18 Co 397/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Aleny Pokorné a JUDr. Víta Pejška ve věci: žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3) Jméno žalované C , narozená Datum narození žalované C trvale bytem Adresa žalované C všichni zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnictví k nemovitosti, k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 5. září 2025, č.j. 11 C 240/2022-281, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 3. října 2025, č.j. 11 C 240/2022-281,

I. Rozsudek okresního soudu ve znění doplňujícího rozsudku se ve výroku I. potvrzuje.

II. Odvolání žalovaného 1) proti výroku II. rozsudku okresního soudu ve znění doplňujícího rozsudku se odmítá.

III. Výrok III. rozsudku okresního soudu ve znění doplňujícího rozsudku se mění takto:

1. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

2. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 2) náklady řízení před okresním soudem ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalovaného 2) , Jméno advokátky, .

3. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 3) náklady řízení před okresním soudem ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované 3) , Jméno advokátky, .IV. Žalovaný 1) je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .V. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 2) náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalovaného 2) , Jméno advokátky, .VI. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 3) náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované 3) , Jméno advokátky, .

1. Okresní soud výše označeným rozsudkem ve znění doplňujícího rozsudku určil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemků parcelních čísel , číslo, , nyní zapsaných pro katastrální území , adresa, na listu vlastnictví , číslo, v katastru nemovitostí vedeném , právnická osoba, katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.), ve vztahu k žalovanému 2) a žalované 3) žalobu zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Žalobou ze dne , datum, se žalobkyně domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí pozemků parcelní číslo , číslo, v katastrálním území , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, katastru nemovitostí vedeném , právnická osoba, , katastrální pracoviště , adresa, (dále také sporné pozemky). Žalovaný 1) je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník těchto pozemků, avšak žalobkyně tvrdila, že k nim nabyla vlastnické právo mimořádným vydržením podle § 1095 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (o.z.). Sporné pozemky jsou uvnitř oplocení souboru nemovitostí, jehož výlučné vlastnictví žalobkyně nabyla v roce 2016 jednak kupní a jednak darovací smlouvou od ostatních spoluvlastníků s nimiž je v příbuzenském vztahu, přičemž od roku 2005 byla čtvrtinovou podílovou spoluvlastnicí tohoto souboru. Žalobkyně i ostatní spoluvlastníci nabyli nemovitosti od svých předků. Žalobkyně zdůraznila, že podkladem pro nabývací smlouvy z roku 2016 byl znalecký posudek z roku 2014, který mj. uvádí porosty a oplocení na sporných pozemcích, které byly oploceny jako součást souboru nemovitostí již před rokem 1990. Znalecký posudek neuváděl, že by uvnitř oplocení byly pozemky odlišného vlastníka. Žalobkyně se o sporné pozemky starala v dobré víře, osazovala je stromy, udržovala oplocení a pochovala na nich i své domácí mazlíčky. Součástí pozemků je i vjezd, který po celá léta sloužil jako přístupová cesta k souboru nemovitostí. Žalobkyně se po celou dobu domnívala, že v předmětné části zahrady jde o jeden pozemek, který vlastní ona a žalovaní 2) a 3) se k ní vždy chovali jako k vlastnici a projednávali s ní například chov včel. Žalovaní 2) a 3) koupili v roce pozemky , číslo, od , jméno FO, kupní smlouvou z , datum, . , jméno FO, dříve žalobkyni prodal svůj spoluvlastnický podíl na souboru nemovitostí a domníval se, že se v tomto případě nejedná o pozemky užívané žalobkyní a nacházející se uvnitř oplocení. Žalovaným bylo při nabytí známo, že žalobkyně pozemky užívá v dobré víře jako vlastník. Předmětné oplocení bylo vybudováno v 80. letech minulého století. Následně vyšlo najevo, že oplocení zahrnulo i část pole, které po roce 1989 restituovali manželé , jméno FO, , jméno FO, , jméno FO, , , jméno FO, od vlastníků pole oplocený pozemek odkoupil. Žalobkyně se o tom, že žalovaní sporné pozemky odkoupili dozvěděla od žalovaného 2) a chtěla situaci řešit dohodou, což odmítli. Když argumentovala, že sporné pozemky nabyla mimořádným vydržením, převedli je na žalovaného 1), který nabídl žalobkyni uzavření nájemní smlouvy zajišťující průchod na její pozemky pod podmínkou, že uzná jejich vlastnická práva, což odmítla stejně jako předchozí obdobnou nabídku žalovaných 2) a 3), neboť se považuje za vlastníka těchto pozemků. Z těchto tvrzení se rovněž podává naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

3. Žalobkyně doplnila dne , datum, k opakovanému nakládání s pozemky, že podle § 1096 o.z. se žalobkyni započítává i vydržecí doba jejich předchůdců. Žalovaný podle ní využil, že sporné pozemky nebyly zapsány ve prospěch žalobkyně. Pro chov včel potřeboval mít třímetrový pruh nejméně do dvou metrů vzrostlých stromů od oplocení. Obavy, že by jiný kupec mohl udělat z pozemků skládku jsou účelový nesmysl, neboť by musela být povolena. Převod z žalovaných 2) a 3) na žalovaného 1) byl účelově proveden poté, co žalobkyně uvedla, že se mimořádného vydržení bude domáhat soudně. Sporné pozemky jsou zaploceny od roku 1981. Sama žalobkyně vylíčila, že soubor jejích pozemků byl společně užíván jako rodinný majetek. Provizorní plot mezi polem a zahradou byl vybudován v roce 1981 a byl v roce 1988 nahrazen masivním dřevěným plotem. Po restituci vyšlo v roce 1993 najevo, že plot omylem přihradil i část pole sloužící jako jediný vjezd do zahrady. Věc řešil strýc žalobkyně , jméno FO, , který měl polovinu prostředků na odkoupení od restituentů obdržet od matky žalobkyně a nezaregistrovali, že jako kupující je veden výhradně on; šlo v poměru k zahradě o nepatrný úsek a vše zařizoval on, neboť matka žalobkyně musela pobývat v Praze, kde pečovala o otce. Sporné pozemky užívali nepřetržitě společně, starali se o ně a společně ho osazovali a natírali plot. K převodům následně docházelo uvnitř rodiny a následně žalobkyně převzala užívání a péči. Po smrti otce žalobkyně se její matka vzdala dědictví ve prospěch jí a jejího bratra. Pozemky tehdy pro odhad oceňoval znalec , jméno FO, kdy sporné pozemky nebyly chybou do odhadu zapsány, ale porosty na nich byly oceněny. V roce 2014 se žalobkyně s bratrem dohodla na převodu jeho podílu, včetně porostů a pozemky ocenila znalkyně , jméno FO, , která při ocenění vycházela z hranic oplocení a jako poklad použila odhad znalce , jméno FO, Následně žalobkyně odkoupila podíl , jméno FO, , svého bratrance a vyšli z ocenění znalkyně , jméno FO, . , jméno FO, pak sporné pozemky prodal žalovaným, ale byl přesvědčen, že jde o pozemky vně oplocení. Žalovaný až po 14 měsících oznámil žalobkyni, že pozemky vlastní; do té doby po celou dobu přihlížel, jak žalobkyně pečuje o oplocení, trávník, stromy, aniž by žalobkyni o čemkoli informoval; žalobkyně zde ještě v roce 2019 pochovávala svého psa. Následně začal pozemky oplocovat, poničil porosty a odmítl ústupky žalobkyně. Dne , datum, žalobkyně doplnila, že alternativní přístup na její pozemky není možný, což doplnila podrobnou argumentací. Vylíčila i obtíže s chovem včel. Namítla, že žalovaní 2) a 3) ji neinformovali, že chtějí pozemky odkoupit, ačkoli věděli, že je užívá a udržuje. Jednání žalovaných je podvodné a porušuje dobré mravy. Prodejce patrně nevěděl, že prodává pozemky uvnitř oplocení. Novou rozhradu budovali v rozporu s § 1024 až 1028 o.z., ačkoli věděli, že vlastnické vztahy jsou nevyjasněné. Žalobkyně , Anonymizováno, možnosti mimosoudního řešení, žalovaní odmítli pozemky prodat za dvojnásobek jimi zaplacené ceny. Dne , datum, žalobkyně doplnila, že koupení pozemků jejím strýcem nepřerušilo vydržení, neboť se nezměnily užívací vztahy panující od roku 1962. Je nelogické, aby kupovala pozemek bez vjezdu, neudržovala by cizí pozemek, nesázela by zde stromy, neudržovala oplocení a nepohřbívala by zde psy. Jsou naplněny požadavky § 3066 o.z. Alternativní vjezdy nejsou možné.

4. V koncentrační reakci žalobkyně shrnula splnění podmínek mimořádného vydržení. Spoluvlastníci vycházeli z toho, že sporné pozemky jsou součástí souboru jejich nemovitostí. Při koupi podílu od , jméno FO, žalobkyně podíl vykoupila k pozemkům v hranicích oplocení a součástí vyrovnání byly i porosty na sporných pozemcích, které tvořily celek s ostatním nemovitostmi. Její matka nevěděla, že pozemky koupili v roce , adresa, . I poté byly pozemky užívány a udržovány společně. Žalobkyně si nebyla vědoma, že pozemky nebyly spoluvlastněny a že je nevlastní. Dne , datum, doplnila, že počátek mimořádného vydržení se datuje k , datum, , kdy nemovitosti nabyli její rodiče. Dále shrnula, že sporné pozemky byly drženy a užívány jako celek, a to v hranicích historického oplocení z roku 1981 (v roce 1985 nahradil provizorní plot dřevěný). Žalobkyně a její předchůdci drželi sporné pozemky poctivě a v dobré víře. Žalovaný 2) žalobkyni informoval o svém vlastnictví v srpnu 2021. O tom, že pozemky jsou součástí zaplocené zahrady nevěděl ani bratranec žalobkyně , jméno FO, , který je prodal žalovaným 2) a 3) omylem s tím, že pozemky jsou vně oplocení. Tyto pozemky žalobkyni nenabízel. Podle žalobkyně byly splněny podmínky mimořádného vydržení dle § 1095 a § 3066 o.z., tedy vydržecí doba a „oprávněnost držby a poctivý úmysl“.

5. K výzvě soudu dle § 118a o.s.ř. žalobkyně dne , datum, doplnila své tvrzení k mimořádnému vydržení odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, , podle něhož je podmínkou mimořádného vydržení nikoli nepoctivý úmysl, jehož absenci prokazuje protistrana. Mimořádným vydržením lze nabýt vlastnictví, i když je ve veřejném seznamu zapsána osoba odlišná od vydržitele. Dále odkázala na rozhodnutí , spisová značka, které rovněž umožňuje vydržení contra tabulas. Sporné pozemky také mají menší výměru oproti výměře jejího pozemku, „takže nelze učinit závěr o nepoctivém úmyslu“. Sporné pozemky JZD nevlastnilo, pouze je užívalo. Nebyly-li hranice zřetelné v terénu, mohlo JZD namítat nesprávný rozsah užívání a zopakovala dosavadní argumentaci. V závěrečném návrhu žalobkyně nově uvedla, že pracovníci JZD sami sdělili, kde lze ještě sázet porosty, aby nebyly na jím užívaném pozemku.

6. Žalovaní ve vyjádření k žalobě argumenty žaloby odmítli a navrhli její zamítnutí. Sporné pozemky vznikly rozdělením původního pozemku parcelní číslo , hodnota, geometrickým plánem č. , hodnota, a jako takové je nabyli kupní smlouvou z , datum, manželé , jméno FO, . Žalovaní 2) a 3) v té současně koupili třetí oddělený pozemek , číslo, . Manželé , jméno FO, byli tehdy spoluvlastníky souboru nemovitostí, nyní vlastněného žalobkyní, společně s rodiči žalobkyně a vlastníci nemovitostí na LV , číslo, si tak byli vědomi, že užívají i část pozemku , číslo, , který není jejich a nemají k němu žádný právní titul. Podle žalobců musela být tato informace známa i rodičům žalobkyně s ohledem na příbuzenství a společné užívání. Proto byly sporné pozemky vyměřeny a prodány, přičemž rodiče žalobkyně se ke koupi mohli připojit, ale neučinili tak. Od začátku roku 1995 byly sporné pozemky řádně a jednoznačně evidovány v katastru nemovitostí, včetně jejich zákresu. V roce 2010 je manželé , jméno FO, darovali synovi , jméno FO, , od nějž je koupili žalovaní 2) a 3) v roce 2020 poté, co žalobkyně nebyla schopná dva roky se na takové koupi s , jméno FO, domluvit, ačkoli o tom jednali. Žalovaní nabídli žalobkyni pronájem, který odmítla. Žalovaní zase odmítli odkoupení pozemků žalobkyní, resp. úplatné narovnání sporných vztahů, neboť pozemky potřebují. Se souborem nemovitostí žalobkyně bylo opakovaně právně nakládáno v letech 2005 jednak v dědickém řízení, jednak když matka žalobkyně darovala svůj podíl žalobkyni a jejímu bratrovi. Další nakládání se uskutečnilo v roce 2016, když jednak žalobkyni její bratr daroval svůj podíl a jednak , jméno FO, žalobkyni svůj podíl prodal. Žádné z těchto právních jednání nezahrnulo sporné pozemky. Platí rovněž, že do roku 2016 mohla žalobkyně sporné pozemky užívat jen jako spoluvlastník. Žalobkyně nemohla nabýt sporné pozemky řádným způsobem, není zde titul, dobrá víra a poctivá držba. Nedošlo ani k mimořádnému vydržení, protože nepoctivě drží ten, kdo ví, nebo z okolností mu musí být zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží, anebo ten, kdo z nedbalosti neví, že není subjektem předmětného práva. Přitom s ohledem na stav katastru nemovitostí platný od roku 1995 postačovalo provést elementární kontrolu tohoto stavu, aby bylo zřejmé, že osud sporných pozemků nekopíruje nakládání se souborem nemovitostí LV , číslo, a že držba je nepoctivá. Žalobkyně se mohla přesvědčit o těchto skutečnostech při právních jednáních jichž se účastnila v letech 2005 a 2016, například nahlédnutím do dostupné katastrální mapy. Požadavek na takovou základní kontrolu není nepřiměřeným a považuje se za požadavek základní, zahrnující obvyklou míru opatrnosti., kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Spoléhat se na údaje v oceňovacím znaleckém posudku, který nemůže obsahovat označení sporných pozemků, nelze považovat za dostatečné a relevantní. Ke dni , datum, ani neuběhla speciální vydržecí doba, neboť mj. žalobkyně před tímto datem jednala s tehdejším vlastníkem sporných pozemků o jejich převodu. Žalovaný 2) až později, když zjistil, že pozemky jsou stále evidovány na , jméno FO, , jej kontaktoval a pozemky koupil. Koupě nebyla spekulativní, ale z obavy, aby je někdo třetí nekoupil a neudělal zde skládku.

7. Žalovaní dále doplnili, že žalovaný 2) nevyužil nevědomosti žalobkyně, že pozemky nevlastní, ale žalobkyně to věděla přímo od něj, v době, kdy je nevlastnil. Chov včel motivem koupě nebyl, pozemky nebyly třeba a žalovaný chov oznámil ze sousedské slušnosti. Koupili je, aby je nekoupil někdo třetí a neužíval ke škodě všech sousedů, například faktickým uskladněním nevhodných věcí, což se v obci stalo. Po nabídce nájmu byli žalovaní 2) a 3) terčem nevybíravých ataků žalobkyně a její dcery, a proto je převedli na syna, který měl větší odstup a toto chování se ho osobně tolik nedotýkalo. Pozemky začal oplocovat až žalovaný 1) a realizoval je na svých pozemcích v rámci výkonu vlastnického práva a počínal si šetrně. Žalobkyně není na vjezdu přes sporný pozemek zcela závislá a může přistupovat dvěma alternativními vjezdy. Právní předchůdci žalobkyně věděli, že sporné pozemky užívají bez právního důvodu a , jméno FO, si to právně ošetřili. Právní předchůdci žalobkyně nebyli dostatečně bdělí a jejich situace nemůže požívat právní ochrany.

8. Žalovaní v koncentrační reakci shrnuli svou argumentaci, že držba nemohla být poctivá, neboť předchůdci žalobkyně si byli od počátku vědomi, že si připlotili i část sousedního pozemku, což plyne i z odkupu manželi , jméno FO, . Žalobkyně se při nabývání podílů nepřesvědčila o stavu zápisu v katastru nemovitostí, ačkoli to bylo snadné. Není dána dobrá víra žalované – chybí poctivá držba a nebyly splněny podmínky mimořádného vydržení. Žalobkyně by musela mít poctivou držbu po celou dobu nepřetržitě, což neplatilo od , datum, do , datum, ani předtím. Žalobkyně vedla před tímto datem jednání s , jméno FO, o odkupu. V koncentrační replice žalovaní zopakovali, že matka žalobkyně se nepřipojila, když rodiče , jméno FO, sporné pozemky koupili, ačkoli mohla a věděla o tom, že je nevlastní. Nešlo o omyl, jak tvrdí. Znalkyně , jméno FO, patrně ocenila jen to, co jí aktéři ukázali ale i ona mohla z KN zjistit, že sporné pozemky mají odlišný majetkový režim. , jméno FO, O. , jméno FO, se po roce 1995 choval ke sporným pozemkům jako k vlastním. I po roce 2016 žalovaní 2 a 3 žalobkyni upozorňovali na vlastnictví , jméno FO, .

9. Dne , datum, žalovaní uvedli, že znak nikoli nepoctivého úmyslu při uchopení držby není naplněn. Žalobkyni a jejím předchůdcům muselo být při tvrzeném uchopení držby zřejmé, že se jí ujímají svévolně na úkor vlastníka, který se nemohl bránit, pozemky byly užívány a vlastněny , právnická osoba, od něhož nebylo možno očekávat ochranu užívacích a vlastnických práv. , jméno FO, měl vysoké postavení v Praze a nikdo se s ním nechtěl dostat do konfliktu. Datum uzavření smlouvy v roce 1961 nevypovídá nic o tom, kdy se držby ujali. Absence nikoli nepoctivého úmyslu musela být zřejmá, když se po roce 1989 při návratu demokratického zřízení vrátily v rámci narovnávání vlastnických vztahů pozemky vrátily původním vlastníkům. Žalovaný 2) se obrátil na , jméno FO, , aby buď posunul plot, anebo aby pozemky odkoupil, což manželé , jméno FO, učinili, na rozdíl od rodičů žalobkyně, kteří ale měli vědomost, že jim pozemky vlastnicky nepatří. Tehdy mohli podat žalobu a chránit své tvrzené vlastnické právo. Právní předchůdci žalobkyně do roku 2016 pozemky vlastnili a neměli důvod chránit držbu či vlastnické právo. , jméno FO, se též o pozemky starali a užívali je. Žalovaní 2) a 3) neměli důvod domnívat se, že syn , adresa, není právoplatným vlastníkem. Sám je nabídl k prodeji, žalovaní věděli, jak pozemky spoluvlastníci nemovitostí na č.l. 246 sporné pozemky uchopili; žalovaní věděli jak a proč pozemky vznikly a přecházely. Jestliže pozemky užívala i žalobkyně, měli žalovaní za to, že je to dáno jejími vztahy v rodině (se , jméno FO, ), věděli že , jméno FO, před prodejem žalovaným jednal minimálně od roku 2018 s žalobkyní o převodu vlastnického práva a žalobkyně vůči němu nikdy neuplatnila vydržení. Žalobkyně při minimální opatrnosti musela vědět, že jí pozemky nepatří. Proto se žalobkyně nemohla stát vlastníkem předmětných pozemků žádnou z forem vydržení, žalovaní je nabyli po právu v dobré víře od osoby, jíž svědčil kontinuální zápis v katastru nemovitostí a vzhledem ke všem historickým souvislostem a okolnostem jim muselo být zřejmé, že pozemky nabývají od pravého vlastníka.

10. Okresní soud z provedených důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a první žalovaný jsou dle katastru nemovitostí výlučnými vlastníky souboru nemovitostí, které spolu sousedí. Žalobkyně je dle zápisu v katastru nemovitostí výlučnou vlastnicí souboru nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území , adresa, , který je ohraničen oplocením, které však zahrnuje i sporné pozemky p.č. , číslo, , sloužící i k přístupu do souboru nemovitostí žalobkyně. Výlučným vlastníkem sporných pozemků je dle katastru nemovitostí žalovaný 1) a jsou zapsány pro katastrální území , adresa, na listu vlastnictví číslo , hodnota, . Tyto sporné pozemky byly uživatelsky zahrnuty do souboru nemovitostí žalobkyně v osmdesátých letech minulého století zaplocením, kdy byla uchopena jejich držba, a z tvrzení účastníků a provedených výpovědí plyne, že se tak stalo nejpozději v roce 1989. Mezi zahradou a polem nebyla před vybudováním plotu žádná rozhrada. Z provedeného dokazování vyplynulo, že zde nebyly nikdy zaznamenány geodetické značky označující pozemky , číslo, respektive hranici sousedících pozemků Soubor nemovitostí v době podání žaloby výlučně vlastněný žalobkyní byl po celou dobu, kdy byl zaplocen užíván až po hranice oplocení, a to společně všemi subjekty, které byly v různé míře v té, které době spoluvlastníky předmětného souboru nemovitostí. Žaloba byla v předmětné věci podána dne , datum, a do té doby žalovaní nepodali žalobu na ochranu vlastnického práva ke sporným pozemkům či se nedomáhali uzavření dohody o předání držby.

11. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalobkyně se domáhala určení svého výlučného vlastnictví pozemků p.č. , číslo, , a to na základě mimořádného vydržení. Žalovaní oponovali, že žalobkyně výlučnou vlastnicí není, neboť neuplynula vydržecí doba, po níž by držela sporné pozemky v dobré víře poctivou držbou a nebyli ani splněny podmínky mimořádného vydržení. Žalovaný 1) nabyl sporné pozemky od žalovaných 2) a 3) darovací smlouvou z , datum, , kteří je nabyli kupní smlouvou z , datum, .

12. Podle § 80 o.s.ř. platí, že se lze žalobou domáhat určení, jen když tu je na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Okresní soud shledal naléhavý právní zájem u žalobkyně tvrdící nabytí vlastnictví mimořádným vydržením ve vztahu k žalovanému 1), který je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník sporných pozemků, přičemž žalobkyně tvrdí, že vlastnicí je ona. Žalovaní 2) a 3) však zapsanými vlastníky v době podání žaloby nebyli, jejich naléhavý právní zájem na požadovaném určení není v tomto smyslu dán. Proto okresní soud žalobu ve vztahu k těmto žalovaným zamítl.

13. Zákon podmínky mimořádného vydržení stanoví následovně: „Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.“ (§ 1095 občanského zákoníku), přičemž jinak: „K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.“ (§ 1091 odst. 2 občanského zákoníku). Pro mimořádné vydržení pak dále platí: „Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.“ (§ 1096 odst. 2 občanského zákoníku). Neuplatní se tedy zápočtové pravidlo pro řádnou držbu („Nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce.“, § 1096 odst. 1 občanského zákoníku). Přechodná ustanovení občanského zákoníku dále stanoví: „Do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.“ (§ 3066 občanského zákoníku). Protože občanský zákoník nabyl účinnosti , datum, , nemůže vydržecí doba mimořádného vydržení uplynout dříve než , datum, .

14. Žalobkyně nabyla výlučné vlastnictví souboru nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území , adresa, (dále též jen „soubor nemovitostí žalobkyně“) v roce 2016, kdy jí ostatní spoluvlastníci, tedy její matka, bratr a bratranec převedli své spoluvlastnické podíly. Ona nabyla svůj podíl v rámci dědického řízení v roce 2005. Jak v roce 2016, tak v roce 2005 byl dosavadní rozsah spoluvlastnického užívání tohoto souboru nemovitostí žalobkyně shodný jako v době podání žaloby, tedy nemovitosti byly užívány, udržovány a spravovány po rozsah dnešního oplocení, včetně užívaného vjezdu, kteréžto vztahy se po celou dobu neměnily a neměnné byly od vybudování oplocení, které bylo v dnešních hranicích, tedy včetně sporného pozemku , číslo, nejprve provizorně vybudováno v roce 1981 a poté je v roce 1985 či 1988 nahradil běžný plot. Tento plot má vjezdovou bránu ústící do druhého sporného pozemku , číslo, , jenž je trojúhelníkového tvaru, má výměru 54 m2, a je umístěn mezi příjezdovou silnicí a cípem pozemku , číslo, , za nímž je zahrada žalobkyně p.č. , hodnota, , a byl užíván jako vjezd na zahradu předmětného souboru nemovitostí. I když by bylo přihlédnuto k určité nejistotě ohledně přesného data vybudování plotu s vjezdovou branou (rok 1981, resp. rok 1985 či 1988 či 80. léta minulého století), pak i žalovaný 2) vypověděl, že tento rozsah užívání zde byl před rokem 1989, kdy proběhlo oplocování, přičemž žalobkyně v žalobě uváděla, že se tak stalo před rokem 1990. Soud proto uzavřel, že soubor nemovitostí žalobkyně byl v dnešním rozsahu a podobě užíván právními předchůdci žalobkyně nejpozději od , datum, , přičemž držba byla uchopena před rokem 1989. Žalobkyně tvrdila, že držba byla uchopena v dobré víře a po celou dobu byla oprávněná a poctivá. Žalovaní tvrdili, že ani jedna z těchto podmínek nebyla splněna, neboť žalobkyně a její předchůdci mohli snadno zjistit, že užívají pozemky, které do jejich spoluvlastnictví nespadají.

15. Okresní soud v podmínkách projednávané věci měl za relevantní především rozhodnutí Nejvyššího soudu, který se podmínkami mimořádného vydržení zabýval v četných rozhodnutích. Zde vyložil, že: „Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před , datum, ) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 o. z.), anebo oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.“- rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

16. Před výstavbou oplocení předmětného souboru nemovitostí v části mezi zahradou, která do tohoto souboru patřila a sousedním polem jiného vlastníka, nebyla hranice mezi nimi nijak vyznačena. Z provedených důkazů nic takového nevyplynulo. Nebylo rovněž prokázáno, že započetí užívání souboru nemovitostí žalobkyně v rozsahu zahrnujícím i sporné pozemky, resp. uchopení držby bylo vedeno úmyslně nepoctivým jednáním vedeným úmyslem jiného poškodit. Takový úmysl neplyne bez dalšího ani z faktu, že v té době, tedy před rokem 1989 nemohli skuteční vlastníci sporných pozemků vykonávat plnohodnotně vlastnické právo či z faktu, že , jméno FO, , adresa, ), který vše zařizoval, měl mít v té době mocenský a politický vliv, který měl ztěžovat výkon vlastnického práva zapsanými vlastníky. Skutečností však také je, že nebylo ani prokázáno, že by oplocení a brána byly vybudovány na základě terénního zaměření rozsahu pozemků, které ohraničují, anebo že by byly vybudovány na základě součinnosti s vlastníky sousedního pozemku. Platí však, že žalovaní přes výzvu neprokázali absenci nikoli nepoctivého úmyslu při tvrzeném započetí užívání.

17. Žalovaní považovali za podstatné, že v roce 1995 byly geometrickým plánem vymezeny sporné pozemky , číslo, a právní předchůdci žalobkyně tak museli nejpozději v roce 1995 vědět, že rozsah užívání zahrnuje i pozemky , číslo, , které mají jiné vlastníky. Provedeným dokazováním však nebylo zjištěno, že by v té době byly sporné pozemky vyznačeny v terénu a že by spoluvlastníci právní předchůdci žalobkyně objektivně věděli, že soubor nemovitostí nadužívají. Skutečností je, že oba sporné pozemky byly v roce 1995 zapsány do katastru nemovitostí, a navíc minimálně jeden ze spoluvlastníků, , jméno FO, , adresa, ), který prokazatelně jednal o sporných pozemcích a v roce 1995 je koupil, mohl objektivně vědět, že sporné pozemky do souboru nemovitostí žalobkyně nepatří, což objektivně platilo po celou dobu, než knihovní vlastnictví sporných pozemků přešlo na jeho syna , jméno FO, , adresa, ) darovací smlouvou s účinky k , datum, . Soud má za to, že tato skutečnost znamená, že za účinnosti občanského zákoníku 40/1964 Sb., tedy do , datum, , vydržení sporných pozemků nenastalo (srov. v tomto smyslu rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, : „Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092, § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci. Ustanovení § 995 věty první o. z. lze analogicky aplikovat (§ 10 odst. 1 o. z.) i na držbu směřující k mimořádnému vydržení.“). Podmínky vydržení dle občanského zákoníku 40/1964 Sb., se odlišují od podmínek mimořádného vydržení podle občanského zákoníku 89/2012 Sb. Mimořádnému vydržení tak nebránilo předchozí nabytí vydržením, k němuž nedošlo, nehledě na skutečnost existence knihovního vlastnictví , jméno FO, , adresa, ) a jeho manželky.

18. Žalovaní dále namítali, že , jméno FO, , adresa, ) s manželkou v letech 1995 až 2011 neužívali sporné pozemky v rámci výkonu spoluvlastnického práva, ale v rámci svého (knihovního) vlastnictví. Avšak toto tvrzení nebylo prokázáno a žádný z provedených důkazů nesvědčí o tom, že by se tito spoluvlastníci v předmětné době chovali rozdílně od ostatních spoluvlastníků souboru nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví , číslo, , resp. že by jakkoli projevili vůli užívat je výlučně a pro sebe jako spoluvlastníci odlišní od ostatních spoluvlastníků. Ostatně ani právní nástupce , jméno FO, , adresa, ) a jeho manželky, , jméno FO, , adresa, ), který se stal v roce 2011 knihovním vlastníkem sporných pozemků, dle své výpovědi nevěděl, kde se sporné pozemky nacházejí. Vyloučil, že by věděl, že se nacházejí uvnitř oplocení, resp. že jsou fakticky zahrnuty do stávajícího rozsahu užívání předmětného souboru nemovitostí na LV , číslo, . V této otázce je podle okresního soudu podstatné nezaměňovat povědomí o samotné existenci pozemků , číslo, s vědomostí o tom, že jsou zahrnuty do užívání souboru nemovitostí žalobkyně. Nebylo prokázáno tvrzení žalovaných, že tuto vědomost měla žalobkyně či , jméno FO, , adresa, ). K vyznačení sporných pozemků v terénu nedošlo ani v roce 2011, ani v roce 2020, kdy , jméno FO, , adresa, ) sporné pozemky prodal žalovaným 2) a 3), na základě jejich žádosti.

19. Žalovaní dále namítali, že mimořádnému vydržení brání skutečnost, že s pozemky na LV , číslo, bylo opakovaně právně nakládáno v letech 2005 a 2016 a že byla-li by žalobkyně dostatečně bdělá, mohla se snadno přesvědčit, že užívá bez právního titulu a důvodu sporné pozemky. Žalobkyně naopak uváděla, že byla v dobré víře, že sporné pozemky do jejího souboru nemovitostí náleží, neboť ji v tom utvrdily i dva znalecké posudky, které ocenily předmětný soubor nemovitostí v rozsahu dlouholetého užívání, tedy včetně porostů a oplocení. Dokazováním bylo zjištěno, že při znaleckém oceňování, kdy znalci pozemky prohlédli, nebylo provedeno zaměření pozemků v terénu. Znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, vypověděla, že nic nenasvědčovalo o tom, že oceňované nemovitosti zahrnují i pozemky, které vlastní někdo jiný. Soud má za to, že argumentace žalovaných opětovným právním nakládáním s pozemky v době žalobkyní tvrzeného běhu vydržecí lhůty opět míří k nesplnění podmínek vydržení podle občanského zákoníku 40/1964 Sb., jakož i občanského zákoníku 89/2012 Sb., avšak pomíjí, že žalobkyně tvrdila splnění podmínek mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku 89/2012 Sb. Podmínky vydržení a mimořádného vydržení jsou odlišné.

20. V této otázce je rozhodný jednoznačný výklad Nejvyššího soudu, který konstatoval, že: „Podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek pro mimořádné vydržení. …Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 věty druhé ObčZ.“ (rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, .).

21. Pro posouzení splnění podmínek mimořádného vydržení je tak rozhodný stav při uchopení držby a zde nebyl prokázán nepoctivý úmysl tehdejších spoluvlastníků, kteří držbu prokazatelně uchopili nejpozději při vybudování oplocení s vjezdem, čímž do rozsahu užívání zahrnuli i sporné pozemky a tento stav přetrval až do podání žaloby. Nedbalost nepostačuje. Pro posouzení splnění podmínek takového uchopení držby podle Nejvyššího soudu platí, že: „Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele. Jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Jestliže byl poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil (sousedním pozemkem), tak velký, že držiteli muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyl (výměra takto drženého pozemku dosahovala zpravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého), pak, nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch, jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu. Je též třeba zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě po dobu 20 let nezasáhl. Vždy bude záležet na komplexním a individuálním posouzení věci (rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V projednávané věci bylo zjištěno, že do souboru nemovitostí žalobkyně náleží pozemky p.č. , hodnota, , zahrada o celkové výměře 3 016 m2, kdy pozemek , číslo, má výměru 1185 m2 a pozemek , číslo, má výměru 488 m2, tj. celkem , hodnota, m2. Tyto dva pozemky přiléhají k souboru sporných pozemků , číslo, , trvalý travní porost o výměře 54 m2 , číslo, a 211 m2 , číslo, , tj. celkem , hodnota, m2., to znamená 15,8% výměry bezprostředně sousedících zahradních pozemků, resp. 8,8% rozlohy celé zahrady. Okolnosti případu nejsou podle okresního soudu tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musel bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl. Jedině tehdy lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Proto ani z hlediska poměrů rozlohy sporných pozemků k pozemkům ze souboru nemovitostí na LV , číslo, nemuselo být držitelům nepochybně jasné, že drží více a že jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu.

22. Pokud žalovaní namítali, že běh lhůty mimořádného vydržení byl od , datum, do , datum, přetržen či přerušen, okresní soud uvedl, že v této době nebyla žalobkyně vyzvána k uzavření dohody o předání držby sporných pozemků a ani nebyla podána žaloba na ochranu vlastnického práva ke sporným pozemkům. Přitom nutno respektovat, že: „Vlastník věci držené jiným zabrání mimořádnému vydržení zejména tím, že s držitelem uzavře dohodu o předání držby vlastníkovi; jinak může v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí. Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu (rozsudek NS z , datum, , sp. zn. , spisová značka, .).

23. Okresní soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nabyla k , datum, vlastnictví sporných pozemků , číslo, mimořádným vydržením, na základě § 1095, § 1096 odst. 2 a § 3066 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neboť k tomuto datu uplynula lhůta 20 let (§ 1091 odst. 2 občanského zákoníku 89/2012 Sb.) od uchopení jejich držby v nikoli nepoctivém úmyslu, která nemohla skončit dříve než pět let od doby, kdy občanský zákoník vstoupil v účinnost, tedy od , datum, (§ 3066). Lhůta proto nemohla skončit dříve než , datum, .

24. Žalovaní rovněž namítali, že sporné pozemky nabyli v dobé víře ve stav zápisu vlastnických práv v katastru nemovitostí, neboť podle § 984 odst. 1 občanského zákoníku 89/2012 platí, že: „Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. , adresa, víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.“ Žalovaní tedy namítali, že tvrzené mimořádné vydržení se neprosadí v situaci, kdy žalovaný 1) sporné pozemky nabyl darováním od žalovaných 2) a 3), tak, jak byly v té době zapsány v katastru nemovitostí, přičemž žalovaní 2) a 3) je nabyli kupní smlouvou, tedy úplatně od , jméno FO, , adresa, ) v dobré víře.

25. I v této otázce je k dispozici relevantní judikatura, dopadající na projednávanou věc. Nejvyšší soud konstatoval: „Jsou-li dány okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem (§ 984 odst. 1 ObčZ), je na nabyvateli, aby si ověřil (aktivně zjišťoval), zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem. Objektivními okolnostmi vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem jsou i držební (užívací) poměry neodpovídající poměrům vlastnickým v katastru nemovitostí“ (rozsudek Nejvyššího z , datum, , sp. zn. , spisová značka, , srov též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, či i usnesení Krajského soudu v , adresa, , pobočky v , adresa, Co 220/2024 z , datum, ve věci OS v Chrudimi , spisová značka, , č.l. 255). Okresní soud uzavřel, že z provedeného dokazování plyne, že jak v době koupě, tak v době následného darování zde jednoznačně byly okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi knihovním a skutečným stavem. Sporné pozemky byly dlouhodobě zahrnuty do užívání v rámci souboru nemovitostí žalobkyně a žalovaní si této skutečnosti byli vědomi.

26. Okresní soud z výše uvedených důvodů žalobě vyhověl a určil, že žalobkyně je podle § 1095, § 1096 odst. 2 a § 3066 občanského zákoníku vlastnicí sporných pozemků.

27. O nákladech řízení okresní soud rozhodl s využitím § 150 o.s.ř., na jehož možnou aplikaci účastníky upozornil a účastníci se k této otázce vyjádřili. Žalobkyně, která byla ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. plně úspěšná sdělila, že případné užití § 150 o.s.ř. ponechá na úvaze soudu. Okresní soud vyložil, že jeho rozhodnutí je významně formováno rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, která zásadním způsobem konkretizovala výklad klíčových ustanovení občanského zákoníku pro věc rozhodných až poté, co byla podána žaloba a žalovaní se k ní vyjádřili. Zacílení znaku „nikoli nepoctivě“ výhradně k okamžiku uchopení držby, stejně jako limitace ochrany dobré víry v zápis v katastru nemovitostí v případě, že nabývanou nemovitost či její část zjevně užívá osoba odlišná od převodce, podle názoru soudu z dosavadní judikatury nevyplývaly s potřebnou mírou určitosti a v jistých ohledech zamířily proti očekáváním založeným na dosavadních výkladech, které jednak běh lhůt různých forem držby spojovaly s přetrváváním podmínek po celou dobu běhu a jednak pro dobu od vytvoření dnešního katastru nemovitostí a snadné a přehledné dostupnosti v něm obsažených údajů, favorizovaly očekávání založená na knihovním stavu, nikoli na stavu faktickém. Toto chápání zákona se promítlo i do průběhu řízení. V době vydání rozsudku byl však výklad těchto otázek ustálen, což plyne z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu a odvolacího soudu. To vše ve smyslu materiální vázanosti závaznými pravidly výkladu nedávalo prostor pro uplatnění případného odchylného názoru v případě, že byla tato pravidla shledána přiléhavými i podmínkách projednávané věci. Zmíněné prvky však podle názoru okresního soudu naplnily znak důvodů hodných zvláštního zřetele při jejichž naplnění nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jak stanoví § 150 o.s.ř. S ohledem na aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. k vyhovujícímu výroku soud toto ustanovení aplikoval i na náklady řízení ve vztahu mezi žalobkyni a žalovanými 2) a , právnická osoba, těchto důvodů okresní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

28. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný 1) odvolání do výroků I., II. a III.; žalovaní 2) a 3) pak do nákladového výroku III. rozsudku (ve znění doplňujícího rozsudku).

29. Žalovaný 1) nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že se žalobkyně stala vlastníkem sporných pozemků na základě institutu mimořádného vydržení, když žalobkyně, resp. její právní předchůdci užívali sporné pozemky spolu se sousedním souborem nemovitostí, který jim historicky i dle zápisu vlastnických práv patřil. Soud nezjistil s naprostou přesností, kdy se měla žalobkyně, resp. její právní předchůdci držby sporných pozemků ujmout, a dovodil, že se tak mělo stát nejpozději v roce 1989, kdy pan , jméno FO, starší postavil zmiňovaný dřevěný plot. K tomu si navíc žalovaný 2) vybavil, že trojúhelníkový pozemek , číslo, (není zaplocený) přikoupil pan , jméno FO, právě až v roce 1995 a do té doby jej neužívali. Je to ten pozemek, o němž žalobkyně tvrdí, že jej nezbytně potřebuje k přístupu na své nemovitosti a žalovaní opakovaně tvrdili, že jej žalobkyně vlastně neužívá a neužívala, neboť je celý naprosto zarostlý pámelníkem a pro zadní přístup k souboru svých nemovitostí stejně využívala další sousední pozemek. Soud usoudil, že výměra sporných pozemků, je vzhledem k ostatnímu souboru nemovitých věcí žalobkyně necelých 10%, tedy, že v tomto případě nemohla žalobkyně, resp. její právní předchůdci při běžné opatrnosti poznat, že si zabírají více, než jim náleží. Soud ovšem v tomto směru pominul, že soubor nemovitostí nejprve užívali prarodiče žalobkyně a teprve později se k nim přidali nebo je nahradili jejich děti, tedy i pan , jméno FO, starší a že to byl on, kdo se svémocně ujal držby (nebo ji inicioval) sporných pozemků, které do té doby užívány nebyly. Tady nejde o situaci, kdy by nové nabytí nemovitostí bylo zabráno z neznalosti nebo neopatrnosti více, než bylo zakoupeno. Dle žalovaných je to odlišná situace a musí být také odlišně posuzována. Dále soud dovodil, že soubor nemovitostí včetně sporných pozemků byl užíván až po hranice oplocení, ale takový závěr lze učinit až v době, kdy bylo oplocení realizováno. Ohledně nakládání se spornými pozemky po roce 2020, kdy se jejich vlastníky stali žalovaní 2) a 3), soud dospěl k závěru, že až do podání žaloby v únoru 2022 žalovaní neučinili vůči žalobkyni žádné kroky pro ochranu svého vlastnického práva. Soud tedy konstatoval, že u žalobkyně byly splněny oba předpoklady pro nabytí vlastnického práva ke sporným pozemkům mimořádným vydržením, tedy nebyl prokázán nepoctivý úmysl při nabytí držby a uplynula zákonem předpokládaná vydržecí doba. Žalovaný 1) tvrdil, že nepoctivý úmysl při uchopení držby spočíval v tom, že pan , jméno FO, starší si vědomě a záměrně zabral (nikoli v důsledku omylu či neznalosti) a k historicky užívanému souboru nemovitostí i tzv. připlotil i část dalšího sousedního pozemku, kterou dnes představují sporné pozemky. Stalo se tak nepochybně s úmyslem zvětšit užívanou plochu na úkor jiného vlastníka, o němž věděl, že takovému zásahu nebude nijak bránit, a to nejen s ohledem na tehdejší vztah k půdě a soukromému vlastnictví, ale také s ohledem na jeho postavení a pověst v obci. To, že se pan , jméno FO, starší chopil držby svévolně a na úkor jiného vlastníka, měl tento od počátku vědomost, což se projevilo dále v několika liniích. Jednak se tato věc v obci všeobecně věděla, a proto byla známa i žalovaným 2) a 3), kteří v místě víceméně trvale žijí a jsou pamětníky těchto událostí. Dále pan , jméno FO, starší tuto věc i výslovně potvrdil před žalovaným 2) a následně toto stvrdil tím, že souhlasil, že se sporné pozemky v roce 1995 geodeticky zaměří a následně je odkoupil od manželů , jméno FO, , aniž by jen na chvíli namítal, že jde o jeho (jejich) pozemky řádně nabyté s celým sousedním souborem nemovitostí. Ne, byl si vědom, toho, že se zmocnil sporných pozemků nepoctivě a chtěl tuto situaci napravit, což vyústilo v uzavření kupní smlouvy na sporné pozemky v roce 1995. Žalovaný 2) byl pamětníkem a jediným přímým účastníkem událostí, který ve věci vypovídal. Žalovaní navrhli rovněž výslech paní , jméno FO, , aby se tato vyjádřila k okolnostem uchopení držby a pozdějšímu prodeji sporných pozemků manželům , jméno FO, . Soud však její výslech neprovedl, když jej považoval za nadbytečný, přesto, že se také jednalo o přímého účastníka tehdejších jednání ohledně převodu sporných pozemků do vlastnictví manželů , jméno FO, . To žalovaní považují za nedostatek, který mohl ovlivnit nejen úplnost skutkových zjištění, ale následně i právní hodnocení celé věci. Přestože žalovaný 2) v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že od pana , jméno FO, slyšel, že si pan , jméno FO, byl vědom, že se zmocnil pozemků, které mu nenáleží, soud uzavřel, že nebyl předložen žádný objektivní důkaz o tom, že svémocné zabrání sporných pozemků bylo vedeno s nepoctivým úmyslem a nejednalo se o omyl. Z rozsudku není patrno, jak soud tuto část výpovědi žalovaného 2) hodnotil a případně, proč jí neuvěřil, a to i v kontextu dalších zjištěných skutečností a provedených důkazů. Žalovaný také z odůvodnění rozsudku nezjistil, jak se soud vyrovnal i v kontextu shora uvedené otázky uchopení držby s nepoctivým úmyslem, s tvrzením žalobkyně (které zaznělo na prvním jednání ve věci a je i protokolováno), že žalobkyně (i její rodiče, resp. min. její matka) věděla, že sporné pozemky jejich širší rodině nepatří, protože věděli i o tom, že , jméno FO, (starší) sporné pozemky od , jméno FO, dokupovali. Přitom žalobkyně nejprve tvrdila, že její matka tuto kupní smlouvu nepodepisovala jen z důvodu péče o , podezřelý výraz, otce, později své tvrzení variovala, že dokonce platili i část kupní ceny, což se neprokázalo. Z tohoto tvrzení žalobkyně ovšem dle názoru žalovaných vyplývá nejen to, že rodiče žalobkyně i ona sama věděla, že sporné pozemky existují a kde se přesně nacházejí (tedy uvnitř oplocení), ale pokud nevznesli žádnou námitku proti důvodu uzavření kupní smlouvy na sporné pozemky z roku 1995 (a to se nezjistilo, ani to žalobkyně netvrdila), tak jim bylo známo i to, že k zabrání sporných pozemků došlo svémocně a svévolně, nikoli náhodou či omylem. O existenci sporných pozemků tedy žalobkyně i její rodiče, stejně jako manželé , jméno FO, tedy museli vědět a mohli se o nich dále přesvědčovat při dalším nakládání se souborem nemovitostí při dalších majetkových transakcích v rámci rodiny, ovšem z průběhu řízení je zřejmé, že oni nevynaložili ani minimálně požadované úsilí, aby se přesvědčili o stávajícím stavu věci.

30. Žalovaný 1) si je vědom toho, že je velice obtížné prokazovat po desítkách let nepoctivý úmysl držitele při uchopení držby, k níž došlo před desítkami let. V praxi si lze položit otázku, jakou kvalitu důkazu by účastníci v těchto sporech měli přinášet, zvláště za situace, kdy aktéři již mnohdy nejsou naživu, aby mohli svou motivaci vysvětlit. V tomto případě však je k dispozici svědek, který o okolnostech zmocnění držby vypovídal jednak z pohledu vlastního pozorování a jednak z informace, kterou slyšel přímo od aktéra daného úkonu. Pak je tu řetězec dalších okolností, které takový závěr potvrzují – uzavření kupní smlouvy z roku 1995, informace o důvodech jejího uzavření a tvrzení žalobkyně k této věci. I přesto soud neměl za prokázané tvrzení o chopení se držby v nepoctivém úmyslu. S tím žalovaný nemůže souhlasit. Nic na tom, nemůže změnit ani to, jak byly sporné pozemky užívány, protože ze svědeckých výpovědí sice plyne, že sporné pozemky byly užívány se souborem sousedních nemovitostí, ale v kontextu shora uvedeného je zřejmé, že ze strany linie rodiny , jméno FO, bylo užívaní dané nejprve svémocným uchopením držby a dále jejich nově založeným vlastnickým vztahem podle kupní smlouvy z roku 1995, v linii rodiny , jméno FO, muselo jít nejprve o stejný důvod, po uzavření kupní smlouvy v roce 1995 je důvod spoluužívání neznámý (založený v zásadě jen na rodinných vazbách), nicméně v kontextu shora uvedeného je zřejmé, že o existenci sporných pozemků věděli, včetně jejich polohy, jakož i důvodu jejich nákupu ze strany , jméno FO, . Soud dospěl k závěru, že žalobkyně ani , jméno FO, ml. neměli povědomí o tom, kde se sporné pozemky nacházejí. Žalovaní jsou přesvědčeni, že žalobkyně tuto vědomost měla, i když ji třeba časem upozadila, protože jí byly známy okolnosti shora popsané v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy z roku 1995. A určitě ji měla dávno předtím, než sporné pozemky koupili žalovaní 2) a 3) a to od nich samých. , jméno FO, ml. se k otázce umístění těchto pozemků v rámci svého výslechu vyjadřoval hodně neurčitě, že se jednalo o pozemky podél plotu, spíše pak vně plotu. Žalovaní vědí nepochybně, že v době, kdy jim prodával sporné pozemky o poloze těchto pozemků věděl. Jednak proto, že v době, kdy ho poprvé oslovili s tím, že je dosud vlastníkem sporných pozemků, mu situaci v místě popsali a svědek sám uvedl, že si musel situaci prověřit. Dále svědek s žalobkyní vedl jednání o převodu sporných pozemků na ní (v rámci řízení hovořil o darování, v rámci jednání s žalovanými hovořil o prodeji) a přesto, že jednání trvala téměř dva roky k žádnému výsledku se nedostali. Za připomenutí stojí i to, že tento svědek zmínil, že už jeho otec jednal s žalobkyní o převodu majetku s ní, a to po dobu téměř tří let, lze tedy předpokládat, že jejich předmětem byli i sporné pozemky, o jejichž existenci otec svědka pan , jméno FO, st. pochopitelně věděl. Když byla jednání svědka s žalobkyní o odkupu sporných pozemků neúspěšná, oslovili svědka znovu žalovaní a sporné pozemky od něj odkoupili, přitom i tato jednání vedli korektně s předložením všech podkladů k nemovitosti, je tedy nepochybné, že svědek v době uzavření kupní smlouvy se žalovanou 2) a 3) přesně věděl, co je předmětem prodeje a kde se to nachází. Žalovanému 1) není známo, že by žalobkyně vůči svému strýci nebo vůči panu , adresa, ml. uplatnila jakýkoli nárok na vydržení sporných pozemků. To dále posiluje jejich přesvědčení o tom, že žalobkyně od počátku ví, že sporné pozemky nejsou jejím vlastnictvím. Vydržecí nárok z titulu mimořádného vydržení totiž žalobkyně uplatnila až v podané žalobě. Do té doby se snažila s žalovanými jednat o prodeji sporných pozemků, o jejich nájmu (k těmto skutečnostem navrhovali žalovaní výslech žalovaného 1, který však soud jako nadbytečný neprovedl) a později uvedla argument řádného vydržení. Žalovaní 2) a 3) se stali vlastníky sporných pozemků až v roce 2020, a až do doby podání žaloby se žalobkyně mimořádného vydržení nedomáhala (proč asi), přestože věděla, o existence a umístění sporných pozemků již dříve a min od roku 2017 jí to výslovně uvedli, jak žalovaní, tak i svědek pan , jméno FO, mladší.

31. Žalovaný 1) nesouhlasí ani s tím, jak soud posoudil otázku nabytí sporných pozemků žalovanými v dobré víře. Okresní soud konstatoval, že žalovaní si dostatečně neprověřili skutečnosti týkající se sporných pozemků, za něž považuje i zjištění skutečných držebních poměrů a jejich soulad se zápisem v katastru nemovitostí. Žalovaní si skutečně neumí představit, co více by měli učinit před koupí nemovitosti, než co učinili oni v tomto konkrétním případě a jaké měli k dispozici informace. Jak již žalovaní uvedli ve svém vyjádření z , datum, , neměli žádný relevantní důvod se domnívat, že by pan , jméno FO, ml. nebyl vlastníkem sporných pozemků a jeho vlastnické právo nebylo až do podání žaloby ani náznakem sporováno. Žalovaní 2) a 3) při koupi sporných pozemků neměli důvod se domnívat, že by pan , jméno FO, ml., od něhož žalovaní 2) a 3) sporné pozemky koupili, nebyl právoplatným vlastníkem pozemků, a to hned z několika důvodů. Žalovaní jsou místní a pamětníci, takže věděli, jakým způsobem se ujali vlastníci nemovitostí na LV , číslo, držby sporných pozemků – tedy svémocně; žalovaný 2 byl dále přímo iniciátorem uzavření kupní smlouvy z , datum, , takže věděl, že svévolnou držbu přiznávali; žalovaní tedy věděli, kdy a jak , jméno FO, st. sporné pozemky nabyli, když byli účastníky téže kupní smlouvy a následné zápisy v katastru nemovitostí, jakož i nabývací tituly jim dále potvrzovaly, že sporné pozemky řádně přešly na pana , jméno FO, ml.; žalovaní také věděli, že , jméno FO, sporné pozemky užívají a starají se o ně, což bylo ale s ohledem na jejich už existující vlastnické právo zcela logické; jestliže je užívala i žalobkyně nebo její rodina, předpokládali žalovaní, že je to dáno vztahy v rodině, protože i žalobkyně a její rodina věděli, jaká byla historie držby sporných pozemků, byť sami žádné kroky k jejich legalizaci užívání neučinili, ačkoli mohli; žalovaný 2) věděl, že žalobkyně a pan , jméno FO, ml., na základě jeho upozornění, jednali dlouhou dobu (min. od roku 2018) o převodu sporných pozemků do vlastnictví žalobkyně, ale nedohodli se, proto na podzim 2019 inicioval jednání o koupi sám, což dospělo až k uzavření kupní smlouvy na sporné pozemky z května 2020; žalobkyně nikdy neuplatnila vůči panu , jméno FO, ml. námitku vydržení vlastnického práva ke sporným pozemkům, ani vůči němu nezahájila soudní spor o určení vlastnického práva; žalobkyně až do podání žaloby netvrdila vůči žalovaným nabytí vlastnického práva z titulu mimořádného vydržení, naopak s nimi iniciovala jednání o uzavření kupní smlouvy případně nájemní smlouvy, v čemž jí byli žalovaní ochotni vyhovět, návrh dokonce nechali zpracovat a jí ho předložili (k tomu žalovaní navrhovali výslech žalovaného , právnická osoba, vše za situace, kdy institut mimořádného vydržení ještě v podstatě nebyl naplněn judikaturou Nejvyššího soudů a jeho praktický výklad byl od toho současného dosti vzdálen.

32. V kontextu celé věci se zdá neuvěřitelné, jak diametrálně odlišné nároky se kladou na strany sporu. Žalobkyni a její právní předchůdce nemuselo zajímat vcelku nic ani při uchopení držby ani v jejím průběhu, kdežto u žalovaných při posouzení dobré víry nestačí ani shora uvedené okolnosti, zjištění a vědomosti, i proto si tedy žalovaní kladou otázku, jaké další kroky by podle představy soudu měli učinit, aby závěr o nabytí v dobré víře obstál. Žalovaný 1) navrhl, aby byl v odvolacím řízení napadený rozsudek změněn tak, že žaloba bude zamítnuta, příp., aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

33. Žalovaní 2) a 3) podali odvolání výroku III. napadeného rozsudku. Namítali, že v době podání žaloby již nebyli vlastníky sporných pozemků, ani později během vedeného řízení se vlastníky sporných pozemků nestali. Tato skutečnost byla před zahájením řízení jasně seznatelná ze zápisu v katastru nemovitostí, žalobkyni byla známa i z komunikace mezi stranami a byla tvrzena žalovanými a prokazována hned od počátku řízení. Žalobkyně měla kdykoli za řízení možnost omezit svůj žalobní nárok pouze na skutečně zapsaného vlastníka sporných pozemků. To však neučinila a žalovaní 2) a 3) tak byli účastníky řízení po celou dobu řízení před soudem prvního stupně, byli soudem obesíláni a byli vystaveni tlaku soudního řízení, ačkoli již nebyli vlastníky sporných pozemků. Žaloba byla vůči nim podána od samého zahájení řízení nedůvodně a nedůvodně bylo vůči nim vedeno i celé řízení před soudem prvního stupně, přitom nedůvodnost vedení řízení proti nim byla seznatelná již před zahájením řízení. Jestliže žaloba byla vůči žalovaným 2) a 3) podána nedůvodně a byla vůči nim později okresním soudem zamítnuta, pak to musí nutně znamenat, že žalobkyně se svou žalobou byla vůči žalovaným 2) a 3) zcela neúspěšná a naopak žalovaní 2) a 3) ve své obraně zcela úspěšní. Tento výsledek procesního úspěchu a neúspěchu však soud nevzal ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými 2) a 3) vůbec do úvahy a i na tento vztah aplikoval ustanovení § 150 o.s.ř. a v jejich vzájemném vztahu žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. To však dle žalovaných 2) a 3) není správný postup, a to v situaci, kdy aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud opřel zejména o významný posun ve výkladu ustanovení o mimořádném vydržení, k němuž soudy vyšších stupňů dospěly až v době, kdy již toto řízení probíhalo. Tento posun se však netýkal posouzení toho, vůči komu má směřovat žaloba na určení vlastnického práva, v tomto směru se lze již dlouhodobě spolehnout na výklad, že pasivně legitimovaným v tomto typu sporu je osoba jako vlastník zapsaná v katastru nemovitostí. S ohledem na to se žalovaní 2) a 3) domnívají, že rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi nimi a žalobkyni není správné, aplikace § 150 o.s.ř. v jejich vztahu není důvodná a odůvodnění aplikace toho ustanovení není přiléhavé. Mají za to, že by ve výroku III. napadeného rozsudku mělo dojít ve vztahu k nim ke změně a žalobkyni by měla být ve vztahu k nim uložena povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a dále náhrada nákladů odvolacího řízení žalovaných 2) a 3).

34. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaných uvedla, že argumentace žalovaných se v podaném odvolání, oproti tomu co uváděli v rámci jednání a obsáhlého dokazovaní, nijak nezměnila. Bez jakéhokoli důkazu setrvávají na tvrzení, že pan , jméno FO, (nar. 1934), úmyslně a vědomě zabral část sousedních pozemků, když při stavbě plotu, provedl jeho stavbu v délce cca 89 m tak, že jej po celé délce umístil na sousední pozemek a získat tak část sousedního pozemku o výměře 211 m2, který má nyní označení jako p.p. číslo , číslo, . Tento plot tvořil dlouhodobě jedinou viditelnou hranici mezi sousedícími pozemky. Pozemek parcelní číslo , číslo, byl v době stavby plotu součástí pozemku parcelní číslo , hodnota, a byl obhospodařován , právnická osoba, . Žalobkyně, která postupně nabyla do výlučného vlastnictví pozemky p.č. , hodnota, a , číslo, , vždy vycházela z toho, že tyto pozemky sahají až k uvedenému plotu. V dobré víře, že se jedná o její vlastnictví, zde podle plotu vysadila stromy, o které se dlouhodobě starala. Soud zcela správně dospěl k závěru, že došlo k vydržení pozemků dnes označených parcelním číslem , číslo, . Žalobkyně ještě stručně opakovala i svou další argumentaci před okresním soudem s tím, že se zcela shoduje s odůvodněním napadeného rozsudku a navrhla jeho potvrzení.

35. Krajský soud se nejprve zabýval tím, zda odvolání podala osoba k němu oprávněná a odvolání je přípustné. Uzavřel, že odvolání žalovaného 1) do výroku II., napadeného rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba vůči žalovaným 2) a 3) je třeba odmítnout jako odvolání podané osobou k němu neoprávněnou. Tímto výrokem žalovanému 1) totiž nebyla způsobena žádná újma a žalovaný 1) v této části postrádá subjektivní legitimaci k odvolání (§ 201 o.s.ř.). V rozsahu odvolání žalovaného 1) proti výroku I. napadeného rozsudku (současně je napaden i závislý nákladový výrok) a odvolání žalovaných 2) a 3) proti nákladovému výroku III. rozsudku okresního soudu krajský soud podrobil rozsudek odvolacímu přezkumu (§ 212, § 212a o.s.ř.). Toliko odvolání žalovaných 2) a 3) proti nákladovému výroku shledal opodstatněným.

36. Krajský soud převzal skutkové závěry okresního soudu učiněné z provedených důkazů, z nichž okresní soud čerpal zjištění k objasnění držby sporných pozemků právními předchůdci žalobkyně i samotnou žalobkyní, které jej vedly k závěru, že sporné pozemky byly uživatelsky zahrnuty do souboru nemovitostí žalobkyně (a jejich předchůdců) v osmdesátých letech minulého století zaplocením, byla uchopena jejich držba (nejpozději v roce 1989) a do doby podání žaloby žalovaný 1) ani žalovaní 2) a 3) nepodali žalobu na ochranu vlastnického práva ke sporným pozemkům nebo se nedomáhali uzavření dohody o předání držby. Přesvědčivě o tom vypovídali , jméno FO, (nar. 1966), který sporné pozemky na předchůdce žalovaného 1) převedl na žalované 2) a 3) a byl přesvědčen, že jde o pozemky vně oplocení nemovitostí žalobkyně. Skutečnost, že oplocení sporných pozemků tak, jak o něm hovořila žalobkyně, zde bylo již před 25 lety, potvrdil i svědek , tituly před jménem, , jméno FO, . Svědek , jméno FO, pamatoval plot již před 37 lety, na údržbě plotu se podílel s , jméno FO, (nar. 1934). Vybudování plotu strýcem , jméno FO, v 80. letech minulého století, s nímž mu pomáhal, potvrdil i bratr žalobkyně. Skutkový závěr okresního soudu v tomto ohledu podporuje i znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, . Na skutkovém stavu (doba uchopení držby) stěží mohla čekokoliv změnit výpověď paní , jméno FO, ; okresní soud proto tento důkaz již neměl za podstatný, když měl skutkový stav zjištěn náležitě. Poznamenává, že žalovaný 1) jak v průběhu řízení, tak v odvolání vytváří vlastní skutkovou verzi, která však nemá oporu v provedeném dokazování.

37. Krajský soud sdílí i právní závěry okresního soudu, který shledal předpoklady pro mimořádné vydržení vlastnického práva k sporným pozemkům podle ust. § 1095 a násl. o.z. a § 3066 o.z. Především zdůraznil, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba ani držba oprávněná, ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele (úmyslně nepoctivé jednání) při uchopení se držby, jak zdůrazňuje NS v rozsudku sp. zn. , spisová značka, . Do vydržecí doby se i pro mimořádné vydržení ve prospěch držitele započte i doba držby jeho předchůdce, pokud ten sám nesplnil podmínky vydržení a nestal se vlastníkem věci (rozsudek NS sp. zn. , spisová značka, ). Okresní soud pak správně zdůraznil, že podmínky vydržení dle zák.č. 40/1964 Sb. se odlišují od podmínek mimořádného vydržení dle zákona č. 89/2012 Sb. (o.z.).

38. Okresní soud se přesvědčivě vypořádal s argumentací žalovaného 1) o tom, že pokud by žalobkyně byla dostatečně bdělá, zjistila by, že se spornými pozemky bylo právně nakládáno v letech 2005 a 2016 a že je užívá bez právního důvodu. Okresní soud zde poukázal na rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, , dle něhož „podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího následek zánik podmínek pro mimořádné vydržení. Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 věty druhé o.z.“.

39. Okresní soud dále správně poukázal na rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka, , dle něhož ani poměr výměry pozemku, jehož držby se držitel ujal, k pozemku žalobkyní nabytého (15,8% výměry bezprostředně sousedících pozemků žalobkyně, resp. 8,8 % celé zahrady), nejsou tak zjevnou okolností, že by držitel mohl bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl. Ani tato okolnost nepoctivý úmysl držitele při nabytí držby nezakládá.

40. Na žalovaném 1) (potažmo na žalovaných 2) a 3) bylo, aby si ověřili stav zapsaný ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem (tedy i držební poměry) a při okolnostech vzbuzujících pochybnosti o tomto souladu vyzvali žalobkyni, aby zabránili mimořádnému vydržení, k uzavření dohody o předání držby vlastníkovi, popř. podali žalobu napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí (viz rozsudek NS , spisová značka, ).

41. Okresní soud se s námitkami žalovaného 1) náležitě vypořádal, přičemž tyto námitky se opakují i v odvolání. Je zjevné, že si žalovaný 1) dostatečně neujasnil rozdíl předpokladů mimořádného vydržení, které jsou tak odlišné od podmínek vydržení řádného, resp. se s nimi vnitřně nemůže ztotožnit, jak se podává i z odvolání.

42. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve znění doplňujícího rozsudku ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), když v jednotlivostech může na odůvodnění rozsudku okresního soudu ohledně splnění předpokladů mimořádného vydržení ze strany žalobkyně odkázat.

43. Při přezkumu nákladového výroku III. rozsudku okresního soudu, krajský soud shledal předpoklady pro jeho změnu (§ 220 o.s.ř.).

44. Pokud jde o vztah žalobkyně a žalovaného 1) k předmětu řízení, pak žalobkyně zcela uspěla a posuzováno dle výsledku řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) by jí žalovaný 1) měl hradit náklady řízení. Okresní soud shledal důvody pro odepření práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni podle ust. § 150 o.s.ř. v tom, že rozhodnutí je ovlivněno výkladem klíčových ustanovení občanského zákoníku týkajících se mimořádného vydržení práva, které v době zahájení řízení nebyly zcela ustáleny. S tímto postupem souhlasila i žalobkyně, jak vyplynulo nejen z jejího vyjádření před okresním soudem, ale především před odvolacím soudem, kde žalobkyně sdělila, že s tímto postupem je srozuměna. Krajský soud proto shledal rozhodnutí o nákladech řízení před okresním soudem ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) věcně správným a v této části jej potvrdil (byť pro přehlednost výrokové části jde o vyjádření „změna“, jak plyne z dále uvedeného).

45. Pokud jde o vztah žalobkyně a žalovaných 2) a 3), pak v této části krajský soud nesouhlasí s aplikací ust. § 150 o.s.ř., když důvody pro takový postup zjevně dány nejsou. Žalovaní 2) a 3) postrádali v řízení věcnou pasivní legitimaci, když nebyli v katastru nemovitostí zapsanými vlastníky sporných nemovitostí již v době podání žaloby. Proto ve vztahu k nim je aplikace ust. § 150 o.s.ř. zjevně nepřípadná nejen z důvodů, kterými argumentoval okresní soud (i zde použil svou úvahu výše). Náklady žalovaných 2) a 3) jsou představovány v řízení před okresním soudem náklady právního zastoupení advokátem. Pokud jde o vyčíslení tarifní hodnoty, pak dle ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu (dále AT) a § 9 odst. 1 AT (ve znění do , datum, ) a dle § 9a odst. 1 písm. d) AT účinného od , datum, , je třeba vyjít z hodnoty sporných pozemků, přičemž z kupní smlouvy ze , datum, nabyli žalovaní 2) a 3) sporné pozemky od , jméno FO, za kupní cenu , částka, .

46. U žalovaného 2) odměna advokáta činí za 12 účelných úkonů právní služby (6 jednání, z toho 4 v roce 2025, jedno jednání za dva úkony při překročení doby jednání 2 hodin, zbytek činí převzetí zastoupení a účelná vyjádření ve věci) snížených o 20 % (společný úkon při zastoupení druhé osoby) dle § 12 odst. 4 AT (za 12 úkonů po , částka, ) částku 22.

80. K ní je nutno připočíst polovinu paušálních náhrad za spojený úkon (8 po , částka, , 4 po , částka, , z toho ½) v částce , částka, a polovinu náhrad ztráty času k jednání soudu (12 půlhodin, z toho 4 po , částka, , a 8 po , částka, , jedna polovina činí , částka, ) a polovinu náhrad cestovného (v celkové částce , částka, za ujetých 440 km, polovina činí , částka, ), vše s připočtením 21% DPH činí částku , částka, k náhradě žalovanému 2) za řízení před okresním soudem.

47. Pokud jde o žalovanou 3), pak u ní činí odměna pro advokáta za 12 úkonů právní služby při snížení o 20% dle AT účinného do , datum, dle § 12 odst. 4 AT (8 úkonů , IBAN, Kč) a při snížení o 40 % (zastupovaná třetí osoba) dle AT účinného od , datum, (4 úkony po , částka, ) , částka, , k ní je nutno připočítat polovinu paušálních náhrad za společný úkon ve výši 1200 a , částka, , polovinu náhrad ztráty času ve výši 600 a , částka, a polovinu náhrad cestovného , částka, ), se zvýšením o 21% DPH činí celkem náklady řízení žalované 3) před okresním soudem , částka, .

48. Náklady řízení 2) a 3) žalovaných uložil krajský soud nahradit žalobkyni k rukám jejich advokátky (§149 odst. 1 o.s.ř.) do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

49. Pokud jde o náklady odvolacího řízení mezi žalovaným 1) a žalobkyní, pak žalobkyně v odvolacím řízení uspěla a žalovaný 1) je povinen jí nahradit účelně vynaložené náklady v odvolacím řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř., § 224 odst. 1 o.s.ř.). Ty jsou představovány náklady právního zastoupení zástupcem z řad advokátů (vyjádření k odvolání, účast při jednání) sestávající z odměny za dva úkony právní služby z tarifní hodnoty , částka, , tedy 2x , částka, , 2 paušálními náhradami hotových výloh po , částka, a 21% DPH z odměny a náhrad, celkem v částce , částka, , kterou krajský soud uložil žalovanému 1) nahradit k rukám advokáta žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

50. Žalovaní 2) a 3) v odvolacím řízení uspěli s odvoláním do nákladového výroku, jejich náklady sestávají z náhrady nákladů právního zastoupení advokátem, který v odvolacím řízení učinil dva účelné úkony právní služby (odvolání do nákladového výroku, účast při jednání soudu). Tarifní hodnotou jsou přisouzené částky nákladů řízení v řízení před okresním soudem, tedy u žalovaného 2) , částka, a u žalované 3) , částka, . Odměna advokáta tak činí u žalovaného 2) , částka, (§ 7 AT), kterou je třeba snížit o ½ dle § 11 odst. 2 písm. c) AT (odvolání nikoli do věci samé) na částku , částka, a ještě jako druhé společně zastoupené osoby dle § 12 odst. 4 AT o 20 %, tedy na částku , částka, . Žalovanému 2) tak náleží náhrada za dva úkony právní služby po , částka, s připočtením ½ náhrady hotových výloh za dva společné úkony , částka, , a jedna polovina náhrady cestovného ve výši , částka, (za ujetých 40 km), vše s DPH v částce , částka, (náhrada za ztrátu času nebyla požadována). Žalované 3) jako třetího společně zastupovaného účastníka se krátí dle § 12 odst. 4 AT o 40 %, jinak je výpočet shodný jako s žalovaným 2). Odměna tak činí 2x726 Kč a s připočtením náhrad , částka, a DPH celkem náklady odvolacího řízení 3)žalované činí částku , částka, . Náklady řízení 2) a 3) žalovaných uložil krajský soud k náhradě žalobkyni k rukám advokátky žalovaných ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.).