17 Co 75/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Čipery a soudců JUDr. Jiřího Hanuše a Mgr. Tomáše Šintáka ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený datum bytem v adresa zastoupený advokát advokátem se sídlem v adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem v Adresa žalovaného o zaplacení 753 589 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově z 24. února 2026, č. j. 19 C 349/2024-87

I. Rozsudek okresního soudu se mění jen tak, že se z obou jeho výroků vypouští lhůty ke splnění ukládaných povinností; jinak se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení částka.

1. Žalobce se na žalovaném domáhá zaplacení částka s úrokem z prodlení o roční sazbě úrok % za dobu od datum do zaplacení.

2. Vyložil, že mu žalovaný datum způsobil úraz (za svůj skutek byl posléze odsouzen za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku) a vymáhaná částka reprezentuje úrazem vyvolané ztížení společenského uplatnění (v předchozím občanskoprávním řízení žalobce na žalovaném vymohl náhradu bolestného, nemajetkové újmy a vynaloženého znalečného). Popsal, že v důsledku žalovaným způsobeného zranění doposud trpí bolestmi, které mu brání v běžných činnostech každodenního života; už nezvládá těžší manuální práci, kterou se živil, nevydrží pracovat v předklonu, není schopen ležet na zádech, je mu nepříjemné déle sedět, mezi lopatkami cítí neustálý chlad, stále ho bolí záda, velmi mu vadí jednostranná zátěž, přesuny jsou pro něj možné jen na krátké trasy, problémem jsou plavání, běh i skákání, a nezvládá práce na zahradě, na domě ani v bytě. Zatímco před úrazem chodil do posilovny, boxoval a vůbec hodně sportoval, následkem úrazu nic z toho dělat už nemůže. Nechal vyhotovit znalecký posudek, jímž bylo ztížení jeho společenského uplatnění v souladu s metodikou vypracovanou pro účely posouzení ztížení společenského uplatnění Nejvyšším soudem České republiky ohodnoceno sumou částka. Na vyhotovení posudku vynaložil částka a za překlad lékařských zpráv, které byly pro vyhotovení posudku potřebné, z ukrajinského do českého jazyka zaplatil částka. V předžalobní výzvě stanovil žalovanému k zaplacení požadovaných náhrad lhůtu, která marně uběhla datum. Žalovaný ale nijak nereagoval.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Především zpochybnil žalobcova tvrzení o jednotlivých omezeních v obvyklém způsobu života. Za doložená pokládal jen omezení popsaná v lékařských zprávách Fakultní nemocnice adresa. Tázal se, jestli znalkyně žalobce vyšetřovala v tuzemsku nebo na Ukrajině. A za zásadní pokládal, že v době úrazu byl žalobce v České republice protiprávně. Mínil, že je žalobce procesně povinen mj. také vysvětlit, proč se zdržoval na místě, kde k jeho úrazu došlo. Zdůraznil, že žalobce neměl živnostenské oprávnění ani povolení v České republice pracovat, a přesto fakticky práci vykonával. Jeho porušení právních povinností podle něj předchází porušení právních povinností, které vedlo k jeho úrazu a tím je přetržena příčinná souvislost protiprávního jednání žalovaného a vzniku škody. Dále žalovaný připomněl, že v rámci trestního řízení žalobce tvrdil, že je zaměstnán u konkrétního tuzemského zaměstnavatele. Podle žalovaného je proto nutno jeho případné odškodnění za úraz, který se mu při práci stal, řešit dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Náklady za překlad a znalecký posudek by pak měly být uplatňovány v rámci nákladů řízení. Žalovaný rovněž zdůraznil, že aby splnil povinnost stanovenou předchozím rozsudkem, musel si nechat zvýšit úvěr, dostal se do vážných finančních potíží a musel využít institutu insolvence.

4. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci částka na náhradě za ztížení společenského uplatnění, částka na nákladech spojených s uplatněním pohledávky a úrok z prodlení ve výši úrok % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení (výrok I) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení částka (výrok II). Ke splnění všech ukládaných platebních povinností stanovil žalovanému lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku.

5. V odůvodnění především shrnul svá skutková zjištění a s odkazem na § 2 900, § 2 910, § 2 918, § 2 956 a § 2 958 občanského zákoníku, které citoval, vyložil, že nemá žádnou pochybnost, že žalovaný za žalobcův úraz plně odpovídá. Podle okresního soudu bylo jednoznačně prokázáno porušení právní povinnosti žalovaným, újma na žalobcově zdraví i příčinná souvislost mezi nimi. Ostatně, skutek žalovaného dokonce naplnil znaky nedbalostního přečinu těžkého ublížení na zdraví. Argumentaci žalovaného, že kvůli absenci platného povolení k pobytu a k práci v České republice nebo živnostenského oprávnění není mezi jednáním žalovaného a žalobci vzniklou škodou nezbytná příčinná souvislost, případně že újma žalobci vznikla i jeho spoluzaviněním, okresní soud s poukazem na výklad Nejvyššího soudu z předchozího řízení účastníků odmítl. Podtrhl, že pracovní povolení ani živnostenské oprávnění by zcela jistě nemohlo odvrátit škodní děj a nemělo by žádný vliv na vznik újmy na žalobcově zdraví a odpovědnost žalovaného za ni. Pro posouzení míry účasti na škodním ději je rozhodující, jak si žalobce počínal na daném místě v průběhu škodní události a nakolik svým jednáním přispěl k tomu, že byl zasažen paletou shozenou žalovaným. A jestliže v tomto směru nebyly zjištěny žádné okolnosti, které se podílely na vzniku úrazu (nepozornost, porušení zákazu výskytu na daném místě nebo jiné porušení bezpečnostních pravidel), pak žalobce k mechanismu samotného úrazového děje ničím nepřispěl a podobný následek by utrpěl i kdyby příslušná povolení a oprávnění měl. Při způsobu, jakým žalovaný nakládal s paletou, nezměnily formální nedostatky povolení k pobytu a k práci na straně poškozeného žalobce nic na průběhu nehody, a jsou tedy z hlediska právně relevantních příčin úrazového děje bez významu. Porušení právní normy poškozeným, jež neslouží k ochraně práv porušených škůdcem, nezakládá spoluúčast na vzniklé újmě, a nedošlo proto k přetržení příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vzniklou újmou a ani není dáno jakékoli spoluzavinění žalobce na vzniklé újmě. Za újmu vzniklou na zdraví žalobce tedy odpovídá výlučně žalovaný. Okresní soud se také vypořádal s námitkou, že by měl žalobce své nároky uplatňovat vůči zaměstnavateli a že by neměly být posuzovány podle občanského zákoníku. Zdůraznil, že žalobce v daném řízení uplatnil náhradu újmy nikoli vůči zaměstnavateli z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem, ale vůči žalovanému jakožto osobě, která škodu způsobila, postupem podle ustanovení občanského zákoníku. Na takovou náhradu má žalobce podle zákona nárok. Bylo jen na něm, vůči komu a z jakého právního titulu svůj nárok uplatní. Navíc Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2925/20 formuloval, že principy rovnosti a úplného odškodnění zásahu do nedotknutelnosti osoby při poškození zdraví vždy vyžadují takový výklad, aby se osobě, která utrpěla újmu v důsledku pracovního úrazu, dostalo odškodnění, jaké by jí náleželo při posouzení věci podle obecné občanskoprávní úpravy. Dále okresní soud podrobně vysvětlil úlohu a podstatu metodiky, zpracované pro účely vyčíslování nároků daného typu Nejvyšším soudem, a uznal důkazní sílu a vypovídací hodnotu žalobcem předloženého vyčíslení jako znaleckého posudku a na tomto základě i správnost vyčíslení žalobcova nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Přisvědčil žalobci i v tom, že má nárok na náhradu tlumočného za překlad lékařských zpráv a znalečného za vyhotovení posudku, protože jde o důvodně vynaložené výdaje na uplatnění pohledávky. Přitakal mu i v požadavku na úrok z prodlení od data marného uplynutí vytčené lhůty k zaplacení. O nákladech rozhodl podle výsledku sporu a podal podrobný výpočet náhrady. Rozhodnutí o lhůtách k plnění odůvodnil odkazem na § 160 odst. l občanského soudního řádu.

6. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal. Navrhl jej zrušit a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení anebo rovnou změnit tak, že se žaloba zamítá. Mínil, že okolnost, že v době úrazu byl žalovaný na území České republiky nelegálně a neměl pracovní povolení, pro rozhodnutí v této věci význam mít musí. Podle žalovaného to odůvodňují výjimečné okolnosti případu. Žalobce se totiž dovolává právního řádu, který nejdřív sám úmyslně porušil. Dále měl žalovaný výhrady i ke znaleckému posudku. Namítl, že znalkyně nebyla ustanovena soudem, že určitě žalobce nevyšetřila na Ukrajině a že do České republiky přijet nemohl. Poukázal i na to, že je Ukrajina ve válce, a měl za to, že by společenské uplatnění žalobce mělo být hodnoceno i se zřetelem k této okolnosti. Upozornil také, že rozsudek nijak nezohledňuje jeho insolvenční řízení a vytyčuje mu ke splnění ukládaných platebních povinností pro něj nesplnitelnou lhůtu.

7. Žalobce naopak navrhl rozhodnutí okresního soudu potvrdit. Připomněl, jak se s některými námitkami žalovaného vypořádaly soudy v předchozím řízení účastníků, a mínil, že výsledky tohoto řízení nepřinesly nic, kvůli čemu by měly být tehdejší závěry revidovány. Měl za to, že i když je cizinec, jistě požívá v daných záležitostech v principu stejnou ochranu jako občané České republiky. S odkazem na § 127a občanského soudního řádu chválil i to, jak se okresní soud vypořádal s předloženým znaleckým posudkem. Za nelogický a nesmyslný pokládal argument, že když je Ukrajina ve válce, mělo by to mít zásadní vliv na posuzování uplatněného nároku. Vysvětloval, že podle něj je náhrada za ztížení společenského uplatnění svou povahou objektivizovaným posouzením trvalých zdravotních následků poškozeného, které vychází z Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) a z Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Vyjadřuje proporcionální ztrátu průměrného potenciálu poškozeného k zapojení do životních činností pro daný typ postižení. Tato základní částka nezohledňuje konkrétní zeměpisné nebo politické okolnosti, v nichž se poškozený náhodou nachází, nýbrž rozsah a závažnost samotného trvalého zdravotního postižení. Uznání argumentace žalovaného by ve svém důsledku znamenalo, že by utrpěná zranění byla „hodnocena méně“ jen proto, že žalobce pochází ze země sužované válečným konfliktem. Takový závěr by byl v příkrém rozporu s principem rovnosti a se samotnou podstatou ochrany základních lidských práv. Dále žalobce rozebíral ochranu, kterou žalovanému z hlediska lhůty k plnění přiznaných nároků poskytuje insolvenční zákon. Vyjádřil názor, že tu okresním soudem stanovená lhůta má jen formální význam. Na základě napadeného rozsudku nyní stejně nebude možno vést proti žalovanému exekuci. Lhůta tak je podle žalobce významná jen ve vztahu k vykonatelnosti rozsudku a nemůže vést k žádné újmě žalovaného. Proces uspokojení pohledávky tak jako tak proběhne podle pravidel insolvenčního zákona.

8. Protože bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud přikročil k přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně.

9. Za tím účelem nejprve nařídil odvolací jednání. Žalovaný se nedostavil s odůvodněním, že na to nemá finanční prostředky; žalobce setrval na svém výše reprodukovaném vyjádření.

10. Krajský soud dospěl k následujícím závěrům:

11. Okresní soud učinil pro rozhodnutí o podané žalobě všechna potřebná skutková zjištění, která po stránce právní posoudil zcela správně. Své závěry i jejich důvody v napadeném rozsudku popsal podrobně, přehledně a vůbec způsobem, vůči němuž nelze spravedlivě mít žádné výhrady. Krajský soud se s jeho výkladem v úplnosti ztotožňuje, odkazuje na něj a nemá, co by k němu podstatného doplnil.

12. Na správnosti a přesvědčivosti přezkoumávaného rozhodnutí podle jeho přesvědčení nemění nic ani odvolací námitky.

13. Proč nelze uznat argument, že by na rozhodnutí v této věci měla mít zásadní vliv okolnost, že žalobce v době škodní události pobýval v České republice nelegálně a bez pracovního povolení, již v předchozím řízení účastníků velmi podrobně vysvětlily krajský a Nejvyšší soud (ten v odůvodnění usnesení z datum, sp. zn. spisová značka; odkazoval i na své dřívější rozhodnutí ve věci sp.zn. spisová značka), a okresní soud jejich výklad v napadeném rozsudku při rozboru otázek spoluzavinění a příčinné souvislosti mezi konáním žalovaného a újmou, která žalobci vznikla, resp. odpovědnosti žalovaného za tuto újmu, v dostatečném rozsahu reprodukoval (viz výše). Krajský soud na uvedený výklad odkazuje a i vzhledem k tomu, že žalovaný uvedenou obranu v odvolacím řízení nijak nově nerozvinul (nedoplnil), nemá co by k tomuto aspektu věci dodal. Okolnost, že snad žalobce žalovaným namítaným způsobem porušil některá ustanovení právního řádu České republiky, z žalovaného jeho odpovědnost za způsobenou škodu v žádném ohledu sejmout nemůže. Pokoušel-li se snad žalovaný naznačit, že se žalobce tvrzeným protiprávním jednáním musel zbavit veškeré ochrany, kterou jinak právní řád České republiky všem osobám poskytuje, pak pro takovou myšlenku týž právní řád neposkytuje žádnou oporu a akceptovat ji nelze. A otázka, zda a případně jaké následky mělo podle příslušných předpisů mít pro žalobce jeho protiprávní jednání, předmětem tohoto řízení není.

14. Podobně je tomu i s námitkou, že by mělo být ztížení žalobcova společenského uplatnění hodnoceno i v kontextu válečného konfliktu, v němž se nachází žalobcova vlast. Zcela výstižné (shora shrnuté) stanovisko k ní zaujal žalobce ve svém vyjádření. Dodat k němu lze, že podle krajského soudu vskutku nelze nalézt důvod, který by při rozhodování o nároku na kompenzaci ztížení společenského uplatnění mohl ospravedlnit výjimečně jiný přístup, a to nejen k poškozenému, ale v důsledcích i ke škůdci, odůvodněný výhradně tím, že je poškozený občanem státu, jehož příslušníci jsou vystaveni útrapám války.

15. Podle § 127a věty první o. s. ř. platí, že jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem (z judikatury Nejvyššího soudu k tomu viz 27 Cdo 150/2020). Uvedené podmínky žalobcem předložený znalecký posudek nesporně splňoval a okresní soud tak nepochybil, když s tímto materiálem jako se znaleckým posudkem pracoval. Že znalkyně nebyla ustanovena soudem, tomu za daných okolností na překážku nebylo. A výhrady podle krajského soudu nelze mít ani proti tomu, že okresní soud vyhodnotil posudek jako natolik přesvědčivý, že z jeho závěrů lze v tomto řízení při rozhodování pře účastníků vycházet. Jak je třeba důkaz znaleckým posudkem hodnotit, opakovaně vyložil Nejvyšší soud (např. v rozhodnutích ve věcech sp.zn. zejména 22 Cdo 1810/2009, 28 Cdo 329/2010, 22 Cdo 1561/2010, 26 Cdo 2704/2015, 21 Cdo 1182/2016 nebo 27 Cdo 4585/2018)). A ani krajský soud z hlediska takto judikatorně vymezených kritérií (zejména tedy přezkoumání, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny, tedy jestli je z posudku seznatelné, z jakých zjištění znalec vycházel, jak k nim dospěl a na základě jakých úvah formuloval závěr, dále zda jsou závěry vskutku podloženy obsahem nálezu a podklady, zda znalec přihlédl ke všem relevantním skutečnostem, zda posudek není v rozporu s ostatními provedenými důkazy a zda jeho odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení), nevidí žádný důvod ke kritice posudku tituly před jménem jméno FO. Na jakém místě žalobce vyšetřila, není pro závěry posudku určující. Naznačuje-li snad žalovaný, že znalkyně žalobce ve skutečnosti určitě nevyšetřila, nevidí krajský soud pro bližší prověřování takové spekulace dostatečné důvody.

16. Poté, co byl v průběhu řízení insolvenčním soudem zjištěn úpadek žalovaného a posléze schváleno jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (usnesení Krajského soudu v adresa ze datum, č. j. spisová značka a z datum č.j. spisová značka), okresní soud správně v řízení bez dalšího pokračoval. Žalobce tu totiž vymáhal tzv. pohledávku postavenou naroveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 odst. 1 písm. b/, odst. 2, § 203 odst. 1, 3, 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, insolvenční zákon; k postupu soudu v těchto případech viz také např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 29 Cdo 1637/2025). Příhodně také okresní soud dál jednal na straně žalovaného s úpadcem (žalovaným), nikoli tedy s insolvenční správkyní. Vzhledem k soudem stanovenému řešení úpadku žalovaného totiž právě žalovaný úpadce je tzv. osobou s dispozičními oprávněními (§ 229 odst. 3 písm. e/, § 409 insolvenčního zákona; viz k tomu i rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 2658/2024).

17. Správný byl i výrok okresního soudu o nákladech prvostupňového řízení, a to včetně výše náhrady, kterou je žalovaný povinen žalobci poskytnout. Protože v tomto ohledu žalovaný s žádnou námitkou nepřišel, krajský soud jen odkazuje na zcela správné odůvodnění, jímž okresní soud své rozhodnutí opatřil.

18. Do určité míry za pravdu musel krajský soud dát žalovanému jen v jeho námitce týkající se okresním soudem stanovených tzv. paričních lhůt, tedy lhůt ke splnění uložených platebních povinností (k tomu obecně viz § 160 o. s. ř.). Ve smyslu § 203 odst. 5 insolvenčního zákona totiž platí, že lhůtu k uspokojení pohledávky postavené naroveň pohledávkám za podstatou, přisouzené v daném typu řízení (§ 203 odst. 4 insolvenčního zákona), a jejího příslušenství určuje (na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními) svým rozhodnutím po právní moci rozhodnutí o žalobě insolvenční soud (který současně rozhoduje, jaká část majetkové podstaty může být k uspokojení daného nároku použita; z judikatury Nejvyššího soudu České republiky k tomu viz rozhodnutí ve věcech sp. zn. 29 Cdo 460/2017, 29 Cdo 3299/2024 nebo 29 Cdo 1637/2025).

19. Z uvedených důvodů krajský soud změnil (§ 220 o. s. ř.) napadený rozsudek jen tak, že z obou jeho výroků vypustil pariční lhůty; jinak jej potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

20. Vzhledem k tomuto výsledku odvolacího řízení je žalovaný povinen žalobci nahradit i náklady tohoto procesního úseku (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce má nárok (§ 151 odst. 2 o. s.ř.) na náhradu odměny svého advokáta částka (§ 7 bod 6, § 8, § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v nyní platném znění; advokát provedl dva úkony právní služby po částka), náhradu advokátových režijních výdajů částka (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v nyní platném znění), náhradu advokátem ztraceného času částka (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 téže vyhlášky), náhradu advokátových cestovních výdajů částka (§ 13 odst. 5 téže vyhlášky) a náhradu advokátem placené daně z přidané hodnoty částka (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.). Celková náhrada tak činí částka (žádné mimořádné důvody pro její výjimečné snížení či odepření podle § 150 o. s. ř. krajský soud neshledal) a je splatná k rukám žalobcova advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Dovolání je přípustné pouze pokud rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Lze je podat do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku, a to k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Trutnově.