4 C 125/2025

Plný text

Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o náhradu mzdy ve výši 204 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 204.000,-- Kč s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně od 30.4.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 68.326,-- Kč, k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení náhrady mzdy za období od 1.4.2022 do 31.3.2023. V žalobě uvedl, že žalobce s žalovaným uzavřel dne 30.9.2021 pracovní smlouvu s nástupem do práce dne 1.10.2021. Podle pracovní smlouvy náležela žalobci mzda ve výši 17.000,-- Kč za kalendářní měsíc. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21.2.2023, č.j. 8 C 88/2022-53 bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnance zaměstnavatelem učiněné dne 19.1.2022 je neplatné. Dále bylo soudem určeno, že pracovní poměr žalobce trvá a že žalovaný je povinen žalobci v rámci pracovního poměru přidělovat práci podle pracovní smlouvy. Výše zmíněný rozsudek nabyl právní moci 5.4.2023. Pracovní poměr žalobce u žalovaného tak trval po celou dobu, tj. od 1.10.2021 až do jeho platného ukončení, k němuž došlo na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ke dni 6.4.2023. Žalobci tak vznikl nárok na náhradu mzdy za období od dubna 2022 do 6.4.2023. Žalobce požaduje náhradu mzdy jen za období od 1.4.2022 do 31.3.2023, výše náhrady činí 12 x 17.000,-- Kč, tj. 204.000,-- Kč.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal, považoval jej za neopodstatněný. Ve svém vyjádření uvedl, že opakovaně písemně vyzýval žalobce, aby nastoupil do zaměstnání, aby mu byla v souladu s rozsudkem zmíněným výše byla přidělována práce. Namísto nástupu podal žalobce výpověď. Dále žalovaný uvedl, že požadavek zaměstnance, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, není uplatněn již tím, že zaměstnanec podal u soudu pouze žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru. Oznámení zaměstnance, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, nahrazuje jen taková žaloba, v níž zaměstnanec uplatnil též nárok na náhradu mzdy. Žalobce odmítal nastoupit do zaměstnání, žalovaný tak nemohl naplnit rozsudek zmiňovaný žalobcem.

3. Žalobce ve své replice upozornil na to, že žalovaného vyzval dopisem ze dne 28.2.2022, aby ho nadále zaměstnával. Tento dopis byl žalovanému prokazatelně doručen dne 23.3.2022. Po právní moci rozsudku ve věci neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce sdělil žalovanému, že nemá zájem na dalším zaměstnávání u žalovaného pro ztrátu důvěry a rovněž proto, že mu žalovaný odmítl vyplatit náhradu mzdy. Následně bylo jednáno o ukončení pracovního poměru, k tomu nakonec došlo podpisem dohody. Dohoda sice nese datum 5.4.2023, ale fakticky byla podepsána až někdy v září 2023. Zjištěné skutečnosti 4. Mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem byla uzavřena pracovní smlouva. Jako druh práce byla sjednána pracovní pozice kuchař – číšník, místo výkonu práce Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, adresa, den nástupu do práce 1.10.2021. Za vykonanou práci podle smlouvy měla náležet měsíční mzda 17.000,-- Kč (pracovní smlouva ze dne 30.9.2021).

5. Žalovaný dal žalobci okamžité zrušení pracovního poměru datované dne 19.1.2022.

6. Žalobce vyzval žalovaného, aby mu nadále přiděloval práci a zaměstnával jej s tím, že odmítá, že by byly dány důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru (dopis ze dne 28.2.2022).

7. Žalovaný reagoval na výše uvedený dopis žalobce svým dopisem ze dne 27.3.2022, v němž uvádí, že dopis žalobce ze dne 28.2.2022 obdržel dne 23.3.2022. Žalovaný setrval na tom, že okamžité zrušení pracovního poměru je důvodné.

8. Pracovní poměr žalobce u žalovaného byl ukončen na základě dohody ze dne 5.4.2023 s tím, že skončí ke dni 6.4.2023.

9. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21.2.2023, č.j. 8 C 88/2022-53 bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobce žalovaným učiněné dne 19.1.2022 je neplatné. Dále bylo určeno, že pracovní poměr žalobce k žalovanému založený pracovní smlouvou ze dne 30.9.2021 trvá. Dále byla žalovanému uložena povinnost přidělovat žalobci práci podle pracovní smlouvy ze dne 30.9.2021. Rozsudek nabyl právní moci dne 5.4.2023.

10. Z mzdového listu za rok 2021 žalobce u žalovaného bylo zjištěno, že žalobce u žalovaného odpracoval v říjnu 2021 až v prosinci 2021 celkem 504 hodin a 8 hodin ve svátek, hrubá mzda za uvedené období činila 59.181,-- Kč a za vedlejší činnost 10.000,-- Kč, s součtu se tedy jednalo o částku 69.181,-- Kč.

11. Z ostatních provedených důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci. Posouzení věci 12. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady mzdy za období od 1.4.2022 do 31.3.2022. Nárok vycházel z toho, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného jako zaměstnavatele bylo soudem shledáno neplatným. Na období, kdy mezi účastníky trval spor o platnost okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy na období ode dne následujícího po dni, kdy měl pracovní poměr okamžitým zrušením skončit, do dne, kdy bylo soudem pravomocně rozhodnuto ve věci platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, je třeba aplikovat ustanovení § 69 až 72 zákoníku práce.

13. Podle § 69 odst. 1 zákoníku práce platí, že dal-li zaměstnavatel zaměstnanci neplatnou výpověď nebo zrušil-li s ním zaměstnavatel neplatně pracovní poměr okamžitě nebo ve zkušební době, a oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli bez zbytečného odkladu písemně, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, jeho pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatel je povinen poskytnout mu náhradu mzdy nebo platu. Náhrada podle věty první přísluší zaměstnanci ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru.

14. V daném případě žalovaný zrušil pracovní poměr žalobce okamžitě podáním ze dne 19.1.2022, tento den bylo příslušné podání žalobci doručeno (přesněji řečeno ten jej odmítl převzít, nicméně podle § 334 odst. 3 zákoníku práce se taková listina považuje za doručenou). Zde soud vychází ze závěrů rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 21.2.2023, č.j. 8 C 88/2022-53 – viz odůvodnění bod 13. Z uvedeného rozsudku rovněž plyne, že toto okamžité zrušení pracovního poměru bylo neplatné, právní moci rozsudek nabyl dne 5.4.2023. Na období od 20.1.2022 do 5.4.2023 je tak třeba aplikovat výše uvedené ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce.

15. Žalobce dopisem ze dne 28.2.2022 sdělil žalovanému, že skutečnosti uváděné v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne 19.1.2022 jsou nepravdivé, toto zrušení pokládá za neplatné a požaduje, aby ho žalovaný nadále zaměstnával dle uzavřené pracovní smlouvy. Pracovní poměr žalobce u žalovaného tak po celé uvedené období trval a žalovaný byl povinen poskytnout žalobci náhradu mzdy, a to ode dne oznámení žalobce, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy došlo k platnému skončení pracovního poměru. Žalovaný se o dopisu žalobce prokazatelně dověděl dne 23.3.2022, k ukončení pracovního poměru došlo ke dni 6.4.2023. Za dobu od 23.3.2022 do 6.4.2023 tak žalobci vzniklo právo na náhradu mzdy.

16. Náhrada mzdy náleží ve výši průměrného výdělku. Podle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek. Podle § 353 odst. 1 se průměrný výdělek zjistí z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Rozhodným obdobím je kalendářní čtvrtletí předcházející dni, v němž žalobci vzniklo právo na náhradu mzdy (§ 354 odst. 1), tedy v daném případě poslední kalendářní čtvrtletí roku 2021. Průměrný výdělek se zjišťuje jako průměrný hodinový výdělek (§ 356 odst. 1).

17. Výše průměrného výdělku v daném případě byla zjištěna následujícím výpočtem: celkem dosažená mzda za rozhodné období (69.181,-- Kč) dělená počtem odpracovaných hodin za toto období (512 hod), podíl 135,-- Kč představuje průměrný hodinový výdělek. V žalovaném období, tj. od 1.4.2022 do 31.3.2023 bylo dle plánovacího kalendáře na rok 2022 a 2023 celkem 2080 pracovních hodin. Náhrada mzdy tak činí 135,-- Kč x 2080, tedy částku převyšující částku žalovanou. Žaloba je tak zcela oprávněná, proto jí soud v plném rozsahu vyhověl. Žalobci vznikl rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky (§ 1970 občanského zákoníku, výše dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.).

18. Jen pro úplnost nutno uvést, že argumenty žalovaného uvedené v jeho vyjádření k žalobě nemají pro danou věc význam. Předně není pravda, že požadavek zaměstnance, aby ho zaměstnavatel nadále zaměstnával, nahrazuje pouze žaloba na náhradu mzdy. Ve skutečnosti je to tak, že zaměstnanec musí dát pouze jasně najevo, že tento požadavek vůči zaměstnavateli vznáší, přičemž je nerozhodné, jestli tak učiní formou dopisu či žaloby. V daném případě navíc žalobce zcela jednoznačně dopisem ze dne 28.2.2022 požadoval po žalovaném, aby jej nadále zaměstnával. V tomto směru pak i podal žalobu, kterou se domáhal nejen vyslovení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, ale též určení, že žalovaný je povinen žalobci přidělovat práci. Žalobce tedy splnil podmínku stanovenou v ust. § 69 odst. 1 zákoníku práce více než dostatečně. Pokud pak jde o tvrzení žalovaného, že vyzýval žalobce, aby nastoupil do zaměstnání, pak toto tvrzení je bez významu, neboť tyto výzvy k nástupu do práce se týkají až doby po právní moci rozsudku ve věci určení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. O tuto dobu v dané věci však vůbec nejde, neboť žalobce se domáhá náhrady mzdy za období předcházející, konkrétně za dobu od 1.4.2022 do 31.3.2023. V této době žalovaný žalobce k nástupu do práce nevyzval ani mu práci nepřidělil.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl plný úspěch ve věci, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 10.200,-- Kč, odměna advokáta za zastupování, podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 vyhl. 177/1996 Sb. náleží za jeden úkon právní služby odměna ve výši 9.260,-- Kč, poskytnuty byly následující úkony právní služby – příprava a převzetí věci, účast na mimosoudním jednání ve věci náhrady mzdy dne 10.5.2023, podání žaloby, replika k vyjádření žalovaného, 2 x účast na jednání soudu, celkem tedy 6 úkonů, odměna činí 55.560,-- Kč, režijní paušál – 2 x 300,-- Kč (úkony poskytnuty před 1.1.2025), 4 x 450,-- Kč (úkony poskytnuty po 1.1.2025), cestovní výdaje za 2 cesty z adresa do Chrudimi a zpět, celkem 4 x 14 km, amortizace 5,90 Kč/km, spotřeba benzínu 7 l/100 km, cena 1 l benzínu 34,70 Kč (dle vyhl. 573/2025 Sb.), celkem cestovní výdaje 466,-- Kč, náhrada za promeškaný čas – 4 půlhodiny za cestu k jednání soudu, celkem náhrada 600,-- Kč. Náklady řízení činí celkem 68.326,-- Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalovanému uloženo náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobce.

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.