8 Co 32/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců JUDr. Pavla Toufara a JUDr. Zuzany Völflové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 1 241 203,94 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích z 25. 8. 2025, č. j. 8 C 18/2022-334,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a náhradě nákladů odvolacího řízení 37 605,59 Kč k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta v , sídlo, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 1 241 203,94 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z této částky od 27. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů 274 653,69 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.). Žalobce zavázal k povinnosti zaplatit České republice znalečné 764 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice znalečné 32 350 Kč do tří dnů právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně byl vázán předchozím zrušujícím usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 5. 2023, č. j. 8 Co 27 /2023-147, a zcela správně doplnil dokazování o velmi podrobné účastnické výslechy žalobce a jednatele žalované, které soud prvního stupně pojal do bodů 5. a 6. napadeného rozsudku a dále vedle dříve podaného písemného znaleckého posudku podrobně vyslechl soudního znalce , tituly před jménem, , jméno znalce, . Na tato v odůvodnění podrobně reprodukovaná zjištění odvolací soud toliko odkazuje, stejně jako na důkazy listinami (viz body 9 až 21), jejichž obsah je také součástí odůvodnění napadeného rozsudku, jehož obsah je účastníkům znám. Soud prvního stupně po doplnění dokazování žalobě vyhověl.

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování odůvodnil, že před uzavřením smlouvy o dílo mezi stranami probíhalo jednání. Žalobce uvažoval o fotovoltaických taškách namísto fotovoltaických panelů tak, aby dům místním podmínkám lépe z vizuálního hlediska vyhovoval. Žalovaná v nabídce uvedla, že se bude jednat o fotovoltaickou elektrárnu s výkonem, který byl navržen v hodnotě 32 kWp. Bylo mu sděleno, že se jedná o vyšší výkon, než obdobné elektrárny běžně dosahovaly. Pojmu maximální instalovaný výkon rozuměl tak, že se jedná o výkon předmětné střechy, kterého dosáhne střecha při ideálních podmínkách. Obsah smlouvy zpracovávala žalovaná strana, Žalobci nikdo nevysvětloval, co přesně pojem maximální instalovaný výkon znamená. Od počátku se vždy pracovalo s výkonem 32 kWp při plánovaných původně 160 m2 plochy. Oproti tomu jednatel žalované vypověděl, že žalobci vždy byly řádně veškeré pojmy vysvětleny. Nicméně shoduje se se žalobcem v tom, že maximální výkon, který udává výrobce, je závazný a je to instalovaný výkon, tedy to, co jsou tašky schopny maximálně vyrobit. Maximální výkon nastává za situace, kdy je optimální teplota, optimální sklon a optimální osvit slunce. Z účastnických výpovědí soud zjistil, že představy účastníků o tom, co má být předmětem smlouvy, nejsou rozdílné. Žalobce a shodně i jednatel žalované vysvětlují maximální instalovaný výkon tak, že se jedná o výkon, který může dosáhnout elektrárna za ideálních podmínek. Maximální instalovaný výkon je hodnota, kterou nemůže elektrárna přesáhnout, tedy i to, co dosahuje i nižšího výkonu tedy splňuje příslušné ustanovení smlouvy. Jednatel žalované se ale v rámci své výpovědi vyjadřuje k tomu, že udaného maximálního výkonu by měla elektrárna za ideálních podmínek dosáhnout. O tom, jaká byla ujednána cena, co bylo předmětem díla, nebylo mezi stranami sporu. Znalec pak uvedl, že v praxi je běžné, že při zřízení fotovoltaické elektrárny je pro zákazníka nejdůležitější zjištění, jakého výkonu elektrárna dosáhne, jaká bude cena a samozřejmě za jak dlouho se vrátí investice, v tomto případě 135 776,20 EUR bez DPH. Talé podle soudu byl pro žalobce důležitý údaj, jakého výkonu fotovoltaická elektrárna bude dosahovat, jestliže jeho cílem byla výstavba energeticky aktivního domu. Důležité při uzavírání smlouvy bylo pro žalobce hledisko ekonomiky, návratnosti a případných reálných úspor. Soud nesouhlasí s tvrzením, že jestliže je dodán fotovoltaický systém, který v tomto případě dle znaleckého zkoumání dosahuje cirka o 30 % méně, nežli sjednané hodnoty maximálního instalovaného výkonu 32 kWp, pak byla dodána žalobci fotovoltaická elektrárna, která splňuje sjednané podmínky ve smlouvě o dílo. Nebylo mezi stranami sporu, že maximální instalovaný výkon 32 kWp odpovídá systému, který by byl instalován na ploše 160 m2. Cena za dílo byla sjednána ve výši 152 009,78 EUR s tím, že cena bude postupně hrazena na základě vystavených zálohových faktur žalovanou. Žalobce zaplatil na cenu celkem částku 3 103 553,88 Kč, což žalovaná nerozporovala. Žalobce vyzval žalovanou v průběhu realizace dopisem ze dne 5. 4. 2021 k zajištění nápravy a provádění díla řádným způsobem a dodržení smluvní povinnosti provést dílo s instalovaným výkonem 32 kWp, jestliže žalobce zjistil, že dle hodnot uváděných na každé jednotlivé střešní tašce, a to konkrétně na štítku výkon neodpovídá hodnotě sjednaného instalovaného výkonu ve smlouvě o dílo. Taková výzva byla žalované doručena dopisem ze dne 16. 11. 2021, žalobce od smlouvy o dílo odstoupil, toto odstoupení bylo žalované doručeno dne 19. 11. 2021, a to z důvodu porušení, které žalobce spatřoval v tom, že instalovaný výkon položené střešní krytiny nebyl k jeho výzvě navýšen na hodnotu sjednanou ve smlouvě o dílo, kdy maximální instalovaný výkon při počtu tašek 1025 kusů je nižší přibližně o 37 % oproti maximálnímu instalovanému výkonu sjednanému ve smlouvě o dílo, tedy 32 kWp a o 16 % oproti maximálnímu instalovanému výkonu dle tvrzení žalované při počtu 1025 kusů.

4. Soud nesouhlasí se žalovanou, že dílo, které žalobci dodala, splňovalo podmínky dle smlouvy o dílo, jestliže hodnota 32 kWp byl sjednaný maximální výkon, který nesměl být překročen, tedy, že jakýkoliv fotovoltaický systém, který byl proveden, a to s nižším výkonem, takové ujednání smlouvy splňoval. Soud má také za to, že právě výkon fotovoltaické elektrárny je jedním z důležitých hledisek pro sjednání smlouvy, kdy každý zákazník zvažuje, kolik bude elektrárna dodávat energie, jakého výkonu dosáhne. Znalec jednoznačně uzavřel, že pro účely nejen smluvního ujednání o fotovoltaické elektrárně, ale i pro jakékoliv další řízení, např. dotační řízení, povolovací atd. se užívá instalovaný výkon, nikoliv pak udávaný efektivní instalovaný výkon s tím, že nejenom náš právní řád, ale ani praxe s takovým pojmem vůbec nepracuje. Dle znalce lze pouze pracovat s hodnotou instalovaného výkonu. Znalec uvedl, že byť byla příslušná norma, která se týkala úpravy výrobního štítku zrušena, tak v praxi stále platí, že je nutno vycházet z údaje uvedeného na štítku, hodnotu uvedenou na štítku je nutno brát v úvahu při výpočtu a stanovení celkového výkonu generátoru fotovoltaického systému. Výrobní štítek je umístěný přímo na výrobku a obsahuje základní informace jako jméno výrobku. Jmenovitý výkon uvedený na výrobním štítku v případě solární tašky je považován za důvěryhodnější než údaje uvedené na datovém listu. Fotovoltaická elektrárna nemůže dosáhnout výkonu, který je uveden ve smlouvě. V technickém listu k výrobku u fotovoltaické tašky je udávaná hodnota výkonu pro jednu tašku 19,72 Wp s tím, že instalovaný výkon pro 1 m2 při použití 8,55 kusů tašek je 167,62 Wp. Efektivní výkon je pak udáván ve výši 201,14 Wp. Z výrobního štítku použité fotovoltaické tašky tak, jak znalec uvedl, že bylo zjištěno při místním šetření je uváděn údaj ve výši 19,24 Wp. Rozdíl je tedy, jak uvedl znalec, minimálně po údaje se liší o 0,48 Wp, což je cca 2,5 %. Znalec uvádí, pokud se jedná o možný vygenerovaný výkon, tak ten se může lišit v hodnotách +3 až 5 %, čemuž by i případně tato zjištěná hodnota odpovídala. Znalec k pojmu „maximální instalovaný výkon“uvedl, že tento údaj znamená, kolik maximálně může fotovoltaická elektrárna dosáhnout. Dle soudu je také i maximálně instalovaný výkon chápán žalobcem správně tak, že za splnění podmínek, které znalec specifikuje ve svém posudku, tedy při stanovené teplotě, slunečním osvitu a dalších podmínkách dosáhne tedy tvrzeného maximálního výkonu. Znalec pak jednoznačně vyvrátil tvrzení žalované o tom, že v hodnotě výkonu fotovoltaického systému nelze dospět jednoduchým výpočtem.

5. Soud při výpočtu výkonu fotovoltaické elektrárny vycházel z hodnoty štítkového výkonu 19,24 Wp. Ve smlouvě bylo ujednáno, že fotovoltaická elektrárna bude realizována na ploše 160 m2, kdy žalobce uváděl, že si tohoto byl vědom, že dílo bylo sjednáno v tomto rozsahu. Hodnota 19,24 Wp byla tedy vynásobena hodnotou 8,55, což je počet tašek na 1 m2 plochy, to je 164,520 Wp při původně uvažovaných 160 m2 je tedy instalovaný výkon 26,32 kWp hodnota o 18 % nižší, nežli bylo sjednáno ve smlouvě, tedy, 32 kWp. Pokud tedy hodnotíme již hodnotu sníženou o 18 % nižší, přičemž znalec zjištil, že hodnota maximálního instalovaného výkonu elektrárny je celkem až o cca 30 % nižší, nežli ve smlouvě bylo původně sjednáno. Takové zjištění lze považovat za podstatné porušení smlouvy, žalovaná tedy nedodržela smluvní ujednání ohledně toho, že fotovoltaický systém bude dosahovat sjednané hodnoty maximálního instalovaného výkonu.

6. K odstoupení od smlouvy soud uvedl, že žalobce od smlouvy částečně odstoupil s tím, že k takovému postupu byl oprávněn. Soud souhlasí se žalobcem, že lze od smlouvy o dílo lze odstoupit částečně, žalobce částečně odstoupil od smlouvy vyjma části, která se týkala dodávky fotovoltaické krytiny označené jako SolteQ SQ – Braas – Teqalit – Anthrazit – 4Cell premium Black Plus ve sjednané ceně 83 076 EUR a položení a zapojení aktivních tašek na střeše za cenu 5 520 EUR při kurzu 25,635 Kč/1 EUR. Na část ceny díla, která tedy odstoupením nezanikla připadá částka 2 271 158,46 Kč. Na ceně díla bylo zaplaceno celkem 3 103 553,88 Kč, žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobci částku z tohoto titulu ve výši 832 395,42 Kč (uhrazených 3 103 553,88 Kč – 2 271 158,46) v této části shledal soud žalobu důvodnou. Současně bylo žalované uloženo, aby i z této částky zaplatila úrok z prodlení dle ustanovení § 1968 a § 1970 o. z., jestliže žalobce doložil, že žalovaná byla písemně vyzvána k zaplacení peněžité částky, svoji povinnost si však dobrovolně nesplnila.

7. Předmětem žaloby bylo dále zaplacení částky 900 044,85 Kč, kterou žalobce požadoval z titulu slevy z ceny plnění z důvodu menšího počtu instalovaných tašek a nižšího instalovaného výkonu. Soud zamítl žalobu žalobce co do částky 491 236,33 Kč, kdy tento výrok o zamítnutí žaloby samostatně nabyl právní moci. Pokud jde o zbytek požadované částky, tj. 408 808,52 Kč, tato tedy pak dle soudu představuje slevu z ceny díla s ohledem na tvrzený nižší výkon dodaného fotovoltaického systému. Soud hodnotil, že tato částka odpovídá slevě z ceny díla, kterou soud vypočetl tak, že bylo zjištěno, že instalovaný výkon dodaného fotovoltaického střešního systému představuje 18 %, nežli byl sjednaný výkon ve smlouvě o dílo. Takovou skutečnost soud považoval za podstatné porušení smlouvy, které pak zakládá právo žalobce na poskytnutí přiměřené slevy ze sjednané ceny za dílo. 18 % představovalo výkon téměř o 1/5 nižší, nežli bylo smluvně stanoveno, jak je shora uvedeno a jak bylo znalcem zjištěno, faktický reálný výkon je však nižší, zjištění znalce v průměru o 30 %, tedy faktický maximální výkon fotovoltaického systému je ještě vyšší, než bylo soudem původně uvažováno. Jak je shora uvedeno, žalobce neodstoupil od smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne 10. 7. 2018 v rozsahu, ve kterém bylo ujednáno, že žalovaná dodá žalobci fotovoltaickou střešní krytinu specifikovanou v příloze č. 1 smlouvy o dílo za cenu 83 076 EUR a položení a zapojení aktivních tašek na střeše za cenu 5 520 EUR. Jedná se tedy o částku 2 271 158,46 Kč při přepočtu dle hodnoty 25,635 Kč/1 EUR v době úhrady ceny. Soud uzavřel tedy, že sleva z ceny díla by měla odpovídat zjištění o tom, že výkon je nižší o 18 %, stanovil tedy slevu z ceny díla ve výši 408 808,52 Kč, kdy toto je cena z ceny díla v části, ve které nebylo odstoupeno. Žalobě žalobce tedy bylo vyhověno co do částky 1 241 203,94 Kč, shodně z poskytnuté slevy bylo žalované uloženo, aby zaplatila úrok z prodlení, jestliže žalobcem byla žalovaná k poskytnutí slevy vyzvána8. S ohledem na vyhovění žaloby pak soud prvního stupně přiznal žalobci proti žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 274 653,69 Kč a rozhodl také o náhradě nákladů řízení státu. (viz body 38. až 40. napadeného rozsudku).

9. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalovaná (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.). Odvolatelka poukázala na to, že soudu prvního stupně bylo v předchozím zrušujícím rozhodnutí uloženo, aby se v dalším řízení mimo jiné zabýval obsahem projevu vůle účastníků ve vztahu k odstoupení od smlouvy a dělitelnosti plnění posuzované smlouvy ve specifických skutkových poměrech dané věci, dále otázkou vztahu výrobního štítku a technického listu výroku (datasheetu) a vztahem instalovaného a efektivního výkonu. Odvolatelka dále rekapituluje, že soud vyslechl účastníky a dovodil, že žalobce měl ještě před uzavřením smlouvy od žalované k dispozici technickou specifikaci předmětných tašek a tato byla k dispozici i jeho projektantovi, že mezi zástupci žalobce, resp. jeho ostatními realizačními firmami a žalovanou probíhala další jednání ohledně technických specifikací. Dále uzavřel, že po uzavření smlouvy, došlo na základě dalších jednání mezi účastníky k záměně typu fotovoltaických tašek, kde opět, ještě před uzavřením dodatku, byla žalobci a jeho projektantovi dodána technická specifikace výrobků. Podle odvolatelky tedy od počátku bylo oběma stranám jasné, s jakými technickými hodnotami jsou uvažované výrobky. Následně došlo ze strany žalobce k požadavku na omezení plochy, na kterou měly být fotovoltaické tašky instalovány, což žalovaná akceptovala. Při realizaci instalace bylo zjištěno, že firma, která prováděla konstrukci střech, je provedla tak, že nebylo možné instalovat ani změněných 130 m2 fotovoltaických tašek. Po dokončení instalace tašek byla žalovaná požádáno o přerušení prací na zhotovování díla z důvodů na straně žalobce s tím, že žalobce instalované tašky dílčím předávacím protokolem převzal.

10. Žalovaná od počátku považovala celý fotovoltaický systém, tedy krytinu, následné rozvody, navazující bateriové úložiště a další technologii za jeden celek, který je nedělitelný a schopný řádného provozu jen v rozsahu, který je vymezen jako předmět díla. Neuvažovala, že by se mohlo jednat o dílčí dodávky či dílčí díla. Protokol o předání tašek pak byl vyhotoven jen z toho důvodu, že žalobce neměl stavební připravenost k tomu, aby se dílo mohlo dokončit a požádal z toho důvodu o přerušení prací. Aby se žalovaná vyhnula pozdějším případným sporům ohledně možného poškození tašek připravila i předávací protokol, který zachycoval jejich stav. Podle žalované bylo dílo k žádosti žalobce přerušeno a mělo být žalované umožněno jej dokončit a předat. Odstoupení od smlouvy o dílo (částečné) tedy nepovažuje žalovaná za důvodné ani za možné. Vzhledem k tomu, že hodnota výkonu střešních fotovoltaických tašek byla určující i na technické parametry navazujících technologií (baterie apod.), bylo uvažováno s maximálním výkonem pro instalaci na 160 m2. Ani při změně výrobků ani při změně velikosti střechy nedošlo k úpravě tohoto údaje, což jednoznačně nasvědčuje tomu, že se nemělo jednat o hodnotu, kterou měl FVE systém „dodávat“. Nejednalo se tedy o sjednanou vlastnost díla v jiném, než takto vymezeném, rozsahu. Výkon, kterého měla FVE při provozu dosahovat pak byl dle názoru žalované od samého počátku jasně vymezen technickými parametry použitých solárních tašek, když ještě před podpisem smlouvy měl žalobce tyto údaje (instalovaný výkon, efektivní výkon apod.) plně k dispozici a dodané solární tašky dosahují parametrů uvedených v technickém listu (datasheetu). Z tohoto pohledu tedy do doby přerušení díla nebylo dílo prováděno vadně, aby to odůvodňovalo odstoupení od smlouvy. Ze znaleckého posudku a zejména z výslechu znalce (podle odvolatelky) vyplynulo, že má přednost technický list před výrobním štítkem a tento závěr je obsažen ve výslechu znalce, který uvedl, že …“vzhledem k tomu, že norma česká na štítek byla zrušena, tak je důležitý ten datasheet, to je dokument oficiálně vydaný výrobcem“ . Přesto soud prvního stupně při výpočtu výkonu fotovoltaické elektrárny vycházel z hodnoty štítkového výkonu Jestliže pak znalec ve své výpovědi i konstatoval, že ohledně maximálního výkonu - …“v zásadě je to tak, jak říká žalovaná, je pravda, že je to maximální nejvyšší výkon, kterého ta elektrárna může dosahovat, ne že nemůže“ , pak toto tvrzení znalce, ve spojení s jeho odborným stanoviskem ze dne 13. 1. 2021, je zásadní ve vztahu k důvodnosti nebo nedůvodnosti odstoupení od smlouvy o dílo, tedy zda v právním jednání žalobce uvedené důvody byly dány a toto odstoupení řádné a v souladu s právem. Stejně tak lze tyto závěry vztáhnout k nároku na přiměřenou slevu z ceny provedené části díla. Přes shora uvedené závěry znalce žalovaná ihned po ukončení výslechu navrhovala provedení revizního znaleckého posudku, neboť znalecký posudek nedával jednoznačné odpovědi na položené otázky, jednak proto, že znalec se při svém výslechu dopouštěl spekulací a závěrů, které zdaleka překračovaly vymezený znalecký úkol. Provedení revizního znaleckého posudku žalovaná navrhovala i ve svém podání ze dne 28.7.2025. O tomto důkazním návrhu však soudem prvého stupně nebylo rozhodnuto a soud právě ze spekulativních závěrů znalce při opakovaném rozhodnutí vycházel, když zcela ignoroval obsah závěru výslechu znalce, kde se právě nedostatky jeho vývodů a i spekulací výrazně projevily. To navíc za situace, kdy žalovaná svým podáním ze dne 27. 11. 2024 označeným jako vyjádření ke znaleckému posudku upozornila i na další nedostatky znaleckého posudku znalce. Žalobce neměl právně ani smluvně odpovídající důvod pro odstoupení od smlouvy, tato je nadále platná a závazná a žaloba je nedůvodná. Navrhuje proto, aby odvolací soud buď sám žalobu zamítl, nebo aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud prvního stupně doplnil dokazování v souladu s pokyny odvolacího soudu a provedené důkazy řádně vyhodnotil a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Provedeným znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno znalce, byla potvrzena žalobní tvrzení žalobce a posudek vyvrátil procesní obranu žalované, která spočívala zejména na námitce nesprávnosti výpočtu instalovaného výkonu jako násobku počtu tašek a štítkového výkonu nebo na tvrzení, že na střeše je nainstalován výkon 23,48 kWp, že položená solární taška by na střeše o ploše 160 m2 mohla vyrobit 32 kWp, že je třeba se řídit při posouzení instalovaného výkonu hodnotou EffektiveLeistungmit SLV apod. Všechny tyto argumenty byly jednoznačně znaleckým posudkem vyvráceny. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že k hodnotě EffektiveLeistungmit SLV nelze přihlížet při projektování střechy, nýbrž je určujícím štítkový výkon solárních tašek. Štítkový výkon solárních tašek je 19,24 Wp a celkový instalovaný výkon 1 004 ks položených solárních tašek na střeše rodinného domu žalobce činí 19,317 kWp. Při položení 1 368 ks solárních tašek na ploše 160 m2, jak bylo původně sjednáno ve smlouvě o dílo, by činil instalovaný výkon 26,317 kWp a nikoliv žalovanou tvrzených 32 kWp. Závěry soudního znalce , tituly před jménem, , jméno znalce, jsou jednoznačné a zároveň soudní znalec dospěl zjevně ke shodným závěrům jako soudní znalec , tituly před jménem, , jméno 2. znalce, , který vypracoval znalecký posudek č. 183-2021 ze dne 15. 7. 2021. Oproti těmto odborným závěrům stojí procesní obrana žalované založená na laických úvahách a neznalosti základních fyzikálních principů (např. výpočet instalovaného výkonu v systému skládajícím se z počtu totožných solárních tašek s totožným štítkovým výkonem) a regulačních opatření (viz založená komunikace se zástupcem ERÚ) spojených s provozem fotovoltaických elektráren. Soudní znalec při svém výslechu před soudem svůj znalecký posudek obhájil. Pouhý nesouhlas žalované jako laika nemůže obstát jako dostatečný důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku. Ve sporném řízení vždy jedna ze stran nesouhlasí se znaleckým posudkem nesouhlasí, avšak je na takové straně, aby prokázala důvodnost svých námitek k provedenému znaleckému posudku, což žalobkyně zjevně neučinila. Zde nejsou dány zákonné důvody k tomu, aby byl soudem ustanoven jiný znalec k vypracování revizního znaleckého posudku. V občanském soudním řízení sporném platí, že nemá-li soud pochybnosti o skutkovém stavu zjištěném na základě znaleckého posudku, není povinen provést důkaz dalším znaleckým posudkem. K tomuto lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud dospěl dokonce k závěru, že nalézací soud není ani povinen provést k důkazu další znalecký posudek předložený účastníkem řízení, pokud má skutkový stav za prokázaný. Soudní znalec výslovně vyloučil existenci, resp. konstatoval s jistotou nepoužitelnost, pojmu efektivní udávaný výkon – výslovně uvedl, že tento pojem nezná česká legislativa, tento pojem se v běžné praxi absolutně nepoužívá. Soudní znalec dále výslovně instalovaný výkon jedné tašky je 19,24 Wp / 19,72 Wp – rozdílnost hodnot plyne z rozdílu na štítku a instalovaného výkonu v technickém listě, avšak podstatné je, že se nebere vůbec v potaz efektivní výkon. V technickém listě (datasheet) je uvedena pouze jedna hodnota pro výkon kusu tašky (tzv. Leistung pro Ziegel), a to 19,72, což v souladu s vysvětleném soudního znalce vypovídá o tom, že skutečná (maximální) hodnota instalovaného výkonu (maximální instalovaný výkon) odpovídá počtu tašek x 19,72 Wp = 20,213 kWp. Podle žalované má být takový výkon však 24,113 kWp. Žalovaná v podaném odvolání dezinterpretuje znalecký posudek včetně výslechu soudního znalce a stejně tak i výslech účastníků řízení. Je nutné odmítnout jakési „shrnutí“ údajných závěrů z výslechu účastníků řízení. Technická specifikace tašek v podobě technického listu (datasheetu) byla žalobci předána až zasláním v příloze e-mailu ze dne 7. 12. 2020. Technický list předtím žalobci předán nebyl ani nebyl přílohou smlouvy ani jejího dodatku, přílohou vždy byla pouze cenová nabídka zahrnující základní a pro žalobce jako spotřebitele a laika určující technické parametry FVE jako je maximální instalovaný výkon, který ve smyslu instalovaného výkonu bude FVE dosahovat. Z obou znaleckých posudků dále vyplývá, že položka effektive leistung není nikým používána a nemá žádný ustálený technický význam. Jediným relevantním hlediskem je štítkový výkon nebo jednotlivý výkon pro kus tašky stanovený v technickém listě nebo na štítku. Další kapitolou je pak to, že FVE tašky při jejich přezkoušení nedosahují ani té snížené hodnoty 19,72 Wp (či 19,24 Wp), nýbrž reálná hodnota jejich výkonu měřeného při zásadách STC je cca o 30 % nižší. Uvedení maximálního instalovaného výkonu FVE je sjednanou vlastností a jedná se o esenciální vlastnost předmětu plnění, na základě níž se spotřebitel rozhoduje, zda uzavře smlouvu se žalovanou jako dodavatelem (zhotovitelem) či nikoliv.

12. Pro vyloučení pochybností žalobce uvádí, že částečně odstoupit od smlouvy o dílo byl oprávněn v souladu s občanským zákoníkem a rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky, když lze např. odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018, ze kterého jednoznačně vyplývá, že žalobce byl oprávněn odstoupit od smlouvy o dílo částečně a v rozsahu, jak učinil oznámením ze dne 16.11.2021, přičemž toto bylo možné i s ohledem na povahu plnění a položkový rozpočet uvedený v příloze dodatku č. 1 smlouvy o dílo a v dodatku č. 2 smlouvy o dílo, z nichž lze vymezit cenu části díla, která částečným odstoupením od smlouvy o dílo nezaniká. Žalobce ještě připomíná, že vyzval žalovanou dopisem ze dne 5. 4. 2021 v souladu s § 2593 o. z. k zajištění nápravy provádění Díla řádným způsobem a dodržení smluvní povinnosti provést dílo se sjednaným instalovaným výkonem, a to ve lhůtě 14 dní. Jak žalobce podrobně vysvětlil a zdůvodnil již ve vyjádření z 23. 6. 2022, byl oprávněn od smlouvy odstoupit částečně i v případě, že by byla soudem posouzena jako smlouva kupní namísto smlouvy o dílo. Po žalobci nebylo možné spravedlivě požadovat s ohledem na podstatné porušení smluvních povinností ze strany žalované a vědomému plnění smlouvy v rozporu se smluvními povinnostmi navzdory výzvě žalobce k nápravě ze dne 5.4.2021, aby ve smluvním vztahu pokračoval i ve vztahu k dosud nerealizované části plnění. Žalobce navrhuje potvrzení napadeného rozsudku.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru o nedůvodnosti bodového odvolání.

14. Žalobce v řízení žalobou uplatnil nárok na zaplacení celkem 1 732 440,27 Kč. Původním rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 8 C 18/2022-112, soud prvního žalobě vyhověl ohledně částky 1 241 203,94 Kč s příslušenstvím, zatímco ohledně částky 491 236,33 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. V rozsahu zamítavého rozhodnutí nabyl původní rozsudek samostatně právní moci a předmětem řízení tak zůstala pouze částka 1 241 203,94 Kč s příslušenstvím. Tato částka je tvořena částí původní ceny díla (kterou žalobce žalované již zaplatil) v rozsahu odstoupení, a to ve výši 832 395,42 Kč a dále jde o uplatněnou slevu z již dodaného díla ve výši 408 808,52, kterou žalobce požaduje s ohledem na nižší instalovaný výkon dodaného fotovoltaického systému, než bylo dohodnuto ve smlouvě o dílo. Uvedené nároky se odvíjí od smlouvy o dílo, kterou účastníci uzavřeli dne 10. 7. 2018 (dále také jen „Smlouva“). Žalobce vychází z toho, že dodaný fotovoltaický systém má o cca 18 % nižší instalovaný výkon než ve Smlouvě dohodnutý. Vzhledem k datu uzavření Smlouvy po 1. 1. 2014 se na její posuzování (vznik, trvání a zánik včetně odstoupení od ní) vztahuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.). Současně jde o spotřebitelský závazek, v němž žalobce vystupuje v pozici spotřebitele a žalovaná společnost jako podnikatel (viz § 1810 o. z.).

15. Základem přezkumu byly závěry soudu prvního stupně, jež se týkají okolností vzniku Smlouvy, respektive obsahu vůle obou smluvních stran při jejím uzavírání. Především šlo o výklad ve Smlouvě užitého slovního spojení „maximální instalovaný výkon“, bez kterého nebylo možné učinit závěr o tom, zda žalovaná dodala dílo bezvadné nebo dílo s vadou (§ 2615 odst. 1 o. z.), potažmo zda mohla za splnění zákonných podmínek odstoupit od Smlouvy, a to v tomto případě částečně, v situaci, kdy přes žalobcovu kvalifikovanou výzvu (§ 2593 o. z.) neplnila řádně. Od uvedeného se pak dále odvíjí i posouzení toho, zda mohl žalobce po žalované požadovat také slevu (§ 2106 odst. 1 písm. c/ o. z.) z již dodaného díla, zde v rozsahu již poskytnutého plnění.

16. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně při posuzování tohoto sporu aplikoval následující ustanovení, na která bude i dále v textu odkazováno.

17. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.

18. Podle § 1811 odst. 1 o. z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva.

19. Podle § 2106 odst. 1 písm. c) o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

20. Podle § 2593 o. z. objednatel má právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.

21. Podle § 2615 odst. 1 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě.

22. Ve vztahu ke Smlouvě je vhodné připomenout, že nepochybně po obsahové stránce jde o smlouvu o dílo, ve které účastníci dohodli dodávku a montáž kompletního fotovoltaického systému (dále také jen FV systém). Nedílnou součástí Smlouvy byla cenová nabídka č. , číslo, ze dne 3.6.2018 upřesňující, že má jít o „FV systém s maximálním instalovaným výkonem 32 kWp“ a dále že bude dodáno 160 m2 střešní krytiny SolteQ Infinity 6-Cell 510x800 Black Plus aktiv, vše za 150 392,63 EUR. V Dodatku č. 1 smluvní strany ujednaly novou cenu díla 152 009,78 EUR, specifikovaly nově platební podmínky a smluvily dodání tašky SolteQ SQ-Brass-Tegalit-Anthracit-4cell-Premium Black Plus opět na plochu 160 m2 a opět dohodly, že má jít o „FV systém s maximálním instalovaným výkonem 32 kWp“. Ve Smlouvě byla původně ujednaná plocha střešní krytiny o výměře 160 m2, čemuž odpovídá 1368 ks tašek (této ploše a tomuto počtu tašek odpovídá ve Smlouvě dohodnutý „maximální instalovaný výkon“ 32 kWp), ovšem s ohledem na konečné stavebně technické řešení byla položena krytina o výměře 117,4 m2, čemuž odpovídá počet 1004 ks střešních tašek a s ohledem na snížení plochy by tak měl být instalovaný poměrně nižší, tedy by měl mít hodnotu 23,613 kWp.

23. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené se prvotně zabýval závěry soudu prvního stupně, jež se týkají výkladu vůle smluvních stran při uzavírání Smlouvy, zejména pak výkladu slovního spojení „maximální instalovaný výkon“ jak soudu prvního stupně bylo uloženo odvolacím soudem. Zcela správně k tomu soud prvního stupně velmi podrobně vyslechl žalobce a jednatele žalované a dále také k některým odborným otázkám soudního znalce, jenž podal prvotně písemný znalecký posudek. Z těchto výslechů i ze znaleckého posudku ústně doplněného v podobě, jak je také přebral do podrobného odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně vychází pro potřeby svého přezkumu také odvolací soud; zde se odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku zejména body 6 až 8. a 24. až 39. Odvolací soud předesílá, že zjištění soudu prvního stupně považuje za správná a odpovídající obsahu spisu, potažmo že hodnocení důkazů (zde zejména výslechů účastníků a soudního znalce ovšem spolu s dalšími listinami) považuje za přesvědčivé a odpovídající zásadám, které pro hodnocení důkazů stanoví § 132 o. s. ř. Odvolací soud, který sám dokazování neprováděl a zejména neměl za potřebné je dále jakkoli doplňovat, považuje za vhodné k závěrům soudu prvního stupně ještě doplnit následující argumentaci.

24. Smluvní strany nebyly ve shodě, jak vykládat ve Smlouvě obsažený termín „maximální instalovaný výkon“, přičemž zodpovězení této otázky je stěžejní pro posouzení možného odstoupení žalobce od předmětné Smlouvy o dílo a také pro možné uplatnění slevy díla. Předmětný termín do Smlouvy vtělila žalovaná, jež vyhotovila celou Smlouvu a také obě cenové nabídky. Za podstatné dále považuje odvolací soud ve zmiňovaných souvislostech skutečnost, že žalobce v době před podpisem Smlouvy neměl k dispozici ani štítek předmětné střešní tašky ani datový list, tento fakt měl soud prvního stupně za spolehlivě prokázaný a odvolací soud s jeho hodnocením souhlasí. Tyto listiny nebyly ani součástí smluvní ujednání.

25. Odvolací soud zcela ve shodě se soudem prvního stupně akcentuje, že žalobce, který popsal svůj prvotní záměr výstavby rodinného domu, logicky a věrohodně vysvětlil, že pojmu rozuměl tak, že jde o hodnotu, kterou FV systém (výrobna) je schopen dosahovat za ideálních podmínek (teplota vzduchu, sluneční svit, sklon střechy). Prokázáno přitom bylo, že do momentu uzavírání Smlouvy neměl k dispozici ani datový list, ani neznal hodnoty uvedené na štítku předmětné tašky (tzv. štítkový výkon). Žalobcem podaný výklad je logický dále i proto, neboť uvedená hodnota je důležitá pro každého zákazníka. Podle odvolacího soudu si rozumně nelze představit, že by žalobce uzavřel Smlouvu cca 152 tis. eur, aniž by se zajímal o tu nejzákladnější (pro každého spotřebitele stěžejní) technickou informaci, totiž kolik bude výrobna schopna vyrábět, když je zároveň nepochybné, že uvedené hodnoty potřebuje znát i příslušného projektant. To platí tím spíše v projednávaném případě, kdy žalobce zamýšlel postavit tzv. aktivní dům. Jinak řečeno výklad podaný žalobcem je logický a odpovídající rozumu průměrného člověka (§ 4 odst. 1 o. z.), který chrání svá práva a naopak nejde o výklad zjevně extenzivní, nýbrž jde o interpretaci, která současně souzní s významem jednotlivých užitých slov potažmo zkoumaného slovního spojení. Nic na uvedeném nemění skutečnost, že spojení „maximální instalovaný výkon“ není užíván jako odborný termín (odbornou veřejností), jak ostatně potvrdil i soudní znalec (k tomu ještě viz dále) a už vůbec není podstatné a nelze klást k tíži žalobce jako zákazníka, že vycházel pouze ze Smlouvy a informací poskytnutých žalovanou, ve kterou měl důvěru jako v odborníka. Odvolací soud zde přitom vychází nejen z výpovědi žalobce, nýbrž také z emailové korespondence účastníků při zdůraznění toho, že žalovaná neprokázala opak. Oproti tomu výklad nabízený žalovanou, podle kterého hodnota 32 kWp (uvedená ve smlouvě) znamená pouze tolik, že FV systém tuto hodnotu nikdy nesmí překročit a že jakákoliv nižší (blíže neuvedená a druhé smluvní straně neznámá – pozn. odvolacího soudu) hodnota znamená bez dalšího splnění Smlouvy, je podle odvolacího soudu účelový až absurdní. Nelze si rozumně představit, že by žalobce po takovémto vysvětlení, kdyby se mu ho od žalované dostalo (což se ovšem nestalo) Smlouvu skutečně podepsal.

26. Dále je možné dodat, že věrohodnost verze žalobce je podporována i tím, že se o skutečných vlastnostech FV systému (předmětných tašek) dověděl až ze štítků na taškách, respektive z datového listu, který mu žalovaná zaslala až po uzavření Smlouvy k jeho výslovné žádosti a prostým výpočtem posléze potvrzeným i znalcem , tituly před jménem, , jméno 2. znalce, zjistil rozpor mezi údajem ve Smlouvě a skutečnými technickými parametry předmětných tašek; dříve s uvedenými hodnotami zjevně neuvažoval ani s nimi žalovanou, které důvěřoval, nekonfrontoval. Za zcela nepřípadný je pak nutné považovat argument žalované, odkazující na tzv. efektivní výkon jedné tašky (ve výši 201,14 Wp), uváděný v datovém listu, neboť nejde o odborný termín, který by se užíval, jak přesvědčivě vysvětlil znalec , tituly před jménem, , jméno znalce, , ani nejde o hodnotu, kterou by taška za ideálních podmínek byla schopná dosáhnout, nejde o její jmenovitý výkon. Znalec dále také vysvětli, že pojem „maximální instalovaný výkon“ může být matoucí a běžně se neužívá (věrohodný je výše zmíněný jmenovitý výkon na štítku). Tento jmenovitý výkon udává výkon každé jednotlivé tašky. Odvolací soud o správnosti této argumentace nemá nejmenších pochyb, respektive ani o tom, že, jak potvrdil znalec, instalovaný výkon FV systému je dán součtem jmenovitých výkonů všech tašek, přičemž tato skutečnost vyplývá nakonec i přímo z právního předpisu (viz vyhl. č 16/2016 Sb., o podmínkách připojení k elektrizační soustavě, která v § 2 písm. f), stanoví, že „pro účely této vyhlášky se rozumí instalovaným výkonem výrobny součet jmenovitých výkonů všech generátorů; v případě výroben využívajících solární panely součet jmenovitých hodnot výkonů všech instalovaných solárních panelů“). Uvedené potvrzuje nejen přesvědčivost znalce a věrohodnost žalobce, nýbrž i neodbornost a nekorektnost žalované, která jako odborník a profesionál v oboru nepochybně musela být s uvedeným seznámena. Odvolací soud tedy zcela ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že pro stanovení „maximálního instalovaného výkonu“ (správně odborně instalovaného výkonu) zkoumaného FV systému (výrobny), je nezbytné vycházet ze součtu štítkových výkonů všech tašek daného FV systému.

27. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že má-li jedna taška jmenovitý výkon 19,24 Wp, pak instalovaný výkon pro 1 m2 je 167,62 Wp a při původně uvažované (a ve Smlouvě dohodnuté) výměře 160 m2 a při počtu 1368 ks tašek by šlo o instalovaný výkon 26,819 kWp a nikoliv ve Smlouvě žalovanou garantovaných 32 kWp. Uvedené jednoznačně představuje porušení povinností zhotovitele, který navíc přes výzvu žalobce nezajistil nápravu. Pro úplnost se uvádí, že při skutečné (nakonec) položené ploše střechy 117,4 m2 měl být instalovaný výkon 23,48 kWp, zatímco skutečný instalovaný výkon, s ohledem na shora podané, byl pouhých 19,678 kWp.

28. Lze tedy shrnout, že žalovaná se zavázala ve Smlouvě žalobci dodat FV systém s instalovaným výkonem 32 kWp, za což také žalobce zaplatil dohodnutou cenu díla (§ 2856 odst. 1 o. z.). Žalovaná však fakticky dodala FV systém s instalovaným výkonem 26,819 kWp (při původně uvažovaných 160 m2), respektive při ploše střechy 117,4 m2 měl FV systém dosahovat instalovaný výkon 23,48 kWp, zatímco skutečný instalovaný výkon byl 19,678 kWp. Popsaným pochybením žalované jednoznačně došlo k vadnému plnění, které neodpovídalo parametrům dohodnutým ve Smlouvě (§ 2615 odst. 1 o. z.), a které je současně nutné považovat za podstatné porušení Smlouvy. Žalobce proto při splnění podmínek § 2593 o. z. od Smlouvy (v rozsahu ve kterém ještě nebylo plněno) odstoupil. Bylo nutné se zabývat námitkou žalované, že v daném případě nešlo o dělitelné plnění, že FV systém představuje nedělitelný celek, a že proto žalobce od Smlouvy, podle které již bylo z větší části plněno, částečně odstoupit nemohl. Odvolací soud tuto námitku nesdílí ani neshledal žádný jiný důvod, pro který by žalovaná nemohla od Smlouvy odstoupit.

29. Odvolací soud, s ohledem na obsah Smlouvy respektive charakter plnění, nemá pochybnost, že jde o plnění fakticky dělitelné, což je dobře patrné i z toho, že jeden druh plnění (instalace tašek na střeše), byl fakticky proveden, a druhé plnění, dodání technologie (úložiště, rozvody atp.), bylo posléze provedeno jiným dodavatelem, jenž dodal obdobnou technologii. Jinak řečeno žalobci již na počátku nic nebránilo v tom, aby každou z uvedených částí díla objednal u jiného zhotovitele a nepochybně by každá jedna smlouva o dílo byla platná a po obsahové stránce by představovala samostatné od sebe oddělitelné plnění. Nepochybně jde o plnění oddělitelné rozpočtově (položkově). Jde tedy nepochybně o dvě oddělená (dělitelná) plnění, přičemž ta část plnění, ohledně nějž bylo odstoupeno od Smlouvy, nebylo žalovanou dodáno (žalovaná je má stále na skladě). Jde o situaci, na kterou dopadá nepochybně ustanovení § 2593 o. z. (ve spojení s § 2004 odst. 2 o. z.), přičemž důvody, které žalobce k odstoupení vedly, považuje odvolací soud za relevantní. Uvedený závěr je v souladu také s rozsudkem Nejvyššího soudu ze 25. 11. 2020, sp. zn. 32 Cdo 3345/2018, který přiléhavě aplikoval soud prvního stupně. Správně proto soudu prvního stupně žalobci proti žalované přiznal částku 832 395,42 Kč, jež podle rozpočtu (daného díla), jehož obsah nebyl zpochybňován, odpovídá rozsahu (časti) ve kterém dílo nebylo s ohledem na odstoupení dodáno.

30. Nakonec se odvolací soud zabýval uplatněnou slevou z ceny díla, jež bylo dodáno a dovodil, že závěr soudu prvního stupně o oprávněnosti tohoto nároku je správný jak z hlediska hmotného práva, tak pokud jde o skutková zjištění na podkladě kterých soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 2106 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením § 2615 odst. 1 o. z. Ze shora podaného výkladu je totiž nepochybné (viz zejména body 36. a 37. ale i předchozí), že při počtu tašek 1 004 ks a ploše 117,4 m2 měl být (s přihlédnutím k obsahu Smlouvy) instalovaný výkon 23,48 kWp, zatímco skutečný instalovaný výkon byl pouhých 19,678 kWp, pak je zřejmé, že instalovaný výkon je fakticky o cca 18% nižší, než žalobce důvodně očekával (tedy téměř o pětinu), navíc znalec uvedl, že fakticky (s ohledem na skutečný reálný jmenovitý výkon jedné tašky, jak je změřil) je instalovaný výkon výrobny nižší o 30 %. Nepochybně již zjištěných 18 % představuje podstatné porušení Smlouvy, což nebylo zpochybněno ani v odvolání, jestliže oproti původnímu předpokladu je výkon výrobny pouze mírně nad 80 %. Jestliže za popsané situace bylo žalobci dodáno dílo v rozsahu 2 271 158,46 Kč (83 076 Eur za střešní krytinu a 5 520 Eur za položení a zapojení; počítáno s kurzem v době úhrady), a právě pouze z této částky je nutné vypočíst uplatněnou slevu, pak soud správně vypočetl slevu z ceny díla ve výši 408 808,52 Kč, která žalobci právem náleží.

31. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného a odvolatelem nezpochybňovaného výroku nákladového.

32. Žalobce mě v odvolacím řízení plný úspěch, a proto mu náleží náhrada účelně vynaložených nákladů v plné (viz § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.). V daném případě jde o náklady právního zastoupení, které zástupce žalobce ve správné výši specifikoval v podání ze dne 23. 5. 2026. Jde o náhradu za promeškaný čas ve výši 1 500 Kč, cestovné ve výši 2 079 Kč, odměnu advokáta za dva úkony právní služby ve výši 26 600 Kč, dvě náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč a 21 % DPH z uvedených částek ve výši 6 526,59, celkem jde o 37 605,59 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit žalobci k rukám jeho advokáta do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.