18 Co 94/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Zdražila a soudců JUDr. Aleny Pokorné a JUDr. Víta Pejška ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o náhradu mzdy ve výši 204 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 2. března 2026, č.j. 4 C 125/2025-66,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před okresním soudem ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce Jméno advokáta.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce Jméno advokáta.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení náhrady mzdy za období od datum do datum. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne datum pracovní smlouvu s nástupem do práce dne datum. Podle pracovní smlouvy náležela žalobci mzda ve výši 17.000,-- Kč za kalendářní měsíc. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne datum, č.j. spisová značka bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnance zaměstnavatelem učiněné dne datum je neplatné. Dále bylo soudem určeno, že pracovní poměr žalobce trvá a že žalovaný je povinen žalobci v rámci pracovního poměru přidělovat práci podle pracovní smlouvy. Výše zmíněný rozsudek nabyl právní moci datum. Pracovní poměr žalobce u žalovaného tak trval po celou dobu, tj. od datum až do jeho platného ukončení, k němuž došlo na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ke dni datum. Žalobci tak vznikl nárok na náhradu mzdy za období od dubna 2022 do datum. Žalobce požaduje náhradu mzdy jen za období od datum do datum, výše náhrady činí 12 x částka, tj. částka.

3. Žalovaný nárok žalobce neuznal, považoval jej za neopodstatněný. Ve svém vyjádření uvedl, že opakovaně písemně vyzýval žalobce, aby nastoupil do zaměstnání, aby mu byla v souladu s rozsudkem zmíněným výše byla přidělována práce. Namísto nástupu podal žalobce výpověď. Dále žalovaný uvedl, že požadavek zaměstnance, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, není uplatněn již tím, že zaměstnanec podal u soudu pouze žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Oznámení zaměstnance, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, nahrazuje jen taková žaloba, v níž zaměstnanec uplatnil též nárok na náhradu mzdy. Žalobce odmítal nastoupit do zaměstnání, žalovaný tak nemohl naplnit rozsudek zmiňovaný žalobcem.

4. Žalobce ve své replice upozornil na to, že žalovaného vyzval dopisem ze dne datum, aby ho nadále zaměstnával. Tento dopis byl žalovanému prokazatelně doručen dne datum. Po právní moci rozsudku ve věci neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce sdělil žalovanému, že nemá zájem na dalším zaměstnávání u žalovaného pro ztrátu důvěry a rovněž proto, že mu žalovaný odmítl vyplatit náhradu mzdy. Následně bylo jednáno o ukončení pracovního poměru, k tomu nakonec došlo podpisem dohody. Dohoda sice nese datum datum, ale fakticky byla podepsána až někdy v září 2023.

5. Okresní soud vyšel z následujících zjištění z provedených důkazů. Mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem byla uzavřena pracovní smlouva. Jako druh práce byla sjednána pracovní pozice kuchař – číšník, místo výkonu práce penzion právnická osoba, adresa, den nástupu do práce datum. Za vykonanou práci podle smlouvy měla náležet měsíční mzda 17.000,-- Kč (pracovní smlouva ze dne datum). Žalovaný dal žalobci okamžité zrušení pracovního poměru datované dne datum. Žalobce vyzval žalovaného, aby mu nadále přiděloval práci a zaměstnával jej s tím, že odmítá, že by byly dány důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru (dopis ze dne datum). Žalovaný reagoval na výše uvedený dopis žalobce svým dopisem ze dne datum, v němž uvádí, že dopis žalobce ze dne datum obdržel dne datum. Žalovaný setrval na tom, že okamžité zrušení pracovního poměru je důvodné. Pracovní poměr žalobce u žalovaného byl ukončen na základě dohody ze dne datum s tím, že skončí ke dni datum. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne datum, č.j. spisová značka bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce žalovaným učiněné dne datum je neplatné. Dále jím bylo určeno, že pracovní poměr žalobce k žalovanému založený pracovní smlouvou ze dne datum trvá, a žalovanému uložena povinnost přidělovat žalobci práci podle pracovní smlouvy ze dne datum. Rozsudek nabyl právní moci dne datum. Podle mzdového listu za rok 2021 žalobce u žalovaného odpracoval v říjnu 2021 až v prosinci 2021 celkem hodnota hodin a 8 hodin ve svátek, hrubá mzda za uvedené období činila 59.181,-- Kč a za vedlejší činnost 10.000,-- Kč, s součtu se tedy jednalo o částku částka.

6. Na tomto podkladě učinil okresní soud následující právní závěry. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady mzdy za období od datum do datum (pozn. krajského soudu-zjevným písařským pochybením okresní soud uvedl období od datum do datum, ačkoli správný údaj se v odůvodnění rozsudku uvádí opakovaně). Nárok vycházel z toho, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného jako zaměstnavatele bylo soudem shledáno neplatným. Na období, kdy mezi účastníky trval spor o platnost okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy na období ode dne následujícího po dni, kdy měl pracovní poměr okamžitým zrušením skončit, do dne, kdy bylo soudem pravomocně rozhodnuto ve věci platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, je třeba aplikovat ustanovení § 69 až 72 zákoníku práce.

7. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce platí, že dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

8. V daném případě žalovaný zrušil pracovní poměr žalobce okamžitě podáním ze dne datum, tento den bylo příslušné podání žalobci doručeno (přesněji řečeno ten jej odmítl převzít, nicméně podle § 334 odst. 3 zákoníku práce se taková listina považuje za doručenou). Zde okresní soud vyšel ze závěrů rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne datum, č.j. spisová značka, kterým bylo okamžité zrušení pracovního poměru žalobce u žalovaného shledáno neplatným. Právní moci tento rozsudek nabyl dne datum. Na období od datum do datum je tak třeba aplikovat ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce.

9. Žalobce dopisem ze dne datum sdělil žalovanému, že skutečnosti uváděné v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne datum jsou nepravdivé, toto zrušení pokládá za neplatné a požaduje, aby ho žalovaný nadále zaměstnával dle uzavřené pracovní smlouvy. Pracovní poměr žalobce u žalovaného tak po celé uvedené období trval a žalovaný byl povinen poskytnout žalobci náhradu mzdy, a to ode dne oznámení žalobce, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy došlo k platnému skončení pracovního poměru. Žalovaný se o dopisu žalobce prokazatelně dověděl dne datum, k ukončení pracovního poměru došlo ke dni datum. Za dobu od datum do datum tak žalobci vzniklo právo na náhradu mzdy.

10. Náhrada mzdy náleží žalobci ve výši průměrného výdělku. Podle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek. Podle § 353 odst. 1 se průměrný výdělek zjistí z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Rozhodným obdobím je kalendářní čtvrtletí předcházející dni, v němž žalobci vzniklo právo na náhradu mzdy (§ 354 odst. 1), tedy v daném případě poslední kalendářní čtvrtletí roku 2021. Průměrný výdělek se zjišťuje jako průměrný hodinový výdělek (§ 356 odst. 1).

11. Výše průměrného výdělku v daném případě byla zjištěna následujícím výpočtem: celkem dosažená mzda za rozhodné období (částka) dělená počtem odpracovaných hodin za toto období (512 hod), podíl částka představuje průměrný hodinový výdělek. V žalovaném období, tj. od datum do datum bylo dle plánovacího kalendáře na rok 2022 a 2023 celkem hodnota pracovních hodin. Náhrada mzdy tak činí 135,-- Kč x 2080, tedy částku převyšující částku žalovanou. Žaloba je tak zcela oprávněná, proto jí okresní soud v plném rozsahu vyhověl. Žalobci vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky (§ 1970 občanského zákoníku, výše dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

12. K námitkám žalovaného v jeho vyjádření k žalobě okresní soud uzavřel, že nemají pro danou věc význam. Předně není pravda, že požadavek zaměstnance, aby ho zaměstnavatel nadále zaměstnával, nahrazuje pouze žaloba na náhradu mzdy. Ve skutečnosti je to tak, že zaměstnanec musí dát pouze jasně najevo, že tento požadavek vůči zaměstnavateli vznáší, přičemž je nerozhodné, jestli tak učiní formou dopisu či žaloby. V daném případě navíc žalobce zcela jednoznačně dopisem ze dne datum požadoval po žalovaném, aby jej nadále zaměstnával. V tomto směru pak i podal žalobu, kterou se domáhal nejen vyslovení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, ale též určení, že žalovaný je povinen žalobci přidělovat práci. Žalobce tedy splnil podmínku stanovenou v ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce více než dostatečně. Pokud pak jde o tvrzení žalovaného, že vyzýval žalobce, aby nastoupil do zaměstnání, pak toto tvrzení je bez významu, neboť tyto výzvy k nástupu do práce se týkají až doby po právní moci rozsudku ve věci určení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. O tuto dobu v dané věci však vůbec nejde, neboť žalobce se domáhá náhrady mzdy za období předcházející, konkrétně za dobu od datum do datum. V této době žalovaný žalobce k nástupu do práce nevyzval ani mu práci nepřidělil.

13. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl plný úspěch ve věci, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty představuje zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměna advokáta za zastupování, podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 vyhl. 177/1996 Sb. náleží za jeden úkon právní služby odměna ve výši částka, poskytnuty byly následující úkony právní služby – příprava a převzetí věci, účast na mimosoudním jednání ve věci náhrady mzdy dne datum, podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného, 2 x účast na jednání soudu, celkem tedy hodnota úkonů, odměna činí částka, režijní paušál – 2 x částka (úkony poskytnuty před datum), 4 x částka (úkony poskytnuty po datum), cestovní výdaje za 2 cesty z adresa do Chrudimi a zpět, celkem hodnota x 14 km, amortizace částka/km, spotřeba benzínu 7 l/100 km, cena 1 l benzínu částka (dle vyhl. 573/2025 Sb.), celkem cestovní výdaje částka, náhrada za promeškaný čas – 4 půlhodiny za cestu k jednání soudu, celkem náhrada částka. Náklady řízení činí celkem částka. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

14. Ve včas podaném odvolání žalovaný uvedl, že zdůvodnění je částečně ve vyjádření žalovaného zaslaného Okresnímu soudu v Chrudimi již datum. Tímto odvoláním jen doplňuje a upřesňuje své stanovisko k projednávané věci. Žalobce oznámil prokazatelně, aby jej žalovaná společnost nadále zaměstnávala ve smyslu pracovní smlouvy uzavřené datum. Oznámení, aby jej žalobce zaměstnával podle smlouvy, došlo žalované straně datum, tedy za dobu delší než 2 měsíce poté, co žalobce převzal výpověď okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne datum. Pokud by dle tvrzení žalobce odeslal požadavek, aby mu byla přidělována práce v souladu s pracovní smlouvou dle jeho tvrzení datum, nemohlo by dojít k prokazatelnému převzetí zásilky datum. Tomuto tvrzení neodpovídá úložná doba 14 dnů a datum odeslání zásilky je tedy uvedeno lživě. Žalobce u žalované společnosti tedy fakticky pracoval pouze 3 měsíce a 19 dnů a k požadavku na přidělování práce došlo po 63 dnech. Žalobce se dle rozsudku domáhá náhrady mzdy za období od datum do datum, čili nejedná se o dobu po sobě jdoucích 12-ti měsíců. Zdůvodnění rozsudku v tomto odstavci 12 je tedy zmatečné. Navrhl, aby odvolací soud v souladu s ustanovením par.69 odst. 2 zákoníku práce v platném znění náhradu mzdy pro případ, že jí přizná, přiměřeně snížil s ohledem na to, že je známo, že žalobce v rozhodném období, které není v rozsudku řádně specifikováno, vykonával jinou výdělečnou činnost, údajně byl i ve výkonu trestu. Tuto podstatnou skutečnost nalézací soud ani nezkoumal. Žalovaný ukončil v měsíci červenci 2025 svoji aktivní podnikatelskou činnost a řádně rozvázal pracovní poměry s ostatními zaměstnanci. Pokud by byla žalobci přiznána nějaká náhrada mzdy, domnívá se, že bude nutné nahlásit zaměstnance na Okresní správu sociálního zabezpečení a příslušnou zdravotní pojišťovnu, počkat na přijetí přihlášky a případné vyrozumění o provedených exekucích či jiných srážkách z přiznané hrubé náhrady mzdy a poté odvést zdravotní a sociální pojištění včetně výše, kterou odvádí zaměstnavatel. Tento proces lze těžko uskutečnit v uvedených termínech soudu k vyplacení náhrady mzdy. Na omluvu společnosti za neúčast na nařízeném jednání uvedl, že vždy na výzvy soudu reagovali neprodleně, viz vyjádření zaslané soudu na výzvu již datum. Poté bylo žalovanému zasláno předvolání datovou schránkou dne datum k jednání, které je nařízeno na datum v 8hod u Okresního soudu v Chrudimi. Jednání soudu se chtěl osobně účastnit a vyjádřit k projednávané věci včetně poukázání na ustanovení par.69 odst. 2 zákoníku práce v platném znění, aby nalézací soud i v tomto smyslu zvážil své rozhodnutí. V návalu plnění nutných úkolů spojených s ukončováním podnikatelské činnosti ve spolupráci s Úřadem práce, Finančním úřadem, Krajskou hygienickou stanicí a Okresní správou sociálního zabezpečení a také v souvislosti s předáváním nemovitosti a zařízení sloužící k podnikání jinému pronajímateli včetně provedení nutné inventarizace a ukončení dodavatelsko-odběratelských vztahů nebo převedení na nového provozovatele, se zapomněl účastnit jednání. Z uvedených důvodů navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a nahradil jej svým rozhodnutím, ve kterém zohlední veškeré námitky uvedené v odvolání.

15. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalovaný potvrzuje, že mu byl doručen dopis žalobce ze dne datum. Tímto dopisem žalobce žalovaného informoval, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum je neplatné, a vyzval ho, aby mu i nadále přiděloval práci dle uzavřené pracovní smlouvy. Ačkoliv žalovaný potvrzuje doručení dopisu žalobce ze dne datum dne datum, nelogicky a zmateně v odvolání uvádí, že nemohlo dojít k prokazatelnému převzetí zásilky dne datum, když tomuto neodpovídá stanovená úložní doba pro zásilky. Této odvolací argumentaci žalovaného žalobce nerozumí a považuje ji za zmatečnou. Žalobce nikdy netvrdil, že k odeslání dopisu ze dne datum žalovanému došlo i tento den. Dopis ze dne datum odeslal později, a proto byl žalovanému doručen až dne datum. Nejedná se tudíž o žádné lživé tvrzení, jak mylně uvádí v odvolání žalovaný. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného o zmatečném odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Chrudimi v odstavci, naopak je zcela jasné a srozumitelné.

16. Podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce platí, že dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Žalovaný jednostranně zrušil pracovní poměr žalobce okamžitě podáním ze dne datum. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne datum, č.j. spisová značka, bylo určeno za neplatné okamžité zrušení pracovního poměru žalobce podáním žalovaného ze dne datum. Dopisem žalobce ze dne datum, který byl žalovanému zcela prokazatelně doručen dne datum (viz. přípis žalovaného ze dne datum, kterým reaguje na skutečnosti uvedené v dopisu ze dne datum), byl žalovanému oznámen požadavek žalobce na další zaměstnávání v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou. Dle názoru žalobce byl provedenými důkazy nepochybně prokázán vznik práva žalobce na náhradu mzdy za období od datum do datum dle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce. Žalobou ze dne datum podanou u Okresního soudu v Chrudimi dne datum žalobce uplatnil nárok na náhradu mzdy za období od datum do datum. Výši nároku na náhradu mzdy žalobce vyčíslil pouze dle uzavřené pracovní smlouvy, neboť neměl k dispozici jiné pracovněprávní dokumenty – zejména mzdové listy za rok 2021. Tyto dokumenty byly v průběhu soudního řízení vyžádány u žalovaného Okresním soudem v Chrudimi. Dle výpočtu Okresního soudu v Chrudimi celkový nárok na náhradu mzdy za období od datum do datum představuje částku ve výši částka (viz. výpočet v rozsudku Okresního soudu v Chrudimi – průměrný hodinový výdělek částka x 2080 - počet pracovních hodin). Nárok žalobce na zaplacení náhrady mzdy ve výši částka s příslušenstvím je tak nepochybně zcela důvodný. Dle názoru žalobce argumenty žalovaného zmíněné v jeho odvolání ze dne datum proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne datum, č.j. spisová značka, nemají pro posouzení dané věci význam. Skutkové a právní závěry Okresního soudu v Chrudimi uvedené v jeho rozsudku ze dne datum, č.j. spisová značka, jsou správné a žalobce se s nimi plně ztotožňuje. Navrhl, aby krajský soud rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne datum, č.j. spisová značka, jako věcně správný potvrdil a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů odvolacího soudního řízení.

17. Krajský soud z podnětu včas podaného a přípustného odvolání podaného osobou k němu oprávněnou přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu (§ 212, § 212a odst. 1 o.s.ř.). Odvolání neshledal opodstatněným.

18. Krajský soud převzal skutková zjištění okresního soudu učiněná v souladu s ust. § 132 o.s.ř. z jím provedených důkazů. Na skutková zjištění okresní soud aplikoval správný hmotněprávní předpis (§ 69 a 352 a násl. zákoníku práce), přičemž neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce u žalovaného ze dne datum byla již pravomocně vyslovena rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi z datum č.j. spisová značka (právní moc datum), jímž bylo současně určeno, že pracovní poměr žalobce u žalovaného dle pracovní smlouvy z datum trvá a žalovanému byla uložena také povinnost přidělovat žalobci práci dle pracovní smlouvy z datum. Žalobce tak mohl požadovat od datum, kdy oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání došlo žalovanému, do datum, kdy pracovní poměr u žalovaného skončil následnou dohodou, náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Pokud žalovaný v odvolání uvádí, že nemohlo dojít k prokazatelnému převzetí oznámení žalovaného o tom, že trvá na dalším zaměstnávání, dne datum, pak jeho přípis ve spisu (č.l.41 spisu) žalobci z datum, potvrzuje převzetí výzvy žalobce k dalšímu přidělování práce a svou námitku si tak sám vyvrací.

19. Krajský soud sdílí i právní závěr okresního soudu, jímž stanovil výši náhrady mzdy žalovanému za období, za které žalobce náhradu požaduje, vycházeje z podkladů mzdové evidence žalovaného, přičemž žalobci mohl přiznat-vázán žalobou – jen částku v žalobě uplatněnou, ačkoli žalobce mohl požadovat částku vyšší (se započtením tzv. vedlejší činnosti částka, bez vedlejší činnosti částka). Zde krajský soud poznamenává, že nebylo blíže nic tvrzeno žádným z účastníků, co má odměna za „vedlejší činnost“ v rozhodném období pro výpočet náhrady mzdy představovat. Vedlejší činnost upravoval již zrušený zákoník práce (§ 71), a to buď jako činnost v dalším pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (současná úprava dohod v §§ 75 a 76 zákoníku práce, vyžadující písemnou formu -§ 77 zákoníku práce). Krajský soud má za to, že částka částka za tzv. vedlejší činnost neměla být bez bližšího objasnění do základu pro výpočet náhrady mzdy zahrnuta (lze poznamenat, že dohoda o pracovní činnosti i provedení práce vyžadují písemnou formu). To však nic nemění na správnosti rozsudku, jestliže žalobce požadoval náhradu mzdy ve výši, v níž se odměna za tzv. vedlejší činnost nepromítá, a tuto mu okresní soud správně přiznal s úrokem z prodlení z dlužné částky dle § 1970 o.z.

20. Pokud jde o výhradu žalovaného, že okresní soud měl přiznanou náhradu mzdy přiměřeně snížit dle § 69 odst. 2 zákoníku práce s tvrzením, že „je známo“, že žalobce v rozhodném období vykonával jinou výdělečnou činnost a údajně byl i ve výkonu trestu a okresní soud tuto podstatnou skutečnost nezkoumal, pak tu krajský soud sdílet nemůže. Předně je třeba zdůraznit, že v tomto směru v řízení před okresním soudem žalovaný nic netvrdil, nenavrhoval k takovému tvrzení žádný důkaz, přičemž řízení bylo koncentrováno. Žalobce se sám připravil svou neúčastí při jednáních okresního soudu o možnost poučení dle ust. § 118a o.s.ř. a dle § 119a o.s.ř. (zákaz skutkových novot v odvolacím řízení - § 205a o.s.ř.).

21. Podle ustanovení § 69 odst. 2 zák. práce přesahuje-li celková doba, za kterou by měla zaměstnanci příslušet náhrada mzdy nebo platu, 6 měsíců, může soud na návrh zaměstnavatele jeho povinnost k náhradě mzdy nebo platu za další dobu přiměřeně snížit; soud při svém rozhodování přihlédne zejména k tomu, zda byl zaměstnanec mezitím jinde zaměstnán, jakou práci tam konal a jakého výdělku dosáhl nebo z jakého důvodu se do práce nezapojil.

22. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz rozhodnutí spisová značka) se ustálila na závěru, že základním hlediskem při rozhodování soudu o snížení náhrady mzdy podle ustanovení § 69 odst. 2 zák. práce ) je skutečnost, zda zaměstnanec byl po neplatném rozvázání pracovního poměru zaměstnán u jiného zaměstnavatele, popřípadě zda se do práce u jiného zaměstnavatele nezapojil z vážného důvodu. Významné při tom je zejména to, zda se zaměstnanec zapojil nebo mohl zapojit do práce v místě sjednaném pracovní smlouvou pro výkon práce nebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat za rovnocenné místu sjednanému pro výkon práce (například v místě bydliště zaměstnance), nebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat pro zaměstnance za výhodnější než místo sjednané pro výkon práce (například místo v obci bezprostředně sousedící s obcí bydliště zaměstnance, který do vzdálenějšího místa sjednaného pro výkon práce denně dojíždí), anebo v místě, které lze z hlediska daného účelu považovat pro zaměstnance za výhodnější než místo sjednané pro výkon práce (například v jiné obci nebo kraji), zda zaměstnanec vykonával nebo mohl vykonávat takovou práci, která odpovídá druhu práce sjednanému v pracovní smlouvě, nebo práci, která je sjednanému druhu práce rovnocenná, anebo práci, jejíž výkon je pro zaměstnance výhodnější než v pracovní smlouvě sjednaný druh práce, a jakou mzdu za vykonanou práci obdržel nebo by mohl (kdyby takovou práci vykonával) obdržet. K přiměřenému snížení náhrady mzdy může soud z těchto hledisek přistoupit jen tehdy, je-li možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit (a bez vážných důvodů se nezapojil) do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci. Kdyby se zaměstnanec zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek neodpovídajících těm, za kterých by konal práci u zaměstnavatele v případě, že by mu přiděloval práci v souladu s pracovní smlouvou, nebylo by z hlediska daného účelu možné po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby se po neplatném rozvázání pracovního poměru do takové práce vůbec zapojil, a pokud tak přesto učinil, nemůže to vést k závěru, že má být požadovaná náhrada mzdy snížena [srov. například (ve vztahu k obsahově obdobné dřívější právní úpravě) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, bod V. stanoviska Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. Cpjn 4/2004, uveřejněného pod č. 85/2004 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka].

23. Ve sporu o náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru má procesní povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti o tom, že jsou splněny předpoklady pro snížení náhrady mzdy, zaměstnavatel, který také nese za řízení procesní odpovědnost za to, že tyto povinnosti nesplní (tzv. břemeno tvrzení a důkazní). Zaměstnavatel – aby ve sporu byl úspěšný – tedy musí nejen tvrdit, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci, ale musí též prokázat, že se zaměstnanec do takové práce zapojil nebo že zde taková možnost pro zaměstnance skutečně byla [srov. například (ve vztahu k obsahově obdobné dřívější právní úpravě) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný pod č. 111/2006 v časopise Soudní judikatura].

24. K otázce okolností, které při úvaze o snížení náhrady mzdy nebo platu naopak nelze brát v úvahu, srov. například (ve vztahu k obsahově obdobné dřívější právní úpravě) rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a v nich vyjádřený právní názor, že při posuzování žádosti zaměstnavatele podle ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce (nyní § 69 odst. 2 zák. práce) soud přihlíží jen k okolnostem, které panovaly po uplynutí šesti měsíců z celkové doby, za niž by měla být náhrada mzdy zaměstnanci poskytnuta, a které se týkají poměrů zaměstnance z hlediska jeho dalšího (jiného) zaměstnávání. Pro posouzení, zda v případě zaměstnance jsou splněny podmínky pro snížení náhrady mzdy, není významné, zda zaměstnanec vyvíjel aktivitu k tomu, aby si zajistil jiné zaměstnání, ani zda byl evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, neboť k přiměřenému snížení náhrady mzdy zaměstnanci, který se po neplatném rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele nezapojil do práce u jiného zaměstnavatele, by soud mohl přistoupit – jak vyplývá z výše uvedeného – jen tehdy, bylo-li by možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec měl konkrétní (skutečnou) možnost zapojit se do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci, ale že této možnosti bez vážných důvodů nevyužil; se samotným nedostatkem aktivity zaměstnance při hledání jiné práce ani s tím, že se neobrátil na úřad práce se žádostí o zprostředkování zaměstnání, zákon možnost snížení náhrady mzdy nespojuje. Okolnosti, za nichž došlo k rozvázání pracovního poměru, pro které bylo rozvázání pracovního poměru neplatné nebo které provázely řešení sporu o platnost rozvázání pracovního poměru, tu rovněž nemají význam, neboť ani s nimi právní úprava možnost krácení náhrady mzdy nespojuje.

25. Žalovaný svůj návrh přednesený nepřípustně až v odvolacím řízení v rozporu se zákazem skutkových novot navíc nepodložil žádným ověřitelným tvrzením, k němuž by navrhl i konkrétní důkazní návrhy. Zmínka, že je „známo“ že žalobce vykonával jinou výdělečnou činnost nebo že snad byl „údajně“ ve výkonu trestu, neobstojí ani v rovině tvrzení, i kdyby zaznělo před soudem okresním.

26. Jestliže z výsledků provedeného dokazování nevyplynuly skutečnosti odůvodňující postup podle ustanovení § 69 odst. 2 zák. práce, krajský soud tuto odvolací výhradu žalovaného hodnotí jako jednak procesně nepřípustnou novotu a navíc zjevně účelovou, když – jak výše vyjádřeno v judikatorních závěrech - procesní povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti o tom, že jsou splněny předpoklady pro snížení náhrady mzdy, nese zaměstnavatel, který také nese za řízení procesní odpovědnost za to, že tyto povinnosti nesplní (tzv. břemeno tvrzení a důkazní).

27. S argumentací žalovaného, na niž v odvolání žalovaný odkazuje, před okresním soudem se pak přesvědčivě a v úplnosti vypořádal soud okresní a v tomto směru lze pro stručnost na výstižné odůvodnění rozsudku okresního soudu jen odkázat.

28. Krajský soud proto věcně správný rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

29. Výrok o nákladech řízení pak krajský soud změnil (§ 220 o.s.ř.) z dále uvedených důvodů. Žalobci pro plný úspěch v řízení náleží, jak správně dovozuje i soud okresní, právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) při uplatnění práva účelně vynaložených. Žalobci proto náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši částka. Dále mu náleží náhrada nákladů právního zastoupení podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 vyhl. č 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif-AT), a to za každý úkon právní služby částka částka (nikoli nesprávně částka), přičemž lze přiznat tuto odměnu jen za 5 úkonů právní služby (§ 11 AT) – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného z datum, dvě účasti při soudním jednání (celkem odměna částka). Advokátu žalobce pak náleží jedna paušální náhrada hotových výloh částka a 4 náhrady po částka (zvýšení náhrady po datum), cestovní výdaje k jednání u okresního soudu částka, náhrada za promeškaný čas za 4 půlhodiny po částka (§ 13 odst. 4 a 5, § 14 odst. 3 AT). Celkem činí náhrada nákladů řízení žalobce před okresním soudem částka a tuto částku uložil krajský soud k úhradě žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta. Krajský soud nepřiznal žalobci náhradu na úkon jednání s protistranou dne datum, neboť byl učiněn 2 roky před zahájením řízení (datum), takže zjevně nejde o náklad tohoto řízení (§ 140 o.s.ř.).

30. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl dle § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný a náleží mu právo na náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení advokátem, a to za tři úkony právní služby po částka (vyjádření k odvolání, účast při jednání, porada s klientem datum přesahující jednu hodinu), třech paušálních náhradách výdajů po částka, vše v částce částka, kterou uložil krajský soud žalovanému k náhradě žalobci k rukám jeho advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v Chrudimi, a to jen z důvodů uvedených v § 237 o.s.ř. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud.