11 C 240/2022

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Hynkem Baňouchem rozsudkem ze dne 5. 9. 2025, doplněným dne 3.10.2025, ve věci: žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným: 1) Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozený dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3) Jméno žalované C , narozená Datum narození žalované C trvale bytem Adresa žalované C všichni zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení vlastnictví k nemovitosti, takto:

I. Určuje se, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemků parcelních čísel , Anonymizováno, , nyní zapsaných pro katastrální území , adresa, na , Anonymizováno, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Chrudim.

II. Ve vztahu k žalovanému 2 a žalované 3, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 17.7.2022 se žalobkyně domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí pozemků parcelní číslo , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, katastru nemovitostí vedeném Krajským úřadem pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště Chrudim. Žalovaný 1 je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník těchto pozemků, avšak žalobkyně tvrdila, že k nim nabyla vlastnické právo mimořádným vydržením. Pozemky jsou v odůvodnění nadále označovány i jen svými parcelními čísly, či jen jako „sporné pozemky“, přičemž zkratka „k.ú.“ označuje katastrální území, „LV“ označuje list vlastnictví, „KN“ katastr nemovitostí.Argumentace žalobkyně2. Žalobkyně tvrdila, že vlastnictví sporných pozemků nabyla mimořádným vydržením podle § 1095 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, (dále též „občanský zákoník“, či jen „o.z.“. Sporné pozemky jsou uvnitř oplocení souboru nemovitostí, jehož výlučné vlastnictví žalobkyně nabyla v roce 2016 jednak kupní a jednak darovací smlouvou od ostatních spoluvlastníků s nimiž je v příbuzenském vztahu, přičemž od roku 2005 byla čtvrtinovou podílovou spoluvlastnicí tohoto souboru. Žalobkyně i ostatní spoluvlastnicí nabyli nemovitosti od svých předků. Žalobkyně zdůraznila, že podkladem pro nabývací smlouvy z roku 2016 byl znalecký posudek z roku 2014, který mj. uvádí porosty a oplocení na sporných pozemcích, které byly oploceny jako součást souboru nemovitostí již před rokem 1990. Znalecký posudek neuváděl, že by uvnitř oplocení byly pozemky odlišného vlastníka. Žalobkyně se o sporné pozemky starala v dobré víře, osazovala je stromy, udržovala oplocení a pochovala na nich i své domácí mazlíčky. Součástí pozemků je i vjezd, který po celá léta sloužil jako přístupová cesta k souboru nemovitostí. Žalobkyně se po celou dobu domnívala, že v předmětné části zahrady jde o jeden pozemek, který vlastní ona a žalovaní 2 a 3 se k ní vždy chovali jako vlastníci a projednávali s ní například chov včel.

3. Žalobkyně vysvětlila, že žalovaní 2 a 3 koupili v roce pozemky 60/3 a 60/4 od Oto Slavíka, který dříve žalobkyni prodal svůj spoluvlastnický podíl na souboru nemovitostí a který se domníval, že se v tomto případě nejedná o pozemky užívané žalobkyní a nacházející se uvnitř oplocení. Žalovaným bylo při nabytí známo, že žalobkyně pozemky užívá v dobré víře jako vlastník. Předmětné oplocení bylo vybudováno v 80. letech minulého století. Následně vyšlo najevo, že oplocení zahrnulo i část pole, které po roce 1989 restituovali manželé , jméno FO, . Otec , jméno FO, , , jméno FO, od vlastníků pole oplocený pozemek odkoupil. Žalobkyně se o tom, tom, že žalovaní sporné pozemky odkoupili dozvěděla od žalovaného 2 a chtěla situaci řešit dohodou, což odmítli. Když argumentovala, že sporné pozemky nabyla mimořádným vydržením, převedli je na žalovaného 1, který nabídl žalobkyni uzavření nájemní smlouvy zajišťující průchod na její pozemky pod podmínkou, že uzná jejich vlastnická práva, což odmítla stejně jako předchozí obdobnou nabídku žalovaných 2 a 3, neboť se považuje za vlastníka těchto pozemků. Z těchto tvrzení se rovněž podává naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

4. Žalobkyně doplnila dne 4.11.2022 (číslo listu soudního spisu, „č.l.“ 68) k opakovanému nakládání s pozemky, že podle § 1096 o.z. se žalobkyni započítává i vydržecí doba jejich předchůdců. Žalovaný 2 podle ní využil, že sporné pozemky nebyly zapsány ve prospěch žalobkyně. Pro chov včel potřeboval mít 3 metrový pruh neméně do dvou metrů vzrostlých stromů od oplocení. Obavy že by jiný kupec mohl udělat z pozemků skládku jsou účelový nesmysl, neboť by musela být povolena. Převod z žalovaných 2 a 3 na žalovaného 1 byl účelově proveden poté, co žalobkyně uvedla, že se mimořádného vydržení bude domáhat soudně. Žalobkyně chtěla pozemek koupit za násobně vyšší hodnotu. Sporné pozemky jsou zaploceny od roku 1981. Sama žalobkyně vylíčila (č.l. 69), že soubor jejích pozemků byl společně užíván jako rodinný majetek. Provizorní plot mezi polem a zahradou byl vybudován v roce 1981 a byl v roce 1988 nahrazen masivním dřevěným plotem. Po restituci vyšlo v roce 1993 najevo, že plot omylem přihradil i část pole sloužící jako jediný vjezd do zahrady. Věc řešil strýc žalobkyně , jméno FO, , který měl polovinu prostředků na odkoupení od restituentů obdržet od matky žalobkyně a nezaregistrovali, že jako kupující je veden výhradně on; šlo v poměru k zahradě o nepatrný úsek a vše zařizoval on, neboť matka žalobkyně v Praze musela pobývat v Praze, kde pečovala o otce. Sporné pozemky užívali nepřetržitě společně, starali se o ně a společně ho osazovali a natírali plot. K převodům následně docházelo uvnitř rodiny a následně žalobkyně převzala užívání a péči. Po smrti otce žalobkyně se její matka vzdala dědictví ve prospěch jí a jejího bratra. Pozemky tehdy pro odhad oceňoval znalec , jméno FO, , kdy sporné pozemky nebyly chybou do odhadu zapsány, ale porosty na nich byly oceněny. V roce 2014 se žalobkyně s bratrem dohodla na převodu jeho podílu, včetně porostů a pozemky ocenila znalkyně , jméno FO, , která při ocenění vycházela z hranic oplocení a jako poklad použila odhad znalce , jméno FO, . Následně žalobkyně odkoupila podíl O. , jméno FO, , svého bratrance a vyšli z ocenění znalkyně , jméno FO, . O. , jméno FO, pak sporné pozemky prodal žalovaným, ale byl přesvědčen, že jde o pozemky vně oplocení. Žalovaný 2 až po 14 měsících oznámil žalobkyni, že pozemky vlastní; do té doby po celou dobu přihlížel, jak žalobkyně pečuje o oplocení, trávník, stromy, aniž by žalobkyni o čemkoli informoval; žalobkyně zde ještě v roce 2019 pochovávala svého psa. Následně začal pozemky oplocovat, poničil porosty a odmítl ústupky žalobkyně.

5. Dne 22.1.2023 žalobkyně doplnila (č.l. 89), že alternativní přístup na její pozemky není možný, což doplnila podrobnou argumentací. Vylíčila i obtíže s chovem včel. Namítla, že žalovaní 2 a 3 ji neinformovali, že chtějí pozemky odkoupit, ačkoli věděli, že je užívá a udržuje. Jednání žalovaných je podvodné a porušuje dobré mravy. Prodejce patrně nevěděl, že prodává pozemky uvnitř oplocení. Novou rozhradu budovali v rozporu s § 1024 až 1028 o.z., ačkoli věděli, že vlastnické vztahy jsou nevyjasněné. Žalobkyně vyčerpala možnosti mimosoudního řešení, žalovaní odmítli pozemky prodat za dvojnásobek jimi zaplacené ceny. Dne 14.10.2023 žalobkyně doplnila (č.l. 124), že koupení pozemků jejím strýcem nepřerušilo vydržení, neboť se nezměnily užívací vztahy panující od roku 1962. Je nelogické, aby kupovala pozemek bez vjezdu, neudržovala by cizí pozemek, nesázela by zde stromy, neudržovala oplocení a nepohřbívala by zde psy. Jsou naplněny požadavky § 3066 o.z. Alternativní vjezdy nejsou možné (č.l. 141).

6. V koncentrační reakci žalobkyně (č.l. 144) shrnula splnění podmínek mimořádného vydržení. Spoluvlastníci vycházeli z toho, že sporné pozemky jsou součástí souboru jejich nemovitostí. V koncentrační replice (č.l. 154) uvedla, že při koupi podílu od O. , jméno FO, žalobkyně podíl vykoupila k pozemkům v hranicích oplocení a součástí vyrovnání byly i porosty na sporných pozemcích, které tvořily celek s ostatním nemovitostmi. Její matka nevěděla, že pozemky koupili v roce 1995 jen Slavíkovi. I poté byly pozemky užívány a udržovány společně. Žalobkyně si nebyla vědoma, že pozemky nebyly spoluvlastněny a že je nevlastní. Dne 2.1.2025 doplnila (č.l. 178). že počátek mimořádného vydržení se datuje k 5.9.1961, kdy nemovitosti nabyli její rodiče.

7. Dne 28.1.2025 žalobkyně shrnula (č.l. 201), že sporné pozemky byly drženy a užívány jako celek, a to v hranicích historického oplocení z roku 1981 (v roce 1985 nahradil provizorní plot, plot dřevěný). Žalobkyně a její předchůdci drželi sporné pozemky poctivě a v dobré víře. Žalovaný 2 žalobkyni informoval o svém vlastnictví v srpnu 2021. O tom, že pozemky jsou součástí zaplocené zahrady nevěděl ani bratranec žalobkyně , jméno FO, , který je prodal žalovaným 2 a 3 omylem s tím, že pozemky jsou vně oplocení. Tyto pozemky žalobkyni nenabízel. Podle žalobkyně byly splněny podmínky mimořádného vydržení dle § 1095 a § 3066 o.z., tedy vydržecí doba a „oprávněnost držby a poctivý úmysl“. Žalobkyně dne 25.2.2025 (č.l. 205 a 210) doplnila své vyjádření nad rámec vyjádření svého zástupce a uvedla, že nebyla připravena v nepřítomnosti svého zástupce klást otázky svému bratrovi a uvedla svou představu o tom, jak mělo být reagováno na provedené výslechy. Nenapadlo jí, že bude uzavřeno dokazování.

8. K výzvě soudu dle § 118a o.s.ř. žalobkyně dne 3.3.2025 doplnila své tvrzení k mimořádnému vydržení (č.l. 216) odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu , Anonymizováno, , podle něhož je podmínkou mimořádného vydržení nikoli nepoctivý úmysl, jehož absenci prokazuje protistrana. Mimořádným vydržením lze nabýt vlastnictví i když je ve veřejném seznamu zapsána osoba odlišná od vydržitele. Dále odkázala na rozhodnutí , Anonymizováno, které rovněž umožňuje vydržení contra tabulas. Sporné pozemky také mají menší výměru oproti výměře jejího pozemku, „takže nelze učinit závěr o nepoctivém úmyslu“. Žalobkyně sama dne 7.3.2025 sdělila soudu (č.l. 219), že její zástupce nepožádal o prodloužení lhůty k vyjádření, ačkoli jej o to žádala z důvodu svých zdravotních obtíží. Zopakovala dne 5.4.2025 (č.l. 228), že trvá na doplňujícím výslechu svého bratra. Dne 22.7.2025 doplnila (č.l. 263), že sporné pozemky JZD nevlastnilo, pouze je užívalo. Nebyly-li hranice zřetelné v terénu, mohlo JZD namítat nesprávný rozsah užívání a zopakovala dosavadní argumentaci. V závěrečném návrhu (č.l. 266) žalobkyně nově uvedla, že pracovníci JZD sami sdělili, kde lze ještě sázet porosty, aby nebyly na jím užívaném pozemku.Argumentace žalovaných9. Žalovaní 1, 2 a 3 dne 14.9.2022 ve vyjádření k žalobě (č.l. 56) argumenty žaloby odmítli a navrhli její zamítnutí. Sporné pozemky vznikly rozdělením původního pozemku parcelní číslo , hodnota, geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /94 a jako takové je nabyli kupní smlouvou z 26.1.1995 manželé , jméno FO, a , jméno FO, . Žalovaní 2 a 3 v té současně koupili třetí oddělený pozemek 60/2. Manželé , jméno FO, byli tehdy spoluvlastníky souboru nemovitostí nyní vlastněného žalobkyní, společně s rodiči žalobkyně a vlastníci nemovitostí na LV , Anonymizováno, si tak byli vědomi, že užívají i část pozemku 60, který není jejich a nemají k němu žádný právní titul. Podle žalobců musela být tato informace známa i rodičům žalobkyně s ohledem na příbuzenství a společné užívání. Proto byly sporné pozemky vyměřeny a prodány, přičemž rodiče žalobkyně se ke koupi mohli připojit, ale neučinili tak. Od začátku roku 1995 byly sporné pozemky řádně a jednoznačně evidovány v katastru nemovitostí, včetně jejich zákresu. V roce 2010 je manželé , jméno FO, darovali synovi , Anonymizováno, , jméno FO, , od nějž je koupili žalovaní 2 a 3 poté, co žalobkyně nebyla schopná dva roky se na takové koupi s , jméno FO, domluvit, ačkoli o tom jednali. Žalovaní nabídli žalobkyni pronájem, který odmítla. Žalovaní zase odmítli odkoupení pozemků žalobkyní, resp. úplatné narovnání sporných vztahů, neboť pozemky potřebují.

10. Žalovaní namítli (č.l. 56 druhá strana „p.v.“), že se se souborem nemovitostí žalobkyně bylo opakovaně právně nakládáno v letech 2005 jednak v dědickém řízení, jednak když matka žalobkyně darovala svůj podíl žalobkyni a jejímu bratrovi. Další nakládání se uskutečnilo v roce 2016, když jednak žalobkyni její bratr daroval svůj podíl a jednak , jméno FO, žalobkyni svůj podíl prodal. Žádné z těchto právních jednání nezahrnulo sporné pozemky. Platí rovněž, že do roku 2016 mohla žalobkyně sporné pozemky užívat jen jako spoluvlastník. Žalobkyně nemohla nabýt sporné pozemky řádným způsobem, není zde titul, dobrá víra a poctivá držba. Nedošlo ani k mimořádnému vydržení, protože nepoctivě drží ten, kdo ví, nebo z okolností mu musí být zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží, anebo ten, kdo z nedbalosti neví, že není subjektem předmětného práva. Přitom s ohledem na stav katastru nemovitostí platný od roku 1995 postačovalo provést elementární kontrolu tohoto stavu, aby bylo zřejmé, že osud sporných pozemků nekopíruje nakládání se souborem nemovitostí LV , Anonymizováno, a že držba je nepoctivá. Žalobkyně se mohla přesvědčit o těchto skutečnostech při právních jednáních jichž se účastnila v letech 2005 a 2016, například nahlédnutím do dostupné katastrální mapy. Požadavek na takovou základní kontrolu není nepřiměřeným a považuje se za požadavek základní, zahrnující obvyklou míru opatrnosti., kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Spoléhat se na údaje v oceňovacím znaleckém posudku, který nemůže obsahovat označení sporných pozemků, nelze považovat za dostatečné a relevantní. Ke dni 1.1.2019 ani neuběhla speciální vydržecí doba, neboť mj. žalobkyně před tímto datem jednala s tehdejším vlastníkem sporných pozemků o jejich převodu. Žalovaný 2 až později, když zjistil, že pozemky jsou stále evidovány na O. , jméno FO, , jej kontaktoval a pozemky koupil. Koupě nebyla spekulativní, ale z obavy, aby je někdo třetí nekoupil a neudělal zde skládku.

11. Žalovaní dne 23.11.2022 doplnili (č.l. 85), žalovaný 2 nevyužil nevědomosti žalobkyně, že pozemky nevlastní, ale žalobkyně to věděla přímo od něj, v době, kdy je nevlastnil. Chov včel motivem koupě nebyl, pozemky nebyly třeba a žalovaný chov oznámil ze sousedské slušnosti. Koupili je, aby je nekoupil někdo třetí a neužíval ke škodě všech sousedů, například faktickým uskladněním nevhodných věcí, což se v obci stalo. Po nabídce nájmu byli žalovaní 2 a 3 terčem nevybíravých ataků žalobkyně a její dcery, a proto je převedli na syna, který měl větší odstup a toto chování se ho osobně tolik nedotýkalo. Pozemky začal oplocovat až žalovaný 1 a realizoval je na svých pozemcích v rámci výkonu vlastnického práva a počínal si šetrně. Žalobkyně není na vjezdu přes sporný pozemek zcela závislá a může přistupovat dvěma alternativními vjezdy. Právní předchůdci žalobkyně věděli, že sporné pozemky užívají bez právního důvodu a , jméno FO, si to právně ošetřili. Právní předchůdci žalobkyně nebyli dostatečně bdělí a jejich situace nemůže požívat právní ochrany.

12. Žalovaní v koncentrační reakci (č.l. 147) shrnuli svou argumentaci, že držba nemohla být poctivá, neboť předchůdci žalobkyně si byli od počátku vědomi, že si připlotili i část sousedního pozemku, což plyne i z odkupu manželi , jméno FO, . Žalobkyně se při nabývání podílů nepřesvědčila o stavu zápisu v katastru nemovitostí, ačkoli to bylo snadné. Není dána dobrá víra žalované – chybí poctivá držba a nebyly splněny podmínky mimořádného vydržení. Žalobkyně by musela mít poctivou držbu po celou dobu nepřetržitě, což neplatilo od 1.1.2014 do 1.9.2019 ani předtím. Žalobkyně vedla před tímto datem jednání s , Anonymizováno, . , jméno FO, o odkupu. V koncentrační replice (č.l. 151) žalovaní zopakovali, že matka žalobkyně se nepřipojila, když rodiče , Anonymizováno, . , jméno FO, sporné pozemky koupili, ačkoli mohla a věděla o tom, že je nevlastní. Nešlo o omyl, jak tvrdí. Dne 22.1.2025 (č.l. 190) žalobci shrnuli svou argumentaci. Znalkyně , jméno FO, patrně ocenila jen to, co jí aktéři ukázali ale i ona mohla z KN zjistit, že sporné pozemky mají odlišný majetkový režim. Otec , Anonymizováno, . , jméno FO, se po roce 1995 choval ke sporným pozemkům jako k vlastním. I po roce 2016 žalovaní 2 a 3 žalobkyni upozorňovali na vlastnictví , Anonymizováno, . , jméno FO, .

13. Žalovaní dne 28.3.2025 (č.l. 224) sdělili soudu, že protistrana brojí proti postupu řízení, se kterým souhlasili. K doplňujícímu výslechu uvedli, že řízení je koncentrováno, a navíc svědek už může reagovat na další průběh řízení. Dne 10.7.2025 (č.l. 259) žalovaní uvedli, že znak nikoli nepoctivého úmyslu při uchopení držby není naplněn. Žalobkyni a jejím předchůdcům muselo být při tvrzeném uchopení držby zřejmé, že se jí ujímají svévolně na úkor vlastníka, který se nemohl bránit, pozemky byly užívány a vlastněny JZD od něhož nebylo možno očekávat ochranu užívacích a vlastnických práv. , jméno FO, měl vysoké postavení v Praze a nikdo se s ním nechtěl dostat do konfliktu. Datum uzavření smlouvy v roce 1961 nevypovídá nic o tom, kdy se držby ujali. Absence nikoli nepoctivého úmyslu musela být zřejmá, když se po roce 1989 při návratu demokratického zřízení vrátily v rámci narovnávání vlastnických vztahů pozemky vrátily původním vlastníkům. Žalovaný 2 se obrátil na , jméno FO, , aby buď posunul plot, anebo aby pozemky odkoupil, což manželé , jméno FO, učinili, na rozdíl od rodičů žalobkyně, kteří ale měli vědomost, že jim pozemky vlastnicky nepatří. Tehdy mohli podat žalobu a chránit své tvrzené vlastnické právo. Právní předchůdci žalobkyně do roku 2016 pozemky vlastnili a neměli důvod chránit držbu či vlastnické právo. , jméno FO, se též o pozemky starali a užívali je. Žalovaní 2 a 3 neměli důvod domnívat se, že syn , adresa, není právoplatným vlastníkem. Sám je nabídl k prodeji, žalovaní věděli, jak pozemky spoluvlastníci nemovitostí na č.l. 246 sporné pozemky uchopili; žalovaní věděli jak a proč pozemky vznikly a přecházely. Jestliže pozemky užívala i žalobkyně, měli žalovaní za to, že je to dáno jejími vztahy v rodině (se , jméno FO, ), věděli že , jméno FO, před prodejem žalovaným jednal minimálně od roku 2018 s žalobkyní o převodu vlastnického práva a žalobkyně vůči němu nikdy neuplatnila vydržení. Žalobkyně při minimální opatrnosti musela vědět, že jí pozemky nepatří. Proto se žalobkyně nemohla stát vlastníkem předmětných pozemků žádnou z forem vydržení, žalovaní je nabyli po právu v dobré víře od osoby, jíž svědčil kontinuální zápis v katastru nemovitostí a vzhledem ke všem historickým souvislostem a okolnostem jim muselo být zřejmé, že pozemky nabývají od pravého vlastníka. Na této podrobné argumentaci žalovaní setrvali i v závěrečném návrhu (č.l. 266)Průběh řízení14. Při prvním jednání dne 7.9.2023 (č.l. 113) účastníci setrvali na svých postojích a soud před koncentrací řízení nařídil ohledání sporných pozemků, které se uskutečnilo 24.10.2023 (č.l. 123 a 127-136). Poté řízení koncentroval (č.l. 138). Dne 23.10.2024 (č.l. 173) a 8.1.2025 (č.l. 187) soud vyslechl navržené svědky, včetně znalkyně , jméno FO, . Poté co účastníci zaslali závěrečné návrhy bylo ukončeno dosavadní právní zastoupení žalobkyně (stav faktické ztráty důvěry mezi klientem a advokátem, č.l. 239, 241, 244 a 246) a soud doplnil výslech bratra žalobkyně. Jednání dne 27.2.2025 (č.l. 213), kde měly být jen přečteny závěrečné návrhy vznesla žalobkyně návrh na doplnění výslechu svého bratra. Soud poučil žalobkyni podle § 118a o.s.ř. aby doplnila svá tvrzení k mimořádnému vydržení a apeloval na ni a jejího zástupce, aby si vše uspořádali tak, aby nedocházelo k dalším odkladům z důvodů omluv. Dne 12.6.2025 (č.l. 251) soud zpřístupnil účastníkům jako rozhodné právní názory Nejvyššího soudu z rozhodnutí , Anonymizováno, a v návaznosti na tyto podrobně citované názory učinil výzvy účastníkům podle § 118a o.s.ř. jednak, že žalovaným nesvědčí dobrá víra k zápisu v katastru nemovitostí a jednak že chybí znak nikoli nepoctivého úmyslu při uchopení držby.Z provedených důkazů soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti15. Žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako výlučná vlastnice těchto nemovitostí zapsaných pro katastrální území , adresa, na listu vlastnictví 246 (č.l. 9): jde pozemky p.č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, jehož součástí je stavba domu , právnická osoba, a p.č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je dům č.p. , hodnota, , , Anonymizováno, /2 a , Anonymizováno, /4, zahrada o celkové výměře 3 016 m2 , přičemž pozemek , Anonymizováno, /, Anonymizováno, má výměru 1185 m2 a pozemek , Anonymizováno, má výměru 488 m2, tj. celkem , hodnota, m2. Tyto dva pozemky přiléhají k souboru sporných pozemků , Anonymizováno, , Anonymizováno, 4, trvalý travní porost o výměře 54 m2 (, Anonymizováno, ) a 211 m2 , Anonymizováno, ), tj. celkem , hodnota, m2.. Výlučnou vlastnicí těchto nemovitostí se žalobkyně stala koupí zbývajícího podílu s účinky od 19.12.2016 (kupní smlouva k podílu id ½ od , jméno FO, ), přičemž předtím darovacími smlouvami k 20.5.2016 a 7.12.2005, jakož i schválením dědické dohody z 15.12.2005 postupně nabývala podíly ostatních spoluvlastníků; tj. darovací smlouvou ze dne 14.5.2016 od , tituly před jménem, , jméno FO, podíl id ¼ (č.l. 32-35) a kupní smlouvou ze dne 7.12.2016 (č.l. 25-30) podíl o velikosti id ½ od , jméno FO, za kupní cenu 1,100.000,-- Kč. Koupě zahrnovala podíl na takto označených nemovitostech: pozemek p.č.st. , Anonymizováno, jehož součástí je dům , právnická osoba, , pozemek p.č. st. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, a dále pozemky p.č. , hodnota, , , Anonymizováno16. Žalovaný 1 je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník těchto nemovitostí zapsaných pro katastrální území , adresa, na listu vlastnictví 766, Anonymizováno, (č.l. 172): pozemky trvalý travní porost, p.č. , Anonymizováno, , o výměře 54 m2 a pozemku p.č. , Anonymizováno, výměře 211 m2 , a to na základě darovací smlouvy s účinky k 7.12.2021, kdy pozemky darovali žalovaní 2 a 3, kteří je nabyli kupní smlouvou s účinky od 11.5.2020 od , jméno FO, (* , adresa, (kupní smlouva ze dne 6.5.2020, kupní cena 30 000 Kč, č.l. 36-37), který je nabyl darovací smlouvou s účinky ke dni 23.5.2011 od svých rodičů, kteří tyto pozemky nabyli kupní smlouvou s účinky od 31.1.1995.

17. Na základě Geometrického plánu o oddělení pozemků ze dne 22.11.1995, č. , hodnota, -885/94 (č.l. 11) vznikly z původního pozemku č. , hodnota, sporné pozemky 60/3 a 60/4, jakož i pozemek 60/2. Tento geometrický plán byl užit jako podklad pro následný prodej těchto pozemků , jméno FO, , a to kupní smlouvou z 26.1.1995 (č.l. 38 a 58-60) kdy kupujícími pozemků 60/3 a 60/4 byli , jméno FO, (*, adresa, a , jméno FO, , kupní cena byla 1.325 Kč a kupujícími pozemku 60/2 byli , Jméno žalované B, a , Jméno žalované C, , kupní cena byla 9.710, -- Kč.18. , jméno FO, kupní smlouvou z 5.9. 1961 (č.l. 179-180) prodali svým dětem, tj. žalobkyni a , jméno FO, , adresa, ) id ½ nemovitostí tehdy zapsaných v pozemkové knize pro k.ú. , adresa, v knihovní vložce č. , hodnota, , a to ofertou z 5.9.1961 akceptovanou kupujícími dne 15.9.1961. Kupní smlouvou ze dne 23.8.1977 (č.l. 177a) pak tíž prodávající prodali jednak žalobkyni a jejímu manželovi Vladimíru Vokálkovi a jednak , jméno FO, ml. a jeho manželce , jméno FO, každému z těchto párů po id ¼ souboru předmětných nemovitostí.

19. Usnesením Okresního soudu v Chrudimi ze dne 15.12.2005, čj. , Anonymizováno, (č.l. 177a, 181-183), ve věci dědictví po , jméno FO, , nar. 20.10.1916 a zemřelém dne 6.8.2005, nabyli žalobkyně a , tituly před jménem, , jméno FO, mladší každý id. 1/18 předmětného souboru nemovitostí.

20. Znalkyně z oboru ekonomika Ing. , jméno FO, vypracovala na základě objednávky , tituly před jménem, , jméno FO, dne 19.2.2014 znalecký posudek č. , Anonymizováno, (č.l. 12-24), jímž ocenila id ¼ podíl souboru nemovitostí zapsaných v předmětném katastrálním území na LV č. , hodnota, , a to domy , právnická osoba, , pozemky st. , Anonymizováno, , a „zahrady“ p.č. , hodnota, , , Anonymizováno, „s příslušenstvím sestávajícím z venkovních úprav“, s tím, že „pozemek přiléhající k nemovitosti je oplocen“ a jako spoluvlastníci jsou zapsáni objednatel, žalobkyně a , jméno FO, . Přílohami posudku jsou katastrální mapa a fotodokumentace, kdy předmětem ocenění jsou i venkovní úpravy, dřeviny, keře a okrasné rostliny (viz i č.l. 23). Posudek stanovil obvyklou cenu 1,848.150, -- Kč. Znalkyně dne 2.7.2022 napsala (č.l. 83), že dne 13.2.2014 provedla pro účely posudku místní šetření a nebylo patrné, že oplocení je za hranicí pozemku , Anonymizováno, jiného majitele. Zahrada byla evidentně historicky užívána jako jeden celek.

21. Znalec z oboru ekonomika , jméno FO, vypracoval na , jméno FO, (č.l. 71-82) a to domů , právnická osoba, a pozemků p.č. st. 2/1, 2/2 a pozemků p.č. , hodnota, , 55,56/2 a 56/4, včetně ovocných dřevin pro účely vypořádání dědictví je dni 6.8.2025 na částku 1,731.950, -- Kč. V příloze posudku je snímek katastrální mapy z 11.8.1994 a pozemek jehož součástí jsou sporné pozemky je zde uveden číslem , hodnota, (č.l. 81).

22. Při ohledání na místě samém dne 24.10.2023 (č.l. 127-136) soud zjistil, že pozemek parcelní číslo , Anonymizováno, je uvnitř souboru oplocení souboru nemovitostí žalobkyně (viz též fotografie č. , hodnota, , resp. č.l. 129) a po pozemku , Anonymizováno, je přístupové místo na , Anonymizováno, a zahradu žalobkyně (viz fotografie č. , hodnota, , či detail brány na foto č. , hodnota, , či fota č. , hodnota, a 19, č.l. 128). Jiné přístupové místo na zahradu není.

23. Svědek , jméno FO, , vypověděl (č.l. 173 p.v.), že sporné pozemky získal darováním od rodičů a prodal je žalovaným 2 a 3 z jejich iniciativy. Je synem , jméno FO, ) a bratrancem žalobkyně. Nevěděl, o jaké pozemky jde, myslel si, že jde o pozemky vně oplocení nemovitostí žalobkyně. Chtěl se pozemků zbavit, nechtěl mít žádné starosti. Až po prodeji se dozvěděl od žalobkyně, že jde o pozemky uvnitř oplocení. Svůj podíl na souboru nemovitostí nyní vlastněných žalobkyní nabyl darováním od svých rodičů a žalobkyni jej prodal v roce 2016 patrně s využitím nějakého cenového odhadu. Sporné pozemky nebyly součástí prodeje asi omylem, byly na jiném listu vlastnictví. Neví, proč jeho rodiče sporné pozemky koupili od , jméno FO, a neví, zda do koupě pozemků byli zapojeni rodiče žalobkyně. Svědek odhadl, že asi dva roky trvalo období, kdy žalobkyně měla příležitost projevit o pozemky zájem.

24. Svědkyně , jméno FO, vypověděla (č.l. 174 p.v.), že pracuje jako znalkyně oceňující nemovitosti a vypracovala znalecký posudek na soubor nemovitostí nyní vlastněných žalobkyní, a to na základě objednávky jejího bratra, , tituly před jménem, Vokálka. Před místním šetřením před zpracováním posudku nahlížela do katastru nemovitostí, ale nebyl patrný problém s připlocením.

25. Svědek Ing. , jméno FO, (č.l. 175) vypověděl, že zná žalobkyni 25 let a na místě samém byl 5krát či 6krát. Geodetické značky neviděl. Oplocení již bylo na místě a jeho poloha se 25 let nezměnila.

26. Svědek , jméno FO, (č.l. 176) vypověděl, že je kamarád žalobkyně 37 let, v místě předmětných nemovitostí byl poprvé v roce 1987. Geodetické značky či mezníky na místě nikdy neviděl. Neuvědomoval si existenci sporných pozemků. , jméno FO, , adresa, ) byl takovým hybatelem dění a vše okolo nemovitostí zařizoval a byl tam i přeliv peněz mezi ním a rodiči žalobkyně. Svědek se podílel na údržbě plotu a s , jméno FO, plot opravovali a vysazovali i dřeviny u plotu.

27. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, (č.l. 182) vypověděl, že je bratrem žalobkyně, které daroval spoluvlastnický podíl id ¼ na předmětném souboru nemovitostí, který nabyl od svých rodičů. Pro účely nabytí objednal u znalkyně , jméno FO, znalecký posudek a byl v roce 2014 přítomen jí prováděnému místnímu šetření. Geodetické značky nikde na předmětném souboru nemovitostí nezaznamenal; soubor nemovitostí byl oplocen a v mezích oplocení byl užíván. Oplocení vybudoval jeho strýc , jméno FO, , adresa, ) počátkem 80. let minulého století. Svědek mu pomáhal a pomáhala mu celá rodina. Svědek na předmětné místo jezdil cca od roku 1969, a od roku 2000 tam jezdí méně. Nesoulad ohledně sporných pozemků zaznamenal v roce 2021, kdy se o „záboru dozvěděl“. Předtím si nebyl vědom, že tyto pozemky existují. Při doplňujícím výslechu svědek vypověděl (č.l. 251 p.v.) že kdy v roce 2020 chodil za svou matkou tak mu řekla, že jeho bratranec , jméno FO, ) prodal žalovaným část pozemku, o kterém se jak jeho matka, tak všichni ostatní z rodiny domnívali, že je součástí souboru nemovitostí nyní vlastněných žalobkyní. Poté žalovaní oplotili tuto svoji část. Tomu odpovídá kovové oplocení v levé části snímku č. , hodnota, na č.l.

129. Znalkyně , jméno FO, při šetření pozemky nezaměřovala a stav v terénu nekonfrontovala se stavem katastru nemovitostí.

28. Žalovaný 2 vypověděl (č.l. 252), že s žalovanou 3 v roce 1995 koupili pole od manželů , jméno FO, a touže smlouvou strýc žalobkyně , jméno FO, s manželkou od , jméno FO, koupili sporné pozemky, které vznikly tak, že tento strýc si při oplocování souboru nemovitostí, které proběhlo před rokem 1989 hodně přidal. , jméno FO, již před rokem 1989 upozorňoval pana , jméno FO, , že má zaploceno více, ale proti panu , jméno FO, , který měl v té době vysokou funkci v Praze si nikdo nedovolil vystoupit a JZD, které pole užívalo, vlastnické právo nechránilo. , jméno FO, sporné pozemky koupil, protože se mu nechtělo couvat s plotem. Žalovaný 2 z katastru nemovitostí zjistil, že ačkoli se žalobkyně stala výlučnou vlastnicí předmětného souboru nemovitostí, vlastníkem sporných pozemků zůstal syn , jméno FO, , adresa, ), kterého oslovil, zda by mu pozemky neprodal, což se stalo. Asi rok a půl před koupí sdělila žalobkyně žalovanému 2, který ji na problém upozornil, že jí bratranec sporné pozemky nechce prodat, ale že se to vyřeší. Koncem roku 2019 když z KN zjistil, že vlastníkem je stále pan , jméno FO, , tak mu sdělil, že pozemky koupí. Protože měl od žalobkyně informaci o tom, že tam jsou nějaké problémy mezi ním a panem , jméno FO, mladším, tak měl obavu, aby ty pozemky nekoupil někdo třetí. Sám dostává měsíčně dva až tři dopisy, které ho vyzývají k odprodeji jeho pozemků a říkal si, že on může takové dopisy dostávat taky. , jméno FO, kontaktoval, jestli je nějaký problém a že má obavu, aby ho neprodal úplně někomu cizímu s tím, že pokud by ho chtěl skutečně prodat někomu takovému, tak by je koupil. Nechal si 14 dní na rozmyšlenou a poté s prodejem souhlasil a kupní smlouvu v květnu 2020 podepsali. Žalobkyni neoslovoval před koupí a měl za to, že pan , jméno FO, v oněch 14 dnech se s ní spojí, ostatně je to její bratranec. Při koupi mu pan , jméno FO, řekl, že paní žalobkyni nekontaktoval. Když paní žalobkyně začala opravovat plot u cesty, tak za ní zašel a pro případ, že by se pustila i do úpravy plotu u pozemků , Anonymizováno, jí řekl, že tyto pozemky už nejsou pana , jméno FO, , a že je koupil. Paní žalobkyně v první reakci řekla, že jej pan , jméno FO, podvedl, že jí prodal pozemek, který již nevlastnil. To mohlo být tak rok či dva od uzavření předmětné kupní smlouvy.Výše rekapitulovaným dokazováním soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

29. Žalobkyně a první žalovaný jsou dle katastru nemovitostí výlučnými vlastníky souboru nemovitostí, které spolu sousedí. Žalobkyně je dle zápisu v katastru nemovitostí výlučnou vlastnicí souboru nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území , adresa, , který je ohraničen oplocením, které však zahrnuje i sporné pozemky p.č. , Anonymizováno, /3 a , Anonymizováno, /4, sloužící i k přístupu do souboru nemovitostí žalobkyně. Výlučným vlastníkem sporných pozemků je dle katastru nemovitostí žalovaný 1 a jsou zapsány pro katastrální území , adresa, na listu vlastnictví číslo , hodnota, . Tyto sporné pozemky byly uživatelky zahrnuty do souboru nemovitostí žalobkyně v osmdesátých letech minulého století zaplocením, kdy byla uchopena jejich držba, a z tvrzení účastníků a provedených výpovědí plyne, že se tak stalo nejpozději v roce 1989. Mezi zahradou a polem nebyla před vybudováním plotu žádná rozhrada. Z provedeného dokazování vyplynulo, že zde nebyly nikdy zaznamenány geodetické značky označující pozemky , Anonymizováno, , respektive hranici sousedících pozemků Soubor nemovitostí v době podání žaloby výlučně vlastněný žalobkyní byl po celou dobu, kdy byl zaplocen užíván až po hranice oplocení, a to společně všemi subjekty, které byly v různé míře v té, které době spoluvlastníky předmětného souboru nemovitostí. Žaloba byla v předmětné věci podána dne 17.7.2022 a do té doby žalovaní nepodali žalobu na ochranu vlastnického práva ke sporným pozemkům či se nedomáhali uzavření dohody o předání držby.Po právní stránce soud věc posoudil takto30. Žalobkyně se domáhala určení, že svého výlučného vlastnictví pozemků p.č. , Anonymizováno, , a to na základě mimořádného vydržení. Žalovaní oponovali, že žalobkyně výlučnou vlastnicí není, neboť neuplynula vydržecí doba, po níž by držela sporné pozemky v dobré víře poctivou držbou a nebyli ani splněny podmínky mimořádného vydržení. Žalovaný 1 nabyl sporné pozemky od žalovaných 2 a 3 darovací smlouvou z 30.11.2021, kteří je nabyli kupní smlouvou z 6.5.2020.

31. Podle zákona, konkrétně podle § 80, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), platí, že se lze žalobou domáhat určení, jen když tu je na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Okresní soud konstatuje, že tento naléhavý právní zájem je u žalobkyně tvrdící nabytí vlastnictví mimořádným vydržením dán ve vztahu k žalovanému 1, který je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník sporných pozemků, přičemž žalobkyně tvrdí, že vlastnicí je ona. Žalovaní 2 a 3 však zapsanými vlastníky v době podání žaloby nebyli, jejich naléhavý právní zájem na požadovaném určení není v tomto smyslu dán. Proto soud žalobu ve vztahu k těmto žalovaným zamítl (výrok II.).

32. Zákon podmínky mimořádného vydržení stanoví následovně: „Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.“ (§ 1095 občanského zákoníku), přičemž jinak: „K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.“ (§ 1091 odst. 2 občanského zákoníku). Pro mimořádné vydržení pak dále platí: „Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.“ (§ 1096 odst. 2 občanského zákoníku). Neuplatní se tedy zápočtové pravidlo pro řádnou držbu („Nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce.“, § 1096 odst. 1 občanského zákoníku). Přechodná ustanovení občanského zákoníku dále stanoví: „Do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.“ (§ 3066 občanského zákoníku). Protože občanský zákoník nabyl účinnosti 1.1.2014, nemůže vydržecí doba mimořádného vydržení uplynout dříve než 1.1.2019.

33. Žalobkyně nabyla výlučné vlastnictví souboru nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví číslo , hodnota, pro katastrální území , adresa, (dále též jen „soubor nemovitostí žalobkyně“) v roce 2016, kdy jí ostatní spoluvlastníci, tedy její matka, bratr a bratranec převedli své spoluvlastnické podíly. Ona nabyla svůj podíl v rámci dědického řízení v roce 2005. Jak v roce 2016, tak v roce 2005 byl dosavadní rozsah spoluvlastnického užívání tohoto souboru nemovitostí žalobkyně shodný jako v době podání žaloby, tedy nemovitosti byly užívány, udržovány a spravovány po rozsah dnešního oplocení, včetně užívaného vjezdu, kteréžto vztahy se po celou dobu neměnily a neměnné byly od vybudování oplocení které bylo v dnešních hranicích, tedy včetně sporného pozemku , Anonymizováno, nejprve provizorně vybudováno v roce 1981 a poté je v roce 1985 či 1988 nahradil běžný plot. Tento plot má vjezdovou bránu ústící do druhého sporného pozemku , Anonymizováno, , jenž je trojúhelníkového tvaru, má výměru 54 m2, a je umístěn mezi příjezdovou silnicí a cípem pozemku 60/4, za nímž je zahrada žalobkyně p.č. , hodnota, , a byl užíván jako vjezd na zahradu předmětného souboru nemovitostí. I když by bylo přihlédnuto k určité nejistotě ohledně přesného data vybudování plotu s vjezdovou branou (rok 1981, resp. rok 1985 či 1988 či 80. léta minulého století), pak i žalovaný 2 vypověděl, že tento rozsah užívání zde byl před rokem 1989, kdy proběhlo oplocování, přičemž žalobkyně v žalobě uváděla, že se tak stalo před rokem 1990. Soud proto uzavřel, že soubor nemovitostí žalobkyně byl v dnešním rozsahu a podobě užíván právními předchůdci žalobkyně nejpozději od 1.1.1990, přičemž držba byla uchopena před rokem 1989. Žalobkyně tvrdila, že držba byla uchopena v dobré víře a po celou dobu byla oprávněná a poctivá. Žalovaní tvrdili, že ani jedna z těchto podmínek nebyla splněna, neboť žalobkyně a její předchůdci mohli snadno zjistit, že užívají pozemky, které do jejich spoluvlastnictví nespadají.

34. Soud konstatuje, že v podmínkách projednávané věci jsou především relevantní rozhodnutí Nejvyššího soudu, který se podmínkami mimořádného vydržení zabýval v četných rozhodnutích. Zde vyložil, že: „Podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před 1. 1. 2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým (§ 992 odst. 1 o. z.), anebo oprávněným (§ 130 odst. 1 obč. zák.)“, rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021).

35. Soud konstatuje, že před výstavbou oplocení předmětného souboru nemovitostí v části mezi zahradou, která do tohoto souboru patřila a sousedním polem jiného vlastníka, nebyla hranice mezi nimi nijak vyznačena. Z provedených důkazů nic takového nevyplynulo. Nebylo rovněž prokázáno, že započetí užívání souboru nemovitostí žalobkyně v rozsahu zahrnujícím i sporné pozemky, resp. uchopení držby bylo vedeno úmyslně nepoctivým jednáním vedeným úmyslem jiného poškodit. Takový úmysl neplyne bez dalšího ani z faktu, že v té době, tedy před rokem 1989 nemohli skuteční vlastníci sporných pozemků vykonávat plnohodnotně vlastnické právo či z faktu, že , jméno FO, ), který vše zařizoval, měl mít v té době mocenský a politický vliv, který měl ztěžovat výkon vlastnického práva zapsanými vlastníky. Skutečností však také je, že nebylo ani prokázáno, že by oplocení a brána byly vybudovány na základě terénního zaměření rozsahu pozemků, které ohraničují, anebo že by byly vybudovány na základě součinnosti s vlastníky sousedního pozemku. Platí však, že žalovaní přes výzvu neprokázali absenci nikoli nepoctivého úmyslu při tvrzeném započetí užívání.

36. Žalovaní považovali za podstatné, že v roce 1995 byly geometrickým plánem vymezeny sporné pozemky , Anonymizováno, , a právní předchůdci žalobkyně tak museli nejpozději v roce 1995 vědět, že rozsah užívání zahrnuje i pozemky , Anonymizováno, , které mají jiné vlastníky. Provedeným dokazováním však nebylo zjištěno, že by v té době byly sporné pozemky vyznačeny v terénu a že by spoluvlastníci právní předchůdci žalobkyně objektivně věděli, že soubor nemovitostí nadužívají. Skutečností je, že oba sporné pozemky byly v roce 1995 zapsány do katastru nemovitostí, a navíc minimálně jeden ze spoluvlastníků, , jméno FO, ), který prokazatelně jednal o sporných pozemcích a v roce 1995 je koupil, mohl objektivně vědět, že sporné pozemky do souboru nemovitostí žalobkyně nepatří, což objektivně platilo po celou dobu, než knihovní vlastnictví sporných pozemků přešlo na jeho syna , jméno FO, ) darovací smlouvou s účinky k 23.5.2011. Soud má za to, že tato skutečnost znamená, že za účinnosti občanského zákoníku 40/1964 Sb., tedy do 31.12.2013 vydržení sporných pozemků nenastalo (srov. v tomto smyslu rozsudek Nejvyššího soudu z 19. 4. 2022, , Anonymizováno, : „Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092, § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci. Ustanovení § 995 věty první o. z. lze analogicky aplikovat (§ 10 odst. 1 o. z.) i na držbu směřující k mimořádnému vydržení.“). Podmínky vydržení dle občanského zákoníku 40/1964 Sb., se odlišují od podmínek mimořádného vydržení podle občanského zákoníku 89/2012 Sb. Okresní soud konstatuje, že mimořádnému vydržení tak nebránilo předchozí nabytí vydržením, k němuž nedošlo, nehledě na skutečnost existence knihovního vlastnictví , jméno FO, a jeho manželky.

37. Žalovaní dále namítali, že , jméno FO, s manželkou v letech 1995 až 2011 neužívali sporné pozemky v rámci výkonu spoluvlastnického práva, ale v rámci svého (knihovního) vlastnictví. Avšak toto tvrzení nebylo prokázáno a žádný z provedených důkazů nesvědčí o tom, že by se tito spoluvlastníci v předmětné době chovali rozdílně od ostatních spoluvlastníků souboru nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví 246, resp. že by jakkoli projevili vůli užívat je výlučně a pro sebe jako spoluvlastníci odlišní od ostatních spoluvlastníků. Ostatně ani právní nástupce , jméno FO, ) a jeho manželky, , jméno FO, ), který se stal v roce 2011 knihovním vlastníkem sporných pozemků, dle své výpovědi nevěděl, kde se sporné pozemky nacházejí. Vyloučil, že by věděl, že se nacházejí uvnitř oplocení, resp. že jsou fakticky zahrnuty do stávajícího rozsahu užívání předmětného souboru nemovitostí na LV , Anonymizováno, . V této otázce je podle soudu podstatné nezaměňovat povědomí o samotné existenci pozemků , Anonymizováno, s vědomostí o tom, že jsou zahrnuty do užívání souboru nemovitostí žalobkyně. Soud konstatuje, že nebylo prokázáno tvrzení žalovaných, že tuto vědomost měla žalobkyně či , jméno FO, ). K vyznačení sporných pozemků v terénu nedošlo ani v roce 2011, ani v roce 2020, kdy , jméno FO, ) sporné pozemky prodal žalovaným 2 a 3, na základě jejich žádosti.

38. Žalovaní dále namítali, že mimořádnému vydržení brání skutečnost, že s pozemky na LV , Anonymizováno, bylo opakovaně právně nakládáno v letech 2005 a 2016 a že byla-li by žalobkyně dostatečně bdělá, mohla se snadno přesvědčit, že užívá bez právního titulu a důvodu sporné pozemky. Žalobkyně naopak uváděla, že byla v dobré víře, že sporné pozemky do jejího souboru nemovitostí náleží, neboť ji v tom utvrdily i dva znalecké posudky, které ocenily předmětný soubor nemovitostí v rozsahu dlouholetého užívání, tedy včetně porostů a oplocení. Dokazováním bylo zjištěno, že při znaleckém oceňování, kdy znalci pozemky prohlédli, nebylo provedeno zaměření pozemků v terénu. Znalkyně Ing. , jméno FO, vypověděla, že nic nenasvědčovalo o tom, že oceňované nemovitosti zahrnují i pozemky, které vlastní někdo jiný. Soud má za to, že argumentace žalovaných opětovným právním nakládáním z pozemky v době žalobkyní tvrzeného běhu vydržecí lhůty opět míří k nesplnění podmínek vydržení podle občanského zákoníku 40/1964 Sb., jakož i občanského zákoníku 89/2012 Sb., avšak pomíjí, že žalobkyně tvrdila splnění podmínek mimořádného vydržení podle § 1095 občanského zákoníku 89/2012 Sb. Podmínky vydržení a mimořádného vydržení jsou odlišné.

39. V této otázce je podle okresního soudu rozhodný jednoznačný výklad Nejvyššího soudu, který konstatoval, že: „Podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek pro mimořádné vydržení. …Ujme-li se nabyvatel spolu s pozemkem, který nabyl do vlastnictví, i držby části sousedního pozemku, neznamená to bez dalšího, že jedná v nepoctivém úmyslu, a to dokonce ani tehdy, je-li jeho držba nepoctivou ve smyslu § 992 odst. 1 věty druhé ObčZ.“ (rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022.).

40. Pro posouzení splnění podmínek mimořádného vydržení je tak rozhodný stav při uchopení držby a zde, jak bylo konstatováno výše, nebyl prokázán nepoctivý úmysl tehdejších spoluvlastníků, kteří držbu prokazatelně uchopili nejpozději při vybudování oplocení s vjezdem, čímž do rozsahu užívání zahrnuli i sporné pozemky a tento stav přetrval až do podání žaloby. Nedbalost nepostačuje. Pro posouzení splnění podmínek takového uchopení držby podle Nejvyššího soudu platí, že: „Samotná nedbalost držitele totiž držbu v nepoctivém úmyslu nezakládá, nutný je úmysl držitele. Jestliže však okolnosti případu jsou tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musí bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl, pak lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Jestliže byl poměr výměry nabytého pozemku s pozemkem, jehož držby se držitel bez právního důvodu chopil (sousedním pozemkem), tak velký, že držiteli muselo být nepochybně jasné, že drží více, než nabyl (výměra takto drženého pozemku dosahovala zpravidla výrazně více než 50 % výměry pozemku koupeného či jinak nabytého), pak, nebyly-li tu okolnosti výrazně svědčící v jeho prospěch, jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu. Je též třeba zvážit, proč skutečný vlastník nemovitosti proti držbě po dobu 20 let nezasáhl. Vždy bude záležet na komplexním a individuálním posouzení věci. (rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 5. 2023, sp. zn. , Anonymizováno, . V projednávané věci bylo zjištěno, že do souboru nemovitostí žalobkyně náleží pozemky p.č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, zahrada o celkové výměře 3 016 m2, kdy pozemek 56/4 má výměru 1185 m2 a pozemek 55 má výměru 488 m2, tj. celkem , hodnota, m2. Tyto dva pozemky přiléhají k souboru sporných pozemků 60/3 a 60/4, trvalý travní porost o výměře 54 m2 (60/3) a 211 m2 (60/4), tj. celkem , hodnota, m2., to znamená 15,8% výměry bezprostředně sousedících zahradních pozemků, resp. 8,8% rozlohy celé zahrady. Okolnosti případu nejsou podle okresního soudu tak zjevné, že průměrný člověk při běžné péči a opatrnosti musel bez pochybností poznat, že se ujímá držby pozemku o výrazně větší rozloze, než jaký nabyl. Jedině tehdy lze učinit závěr o nikoliv poctivém úmyslu nabyvatele. Proto ani z hlediska poměrů rozlohy sporných pozemků k pozemkům ze souboru nemovitostí na , Anonymizováno, nemuselo být držitelům nepochybně jasné, že drží více a že jde o držbu nabytou v nepoctivém úmyslu.

41. Pokud žalovaní namítali, že běh lhůty mimořádného vydržení byl od 1.1.1990 do 1.1.2019 přetržen či přerušen, pak soud, že v této době nebyla žalobkyně vyzvána k uzavření dohody o předání držby sporných pozemků a ani nebyla podána žaloba na ochranu vlastnického práva ke sporným pozemkům. Přitom nutno respektovat, že: „Vlastník věci držené jiným zabrání mimořádnému vydržení zejména tím, že s držitelem uzavře dohodu o předání držby vlastníkovi; jinak může v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí. Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu. (rozsudek , datum, ).

42. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že žalobkyně nabyla k 1.1.2019 vlastnictví pozemků 60/3 a 60/4 mimořádným vydržením, na základě § 1095, § 1096 odst. 2 a § 3066 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neboť k tomuto datu uplynula lhůta 20 let (§ 1091 odst. 2 občanského zákoníku 89/2012 Sb.) od uchopení jejich držby v nikoli nepoctivém úmyslu, která nemohla skončit dříve než pět let od doby, kdy občanský zákoník vstoupil v účinnost, tedy od 1.1.2014 (§ 3066). Lhůta proto nemohla skončit dříve než 1.1.2019.

43. Žalovaní rovněž namítali, že sporné pozemky nabyli v dobé víře ve stav zápisu vlastnických práv v katastru nemovitostí, neboť podle § 984 odst. 1 občanského zákoníku 89/2012 platí, že: „Není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.“ Žalovaní tedy namítali, že tvrzené mimořádné vydržení se neprosadí v situaci, kdy žalovaný 1 sporné pozemky nabyl darováním od žalovaných 2 a 3, tak, jak byly v té době zapsány v katastru nemovitostí, přičemž žalovaní 2 a 3 je nabyli kupní smlouvou, tedy úplatně od , jméno FO, ) v dobré víře.

44. I v této otázce je k dispozici relevantní judikatura, dopadající na projednávanou věc. Nejvyšší soud konstatoval: „Jsou-li dány okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem (§ 984 odst. 1 ObčZ), je na nabyvateli, aby si ověřil (aktivně zjišťoval), zda zápis ve veřejném seznamu je v souladu se skutečným stavem. Objektivními okolnostmi vzbuzující pochybnosti o souladu mezi stavem zapsaným ve veřejném seznamu a skutečným právním stavem jsou i držební (užívací) poměry neodpovídající poměrům vlastnickým v katastru nemovitostí.“ (rozsudek Nejvyššího z 10. 5. 2023, sp. zn. , Anonymizováno, . (srov též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. , Anonymizováno, i usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích 23 , Anonymizováno, z 18.2.2025 ve věci OS v Chrudimi , Anonymizováno, č.l. 255). Okresní soud konstatuje, že z provedeného dokazování plyne, že jak v době koupě, tak v době následného darování zde jednoznačně byly okolnosti vzbuzující pochybnosti o souladu mezi knihovním a skutečným stavem. Sporné pozemky byly dlouhodobě zahrnuty do užívání v rámci souboru nemovitostí žalobkyně a žalovaní si této skutečnosti byly vědomi.

45. Z těchto důvodů (viz výše body (31 až REF _Ref210572676 \r \h 44) soud žalobě vyhověl, a na základě § 80 o.s.ř. určil, že žalobkyně je podle § 1095, § 1096 odst. 2 a § 3066 občanského zákoníku vlastnicí sporných pozemků (výrok I.).

46. Soud rovněž rozhodl o nákladech řízení, a to s využitím § 150 o.s.ř., na jehož možnou aplikaci soud účastníky upozornil a účastníci se k této otázce vyjádřili (č.l. 268 a 270). Žalobkyně, která byla ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. plně úspěšná sdělila, že případné užití § 150 o.s.ř. ponechá na úvaze soudu. Soud konstatuje, že jeho rozhodnutí je významně formováno rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, která zásadním způsobem konkretizovala výklad klíčových ustanovení občanského zákoníku pro věc rozhodných až poté, co byla podána žaloba a žalovaní se k ní vyjádřili. Zacílení znaku „nikoli nepoctivě“ výhradně k okamžiku uchopení držby, stejně jako limitace ochrany dobré víry v zápis v katastru nemovitostí v případě, že nabývanou nemovitost či její část zjevně užívá osoba odlišná od převodce, podle názoru soudu z dosavadní judikatury nevyplývaly s potřebnou mírou určitosti a v jistých ohledech zamířily proti očekáváním založeným na dosavadních výkladech, které jednak běh lhůt různých forem držby spojovaly s přetrváváním podmínek po celou dobu běhu a jednak pro dobu od vytvoření dnešního katastru nemovitostí a snadné a přehledné dostupnosti v něm obsažených údajů, favorizovaly očekávání založená na knihovním stavu, nikoli na stavu faktickém. Toto chápání zákona se promítlo i do průběhu řízení. V době vydání rozsudku byl však výklad těchto otázek ustálen, což plyne z citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu a odvolacího soudu. To vše ve smyslu materiální vázanosti závaznými pravidly výkladu nedávalo prostor pro uplatnění případného odchylného názoru v případě, že byla tato pravidla shledána přiléhavými i podmínkách projednávané věci. Zmíněné prvky však podle názoru okresního soudu naplnily znak důvodů hodných zvláštního zřetele při jejichž naplnění nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jak stanoví § 150 o.s.ř. S ohledem na aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. k vyhovujícímu výroku soud toto ustanovení aplikoval i na náklady řízení ve vztahu mezi žalobkyni a žalovanými 2 a 3. Z těchto důvodů soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok III.).