18 CO 122/2021

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Pavla Turečka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa zastoupená advokátem titul jméno jméno, titul. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 272.857 Kč a 24.300 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 11.3.2021, č.j. 23 C 90/2020-112,

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma odvoláním nenapadeného výroku II. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 76.632,53 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího zástupce titul jméno jméno, titul.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích doplatek soudního poplatku z odvolání ve výši 622 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22.000 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22.000 EUR od 1.1.2019 do zaplacení, částku 100.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 100.000 Kč od 1.1.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci výroku I. rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 2.300 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.300 EUR od 1.1.2019 do zaplacení, částku 172.857 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 172.857 Kč od 1.1.2019 do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 48,76 % odpovídající částce 100.277 Kč k rukám jejího zástupce titul jméno jméno, titul do tří dnů od právní moci výroku III. rozsudku.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval v dané věci k žalobě, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 24.300 EUR s příslušenstvím a částky 272.857 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovanému poskytla zápůjčku v uvedených částkách v období od 11.11.2016 do 7.12.2018 se splatností do 31.12.2018. Přitom tvrdila, že pohledávka ve výši 272.857 Kč se skládá ze 3 dílčích pohledávek, když 31.5.2017 zapůjčila žalovanému 142.857 Kč na naftu, v období od června do září 2017 pak mu poskytla částku 30.000 Kč na nákup potravin a 6.12.2018 částku 100.000 Kč v hotovosti v objektu nemocničního pokoje Nemocnice v obec, kde byla hospitalizována, a to za přítomnosti jméno příjmení. Dále tvrdila, že pohledávka ve výši 24.300 EUR se skládá ze dvou dílčích pohledávek, a to částky 22.000 EUR, kterou zapůjčila žalovanému dne 22.11.2017 (správně 22.11.2016) v hotovosti za přítomnosti jméno příjmení a jméno příjmení a dále mu v hotovosti v období od června do srpna 2017 zapůjčila 2.300 EUR v obec při návštěvě žalovaného v hotelu název. Žalovaný však žalobkyni přes opakované písemné urgence dlužné částky nevrátil. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s tím, že jde o naplnění slibované pomsty ze strany žalobkyně jako bývalé přítelkyně, se kterou ukončil vztah. Namítal, že žalobkyně neprokázala oprávněnost svého nároku, jeho základ, výši nároku ani splatnost, když v části nároku není žalobkyně aktivně legitimována a žalovaný ani pasivně legitimován, neboť žalobkyně zaměňuje žalovaného za právnická osoba právnická osoba a sebe jako fyzickou osobu s podnikatelskými subjekty. Měl také za to, že nelze přehlédnout, že svědci podporující skutkovou verzi žalobkyně jsou v pracovněprávním či smluvním vztahu s žalobkyní jako podnikatelským subjektem. Žalobkyně podle žalovaného poskytla protichůdné a zavádějící informace, když tvrdila, že splatnost zápůjček byla dohodnuta najednou, ačkoli v rozhodné době nebyly ani všechny tvrzené smlouvy o zápůjčce uzavřeny. Poskytnutí částky 2.300 EUR nebylo blíže specifikováno ani prokázáno ve smyslu uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutím plnění ve výši 22.000 EUR v hotovosti by se žalobkyně dopustila protiprávního jednání. Okresní soud po provedeném dokazování na danou věc aplikoval ust. § 2390 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. – o.z.), § 2991 odst. 1, § 1968 a § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a uzavřel, že žalobě je možné vyhovět co do částek 22.000 EUR a 100.000 Kč s příslušenstvím a zamítnout žalobu je třeba co do částek 2.300 EUR a 172.857 Kč s příslušenstvím. Vzal za nesporné, že v období 2016 - 2018 žili účastníci v družském vztahu, a že žalobkyně na žádost žalovaného z účtu vedeného u právnická osoba poukázala dne 31.5.2017 částku 69.380,57 Kč na účet č. bankovní účet a dne 31.5.2017 na tentýž účet částku 73.477,23 Kč, když se jednalo o platby za naftu vyúčtovanou dodavatelem právnická osoba odběrateli právnická osoba a měl za to, že žalobkyně plnila za právnická osoba právnická osoba (žalovaný je jejím jediným společníkem), nikoli za žalovaného jako fyzickou osobu, a uzavřel, že žalovaný není ve věci v této části žaloby pasivně legitimován. Okresní soud dále uvedl, že účastníci potvrdili, že nakupovali zboží (potraviny včetně alkoholu a cigaret) v název v obec, konkrétně dne 27.7.2017 za částku 7.057,50 Kč a dne 14.9.2017 za částku 1.602 Kč a svědek příjmení potvrdil, že na žádost žalobkyně poskytl žalovanému v létě 2017 částky několika stovek EUR a že žalobkyně požadovala na žalovaném vrácení finančního plnění, uzavřel však, že ohledně částky 2.300 EUR a částky 30.000 Kč nebylo prokázáno, kdy a v jaké výši byly skutečně poskytnuty, zda se vůbec jednalo o zápůjčky ani kdy byly splatné. V této části tedy žalobu žalobkyně zamítl.

3. Okresní soud dále z provedených důkazů - svědeckých výpovědí svědků jméno příjmení a jméno příjmení v návaznosti na hotovostní výběry z banky právnická osoba ve výši 8.000 + 15.000 EUR, uvěřil skutkové verzi žalobkyně, tedy že poskytla žalovanému v listopadu 2016 zápůjčku ve výši 22.000 EUR, jejíž splatnost byla sjednána do 31.12.2018. Dále okresní soud ze svědeckých výpovědí jméno příjmení a jméno příjmení uvěřil tvrzení žalobkyně, že poskytla žalovanému v prosinci 2018 v název instituce název instituce zápůjčku ve výši 100.000 Kč se splatností do 31.12.2018, když vysvětlil, že svědci příjmení a příjmení v souladu s žalobními tvrzeními a v logické dějové návaznosti popsali výběry peněz z banky a trezoru v sídle firmy v název ulici v obec a jejich následné předání žalovanému. Okresní soud uvedl, že nepřehlédl, že tito svědci jsou společníky se žalobkyní v některých obchodních společnostech, avšak z pohledu soudu se jeví jako velmi nepravděpodobné, že by oba tito svědci vypovídali lživě s vědomím rizika trestního stíhání z důvodu křivé výpovědi. Připomněl, že žalobkyně zapůjčila žalovanému do jeho podnikání v období roku 2018 - 2019 nemalou částku 60.000 EUR, která však byla zajištěna směnkou, a následně byla vrácena, na rozdíl od částek nezajištěných a žalovaných v tomto soudním řízení. Okresní soud tedy uzavřel, že smlouvy o zápůjčkách na částky 22.000 EUR a 100.000 Kč byly platně uzavřeny a jejich splatnost byla sjednána do 31.12.2018, žalovaný dluh přes výzvy nevrátil, a proto je žaloba žalobkyně v této části po právu. Dodal, že v případě pochybností o platnosti uzavřených smluv o zápůjčkách by bylo možné in eventum hodnotit požadavek žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Okresní soud přiznal žalobkyni kromě uvedených částek požadované jistiny i úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1.1.2019 do zaplacení dle ust. § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení pak rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal 48,76 % nákladů řízení ve výši 100.277 Kč. Uvedl, že žalobkyně byla úspěšná co do 676.950 Kč, tedy v rozsahu 74,38 % (22.000 EUR při kurzu ČNB k 10.3.2021 ve výši 26, 225 Kč, což je 576.950 Kč + 100.000 Kč) a neúspěšná byla co do 233.174,50 Kč, tj. v rozsahu 25,62 % (2.300 EUR při kurzu ČNB k 10.3.2021 ve výši 26, 225 Kč, což je 60.317,50 Kč + 172.857 Kč). Náklady přitom spočívaly v nákladech za zaplacený soudní poplatek 35.715 Kč a dále v nákladech zastoupení žalobkyně advokátem za 10 úkonů právní služby po 11.980 Kč a 2 úkonů právní služby v poloviční výši, dále ve 12 paušálních náhradách hotových výdajů po 300 Kč, v cestovném advokáta ve výši 2.589 Kč k jednáním okresního soudu na trase obec – obec a zpět a náhradě za promeškaný čas za 16 půlhodin po 100 Kč a 21% DPH z odměny a náhrad advokáta.

4. Proti rozsudku, a to výslovně proti výrokům I. a III., podal včas odvolání žalovaný. Okresnímu soudu vytýkal, že přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 22.000 EUR s příslušenstvím a zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím a nezohlednil přitom jeho námitky a argumenty, předkládané soudu v průběhu řízení. Uvedl, že je jednoznačně přesvědčen o tom, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení ohledně oprávněnosti a důvodnosti nároku na zaplacení 22.000 EUR s příslušenstvím a 100.000 Kč s příslušenstvím, neboť neprokázala uzavření smluv o zápůjčce, resp. neprokázala základní náležitosti takového smluvního typu, a nehledě na to, že žalobkyně v žalobě prvotně dokonce ani netvrdila, že by došlo k uzavření zápůjček mezi ní a žalovaným. Namítal, že žalobkyně zčásti reagovala až na procesní obranu žalovaného a svá tvrzení v průběhu řízení měnila, doplňovala, modifikovala a upřesňovala, a přesto dle žalovaného zůstala rozporuplná a matoucí. Žalobkyně v žalobě nepředložila žádný listinný důkaz o tom, že by žalovaný od žalobkyně tvrzené finanční prostředky obdržel, přestože k prvnímu předání peněz mělo dojít cca po 2 až 3 měsíční známosti mezi účastníky, nejednalo se přitom o klasický družský vztah, účastníci spolu nikdy nebydleli, nevedli společnou domácnost, nesdružovali finanční prostředky a k prvnímu delšímu osobnímu setkání mezi nimi došlo v polovině října 2016 a hned dle ničím nepodloženého tvrzení mělo v listopadu 2016 dojít k předání částky 22.000 EUR bez jakéhokoliv listinného dokladu. Uvedl, že žalobkyně zaměňovala smlouvu o půjčce se smlouvou o zápůjčce, uváděla jiné datum předání částky 100.000 Kč – v žalobním návrhu a v navazujících podáních oproti e-mailové komunikaci mezi účastníky. Žalobkyně také uváděla rozporně, kdy mělo dojít k předání peněz, resp. kdo, kdy a kde peníze vybral a zaměňovala nejen výši finančních prostředků, ale i účty společnosti za své účty. Namítal, že pokud jde o zápůjčku 100.000 Kč, uváděla žalobkyně, že k ní mělo dojít v prosinci 2018, neuvedla přesný datum, ačkoli žalovaný provozuje autobusovou dopravu a realizuje zájezdy pro cestovní kancelář a některé dny v měsíci prosinci 2018 byl prokazatelně mimo území ČR a nemohlo tak dojít k předání finančních prostředků. Totéž platí i o zápůjčce 22.000 EUR, která měla být zapůjčena žalovanému dne 22.11.2016, přestože žalovaný provozuje autobusovou dopravu a realizuje zájezdy pro cestovní kanceláře a v měsíci listopadu byl prokazatelně některé dny mimo území České republiky a nemohlo tak dojít k předání finančních prostředků. Žalovaný dále namítal, že žalobkyně předáním 22.000 EUR v hotovosti by se dopustila protiprávního jednání ve smyslu zákona č. 254/2004 Sb. Poukázal na to, že žalobkyně opírá svůj uplatněný nárok mimo jiné i o listiny – výpisy z bankovních účtů žalobkyně, z nichž byly provedeny výběry hotovosti, avšak předložila nikoliv vlastní výpisy z účtu, ale výpis z účtu právnická osoba anonymizováno 7 slov, když tyto subjekty jsou majiteli účtu a nic na tom nemění ani skutečnost, že žalobkyně je společníkem a členem statutárního orgánu těchto subjektů. Žalovaný dále uvedl, že po vyhlášení rozhodnutí – odvoláním napadeného rozsudku – a zejména po seznámení se s předmětným rozsudkem kontaktoval osoby z okolí žalobkyně, jeden z nich pan jméno příjmení, bytem adresa, bývalý zaměstnanec žalobkyně, resp. společnosti žalobkyně, mu během telefonické komunikace sdělil, že slyšel rozhovor žalobkyně s jméno příjmení, ve kterém mimo jiné žalobkyně zmiňovala, že se jméno příjmení – žalovanému, pomstí, že na něj něco ušije, výslovně slyšel dotaz směřovaný na pana jméno příjmení, zda by jí pan jméno příjmení dosvědčil předání peněz žalovanému. Proto navrhl vyslechnout jméno příjmení jako svědka. Žalovaný uvedl, že svojí obranu v průběhu řízení nijak neměnil a setrvale tvrdí, že mu žalobkyně nepůjčila žádné finanční prostředky, natož finanční prostředky uvedené v žalobě. Poukázal i na to, že svědek příjmení ve své výpovědi použil spojení„ my“, což jednoznačně stvrzuje finanční spojitost a závaznost na výsledku daného řízení. Žalovaný dále namítal, že některé úkony právní služby advokáta žalobkyně nebyly účelné, když jde o to, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl sepsán advokátem, žalobkyně následně doplňovala a upravovala tento návrh, a za to by žalobkyni nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně měla všechna svá tvrzení vylíčit již v žalobě, nikoli ve svých navazujících podáních, za které nárokuje odměnu, paušální náhradu a DPH. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a III. zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení nebo aby výroky I. a III. rozsudku okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítne.

5. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že je považuje za nedůvodné a rozsudek okresního soudu měla za správný. Uvedla, že není pravda, že by znala žalovaného pouze krátce předtím, než došlo k poskytnutí první zápůjčky ve výši 22.000 EUR. Žalobkyně znala žalovaného již delší dobu před poskytnutím zápůjčky a trávila s ním časté zahraniční dovolené, což je možné doložit letenkami, které předložila a uvedla, že uvedených dovolených bylo mnohem více, vše hradila žalobkyně, žalovaný nikdy nehradil ničeho. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným byl intenzivní, přičemž se žalobkyně znala s žalovaným delší dobu, než došlo k poskytnutí první zápůjčky. Dále žalobkyně uvedla, že veškeré výběry z bankovních účtů jsou zachyceny v účetnictví právnických osob jako vratka dřívější půjčky (vkladu) společníka a veškeré výběry z bankovních účtů jsou předmětem účetnictví a existují k nim řádné účetní doklady. Žalobkyně nesouhlasila, aby byl vyslechnut svědek jméno příjmení, neboť s tímto důkazem přišel žalovaný pozdě, až po rozsudku okresního soudu, přičemž se jedná o návrh, který žalovaný mohl včas uplatnit již před okresním soudem, když poukázala na to, že žalovaný uvádí, že„ po seznámení se s předmětným rozsudkem kontaktoval osoby z okolí žalobkyně“ a již z této formulace je patrné, že žalovaný začal vyhledávat další důkazy proti žalobě až poté, kdy mu byl doručen rozsudek okresního soudu, avšak nic mu nebránilo, aby tyto důkazy vyhledal již dříve, a to poté, kdy se seznámil s žalobou ve věci samé, nikoliv až poté, co se seznámil s rozsudkem soudu. Uvedla, že jméno příjmení není osoba z jejího okolí, ale jedná se o bývalého zaměstnance žalovaného, který byl jako řidič/údržbář činný jistou dobu i pro žalobkyni, a to na žádost žalovaného, aby jej u sebe zaměstnala a žalobkyně tak učinila. Jednalo se o dohodu o provedení práce, která skončila v červnu 2018 – pan příjmení pracoval na pozici řidiče/údržbáře a jeho práce spočívala v rozvozu zboží po jednotlivých provozovnách a běžné údržbě objektů. Žalobkyně navrhla, aby byl důkazní návrh žalovaného zamítnut, neboť ho žalovaný mohl uplatnit již v řízení před okresním soudem. Dodala, že vrácení zápůjček se po žalovaném intenzivně domáhá již několik let, prozatím však bezúspěšně, o čemž svědčí bohatá e-mailová komunikace mezi nimi. Navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu.

6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), doplnil dokazování dále uvedeným důkazem – výslechem svědka jméno příjmení – a s ohledem na to, co bylo výslechem zjištěno, dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Dle ust. § 205a písm. c) o.s.ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně.

8. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaným navrhovaný důkaz – výslechem svědka jméno příjmení je s o hledem na shora citované ust. § 205a písm. c) o.s.ř. přípustný, neboť bylo tvrzeno, že tímto důkazem má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí okresního soudu (výpovědi svědků jméno příjmení a jméno příjmení).

9. Odvolací soud se několikrát pokusil o předvolání svědka jméno příjmení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, svědek se však vždy omluvil ze zdravotních důvodů, a proto nakonec s ohledem na tvrzený zdravotní stav svědka byl svědek vyslechnut dožádaným soudem – název soudu, tj. soudem v místě jeho bydliště.

10. Odvolací soud přitom z výslechu svědka jméno příjmení ze dne 4.8.2022 zjistil, že zná oba účastníky, byť zprvu tvrdil, že žalovaného nezná, ale později svoji výpověď změnil a potvrdil, že zná i žalovaného, a to z práce, nejsou kamarádi. Svědek uvedl, že neví, jestli žalobkyně žalovanému půjčovala a krátce na to tvrdil, že mu nic nepůjčovala. Dále vypověděl, že slyšel, jak se žalobkyně rozčiluje a jak říkala svědkovi jméno příjmení, aby šel proti žalovanému, že od ní dostává hodně peněz. Svědek při svém výslechu popisoval, jaký má záporný vztah k žalobkyni i svědkovi příjmení; opakovaně uváděl, že se k němu chovali špatně („ žalobkyně po něm hodila klíče, byl její otrok, nepozdravila ho“,„ jméno příjmení mu dával práci, musel pracovat 15 hodin denně, od rána do večera, dělal řidiče, opraváře, dělal i chlebíčky, a řekl mu, že kdyby přišel pozdě do práce, shodí ho z rampy“).

11. Odvolací soud k této výpovědi svědka uvádí, že jednak z celé výpovědi svědka je patrna zaujatost svědka proti žalobkyni a svědkovi jméno příjmení, tedy negativní vztah k těmto osobám, a jeho výpověď nelze hodnotit jako věrohodnou. Především však ani přes podrobný výslech svědka a dotazy na něj nebylo svědkem potvrzeno tvrzení žalovaného v odvolání, že by snad slyšel žalobkyni říkat, že na žalovaného něco ušije, případně co. Ostatně pokud svědek slyšel dotaz žalobkyně na svědka jméno příjmení, zda by jí dosvědčil předání peněz žalovanému jméno příjmení, není na tomto dotazu žalobkyně nic nepatřičného, pokud žalovanému skutečně peníze zapůjčila a neměla potvrzení o zápůjčce v listinné podobě.

12. Odvolací soud se jinak ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu učiněnými v napadeném rozsudku, a proto na ně zcela odkazuje.

13. I odvolací soud má za to, že žalobkyně prokázala svědeckými výpověďmi svědků jméno příjmení a jméno příjmení a dalšími důkazy, že žalovanému půjčila 22.000 EUR a 100.000 Kč, a okresní soud tudíž rozhodl správně, pokud žalovanému uložil povinnost tyto částku žalobkyni vrátit - zaplatit. V řízení bylo prokázáno, že v době, kdy tyto částky byly žalobkyní žalovanému půjčeny, se jednalo o intimní přátele, navíc bylo v řízení prokázáno i to, že žalobkyně žalovanému již předtím půjčila peníze a půjčení částky 22.000 EUR bylo podpořeno i výběrem 15.000 EUR a 8.000 EUR z účtu společnosti, jejíž je žalobkyně společníkem.

14. Námitka žalovaného, že pokud byla EURA vybrána z účtu společnosti, nikoli osobního účtu žalobkyně, nemohlo jít o zápůjčku žalobkyně žalovanému, není důvodná, neboť žalobkyně jako společník společnosti si mohla od této společnosti půjčit a musí samozřejmě tuto zápůjčku společnosti vrátit. Ona sama však tuto částku zapůjčila žalovanému. Ostatně sama žalobkyně uvedla, že veškeré výběry a vratky dřívější půjčky z účtů společnosti jsou řádně uvedeny v účetnictví.

15. Také námitka žalovaného, že zapůjčením částky 22.000 EUR by porušila žalobkyně zákon č. 254/2004 Sb., nemůže zpochybnit zapůjčení této částky žalovanému, když soudy v dané věci řeší zapůjčení částky, nikoli porušení povinnosti žalobkyně podle uvedeného zákona.

16. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu vyjma odvoláním nenapadeného výroku II. jako věcně správný potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem (§ 219 o.s.ř.). Pokud žalobkyně doplňovala svá tvrzení v průběhu řízení před okresním soudem, jednalo se o vyjádření, k němuž byla buď vyzvána okresním soudem, nebo šlo o reakci na tvrzení žalovaného v jeho podáních.

17. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšné žalobkyni přiznal proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 76.632,53 Kč.

18. Náklady žalobkyně přitom spočívaly v nákladech zastoupení žalobkyně advokátem – za jeho odměnu za 5 úkonů právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty dle kurzu Kč k EURU k datu, kdy byl učiněn úkon právní služby (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1165/2015), tj. za vyjádření k odvolání žalovaného ze dne 27.4.2021 odměna 10.980 Kč při kurzu 25, 895 Kč za EURO, za účast při jednání odvolacího soudu dne 19.1.2022 odměna 10.860 Kč při kurzu 24, 495 Kč za EURO, za účast u výslechu svědka u dožádaného soudu v obec dne 4.8.222 odměna 10.900 Kč při kurzu 24, 660 Kč za EURO, za vyjádření k výslechu svědka ze dne 16.9.2022 odměna 10.860 Kč při kurzu 24,495 za EURO a za účast při jednání odvolacího soudu dne 5.10.2022 odměna 10.860 Kč při kurzu 24, 525 Kč za EURO, dále za 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), za cestovné ke 2 jednáním odvolacího soudu ze sídla advokáta v obec do obec a zpět 938,96 Kč a 1.004,38 Kč a dále k dožádanému soudu z obec do obec a zpět ve výši 3.229,33 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu), za náhradu za ztrátu času advokáta za 22 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a 21% DPH, celkem tedy 76.632,53 Kč. Povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení uložil odvolací soud žalovanému do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.) k rukám jejího zástupce titul jméno příjmení, titul (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

19. Žalobkyně přitom požadovala na náhradě nákladů řízení další náklady za zastoupení advokátem, které jí nebyly přiznány. Jednalo se o náklady za odměnu advokáta za 5 úkonů právní služby, 5 paušálních náhrad hotových výdajů a DPH, a to za vyjádření ze dne 21.7.2021 a ze dne 16.11.2021 (doručeno 18.11.2021), které odvolací soud nepřiznal, neboť v něm je opakováno pouze to, co bylo uvedeno ve vyjádření k odvolání ze dne 27.4.2021, a nejde tak o účelné náklady řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), dále náklady za podání ze dne 30.11.2021 (doručeno 6.12.2021), ze dne 28.3.2022 a ze dne 23.5.2022, které nebyly přiznány, neboť nejde o podání ve věci (žalobkyně se vyjadřovala k omluvě svědka z výslechu před odvolacím soudem, k nedostavení se svědka k dožádanému soudu a žádala o nařízení odvolacího jednání, aniž by byl vyslechnut svědek), a za tato podání žalobkyni náhrada za odměnu advokáta, paušální náhradu hotových výdajů a DPH nenáleží. O náhradě nákladů za dostavení se advokáta žalobkyně k dožádanému soudu dne 13.5.2022, které se nekonalo, bylo rozhodnuto samostatným usnesením, a separované náklady byly uloženy k náhradě svědkovi jméno příjmení.

20. Odvolací soud dále uložil žalovanému povinnost doplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek z odvolání ve výši 622 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť výše soudního poplatku měla správně činit 33.694 Kč a na soudním poplatku bylo zatím zaplaceno pouze 33.072 Kč (rozdíl uvedených částek činí 622 Kč). Dne 6.4.2021 totiž byl kurz 26, 085 Kč k 1 EURU, a tudíž základ poplatku z odvolání v době jeho podání činí částku 673.870 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání u Okresního soudu v Pardubicích ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.