17 Co 189/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Čipery a soudců JUDr. Jiřího Hanuše a Mgr. Tomáše Šintáka ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem v Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem v Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO IČO žalovaného sídlem v Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem v Adresa advokáta B o zaplacení 180 605 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Semilech z 2. května 2025 č. j. 10 C 26/2024-282 ve znění doplňujícího rozsudku z 13. května 2025 č. j. 10 C 26/2024-292

I. Řízení o odvolání žalobkyně proti výroku I rozsudku okresního soudu se zastavuje.

II. Ve výrocích II a III se rozsudek okresního soudu potvrzuje.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení , částka, .

1. Žalobkyně se na žalované společnosti domáhá zaplacení , částka, , úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Podle žalobkyně jde o penězi vyjádřenou náhradu části majetkové újmy, která jí byla způsobena v noci z , datum, na jejím pozemku parcelního čísla , hodnota, v katastrálním území , adresa, v důsledku vniknutí nejméně deseti krav ve vlastnictví žalované společnosti. Část pozemku krávy znečistily exkrementy, rozdupaly a udupaly, takže podle žalobkyně zcela vniveč přišly provedená úprava pozemku a jeho čerstvé osetí travou. Přestože žalovaná společnost následně pozemek částečně uklidila, musela prý žalobkyně vzniklou škodu doodstranit tím, že na své náklady nechala dovézt zeminu včetně geotextilie, pozemek urovnat a zřídit trávník; a další činnosti musela provést na bazénu. Žalobkyně nechala všechny příslušné práce provést pod příslibem žalované jejich cenu uhradit. Žalovaná ji také utvrzovala, že je pro takové případy velmi dobře pojištěna. Pojišťovna pak žalobkyni ale nahradila jen , částka, za práce, které žalobkyně provedla při odstraňování škod na bazénu. Odmítla zaplatit , částka, za práci na zahradě (provedenou společností , právnická osoba, ) včetně položení kobercového trávníku a , částka, za návoz štěrku (provedený společností , právnická osoba, ). Právě tyto částky představují jistinu, kterou žalobkyně učinila předmětem řízení. Tvrdila, že žalovaná společnost v rámci odstraňování vzniklé škody odvezla odhadem 35 až 37,5 tuny zeminy (tedy stejné množství, které následně navezla společnost , právnická osoba, ) a asi 3,7 tuny kamení a štěrku.

3. Žalovaná společnost navrhla žalobu zamítnout. Především tvrdila, že její zaměstnanci během dopoledne , datum, z pozemku odebrali a odvezli všechnu hlínu znečištěnou exkrementy a celý pozemkový díl hráběmi uhrabali a srovnali. Úbytek materiálu (a to nekvalitní hlíny smísené s kamením a štěrkem) při této práci ovšem byl podle ní celkově asi jen 1 m3. K návozu nového už nedošlo, protože pracovníci žalované společnosti místo kvůli hrubým výrokům žalobkyně opustili. A před vznikem škody vskutku byla na pozemku podle žalované společnosti jen rozhrnutá hrubá hlína s kamením. Pozemek určitě nemohl být oset žádnou travou, protože na něm chyběla ornice a místy prorůstal zahrnutý plevel. Žalovaná společnost také zpochybňovala žalobkyní tvrzené množství osiva, které prý mělo být před vniknutím krav na pozemku použito. Nemohlo by podle ní jít o údajných asi 50 kg, ale podle výpočtu jen zhruba kolem 7,5 kg. Pojistné plnění, které bylo žalobkyni vyplaceno, pokládala žalovaná za dostatečnou náhradu vzniklé škody.

4. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalované společnosti, aby žalobkyni zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok I), v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do , datum, , žalobu zamítl (výrok II) a zavázal žalobkyni povinností nahradit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce náklady řízení , částka, (výrok III).

5. V odůvodnění především shrnul svá podrobná skutková zjištění, citoval některá zákonná ustanovení a zdůraznil, že žalobkyni poučil o jejím břemenu tvrzení a důkazním břemenu stran odvozu hlíny a kamení. Zrekapituloval, že se tedy účastníci zejména přou, zda byla dotčená část pozemku před vniknutím krav čerstvě oseta travním semenem, a to v množství asi 50 kg, resp. jak tu byl povrch pozemku vůbec upraven, potažmo zda byl bez dalšího způsobilý k osetí travním semenem nebo k aplikaci kobercového trávníku, do jaké míry pak byla tato část pozemku znečištěna exkrementy, do jaké míry odstranila následky způsobené škody sama žalovaná společnost a jaké množství zeminy či jiného materiálu v té souvislosti z předmětné části pozemku odvezla (takže bylo shodné množství a druh materiálu zapotřebí následně nahradit totožným). Dále podrobně vysvětlil, že stran sporného stavu pozemku před vznikem škody má na základě provedeného dokazování, a to zejména fotografiemi zachycujícími stav na místě k , datum, , bezprostředně po vzniku škody a také v následujících dnech, a také výpověďmi svědků za prokázané, že se množství materiálu (hlíny a štěrku, ale i mulčovací kůry) na povrchu předmětné části pozemku před a bezprostředně po vzniku škody zásadně nezměnilo. Tím bylo podle okresního soudu s jistotou vyvráceno tvrzení žalobkyně, že sama žalovaná společnost odvezla z pozemku , datum, takové množství materiálu, které následně musela zhotovitelská společnost nahradit 35 až 37,5 tunami hlíny (ornice). Prokázáno podle okresního soudu naopak bylo, že žalovaná s exkrementy odstranila materiál, který zabral jen zhruba dvě třetiny jedné nabírací lžíce manipulátoru, jejíž objem obnáší asi 1,2 až 1,5 m3. Žalobkyní uváděné množství 35 až 37,5 tuny hlíny podle soudu prvního stupně pro nápravu vzniklé újmy jako takovou potřebné jistě nebylo a tvrzení žalobkyně tu zjevně vycházelo jen z toho, co žalobkyni následně vyúčtovala společnost , právnická osoba, , která před pokládkou kobercového trávníku rovnala terén do podoby ideální pro tento účel. V té souvislosti okresní soud také dodal, že žalobkyně jí tvrzené množství hlíny a štěrku odvezeného žalovanou nijak neobjektivizovala a její manžel jako svědek přímo vypověděl, že množství žalovanou odvážené hlíny a štěrku nijak nesledovali. I množství exkrementů bylo podle okresního soudu dle výsledků provedeného dokazování podstatně menší, než žalobkyně tvrdila. A dokazování vyloučilo i pravdivost tvrzení žalobkyně, že pozemek byl asi jeden nebo dva dny před vniknutím krav oset travním semenem v rozsahu, který žalobkyně a původně i její manžel popsali. Okresní soud s odkazem na fotografie a výpovědi svědků konkrétně vymezil, které části pozemku a proč osety být nemohly, a vysvětlil, proč pokládá za nevěrohodné opačně vyznívající svědecké výpovědi manžela a syna žalobkyně. Rozebral také, proč ze své podstaty nelze akceptovat tvrzení žalobkyně o množství údajně aplikovaného travního semene. Namísto 50 kg by na údajných asi 250 m2 plochy pozemku podle údajů dodavatele semene postačovalo asi 6,25 až 12,5 kg. Údaj o 50 kg tak podle soudu prvního stupně zřejmě pochází z jednoho z rozpočtů společnosti , právnická osoba, , který však byl v tomto ohledu zjevně nadhodnocený. Protože by ve skutečnosti podle zjištění z katastru nemovitostí mělo jít o plochu asi 192 m2, mělo by na její osetí stačit dokonce jen asi 4,8 až 9,6 kg travního semene. A žalobkyně navíc ani po poučení neuvedla, kde a za jakou částku údajně aplikované semeno zakoupila. Za podivné okresní soud pokládal, že si žalobkyně nijak fotograficky nezdokumentovala jí tvrzený stav předmětné části pozemku , datum, , tj. v situaci, kdy tu podle ní měla být nejen rozvezena prosátá (tj. i kamení zbavená) hlína, ale dokonce do ní vpraveno – byť laickým způsobem – travní semeno a vše následně hráběmi zapraveno do hlíny. Jinak totiž, jak se ukázalo, vedla o prováděných pracích fotodokumentaci četnou, a to nejméně od , datum, a až do pokládky kobercového trávníku, k níž došlo až několik měsíců po vzniku škody. Protože tedy žalobkyně neprokázala, že pozemek byl před vniknutím krav vůbec travou oset, nemohlo být podle okresního soudu její žalobě vyhověno v části, v níž se domáhala náhrady částky za položení travního koberce. Dále se okresní soud věnoval otázce, co lze považovat za prokázané ohledně rozsahu úbytku hlíny a štěrku z pozemku v důsledku jejich znečištění a následného odvezení ze strany žalované bez adekvátní náhrady. S odkazem na konkrétní fotografie, jimiž provedl důkaz, a svědecké výpovědi vzal za prokázané, že z hlediska urovnání povrchu pozemku, tedy nápravy prohlubní a vrypů po pohybu skotu, žalovaná vzniklou škodu nahradila uvedením do původního stavu (§ 2951 odst. 1 věta první občanského zákoníku). Dovodil, že nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že se žalovaná společnost smluvně zavázala k širší náhradě, než by odpovídalo ocenění náhrady množství materiálu, který bylo nezbytné z pozemku s exkrementy odvézt. Vysvětlil, že návrhu žalované, aby byl zpracován znalecký posudek o výši finančního vyjádření újmy, vzniklé žalobkyni odebráním znehodnocené části hlíny a štěrku z jejího pozemku, nevyhověl z procesní hospodárnosti, a že odpovídající náhradu stanovil postupem podle § 136 občanského soudního řádu. Na základě zjištění o množství a druhu materiálu, který žalovaná společnost ve lžíci manipulátoru shromáždila a posléze odvezla (směs hlíny a štěrku, odebíraného ze zastřešeného prostoru před vchodem, v celkovém množství 1,125 m3, z čehož dvě třetiny připadaly na kamení a třetina na hlínu), a za pomoci veřejně dostupných údajů o váze materiálů vypočítal, že žalovaná odvezla 575 kg hlíny a 1 170 kg štěrku, což v cenách, které žalobkyni následně účtovaly obě dodavatelské společnosti, včetně výloh na dovezení a rozprostření reprezentuje , částka, za hlínu a , částka, za štěrk, celkem tedy , částka, , které žalobkyni jako náhradu škody, a to včetně zákonného úroku z prodlení k oběma dílčím položkám, přisoudil. O nákladech řízení rozhodl podle výsledku sporu, tj. přiznal plnou náhradu žalované společnosti (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Podal i přesný výpočet náhrady.

6. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně, a to původně výslovně proti všem jeho výrokům. Především namítla, že okresní soud zjistil skutkový stav věci nesprávně a že se při odůvodňování rozsudku zřejmě snažil jen o to, aby odůvodnění odpovídalo vyhlášenému výroku. Opakovala, že se při úpravách pozemku za pomoci bagru, jejichž účelem bylo primárně zarovnání pozemku pro účely parkování, nahromadila přebytečná zemina (skrývka), která byla kvůli hospodárnosti celého procesu úprav uložena na části pozemku pro účely budoucího osetí. Zahradní pozemek pak byl nejprve upraven bagrem, který rozhrnul hrubou hlínu s kamením, a tento povrch pak žalobkyně s manželem a synem lopatami, hráběmi a dalšími zahradními nástroji dále zarovnali a očistili od drobného kamení. Tento stav pozemku pak byl v prvostupňovém řízení dokumentován fotografiemi i výpověďmi svědků. Na takto rozvrstvené hrubé hlíně pak prý žalobkyně a její manžel rovněž svépomocně rozvrstvovali prosátou skrývku a , datum, aplikovali travní semeno, a to skutečně, vzhledem k osvědčenému způsobu aplikace, skromným odhadem v množství asi 45 kg. To bylo podle žalobkyně dokázáno její účastnickou výpovědí a svědectvím jejího manžela. Žalobkyně zdůraznila, že se při osévání pozemku logicky chovala co možná nejekonomičtěji, což jí jistě nelze vytýkat, podobně jako to, že proces rozvrstvování skrývky a osévání nedokumentovala fotograficky. Dovozovala také, že krav, které vnikly na její pozemek, ve skutečnosti bylo 30 až 50 (nikoli tedy je 5 až 6, jak mínila žalovaná). Tomu podle žalobkyně odpovídalo i množství odklízených exkrementů. Závěr okresního soudu, že žalovaná odklidila jen necelou jednu lžíci manipulátoru, je proto podle žalobkyně nelogický a nesprávný. Lžíce manipulátoru byla jistě naplněna několikrát a takto opravdu byla odebrána několikatunová vrstva dříve rozprostřené skrývky, pokud nějaká po zadupání kravami zbyla. Navíc podle odvolatelky nelze pomíjet, že zadupaná zemina byla následně navíc rozježděna žalované patřící těžkou technikou, která tu byla používána nejméně 4 hodiny, a tím spíše pak byl pozemek k osetí zcela nezpůsobilý. Žalobkyně odkázala na svědeckou výpověď , jméno FO, (ze společnosti , právnická osoba, ), z níž podle ní vyplynulo, že po žalované nezůstala žádná zemina, která by umožňovala osetí, takže bylo nezbytné ji nahradit; a oprávněné bylo i svědkovo doporučení kobercového trávníku (žalobkyně poukazovala i na fotodokumentaci). Že se po vzniku škody na pozemku nacházela jílovka a kamení, žalobkyně pokládala za zcela logický důsledek pustošícího působení krav a činnosti žalované. , adresa, potřebná k osetí pozemku tu nezbyla i kvůli odklízecím pracím, prováděným těžkou technikou žalované. Ta pozemek také rozjezdila, čímž byla jeho nezpůsobilost k osetí ještě umocněna. Okresní soud tedy podle žalobkyně pochybil, když uzavřel, že uvedený stav tu byl už před vniknutím krav na pozemek. Činností žalované nebyl stav pozemku navrácen do původní podoby a k úplné nápravě se žalovaná společnost následně neměla. Proto byla odvolatelka nucena obrátit se na odborníky, aby stav pozemku sanovali tak, aby ho bylo možno následně užívat k od počátku zamýšlenému účelu. Žalobkyně mínila, že břemena tvrzení a důkazu unesla. Nesouhlasila s argumentací, že když s manželem původně upravovali pozemek sami, takže nedisponují fakturami za práci ani účtenkami za nákup travního semene, nelze jí uplatněný nárok uznat. Za chybu považovala i to, že okresní soud svá skutková zjištění opřel o fotografie z , datum, , a o závěry pojišťovny, případně výpovědi svědků navržených žalovanou. Žádný z těchto důkazů podle žalobkyně nemohl objektivně zhodnotit skutkový stav před vznikem škody. Okresní soud tak svévolně hodnotil skutkový stav věci před vznikem škody na základě důkazů nezpůsobilých. Obstát pak samozřejmě nemůže ani okresním soudem provedený výpočet přiznané části náhrady škody. Nijak nezohlednil reálnou činnost odvolatelky, jejího manžela a jejich syna před vznikem škody. Stejně tak okresní soud nesprávně vyhodnotil činnost žalované společnosti, kterou nemohla být vzniklá škoda napravena, a naopak byl v jejím důsledku úbytek zeminy ještě markantnější. Odůvodnění napadeného rozsudku prohlásila žalobkyně za nedostatečné, účelové a nepřesné, nesplňující požadavky § 157 odst. 2 o. s. ř. Poukázala i na to, že okresní soud opřel své závěry o výpovědi svědků žalované, ačkoli v průběhu jednání musel jednatelku žalované společnosti napomenout, aby při jejich výslechu nepřikyvovala, respektive negestikulovala. Svědci se totiž na ni neustále obraceli, což i s ohledem na jejich pracovní propojení podle žalobkyně způsobuje jejich nevěrohodnost. Je prý také zarážející, že tento poznatek zůstal nalézacím soudem opomenut při přepisu protokolu z jednání. Žalobkyně citovala § 2993 občanského zákoníku a vyslovila domněnku, že krávy na její pozemek vtrhly kvůli žízni. Připomněla rovněž, že technik pojišťovny vyhodnotil rozsah škody na zhruba 13 x 19 metrů pozemku, a tedy na větší rozlohu, než jakou mylně zvažoval okresní soud. Podotkla také, že pojišťovna žalované vyplatila pojistné plnění , částka, , a to pravděpodobně za dovoz štěrku, ale žalovaná jí tuto částku neposkytla. Ostatně i proto prý byla žalobkyně také nucena vyhledat služeb odborníků. Žalobkyně měla za to, že prokázala všechny podmínky pro vyhovění žalobě. Pro případ, že bude odvolací soud opačného názoru, ucházela se o to, aby byl v její prospěch aplikován § 150 o. s. ř. Uvedla, že jak ona, tak její manžel jsou starobními důchodci a starobní důchod představuje jejich jediný příjem; naopak žalovaná obchodní společnost je s ohledem na její podnikatelskou činnost zajisté v dobré ekonomické kondici. Navrhla změnit napadený rozsudek tak, že se žalobě vyhovuje, případně alespoň jej zrušit a vrátit věc k dalšímu prvostupňovému řízení.

7. Žalovaná společnost navrhla rozhodnutí okresního soudu potvrdit. Sdělila, že se pokusila žalobkyni přiznanou částku zaplatit, ale žalobkyně ji odmítla převzít. Upozornila, že se žalobkyně nemůže účinně odvolat proti výroku, kterým bylo její žalobě částečně vyhověno. K samotné podstatě odvolání pak uvedla, že podle ní žalobkyně vlastně pouze porovnává svá tvrzení se skutkovým stavem tak, jak jej okresní soud v řízení zjistil. Nevychází z hodnocení důkazů podle zákonné instrukce jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a nepoukazuje na žádné chyby, kterých by se okresní soud z tohoto hlediska dopustil. Podle žalované je samozřejmě naprosto správné, že odůvodnění rozsudku odpovídá jeho výroku. Žalobkyně také nechápe strukturu nalézacího řízení, když zmínila i údajně nestandardně četné výzvy nalézacího soudu k doplnění tvrzení a důkazů. Každopádně žalobkyně potvrdila, že po pozemku byla rozhrnuta hrubá hlína s kamením, což dovodil i okresní soud. Jen bylo také prokázáno, že žádný jiný materiál před vznikem škody na pozemku rozvrstven nebyl. V odvolání se podle žalované objevuje řada nových, tedy procesně nedovolených tvrzení, navíc z části se příčících obvyklému lidskému počínání. Ornice, do které se seje travní semeno, se za běžných okolností zpracovává tak, že je rozhozeno travní semeno, plocha je přehrabána hráběmi, aby bylo semeno zapracováno do určité hloubky, a pak se plocha utuží, což se dá provádět lopatou nebo válcem. Odvolatelka zdůrazňuje své úsilí o ekonomičnost, tedy maximální snížení nákladů, a přitom tvrdí, že podivným postupem, který popisuje, spotřebovala 45 kg travního semene, tedy přibližně sedminásobek potřebného množství. Za zbytečné a také nesprávné žalovaná označila úvahy žalobkyně o počtu krav, které na její pozemek vnikly. Popřela, že k určitému poškození pozemku došlo také při odstraňování škod. Vysvětlovala, že její manipulátor stál na kraji pozemku a jeho lžíce byla plněna manuálně lopatami, aby úbytek kamenité hlíny na pozemku byl co nejmenší. Podle fotografií nebyl povrch pozemku ještě slehlý, takže se do něj krávy poněkud bořily a nemohly ho tedy nikterak udusat. Žalovaná nerozuměla účelu reprodukce výpovědi svědka , jméno FO, a zpochybňovala argumentaci žalobkyně ve vztahu k okresním soudem provedenému hodnocení provedených důkazů. Přitakávala okresnímu soudu v jeho hodnocení předložené fotodokumentace a argumentovala na jeho podporu. Zdůraznila, že žalobkyně tvrdí, že okresní soud svévolně hodnotil nezpůsobilé důkazy, aniž by vyložila, v čem spatřuje onu nezpůsobilost důkazu a v čem spatřuje zmíněnou svévolnost. Navíc žalobkyně odmítá i fakta zjištěná pojišťovnou, a to i když podepsala zápis o ohledání pozemku včetně prohlášení, že jde o dokument správný. Žalovaná také vyvracela mínění žalobkyně, že jsou v dané věci v její prospěch předpoklady k aplikaci § 150 o. s. ř. Upozornila, že žalobkyně nedokladovala, že by úhrada částky kolem , částka, za provedené práce nějakým nepříznivým způsobem zasáhla do její majetkové situace nebo že by v té souvislosti musela využít úvěr či podobně. Žalobkyně ostatně je spoluvlastnicí nemovitostí o mnohamilionové hodnotě a možná i dalšího majetku. Okresní soud tak podle žalované nepoužil § 150 o. s. ř. zcela správně.

8. Protože bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud přikročil k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně.

9. Za tím účelem nařídil odvolací jednání.

10. Při něm žalobkyně vzala svůj opravný prostředek v části, v níž směřoval proti výroku napadeného rozsudku, kterým bylo žalobě částečně vyhověno, zpět. Krajský soud proto řízení o jejím odvolání v odpovídajícím rozsahu bez dalšího zastavil (§ 207 odst. 2 o. s. ř.).

11. Jinak žalobkyně prezentovala názor, že v odvolání žádné zakázané novoty neuplatňuje, a okresnímu soudu znovu vytkla, že nepřihlédl k jí navrženým důkazům o stavu pozemku před poškozením a upřednostnil výsledky šetření provedeného pojišťovnou.

12. Žalovaná naopak pokládala za správné, jak okresní soud s předloženou fotodokumentací pracoval.

13. Krajský soud dospěl k následujícím závěrům:

14. Okresní soud především zcela správně vymezil, jaké skutečnosti jsou v projednávané věci mezi účastníky řízení nesporné, o jakých se naopak přou a co je z tohoto důvodu vzhledem k platné právní úpravě náhrady škody klíčové zjistit, aby mohlo být o žalobě rozhodnuto po právu. Se zřetelem k tomu, jak žalobkyně identifikovala uplatněný nárok a jaká skutková tvrzení v návaznosti na to účastníci na podporu svých procesních stanovisek přednesli, nesporně správně stanovil, že jsou v první řadě určující skutková zjištění o stavu povrchu předmětného pozemku bezprostředně před vniknutím krav na straně jedné a po jejich odehnání, resp. poté, co pracovníci žalované společnosti následujícího dne pozemek po částečné sanaci povrchu opustili, na straně druhé. Jedině ty újmy, vzniklé na pozemku oproti jeho bezprostředně předcházejícímu stavu následkem pobytu a působení zvířat, které přetrvaly i po odchodu zaměstnanců žalované, a které zároveň žalobkyně nárokovala nahradit, mohly najít odraz ve formě finančního plnění, které by mohlo a mělo být žalobkyni z titulu náhrady škody přisouzeno (§ 2933, § 2951 odst. 1 občanského zákoníku).

15. Skutkový spor účastníků o stav pozemku bezprostředně před vniknutím zvířat na straně jedné a po odchodu zaměstnanců žalované společnosti na straně druhé okresní soud mohl řešit a řešil jedině prostředky, které mu pro případ posuzování takové pře poskytuje platný občanský soudní řád. A to zejména úpravou procesních povinností účastníků občanského soudního tzv. sporného řízení, jmenovitě povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní (srovnej § 101 odst. 1 písm. a/, b/, § 120 odst. 1 o. s. ř.), a dále úpravou pravidel dokazování a hodnocení důkazů (§ 120 a následující o. s. ř.).

16. Podle krajského soudu nemůže být sporu, že okresní soud za účelem zjištění skutkového stavu, resp. objasnění mezi účastníky sporných, a přitom pro posouzení projednávané věci relevantních skutkových okolností, provedl skutečně rozsáhlé dokazování. Postupoval při tom především podle návrhů účastníků, a to i za naprosto správného využití institutů upravených v § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., a podle mínění krajského soudu provedl podle všeho prakticky všechny důkazy, které mohly ke správnému zjištění skutkového stavu – rozumí se vedle shodných tvrzení stran – přispět (§ 120 o. s. ř.). Při provádění důkazů dodržel všechna pravidla, která pro tuto činnost zákon stanoví (srovnej zejména § 122 a následující o. s. ř.).

17. Svá zjištění pak v odůvodnění napadeného rozsudku velmi podrobně, avšak zároveň také zcela přehledně reprodukoval a podle krajského soudu z nich vyvodil naprosto logické závěry. Jeho hodnocení provedených důkazů není, co právem vytknout.

18. Podle § 132 o. s. ř. provedené důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Zákon nepředepisuje (a ani předepisovat nemůže) pravidla, z nichž by mělo vycházet hodnocení jednotlivých důkazů i hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Hodnocení důkazů je složitý myšlenkový proces, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů. Základem hodnotícího postupu by kromě lidských a odborných zkušeností měla být pravidla logického myšlení formulovaná v základních logických zásadách (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, s. 914).

19. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti soud zkoumá, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí. Pro hodnocení důkazů z hlediska jejich pravdivosti (věrohodnosti) zákon nepředepisuje formální postup a ani neurčuje váhu jednotlivých důkazů tím, že by některým důkazům přiznával vyšší pravdivostní hodnotu, nebo naopak určitým důkazním prostředkům důkazní sílu zcela nebo zčásti odpíral.

20. Postup při hodnocení důkazů je ponechán úvaze soudu, který ovšem musí konat v hranicích vymezených zásadou volného hodnocení důkazů a vyvarovat se toho, aby mezi jeho skutkovými závěry a provedenými důkazy vyvstal extrémní rozpor, aby učinil závěry provedenými důkazy nepodložené, popřípadě aby se jeho hodnocení vyznačovalo libovůlí, která pojmově vylučuje spravedlnost soudního řízení ve smyslu § 1 o. s. ř., resp. článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2864/09 a Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 29 Cdo 1583/2000, 28 Cdo 3158/2010, 33 Cdo 1467/2022, 33 Cdo 831/2023 nebo 33 Cdo 3466/2019).

21. Důležité je, že samotná skutečnost, že by důkazy snad případně bylo možno hodnotit více způsoby, ještě neznamená, že hodnocení provedené soudem je nesprávné, potažmo při přezkumu rozhodnutí neakceptovatelné.

22. Krajský soud se v daném případě zcela ztotožňuje s hodnocením důkazů (jednotlivě i v jejich souvislosti a s přihlédnutím k tomu, co uváděli účastníci) a skutkových zjištění, které okresní soud v napadeném rozsudku podal. Pokládá je za dostatečně podrobné, vnitřně nerozporné, zcela logické, odpovídající i obecné zkušenosti a zřetelně prosté jakýchkoli prvků libovůle. Okresní soud vskutku svědomitě a důsledně porovnával jednotlivé dílčí zprávy o stavu pozemku (před vniknutím zvířat a po jejich odehnání, resp. po odchodu zaměstnanců žalované společnosti) tak, jak postupně vyplývaly z důkazů prováděných především dostupnými fotografiemi a svědeckými výpověďmi (u nichž jistě vzal v potaz i způsob, jakým byly podány), a své hodnotící úvahy v odůvodnění svého rozhodnutí detailně popsal. Krajský soud považuje jeho úvahy za naprosto přesvědčivé, nemá nic podstatného, čím by k nim snad mohl přispět, a bez výhrad na ně odkazuje.

23. Dává také v principu za pravdu žalované, že odvolací argumentace žalobkyně ve většině spočívá v pouhé kritické konfrontaci její vlastní skutkové verze na straně jedné se skutkovými zjištěními okresního soudu na straně druhé, a že taková „kritika“ sama o sobě správnost napadeného rozsudku se zřetelem k výše uvedenému zpochybnit nemůže. Totéž pak platí i o celkovém – nepřiléhavém – odsudku odůvodnění tohoto rozhodnutí.

24. Krajský soud je tedy se soudem okresním ve shodě, že – stručně vyjádřeno – o tom, že žalobkyně za pomoci nejbližších rodinných příslušníků před , datum, rozhrnula na pozemku v tvrzeném rozsahu také dříve nahromaděnou skrývku a , datum, aplikovala popsané množství travního semena a že zaměstnanci žalované společnosti , datum, při odstraňování exkrementů a zarovnávání povrchu z pozemku odvezli žalobkyní udávané velké množství kvalitní hlíny (skrývky či ornice), která pak musela být dodavatelsky nahrazena, nebyly podány věrohodné důkazy a zároveň naopak že provedené přesvědčivé důkazy jsou stěží zpochybnitelným vodítkem pro závěr, že uvedená tvrzení žalobkyně přijmout nelze.

25. Okresní soud žalobkyni nevyčetl, že údajný proces rozvrstvování skrývky a osetí pozemku nezachytila fotograficky. Pouze se nad tím, a to podle krajského soudu logicky (se zřetelem k tomu, že žalobkyně jinak práce na pozemku dokumentovala), pozastavil. Tento jeho postřeh ovšem zřetelně ani nebyl pro jeho klíčové závěry určující. Podobně jí nevytkl, že není schopna doložit nákup daného množství travního semene. Jen to v souladu se skutečností konstatoval. Úvahy žalobkyně o počtu zvířat, která na její pozemek vnikla, se krajskému soudu jeví předně nedostatečně podložené a vzhledem k výsledkům dokazování nakonec i bezcenné. Podobně je tomu ve vztahu k tvrzení žalobkyně o zhoršení stavu povrchu pozemku i v důsledku prací, které za pomoci techniky provedli , datum, zaměstnanci žalované společnosti. Závěry okresního soudu nejsou v rozporu ani se svědectvím , jméno FO, , a to především proto, že ani tento svědek nepotvrdil (nemohl potvrdit), že před vniknutím zvířat byla na pozemku také skrývka a v ní čerstvě aplikované osivo. Není také pravda, že své závěry okresní soud založil (rozumí se jen) na fotografiích z , datum, nebo na jiných důkazech „nezpůsobilých prokázat stav pozemku bezprostředně před vniknutím zvířat“. Že také žalovaná společnost obdržela od své pojišťovny určité pojistné plnění, je vzhledem k důvodům zamítavého výroku okresního soudu bez významu.

26. Krajský soud se konečně ztotožňuje i s tím, že a jakým způsobem soud prvního stupně použil ke stanovení výše škody úvahu pro takový účel přípustnou ve smyslu § 136 o. s. ř. Založil ji na konkrétních zjištěních, vyplynulých z provedených důkazů, a precizním výpočtu. Ani v tomto případě není co doplnit.

27. Z uvedených důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu v přezkoumaném výroku o věci samé potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

28. A týmž způsobem rozhodl i o nákladovém výroku soudu prvního stupně. I zde se zcela shoduje s jeho odůvodněním, na něž odkazuje.

29. K aplikaci § 150 o. s. ř., který obecně umožňuje náhradové právo výjimečně nepřiznat, jsou-li k tomu mimořádné zvláštního zřetele hodné důvody, nejsou v projednávané věci dostatečné důvody. Sociální situace osoby, která má být náhradovou povinností zavázána, sama o sobě ke krácení náhradového práva protistrany zpravidla – snad až na skutečně křiklavé případy, o jaký ale v dané věci podle mínění krajského soudu nejde – dostatečným důvodem zásadně být nemůže. Je totiž třeba mít náležitě na paměti i oprávněný zájem protistrany. Žalovaná společnost, která byla v daném sporu výrazně převažující měrou v právu a jíž proto náhradové právo svědčí, při bránění svých práv výdaje opravdu měla, a mohlo by být bez dalšího jen stěží spravedlivě obhajitelné, kdyby na ni byly proti její vůli přenášeny nepříznivé důsledky údajně nepříznivé ekonomické situace žalobkyně, která jí neoprávněným vymáháním tvrzeného nároku výlohy způsobila. Navíc žalovaná přiléhavě poukázala na to, že žalobkyně vlastní (ve společném jmění se svým manželem) předmětnou zjevně značně hodnotnou nemovitost a přinejmenším ještě v relativně nedávné době byla schopna do ní investovat nemalé prostředky. Samotná okolnost, že žalobkyně i její manžel jsou v současnosti příjemci starobních důchodů, by k závěru, že jsou jejich celkové sociální poměry neutěšené, stačit nemohla. Za tohoto stavu žalobkyni na úkor žalované (na úkor jejího náhradového práva) a navzdory jejímu stanovisku žádné úlevy z úřední moci poskytovat spravedlivě nelze.

30. Vzhledem k výsledku odvolacího řízení je žalobkyně povinna žalované společnosti nahradit i náklady tohoto procesního úseku (§ 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná má nárok (§ 151 odst. 2 o. s. ř.) na náhradu odměny svého advokáta , částka, (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v nyní platném znění; advokát provedl dva úkony právní služby, totiž sepis vyjádření k podanému odvolání a účast na odvolacím jednání; tarifní hodnotou byla vzhledem k původnímu rozsahu odvolání částka , částka, ), náhradu advokátových režijních výdajů , částka, (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v nyní platném znění), náhradu advokátem ztraceného času , částka, (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 téže vyhlášky), náhradu advokátových cestovních výdajů , částka, (§ 13 odst. 5 téže vyhlášky) a náhradu advokátem placené daně z přidané hodnoty , částka, (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Celková náhrada tak činí , částka, (žádné mimořádné důvody pro její výjimečné snížení či odepření podle § 150 o. s. ř. krajský soud neshledal) a je splatná k rukám advokáta žalované společnosti (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).