18 Co 74/2025

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v adresa rozhodl v senátě složeném z předsedkyně tituly před jménem jméno FO a soudců tituly před jménem jméno FO a tituly před jménem jméno FO ve věci zástavní věřitel: Jméno zástavního věřitele ., IČO IČO zástavního věřitele sídlem Adresa zástavního věřitele zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti zástavní dlužnice: Jméno zástavní dlužnice , narozená rodné přijmení Datum narození zástavní dlužnice bytem Adresa zástavní dlužnice zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o soudní prodej zástavy, k odvolání zástavní dlužnice proti usnesení Okresního soudu v adresa ze dne datum , č.j. spisová značka ,

I. Usnesení okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Výrok II. usnesení okresního soudu se zrušuje.

1. Okresní soud shora označeným usnesením nařídil prodej zástavy, kterými jsou: pozemek par. , číslo, ; pozemek par. , číslo, jehož součástí je stavba č.p. , číslo, rodinný dům; pozemek par. , číslo, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, byt; v budově , adresa, , č.p. , číslo, byt. dům včetně podílu na společných částech výše uvedené budovy a pozemcích St. , číslo, ve výši , číslo, jednotka zapsána v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , číslo, , a to k uspokojení pohledávky zástavního věřitele vzniklé ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši , částka, a úroku z prodlení ve výši 36 % p.a. z této částky od , datum, do dne zaplacení; a ve výši , hodnota, a úroku z prodlení ve výši 36 % p.a. z této částky od , datum, do dne zaplacení (výrok I.) a zástavní dlužnici uložil povinnost nahradit zástavnímu věřiteli náklady řízení ve výši , částka, s tím, že zástavní věřitel je oprávněn domáhat se této částky výkonem rozhodnutí (exekucí) jen z výtěžku zpeněžení zástavy (výrok II.).

2. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že zástavní věřitel se proti zástavní dlužnici domáhal nařízení soudního prodeje zástavy s tím, že zástavní věřitel a dlužník , právnická osoba, . (od , datum, , právnická osoba, . v likvidaci), IČO , IČO, se sídlem , adresa, , spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve znění dodatku č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši , částka, a společnost , právnická osoba, . pak čerpala úvěr ve výši , částka, , přičemž úvěr byl čerpán v částce , částka, bankovním převodem a ve zbývající částce , částka, započtením na předchozí úvěr poskytnutý společnosti , právnická osoba, . Úvěr byla přitom společnost , právnická osoba, . povinna splatit včetně smluvních úroků ve výši 16 % ročně ke dni , datum, včetně úhrady jednorázového poplatku ve výši , částka, dle čl. V. strana 3 a 4 odst. (F) smlouvy o úvěru splatného rovněž k , datum, . K , datum, pak dlužná částka činila dle návrhu , částka, (jistina , částka, a naběhlé smluvní úroky , částka, ) a dále dlužný poplatek ve výši , částka, ; společnost , právnická osoba, . však uvedené dlužné částky neuhradila a od , datum, se uvedené částky úročí sankčním úrokem ve smyslu čl. IX. smlouvy o úvěru ve spojení s čl. IV. odst. (P) smlouvy o úvěru úrokem ve výši 36 % ročně. Zástavní dlužnice jako vlastnice ve výroku usnesení okresního soudu uvedených nemovitostí zajistila dlužníkem čerpaný úvěr zástavním právem, a to na základě zástavních smluv uzavřených dne , datum, , č. , hodnota, -A a č. , hodnota, -B, přičemž zástavní práva byla zapsána rozhodnutími Katastrálního úřadu pro , adresa, Katastrální pracoviště , adresa, , pod sp. zn. , spisová značka, jak pro k.ú. , adresa, , tak pro k.ú. , adresa, s právními účinky ke dni , datum, . I když společnost , právnická osoba, . zástavnímu věřiteli avizovala po dobu několika měsíců splacení dlužných částek, nestalo se tak, a proto zástavní věřitel zaslal předžalobní upomínku ze dne , datum, a následně podal návrh v dané věci. Zástavní dlužnice s návrhem zástavního věřitele nesouhlasila s tím, že zástavní věřitel nedoložil existenci splatné pohledávky, smlouva o úvěru je neplatná pro lichevní úroky z prodlení ve výši 36 % ročně, a jedná se o výlučný vztah mezi zástavním věřitelem a společností , právnická osoba, . jako dlužníkem, a nikoliv se zástavní dlužnicí, která nemá povědomost o tom, že by zástavní smlouvy uzavřela, primárně by tedy zástavním věřitelem poskytnuté finanční prostředky měly být vymáhány po dlužníkovi. Měla také za to, že zástavní věřitel nesplnil podmínky ust. § 1362 odst. 1 občanského zákoníku (zák. č. 89/2021 Sb. – o.z.), a podmínky dané zástavními smlouvami a není také pravdou, že by se dlužník nepokusil o smírné jednání. Navrhla proto zamítnutí návrhu v celém rozsahu. Okresní soud provedl dokazování smlouvou o úvěru, včetně příloh 1 a 2, dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru, žádostí o čerpání úvěru ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , výpisy z účtu zástavního věřitele z uvedených dat, dohodou o započtení pohledávky ze dne , datum, , vyčíslením úvěrového případu č. , hodnota, , z nichž zjistil, že dlužník , právnická osoba, . na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, ve znění dodatku ze dne , datum, čerpal od zástavního věřitele úvěr ve výši , částka, , tj. v částce , částka, bankovním převodem (, částka, + , částka, + , částka, + , částka, + , částka, + , částka, + , částka, ) a dále ve zbývající částce , částka, započtením na předchozí úvěr poskytnutý společnosti , právnická osoba, . Mezi smluvními stranami byla sjednána sankční úroková sazba ve výši 36 % ročně pro případ prodlení dlužníka (čl. IX. smlouvy o úvěru). Splatnost úvěru byly sjednána do , datum, (čl. VIII. smlouvy o úvěru, čl. C dodatku č. , hodnota, ). Dále se dlužník zavázal za poskytnutí úvěru uhradit jednorázový poplatek ve výši , částka, splatný ke dni konečné splatnosti úvěru, tento poplatek by nebyl účtován pouze v případě, že dlužník nebo s ním spřízněná osoba uzavře s věřitelem smlouvu o úvěru se zde definovanými parametry (čl. V. písm. F smlouvy o úvěru). Smlouva o úvěru předpokládala nemovité zajištění úvěru, a to nemovitostmi uvedenými ve výroku usnesení okresního soudu ve vlastnictví zástavce (čl. IV. písm. K a L, čl. XI. písm. A smlouvy o úvěru), přičemž smlouva o úvěru a dodatek č. , hodnota, byly podepsány oběma smluvními stranami. Ze zástavních smluv k zajištění pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru a výpisu z katastru nemovitostí pak okresní soud zjistil, že k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem – pozemku par. , číslo, ; pozemku par. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, rodinný dům; pozemku par. , číslo, pozemku par. , číslo, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, , a jednotce č. , číslo, , byt; v budově , adresa, , č.p. , číslo, byt. dům včetně podílu na společných částech výše uvedené budovy a pozemcích , číslo, ve výši , číslo, ; jednotka zapsána v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, Katastrální pracoviště , adresa, , pro katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, , kde je jediným vlastníkem předmětných nemovitostí , Jméno zástavní dlužnice, – zástavní dlužnice. Obě zástavní smlouvy byly podepsány jak zástavním věřitelem, tak dlužníkem jako vedlejším účastníkem, a zástavní věřitelkou, jejíž vlastnoruční popis vyplýval z ověřovací doložky pro legalizaci ze dne , datum, . Přitom zástavní smluvní právo je zapsáno v katastru nemovitostí jako věcné právo zatěžující nemovitosti ve prospěch zástavního věřitele. Dlužník neplnil své povinnosti ze smlouvy, tedy úvěr nehradil řádně a včas, splatnost úvěru včetně poplatku za poskytnutí úvěru byla sjednána ke dni , datum, , přičemž aktuální výše dluhu činí , částka, s úrokem z prodlení ve výši 36 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a , částka, s úrokem z prodlení ve výši 36 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení. Okresní soud na danou věc aplikoval ust. § 354 § 355 a § 358 odst. 1, 2 a 3 z.ř.s. a uzavřel, že zástavní věřitel předloženými listinami prokázal, že má pohledávku zajištěnou zástavním právem k zástavě, jejíž prodej navrhl, dále, že je to , jméno FO, , kdo je zástavním dlužníkem, tj. je vlastníkem zástavy, a vysvětlil, že v řízení o soudním prodeji zástavy se soud z hlediska skutkového stavu zabývá jen tím, zda zástavní věřitel má pohledávku zajištěnou zástavním právem k zástavě, jejíž prodej navrhuje a kdo je zástavním dlužníkem. Jiné skutečnosti mohou být důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení musí být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy – bude-li takový návrh podán, a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací - excindační žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí, když pro rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy není významné, zda zajištěná pohledávka zanikla splněním, započtením nebo z jiného důvodu a k obraně zástavního dlužníka v tomto směru soud nepřihlédne. Okresní soud uvedl, že při posuzování existence zástavního práva k zástavě je soud povinen přihlédnout i k případné neplatnosti zástavní smlouvy, avšak pouze tehdy, je-li důvod neplatnosti patrný již ze samotného obsahu či vyšel jinak za řízení najevo a měl za to, že taková skutečnost v tomto řízení nenastala, a to s ohledem na ověřovací doložky k podpisu zástavní dlužnice (legalizaci) ze dne , datum, , a obsah zástavních smluv, který byl dostatečně určitý, aby z nich bylo zřejmé, co je předmětem zástavy a k zajištění jakého závazku jsou uzavírány, zástavní smlouvy byly také řádně zapsány v katastru nemovitostí. Odkázal k tomu na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.11.2016, sp. zn. 21 Cdo 384/2016. Okresní soud proto nařídil prodej ve výroku specifikované zástavy k uspokojení ve výroku uvedené pohledávky. Zároveň dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal zástavnímu věřiteli proti zástavní dlužnici právo na náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek a náklady zastoupení advokátem ve výši , částka, a odkázal k tomu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, .

3. Proti usnesení podala včas odvolání zástavní dlužnice. Měla za to, že usnesení okresního soudu je vadné, neboť se okresní soud bez dalšího ztotožnil s tvrzeními a důkazy předloženými zástavním věřitelem, aniž by zhodnotil možný rozpor s dobrými mravy, a tedy případnou absolutní neplatnost předmětných zástavních smluv a úvěrové smlouvy. Rozpor s dobrými mravy přitom byl podle zástavní dlužnice dán vzhledem ke zcela neúměrnému ujednání úroků z prodlení v úvěrové smlouvě ve smyslu ust. 588 o.z., když byl ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 36 % ročně, tato výše je dle zástavní dlužnice zcela neúměrná s ohledem na skutečnost, že tato výše úroku z prodlení je násobně vyšší než zákonná výše úroku z prodlení a ujednaná výše neodpovídá ani běžně sjednaným úrokům z prodlení na trhu institucí poskytujících úvěry. Uvedla, že je sice srozuměna s názorem okresního soudu, že v rámci řízení o soudním prodeji zástavy se soud zabývá pouze tím, zda zástavní věřitel má pohledávku zajištěnou zástavním právem k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, ale má za to, že přes uvedený rámec posuzování relevantních skutečností je soud povinen vždy zkoumat a posoudit případnou absolutní neplatnost právního jednání, pro které je předmětné řízení vedeno, což ostatně v napadeném usnesení vyjádřil i okresní soud, když uvedl, že by byl povinen přihlédnout k neplatnosti zástavní smlouvy, pokud by taková skutečnost byla patrná již ze samotného obsahu předmětné smlouvy či vyšla jinak najevo během řízení. Uvedený zjevný rozpor s dobrými mravy vyplývá dle zástavní dlužnice z obsahu zástavní smlouvy, a to zprostředkovaně, neboť ta přímo vychází z úvěrové smlouvy jako zajišťovací prostředek, tato dvě právní jednání jsou podle dlužnice úzce spjatá - propojena a je nutné je posuzovat společně a ve vzájemné souvislosti; přitom potencionální absolutní neplatnost zástavní smlouvy byla okresnímu soudu známá, neboť zástavní dlužnice na ni upozorňovala i při jednání okresního soudu dne , datum, . Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, který uvedl, že smluvní volnost podléhá korektivu dobrých mravů, a to dokonce i v případě, že má chránit smluvní stranu, která je podnikatelem, a tudíž má za to, že ze strany zástavního věřitele se od počátku jedná o nekalé jednání a úmysl majetkově se obohatit prostřednictvím zcela nepřiměřeného ujednání o smluvním úroku. Napadené usnesení je vadné i proto, že k realizaci zástavního práva bylo ze strany zástavního věřitele přistoupeno v rozporu s ustanoveními platných právních předpisů, a to konkrétně v rozporu s ust. § 1362 odst. 1 občanského zákoníku, z něhož plyne, že zástavní věřitel je povinen zástavní dlužnici písemně oznámit započetí výkonu zástavního práva, k čemuž ze strany zástavního věřitele nedošlo. S ohledem na toto není další postup zástavního věřitele způsobilý vyvolat vůči zástavní dlužnici žádných účinků. Zástavní dlužnice rovněž namítala, že i rozsah uplatněné pohledávky vůči zástavní dlužnici přesahuje původní dohodu mezi dlužníkem - společností , právnická osoba, . a zástavním věřitelem ohledně jednorázového poplatku ve výši , částka, , když mezi těmito subjekty došlo k ujednání, že tento poplatek nebude ze strany zástavního věřitele uplatňován a jeho vypořádání bude odloženo na období budoucí spolupráce mezi společností , právnická osoba, . a zástavním věřitelem. Dále namítala, že dlužník - společnost , právnická osoba, . se snažila a vyvíjela snahu o vedení jednání s cílem smírného řešení a celkového vypořádání vzájemného vztahu především proto, že hodnota nemovitých věcí přesahuje výši původního dluhu společnosti , právnická osoba, . a měla tudíž za to, že není pravda tvrzení zástavního věřitele, že nebyla vyvíjena žádná snaha o jednání s ním. Vada řízení dle zástavní dlužnice spočívá i v nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení, neboť usnesení nebylo dostatečně odůvodněno ve smyslu § 25 z.ř.s. a § 157 odst. 2 o. s. ř., když se okresní soud v odůvodnění nijak nevypořádal s tvrzeními zástavní dlužnice, především neuvedl, jak se vypořádal s případnou absolutní neplatností zástavní smlouvy a úvěrové smlouvy. Navrhla, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně změnil a návrh zástavního věřitele zamítl a přiznal zástavní dlužnici právo na náhradu nákladů řízení.

4. Zástavní věřitel se k odvolání vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné a usnesení okresního soudu měl za správné s tím, že se ztotožňuje se závěry okresního soudu uvedenými v napadeném usnesení, a nesouhlasí s námitkami zástavní dlužnice, neboť nyní se jedná o první fázi zpeněžení zástavy, tedy nařízení prodeje zástavy. Pokud bude pravomocné usnesení okresního soudu, potom teprve dojde k druhé fázi, tedy výkonu – prodeji zástavy.

5. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu a řízení, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu uvedenými v napadeném usnesení, proto na ně odkazuje, a pouze s ohledem na námitky zástavní dlužnice dodává následující.

7. Dle ust. § 358 odst. 1 z.ř.s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci.

8. Dle ust. § 358 odst. 3 z.ř.s. dle vykonatelného rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy lze na návrh zástavního věřitele nařídit výkon rozhodnutí prodejem zástavy.

9. V této věci bylo napadeným usnesením rozhodnuto o nařízení prodeje zástavy, když prodej zástavy má dvě fáze, a to nařízení prodeje zástavy, které končí vydání usnesení, jež je exekučním titulem (§ 358 odst. 1 z.ř.s.), a pokud je prodej zástavy nařízen, je přistoupeno případně při nesplnění povinnosti, která je zajištěna zástavním právem, k výkonu rozhodnutí prodejem zástavy (§ 358 odst. 3 z.ř.s.).

10. Řízení o soudní prodej zástavy není klasickým nalézacím řízením, ve kterém by se beze zbytku zkoumali veškeré hmotněprávní vztahy účastníků související se zástavou zajištěnou pohledávkou zástavního věřitele, a tudíž shora citované ust. § 358 odst. 1 z.ř.s. uvádí rozhodné skutečnosti pro nařízení prodeje zástavy, tj. skutečnosti, za jejichž splnění soud prodej zástavy nařídí, tedy doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Při posuzování existence zástavního práva k zástavě je soud povinen přihlédnout i k případné neplatnosti zástavní smlouvy, avšak pouze tehdy, je-li důvod neplatnosti patrný již ze samotného jejího obsahu nebo vyšel-li jinak za řízení najevo (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2786/2011, sp. zn. 21 Cdo 384/2016).

11. Zástavní dlužnice namítala absolutní neplatnost zástavní smlouvy, ale z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru pro nepřiměřené smluvní úroky. Soud by tak musel zkoumal neplatnost úvěrové smlouvy, aniž by byl účastníkem řízení dlužník, tedy osoba, která uzavřela smlouvu o úvěru. Proto v první fázi řízení se skutečně zkoumají jenom skutečnosti, zda zástavní věřitel má zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a doložil, kdo je zástavním dlužníkem, a až v druhé fázi řízení, tedy ve výkonu rozhodnutí, je možné navrhovat zastavení výkonu rozhodnutí, případně částečné zastavení výkonu rozhodnutí, například právě v části, v níž byla smluvena nepřiměřená výše úroků z prodlení. To ostatně okresní soud v napadeném usnesení vysvětlil.

12. Námitka zástavní dlužnice, že byl prodej zástavy nařízen v rozporu s ust. § 1362 odst. 1 občanského zákoníku, tedy že zástavní věřitel neoznámil písemně započetí výkonu zástavního práva, není důvodná, neboť toto musí učinit případně zástavní věřitel až v druhé fázi řízení, tedy právě pokud přistoupí k výkonu rozhodnutí - prodeji zástavy nařízeného napadenýma usnesením, které je exekučním titulem pro výkon rozhodnutí. V této fázi řízení, tedy při nařízení prodeje zástavy, tuto povinnost nemá.

13. Odvolací soud neshledal ani nepřezkoumatelnost rozhodnutí okresního soudu, který vysvětlil, že zkoumal pouze skutečnosti uvedené v ust. § 358 z.ř.s., tedy zda byla doložena pohledávka zajištěná zástavním právem, zda věřitel má zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Okresní soud také vysvětlil, že neplatnost zástavní smlouvy by musel zkoumat pouze tehdy, pokud by byl důvod neplatnosti patrný již ze samotného jejího obsahu nebo vyšel-li by jinak za řízení najevo, s čímž se odvolací soud ztotožňuje.

14. Odvolací soud proto usnesení okresního soudu ve výroku I. jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

15. Výrok II. usnesení okresního soudu odvolací soud zrušil, neboť neměl být vůbec okresním soudem vydán. Již v Nálezu sp. zn. II. ÚS 114/06 Ústavní soud konstatoval, že je porušením práva na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod základních práv a svobod) a principu rovnosti účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod základních práv a svobod), pokud je v řízení o soudním prodeji zástavy, současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy, rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu.

16. V uvedeném Nálezu Ústavní soud dále uvedl, že je třeba vycházet z toho, že řízení o soudním prodeji zástavy je řízením zvláštním a vzhledem k tomu, že zástavní dlužník zde nemá v podstatě žádnou možnost obrany, nelze v této fázi řízení, přestože je žalobě - návrhu vyhověno a soudní prodej zástavy nařízen, uvažovat o tom, že žalobce – zástavní věřitel byl v řízení plně úspěšný a neúspěšný žalovaný – zástavní dlužník má povinnost k náhradě nákladů. Řízení o soudním prodeji zástavy není totiž řízením zcela samostatným, ale tvoří jeden celek s navazujícím vykonávacím řízením. Zatímco v první fázi jde pouze o opatření exekučního titulu pro zástavního věřitele, až teprve ve druhé fázi - vykonávacím řízení - se soud může zabývat námitkami zástavního dlužníka vůči pohledávce zajištěné zástavním právem, takže teprve po skončení vykonávacího řízení lze rozhodnout podle pravidel úspěchu či neúspěchu ve věci o celkových nákladech řízení, včetně nákladů řízení o soudním prodeji zástavy. Je-li výkon rozhodnutí, na základě vykonatelného usnesení o soudním prodeji zástavy, nařízen a proveden, přizná soud úspěšnému oprávněnému jak náklady vykonávacího řízení, tak i náklady předchozího řízení o soudním prodeji zástavy. Vzhledem k tomu, že náklady vzniklé v řízení o soudním prodeji zástavy tvoří příslušenství pohledávky, na něž se vztahuje i zástavní právo, sdílí tyto náklady osud pohledávky. Při zastavení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy, k němuž může dojít, pokud stěžovatelé uplatní námitku, že zástavní právo zaniklo (§ 268 odst. 3 o.s.ř.), se naopak k jejich ochraně uplatní režim zakotvený v § 271 o.s.ř., neboť tyto náklady lze zařadit mezi náklady, které vznikly prováděním výkonu rozhodnutí. Zde potom bude soud zkoumat, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo, tedy bude posuzovat, zda se oprávněný nedopustil před nařízením výkonu rozhodnutí nebo při jeho provádění procesního zavinění.

17. Z uvedeného je zřejmé, že o nákladech řízení před okresním i odvolacím soudem bude rozhodnuto až v druhé fázi řízení - v navazujícím vykonávacím řízení, v němž bude zjištěno, kdo byl ve skutečnosti ve věci úspěšný.

18. Odvolací soud si je vědom i pozdější judikatury Nejvyššího soudu ČR týkající se nákladů řízení, na kterou odkázal okresní soud (usnesení sp. zn. 21 Cdo 1520/2009), když náklady zástavnímu věřiteli přiznal, ale při rozhodování o tom, zda rozhodnout o nákladech řízení se přiklonil k uvedenému ústavnímu nálezu (Nález sp. zn. II. ÚS 114/06), který je pro soudy závazný (Čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky), a také s ohledem na námitky zástavní dlužnice, které uplatnila v tomto řízení a které zřejmě uplatní i v případném vykonávacím řízení, když byla okresním i odvolacím soudem se svými námitkami na druhou fázi řízení odkazována, a je tudíž dle názoru odvolacího soudu v dané věci i na místě rozhodnout o nákladech řízení podle úspěchu účastníků, jak uzavřel Ústavní soud v citovaném nálezu, ale i v Nálezu sp. zn. II. ÚS 68/16.