18 Co 386/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Víta Pejška a soudců Mgr. Miloše Zdražila a JUDr. Aleny Pokorné ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený dne Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A adresa pro doručování: Adresa žalovaného B o určení vlastnictví, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10.9.2025, č.j. 8 C 153/2025–30,

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žaloba, aby soud určil, že od , datum, žalobce není vlastníkem motorového vozidla značky Rover – 400, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud určil, že od , datum, žalobce není vlastníkem motorového vozidla značky Rover – 400, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, (výrok I) a uložil žalovanému nahradit žalobci k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši , částka, (výrok II).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení, že není od , datum, vlastníkem motorového vozidla značky Rover - 400, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, . Uvedl, že na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovaným dne , datum, a úhrady kupní ceny došlo ke dni podpisu smlouvy k převodu vlastnického práva k uvedenému vozidlu. Tvrdil že podle čl. 1.4. kupní smlouvy byl žalovaný povinen zajistit na své náklady přepis předmětu koupě v registru vozidel v zákonné lhůtě, tj. ve lhůtě deseti dnů ode dne podpisu kupní smlouvy. Žalovaný tento přepis nezajistil. S ohledem na dlouhodobou nečinnost žalovaného a nesplnění podmínek pro registraci motorového vozidla žalobce navrhl, aby soud určil, že vlastníkem motorového vozidla dnem podpisu kupní smlouvy není, což umožní následný zápis změny v registru vozidel bez součinnosti žalovaného. Naléhavý právní zájem žalobce je podle jeho názoru dán tím, že mu hrozí reálná újma, neboť je v registru vozidel uveden jako vlastník a provozovatel motorového vozidla, aniž by měl možnost ovlivnit chování řidiče při dodržování pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích, když nový vlastník motorového vozidla své povinnosti neplní. Odpovědnost za případné dopravní přestupky spadá na žalobce, který je v registru vozidel stále veden jako vlastník i provozovatel motorového vozidla, když tento údaj v registru vozidel odporuje skutečnému stavu. Za daných okolností je proto žaloba na určení vlastnického práva k předmětnému vozidlu jediným prostředkem, kterým lze změny údajů v registru silničních vozidel dosáhnout. V této souvislosti žalobce poukázal na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 114/20.

3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Uvedl, že sice dne , datum, podepsal kupní smlouvu, avšak až dodatečně zjistil, že se nejednalo o standardní prodej vozidla, ale o prodej souboru náhradních dílů. Tato skutečnost mu přitom nebyla při uzavření smlouvy nijak jasně sdělena a informace o ní byla ukryta mezi jinými dokumenty, které mu byly předloženy k podpisu. Bezprostředně po převzetí vozidla došlo k jeho selhání, vůz přestal fungovat již první den, což odpovídá tomu, že šlo o vrak, nikoliv o provozuschopné vozidlo. Žalovaný tak vůz nikdy nezačal fakticky provozovat a nebyl přihlášený v registru vozidel. Vztah s žalobcem proto nikdy nepovažoval za platně vzniklý, k převodu vlastnictví podle něj nedošlo. Kupní smlouva je podle názoru žalovaného neplatná pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, popř. pro omyl ohledně skutečného předmětu koupě. Dále uvedl, že uhradil částku, kterou po něm žalobce požadoval k přepisu vozidla, který však měl zajistit žalobce. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl, popř. aby mu nebyla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, neboť žalobce svou nečinností po dobu devíti let a postupem při uzavírání smlouvy zásadním způsobem přispěl k této právní nejistotě a neměl by těžit z vlastního pochybení.

4. Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které připustil, že přepis vozidla byl v tomto případě povinen zajistit žalobce a nikoliv žalovaný. Žalovaný byl ovšem podle čl. 1.4 kupní smlouvy povinen poskytnout nezbytnou součinnost, která měla spočívat v dodání tzv. zelené karty – dokladu o sjednání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a plné moci opatřené úředně ověřeným podpisem kupujícího. Jelikož žalovaný tyto listiny žalobci nedodal, nemohl žalobce zajistit přepis vozidla v registru a do dnešního dne tak je evidován jako jeho vlastník a provozovatel, což ostatně žalovaný ve svém vyjádření potvrzuje. Žalovaným uváděné skutečnosti ohledně technického stavu vozidla nemají na povinnosti žalovaného žádný vliv, nadto je žalovaný žádným způsobem nedokládá.

5. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce jako prodávající se kupní smlouvou uzavřenou dne , datum, zavázal převést na žalovaného vlastnické právo k vozidlu značky Rover - 400, registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, , a žalovaný jako kupující se zavázal vozidlo převzít a zaplatit kupní cenu ve výši , částka, . Ve smlouvě byla sjednána povinnost kupujícího poskytnout prodávajícímu veškerou potřebnou součinnost při provádění změny v registru vozidel a předat prodávajícímu tzv. zelenou kartu a plnou moc s úředně ověřeným podpisem. Žalovaný dne , datum, zaplatil kupní cenu a téhož dne vozidlo převzal. Na nutnost poskytnutí součinnosti při přepisu vozidla byl žalovaný upozorněn v předžalobní výzvě.

6. Naléhavý právní zájem žalobce na určení, že od , datum, není vlastníkem předmětného osobního automobilu, okresní soud dovodil s ohledem na to, že žalobce je dosud evidován v registru vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného motorového vozidla. Je zřejmé, že žalobci hrozí újma spočívající zejména v tom, že odpovídá za případné přestupky spáchané řidičem vozidla při provozu na pozemních komunikacích, aniž by měl možnost toto jakkoliv ovlivnit. V případě určení, že žalobce není vlastníkem automobilu, se žalobce může domoci změny zápisu v registru vozidel ohledně osoby vlastníka a provozovatele vozidla, což by bez rozsudku civilního soudu o určení, že žalobce již není vlastníkem, nebylo možné (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS 114/20). Žalobce proto má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, pomocí kterého může dosáhnout toho, aby stav evidovaný v registru vozidel odpovídal stavu faktickému.

7. Po právní stránce okresní soud dovodil, že k převodu vlastnického práva na žalovaného došlo. Není přitom možné přisvědčit obraně žalovaného, který uvedl, že byl při uzavírání smlouvy uveden v omyl ohledně předmětu převodu, který byl ve skutečnosti pouze souborem náhradních dílů. Tato obrana, kterou žalovaný žádným způsobem nedoložil, totiž zůstala pouze v rovině neprokázaného tvrzení. Žalovaný ani blíže neuvedl, v jakých konkrétních dokumentech, které mu byly předloženy k podpisu, měla být uvedena informace o tom, že vozidlo je ve skutečnosti určeno na náhradní díly. Z dokumentů, které měl soud k dispozici, přitom tato skutečnost nevyplývá. Je pravdou, že v kupní smlouvě i v protokolu o předání vozidla jsou zmínky o vozidlu kategorie D (vozidlo, které je prodáváno jako soubor náhradních dílů), avšak jde pouze o ustanovení pro případ, že předmětem převodu spadá právě do kategorie D (tyto dokumenty navíc obsahují celou řadu dalších variantních ustanovení, která se netýkají konkrétně převáděného vozidla). V kupní smlouvě ani v protokolu o předání vozidla, které měl soud k dispozici, však není nikde uvedeno, že prodávané vozidlo Rover 400 je právě vozidlem spadajícím do kategorie D. Jak bylo uvedeno, žalovaný k prokázání této skutečnosti, která podle něj měla zakládat jeho omyl ohledně předmětu koupě, žádná bližší tvrzení, natož důkazní návrhy, nepředložil. Námitka neplatnosti, kterou žalovaný uplatnil, tak nemohla být úspěšná. Okresní soud proto uzavřel, že došlo k platnému převodu vlastnického práva na žalovaného a že od tohoto okamžiku žalobce nebyl vlastníkem předmětného vozidla. Pokud následně nedošlo k přepisu v registru vozidel, bylo to z důvodu nedostatečné součinnosti ze strany žalovaného, který žalobci neposkytl tzv. zelenou kartu a plnou moc s úředně ověřeným podpisem, ač k tomu byl podle smlouvy povinen. Z uvedených důvodů okresní soud žalobě vyhověl.

8. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání. Namítal, že převzal vozidlo, zaplatil kupní cenu a poskytl veškerou součinnost k přepisu vozidla včetně předání dokladů a zelené karty. Celou dobu byl v dobré víře, že splnil své povinnosti. Proto nesouhlasil ani s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení a namítl promlčení nároku žalobce. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že se žaloba zamítá.

9. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného popřel tvrzení žalovaného o poskytnutí součinnosti k přepisu vozidla. Dále uvedl, že vlastnické právo se nepromlčuje. Navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu.

10. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 o.s.ř.), osobou k němu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné a obsahuje náležitosti dle § 205 odst. 1 o.s.ř., rozsudek okresního soudu z podnětu odvolání a v jeho mezích přezkoumal (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), když přihlížel i k důvodům v odvolání výslovně neuplatněným.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou podrobně popsána v odůvodnění napadeného rozhodnutí včetně důkazních prostředků, o něž se opírají; odvolací soud proto na ně pro stručnost odkazuje.

12. Odvolací soud si ještě vyžádal aktuální zprávu Magistrátu města , adresa, , odboru registru vozidel a řidičů, ze které vyplývá, že předmětné vozidlo je dosud zapsáno v registru vozidel. Provést změnu či odstranění údajů z registru vozidel na základě rozsudku soudu bez určení vlastníka vozidla nelze provést. Vozidlo musí mít vždy vlastníka a provozovatele.

13. Podle § 80 o. s. ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

14. Podle § 1099 o. z. se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

15. Podle § 8a odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka. Dle odst. 2 pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 8 obdobně. Dle odst. 3 o podání žádosti podle odstavce 1 vyrozumí obecní úřad obce s rozšířenou působností bez zbytečného odkladu dosavadního nebo nového vlastníka silničního vozidla, který žádost nepodal, a umožní mu se k žádosti vyjádřit. Má-li dosavadní nebo nový vlastník silničního vozidla, který žádost nepodal, v držení osvědčení o registraci silničního vozidla, vyzve jej obecní úřad obce s rozšířenou působností k jeho předložení a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu.

16. Podle § 8 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se přiloží a/ v případě převodu vlastnického práva osvědčení o registraci silničního vozidla, b/ v případě přechodu vlastnického práva doklad o nabytí vlastnického práva k silničnímu vozidlu a doklady podle písmene a/; k žádosti se nepřikládá osvědčení o registraci silničního vozidla, nemá-li je žadatel k dispozici.

17. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení, na jehož základě nelze provést zápis změny vlastníka silničního vozidla, neboť určeno má být jen pozbytí vlastnictví na straně žalobce k určitému datu, aniž by byl určen vlastník, na kterého bylo vlastnictví převedeno. Takový zápis v registru vozidel zákon nepovoluje.

18. Tzv. „polopřevod“ byl běžnou praxí do , datum, , kdy zákon povoloval odhlášení vlastníka vozidla (tzv. odhláška) s tím, že nový vlastník později podá žádost o přihlášení vozidla na sebe na svém úřadu. Mezitím mohlo vozidlo zůstat i dlouhou dobu v „polopřevodu“. Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, však byl s účinností od , datum, novelizován zákonem č. 239/2013 Sb. tak, že se na základě společné žádosti současně zapisuje nový vlastník a provozovatel. Vozidla bez zapsaného nového vlastníka byla k , datum, administrativně vyřazena z registru vozidel.

19. Pokud Ústavní soud v nálezu sp.zn. Pl. ÚS 114/20 v závěrečném odstavci zmiňuje mimo jiných pokynů, jak interpretovat § 8 a § 8a ústavně souladně, i možnost vydání rozsudku civilního soudu o určení, že dosavadní vlastník není vlastníkem daného vozidla, je třeba si uvědomit, že tento (s ohledem na shora uvedené již tehdy značně problematický) právní názor byl vysloven za účinnosti odlišného znění § 8 odst. 4 zákona.

20. Ve věci správního soudnictví vedené Krajským soudem v Plzni pod sp.zn. , spisová značka, , v níž byl soudem podán návrh k Ústavnímu soudu na zrušení § 8a odst. 2 v části odkazující na § 8 odst. 4 písm. b/ zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, odkazovalo uvedené ustanovení zákona v případě podání žádosti o zápis změny vlastníka jen jedním z účastníků převodu pro nedostatečnou součinnost druhého na § 8 odst. 4 písm. b/ upravující doklady potřebné, jako kdyby se jednalo o přechod vlastnictví, ale těmi byly na rozdíl od dnešní doby nejen doklad o nabytí vlastnického práva, ale dalším odkazem na § 8 odst. 4 písm. a/ zákona i technický průkaz (ledaže ho navrhovatel nemá k dispozici), osvědčení o registraci vozidla (ledaže ho navrhovatel nemá k dispozici), protokol o evidenční kontrole a zelená karta (přesné znění tehdy účinného § 8a odst. 2 a § 8 odst. 4 písm. a/ a b/ zákona – viz odst. 28 nálezu Ústavního soudu). Právě skutečnost, že žadatel jako prodávající po převodu vlastnictví a předání auta nemohl zajistit protokol o evidenční kontrole a neměl logicky ani uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – zelenou kartu, vedl k patové situaci řešené ve správním soudnictví s důsledkem podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení části zákona.

21. Požadavek na předložení protokolu o evidenční kontrole byl z § 8 odst. 4 písm. a/ zákona vyřazen od , datum, novelou provedenou zákonem č. 432/2022 Sb. Vzhledem k tomu, že protokoly o evidenčních kontrolách jsou stanicemi technických kontrol vkládány do informačního systému technických prohlídek, do něhož mají obecní úřady obcí s rozšířenou působností přístup, jevila se povinnost žadatele předkládat protokol o evidenční kontrole k žádosti o zápis změny vlastníka vozidla do registru silničních vozidel jako nadbytečná.

22. Požadavek na doložení pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – zelené karty byl z § 8 odst. 4 písm. a/ zákona vyřazen od , datum, novelou provedenou zákonem č. 31/2024 Sb. Novela souvisela s odstraněním povinnosti prokazovat pojištění odpovědnosti zelenou kartou v případě provozu tuzemských vozidel na území ČR, a to s ohledem na přechod na systém přenosu dat on-line. Obce s rozšířenou působností od té doby při registraci silničních vozidel a evidenčních změnách jako potvrzení o existenci pojištění odpovědnosti využívají informační systém ČKP. Přístup do této databáze mají zajištěn podle § 42 odst. 3 a § 44 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Jen pro případ selhání systému nebo při dovozu či vývozu vozidla se umožňuje prokázat takové pojištění jiným způsobem. Současně s tím dochází i k zjednodušení procesu vyřazování vozidla z provozu v případě zániku pojištění odpovědnosti. Bude-li se nacházet v registru silničních vozidel vozidlo, u kterého nebude informace o existenci pojištění odpovědnosti, obecní úřad obce s rozšířenou působností vyřadí takové silniční vozidlo z provozu.

23. Ze změn zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, účinných od , datum, a od , datum, vyplývá, že žalobci postačuje k podání žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla podle § 8a odst. 2 zákona jen osvědčení o registraci vozidla, má-li je k dispozici, a doklad o nabytí vlastnictví (kupní smlouva). Není pravdou, že zápis změny vlastníka měl zajistit žalovaný jako kupující. Již okresní soud zjistil, že tuto povinnost smluvně převzal za obě smluvní strany žalobce jako prodávající. Ten si měl ponechat ORV až do doby splnění své povinnosti. Součinnost žalovaného byla potřeba, neboť ten měl předložit žalobci zelenou kartu, ale ta se od , datum, nevyžaduje. Žalobce se v době neposkytnutí součinnosti žalovaného předložit zelenou kartu žádného určení nedomáhal. Řízení o určení bylo zahájeno až po nabytí účinnosti změny zákona, kdy součinnost žalovaného není již třeba.

24. Odvolací soud vzhledem k nedostatku právního zájmu žalobce na požadovaném určení změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu zamítl jako nedůvodnou (§ 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř..).

25. Dle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před okresním soudem a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

26. Procesně úspěšnému žalovanému v řízení před okresním soudem náklady nevznikly, a proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznal.

27. Procesně úspěšnému žalovanému v odvolacím řízení vznikly náklady ve výši , částka, (soudní poplatek z odvolání), a proto odvolací soud uložil žalobci nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši , částka, .