8 Co 632/2024

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Póla a soudců Mgr. Pavla Toufara a JUDr. Zuzany Völflové ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 b) Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalované: právnická osoba , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem adresa zastoupená advokátem tituly před jménem . právní zástupce právní zástupce sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu pozemků, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 22.2.2024, č.j. 1 C 119/2021-262,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení 8 537 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , právní zástupce, advokáta v Kladně.

1. Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhají nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu o převodu pozemků , parcelní číslo, v k.ú. , obec, , obec , obec, (výrok I.) a uložil žalobcům povinným společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 15 060,92 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Žalobci se zmíněného nároku domáhali jako nástupci původní oprávněné osoby ve smyslu § 4 zákona o půdě. Původní oprávněná osoba , jméno FO, postoupila žalobcům nárok ve výši 44 548 Kč, následně na základě smlouvy o bezúplatném převodu pozemků uzavřené mezi žalobci a Pozemkovým fondem ČR (právní předchůdce státního pozemkového úřadu) žalobci nabyli pozemek parc. , číslo, v k.ú. , obec, , obec , obec, o uvedené výměře 14 621 m2 jako náhradu za restituční pohledávku (z titulu mrtvého a živého inventáře), a to právě v hodnotě restitučního nároku. Posléze , k.ú., , Anonymizováno, , obec, ze dne 14.11.1997, č.j. , spisová značka, o opravě chybné výměry uvedené parcely, jež správně činí 11 575 m2. Žalobci pak s Pozemkovým fondem ČR uzavřeli dodatek smlouvy o tom, že jim s ohledem na nesprávnou výměru zůstala nevypořádaná restituční pohledávka ve výši 9 278 Kč, k dohodě o vypořádání této pohledávky mezi účastníky nedošlo,, Anonymizováno, v situaci. Žalovaná je dlouhodobě v prodlení s uspokojením restitučního nároku, a proto považují žalobci obecně prezentovaný požadavek žalované na účast oprávněných osob ve veřejných nabídkách podle § 11a zákona o půdě za nepřiměřený a nárokují si konkrétní v žalobě označené pozemky.

3. Ve věci soudem prvního stupně dříve vydaný rozsudek ze dne 27.1.2022, č.j. 1 C 119/2021-71, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28.4.2021, č.j. 8 Co 464/2022-94, v němž odvolací soud nastínil další postup řízení.

4. Soud prvního stupně rekapituloval genezi právních jednání mezi žalobci a žalovanou, respektive právní předchůdkyní žalované (viz bod 12. rozsudku) s tím, že se svým restitučním nárokem se žalobci opakovaně obrátili také na správu Národního parku Šumava a uvedl, že na základě smlouvy o bezúplatném převodu nemovitostí ze správy Pozemkového fondu ČR dle příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne 7.10.2004 došlo k převodu pozemků p.č. , číslo, /, parcelní číslo, a p.č. , parcelní číslo, v k.ú. , obec, a obci , obec, ve prospěch správy Národního parku Šumava (výpis z katastru nemovitostí na LV č. , číslo, pro obec , obec, a k.ú. , obec, ).

5. Soud prvního stupně s poukazem na § 4 odst. 1 a § 6 odst. 1 písm. e) zákona 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, a na § 18a odst. 1 a § 20 odst. 1 zákona o půdě žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vyšel z nesporného faktu, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona o půdě s nevypořádaným restitučním nárokem 9 278 Kč. Žalobci dali nepochybně najevo, že mají zájem uspokojit tento nárok výhradně převodem pozemků parc. č. 91/9 a parc. č. st. 102, oba v k.ú. , obec, , a nikoliv pozemků jiných. Soud dospěl k závěru, že nejde o pozemky převoditelné ve smyslu § 6 odst. 1 písm. e) zákona o Státním pozemkovém úřadu (ani je není možné zahrnout do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), jelikož s nimi nemá právo hospodařit Státní pozemkový úřad. Z těchto důvodů nebylo možné žalobě vyhovět, o čemž žalobce poučil. Z žádného právního předpisu ani judikatury nevyplývá, že by si žalobci bez omezení mohli vybrat, jaký konkrétní pozemek jim má být jako pozemková náhrada vydán. Zásadně musí jít o pozemek zařaditelný do veřejné nabídky, což v daném případě splněno není a z provedených důkazů se ani nepodává vznik legitimního očekávání žalobců, že by měly být převedeny tyto konkrétní pozemky, nýbrž pouze to, že jejich nárok bude v souladu se zákonnými ustanoveními uspokojen. Z žádné smlouvy uzavřené žalobci s žalovanou či právní předchůdkyní žalované není možné dovodit, jak by měl být jinak nesporný nárok žalobců uspokojen, pouze se potvrzuje jeho existence. Se zamítnutím soud přiznal žalované podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 060,92 Kč.

6. Rozsudek soudu prvního stupně napadl včasným a přípustným odvoláním žalobce (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o.s.ř.). V situaci, kdy žalobci jsou manželé a tvoří nerozlučné společenství (mají společný nárok), byl rozsudek soudu prvního stupně dotčený v celém rozsahu.

7. Podle odvolatele jsou v řízení dlouhodobě potlačována jeho práva. V době, kdy uplatnil svůj restituční nárok, právní předpisy nyní aplikované neplatily. Žalobce vystavěl na , obec, přístřešek pro zvěř a salaš, v průběhu času ovšem došlo ke změně postoje a Správa Národního parku Šumava mu začala v pokračování zemědělství v této lokalitě bránit. Podstatné je, že pochybením státu došlo k tomu, že mu nebyly vydány restituční pozemky v původně uvedeném rozsahu a stát by měl svou chybu napravit. Je nespravedlivé, pokud jsou žalobci nuceni ke kompenzaci si vybírat majetek státu, který bude k ničemu. Žalovaná zneužívá svého výsostného postavení a odpírá žalobcům kompenzaci práva Nakonec odvolatel namítal, že dotčené rozhodnutí podtrhuje průběh posledního soudního jednání, při kterém byl vynesen rozsudek, který byl podle něj připraven předem. Odvolatel má pochybnost o nezaujatosti Okresního soudu v Prachaticích a namítá podjatost, kterou spatřuje ve zjištěném obsahu odůvodnění napadeného rozsudku, kde soud odmítá i princip legitimního očekávání na straně žalobců. Odvolatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku a přidělení věci po rozhodnutí o námitce podjatosti jinému prvostupňovému soudu.

8. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uváděla, že námitky odvolatele se z větší části netýkají předmětu řízení, převážně jde o argumentaci, která není ve věci relevantní. Žalobce v devadesátých letech v dotčené lokalitě zahájil stavbu v rozporu se stavebním povolením a podmínkami stanovenými stavebním úřadem, nedodržuje ve vztahu k úřadům žádná pravidla. Restituční nárok pochází z doby, kdy státní správa i společenská situace se „stavěla vstřícně k obnovení a oživení šumavských plání“, ovšem na , obec, bylo možné stavět pouze pokud šlo o zařízení pro zemědělskou činnost. Žalobce sice začal stavbu jako zemědělskou usedlost, ovšem před jejím dokončením začal v rozporu s platnými stavebními předpisy provozovat objekt jako penzion a hospodu. Žalovaná navrhuje potvrzení rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) a dospěl k závěru o zjevné nedůvodnosti podaného odvolání.

10. Předmětem posouzení odvolacím soudem je právní závěr soudu prvního stupně o nemožnosti převodu konkrétních pozemků z žalované na žalobce, přičemž prvotně bylo nutné se vypořádat s odvolací námitkou podjatosti soudce Okresního soudu v Prachaticích , tituly před jménem, , jméno FO, .

11. Odvolatel ve vztahu ke jmenovanému soudci namítá, že rozsudek byl při jednání vynesen a čten bez přípravy (bez přerušení jednání) a odvolatel je proto přesvědčen, že byl rozsudek připraven předem a má za to, že soudce byl zaujatý.

12. K uvedené námitce lze uvést tolik, že důvodem k vyloučení soudce podle ustanovení § odst. 4 o.s.ř. zásadně nejsou okolnosti, jež spočívají v postupu soudce v řízení, ve kterém byl vydán napadený rozsudek. Jestliže žalobci namítají právě a pouze takovéto okolnosti (zpochybňují postup soudce při posledním jednání ve věci), pak jde zcela zjevně o námitku podjatosti, jež nemůže obstát. Pro úplnost a nad rámec nutného odvolací soud ještě dodává, že v řízení již soud prvního stupně jedenkrát rozhodoval, přičemž tento první rozsudek byl usnesením odvolacího soudu ze dne 28.4.2021, č.j. 8 Co 464/2022 zrušen a soud prvního stupně byl podrobně instruován o dalším postupu a taktéž odvolací soud nastínil možnost dalšího postupu, bude-li trváno na žalobě proti Správě Národního parku Šumava a ve vztahu k požadovaným pozemkům. Následně byly v dalším řízení před soudem prvního stupně řešeny prakticky výlučně procesní otázky (rozšíření žaloby, zpětvzetí žaloby) a strany měly prostor k podrobným písemným vyjádřením, se kterými se soud prvního stupně měl možnost s dostatečným předstihem seznámit. Při posledním jednání již byl pouze sdělen obsah tří listin (identifikace parcel, listu vlastnictví a mapového podkladu) a nezaznělo nic nového. Za popsaného stavu by spíše bylo na pováženou, kdyby soud prvního stupně nebyl na vyhlášení rozsudku připraven, nemusel-li se vypořádávat s žádnou novou skutečností. Stejně tak nelze soudu vytýkat, že se přidržel závěrů vyslovených ve zmíněném zrušujícím usnesení odvolacím soudem.

13. Zbývá se zabývat správností závěru prvostupňového soudu o nemožnosti převést žalobci nárokované pozemky v k.ú. , obec, .

14. Podle § 23 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění, na území národních parků nelze zcizit pozemky, které jsou ve vlastnictví státu.

15. Podle § 18a odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., zákona o půdě, pozemkový úřad poskytuje náhrady oprávněným osobám v případech, kdy je povinnou osobou obec, kraj nebo stát. Poskytla-li náhradu obec před účinností tohoto zákona, poskytne této povinné osobě náhradu pozemkový úřad. Podle odstavce 2 náhrada spočívá v poskytnutí nemovitostí, s nimiž je pozemkový úřad příslušný hospodařit nebo v poskytnutí hotovosti stanovené zvláštním předpisem, popřípadě cenných papírech, které nemají povahu státních dluhopisů.

16. Podle § 20 odst. 1 zákona o půdě k zajištění provozu zemědělské nebo lesní výroby má původní vlastník živého a mrtvého inventáře, jakož i zásob právo na jejich náhradu, pokud je vnesl do zemědělského družstva nebo mu byly odňaty nebo jinak bezúplatně převedeny v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. Zemřel-li původní vlastník nebo byl-li prohlášen za mrtvého, má právo požadovat náhradu k zajištění provozu zemědělské výroby další oprávněná osoba uvedená v § 4 odst.

2. Podle odstavce 2 povinnost poskytnout náhradu podle odstavce 1 má právnická osoba, která tyto věci převzala, nebo její právní nástupce, a to ve lhůtě 60 dnů, nedohodnou-li se účastníci jinak. V případě, že tato právnická osoba uhradila státu hodnotu živého a mrtvého inventáře a zásob, má právo na proplacení částky, kterou jako náhradu zaplatila, vůči státu; tento nárok lze uplatnit u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky ve lhůtě 60 dnů od poskytnutí náhrady. Nelze-li zjistit právnickou osobu, která věci převzala, nebo jejího právního nástupce nebo jestliže tato právnická osoba zanikla, poskytne náhradu dle odstavce 1 pozemkový úřad způsobem uvedeným v § 18a odst. 2.

17. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu je Státní pozemkový úřad příslušný hospodařit též s nemovitostmi, které byly podle jiného právního předpisu ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve správě Pozemkového fondu České republiky.

18. Podle § 6 odst. 1 písm. f) zákona o Státním pozemkovém úřadu nelze podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů převádět vlastnictví státu převádět na jiné osoby zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na území Národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a přírodních památkách s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu.

19. Odvolací soud ve svém usnesení ze dne 28.4.2022, č.j. 8 Co 464/2022-94, na jehož podrobné odůvodnění odkazuje, se především zabýval tím, že žalobci žalobu směřovali proti Státnímu pozemkovému úřadu, ačkoliv požadovali pozemky ve správě Správy Národního parku Šumava. Odvolacím soud vyslovil, že organizační složkou státu příslušnou k vydání pozemků podle § 18a je Státní pozemkový úřad, a proto by pozemek zvolený k vydání (budou-li splněné další podmínky § 11a) měl být ve správě této organizační složky a nikoliv jiné; pro takový případ soud žalobce upozornil na možný neúspěch s žalobou proti jiné organizační složce. Tímto právním názorem byl soud prvního stupně vázán a žalobci si jej museli být vědomi.

20. Žalobci po vydání zrušujícího usnesení nejprve změnili žalobu a požadovali nově odlišné pozemky státu (podání ze dne 21.7.2022, č.l. , číslo, ), všechny ve správě Státního pozemkového úřadu, se kterým také soud začal jednat. Následně ovšem vzali zpět žalobu nejprve ve vztahu k pozemku p.č. , číslo, a posléze ve vztahu ke všem zbylým pozemkům označeným v podání ze dne 21.7.2022. Žalobci výslovně uvedli, že trvají na vydání pozemků původně označených v žalobě (p. č. st. , číslo, a p.č. , číslo, zapsané na LV 11 pro obec , obec, a k.ú. , obec, ) a zdůraznili, že jiné pozemky nechtějí. Předmětem v dalším řízení soudem prvního stupně tedy byl nárok na vydání (bezúplatný převod) pozemků p. č. st. , číslo, a p.č. , číslo, zapsané na LV , číslo, pro obec , obec, a k.ú. , obec, , oba ve vlastnictví ČR a ve správě Správy Národního parku Šumava. S ohledem uvedenou specifikaci žalobního nároku soud prvního stupně správně dále jednal pouze se Správou Národního parku Šumava.

21. Pro potřeby rozhodnutí odvolacího je vhodné rekapitulovat, že se žalobci se stali vlastníky restitučního nároku z titulu náhrady za živý a mrtvý inventář podle § 20 odst. 1 zákona o půdě na základě smlouvy o postoupení pohledávky (uzavřené podle § 33 z. o půdě) ze dne 21.9.1994, kterou uzavřeli s původní oprávněnou osobou; hodnota postoupeného nároku byla 44 548 Kč. Šlo o nárok proti Statku s.p. , obec, . Posléze žalobci uzavřeli s , právnická osoba, ČR (povinná osoba podle § 18a zákona o půdě) dne , datum, smlouvu, kterou jim převedl parcelu p.č. 88/9 v k.ú. , adresa, , obec , jméno FO, , o deklarované výměře 14 621 m2 a v hodnotě postoupeného restitučního nároku. Následně Katastrální úřad v , obec, žalobcům přípisem ze dne 3.9.1997 sdělil, že u parcely p.č. , číslo, evidována chybná výměra. Správná výměra této parcely je 11 575 m2 a nikoliv ve smlouvě uváděných 14 621 m2. Následně uzavřel Pozemkový fond ČR s žalobci dodatek dohody o převodu nemovitostí, kde smluvní strany vyjádřily, že díky odlišné skutečné výměře převedené parcely, jež je o 3 046 m2 menší, zůstává žalobcům nevypořádaná restituční pohledávka 9 278 Kč, a to podle § 18a zákona o půdě. Nakonec žalobci uzavřeli s Pozemkovým fondem ČR dne 18.4.2012 dohodu o narovnání, podle níž mají žalobci neuspokojený restituční nárok ve výši 9 278 Kč, jež jim má být vypořádán podle zákona o půdě (sml. o převodu) nebo koupí zemědělských pozemků podle z. č. 95/1999 Sb. Žalobci pak trvají na nahrazení projevu vůle žalované k převodu pozemků p. č. st. , číslo, a p.č., Anonymizováno, , číslo, zapsaných na LV , číslo, pro obec , obec, a k.ú. , obec, , ve vlastnictví ČR a ve správě Správy Národního parku Šumava, obě současně na území národního parku.

22. Lze konstatovat, že žaloba správně směřuje proti Správě Národního parku Šumava, jestliže jsou nárokovány pozemky, k nimž má příslušnost hospodařit právě uvedená organizační složka státu, ovšem žalobě nelze vyhovět z důvodů dále uvedených.

23. Dispozici s pozemky na území Národního parku Šumava upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny v platném znění v ustanovení § 23 odst. 1, která zcela zapovídá zcizení pozemků v majetku státu, které se nacházejí na území národního parku. Do 31.12.2017 z tohoto omezení byly výjimky, ovšem počínaje 1.1.2018 vstoupil v účinnost zákon č. 123/2017 Sb., který mění mimo jiné i § 23 odst. 1 z. č. 114/92 Sb., jež nyní stanoví, že na území národních parků nelze zcizit pozemky, které jsou ve vlastnictví státu. Dikce zákona nevyvolává žádné výkladové pochybnosti s tím, že zákaz zcizení pozemků je zde pod sankcí absolutní neplatnosti. Již z tohoto důvodu je vyloučené nahrazení projevu vůle a zcizení vlastnického práva státu k předmětným pozemkům rozhodnutím soudu. Žádná z odvolacích námitek není způsobilá uvedené omezení (blokační ustanovení) vyloučit, a proto již z tohoto důvodu je nelze žalobě vyhovět. Lze ještě doplnit, že žaloba byla podána 6.9.2021, tedy již za účinnosti novelizovaného znění zákona o ochraně přírody a krajiny.

24. Žaloba nemůže být úspěšná nehledě na shora uvedené i z důvodu, že restituční nárok uplatněný z titulu náhrady za živý a mrtvý inventář podle § 20 zákona o půdě musí směřovat proti zákonem označené povinné osobě, přičemž v poměrech dané věci, kdy povinnou osobou byl stát (státní podnik) je podle § 18a odst. 1 zákona o půdě k poskytnutí pozemků určen příslušný pozemkový fond - dříve Pozemkový fond ČR, dnes Státní pozemkový úřad - který jediný může za Českou republiku jako organizační složka státu vydat pozemky. Je současně logické, že musí jít o pozemky, se kterými je příslušný hospodařit. Uvedené vylučuje pasivní věcnou legitimaci Správy národního parku Šumava, která tuto část státního majetku spravuje. Jinak řečeno žalovat jiný než podle § 18a zákona o půdě legitimovaný subjekt k vydání náhradních pozemků nelze, což je opět legitimní důvod pro zamítnutí žaloby. Pro úplnost se ještě uvádí, že pro případ, že by příslušnost hospodařit s předmětnými pozemky svědčila Státnímu pozemkovému úřadu, pak by převedení předmětných pozemků pod sankcí absolutní neplatnosti zapovídal § 6 odst. 1 písm. f) zákona o Státním pozemkovém úřadu.

25. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný k odvolání prvního žalovaného potvrdil.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že tyto náklady úspěšné žalované z titulu právního zastoupení advokátem přiznal, a to v celkovém rozsahu 8 537 Kč. Jde o dva úkony právní služby po 2 500 Kč, dvě paušální náhrady hotových výdajů ve výši celkem 600 Kč a specifikované cestovné ve výši 2 937 Kč. Uvedené náklady jsou žalobci povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta.