8 Co 673/2026

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Völflové soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Pavla Toufara v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 58 661,24 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 4. 2026, č. j. 36 C 353/2025-49,

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení částku 4 731,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokátky, advokátky v adresa.

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 58 661,24 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 58 661,24 Kč od 11. 4. 2025 do zaplacení, a na nákladech řízení částku 11 910,30 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 58 661,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že jí v této výši v důsledku jednání žalovaného jako insolvenčního správce vznikla škoda (újma). Provedeným dokazováním soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2019 č.j. 71 C 199/2019-23 byla žalobkyni proti dlužníku právnická osoba, narozenému 21. 8. 1973, přiznána pohledávka ve výši 36 640,78 Kč s úrokem ve výši 12,9% ročně z částky 31 436,87 Kč od 18. 7. 2018 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5%ročně z částky 31 436,87 Kč od 18. 7. 2018 do zaplacení vzniklá původně společnosti právnická osoba ze Smlouvy o rychlé půjčce ze dne 11. 11. 2013 a pohledávka na nákladech řízení ve výši 11 920 Kč. Žalobkyně tuto pohledávku jako pohledávku nezajištěnou přihlásila dne 30. 1. 2020 do insolvenčního řízení dlužníka právnická osoba, její celková výše činila ke dni přihlášky 58 661,24 Kč (zjištěno z přihlášky pohledávky). Insolvenční soud dne 17. 1. 2020 zjistil úpadek dlužníka právnická osoba a povolil jej řešit oddlužením, které bude probíhat plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty; insolvenčního řízení se účastnilo 16 věřitelů se zjištěnými pohledávkami v celkové výši 4 688 229,61 Kč, z toho jeden věřitel měl částečně zajištěnou pohledávku ve výši 2 831 067,84 Kč (zjištěno z usnesení insolvenčního soudu č.j. spisová značka insolvenční spisová značka-číslo). Insolvenčním správcem ustanovil insolvenční soud žalovaného dne 17. 1. 2020, zproštěn funkce byl rozhodnutím insolvenčního soudu ze dne 20. 1. 2022 (usnesení insolvenčního soudu č.j. spisová značka insolvenční spisová značka-číslo). Žalovaný coby insolvenční správce zpeněžil v insolvenčním řízení nemovitý majetek dlužníka právnická osoba za cenu 5 350 000 Kč (zjištěno ze zprávy žalovaného o stavu insolvenčního řízení ze dne 17. 5. 2021). Výtěžek zpeněžení však věřitelům vydán nebyl, ač z výtěžku mohly být uspokojeny ve výši 100 % všechny přihlášené pohledávky věřitelů, tedy i pohledávka žalobkyně, čímž by dlužník oddlužení splnil (zjištěno z usnesení insolvenčního soudu č. j. spisová značka insolvenční spisová značka-číslo). Insolvenční soud pak usnesením ze dne 17. 10. 2022 č. j. spisová značka insolvenční spisová značka-číslo vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka právnická osoba a přiznal mu osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že dlužník dal k dispozici svůj majetek, kterým mohl své věřitele zcela v jejich nárocích (ač již zajištěných tak i nezajištěných) uspokojit a bylo by zcela proti dobrým mravům i zásadám insolvenčního řízení chtít po dlužníkovi, aby znovu svým věřitelům plnil. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 6. 8. 2025. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne č.j. číslo jednací který doposud nenabyl Jméno žalovaného C soud v trestní věci žalovaného k trestnímu řízení jako poškozené nepřipustil dle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku mimo jiné ani žalobkyni.

3. Po právní stránce soud aplikoval ust. § 2910 a § 2898 o. z. ve spojení s § 36 odst. 1 a § 37 odst. 1 z. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a dovodil, že insolvenční zákon formuluje základní povinnosti insolvenčního správce při výkonu své funkce, které zahrnují povinnost odborné péče při správě svěřených záležitostí a nadřazuje společný zájem věřitelů před zájmem samotného správce; upravuje i objektivní odpovědnost insolvenčního správce za škodu, kterou svou činností při výkonu funkce insolvenčního správce způsobil. V dané věci z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaný v pozici insolvenčního správce porušil zákonnou povinnost postupovat s odbornou péčí a loajalitou tak, že by ze zpeněžené majetkové podstaty dlužníka uspokojil řádně přihlášené věřitele, když finanční prostředky získané zpeněžením majetkové podstaty to umožňovaly ze 100% (do majetkové podstaty se jen zpeněžením nemovitého majetku dlužníka dostaly finanční prostředky ve výši 5 350 000 Kč a celkem činily přihlášené pohledávky zajištěného věřitele i věřitelů ostatních 4 688 229,61 Kč). Získané finanční prostředky věřitelům nevyplatil, neboť je z účtu zřízeného ve prospěch majetkové podstaty příkazy či hotovostními výběry vyvedl. V důsledku tohoto vznikla žalobkyni škoda, jež spočívala v tom, že její řádně do insolvenčního řízení přihlášená pohledávka, která nebyla ze strany dlužníka ani insolvenčního správce popřena, nemohla být v insolvenčním řízení uspokojena, přičemž jak z vyjádření insolvenčního soudu, tak prostým matematickým výpočtem je patrné, že tato pohledávka by jinak byla uspokojena, stejně jako ostatní přihlášené pohledávky ostatních zajištěných i nezajištěných věřitelů, ze 100 %. Jak vyplývá z usnesení insolvenčního soudu č.j. číslo jednací insolvenční spisová značka-číslo, žalovaný insolvenčnímu soudu sám sdělil, že na účtu zřízeném pro insolvenční řízení již nejsou žádné finanční prostředky a není schopen je tudíž věřitelům dlužníka vyplatit. Insolvenční soud přes neuspokojení věřitelů vzal s ohledem na nastalou situaci na vědomí splnění oddlužení dlužníka a přiznal mu osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, s tím, že dlužník dal k dispozici svůj majetek, kterým mohl své věřitele zcela v jejich nárocích (ať již zajištěných, tak i nezajištěných) uspokojit a bylo by zcela proti dobrým mravům i zásadám insolvenčního řízení chtít po dlužníkovi, aby znovu svým věřitelům plnil, a to usnesením ze dne 17. 10. 2022 č.j. číslo jednací insolvenční spisová značka-číslo. Žalobkyni pak v podobě neuspokojené pohledávky, která jí byla přiznána pravomocným soudním rozhodnutím, od jejíhož hrazení byl dlužník žalobkyně insolvenčním soudem osvobozen, vznikla škoda, která je v příčinné souvislosti s popsaným zaviněným jednáním žalovaného jakožto insolvenčního správce v rámci insolvenčního řízení.

4. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dluh žalobkyni, byť částečně uhradil, netvrdil ani žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že vznik škody nezavinil ani že jejímu vzniku při vynaložení veškerého úsilí nemohl zabránit. Jeho procesní obrana spočívající v tom, že rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. spisová značka doposud nenabyl právní moci, neshledal soud důvodnou, neboť postačí, že v tomto řízení bylo prokázáno, že jako insolvenční správce v řízení ve věci dlužníka právnická osoba, nepostupoval s odbornou péčí, jak mu to ukládá insolvenční zákon, a navzdory finančním prostředkům, které do majetkové podstaty dlužníka získal zpeněžením jeho majetku, nedošlo k ani částečnému uspokojení pohledávky žalobkyně, která by jinak byla uspokojena s ohledem na výši získaných finančních prostředků v plné přihlášené výši. Soud se pak neztotožnil ani s argumentací žalovaného, že uspokojení pohledávky žalobkyně bylo (po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele) závislé na souhlasu dlužníka v insolvenčním řízení, když obecně přebytek ze zpeněžené majetkové podstaty po uspokojení zajištěného věřitele (tzv. hyperocha) rovněž náleží do majetkové podstaty a insolvenční správce ji použije k uspokojení nezajištěných věřitelů dle schváleného způsobu oddlužení i bez výslovného souhlasu dlužníka; takový souhlas by byl vyžadován toliko v případě, že má být uspokojována např. sporná pohledávka či pohledávka, jež by byla splatná po skončení insolvenčního řízení (např. pohledávka z darování).

5. S těmito úvahami proto soud podané žalobě jako důvodné vyhověl a žalobkyni přiznal i právo na náhradu (blíže specifikovaných) nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný namítající, že soudu zaslal dne 7. 4. 2026 omluvu z jednání nařízeného na 10. 4. 2026, a to ze zdravotních důvodů, kterou řádně doložil Rozhodnutím lékaře o dočasné pracovní neschopnosti, když v rozhodnutí byla i stanovena předpokládaná doba léčení od 7. 4. do 20. 4. 2026 (jednalo se o infekční onemocnění). Svoji omluvu proto považoval za dostatečnou. Neumožněním jeho přítomnosti na soudním jednání došlo k porušení jednoho ze základních ústavních principů, kterým je garantováno právo na spravedlivý proces, právo účasti na soudním řízení, které přísluší každému, o jehož právech a povinnostech jej rozhodováno. Navrhl, aby odvolací soud rozhodl o zrušení nepravomocného rozsudku a věc vrátil k dalšímu projednání.

7. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Soud prvního stupně nepochybil, pokud jednání neodročil a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Z ustálené judikatury vyplývá, že samotná existence dočasné pracovní neschopnosti bez dalšího neznamená, že účastník řízení není schopen účasti u soudního či ústního jednání. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 4. 2020, č. j. číslo jednací, výslovně uvedl, že omluva musí obsahovat důvod, který účastníku znemožňuje účast na jednání a tento důvod musí být konkretizován a doložen; prostý doklad o dočasné pracovní neschopnosti, z něhož nevyplývá konkrétní příčina zdravotní indispozice ani důvod nemožnosti účasti, není dostačující. Ne každé onemocnění odůvodňující dočasnou pracovní neschopnost automaticky znamená nemožnost zúčastnit se jednání. Ačkoliv citované rozhodnutí bylo vydáno ve věci správního řízení, jeho závěry jsou plně použitelné i v občanském soudním řízení, neboť vyjadřují obecný požadavek na řádnost, konkrétnost a doložení omluvy z jednání. Žalovaný ve svém odvolání netvrdí, že by soudu předložil lékařské potvrzení, z něhož by výslovně vyplývalo, že není schopen účasti u soudního jednání. Netvrdí ani žádné konkrétní okolnosti svého zdravotního stavu, které by objektivně bránily jeho účasti u jednání dne 10. 4. 2026. Jestliže žalovaný takovou skutečnost soudu neprokázal, nelze dovozovat porušení jeho práva na spravedlivý proces. Právo účastníka být přítomen jednání není právem absolutním a nemůže vést k povinnosti soudu odročit jednání na základě každé obecné nebo nedostatečně doložené omluvy.

8. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, podaného včas, účastníkem řízení k takovému úkonu legitimovaným (§§ 201, 202 a 204 odst. 1 o. s. ř.), kdy odvolatel uplatnil odvolací důvod daný ust. § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně postupem podle § 212 o.s.ř., jakož i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl k závěru o jeho nedůvodnosti. 9. (Jediná) odvolací námitka žalovaného směřuje do průběhu řízení před soudem prvního stupně, kdy však odvolací soud namítané procesní vadě a tím porušení procesních práv žalovaného nepřisvědčil. Z obsahu spisu vyplývá, že jednání dne 13.2.2026 se žalovaný účastnil, nebylo zahájeno (z důvodu ochoty žalovaného uhradit žalovanou částku ve splátkách) a bylo odročeno na 10. 4. 2026 za účelem případné (mimo)soudní dohody. Dne 8. 4. 2026 skutečně žalovaný požádal o odročení „ze zdravotních důvodů“, k žádosti doložil kopii Potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti vystaveného dne 7. 4. 2026 tituly před jménem jméno FO, praktickým lékařem v Českých Budějovicích. Z tohoto potvrzení nevyplývá důvod pracovní neschopnosti žalovaného, proto byla jeho absence žalovanému vytýkána přípisem soudu z téhož dne (dodaným do datované schránky žalovaného dne 8. 4. 2026) a byl současně upozorněn na to, že bez uvedení konkrétního důvodu, který mu v účasti u jednání brání, toto jednání proběhne.

10. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

11. Z uvedeného dle názoru odvolacího soudu vyplývá, že postupem soudu nebylo porušeno právo žalovaného být účasten projednání své věci (bez ohledu na to, zda jeho přítomnost mohla ovlivnit výsledek řízení) a vyjádřit se k prováděným důkazům, neboť soudu nesdělil konkrétní vážný důvod, který by mu v účasti u jednání bránil. Předložené potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti samo o sobě neprokazovalo, že jeho zdravotní stav účast u jednání vylučuje. Vedle žalobkyní odkazovaného rozhodnutí Vrchního soudu možno poukázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2839/2008, kde NS zdůraznil, že účastník musí tvrdit takové skutečnosti, které jsou způsobilé omluvit jeho neúčast u jednání, tedy skutečnosti, z nichž lze dovodit, že mu objektivně brání v účasti. Důležitost důvodu se posuzuje podle všech okolností konkrétní věci. Důležitý důvod musí mít určitou intenzitu a musí být způsobilý objektivně zabránit účasti u jednání (rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1307/2007). Navíc postupem soudu v dané věci byla žalovanému dána možnost konkretizovat zdravotní důvod, který mu v účasti brání (ten formalizuje až v odvolání). Byl řádně a včas o svých povinnostech poučen, tedy byl řádně poučen o tom, za jakých podmínek může být v intencích § 101 odst. 3 o.s.ř. jednání k jeho žádosti odročeno. Je přitom nerozhodné, že přípis soudu si z datové schránky vyzvedl až 16.4.2026, neboť judikatura soudů dovodila, že zákon nepožaduje pro případ, kdy soud návrhu na odročení jednání nevyhoví, účastníka vyrozumět. Je věcí o odročení žádajícího účastníka, aby se sám přesvědčil, zda jeho žádosti bylo vyhověno (viz rozhodnutí NS sp. zn. 2 Cdon 2078/97 či Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1499/15, IV. ÚS 1812/23).

12. Žalovaným nebyla zpochybňována věcná správnost napadeného rozhodnutí. Odvolací soud po přezkoumání věci konstatuje, že odvolatelem nerozporované skutkové závěry soudu prvního stupně z provedeného dokazování vyplývají a za správné nutno hodnotit i jeho závěry právní (viz výše). V dané věci je třeba akcentovat zjištění o žalovaným neplněných zákonných povinnostech insolvenčního správce, kdy žalobkyni (disponující přihlášenou pohledávkou) nevydal výtěžek získaný zpeněžením majetku insolvenčního dlužníka (postačující k plnému uspokojení všech přihlášených věřitelů) a zejména skutečnost, že insolvenční soud osvobodil dlužníka (právnická osoba, jemuž byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 uložena úhrada žalované částky žalobkyni) od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení. Žalovaný odpovídá za újmu žalobkyně (přihlášené věřitelky) podle § 37 odst. 1 insolvenčního zákona, porušení jeho zákonných povinností insolvenčního správce (nakládání s finančními prostředky získanými zpeněžením majetku insolvenčního dlužníka v rozporu se zájmy přihlášených věřitelů, jejich nevydání/nevyplacení přihlášeným věřitelům) je v příčinné souvislosti s újmou žalobkyně, která za této situace již nemůže vůči dlužníku uplatnit svou pohledávku, přiznanou jí soudním rozhodnutím (§ 2910 o. z.). S těmito úvahami proto s odkazem na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný postupem podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení respektujícího procesní úspěch žalobkyně v řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).

13. Výrok o nákladech odvolacího řízení rovněž vyplývá z procesního úspěchu žalobkyně v něm (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.). Náklady žalobkyně jsou představovány náklady právního zastoupení a sestávají z odměny advokáta z 1 vykonaný úkon právní služby (sepis vyjádření k odvolání) ve výši 3 460 Kč podle § 7 a 8 odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, advokátní tarif, 1 paušální náhrady ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, vše navýšené o 21% DPH, jehož je advokát plátcem (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Třídenní lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně za podmínky, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání je nutno podat ve lhůtě 2 měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Toto rozhodnutí může být k návrhu vykonáno, nebude-li včas a dobrovolně splněno.