18 Co 193/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Víta Pejška a JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o vyklizení, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. dubna 2024 č.j.spis. značka

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému vyklidit mobilní dům umístěný na pozemku číslo v katastrálním území adresa, obec adresa, a to do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok I.) a dále žalovanému uložil nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka k rukám jeho zástupce tituly před jménem jméno FO do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok II.).

2. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala proti žalovanému vyklizení mobilního domu na pozemku p.číslo v obci adresa, katastrálním území adresa, s tvrzením, že je na základě kupní smlouvy ze dne datum výlučným vlastníkem mobilního domu, který žalovaný přes písemnou výzvu nevyklidil. Manželství účastníků trvalo od datum do datum. Úvěr na bydlení od právnická osoba. byl poskytnut dne datum výlučně žalobkyni v době předcházející uzavření manželství. Žalobkyně nesouhlasila s „účelově zdržovacím“ návrhem žalovaného na přerušení řízení. Předmětem vyklizení je pouze mobilní dům, žádný společný závazek, který by byl zajištěn předmětem vyklizení, neexistuje. Mobilní dům není a nikdy nebyl předmětem vypořádání společného jmění manželů. Žalobkyně prokazuje své výlučné vlastnické právo k mobilnímu domu, jehož vyklizení se domáhá, nabývacím titulem – kupní smlouvou, kterou uzavřela svobodná před sňatkem se žalovaným. Původ prostředků použitých na nákup mobilního domu nemá na vznik vlastnického práva žádný vliv. Půjčka ani společně plánovaná budoucnost nezakládá ani z části vlastnické právo k mobilnímu domu. Taková konstrukce žalovaného by byla v rozporu s institutem vlastnictví a jeho nedotknutelnosti. Žalovaný nemá žádná práva k předmětné věci, není oprávněný dům užívat. Opakovaně i písemně byl žalovaný žalobkyní vyzýván, aby mobilní dům vyklidil, avšak dosud tak neučinil. Námitky žalovaného, jak se v průběhu manželství i po něm měl údajně podílet na financování výstavby na pozemku žalobkyně a dalších společných závazcích, je bez významu k otázce užívání mobilního domu.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Namítal, že pořízení mobilního domu bylo předmětem společné dohody vzniklé v době soužití účastníků a byl financován z úvěru, který byl veden jako jejich společný závazek. Navíc mobilní dům žalovaný zrekonstruoval ze svých prostředků. Žalovaný navrhl přerušení řízení do doby pravomocného rozhodnutí v řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. spisová značka (o vypořádání společného jmění manželů vedeném mezi účastníky). Vyklizení mobilního domu považuje žalovaný za předčasné a nyní nežádoucí, když žalovaný dům užívá a zhodnocuje. Nejprve je třeba vypořádat majetkové vztahy ke společnému závazku zajištěnému předmětem vyklizení, následně vlastnické právo k předmětu vyklizení a případné vnosy bývalých manželů. Žalobkyně argumentuje formálním vlastnictví k pozemku a mobilního domu. Žalovaný tvrdí, že nemovitá věc (pozemek) i na něm stojící mobilní dům byly pořízeny oběma účastníky ve vzájemné shodě za společné prostředky. Žalovaný považuje za nespravedlivé, aby mu zůstal dluh a neměl možnost se podílet na vlastnictví domu, pozemku a na zvýšení hodnoty těchto věcí. Argumentace žalobkyně o jejím výlučném vlastnictví je zneužitím práva a takovému jednání by soud neměl poskytnout ochranu. Žalobkyně netvrdila, jaký byl její podíl na pořízení pozemku a mobilního domu. Bez ohledu na vlastnictví byla zřejmá vůle manželů užívat pozemek, mobilní dům a později i dům ke společnému bydlení, proto oběma manželům svědčilo užívací právo. Soud by měl zohlednit dohodu manželů po rozvodu manželství, kdy bylo žalovanému umožněno užívat dotčený pozemek. Žalovaný žalobkyni hradil vodu a elektřinu. Vyklizení žalovaného z mobilního domu by vedlo k ohrožení jeho sociální situace, poškození jeho práv jako uživatele, který dům za svoje prostředky zbudoval.

4. Okresní soud neshledal důvody pro přerušení řízení, a proto návrh žalovaného jako nedůvodný zamítl, a to usnesením ze dne datum (č.l. 59) s poukazem na to, že žalobkyně uzavřela kupní smlouvu na předmětný mobilní dům již v roce 2018, stejně jako související smlouvu o úvěru za účelem financování bydlení, naproti tomu manželství účastníků trvalo v období 20202022.

5. Okresní soud dospěl z provedených důkazů k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně je na základě kupní smlouvy ze dne datum vlastníkem mobilního domu na pozemku p. č. číslo v katastrálním území adresa, který koupila za kupní cenu částka. Manželství účastníků trvalo od datum do datum, když bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem okresního soudu č.j. spisová značka. Žalovaný Jméno zainteresované osoby 1/0 podal u Okresního soudu v adresa dne datum žalobu proti Jméno zainteresované osoby 0/0, o vypořádání společného jmění manželů, když neskončené řízení je vedeno pod sp. zn. spisová značka. Soud nevyhověl návrhu žalovaného na přerušení řízení do skončení řízení o vypořádání SJM účastníků. Žalovaný přes písemnou výzvu předmětný mobilní dům dobrovolně nevyklidil. Žalobkyni byl dne datum, tedy ještě před uzavřením manželství účastníků, poskytnut úvěr na bydlení v celkové výši částka od spol. právnická osoba., předmětem financování byly pozemky p.č. číslo v k.ú. adresa. Účastníci i za součinnosti finanční zprostředkovatelky jméno FO v minulosti uzavřeli smlouvy, a to konkrétně dne datum žalobkyně smlouvu s právnická osoba., o úvěru ve výši částka (financování pozemku v adresa), dne datum žalobkyně smlouvu o poskytnutí úvěru (financování pozemku v adresa) se spol. právnická osoba., dne datum žalobkyně a žalovaný smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru ve výši částka s právnická osoba, a.s., (do výše částka na refinancování úvěru u právnická osoba.), dne datum žalovaný smlouvu o půjčce ve výši částka s právnická osoba, dne datum žalobkyně jako zástavce smlouvu o zřízení zástavního práva k věcem nemovitým (pozemky v k.ú. adresa) s právnická osoba. (věřitel, zástavní věřitel), a úvěrovou smlouvu s věřitelem žalobkyně i žalovaný.

6. Okresní soud vyložil, proč neprovedl další důkazy navrhované žalovaným včetně výslechu svědků (jméno FO, jméno FO – příbuzní žalovaného, jméno FO), které považoval za nadbytečné a nehospodárné, nezpůsobilé zvrátit výsledek tohoto řízení, kde je předmětem vyklizení mobilního domu vlastněného žalobkyní.

7. Okresní soud na daný případ vztáhl následující ustanovení občanského zákoníku (o.z.).

8. Podle ust. § 1011 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen o.z.), vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Podle ust. § 1012 o.z. vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Podle ust. § 1042 o.z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

9. Okresní soud po právní stránce uzavřel, že žalobkyně je vlastníkem mobilního domu na pozemku p. č. číslo v k.ú. adresa, který nabyla kupní smlouvou dne datum. Účastníci uzavřeli manželství dne datum a ke dni datum byli pravomocně rozvedeni (sp. zn. spisová značka). Aktuálně probíhá mezi účastníky u okresního soudu neskončené řízení o vypořádání společného jmění manželů (sp. zn. spisová značka). Žalovaný obývá předmětný mobilní dům bez právního důvodu. Žalobkyně žalovaného neúspěšně písemně vyzvala, aby tento dům ve stanovené lhůtě dobrovolně vyklidil.

10. Okresní soud k obraně žalovaného, jenž namítal, že účastníci pořídili mobilní dům v době společného soužití a byl financován z úvěru, který byl jejich společným závazkem, že žaloba je předčasná (proto navrhoval přerušení řízení, čemuž okresní soud nevyhověl) a považoval za nespravedlivé, aby mu zůstal dluh a neměl možnost užívat dům, uzavřel, že předmětem žaloby na vyklizení je pouze mobilní dům, jehož výlučným vlastníkem je nepochybně žalobkyně. Mobilní dům nemůže být předmětem vypořádání společného jmění účastníků. Ve vztahu k vlastnickému právu žalobkyně je bez významu původ prostředků použitých na koupi domu, případně způsob financování. Z provedených důkazů je tak zřejmé, že žalovaný nemá titul k užívání mobilního domu. Okresní soud dodal, že je v tomto řízení vázán pouze žalobním návrhem a není tak oprávněn řešit vypořádání společných závazků účastníků vzniklých za trvání jejich manželství, když v tomto směru nezbývá než odkázat žalovaného na probíhající řízení o vypořádání společného jmění účastníků.

11. Okresní soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému, aby v zákonné lhůtě dotčený mobilní dům vyklidil.

12. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. (zásada úspěchu ve věci). Procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši částka. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku částka, z odměny advokáta za 7 úkonů právní služby v plné hodnotě mimosmluvní odměny částka za jeden úkon (převzetí věci, sepis žaloby, písemné vyjádření ze dne datum, datum, účast na soudním jednání dne datum, datum, datum) a jednoho úkonu- vyhlášení rozhodnutí - v rozsahu ½ mimosmluvní odměny ve výši částka, tj. částka (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – AT), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta po částka za 8 úkonů právní služby, tj. částka (§ 13 odst. 4 AT), a to včetně 21 % DPH ve výši částka (advokát doložil osvědčení o registraci plátce DPH).

13. Lhůtu k vyklizení i k plnění okresní soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

14. Proti rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Namítal, že shledává celý průběh řízení jako samoúčelný. Již krátce po zahájení řízení požádal soud I. stupně, aby případnou žalobu na vyklizení zamítl a případně řízení přerušil do doby vypořádání SJM obou manželů. Žalovaný v řízení tvrdil a prokázal, že byli se žalobkyní manželé, ze společných prostředků pořídili jak mobilní dům, tak pozemek, na kterém mobilní dům leží. Mobilní dům měl sloužit k zázemí pro stavbu rodinného domu z prostředků obou manželů, kdy tato stavba je v podstatném stadiu dokončení. Žalobkyně se ovšem nedomáhala narovnání SJM, přestože rozvod nabyl právní moci, ale zahájila toto řízení, kterým v zásadě zcela zbytečně zatěžuje soud. Podle původní dohody byli exmanželé dohodnuti že žalovaný dům dostaví a následně se vypořádají. Žalobce výslovně nabízel žalované možnost převzetí domu i na něm váznoucího dluhu, v tuto chvíli jednají o téže možnosti, ale obráceně, tedy o převodu na žalobkyni. Vzhledem ke skutečnosti, že stavba domu vznikla až po uzavření manželství, ze společného dluhu a společných prostředků, je žalobce přesvědčen, že mu svědčí vlastnické právo v SJM k rozestavěné budově na pozemku. Z tohoto důvodu a také z důvodu toho, že nebylo nijak vypořádáno právo manželů na bydlení po dobu po rozvodu je přesvědčen, že mu svědčí přinejmenším právo užívací k rozestavěné budově a v důsledku tak i k pozemku pod ní (byť je evidován jako vlastnictví žalované) a v důsledku tak i k zázemí stavby v mobilním domu, který je hned vedle rozestavěné stavby. Je tedy nepochybné, že soud v řízení o vypořádání SJM (které musel zahájit žalovaný), může rozhodnout o právu žalovaného nadále užívat celou nemovitost.

15. Byť rozhodovací praxe prioritně směřuje k přikázání věci do vlastnictví jednoho z manželů, předpokládá i výjimky, taková možnost je připuštěna např. v rozhodnutí 22 Cdo3565/2013, kdy „Dovolací soud se ztotožňuje s právním závěrem obou soudů, že výjimečným důvodem pro přikázání stavby ve společném jmění manželů stojícího na pozemku jen jednoho z účastníků do podílového spoluvlastnictví účastníků může být s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem daného případu i tíživá finanční situace toho z účastníků, jemuž pozemek pod stavbou náleží. Tíživá finanční situace však musí být podle dovolacího soudu takového charakteru, že tomuto účastníku zabraňuje, aby vyplatil druhému účastníkovi jeho vypořádací podíl, aniž by mu přitom současně reálně hrozily závažné sociální důsledky.“ Žalovaný opakovaně zdůraznil, že s ohledem na příjmy žalované není přesvědčen o tom, že tato bude jak s mobilním domem, tak s rozestavěnou budovou nakládat řádně. Žalobkyně již prodala jejich společný automobil, aniž by vypořádala výtěžek. Žalobkyně se však vypořádání SJM vyhýbala a spoléhala se na to, že soud v tomto řízení vykáže žalobce, čímž bude zcela volně disponovat s pozemkem i rozestavěnou stavbou a v případném SJM již nebude čeho vypořádávat. Žalovaný navrhl, aby okresní soud řízení přerušil až do rozhodnutí soudu ve věci vypořádání SJM. Tento krok je jediný logický, kdy vede k ochraně status quo, kdy žalobkyně v mobilním domě nebydlí, naopak žalovaný investoval čas a prostředky do úprav mobilního domu, pokouší se dokončit stavbu, udržuje pozemek a je to jeho jediný prostor k přebývání. Žalovaný se tak domnívá, že soud nesprávně vyhodnotil skutkový stav, kdy ignoroval, že pozemek samotný, veškeré jeho vybavení a rozestavěná stavba na něm tvoří jednotný celek, který byl pořízen z prostředků manželů a za trvání manželství, resp. v přímé souvislosti s ním.

16. S ohledem na skutkový stav měl soud vyhodnotit, že je nezbytné, aby došlo nejprve k vypořádání SJM, kdy je evidentní, že žalovanému svědčilo a svědčí užívací právo k mobilnímu domu a nezaniklo ani rozvodem manželství. Soud tak učinil v důsledku nesprávný právní závěr.

17. Soud také procesně pochybil v tom, že nevyhověl návrhu žalovaného na přerušení řízení, kdy řízení o vypořádání SJM již bylo zahájeno a lze očekávat, že bude v řádech měsíců dokončeno, pokud se strany sporu nedohodnou smírně.

18. Cílem soudní ochrany má být spravedlivé uspořádání vztahů a vypořádání sporných práv a povinností. Pokud se některý z exmanželů spoléhá na účelovou žalobu s úmyslem vyhnout se spravedlivému vypořádání společného jmění, a přitom bylo prokázáno, že již probíhá řízení o vypořádání, bylo rozhodnutí soudu I. stupně předčasné a žaloba měla být zamítnuta jako nedůvodná/předčasná.

19. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalovaný soustavně obstruuje tím, že se nedostavuje k jednání, opakovaně žádá o odročení, neustále poukazuje na nemovitý majetek žalobkyně (pozemky, rozestavěnou stavbu rodinného domu), který však s vyklizením mobilního domu vůbec nesouvisí. Předmětem řízení je pouze a výlučně mobilní dům, a nikoli pozemek či rozestavěná stavba (nehledě na to, že i onen pozemek, na který žalovaný poukazuje, byť není předmětem vyklizení, je ve výlučném majetku žalobkyně, neboť ta jej nabyla v době před sňatkem se žalovaným). Žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětnému mobilnímu domu kupní smlouvou ze dne datum, zatímco manželství účastníků trvalo od datum do datum). Je proto zcela bezpředmětné tvrzení žalovaného o údajném původu prostředků na pořízení mobilního domu, když toto tvrzení nemůže mít jakýkoli vliv na otázku vzniku a trvání vlastnického práva žalobkyně k předmětné věci. Nadto poukázala na to, že žalovaným zmiňované prostředky od právnická osoba byly ve skutečnosti poskytnuty výhradně žalobkyni, a to na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení ze dne datum uzavřené výlučně mezi žalobkyní a právnická osoba. dávno před uzavřením manželství. Proto je správný závěr okresního soudu, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný užívá mobilní dům žalobkyně, aniž by mu k tomu svědčil právní titul. Navrhla potvrzení věcně správného rozsudku okresního soudu.

20. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání přezkoumal napadený rozsudek (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání žalovaného neshledal opodstatněným z dále uvedených důvodů.

21. Krajský soud předně uvádí, že k jednání odvolacího soudu na den datum byl volán žalovaný a jeho tehdejší advokát tituly před jménem jméno FO (společným vzorem o.s.ř.) ještě v době (předvolání doručeno datum), než advokát žalovaného dne datum v nočních hodinách oznámil ukončení právního zastoupení žalovaného (pro nedostatek součinnosti), k němuž mělo dojít již v září 2024. Bylo tak povinností advokáta učinit vše pro to, aby se žalovaný o konání jednání odvolacího soudu dozvěděl a mohl se ho účastnit. Proto krajský soud projednal věc bez přítomnosti žalovaného. Až po vyhlášení rozsudku žalovaný zaslal soudu omluvu z jednání, v níž uvedl, že se nemůže zúčastnit jednání ve věci vyklizení mobilního domku v adresa. Právní zástupce mu vypověděl zastupování a on osobně se není schopen sám obhajovat. Doposud se mu nezdařilo zajistit si jiného advokáta, má domluveno jednání s jméno FO z advokátní kanceláře v adresa, s nímž se dle svého přesvědčení domluví na zastupování. Podání neobsahuje výslovnou žádost o odročení jednání, které by s ohledem na doručení podání až po skončení jednání, při němž byl vyhlášen tento rozsudek, nebylo lze vyhovět. Omluvu žalovaného navíc nepovažuje krajský soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti za včasnou ani důvodnou.

22. Krajský soud převzal skutková zjištění okresního soudu, která učinil z jím provedených důkazů popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku a pro stručnost na ně může jen odkázat. Okresní soud pak vyložil, proč neprovedl některé žalovaným navržené důkazy (výslechy svědků jméno FO a jméno FO a jméno FO), které měl s ohledem na předmět řízení za zcela nadbytečné a nezpůsobilé zvrátit výsledek řízení. Jde o příbuzné a rodinného přítele žalovaného, kteří se měli vyjádřit k údajné vůli účastníků k nakládání s domem (stavbou rodinného domu) v souvislosti s vypořádáním SJM účastníků.

23. Žalobkyně v řízení prokázala, že je výlučným vlastníkem předmětného mobilního domu, který nabyla před uzavřením manželství se žalovaným. Původ prostředků na zaplacení kupní ceny nemá vliv na vzniklé vlastnické právo k předmětu řízení a není se touto otázkou třeba dále zabývat. Žalovaný naproti tomu neprokázal (jím tvrzenou dohodu účastníků po rozvodu manželství), že by mu svědčilo právo k užívání mobilního domu (věci movité) a mobilní dům přes výzvu žalobkyně nevyklidil. Je pak třeba poznamenat, že žalobkyně je vlastníkem pozemků číslo, číslo ú. adresa, na základě kupní smlouvy z datum s právními účinky vkladu do katastru k datum (viz čl. 128 spisu), tedy i pozemku, kde je její mobilní dům umístěn, přičemž nejde o součást pozemku na rozdíl od stavby rodinného domu. Je tak zjevné, že žalobkyně nabyla také vlastnické právo k označeným pozemkům ještě před uzavřením manželství (manželství vzniklo datum) se žalovaným. Konečně žalovaný nesporoval, že pozemek (rozuměno pozemky) byl formálně zakoupen žalobkyní, avšak ze společných (půjčených) prostředků účastníků.

24. Protože předmět tohoto řízení není součástí nevypořádaného společného jmění účastníků (§ 709 a násl. o.z.), okresní soud správně zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o vypořádání společného jmění účastníků jako bývalých manželů. Veškerá argumentace žalovaného (že stavba domu vznikla až po uzavření manželství a ze společného dluhu a společných prostředků, že mu svědčí vlastnické právo v SJM k rozestavěné budově na pozemku, že mu svědčí právo užívací k rozestavěné budově a v důsledku tak i k pozemku pod ní, byť je evidován jako vlastnictví žalované, a v důsledku tak i k zázemí stavby v mobilním domu, který je hned vedle rozestavěné stavby, a že může nadále užívat celou nemovitost) zůstala v rovině tvrzení a pro řízení o vyklizení předmětného mobilního domku jako věci movité je v zásadě právně nerozhodná. Proto odvolací soud shledává odvolání žalovaného, v němž je tato argumentace znovu uvedena, nedůvodným.

25. Okresní soud poučil žalovaného dle § 118a o.s.ř., aby tvrdil a navrhl důkazy ke zpochybnění nároku žalobkyně na vyklizení mobilního domu. Žalovaný navrhl řadu důkazů k otázce financování pozemků v adresa včetně na nich postavené stavby rodinného domu (jako součást pozemku) a mobilního domu. K otázce práva užívání mobilního domu žalovaným nesměřoval žádný z navržených a provedených důkazů, neboť navržení svědci, otec a bratr žalovaného a rodinný přítel p. jméno FO, se měli toliko vyjádřit k vůli účastníků v nakládání s domem v souvislosti s tvrzením žalovaného ve vztahu k vypořádání SJM účastníků.

26. Krajský soud proto sdílí právní závěry okresního soudu, vycházející z aplikace správného hmotněprávního předpisu (§ 1042 o.z.).

27. Pokud pak žalovaný uváděl, že předmětný mobilní dům měl rekonstrukcí zhodnotit, tato skutečnost (i pokud by byla prokázána) nemá vliv na vzniklé vlastnické právo žalobkyně k tomuto mobilnímu domu a nezakládá žalobci právo na jeho užívání. Náhrada toho, co ze společného majetku účastníků bylo případně vynaloženo na výhradní majetek účastníka v rámci vypořádání SJM (event. případné obohacení žalobkyně z tohoto důvodu), není předmětem tohoto řízení.

28. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to včetně výroku o nákladech řízení, když pro stručnost odkazuje na odůvodnění nákladového výroku ze strany okresního soudu 29. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Žalovaný v odvolacím řízení neuspěl a je proto povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení v rozsahu dvou úkonů právní služby advokáta po částka (§ 7 a § 9 odst. 1 AT), 2 paušálních náhrady hotových výloh po částka (§ 13 odst. 4 AT) a zvýšení odměny a náhrad o 21 % DPH, celkem v částce částka, kterou krajský soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni k rukám jejího advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Krajský soud dodává, že nepřehlédl, že žalobkyně nejprve vyčíslila odměnu advokáta za úkon právní služby dle ust. § 9 odst. 1 AT a až po vyhlášení rozsudku okresního soudu ve svém podání uplatňovala odměnu za úkon právní služby z ceny předmětu vyklizení (dle kupní smlouvy z datum z částky částka). Okresní soud však vycházel z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 AT ve výši částka jako sběrného ustanovení pro věci penězi neocenitelnými nebo ocenitelnými jen s nepoměrnými obtížemi. Žalobkyně proti nákladovému výroku odvolání nepodala a v odvolacím řízení navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Proto i odvolací soud vycházel z ocenění tarifní hodnoty dle § 9 odst. 1 AT, přičemž má za to, že ocenění movité věci po více než 6 letech jejího užívání původní cenou bez dalšího převzít nelze a současné ocenění by vyžádalo další náklady, a to i pro evidentní zásahy do věci, jak se podávají z vyobrazení v obsahu spisu (č.l. 130). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v Pardubicích, a to jen z důvodů uvedených v § 237 o.s.ř. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR se sídlem v Brně.