po provedeném dokazování uzavřel, že v řízení, ani přes následnou výzvu, nebylo prokázáno, že by žalovaná měla v držení cyklistické kolo žalobkyně označené ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně v podání ze dne 18. 8. 2024 sice uvádí, že dodání kola předcházely týdny dojednávání s, Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , ale nepředložila ani jeden důkaz prokazující budoucí nabytí vlastnictví ke kolu zn. , značka, , to vše v situaci, kdy žalovaná prokázala (mailovou komunikací), že kolo , značka, dostala právě od zástupce výrobce pana , jméno FO, . Dále má soud pochybnosti o věrohodnosti karty dlouhodobého majetku předložené žalobkyní, ze které vyplývá, že se jedná o údaje z 2. 7. 2021, přičemž silniční kolo , značka, v ceně 68 439 Kč mělo být pořízeno 7. 5. 2006 s datem jeho zařazení do majetku společnosti dne 8. 5. 2006. V řízení však bylo zjištěno, že kupní cena nebyla zaplacena, řídítka a sedlovku převzala žalovaná od výrobce , značka, dne 3. 4. 2005 a rám kola 26. 5. 2005, tedy téměř rok před údajným zařazením kola do majetku žalobkyně. Žalobkyní předložené účetní doklady rovněž neprokazují vlastnictví kola, ale pouze nákupy výbavy kol, jeho opravy apod. Sama žalobkyně k těmto dokladům uvádí, že tyto listiny mají pouze „demonstrovat významné náklady“. Jediným důkazem jednání jednatele žalobkyně s výrobcem , značka, je mail z ledna 2006, tedy více než po půlroce od převzetí kola žalovanou, který se ale vůbec o něm nezmiňuje, pouze se v něm píše o částečné podpoře žalované ve spolupráci s firmou , právnická osoba, . Za daného skutkového stavu tak byla žaloba zamítnuta, neboť nebylo prokázáno, že by žalovaná předmětné cyklistické kolo od roku 2009 neprávem zadržovala (§ 126 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník).

4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně, která podle obsahu namítala nesprávné hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, potažmo nesprávné závěry skutkové s tím, že soud prvního stupně nesprávně prověřil důkazní materiál, chronologii vzniku jednotlivých důkazů, jak byly předloženy žalobkyní a navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že v rámci střídavé péče o společného syna v době, kdy jej měl u sebe jeho otec (jednatel žalobkyně), jej dovezl do , adresa, , syn vzal jízdní kolo , značka, , které zaměnil za své staré jízdní kolo , značka, s tím, že mu údajně jízdní kolo , značka, otec daroval a toto kolo odvezl z domácnosti žalované v době, kdy nebyla přítomna.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru o zjevné nedůvodnosti podaného odvolání.

7. Odvolací soud předně musí konstatovat, že k projednání odvolání žalované nařídil jednání původně na den 29. 5. 2025 a následně, k žádosti žalované, je odročil na den 22. 7. 2025. V prvním i ve druhém případě bylo žalobkyni předvolání k jednání řádně doručeno. Ve druhém případě se tak stalo 21. 5. 2025. Žalobkyně nepožádala o odročení jednání odvolacího soudu ze dne 22. 7. 2025 a k tomuto jednání se bez omluvy nedostavila. Byly tak splněné podmínky k tomu, aby odvolací soud i bez přítomnosti žalobkyně věc projednal a o ní rozhodl.

8. V dané věci se žalobkyně domáhá vydání jízdního kola , značka, na žalované. Tvrdí, že je vlastnicí předmětného kola, které žalované bylo poskytnuto nejprve jako „pracovní prostředek“ a po ukončení pracovně právního vztahu v roce 2009 a posléze podle verze žalobkyně toto jízdní kolo bylo žalované půjčováno až do roku 2020. Od května 2021 byla žalovaná vyzývána (naposledy předžalobní výzvou z 30. 6. 2021) k vydání předmětného kola. Žalobkyně tvrdila až do dne vydání napadeného rozsudku, že žalovaná má kolo ve své dispozici, a to bez právního důvodu.

9. Z uvedené skutkové verze žalobkyně odvolací soud dovozuje, že na straně žalované právní důvod k ponechání si kola ve své dispozici měl odpadnout patrně již v roce 2020, nejpozději na základě předžalobní výzvy v roce 2021. S ohledem na uvedené vychází odvolací soud z toho, věc bude řídit příslušnými ustanoveními zákona č. 89/2012 Sb., což dovozuje ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.). Podle tohoto ustanovení se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Zákon nabyl účinnosti 1. 1. 2014, přičemž žalobkyně (podle tvrzení jejího jednatele) svůj souhlas s tím, aby si žalovaná ponechala předmětné kolo a užívala jej odvolala až po 1. 1. 2014.

10. Podle § 1012 o. z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Vlastníku se zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.

11. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

12. Žalobu na vydání věci (vindikační žalobu) podle § 1040 o. z. je legitimován podat především vlastník věci, který s věcí může nakládat zcela podle svého užívání, může věc přenechat k užívání jinému, stejně jako může jiného z užívání vyloučit. V užívání vlastnictví je limitován zákonem, rozhodnutím státního orgánu a nakonec může být jeho vlastnické právo omezeno i smluvně (např. nájemní smlouvou). V případě vindikační žaloby je to žalobce, který tvrdí a prokazuje, že nárokovaná movitá věc je jeho vlastnictvím a že žalovaný tuto věc fakticky drží nebo je alespoň v jeho detenci (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1007/2004). Vztaženo na projednávanou věc tíží žalobkyni břemeno tvrzení a důkazní, že je vlastnicí jízdního kola , značka, a že jej žalovaná má (ke dni rozhodování soudu) ve svém držení, a to bez právního důvodu.

13. Soud prvního stupně dotčený rozsudek vydal 25. 9. 2024, když dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že žalovaná předmětné kolo má v držení, a le především, že žalobkyně neprokázala, že vlastnicí v žalobě označeného jízdního kola. Žalobkyně v odvolání odůvodňovala, že je vlastnicí předmětného kola a proč má za prokázané, že jej žalovaná fakticky drží na adrese svého současného bydliště.

14. V průběhu odvolacího řízení žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že po vydání rozsudku soudem prvního stupně, jednatel žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, za pomoci syna, kterého mají se jmenovaným ve střídavé péči, dne 14. 11. 2024 odvezl předmětné jízdní kolo v době nepřítomnosti žalované z jejího bydliště na adrese , adresa, . Při jednání odvolacího soudu uvedené skutečnosti potvrdila ústně s tím, že jízdní kolo , značka, od uvedeného data skutečně nemá ve své dispozici, jednatel žalované do dne jednání odvolacího soudu jí předmětné kolo nevrátil. Žalobkyně se svou neomluvenou nepřítomností zbavila možnosti poučení odvolacím soudem, respektive možnosti námitek proti tvrzení žalované, že předmětné jízdní kolo fakticky nemá ve své dispozici, které zůstalo ničím nezpochybněné. Žalobkyně (nehledě na spor o vlastnictví jízdního kola , značka, ) tedy neprokázala, že by žalovaná ke dni rozhodování odvolacího soudu uvedené jízdní kolo držela, což je jedna z nutných podmínek pro vyhovění vindikační žalobě.

15. S ohledem na shora uvedené odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.), a to v obou jeho výrocích.

16. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 tak, že na ně žalovaná nemá právo, neboť žádnou náhradu nákladů odvolací fáze řízení nepožadovala.