18 Co 351/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Víta Pejška a soudců Mgr. Petra Horáka a JUDr. Aleny Pokorné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 575 612,38 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 7. 2025, č.j. 20 C 25/2025-80,

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadené části výroku II., v níž okresní soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a ve výroku III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, do třiceti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku (výrok I.), co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 7,29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zamítl žalobu (výrok II.) a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Citovaným rozsudkem rozhodoval okresní soud o žalobě, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 7,29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Svůj nárok opírala o smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření reg. č. , č. účtu, /01, která byla uzavřena mezi , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne , datum, . Na základě uvedené smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr na bydlení ve výši , částka, , který byl v prvé fázi až do přidělení cílové částky úvěrem překlenovacím, následně se měl transformovat na úvěr ze stavebního spoření. Žalovaný byl povinen z poskytnutých prostředků hradit smluvní úrok ve výši 7,29 % ročně a hradit další související náklady úvěru a poplatky. Dostal se ovšem do prodlení s úhradou více než dvou splátek, což vedlo k zesplatnění úvěru právním předchůdcem žalobkyně k datu , datum, . Právní předchůdce žalobkyně následně svou pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu předmětné úvěrové smlouvy postoupil na žalobkyni. Ta se domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, a poplatků ve výši , částka, , vedle toho požadovala běžící smluvní úrok z částky odpovídající dlužné jistině za dobu ode dne následujícího dni zesplatnění úvěru do zaplacení a běžící zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky za totéž období.

3. K výzvě okresního soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Jeho osobu kontroloval ve svém interním systému, v registru SOLUS, činil dotazy do NRKI/BRKI, nezjistil přitom žádné negativní výsledky. Z žalovaným předloženého dokladu bylo zjištěno, že žalovaný měl v období od , datum, do , datum, příjmy ze závislé činnosti ve výši , částka, měsíčně, současně bylo ověřeno, že neměl žádnou vyživovací povinnost, nebylo s ním jednáno o skončení pracovního poměru a jeho pracovní poměr u stávajícího zaměstnavatele trval od , datum, . Na svůj dluh z předmětné úvěrové smlouvy žalovaný uhradil celkem , částka, .

4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání, které okresní soud ve věci nařídil a k němuž byl žalovaný řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. Okresní soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Okresní soud z žalobkyní předložené smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, jakož i ze související smluvní dokumentace a předloženého výpisu z účtu zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným dne , datum, uzavřel uvedenou smlouvu, na jejímž podkladě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, . Úvěrový vztah měl dvě fáze. V první fázi se jednalo o překlenovací úvěr, který trval od uzavření smlouvy do přidělení cílové částky. Následovat měla druhá fáze úvěru, kterou bylo poskytnutí úvěru ze stavebního spoření. Tato fáze měla trvat od přidělení cílové částky do celkového splacení úvěru. Úvěr byl poskytnut za účelem získání objektu k bydlení č.p. , číslo, na pozemku parc. č. St. , číslo, k. ú. , adresa, , v dražbě a jeho následné modernizace. Žalovaný se zavázal do přidělení cílové částky úvěr splácet ve splátkách po , částka, měsíčně a současně ukládat měsíčně vklady v minimální výši , částka, na účet stavebního spoření. Následně po přidělení cílové částky do úplného splacení úvěru měl hradit měsíčně , částka, na úvěrový účet. Úroková sazba byla pro fázi překlenovacího úvěru stanovena na 4,89 % ročně, pro fázi úvěru ze stavebního spoření na 3,10 %. Dopisem z , datum, následně právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému výši nové úrokové sazby, která činila 7,29 % a byla platná pro splátky splatné od , datum, . Žalovaný úvěr vyčerpal v třech tranších, dne , datum, mu bylo vyplaceno , částka, a , částka, a dne , datum, 140 000 Kč.

6. Z protokolu o ověření schopnosti žadatele splácet, jakož i ze souvisejícího analytického reportu předloženého žalobkyní bylo dále okresním soudem zjištěno, že žalovaný doložil příjem daňovými přiznáními za období posledních tří let a že právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházel z toho, že příjem žalovaného činí , částka, měsíčně, celková suma jeho existujících závazků činí , částka, , a to včetně požadovaného úvěru, mezi výdaji žalovaného současně byla zohledněna částka životního minima ve výši , částka, . Právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaný disponuje volnými prostředky ve výši , částka, . Žalovaný měl v uvedené době několik nesplacených dluhů, jejichž výše se pohybovala v řádu milionů korun.

7. Z výzvy z , datum, okresní soud dále zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovanou k okamžitému splacení zbývající části úvěru ve výši , částka, ve lhůtě do , datum, s poukazem na to, že žalovaný nehradil řádně a včas splátky úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, pak bylo zjištěno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne , datum, . Okresní soud provedl rovněž důkaz předžalobní výzvou z , datum, , z níž zjistil, že žalovaný byl zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši , částka, a upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu.

8. Po právní stránce okresní soud hodnotil spor účastníků zejména podle § 2395 a § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen „o. z.“), na věc pak aplikoval též příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, (dále jen „ZSÚ“), tedy v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, a to především ust. § 86 a § 87 ZSÚ. Uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, která byla svým charakterem smlouvou spotřebitelskou. Právní předchůdce žalobkyně byl tedy povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného sjednaný úvěr splatit. Přitom se ve smyslu relevantní judikatury, kterou okresní soud konkrétně citoval, nemohl spoléhat v tomto směru pouze na tvrzení žalovaného, nýbrž měl sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda žalovaný jakožto spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření tvrzení žalovaného s tím, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě k náležitému prověření jeho úvěruschopnosti postačující. Okresní soud poukázal i na judikaturu Evropského soudního dvora, konkrétně na jeho rozsudek z , datum, , sp. zn. C-679/18, podle kterého by měly být články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, , o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS, vykládány v tom smyslu, že vnitrostátním soudům ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumaly, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodily důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky článku 23 dané směrnice. Zmíněné články mají být současně vykládány tak, že brání vnitrostátní úpravě, aby sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, které je spojeno s neplatností úvěrové smlouvy a povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, navázala na podmínku, že spotřebitel neplatnost smlouvy namítne. Okresní soud ve světle citovaných závěrů uzavřel, že ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, které řeší důsledek porušení povinnosti poskytovatele úvěru ověřit úvěruschopnost spotřebitele, je nutné vykládat za použití § 588 o. z. tak, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, což ostatně judikoval i Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. , spisová značka, a potvrdil Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18. Okresní soud na podkladě předložených důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřil měsíční příjmy a výdaje žalovaného, neboť vycházel pouze ze zjištěných výdajů na splácení jiných tehdejších závazků žalovaného, jejichž výše se pohybovala v řádech milionů korun, a z částky životního minima, aniž by fakticky ověřoval, zda výdaje žalovaného skutečně činí pouze , částka, měsíčně. Náklady žalovaného na bydlení, stravu, pojištění, léky, dopravu, aj., pak právní předchůdce žalobkyně vůbec nezjišťoval. Ačkoliv bylo žalobkyni ze strany okresního soudu poskytnuto příslušné procesní poučení, nebyly z její strany předloženy žádné listiny, jimiž by bylo náležité ověření poměrů žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy prokázáno. Právní předchůdce žalobkyně tak podle názoru okresního soudu neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného, což má za důsledek absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ. Za této situace má přitom žalovaný povinnost pouze vrátit zůstatek jistiny úvěru, který v daném případě při zohlednění žalovaným uhrazené částky , částka, činí , částka, .

9. Okresní soud tak s ohledem na shora uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni právě zmiňovaných , částka, , a to ve lhůtě třiceti dnů stanovené podle § 160 o. s. ř., přičemž ve zbývajícím rozsahu podanou žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobkyně má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků a rovněž bez zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z., neboť dlužná jistina úvěru je splatná v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy žalobkyně k plnění, ale od možností žalovaného jako spotřebitele. Nárok na zaplacení úroku z prodlení by pak vznikl žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nové době splatnosti. V této souvislosti odkázal okresní soud na závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, .

10. O nákladech řízení pak okresní soud rozhodl za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, přičemž vysvětlil, že ve věci byl procesně úspěšnější žalovaný. Ten by tudíž měl mít právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady mu však dle obsahu spisu nevznikly, proto mu ani nebyly okresním soudem přiznány.

11. Proti citovanému rozsudku, a to konkrétně pouze proti části jeho výroku II., v níž okresní soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání. V něm výslovně uvedla, že nenapadá závěr okresního soudu o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy, vyjádřila však svůj nesouhlas s názorem okresního soudu, podle kterého dosud nenastalo prodlení žalovaného, a vytkla mu, že jí z toho důvodu nepřiznal nárok na zaplacení požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající doposud nesplacené jistině úvěru. Podle ní nevznikla žalovanému povinnost k vrácení poskytnuté jistiny teprve rozhodnutím soudu, ale daleko dříve, již před podáním žaloby, a to na základě výzvy žalobkyně k vrácení dluhu. Pokud by dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nemohl by okresní soud vyhovět požadavku na její zaplacení. Podle žalobkyně se dluh žalovaného stal splatným po marném uplynutí lhůty deseti dnů od chvíle, kdy se do sféry dispozice žalovaného dostala výzva k plnění odeslaná dne , datum, . Z pohledu žalobkyně nastalo prodlení žalovaného dne , datum, a právě od tohoto data žalobkyni vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. Žalobkyně připomněla, že žalovaný v řízení před okresním soudem netvrdil ani neprokázal, že by neměl možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, kterou mu žalobkyně za tímto účelem poskytla. Neunesl tak v tomto směru břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobkyně proto požadovala, aby odvolací soud v napadené části výroku II. rozsudek okresního soudu změnil a přiznal jí požadovaný zákonný úrok z prodlení.

12. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o. s. ř., rozsudek okresního soudu přezkoumal v odvoláním dotčeném rozsahu, tedy v části odvoláním napadeného výroku II. a závislého nákladového výroku III., a to postupem podle § 212 a § 212a o. s. ř. Odvolání neshledal opodstatněným z následujících důvodů.

14. Odvolací soud vyšel z okresním soudem zjištěného skutkového stavu, který ostatně ani žalobkyně nečinila sporným. Žalobkyně pak v odvolání výslovně uvedla, že nenapadá nosný právní závěr okresního soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného (§ 87 ZSÚ), odvolací soud se tedy touto otázkou v rámci přezkumu odvoláním napadeného rozsudku blíže nezabýval, nicméně na okraj dodává, že s uvedeným závěrem okresního soudu se ztotožňuje.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ ve znění do , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve znění do , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 citovaného paragrafu platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání jsou stěžejní závěry obsažené v okresním soudem citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že tento rozsudek byl na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu konaném dne , datum, přijat k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následujícími právními větami: Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

18. Z odůvodnění citovaného rozsudku Nejvyššího soudu dále vyplývá mimo jiné to, že samotný ZSÚ byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 ZSÚ je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).

19. Z uvedeného plyne, že právní názor žalobkyně, která okamžik vzniku prodlení žalovaného se splněním povinnosti podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ, tedy povinnosti vrátit nesplacenou část jistiny spotřebitelského úvěru, váže na uplynutí lhůty k plnění obsažené v její výzvě odeslané žalovanému dne , datum, , není správný. V řešeném případě byla v důsledku závěru o absolutní neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy nová doba splatnosti zbývající dlužné části jistiny úvěru stanovena okresním soudem ve výroku I. odvoláním napadeného rozsudku. To znamená, že žalobkyni může vzniknout právo na zaplacení úroku z prodlení teprve tehdy, pokud jí žalovaný nezaplatí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené okresním soudem. Z toho důvodu odvolací soud shledal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. věcně správným, a proto jej potvrdil, a to včetně správného závislého nákladového výroku III. (§ 219 o. s. ř.).

20. Odvolací soud dále musel rozhodnout i o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně v odvolacím řízení neuspěla, měla by tedy nahradit jeho náklady úspěšnému žalovanému, ten však zůstal i v rámci odvolacího řízení zcela nečinným a žádné náklady mu nevznikly. Odvolací soud proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.