12 C 43/2019

Plný text

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudcem JUDr. Milanem Plhalem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o nahrazení souhlasu s vydáním věci ze soudní úschovy <b>I. Žalovaný je povinen souhlasit s vydáním motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz Sprinter, [registrační značka], [VIN kód], ze soudní úschovy, sp. zn. 0 Sd 29/2019, Okresního soudu v Hradci Králové.</b> <b>II. Vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhal uložení povinnosti žalobci souhlasit s vydáním motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz Sprinter, [registrační značka], [VIN kód], ze soudní úschovy, sp. zn. 0 Sd 29/2019, Okresního soudu v Hradci Králové žalovanému, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Hradci Králové soudní poplatek 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1 Žalobce se domáhal nahrazení souhlasu žalovaného (v době podání žaloby s [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]) s vydáním motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz Sprinter, [registrační značka], [VIN kód] (dále jen„ vozidlo“) ze soudní úschovy s tím, že je jeho vlastníkem. Vozidlo koupil od [příjmení] [jméno] [jméno] kupní smlouvou a nestihl podat žádost o zápis změny vlastníka. [jméno] [příjmení] mu vozidlo odcizil a prodal žalovanému. Žalobce v žalobě dále požadoval, aby soud rozhodl o určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou vozidlo koupil žalovaný, a určení, že žalobce je vlastníkem vozidla. Soud žalobu posoudil podle jejího obsahu, kdy se žalobci jednalo o nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním vozidla ze soudní úschovy, a otázky platnosti smlouvy a vlastnictví vozidla řešil jako otázky předběžné a požadavku na uvedené určení nerozhodoval. 2 Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl a uplatnil vzájemný návrh na vydání vozidla z úschovy jemu. Popsal, že vozidlo koupil v dobré víře a je zapsán jako jeho vlastník v technickém průkazu vozidla. Vozidlo nabyl do svého vlastnictví na základě ústně sjednané kupní smlouvy uzavřené s předchozím vlastníkem [příjmení] [jméno] [jméno], za něhož na základě písemné plné moci s úředně ověřeným podpisem zmocnitele při uzavření kupní smlouvy jednal [jméno] [příjmení]. Vlastnické právo [příjmení] [jméno] [jméno] k vozidlu vyplývalo ze zápisu v technickém průkazu. Dobrá víra při nabytí vlastnického práva žalovaného je založena na zápisu [příjmení] [jméno] [jméno] jako řádného vlastníka zapsaného v technickém průkazu k vozidlu, který je veřejnou listinou vedenou státním orgánem, a tudíž se jeho obsahová správnost předpokládá, a dále z plné moci udělené [jméno] [příjmení] [příjmení] [jméno] [jméno] k prodeji a přepisu vozidla, v níž byl podpis zmocnitele úředně ověřen. Ověření podpisu rovněž zakládá presumpci, že listina obsahuje pravý podpis osoby, jejíž podpis je ověřen. Navíc zmocněnec [jméno] [příjmení] předal žalovanému vozidlo, klíče od vozidla a technický průkaz k vozidlu. Žalovaný byl na základě všech těchto skutečností důvodně přesvědčen, že vozidlo kupuje řádně od předchozího vlastníka. Žalovaný v době koupě vozidla o existenci [celé jméno žalobce] neměl sebemenší tušení a dozvěděl se o něm až v rámci následného trestního řízení. 3 Následně žalovaný korigoval svá skutková tvrzení tak, že [jméno] [příjmení] při prodeji vozidla žalovanému jednal jako zmocněnec prodávajícího [příjmení] [jméno] [jméno] na základě plné moci udělené [příjmení] [jméno] [jméno] žalobci a na základě plné moci udělené žalobcem [jméno] [příjmení]. Na obou plných mocích byly úředně ověřené podpisy zmocnitele. Pokud žalovaný dříve tvrdil, že [jméno] [příjmení] jednal na základě plné moci udělené [příjmení] [jméno] [jméno] přímo jemu, pak žalovaný plné moci vnímal ve svém souhrnu jako jedno zmocnění a pro odstup času už si nebyl jist, zda se jednalo o jednu či dvě plné moci. 4 Z úplného výpisu žalovaného z obchodního rejstříku soud zjistil, že ke dni 6. 11. 2019 došlo ke změně obchodní firmy žalovaného z [právnická osoba] na [právnická osoba] 5 Z usnesení Policie ČR, OO 2, [ulice a číslo], [PSČ] [obec], ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], soud zjistil, že vozidlo bylo uloženo do soudní úschovy a usnesení nabylo právní moci. 6 Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 0 Sd 29/2019, soud zjistil, že o vydání vozidla ze soudní úschovy požádal žalobce a žalovaný. Vzájemně nesouhlasili s vydáním vozidla druhému z nich. 7 Z kupní smlouvy ze dne 26. 2. 2015 soud zjistil, že [příjmení] [jméno] [jméno] prodal vozidlo žalobci za 78 000 Kč. 8 Ze spisu [stát. instituce] soud zjistil, že [právnická osoba] podala 10. 11. 2016 žádost o zápis změny vlastníka vozidla [příjmení] [jméno] [jméno] na žalovaného. K žádosti přiložila plnou moc z 15. 6. 2016, kterou jí k přepisu měl zmocnit [příjmení] [jméno] [jméno] a plnou moc ze 7. 11. 2016, kterou jí k tomu zmocnil žalovaný. [právnická osoba] u úřadu jednal [jméno] [příjmení] na základě zmocnění ze dne 22. 6. 2016. Spis obsahuje technický průkaz vozidla, podle kterého registrovaným vlastníkem v době přepisu byl [příjmení] [jméno] [jméno]. 9 Z výpovědi jednatele žalovaného [jméno] [příjmení] soud zjistil, že o možnosti koupě vozidla ho informoval [jméno] [příjmení] a předložil plnou moc od vietnamského majitele vozidla k přepisu vozidla. Ústně se se dohodli na prodeji za cenu 150 000 Kč. Kupní cenu uhradil [jméno] [příjmení] v hotovosti oproti dokladům k vozidlu, klíčům a plné moci k přepisu vozidla. Jednatel dále vypověděl, že [jméno] [příjmení] předložil i plnou moc od vietnamského majitele vozidla, na základě které byl oprávněn vozidlo prodat. 10 Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že vozidlo vyzvedl v [obec] a převezl do [obec]. Následně se osobně setkal s [jméno] [příjmení], který mu předal dohodnutou částku oproti dokladům a klíčům od vozidla. Svědek vypověděl, že žalobce mu předal doklady k vozidlu a klíče. Kupní cenu následně předal žalobci. U prvého výslechu dne 10. 12. 2019 svědek uvedl, že s ohledem na odstup času si vše pamatuje hůře a odkázal na svoji výpověď v trestním spisu. 11 Po korekci tvrzení žalovaného svědek u druhého výslechu dne 1. 2. 2021 sdělil, že při prodeji vozidla žalovanému [jméno] [příjmení] předložil plnou moc, kterou udělil [příjmení] [jméno] [jméno] k přepisu vozidla. [příjmení] [jméno] [jméno] plnou moc k přepisu vozidla na žalovaného přímo svědkovi neudělil. Svědek jednal za žalobce na základě písemné plné moci, kterou ho zmocnil žalobce k prodeji. Tu nemá ve svém držení, protože ji zanechal ve vozidle. 12 Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je jednatelem [právnická osoba], která zajišťuje mnoho přepisů vozidel. Svědek si nepamatoval na tento případ, nevěděl nic o tom, zda plnou moc udělil [příjmení] [jméno] [jméno] nebo žalobce [jméno] [příjmení]. Uvedl, že úřadům předkládají vždy úředně ověřené plné moci. V případě, že úřad provede přepis bez plné moci, je to chyba úřadu. 13 Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který za [právnická osoba] zajišťoval přepis vozidla na žalovaného, bylo zjištěno, že si na tento případ nepamatuje. 14 Ze spisu Policie ČR, OO 2, [ulice a číslo], [PSČ] [obec], sp. zn [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] podal dne 15. 3. 2017 trestní oznámení na žalobce, který měl vozidlo neoprávněně užívat. V trestním oznámení uvedl, že v říjnu 2016 pro žalovaného zprostředkovával prodej vozidla od žalobce. [jméno] [příjmení] je jeho přítelem. K uzavření kupní smlouvy a převodu na žalovaného došlo 10. 11. 2016. Při přepisu vozidla žalobce předložil plnou moc od [příjmení] [jméno] [jméno], který ji k zajištění převodu udělil [právnická osoba], [anonymizováno], se sídlem [adresa]. Po převzetí vozidla žalovaný vytkl jeho vady a žalobce se zavázal, že vozidlo nechá na své náklady opravit. Na pokyn žalobce [jméno] [příjmení] okolo 20. 12. 2016 vozidlo dopravil do autorizovaného servisu v [obec], kde jej ponechal na opravu. Někdy okolo 7. 1. 2017 jej technik servisu informoval, že vozidlo je opraveno a žalobce neuhradil cenu opravy. Technik servisu však vozidlo následně vydal žalobci, který ho neoprávněně užíval. Policie vozidlo zajistila 17. 5. 2017 v [obec], v ulici [ulice a číslo]. Žalobce v trestním řízení vypověděl, že vozidlo prodat nechtěl. [jméno] [příjmení], s kterým plánovali společné podnikání, předal klíče od vozidla, aby mu ho přivezl. Po jejich dohodě [jméno] [příjmení] vozidlo dopravil do autorizovaného servisu v [obec], kde jej ponechal na opravu. Ve vozidle byl malý a velký technický průkaz, kupní smlouva, kterou vozidlo koupil od [příjmení] [jméno] [jméno] a plná moc, kterou [příjmení] [jméno] [jméno] udělil [právnická osoba], [anonymizováno] k zajištění převodu. Žalobce zaplatil za opravu a vozidlo v servisu vyzvedl. V jeho bydlišti vozidlo následně zajistila Policie ČR. 15 Z plné moci ze dne 15. 6. 2016 obsažené v uvedeném trestním spisu soud zjistil, že [příjmení] [jméno] [jméno] měl zmocnit [právnická osoba] k provedení změny majitele vozidla v evidenci vozidel. Listina obsahuje údaj o ověření pravosti podpisu [příjmení] [jméno] [jméno] [územní celek]. Podle zprávy tohoto„ ověřovatele“, kterou vyžádala Policie ČR, však k ověření ve skutečnosti nedošlo. 16 Ze zprávy Policie ČR. Obvodního oddělení 2 v [obec] ze dne 13. 4. 2021 soud zjistil, že ve vozidle, které v současnosti stojí na policejním odstavném parkovišti, se žádná plná moc nenachází. 17 Pro rozhodnutí o žalobě o vydání předmětu úschovy dle § 299 z. ř. s. je rozhodující prokázání vlastnického nebo jiného práva k předmětu úschovy. Na základě toho soud vydá předmět úschovy vlastníkovi či osobě, které k předmětu náleží jiné právo. Vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se však v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a projeví se ve výroku rozsudku v podobě "nahrazení projevu vůle". Pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný "je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy", zakládá právo, aby mu soud vydal žalobci předmět úschovy; tím bude naplněno jeho právo k majetku, uloženému nebo složenému do úschovy soudu (rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 2127/2014). 18 V daném případě žádali o vydání vozidla z úschovy žalobce i žalovaný. Soud proto posuzoval, zda některému z nich svědčí vlastnické či jiné právo k vozidlu. Žalobce i žalovaný tvrdili, že vlastnické právo nabyli smlouvou, žalobce kupní smlouvou od [příjmení] [jméno] [jméno] ze dne 26. 2. 2015 a žalovaný kupní smlouvou uzavřenou ústně s žalobcem, kterého zastupoval [jméno] [příjmení]. Prokázání těchto tvrzení bylo rozhodující a následný přepis v evidenci vozidel již měl význam jen podpůrný, protože titulem pro nabytí vlastnického práva může být mj. smlouva, nikoliv zápis v evidenci vozidel. 19 Soud vzal za prokázané, že vlastníkem vozidla byl [příjmení] [jméno] [jméno], což nebylo mezi stranami sporné a vyplývá z technického průkazu. [příjmení] [jméno] [jméno] prodal vozidlo 26. 2. 2015 žalobci, jak dokládá kupní smlouva z tohoto data. Tuto skutečnost žalovaný nezpochybňoval. Žalobce se tudíž na základě kupní smlouvy stal vlastníkem vozidla. Žalobce a [jméno] [příjmení] se vzájemně znali a žalobce [jméno] [příjmení] předal klíče od vozidla, což dokládají jejich výpovědi v trestním spisu. [jméno] [příjmení] vozidlo následně předal žalovanému, který mu zaplatil 150 000 Kč oproti vydání dokladů a klíčů od vozidla. Tyto závěry soud opírá o výpověď [jméno] [příjmení] a jednatele žalovaného. [jméno] [příjmení] následně vozidlo dopravil do servisu v [obec], žalobce zde vozidlo vyzvedl a Policie ČR je v jeho bydlišti zajistila, což dokládá obsah trestního spisu. Ze spisu [stát. instituce] je zřejmé, že [právnická osoba] podala 10. 11. 2016 žádost o zápis změny vlastníka vozidla [příjmení] [jméno] [jméno] na žalovaného. K žádosti přiložila plnou moc z 15. 6. 2016, kterou jí k přepisu měl zmocnit [příjmení] [jméno] [jméno] a plnou moc ze 7. 11. 2016, kterou jí k tomu zmocnil žalovaný. Spis obsahuje technický průkaz vozidla, podle kterého v době přepisu byl registrovaným vlastníkem [příjmení] [jméno] [jméno]. Žalobce tvrdil, že [jméno] [příjmení] neoprávněně prodal vozidlo žalovanému. Žalovaný oproti tomu, že [jméno] [příjmení] byl zmocněn žalobcem k prodeji vozidla. Je to žalovaný, koho tížila povinnost prokázat, že žalobcovo vlastnické právo k vozidlu bylo převedeno na něho, což se mu nezdařilo. 20 V řízení se žalovanému nepodařilo prokázat, že [jméno] [příjmení] byl oprávněn jednat za žalobce jako vlastníka ve věci prodeje vozidla žalovanému. Žalovaný původně tvrdil, že [jméno] [příjmení] mu předkládal plnou moc, kterou mu k převodu udělil [příjmení] [jméno] [jméno] a následně, že takovou plnou mocí [jméno] [příjmení] vybavil žalobce. Žádná z těchto plných mocí v tomto řízení předložena nebyla. Samotné tvrzení [jméno] [příjmení] a jednatele žalovaného, že takovou plnou moc [příjmení] [jméno] [jméno] nebo žalobce vystavil, k prokázání nestačí. [příjmení] [jméno] [příjmení] a jednatelem žalovaného panuje přátelský vztah a svědectví [jméno] [příjmení] dokládá snahu žalovanému v řízení pomoci. U prvního svého výslechu svědek uvedl, že si na prodej hůře pamatuje a odkázal na obsah své výpovědi v trestním spisu. Podle trestního spisu při prodeji vozidla žalovanému jednal na základě plné moci, kterou udělil [příjmení] [jméno] [jméno] a o žádné další písemné plné moci udělené mu žalobcem k prodeji vozidla žalovanému se nezmiňoval. Svoji výpověď změnil v reakci na korekci tvrzení žalovaného a překvapivě si vzpomněl na písemnou plnou moc, kterou ho měl k prodeji zmocnit žalobce. Zásadním důkazem o tom, že žádná taková plná moc ve skutečnosti neexistovala, je obsah spisu [stát. instituce], podle kterého úřad vyhověl žádosti o přepis vozidlo pouze na základě plné moci udělené [příjmení] [jméno] [jméno] [právnická osoba], [anonymizováno] a na základě plné moci žalovaného pro tuto společnost. V případě, že by [jméno] [příjmení] tvrzenou plnou mocí disponoval, nepochybně by ji žalovanému pro potřebu přepisu předal. 21 Soud nevyhověl návrhu žalovaného na opakovaný výslech [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a výslech [příjmení] [jméno] [jméno] k tomu, proč [stát. instituce] na základě plné moci [příjmení] [jméno] [jméno] provedl přepis vozidla na žalovaného a zda jim k tomu dal pokyn zmocnitel, nebo někdo jiný a z jakého titulu. Žalovaný současně žádal, aby svědkům soud předložil plnou moc a byli dotázáni na důvody a okolnosti přepisu vozidla na žalovaného. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud vyslechl prostřednictvím dožádaného soudu a oba jednoznačně vysvětlili, že si na tento případ nepamatují a [právnická osoba], [anonymizováno] zajišťuje velké množství přepisů. [jméno] [příjmení] popsal, že neví o tom, zda plnou moc udělil [příjmení] [jméno] [jméno] nebo žalobce [jméno] [příjmení]. Žalovaný ke vzniku svého vlastnického práva tvrdil, že žalobce jako vlastníka vozidla při prodeji zastupoval [jméno] [příjmení] na základě písemné plné moci, kterou mu žalobce vystavil. Žádný z účastníků netvrdil a v řízení nevyšlo najevo, že by sepisu plné moci či prodeji žalovanému byl přítomen [příjmení] [jméno] [jméno], a proto jeho svědectví toto tvrzení prokázat nemohlo. Plná moc udělená [příjmení] [jméno] [jméno] [právnická osoba], [anonymizováno] obsahuje údaj o ověření pravosti podpisu [příjmení] [jméno] [jméno] [územní celek]. Podle zprávy tohoto„ ověřovatele“, kterou vyžádala Policie ČR, však k ověření nedošlo. Soud tuto plnou moc považuje [příjmení] [jméno] [jméno] za nepodepsanou, protože v případě, že by ji [příjmení] [jméno] [jméno] podepsal, nebylo by zapotřebí falšovat ověření podpisu. Plná moc byla vytvořena pro potřebu převodu vozidla. Městský úřad v [obec] na základě ní a na základě plné moci žalovaného udělené [právnická osoba] přepis nesprávně provedl. Tyto skutečnosti soud považuje za jednoznačně prokázané a tvrzení, která hodlal žalovaný pomocí opakovaných výslechů svědků a výslechem [příjmení] [jméno] [jméno] prokázat, za nerozhodné. 22 Žalovaný se dovolával ustanovení § 984 odst. 1 o. z. a uváděl, že o jeho vlastnictví k vozidlu svědčí zápis v registru vozidel. 23 Podle § 984 odst. 1 o. z. platí, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. 24 Ustanovení § 984 odst. 1 o. z. však v dané věci použitelné není. Lze je totiž aplikovat pouze při nabytí věcného práva k věci zapsané ve veřejném seznamu. Judikatura (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015) však již dospěla k jednoznačnému závěru, že registr silničních vozidel není veřejným seznamem. 25 Otázku, zda žalovaný v důsledku jednání [jméno] [příjmení] nabyl vlastnické právo k vozidlu, které není zapsáno ve veřejném seznamu, musí být tedy posouzena dle ustanovení § 1109 a násl. o. z., upravujících nabytí vlastnického práva od neoprávněného. 26 Podle § 1109 písm. c/ o. z. vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil. 27 Pro nabytí vlastnického práva v tomto případě však zákon vyžaduje, aby nabyvatel byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu. Míra dobré víry potřebné pro nabytí od neoprávněného musí vycházet z okolností, které svědčí pro to, že převodce je oprávněným k převodu. Pro usuzování na nedostatek dobré víry na straně nabyvatele postačí i jeho lehká nedbalost. Navíc je obecně známou skutečností, že prodej vozidel je z důvodu vyššího výskytu krádeží rizikové. Při zkoumání dobré víry je proto na každém kupujícím nutno vyžadovat větší míru opatrnosti, tedy aktivní činnost směřující k vyvrácení jakéhokoliv podezření. 28 V tomto případě [jméno] [příjmení] ujišťoval žalovaného, že je k prodeji vozidla pověřen žalobcem. [jméno] [příjmení] spolu s vozidlem předal žalovanému technický průkaz, osvědčení o registraci a klíče k vozidlu a plnou moc vystavenou [příjmení] [jméno] [jméno], která zmocňovala [právnická osoba], [anonymizováno] k provedení změny majitele vozidla v evidenci vozidel. Žalovaný však věděl, že v registru vozidel je jako vlastník zapsán [příjmení] [jméno] [jméno]. Byl-li žalovaný vskutku ujištěn, že [jméno] [příjmení] je k prodeji pověřen žalobcem, pak za absence jakéhokoliv listinného oprávnění [jméno] [příjmení] jednat za žalobce nebo [příjmení] [jméno] [jméno] nemohl být v dobré víře, že nabývá vozidlo od vlastníka. Zákonné podmínky pro nabytí vlastnického práva žalovaného dle ustanovení § 1109 o. z. proto splněny nejsou. 29 Soud dále zvažoval, zda se žalovaný nestal vlastníkem vozu na základě tzv. obecné klauzule zakotvené v ustanovení § 1111 o. z. 30 Podle § 1111 o. z. platí, že získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. 31 Dle tohoto ustanovení by stačila prostá dobrá víra žalovaného v oprávnění [jméno] [příjmení] převést vlastnické právo k věci. Druhá věta tohoto ustanovení ovšem umožňuje vlastníku, aby odvrátil nabytí vlastnictví nabyvatelem tím, že prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. 32 Nedostatek jakéhokoliv listinného oprávnění [jméno] [příjmení] jednat za [příjmení] [jméno] [jméno] nebo žalobce nedovolují přijmout závěr ani o prosté dobré víře žalovaného v oprávnění [jméno] [příjmení] převést vlastnické právo k vozidlu. 33 Soud proto uzavřel, že žalobce v důsledku jednání [jméno] [příjmení] vlastnické právo k vozidlu nepozbyl. Žalobě proto vyhověl a vzájemný návrh žalovaného zamítl. 34 Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v řízení zcela uspěl, avšak náklady nevynaložil. 35 Soud žalobce osvobodil od placení soudních poplatků a žalobě vyhověl. Poplatková povinnost proto přešla na žalovaného (§ 2 odst. 3, § 5 zákona č. 549/1991Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů a položka 4 odst. 1 písm. c/sazebníku).