17 CO 16/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Lanžhotského, Ph.D., a soudců Mgr. Tomáše Šintáka a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul příjmení příjmení sídlem adresa o nahrazení souhlasu s vydáním věci ze soudní úschovy k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. října 2021 č. j. 12 C 43/2019-167

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaná je povinna souhlasit s vydáním motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód] ze soudní úschovy sp. zn. 0 Sd 29/2019 Okresního soudu v Hradci Králové (výrok I), a zamítl vzájemný návrh, kterým se žalovaná domáhala uložení povinnosti žalobci souhlasit s vydáním motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód] ze soudní úschovy sp. zn. 0 Sd 29/2019 Okresního soudu v Hradci Králové žalované (výrok II). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok III). Žalované dále uložil, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatila České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové soudní poplatek 2 000 Kč (výrok IV).

2. Soud prvního stupně rozhodoval v řízení o žalobě žalobce a vzájemné žalobě žalované o nahrazení souhlasu s vydáním předmětného vozidla ze soudní úschovy, do níž bylo uloženo usnesením Policie ČR z 13. 2. 2018 č. j. KRPH-25840-55/TČ-2017-050211. Oba účastníci jsou přesvědčeni, že jsou vlastníky vozidla. Žalobce tvrdil, že vozidlo koupil od [příjmení] [jméno] [jméno] kupní smlouvou a nestihl podat žádost o zápis změny vlastníka v registru. [jméno] [příjmení] mu vozidlo odcizil a prodal žalovanému. Žalovaná uváděla, že vozidlo koupila v dobré víře a je zapsána jako jeho vlastník v technickém průkazu vozidla. Vozidlo nabyla do svého vlastnictví na základě ústně sjednané kupní smlouvy uzavřené s předchozím vlastníkem [příjmení] [jméno] [jméno], za něhož na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zmocnitele při uzavření kupní smlouvy jednal [jméno] [příjmení]. Vlastnické právo [příjmení] [jméno] [jméno] k vozidlu vyplývalo ze zápisu v technickém průkazu. [jméno] [příjmení] předal žalované vozidlo, klíče od vozidla a technický průkaz k vozidlu. Žalovaná byla přesvědčena, že vozidlo kupuje řádně od předchozího vlastníka. O existenci [jméno] [příjmení] se dověděla až v rámci následného trestního řízení. Tato tvrzení žalovaná později upravila tak, že [jméno] [příjmení] jednal při prodeji vozidla jako zmocněnec [příjmení] [jméno] [jméno] na základě plné moci udělené [příjmení] [jméno] [jméno] žalobci a na základě plné moci udělené žalobcem [jméno] [příjmení]. Na obou plných mocích byly podpisy úředně ověřeny. Vysvětlovala, že původně vnímala obě plné moci ve svém souhrnu jako jedno zmocnění.

3. Okresní soud na základě provedeného dokazování zjistil, že vlastníkem vozidla byl [příjmení] [jméno] [jméno], který byl také zapsán v technickém průkazu. [příjmení] [jméno] [jméno] prodal vozidlo dne 26. 2. 2015 žalobci, což dokládá písemná kupní smlouva, kterou žalovaná nezpochybňovala a na jejímž základě se žalobce stal vlastníkem vozidla. Žalobce a [jméno] [příjmení] se vzájemně znali, žalobce [jméno] [příjmení] předal klíče od vozidla, což dokládají jejich výpovědi v trestním spisu. [jméno] [příjmení] vozidlo předal žalované, která mu zaplatila 150 000 Kč oproti vydání dokladů a klíčů od vozidla. [jméno] [příjmení] následně vozidlo dopravil do servisu v [obec], žalobce zde vozidlo vyzvedl a Policie ČR je v jeho bydlišti zajistila. Ze spisu [stát. instituce] je zřejmé, že [právnická osoba] podala 10. 11. 2016 žádost o zápis změny vlastníka vozidla [příjmení] [jméno] [jméno] na žalovaného. K žádosti přiložila plnou moc z 15. 6. 2016, kterou jí k přepisu měl zmocnit [příjmení] [jméno] [jméno] a plnou moc ze 7. 11. 2016, kterou jí k tomu zmocnila žalovaná. Žalované se však v řízení nepodařilo prokázat, že [jméno] [příjmení] byl oprávněn jednat za žalobce jako vlastníka ve věci prodeje vozidla žalované. Žalovaná původně tvrdila, že [jméno] [příjmení] jí předkládal plnou moc, kterou mu k převodu udělil [příjmení] [jméno] [jméno], a následně, že takovou plnou mocí [jméno] [příjmení] vybavil žalobce. Žádná z těchto plných mocí v tomto řízení předložena nebyla. Samotné tvrzení [jméno] [příjmení] a jednatele žalované, že takovou plnou moc [příjmení] [jméno] [jméno] nebo žalobce vystavil, k prokázání nestačí. [příjmení] [jméno] [příjmení] a jednatelem žalované panuje přátelský vztah a svědectví [jméno] [příjmení] dokládá snahu žalovanému v řízení pomoci. U prvního svého výslechu svědek uvedl, že si na prodej hůře pamatuje a odkázal na obsah své výpovědi v trestním spisu. Podle trestního spisu při prodeji vozidla žalované jednal na základě plné moci, kterou udělil [příjmení] [jméno] [jméno] a o žádné další písemné plné moci udělené mu žalobcem k prodeji vozidla žalované se nezmiňoval. Svoji výpověď později změnil a překvapivě si vzpomněl na písemnou plnou moc, kterou ho měl k prodeji zmocnit žalobce. Zásadním důkazem o tom, že žádná taková plná moc ve skutečnosti neexistovala, je obsah spisu [stát. instituce], podle kterého úřad vyhověl žádosti o přepis vozidla pouze na základě plné moci udělené [příjmení] [jméno] [jméno] společnosti [právnická osoba] a na základě plné moci žalované pro tuto společnost. V případě, že by [jméno] [příjmení] tvrzenou plnou mocí disponoval, nepochybně by ji žalované pro potřebu přepisu předal. Okresní soud vyložil, proč neprovedl opakovaný výslech svědků [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [právnická osoba], a [jméno] [příjmení], který za tuto společnost zajišťoval přepis vozidla na žalovanou, kteří si při výsleších před soudem na tuto věc nepamatovali. Rovněž vysvětlil, proč nepovažoval za potřebný výslech [příjmení] [jméno] [jméno]. Žalovaná totiž tvrdila, že žalobce jako vlastníka vozidla při prodeji zastupoval [jméno] [příjmení] na základě písemné plné moci, kterou mu žalobce vystavil. Žádný z účastníků netvrdil a v řízení nevyšlo najevo, že by sepisu plné moci či prodeji žalované byl přítomen [příjmení] [jméno] [jméno], a proto jeho svědectví toto tvrzení prokázat nemohlo. Plná moc udělená [příjmení] [jméno] [jméno] společnosti [právnická osoba] obsahuje údaj o ověření pravosti podpisu [příjmení] [jméno] [jméno] [město]. Podle zprávy tohoto„ ověřovatele“, kterou vyžádala Policie ČR, však k ověření nedošlo. Okresní soud proto tuto plnou moc považoval za nepodepsanou [příjmení] [jméno] [jméno], protože v případě, že by ji [příjmení] [jméno] [jméno] podepsal, nebylo by zapotřebí falšovat ověření podpisu. Plná moc byla vytvořena pro potřebu převodu vozidla. [stát. instituce] na základě ní a na základě plné moci žalovaného udělené [právnická osoba] přepis nesprávně provedl.

4. Soud prvního stupně v rámci právního posouzení věci připomněl, že žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy dle ustanovení § 299 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.) vyžaduje posouzení otázky, komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy. Vlastnické právo k předmětu úschovy se však v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a projeví se ve výroku rozsudku v podobě„ nahrazení projevu vůle“. Zkoumal proto, komu z účastníků svědčí vlastnické právo k předmětu úschovy. Připomněl, že titulem pro nabytí vlastnického práva je smlouva a nikoli zápis v evidenci vozidel. Poukázal na ustanovení § 984 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jehož užití se dovolávala žalovaná, nicméně vyložil, že v dané věci použitelné není, protože registr silničních vozidel není veřejným seznamem. Otázku, zda žalovaná v důsledku jednání [jméno] [příjmení] nabyla vlastnické právo k vozidlu, okresní soud posuzoval dle ustanovení § 1109 a násl. o. z., zejména dle § 1109 písm. c) o. z. Toto ustanovení však vyžaduje, aby nabyvatel byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu. Okresní soud v této souvislosti připomněl, že míra dobré víry potřebné pro nabytí od neoprávněného musí vycházet z okolností, které svědčí pro to, že převodce je oprávněným k převodu. Pro usuzování na nedostatek dobré víry na straně nabyvatele postačí i jeho lehká nedbalost. Je obecně známou skutečností, že prodej vozidel je z důvodu vyššího výskytu krádeží rizikové. Při zkoumání dobré víry je proto na každém kupujícím nutno vyžadovat větší míru opatrnosti, tedy aktivní činnost směřující k vyvrácení jakéhokoliv podezření. V daném případě [jméno] [příjmení] ujišťoval žalovanou, že je k prodeji vozidla pověřen žalobcem. [jméno] [příjmení] spolu s vozidlem předal žalované technický průkaz, osvědčení o registraci, klíče k vozidlu a plnou moc vystavenou [příjmení] [jméno] [jméno], která zmocňovala společnost [právnická osoba] k provedení změny majitele vozidla v evidenci vozidel. Žalovaná však věděla, že v registru vozidel je jako vlastník zapsán [příjmení] [jméno] [jméno]. Byl-li žalovaný vskutku ujištěn, že [jméno] [příjmení] je k prodeji pověřen žalobcem, pak za absence jakéhokoliv listinného oprávnění [jméno] [příjmení] jednat za žalobce nebo [příjmení] [jméno] [jméno] nemohl být v dobré víře, že nabývá vozidlo od vlastníka. Zákonné podmínky pro nabytí vlastnického práva dle ustanovení § 1109 o. z. proto žalovaná nenaplnila. Okresní soud neshledal ani zákonné podmínky pro nabytí vlastnického práva žalovanou na základě ustanovení § 1111 o. z. V tomto případě by stačila prostá dobrá víra žalované v oprávnění [jméno] [příjmení] vozidlo převést, přičemž žalobce by mohl odvrátit nabytí vlastnictví tím, že by prokázal, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Okresní soud však dovodil, že nedostatek jakéhokoliv listinného oprávnění [jméno] [příjmení] jednat za [příjmení] [jméno] [jméno] či za žalobce nedovolují přijmout závěr ani o prosté dobré víře žalované v oprávnění [jméno] [příjmení] převést vlastnické právo k vozidlu. Žalobce tedy v důsledku jednání [jméno] [příjmení] vlastnické právo k vozidlu nepozbyl. Okresní soud proto vyhověl žalobcově žalobě a nahradil souhlas žalované s vydáním předmětu soudní úschovy žalobci a současně zamítl vzájemnou žalobu žalované. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o s. ř.“) a tím, že úspěšný žalobce v řízení žádné náklady nevynaložil. Zaplacení soudního poplatku uložil okresní soud žalované v souladu s ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce byl od placení soudních poplatků osvobozen a v řízení uspěl. Proto poplatková povinnost přešla na žalovanou.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání. Zdůraznila, že je jako vlastník vozidla zapsána v technickém průkazu, který je veřejnou listinou. Správnost jeho obsahu se tedy presumuje. Unesla proto v řízení své důkazní břemeno a předložením technického průkazu prokázala své vlastnické právo. Žalobce naproti tomu předložil kupní smlouvu z 26. 2. 2015, na které se nenachází ověřený podpis [příjmení] [jméno] [jméno]. Žalovaná proto tuto kupní smlouvu zpochybňuje co do pravosti i obsahové správnosti. [příjmení] [jméno] [jméno] zmocnil společnost [právnická osoba] k přepisu vozidla. Tato společnost v evidenci vozidlo přepsala na žalovanou. Logicky tak mohl učinit jen na základě pokynu [příjmení] [jméno] [jméno]. Jiné vysvětlení pro chování této společnosti není. Závěr okresního soudu, že na plné moci ze dne 15. 6. 2016 se nenachází podpis [příjmení] [jméno] [jméno], protože ověřovací doložka je falešná, je excesivní a postrádá důkazní podklad. Nepravost ověřovací doložky v žádném případě neznamená, že podpis [příjmení] [jméno] [jméno] není podpisem pravým. Žalovaná je proto přesvědčena, že je nutno provést výslech [příjmení] [jméno] [jméno], který je v dané věci stěžejním důkazem. Tento výslech by měl objasnit, zda uvedený svědek udělil plnou moc k přepisu vozidla na žalovanou a zda věděl, že [jméno] [příjmení] jeho jménem vozidlo žalované prodal. Měl by také odpovědět, zda uzavřel dne 26. 2. 2015 kupní smlouvu s žalobcem a proč nedošlo k přepisu vozidla na žalobce. Zamítnutí návrhu na výslech [příjmení] [jméno] [jméno] představuje neúplné dokazování. Žalovaná je přesvědčena, že se [jméno] [příjmení] při prodeji vozidla prokázal plnou mocí s úředně ověřeným podpisem zmocnitele. Měla za to, že šlo o plnou moc udělenou [příjmení] [jméno] [jméno]. [jméno] [příjmení] však při svém druhém výslechu dne 1. 2. 2021 uvedl, že se prokazoval plnou mocí udělenou [příjmení] [jméno] [jméno] žalobci a smlouvou nebo plnou mocí udělenou žalobcem právě jemu. Proto žalovaná upravila svá tvrzení. Pro odstup času si již totiž nebyla jista ohledně obsahu předkládaných listin. Žalovaná však vzhledem k dalším okolnostem, kdy ji [jméno] [příjmení] předal vozidlo s klíči a technickým průkazem a prokazoval se plnou mocí od [příjmení] [jméno] [jméno], který byl jako vlastník zapsán v technickém průkazu, byla v dobré víře, že vlastnické právo nabývá řádně, a proto [jméno] [příjmení] předala kupní cenu. Okresní soud měl tedy správně uzavřít, že žalovaná své vlastnické právo prokázala zápisem v technickém průkazu. Vlastnické právo nabyla na základě ústní kupní smlouvy od [příjmení] [jméno] [jméno], za něhož jednal [jméno] [příjmení], ať již k tomu byl zmocněn přímo [příjmení] [jméno] [jméno], nebo žalobcem, kterého k tomu předtím zmocnil [příjmení] [jméno] [jméno]. Žalobce oproti tomu předložil jen písemnou kupní smlouvu, jejíž pravost i správnost je pochybná. Žalovaná navrhla změnu rozsudku okresního soudu tak, že jejímu návrhu na nahrazení souhlasu žalobce s vydáním předmětu úschovy bude vyhověno, případně zrušení rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení.

6. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že si je jist, že je vlastníkem předmětného vozidla. Nesouhlasil s názorem žalované, že předložením technického průkazu, v němž je zapsána jako vlastnice vozidla, unesla důkazní břemeno. K nabytí motorového vozidla dochází totiž uzavřením kupní smlouvy. Bylo věcí soudu, aby přezkoumal, zda zápis vlastníka v technickém průkazu odpovídá skutečnosti.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), přezkoumal při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) rozsudek okresního soudu i jemu předcházející řízení v mezích, v nichž se odvolatelka domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.), aniž byl vázán důvody, které byly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání důvodným neshledal.

8. Odvolací soud předně shledal, že řízení před okresním soudem nebylo postiženo žádnou zmatečnostní ani jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Okresní soud provedl v potřebném rozsahu dokazování a na jeho základě učinil správná skutková zjištění. Rovněž proti právnímu posouzení věci okresním soudem nemá krajský soud žádných podstatných námitek a pokládá je za správné. Okresní soud své skutkové i právní závěry v napadeném rozsudku náležitě vyložil, jeho odůvodnění je vyčerpávající a přesvědčivé a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje.

9. K odvolacím námitkám žalované považuje krajský soud za nutné uvést následující. Okresní soud logicky vysvětlil, proč nepokládal výslech navrženého svědka [příjmení] [jméno] [jméno] za potřebný. Nicméně s odvolatelkou lze souhlasit v tom, že právě výslech tohoto svědka, jakožto posledního nesporného vlastníka předmětného vozidla, by mohl některé sporné skutečnosti osvětlit. Krajský soud ovšem po provedeném šetření dospěl k závěru, že provedení tohoto výslechu nyní možné není. Je třeba předně zmínit, že uvedeného svědka nevyslechla ani Policie ČR v předcházejícím trestním řízení, které vyústilo v úschovu předmětného vozidla. Žalobce i svědek [příjmení] v trestním řízení uváděli, že [příjmení] [jméno] [jméno] již z České republiky odcestoval. Uvedená osoba nebyla ztotožněna ani lustracemi v evidencích, které má krajský soud k dispozici. Ze zprávy [název] [anonymizována dvě slova] policie, kterou krajský soud vyžádal, vyplývá, že [příjmení] [jméno] [jméno], jenž je vietnamským státním příslušníkem, nemá na území České republiky v současné době povolen žádný druh pobytu, jeho dlouhodobý přechodný pobyt za účelem podnikání skončil 17. 4. 2013, dne 25. 6. 2013 byl z území České republiky fyzicky vyhoštěn a do 11. 7. 2014 byl veden v evidenci nežádoucích osob. Současné místo jeho pobytu není známé.

10. V obecné rovině lze žalované přisvědčit i v tom, že k prokázání vlastnického práva k silničnímu vozidlu zpravidla postačí zápis osoby jako vlastníka v registru silničních vozidel a na to navazující údaj v technickém průkazu silničního vozidla. Technický průkaz silničního vozidla je veřejnou listinou. Judikatura soudů již dovodila, že otázku vlastnických práv k vozidlu lze určit rychle a jednoduše, neboť vlastnictví k vozidlu podléhá registraci příslušnými orgány státu a je prokazováno veřejnou listinou (technickým průkazem, osvědčením o registraci vozidla); pokud nejsou žádné konkrétní okolnosti zpochybňující pravdivost údaje o vlastnictví uvedeného na veřejné listině, mají být tyto údaje považovány za pravdivé (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1330/2020, navazující na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 812/06, II. ÚS 1463/11 či II. ÚS 561/12). V projednávané věci však existují závažné pochybnosti o pravdivosti údaje o vlastnictví předmětného silničního vozidla zapsaného v registru vozidel a v technickém průkazu. Již Policie ČR v rámci šetření v trestním řízení zjistila, že plná moc podepsaná [příjmení] [jméno] [jméno] a předložená jako doklad k zápisu žalované do registru neobsahuje řádnou ověřovací doložku, kterou zákon přímo vyžaduje v ustanovení § 8 odst. 6 zákona č. 56/2001 Sb. Toto zákonné ustanovení žádá, aby plná moc byla opatřena úředně ověřeným podpisem, prokazuje-li se zmocnění k zastoupení při podání žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla písemnou plnou mocí. V daném případě tedy platí, že zápis žalované jako vlastnice v registru silničních vozidel byl učiněn na základě nevyhovujících podkladů. Pokud by okolnost o nedostatečném ověření podpisu na plné moci byla známa již v řízení před příslušným správním orgánem, vlastnictví žalované by v registru nepochybně zapsáno nebylo. Žalovaná tedy nemohla být v tomto soudním řízení úspěšná toliko na základě skutečnosti, že je jako vlastnice zapsána v registru vozidel a v technickém průkazu.

11. Krajský soud se ztotožňuje se závěry okresního soudu při hodnocení otázek souvisejících s dobrou vírou žalované při nabývání předmětného vozidla. Byť žalovaná správně poukazuje na to, že nedostatek ověření pravosti podpisu ještě nutně neznamená, že samotný podpis není pravý, v daném případě okresní soud výstižně poukázal na to, že právě falšování ověřovací doložky zakládá důvodnou pochybnost o pravosti samotného podpisu, k němuž se taková doložka vztahovala. Správně si totiž okresní soud položil otázku o smyslu takového falšování v situaci, kdy by se jednalo o podpis pravý. Odhlédneme-li od samotného zápisu v registru vozidel a v technickém průkazu, pak žalovaná své vlastnické právo opírá o výpověď svědka [jméno] [příjmení], o němž okresní soud správně zjistil, že je přítelem společníka a jednatele žalované [jméno] [příjmení]. Tento svědek však o převodu vozidla na žalovanou uváděl v průběhu trestního řízení i v průběhu tohoto občanského soudního řízení v podstatných bodech odlišné údaje a jeho výpovědi nebyly konzistentní. Žalovaná těmto výpovědím přizpůsobovala svá tvrzení a v odvolání to vysvětlila konstatováním, že si sama vlastně není jistá, na základě jakých konkrétních skutkových okolností sporné vozidlo nabyla. To však nesvědčí o její dobré víře a nemůže to ani spolehlivě prokázat její vlastnické právo žalované ke spornému vozidlu.

12. Žalobce své vlastnické právo k vozidlu opírá o písemnou kupní smlouvu z 26. 2. 2015. Její pravost a správnost zpochybnila žalovaná teprve v odvolacím řízení. Okresní soud proto správně uzavřel, že žalobce se vlastníkem vozidla stal. Odvolací soud pokládá tuto novou obranu žalované za ryze účelovou, kdy žalovaná tímto způsobem zdůrazňuje soukromý charakter kupní smlouvy v kontrastu s veřejnou povahou technického průkazu. Neuvádí ovšem žádnou konkrétní skutkovou okolnost, která pravost podpisu [příjmení] [jméno] [jméno] zpochybňuje. Za podstatné ovšem odvolací soud pokládá to, že svědek [jméno] [příjmení] vždy vypovídal tak, že o převodu vozu na žalovanou nikdy nejednal přímo s [příjmení] [jméno] [jméno]. Jednání probíhalo vždy s žalobcem. Žalovaná tedy ve skutečnosti vychází z toho, že žalobce byl oprávněn s vozidlem nakládat. Z toho lze dovodit, že v kontextu projednávané věci má žalobce silnější právo k předmětu sporu. V daném řízení jde o to, komu bude sporné vozidlo vydáno ze soudní úschovy. Pokud by soud dovodil, že ani žalobce v důsledku onoho zpochybnění kupní smlouvy ze strany žalované své vlastnické právo neprokázal, pak by sporné vozidlo nakonec z úschovy vydáno nebylo a připadlo by státu (§ 301 z. ř. s.), který však k vozidlu žádné právo nemá. V situaci, kdy si žádná jiná osoba s výjimkou účastníků tohoto řízení na předmětné vozidlo právo nečiní, by ovšem takový výsledek spravedlivému uspořádání právních vztahů neodpovídal. Krajský soud proto pokládá za správné, aby vozidlo bylo po nahrazení souhlasu žalované vydáno žalobci, jehož právo se v kontextu projednávaného případu jeví jako silnější.

13. Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek okresního soudu je ve výrocích ve věci samé věcně správný. Jelikož nebylo shledáno žádné pochybení okresního soudu ani v rozhodnutích o nákladech řízení a o poplatkové povinnosti, byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, a proto by mu měla žalovaná nahradit účelně vynaložené náklady. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.