8 C 153/2025

Plný text

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Mazlem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o určení vlastnictví

I. Určuje se, že od 19. 7. 2016 žalobkyně není vlastníkem motorového vozidla značky Anonymizováno, registrační značky SPZ, VIN VIN kód.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 22 086 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 15. 4. 2025 se žalobkyně domáhala určení, že není od 19. 7. 2016 vlastníkem motorového vozidla značky Anonymizováno, registrační značky SPZ, VIN VIN kód. Uvedla, že na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovaným dne 19. 7. 2016 a úhrady kupní ceny došlo ke dni podpisu smlouvy k převodu vlastnického práva k uvedenému vozidlu. Podle čl. 1.4. kupní smlouvy byl žalovaný povinen zajistit na své náklady přepis předmětu koupě v registru vozidel v zákonné lhůtě, tj. ve lhůtě deseti dnů ode dne podpisu kupní smlouvy. Žalovaný tento přepis nezajistil. S ohledem na dlouhodobou nečinnost žalovaného a nesplnění podmínek pro registraci motorového vozidla žalobkyně navrhla, aby soud určil, že vlastníkem motorového vozidla dnem podpisu kupní smlouvy není žalobkyně, což umožní následný zápis změny v registru vozidel bez součinnosti žalovaného. Naléhavý právní zájem žalobkyně je dán tím, že jí hrozí reálná újma, neboť je v registru vozidel uvedena jako vlastník a provozovatel motorového vozidla, aniž by měla možnost ovlivnit chování řidiče při dodržování pravidel provozu vozidla na pozemních komunikacích, když nový vlastník motorového vozidla své povinnosti neplní. Odpovědnost za případné dopravní přestupky spadá na žalobkyni, která je v registru vozidel stále vedena jako vlastník i provozovatel motorového vozidla, když tento údaj v registru vozidel odporuje skutečnému stavu. Za daných okolností je proto žaloba na určení vlastnického práva k předmětnému vozidlu jediným prostředkem, kterým lze změny údajů v registru silničních vozidel dosáhnout. V této souvislosti žalobkyně poukázala na závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Uvedl, že sice dne 19. 7. 2016 podepsal kupní smlouvu, avšak až dodatečně zjistil, že se nejednalo o standardní prodej vozidla, ale o prodej souboru náhradních dílů. Tato skutečnost mu přitom nebyla při uzavření smlouvy nijak jasně sdělena a informace o ní byla ukryta mezi jinými dokumenty, které mu byly předloženy k podpisu. Bezprostředně po převzetí vozidla došlo k jeho selhání, vůz přestal fungovat již první den, což odpovídá tomu, že šlo o vrak, nikoliv o provozuschopné vozidlo. Žalovaný tak vůz nikdy nezačal fakticky provozovat a nebyl přihlášený v registru vozidel. Vztah s žalobkyní proto nikdy nepovažoval za platně vzniklý, k převodu vlastnictví podle něj nedošlo. Kupní smlouva je podle názoru žalovaného neplatná pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, popř. pro omyl ohledně skutečného předmětu koupě. Dále uvedl, že uhradil částku, kterou po něm žalobkyně požadovala k přepisu vozidla, který však měla zajistit žalobkyně. Navrhl proto, aby soud žalobu zamítl, popř. aby mu nebyla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, neboť žalobkyně svou nečinností po dobu devíti let a postupem při uzavírání smlouvy zásadním způsobem přispěla k této právní nejistotě a neměla by těžit z vlastního pochybení.

3. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně replikou, ve které připustila, že přepis vozidla byla v tomto případě povinna zajistit žalobkyně a nikoliv žalovaný. Žalovaný byl ovšem podle čl. 1.4 kupní smlouvy povinen poskytnout nezbytnou součinnost, která měla spočívat v dodání tzv. zelené karty – dokladu o sjednání pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a plné moci opatřené úředně ověřeným podpisem kupujícího. Jelikož žalovaný tyto listiny žalobkyni nedodal, nemohla žalobkyně zajistit přepis vozidla v registru a do dnešního dne tak je evidována jako jeho vlastník a provozovatel, což ostatně žalovaný ve svém vyjádření potvrzuje. Žalovaným uváděné skutečnosti ohledně technického stavu vozidla nemají na povinnosti žalovaného žádný vliv, nadto je žalovaný žádným způsobem nedokládá.

4. Z kupní smlouvy uzavřené dne 19. 7. 2016 soud zjistil, že žalobkyně jako prodávající se touto smlouvou zavázala převést na žalovaného vlastnické právo k vozidlu značky Anonymizováno, registrační značky SPZ, VIN VIN kód, a žalovaný jako kupující se zavázal vozidlo převzít a zaplatit kupní cenu ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána povinnost kupujícího poskytnout prodávajícímu veškerou potřebnou součinnost při provádění změny v registru vozidel a předat prodávajícímu tzv. zelenou kartu a plnou moc s úředně ověřeným podpisem.

5. Z protokolu o předání vozidla soud zjistil, že žalovaný předmětné vozidlo převzal dne 19. 7. 2016.

6. Z faktury vystavené dne 19. 7. 2016 soud zjistil, že žalobkyně v souvislosti s prodejem předmětného vozidla vyúčtovala žalovanému částku v celkové výši 24 765 Kč.

7. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 19. 7. 2016 soud zjistil, že žalovaný uvedeného dne zaplatil žalobkyni na úhradu kupní ceny částku 24 765 Kč.

8. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2024 a z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění smluvní povinnosti spočívající v zajištění přepisu vozidla a zároveň k úhradě smluvní pokuty a že ve stejný den byla výzva odeslána žalovanému.

9. Z ostatních předložených listinných důkazů soud nezjistil žádné pro věc relevantní skutečnosti.

10. Na podkladě těchto listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně jako prodávající se kupní smlouvou uzavřenou dne 19. 7. 2016 zavázala převést na žalovaného vlastnické právo k vozidlu značky Anonymizováno, registrační značky SPZ, VIN VIN kód, a žalovaný jako kupující se zavázal vozidlo převzít a zaplatit kupní cenu ve výši 20 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána povinnost kupujícího poskytnout prodávajícímu veškerou potřebnou součinnost při provádění změny v registru vozidel a předat prodávajícímu tzv. zelenou kartu a plnou moc s úředně ověřeným podpisem. Žalovaný dne 19. 7. 2016 zaplatil vyúčtovanou kupní cenu a téhož dne vozidlo převzal. Na nutnost poskytnutí součinnosti při přepisu vozidla byl žalovaný upozorněn v předžalobní výzvě.

11. Po právní stránce soud hodnotil věc jako negativní určovací spor související s převodem vlastnického práva na základě kupní smlouvy.

12. Podle § 80 o. s. ř. platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

13. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

14. Podle § 1099 o. z. se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

15. Pokud jde o naléhavý právní zájem žalobkyně na určení, že od 19. 7. 2016 není vlastníkem předmětného osobního automobilu, s ohledem na to, že žalobkyně je dosud evidována v registru vozidel jako vlastník a provozovatel předmětného motorového vozidla, je zřejmé, že žalobkyni hrozí újma spočívající zejména v tom, že odpovídá za případné přestupky spáchané řidičem vozidla při provozu na pozemních komunikacích, aniž by měla možnost toto jakkoliv ovlivnit. V případě určení, že žalobkyně není vlastníkem automobilu, se žalobkyně může domoci změny zápisu v registru vozidel ohledně osoby vlastníka a provozovatele vozidla, což by bez rozsudku civilního soudu o určení, že žalobkyně již není vlastníkem, nebylo možné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20). Žalobkyně proto má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, pomocí kterého může dosáhnout toho, aby stav evidovaný v registru vozidel odpovídal stavu faktickému.

16. Pokud jde o otázku vlastnictví předmětného motorového vozidla, z provedených důkazů bylo zjištěno, že mezi žalobkyní coby prodávajícím a žalovaným coby kupujícím byla uzavřena kupní smlouva o převodu vozidla. Žalovaný následně zaplatil kupní cenu a vozidlo převzal. K převodu vlastnického práva na žalovaného tak došlo. Není přitom možné přisvědčit obraně žalovaného, který uvedl, že byl při uzavírání smlouvy uveden v omyl ohledně předmětu převodu, který byl ve skutečnosti pouze souborem náhradních dílů. Tato obrana, kterou žalovaný žádným způsobem nedoložil, totiž zůstala pouze v rovině neprokázaného tvrzení. Žalovaný ani blíže neuvedl, v jakých konkrétních dokumentech, které mu byly předloženy k podpisu, měla být uvedena informace o tom, že vozidlo je ve skutečnosti určeno na náhradní díly. Z dokumentů, které měl soud k dispozici, přitom tato skutečnost nevyplývá. Je pravdou, že v kupní smlouvě i v protokolu o předání vozidla jsou zmínky o vozidlu kategorie D (vozidlo, které je prodáváno jako soubor náhradních dílů), avšak jde pouze o ustanovení pro případ, že předmětem převodu spadá právě do kategorie D (tyto dokumenty navíc obsahují celou řadu dalších variantních ustanovení, která se netýkají konkrétně převáděného vozidla). V kupní smlouvě ani v protokolu o předání vozidla, které měl soud k dispozici, však není nikde uvedeno, že prodávané vozidlo Rover 400 je právě vozidlem spadajícím do kategorie D. Jak bylo uvedeno, žalovaný k prokázání této skutečnosti, která podle něj měla zakládat jeho omyl ohledně předmětu koupě, žádná bližší tvrzení, natož důkazní návrhy, nepředložil. Námitka neplatnosti, kterou žalovaný uplatnil, tak nemohla být úspěšná. Soud proto uzavřel, že došlo k platnému převodu vlastnického práva z žalobkyně na žalovaného a že od tohoto okamžiku (od 19. 7. 2016), již žalobkyně nebyla vlastníkem předmětného vozidla. Pokud následně nedošlo k přepisu v registru vozidel, bylo to z důvodu nedostatečné součinnosti ze strany žalovaného, který žalobkyni neposkytl tzv. zelenou kartu a plnou moc s úředně ověřeným podpisem, ač k tomu byl podle smlouvy povinen.

17. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl.

18. Pokud jde o náklady řízení, plně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na jejich náhradu. Soud neshledal žádné důvody, pro které by bylo namístě žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat, jak to navrhoval žalovaný. Žalobkyně se zcela oprávněně domáhala požadovaného určení, přičemž neměla k dispozici žádný jiný nástroj, jak zajistit, aby stav evidovaný v registru vozidel odpovídal stavu faktickému. Pokud k podání žaloby došlo s časovým odstupem, lze uvést, že možnost domáhat se požadovaného negativního určení byla s konečnou platností zakotvena až v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 114/20. Není tedy pravdou, že by žalobkyně s podáním žaloby otálela od roku 2016. Žalobkyně má právo na náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále na náhradu za odměnu advokáta, která podle § 7 advokátního tarifu při tarifní hodnotě podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu činí celkem 14 800 Kč za čtyři úkony právní služby po 3 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, žaloba, replika), paušální náhradu hotových výdajů za tyto čtyři úkony v celkové výši 1 800 Kč a náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z posledně uvedených dvou částek ve výši 3 486 Kč. Celkem má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 22 086 Kč, které soud žalovanému uložil zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.