18 CO 179/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Pavla Turečka ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 62 375 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 1. 2022, č.j. 8 C 5/2020-141,

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku I. týkající se lhůty k plnění mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 46 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 46 900 Kč za dobu od 16. 10. 2019 do zaplacení ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, jinak se rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v části výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši 26 457,50 Kč, k rukám jeho advokáta titul jméno příjmení ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci k rukám jeho advokáta titul jméno příjmení náklady odvolacího řízení ve výši 21 832,50 Kč, ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení před okresním soudem v částce 150 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení před okresním soudem v částce 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen nahradit České republice na účet Krajského soudu v Hradci Králové náklady odvolacího řízení v částce 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto výroku.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 16. 10. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci výroku I. rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 15 475 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 475 Kč od 16. 10. 2019 do zaplacení (výrok II.), uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení k rukám jeho zástupce titul jméno příjmení v částce 28 829,07 Kč do 15 dnů od právní moci výroku III. rozsudku (výrok III.), uložil žalovanému povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení v částce 450 Kč do 15 dnů od právní moci výroku IV. rozsudku (výrok IV.), žalobkyni uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích náklady řízení v částce 150 Kč do 15 dnů od právní moci výroku V. rozsudku (výrok V.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 62 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jdoucím od 16. 10. 2019 do zaplacení s tvrzením, že žalovaný byl u ní zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne datum na pracovní pozici řidič motorových vozidel/opravář. Dne 6. 9. 2019 žalovaný v rámci plnění svých pracovních úkolů jel s nákladním vozidlem žalobkyně zn. značka vozidla značka vozidla značka vozidla, registrační značka, po dálnici. V důsledku zanedbání povinností žalovaného jako řidiče došlo k uvolnění kol na zadní nápravě a jejich následnému poškození. Nezbytná oprava byla vyúčtována fakturou číslo ze dne datum na částku 62 375 Kč, kterou žalobkyně uhradila. Dle mzdového výměru žalovanému náležela měsíční mzda ve výši 14 740 Kč hrubého, tedy čtyřapůlnásobek průměrné mzdy žalovaného činí 66 330 Kč.

3. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný porušil povinnost vyplývající pro něho z pracovně právních předpisů, a to přinejmenším povinnost prevenční ve smyslu ustanovení § 249 odst. 1 a 2 zákoníku práce ve spojení s povinností dle § 301 písm. d) zákoníku práce, které ukládají povinnost zaměstnanci vyhýbat se situacím, které podle obecných zkušeností mohou vést ke vzniku škody. Okresní soud přisvědčil argumentaci žalobkyně, že přiměřeným požadavkem je, aby zaměstnanec při plnění pracovních úkolů, nebo v přímé souvislosti s ním zachovával vždy takový stupeň pozornosti, který po něm lze vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat. Byť v žádném právním předpise není upravena konkrétně povinnost řidičů, jak provádět kontrolu vozu před jízdou, žalovaný je profesionální řidič, který vykonal příslušnou odbornou profesní zkoušku a při vědomí, že před cestou byla prováděna na vozidle generální oprava spojená se sejmutím kol, mohl a měl předvídat vznik škody, pokud nebude v dostatečné míře kontrolovat dotažení kolových matic. Svědek jméno příjmení žalovaného výslovně poučil o nutnosti dotahovat kola během jízdy. Není zde žádná skutečnost, která by výpověď tohoto svědka vyvracela. Žalovaný sám vypověděl, že už při vjezdu na dálnici ucítil na volantu zvláštní vibrace. Znalec titul jméno příjmení v písemně podaném posudku a při výslechu před soudem jednoznačně uvedl, že vibrace jsou projevem rozvolnění šroubového spoje a adekvátní reakcí je okamžité zastavení i při jízdě na dálnici. Dále znalec logicky a přesvědčivě vysvětluje, že žalovaný škodě mohl zabránit přitažením kolových matic klíčem. Tím byl řádně vybaven, jak bylo prokázáno výpověďmi jméno příjmení a jméno příjmení. Dle okresního soudu nedodržení zásad pracovně právní prevence zakládá obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu jako majetkovou újmu na straně zaměstnavatele. Pokud jde o výši škody, vyšel okresní soud ze znaleckého posudku znalce titul jméno příjmení, který srozumitelně zdůvodnil závěr o výši skutečné škody v částce 46 900 Kč za situace, kdy oprava byla prováděna v jiném než autorizovaném servisu a použity byly repasované a nikoli originální náhradní díly. Okresní soud dále vysvětlil, že ze znaleckého posudku titul jméno příjmení plyne příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaným jako zaměstnancem a vznikem škody jako majetkové újmy na straně žalobkyně. Okresní soud tedy vyhověl žalobě co do částky 46 900 Kč, která nepřesahuje u žalovaného částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým z nedbalosti způsobil škodu ve smyslu ustanovení § 257 odst. 1 zákoníku práce, a to se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Ve zbývajícím rozsahu okresní soud žalobu zamítl. Při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky postupoval okresní soud dle ustanovení § 142 odstavec 2 o.s.ř. Neshledal důvod pro postup dle § 142 odstavec 3 o.s.ř., neboť předmětem znaleckého posudku titul jméno příjmení nebyla pouze výše plnění, ale také posouzení příčinné souvislosti ve vztahu k základu nároku. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobkyně měla ve věci úspěch co do 75 % vzhledem k celku, žalovaný co do 25 % vzhledem k celku, přičemž jeho úspěch je neúspěchem žalobkyně. Při odečtení úspěchu a neúspěchu v řízení přiznal žalobkyni právo na 50 % nákladů řízení.

4. Proti výrokům I., III. a IV. rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Uvedl, že mu bylo známo, že předmětný automobil byl v servisu. Neznal však rozsah provedených prací. Není pravdou, že by byl ústně poučen jméno příjmení o nutnosti přitahovat kola po ujetí 25 až 50 kilometrů. Tato povinnost není nikde písemně stanovena, je to pouze doporučení, které se uvádí při profesním školení. V případě defektu kola se musí dotažení vyměněného kola zkontrolovat po ujetí nějaké vzdálenosti, uvádí se zhruba 50 kilometrů. To se zdůvodňuje tím, že při výměně kola mimo servis nelze zaručit, že vyměněné kolo je dobře usazeno a že v jeho dosednutí nebrání žádná nečistota. Právě proto je nutno po ujetí kratší vzdálenosti řádné dotažení šroubů kola zkontrolovat. On však žádné kolo neměnil a o povinnosti nějakého opětovného dotahování šroubů kol nevěděl. Předmětné vozidlo mu bylo předáno asi dva dny před nehodou. Do nehody ujel přes 100 kilometrů. Je přesvědčen, že k uvolnění šroubů kol muselo dojít nějakou technickou závadou, před jízdou dotažení šroubů kol kontroloval a nezjistil, že by nebyla dotažena. Jel z obec do obec a zpět, což představuje vzdálenost zhruba 60 kilometrů. Dle jeho názoru není možné, aby za takto krátkou ujetou vzdálenost došlo k uvolnění šroubů. Je držitelem profesního průkazu řidiče a ze školení na profesní průkaz ví, že před jízdou je potřeba zkontrolovat technický stav vozidla, včetně dotahování kol, to před předmětnou jízdou udělal. Rozhodně nebyl v žádném případě upozorněn, že by měl kontrolu dotažení šroubů kol provádět každých 25-50 km. Nemůže nést odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku technické poruchy či materiálové vady. Nebyl ani seznámen s rozsahem opravy vozidla. Bylo mu řečeno, že auto je po servisu a generální opravě. Předpokládal, že servis vozidla a jeho oprava proběhla ve značkovém servisu, kde ručí za svou práci a poskytují na ni určitou záruku. Je přesvědčen, že žalobkyně neprokázala, že jí jako zaměstnanec způsobil škodu porušením svých pracovních povinností. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil (zjevně míněno změnil) a žalobu zamítl a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.

5. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že se ztotožňuje se závěry okresního soudu a se závěry znaleckého zkoumání. Zopakovala, že žalovaný porušil svoji povinnost vyplývající pro něho z pracovněprávních předpisů, když vzhledem k vykonané profesní zkoušce řidiče mohl a měl vědět, že po provedené generální opravě spojené se sejmutím kol je nutné kontrolovat dotažení kolových matic. Žalovaný mohl vzniku škody zabránit, pokud by dotáhl kolové matice. Nedodržením zásad pracovně právní prevence zakládá obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu jako majetkovou újmu na straně zaměstnavatele. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným.

7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí, včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; proto na ně pro stručnost odkazuje.

8. Odvolací soud dále zopakoval důkaz výslechem svědka jméno příjmení, důkaz výslechem jméno příjmení provedený dle § 126a odst. 1 o.s.ř. Odvolacím soudem byl vyslechnut i znalec titul jméno příjmení.

9. Tyto důkazy ničeho na skutkovém stavu tak, jak byl zjištěn okresním soudem, nezměnily.

10. Svědek jméno příjmení setrval na tom, že žalovaný byl důrazně upozorněn na nutnost dotažení kol, řidič by navíc měl rychle poznat, že kola nejsou dotažena.

11. Z výslechu jméno příjmení bylo zjištěno, že žalovaný zůstal stát až za benzínovou pumpou. Při předestření fotografie poškozeného soukolí upozornil na roztavené šrouby, oděrky od disku.

12. Znalec titul jméno příjmení setrval na závěrech písemného znaleckého posudku a na tom, co uvedl před okresním soudem při výslechu. Po předestření fotografie založené ve spise na č.l. 98 popsal, že jde o následek rozvolnění šroubového spoje, kdy se vůle pro šroub v disku zvětší. Pokud řidič pozoruje vibrace na volantu, může být důvodem třeba nesprávné umístění nákladu, vada řízení či píchlé kolo. Každopádně je v takové situaci třeba hned zastavit, a to i na dálnici. Pokud by žalovaný provedl v pondělí před nehodou dotažení kol a každý den by vše kontroloval, kola by ve středu neupadla.

13. Dle § 5 odstavec 1 písmeno a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je řidič povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky, stanovené zvláštním předpisem a dle písmena e) téhož ustanovení zákona je povinen odstranit na místě závadu, zjistí-li během jízdy, že vozidlo nebo náklad nesplňuje stanovené podmínky uvedené v § 52; nemůže-li tak učinit, smí v jízdě pokračovat přiměřenou rychlostí jen do nejbližšího místa, kde lze závadu odstranit; přitom musí učinit takové opatření, aby během jízdy nebyla ohrožena bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a nedošlo k poškození pozemní komunikace ani životního prostředí.

14. Dle § 301 zákoníku práce je povinností zaměstnance a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených, vydaných v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy, vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy, vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

15. Dle § 249 odst. 1 zákoníku práce, je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen škoda), nemajetkové újmě, ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Dle odst. 2 téhož ustanovení zákona, je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit brání-li mu v tom důležitá okolnost, nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo jinou fyzickou osobu.

16. Dle § 250 odst. 1 zákoníku práce, je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

17. Dle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Dle odst. 2 téhož ustanovení zákona výše požadované náhrady škody, způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.

18. Dle § 262 zákoníku práce, výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel; způsobil-li škodu vedoucí zaměstnanec, který je statutárním orgánem, nebo jeho zástupce sám, nebo společně s podřízeným zaměstnancem, určí výši náhrady škody ten, kdo statutární orgán nebo jeho zástupce na pracovní místo ustanovil.

19. Dle § 272 zákoníku práce při určení výše škody na věci se vychází z obvyklé ceny v době poškození nebo ztráty a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

20. Dle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný výdělek, nestanoví-li pracovně právní předpisy jinak.

21. Dle § 264 zákoníku práce z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody přiměřeně snížit.

22. Na základě skutkových zjištění okresního soudu a s přihlédnutím k doplnění dokazování v odvolacím řízení dospěl odvolací soud k závěru, že není pochyb o tom, že žalovaný při plnění pracovních úkolů nezachoval takový stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem k dané situaci profesionálního řidiče nákladního motorového vozidla rozumně požadovat a který je, objektivně vzato, způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na zdraví a majetku. Zaměstnanci sice neplyne z ničeho povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody a tím vznik škody zcela vyloučit. Ovšem v dané věci jde o situaci, jejíž vznik může předvídat i řidič neprofesionál. Žalovaný je přitom řidičem s profesním průkazem, navíc šlo o situaci, kdy na vozidle byla několik dní před nehodou prováděna oprava spojená s demontáží a následnou montáží kol. Situaci mohl žalovaný snadno zabránit, a to kontrolním přetažením kolových matic klíčem na kola před jízdou. Ke škodě ostatně nemuselo vůbec dojít, nebo by byla její výše škody zřejmě i menší, pokud by žalovaný v souladu s povinnostmi plynoucími mu z ustanovení § 5 odst. 1 zákona číslo 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, po zaregistrování vibrací vozidlo odstavil bez zbytečného časového odkladu. V jednání žalovaného spatřuje okresní soud a ve shodě s ním i soud odvolací nedodržení zásad obecné pracovněprávní prevence, tedy porušení právní povinnosti, které v případě vzniku škody zakládá za splnění dalších předpokladů obecnou odpovědnost zaměstnance za škodu podle § 250 zákoníku práce.

23. Jelikož se okresní soud nezabýval tím, zda jsou v rozhodované věci dány důvody pro moderaci ve smyslu § 264 zákoníku práce, provedl toto posouzení odvolací soud. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 674/2007 plyne, že ustanovení upravující moderační právo soudu přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Důvody zvláštního zřetele hodné pro snížení náhrady škody jsou demonstrativně definovány tak, že lze přihlédnout kupříkladu k okolnostem vzniku škody, k formě a míře zavinění škody zaměstnancem a podobně, tedy ke skutečnostem, které tvrdí účastníci, anebo které v řízení vyšly najevo v jiných souvislostech, aniž by je účastníci uváděli. Vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. V dané věci soud důvody pro moderaci nehledal.

24. Odvolací soud vážil, že žalovaný je cizí státní příslušník a mohla by zde být mezi účastníky určitá jazyková bariéra. Ovšem v řízení vyšlo najevo, že žalovaný již v České republice žije delší dobu. Při jednáních odvolacího soudu byl schopen formulovat v českém jazyce srozumitelným způsobem svá stanoviska. Dle odvolacího soudu tedy skutečnost, že žalovaný je cizinec, nemohla výrazným způsobem přispět ke vzniku škody tím, že by žalovaný ne zcela rozuměl tomu, jak má o vozidlo pečovat či co se s vozidlem v průběhu jeho zaměstnání dělo. Ostatně v řízení vyšlo najevo, že žalovaný získal průkaz profesní způsobilosti až v České republice, tedy v českém jazyce absolvoval příslušná školení a testy.

25. Ani samotné okolnosti dopravní nehody a tedy vzniku škody nevedly odvolací soud k uplatnění moderačního práva. Žalovaný před okresním soudem po poučení dle § 131 odst. 2 o.s.ř. vypověděl, že už při vjezdu na dálnici a dosažení rychlosti 80 kilometrů v hodině ucítil na volantu zvláštní vibrace. I řidič neprofesionál by takovou situaci měl správně vyhodnotit jako důvod pro zastavení bez zbytečného odkladu. Zde se navíc jednalo o vznik situace při jízdě na dálnici a k tomu jsou na ní zbudovány odstavné pruhy. Pokud se žalovaný rozhodl věc řešit tak, že zastaví až na nejbližší čerpací stanici, nepočínal si tak, jak by si řidič s profesním průkazem počínat měl.

26. Odvolací soud proto ze všech shora uvedených důvodů rozsudek okresního soudu dle § 220 o.s.ř. změnil, jen pokud jde o lhůtu k plnění, kdy žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř. umožnil plnění ve splátkách. Jinak odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

27. Důvodem pro plnění ve splátkách je to, že žalovaný byl u žalobkyně zaměstnán krátkou dobu, jde navíc o cizího státního příslušníka. Dle odvolacího soudu lze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby strpěla, že požadované plnění, se stane ve splátkách, nezaloží to nespravedlivou rovnováhu mezi zájmy sporných stran.

28. Dle § 224 odst. 1 a odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl odvolací soud po změně rozsudku znovu o náhradě nákladů řízení před okresním soudem a dále rozhodl i o náhradě nákladů odvolacího řízení.

29. Pokud jde o náklady řízení před okresním soudem, vyšel okresní soud správně z toho, že zde nejsou předpoklady pro aplikaci § 142 odst. 3 o.s.ř. Důvody pro takový postup byly dány v případě, že by výše plnění závisela na znaleckém posudku, tedy žalobkyně by při podání žaloby neznala přesnou výši škody a znát nemohla a vyčíslil by ji teprve znalec v průběhu řízení. Zde ovšem znalecký posudek byl i podkladem hodnocení, zda nárok vznikl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 4. 1975, sp. zn. 5 Cz 11/75). Je tedy správný závěr okresního soudu, že na místě je postup dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Okresní soud vycházel správně z odměny za jeden úkon právní služby ve výši 3 620 Kč, což odpovídá předmětu sporu a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif. Správný je i závěr okresního soudu, že žalobkyně byla úspěšná co do 75 % (46 900 Kč z 62 375 Kč), ve zbytku úspěšná nebyla a při odečtení úspěchu a neúspěchu jí náleží právo na 50 % nákladů účelně vynaložených. Takovými náklady ovšem nejsou veškeré úkony, které okresní soud v odůvodnění rozsudku uvedl. Podání ze dne 20. 5. 2021, v němž zástupce žalobkyně sděluje okresnímu soudu, že nenavrhuje, aby byl znalec titul jméno příjmení vyslechnut, není ve smyslu § 11 advokátního tarifu úkonem, který by bylo možno považovat za podání ve věci samé, ani za jakýkoli úkon vyjmenovaný v § 11 advokátního tarifu, či jemu svou povahou a účelem nejbližší. Tedy takový, který by bylo možno neúspěšnému žalovanému uložit k náhradě. Ostatní úkony a náhrady považuje odvolací soud ve shodě s okresním soudem za žalobkyní účelně vynaložené. Náklady za řízení před okresním soudem spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 2 495 Kč, záloze na znalečné 5 000 Kč, odměně advokáta za 9 úkonů právní služby po 3 620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 28. 2. 2020, a účast u jednání soudu ve dnech 1. 6. 2020, 8. 9. 2021 a 24. 1. 2022, kdy u prvního a třetího jednání délka přesáhla dvě hodiny), náhradě jeho hotových výdajů za 9 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu; dále v cestovném advokáta dne 1. 6. 2020 na trase obec - obec a zpět (vždy celkem 54 km) osobním vozem VW Touareg, registrační značka při průměrné spotřebě paliva nafta motorová 6,6 l /100 km, vyhláškové ceně paliva 31,80 Kč a náhradovém koeficientu 4,20 Kč/km, celkem 340,14 Kč, cestovném advokáta dne 8. 9. 2021 stejným vozidlem při vyhláškové ceně paliva 27,20 Kč a náhradovém koeficientu 4,40 Kč/km v částce 334,54 Kč a cestovném advokáta dne 24. 1. 2022 týmž vozem při vyhláškové ceně paliva 36,10 Kč a náhradovém koeficientu 4,70 Kč/km v částce 382,46 Kč, dále i náhradě za ztrátu času advokáta při těchto cestách za 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odstavec 1 písmeno a) a odstavec 3 citované vyhlášky. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. patří k nákladům i daň z přidané hodnoty vypočtená z odměny a náhrad. Odvolací soud proto dle § 220 o.s.ř. napadený výrok II. rozsudku okresního soudu změnil tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26.457,50 Kč.

30. Dle § 148 o.s.ř., v návaznosti na výsledek řízení před okresním soudem, rozhodl krajský soud znovu i o nákladech státu představovaných znalečným vyplaceným titul jméno příjmení okresním soudem ze státních prostředků (částka 600 Kč). Žalobkyně nese 25 % těchto nákladů (tj. částku 150 Kč), žalovaný pak 75 % těchto nákladů (tj. částku 450 Kč).

31. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl totiž se svým odvoláním neúspěšný. Odměna za jeden úkon právní služby v odvolacím řízení představuje dle § 7 bod 5. advokátního tarifu částku 2 980 Kč Náklady v odvolacím řízení úspěšné žalobkyně spočívaly ve vyjádření k odvolání, písemném podání ze dne 14. 10. 2022 (v obou případech jde o úkony dle § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu). Dále v účasti na jednáních odvolacího soudu ve dnech 10. 10. 2022 a 30. 11. 2022 (v obou případech dle § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu, druhé jednání trvalo déle než dvě hodiny). Dále jsou náklady odvolacího řízení u žalobkyně představovány náhradou hotových výdajů advokáta za 5 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu. Účelně vynaložené je i cestovné advokáta ke dvěma v tomto odstavci specifikovaným odvolacím jednáním vždy na trase obec - obec a zpět (vždy celkem 54 km) osobním vozem VW Touareg, registrační značka při průměrné spotřebě paliva nafta motorová 6,6 l /100 km, vyhláškové ceně paliva 47,10 Kč a náhradovém koeficientu 4,70 Kč/km (částka v obou případech vždy 421,70 Kč) a náhrada za ztrátu času advokáta při těchto cestách za 8 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odstavec 1 písmeno a) a odstavec 3 advokátního tarifu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. patří k nákladům i daň z přidané hodnoty vypočtená z odměny a náhrad. Žalobkyně žádala odměnu i za sepis závěrečného odvolacího návrhu. Zde je ovšem třeba vyjít z toho, že se tak stalo až v rámci vyúčtování nákladů odvolacího řízení, přičemž žalobkyně přednesla závěrečný návrh už při odvolacím jednání dne 30. 11. 2022, za nějž byla odměna přiznána. Odvolací soud nepovažuje úkon právní služby spočívající v sepisu závěrečného návrhu za účelně vynaložený, tedy odměna za něj žalobkyni nenáleží (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). 32. titul jméno příjmení byla odvolacím soudem přiznána za výslech při odvolacím jednání částka 900 Kč Tyto náklady nahradí podle § 148 o.s.ř. státu žalovaný, který byl v odvolacím řízení neúspěšný. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání u Okresního soudu v Pardubicích ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.