18 CO 96/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Leony Poplerové ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: ; 1. právnická osoba, IČO sídlem adresa zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa ; 2. titul jméno příjmení, narozený dne datum bytem adresa zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 608.932,84 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 6.1.2022, č.j. 6 C 239/2020-388,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III. mění tak, že žalobce je povinen nahradit 1. žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši 58.314,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně titul jméno příjmení.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku IV. mění tak, že žalobce je povinen nahradit 2. žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši 58.314,25 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce titul jméno příjmení.

IV. Žalobce je povinen nahradit 1. žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 10.255,96 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně titul jméno příjmení.

V. Žalobce je povinen nahradit 2. žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 25.517,69 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce titul jméno příjmení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci částku 134.050,06 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení další částky 474.882,78 Kč (výrok II.), žalobci uložil povinnost nahradit 1. žalovanému k rukám jeho zástupkyně titul jméno příjmení náklady řízení ve výši 64.340 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a žalobci uložil povinnost nahradit 2. žalovanému k rukám jeho zástupce titul jméno příjmení náklady řízení ve výši 64.340 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že okresní soud rozhodoval k žalobě, kterou se žalobce proti žalovaným domáhal zaplacení 608.932,84 Kč s tím, že jde o smluvní pokuty za prodlení, smluvní sjednané úroky z prodlení a zákonné úroky z prodlení z faktur zaplacených 1. žalovaným po jejich splatnosti. Přitom tvrdil, že žalobce uzavřel s 1. žalovaným čtyři franchisové smlouvy, jejichž předmětem bylo provozování franchisových prodejen v konceptu právnická osoba, dne 13.5.2015 byla podepsána franchisová smlouva na prodejnu v obec a číslo – obec, dne 7.10.2015 na prodejnu v obec, dne 19.3.2018 na prodejnu v obec a dne 19.4.2015 na prodejnu v obec a ve všech smlouvách byla sjednána pro řešení sporů místní příslušnost Okresního soudu ve Svitavách. První žalovaný se přitom v uzavřených franchisových smlouvách zavázal odebírat od žalobce pro uvedené prodejny zboží a platit žalobci sjednanou kupní cenu, což se dělo a žalobce na základě toho vystavil daňové doklady. Dne 21.6.2019 byla mezi žalobcem a 1. žalovaným uzavřena dohoda o uznání dluhu, kterou 1. žalovaný uznal neuhrazené závazky v celkové výši 2.439.271 Kč co do důvodu a výše a zavázal se tuto částku uhradit nejpozději do 31.12.2019, přičemž v článku 3 uvedené dohody o uznání dluhu bylo sjednáno, že se 1. žalovaný zavazuje zaplatit žalobci snížený smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně za předpokladu, že řádně a včas splní závazky z dohody o uznání dluhu, což 1. žalovaný dodržel, a proto žalobce u dotčených faktur požadoval úhradu sníženého smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % za každý den prodlení namísto původně sjednaných 0,2 % denně (jednalo se o faktury související s franchisovými smlouvami na prodejnu v obec a v obec – obec). Ve franchisových smlouvách ohledně prodejen v obec a obec byla sjednána pro případ prodlení smluvní pokuta ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení se zaplacením závazků 1. žalovaného vůči žalobci a smluvní úrok u těchto dvou smluv sjednán nebyl. Dne 15.10.2019 byla mezi 1. žalovaným a žalobcem uzavřena rámcová kupní smlouva, která stanovila smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení z dlužné částky pro faktury vystavené podle této rámcové smlouvy. Na faktury uvedené žalobcem byly provedeny pouze částečné úhrady, část pohledávek žalobce za 1. žalovaným byla započtena vůči pohledávkám 1. žalovaného za žalobcem, a vzhledem k tomu, že jednotlivé úhrady byly učiněny až po splatnosti jednotlivých faktur, požadoval žalobce úhradu zákonných úroků z prodlení, smluvních úroků z prodlení a smluvních pokut za období ode dne následujícího po splatnosti až do data úhrady dlužné částky – dle franchisové smlouvy ze dne 7.10.2015 na prodejnu v obec byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně a dle dodatku ze dne 25.11.2015 k franchisové smlouvě ze dne 13.5.2015, týkající se prodejny v obec – obec, byl sjednán rovněž smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně. Franchisové smlouvy ze dne 19.3.2018 na prodejnu v obec a ze dne 19.4.2018 na prodejnu v obec obsahovaly nárok na smluvní pokutu ve výši 0,2 % denně, přičemž ohledně faktur obsažených v dohodě o uznání dluhu ze dne 21.6.2019 vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně a z faktur uzavřených na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 15.10.2019 vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvní pokuty rovněž ve výši 0,1 % denně. Žalobce dále uvedl, že vůči 2. žalovanému je nárok uplatňován z titulu podepsaného ručitelského prohlášení ve smyslu ust. § 2018-2028 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. - o.z.), když 2. žalovaný v příloze ke všem uzavřeným franchisovým smlouvám podepsal a prohlásil, že bez protestů či námitek splní za 1. žalovaného každý dluh, který 1. žalovanému vyplývá z jednotlivých franchisových smluv a prohlášení o ručení všech peněžitých a nepeněžitých dluhů 1. žalovaného vůči žalobci včetně sjednaných smluvních pokut a náhrady škody. Prvnímu žalovanému přitom vznikl nárok na vyplacení bonusů za rok 2019 za prodejny obec – obec, obec a obec v celkové výši 178.202,60 Kč a žalobce ve výzvě ze dne 24.6.2020 započetl na požadované úroky a smluvní pokuty v celkové výši 787.135,44 Kč uvedenou částku a žalobce tak po 1. žalovaném požadoval celkem částku 608.932,84 Kč, jež je tvořena zkapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 44.935,89 Kč, zkapitalizovanými smluvními úroky z prodlení ve výši 427.542,43 Kč a zkapitalizovanou smluvní pokutou ve výši 136.454,52 Kč.

3. Okresní soud uzavřel, že je místně příslušným soudem k rozhodnutí této věci ve smyslu ust. § 89a o.s.ř., neboť se tak účastníci ve franchisových smlouvách písemně dohodli.

4. Žalovaní v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu ze dne 9.10.2020 nerozporovali uzavření franchisových smluv, ale poukázali na skutečnost, že franchisové smlouvy ohledně prodejen v obec, obec a obec byly na základě dohod ukončeny a žalobce vstoupil do nájemního vztahu k jednotlivých franchisovým prodejnám namísto 1. žalovaného a současně převzal zákaznickou základnu 1. žalovaného, přičemž za převzetí zákaznické základny z franchisových smluv byly žalobcem 1. žalovanému uhrazeny částky 508.200 Kč (za prodejnu obec), 343.640 Kč (za prodejnu v obec) a 701.800 Kč (za prodejnu v obec); v jednotlivých přebíraných prodejnách byla provedena inventarizace zboží a jeho cena byla započtena oproti pohledávce žalobce za 1. žalovaným, přičemž 1. žalovaný vedl prostřednictvím 2. žalovaného komunikaci s žalobcem, a to s ředitelem expanze a rozvoje jméno příjmení a v rámci e-mailové komunikace byl 1. žalovaný prostřednictvím 2. žalovaného dne 20.10.2019 výslovně ujištěn, že dojde-li k ukončení franchisových smluv dohodou, může pan příjmení za žalobce garantovat, že nebude ze strany žalobce požadován úrok ve výši 0,2 % z prodlení s platbami za období posledních tří let dle smlouvy. Následně byl mezi 1. žalovanou a žalobcem zvolen model vypořádání, byly připraveny tři návrhy dohod o ukončení domluvených franchisových smluv a tři návrhy kupních smluv a na základě předmětné smluvní dokumentace došlo k ukončení franchisové smlouvy týkající se prodejen v obec, obec a obec. Žalovaní rovněž poukázali na e-mail pana příjmení ze dne 6.2.2020, v němž pan příjmení za žalobce reaguje na dotaz 2. žalovaného ohledně vyplacení zpětných bonusů za ukončené smlouvy za rok 2019, přičemž v této komunikaci pan příjmení uvedl, že veškeré vzájemné požadavky mezi 1. žalovaným a žalobcem byly vypořádány při předání příslušných prodejen ve čtvrtém kvartálu roku 2019, kdy dohodou mezi žalobcem a 1. žalovaným došlo ke shodě, že ani jedna ze stran nebude nárokovat smluvní ustanovení, čímž došlo na straně 1. žalovaného k vyloučení možnosti nárokovat si bonusy za rok 2019, poplatky a slevy za zpětný odkup zboží při ukončení franchisových smluv a na straně žalobce k vyloučení požadovat penále za pozdní platby. Žalovaní měli přitom za to, že za situace, kdy 2. žalovaný za 1. žalovanou konkludentně přistoupil na tento návrh žalobce a nepožadoval tak nadále vyplacení předmětných bonusů, došlo mezi žalobcem a 1. žalovaným k uzavření dohody o narovnání, na jejímž základě byly veškeré vzájemné nároky obou stran, plynoucí z franchisových smluv ohledně obec, obec a obec vypořádány a žádná ze stran tak již neměla nadále nárok cokoliv po druhé straně požadovat; žalovaní poukázali na to, že žalobce ani při předsoudních jednáních neskrýval, že se snaží vykompenzovat si ztrátu, která mu vznikla povinností platit odstupné zaměstnancům, které dle dostupných informací propustil po převzetí prodejen a takové jednání považovali žalovaní za rozporné s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku a neměla by mu být poskytnuta tudíž právní ochrana.

5. Okresní soud provedl dokazování jednak všemi franchisovými smlouvami, uzavřenými mezi účastníky, přičemž o této skutečnosti nebyl mezi účastníky spor. Dále provedl důkaz dohodou o uznání dluhu ze dne 21.6.2019, jakož i rámcovou kupní smlouvou uzavřenou mezi účastníky z 15.10.2019, o čemž rovněž nebyl mezi účastníky spor. Dále provedl důkaz e-mailem ze dne 20.10.2019, zaslaným jméno příjmení panu příjmení – 2. žalovanému (č.l. 242 spisu), v němž byly 1. žalovanému navrženy tři možné způsoby řešení situace a v závěru bylo uvedeno, že v případě ukončení smluv dohodou může pan příjmení garantovat, že nebudou požadovat úrok 0,2 % z prodlení platby za období posledních tří let dle smlouvy. Dále okresní soud provedl důkaz e-mailem ze dne 5.2.2020, který učinil 2. žalovaný vůči panu příjmení a v němž se dotazoval, zda pochopil správně, že za tři krámy, co si ponechali (žalobce) za minulý rok neobdrží žádný zpětný bonus a na to mu pan příjmení dne 6.2.2020 e-mailem odpověděl, že dle dohody, která byl uzavřena mezi žalobcem a 1. žalovaným, byly všechny vzájemné požadavky vypořádány při předání prodejen ve čtvrtém kvartálu 2019 a dohodou došlo tedy ke shodě, že ani jedna strana nebude nárokovat smluvní ustanovení, tedy tato dohoda vyloučila nárokování bonusů za rok 2019, poplatků a slev za zpětný odkup zboží při ukončení franchisových smluv i penále za pozdní platby, přičemž ustanovení franchisové smlouvy uzavřené na prodejnu právnická osoba obec, nebyly touto dohodou nijak dotčeny. Okresní soud dále vyslechl jako svědka jméno příjmení, od něhož zjistil, že má u žalobce na starosti nájemní smlouvy, prodeje a smluvní vztahy s franchisanty, přičemž dále vyslechl jako svědka i jméno příjmení, který uvedl, že v roce 2019 u žalobce pracoval ve funkci obchodního ředitele a dohlížel na provoz maloobchodní sítě. Oba popisovali svou pracovní náplň a dohody, které činili s žalovanými, tedy že dohody byly uzavírány písemně, a že v roce 2019 bylo vidět, že 2. žalovaný nemá dostatek finančních prostředků a jednalo se tudíž o převzetí všech prodejen, že by tedy 2. žalovaný jako franchisant skončil, což měl na starosti právě svědek jméno příjmení, následovalo velké množství e-mailů, telefonátů, schůzek a následně se dohodlo, že 2. žalovaný předá žalobci prodejny v obec – obec, obec a obec, dohodlo se, že žalobci postoupí tři prodejny, které se převezmou v listopadu 2019 a budou provozovány„ matkou“ a následně dojde k započtení pohledávek, které proti němu měli; za obec mu nenabídli zajímavou cenu, takže s ohledem na jím vynaložené investice v obec zůstal. Svědek příjmení uvedl, že neměl oprávnění za právnická osoba odpouštět dluhy a e-mailem z 6.2.2020 nehodlal panu příjmení žádné dluhy odpouštět, domníval se, že situace už nějak proběhla. Okresní soud vyslechl jako účastníka řízení i 2. žalovaného, který je jednatelem 1. žalovaného, a který uvedl, že pan příjmení mu byl představen jako osoba, která má na starosti začátek fungování prodejny a expanzi a pan příjmení mu byl představen jako provozní ředitel, který řídí provoz prodejen, ohledně obvyklého provozu jednal s oblastními řediteli a zásadnější věci jako například vyplácení bonusů potom řešil s panem příjmení.

6. Okresní vyšel z toho, že mezi účastníky nebylo sporu o výpočtu dlužných úroků z prodlení a smluvních pokut. Na danou věc aplikoval ust. § 1970 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb. – o.z.), § 2048, § 2018, § 1903 a § 1995 o.z., a uvedl, že po provedeném dokazování zjistil, že žalobce s 1. žalovaným uzavřel v letech 2015 a 2018 čtyři franchisové smlouvy na provozování prodejen v konceptu firmy právnická osoba, a to prodejen v obec, obec, obec a číslo – obec a v obec, všechny smlouvy byly uzavřeny písemně s tím, že veškeré změny a dodatky musí být také písemné a podpisy stran musí být na jedné listině, přičemž každá smlouva obsahovala pro případ prodlení franchisanta sankce - dle smlouvy na prodejnu v obec měl při pozdních platbách franchisant platit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně, podle smlouvy na prodejnu v obec – obec rovněž smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně a tato výše smluvního úroku z prodlení byla dohodou o uznání dluhu ze dne 21.6.2019 u nároků, které tato dohoda obsahovala, ponížena na 0,1 % denně, neboť 1. žalovaný podmínku stanovenou v dohodě splnil a dluh uhradil do 31.12.2019. Podle smluv týkajících se prodejen v obec a obec byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,2 % denně a současně s uzavřením franchisových smluv podepsal 2. žalovaný ručitelské závazky s tím, že pokud 1. žalovaný nezaplatí dluh vůči žalobci, zaplatí jej 2. žalovaný (2. žalovaný je jednatelem 1. žalovaného). Pro kupní smlouvy uzavírané mezi žalobcem a 1. žalovaným od 15.10.2019 potom platila pro všechny čtyři prodejny rámcová kupní smlouva uzavřená dne 15.10.2019, podle které byla stanovena za prodlení kupujícího smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Dohodami o ukončení franchisových smluv došlo k ukončení smluvního vztahu založenými franchisovou smlouvou ze dne 13.5.2015 ke dni 8.11.2019 (prodejna obec a číslo – obec), franchisovou smlouvou ze dne 7.10.2015 ke dni 19.11.2019 (obec) a franchisovou smlouvou ze dne 19.4.2018 ke dni 20.11.2019 (obec), přičemž těmito dohodami došlo k převzetí zákaznické základny franchisanta a do konečné ceny byly, dle výpovědi 2. žalovaného a svědka jméno příjmení, zahrnuty i provedené stavební práce v prodejnách a ohledně těchto tří prodejen byly uzavřeny i dohody o vrácení věcí, když podle výpovědí svědků se mělo jednat o konečné vyrovnání. Výpovědí svědka jméno příjmení i jednatele 1. žalovaného vzal okresní soud za prokázané, že mezi nimi byla uzavřena ústní dohoda, že pokud převzetí proběhne bez problémů, tak 1. žalovanému budou odpuštěny sankce za pozdní platby, a tak se o tom vyjadřoval jméno příjmení v e-mailu z 20.10.2019, který předcházel uzavření smluv o ukončení franchisových smluv. Okresní soud vysvětlil, že tento e-mail nastiňuje možné způsoby řešení převzetí prodejen do budoucna, přičemž o vlastním převzetí a o částkách za převzetí prodejen se zcela jistě dále mezi žalobcem a 1. žalovaným diskutovalo, nicméně je zde uvedeno, že v případě ukončení smluv dohodou může pan příjmení garantovat, že nebudou požadovat úrok 0,2 % z prodlení plateb za období posledních tří let dle smlouvy. Následně došlo k uzavření tří dohod o ukončení franchisových smluv a výpovědí svědka jméno příjmení a jednatele 1. žalovaného vyplývá, že se na všech podstatných otázkách, týkajících se ukončení franchisových smluv, domlouvali a prodejny si převzali a okresní soud uvedl, že lze tedy vycházet z toho, že k předání došlo dohodou. Poukázal na výpověď svědka jméno příjmení, že účastníci byli domluveni na tom, že pokud vše proběhne v pořádku a dohodou, tak 1. žalovanému nevyplatí bonusy za předchozí rok a nebudou po 1. žalovaném požadovat penále za prodlení. Pokud jde o zaměstnance franchisových prodejen, tak dle výpovědi i e-mailů jméno příjmení se žalobce s 1. žalovaným dohodli, že zaměstnanci ukončí pracovní poměr u 1. žalovaného a přejdou s novými smlouvami k žalobci – otázka zaměstnanců byla mezi účastníky pouze okrajovým bodem, předně řešili převzetí prodejen a finanční vyrovnání týkající se prodejen, ale z e-mailů zasílaných mezi jméno příjmení a jednatelem 1. žalovaného a také mezi právníkem žalobce a 1. žalovaný v listopadu 2019 vyplývá, že žalobce byl přesvědčen o tom, že zaměstnanci patří 1. žalovanému a ten s nimi měl buď ukončit pracovní poměr nebo je převést na jinou prodejnu v rámci činnosti 1. žalovaného či je přesvědčit, aby přešli k žalobci. Na počátku listopadu 2019, tedy ještě před předáním prodejen, byl zmiňován § 338 zákoníku práce, nicméně žalobce právním rozborem vyloučil jeho aplikaci na daný případ a žádná konkrétní ústní či písemná dohoda nebyla ohledně zaměstnanců uzavřena. Zaměstnanci v prodejnách v obec a v obec a číslo – obec přešli k žalobci bez problému, problém však nastal v obec, kde zaměstnankyně odmítly s žalobcem uzavřít nové pracovní smlouvy a žalobce ve své mylné představě ponechal řešení na 1. žalovaném v domnění, že jsou stále jeho zaměstnankyněmi a až ve druhé polovině února 2020 byl žalobce obeslán inspektorátem práce a byla u něj provedena kontrola s tím, že porušil ustanovení zákoníku práce a zaměstnanci převzetím prodejny přešli k žalobci do pracovního poměru. Svědek jméno příjmení uvedl, že toto bylo impulzem k tomu, aby požadovali úroky z prodlení, neboť jednání 1. žalovaného ve vztahu k žalobci nebylo férové, když jednatel 1. žalovaného stále sliboval, že záležitost vyřídí, že dal zaměstnancům okamžité zrušení pracovního poměru, nicméně všechny podklady, okamžité zrušení pracovního poměru, zaslal žalobci až po urgencích ve druhé polovině února 2020.

7. Okresní soud dále uvedl, že podstatný pro něj je e-mail jméno příjmení ze dne 6.2.2020 jednateli 1. žalovaného, v němž na přímý dotaz jednatele, zda pochopil správně, že za rok 2019 nedostane 1. žalovaný žádný zpětný bonus, jméno příjmení – tehdy obchodní ředitel žalobce odpověděl, že dle dohody, která byla uzavřena mezi 1. žalovaným a žalobcem, byly všechny vzájemné požadavky vypořádány při převzetí prodejen ve čtvrtém kvartálu roku 2019 a dohodou tedy došlo ke shodě, že ani jedna strana nebude nárokovat smluvní ustanovení, tj. dohoda vyloučila nárokování bonusů za rok 2019, poplatků a slev za zpětný odkup zboží při ukončení franchisových smluv i penále za pozdní platby, a že ustanovení franchisové smlouvy uzavřené na prodejnu právnická osoba obec nebyly touto dohodou nijak dotčeny. Okresní soud měl za to, že tímto e-mailem jméno příjmení potvrdil to, co uváděl svědek jméno příjmení, že pokud se na všem domluví, tak nebudou požadovány sankce za prodlení, a i když se jméno příjmení následně ve své výpovědi snažil zprostit odpovědnosti za poslání uvedeného e-mailu s tím, že k tomu nebyl zmocněn, že vycházel z mylných informací, okresní soud uzavřel, že mohl vycházet i ze správných informací, když v době, kdy e-mail psal, ještě nemuselo být žalobci známo, že inspektorát práce zahájil šetření a ani nebyly známy výsledky tohoto šetření a okresní soud tudíž považuje e-mail zaslaný jméno příjmení za prominutí dluhu ve smyslu ust. § 1995 o.z. Okresní soud uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že jméno příjmení nebyl zmocněn k tomu, aby cokoliv odpouštěl, pokud vystupoval v roce 2019 a 2020 jako obchodní ředitel a měl na starosti mimo jiné i vyplácení bonusů za předchozí rok a byl osobou, na kterou se se svým dotazem oprávněně obrátil jednatel 1. žalovaného. Okresní soud uvedl, že je přesvědčen o tom, že jméno příjmení napsal jednateli 1. žalovaného přesně to, na čem se pan příjmení s jednatelem 1. žalovaného dohodli a odpovídá to i výpovědi svědka příjmení. K oprávnění jméno příjmení poslat daný e-mail okresní soud uvedl, že jméno příjmení byl ve firmě žalobce obchodním ředitelem a podle § 166 odst. 1 o.z. právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci a rozhoduje přitom stav, jak se jeví veřejnosti, přičemž poukázal na to, že z výpovědí jméno příjmení a jméno příjmení bylo zjištěno, že jméno příjmení jednal s 1. žalovaným ohledně uzavření dohody o uznání dluhu, dále řešil s 1. žalovaným zásadní okolnosti týkající se vyplácení zpětných bonusů i podstatné otázky fungování franchisových prodejen, a proto okresní soud uzavřel, že jméno příjmení z pozice obchodního ředitele byl oprávněn zaslat 1. žalovanému předmětný e-mail, a tímto tak i zavázat žalobce. Co se týká vlastního e-mailu, tak podle jeho povahy považoval okresní soud obsah e-mailu za prominutí dluhu ve smyslu ust. § 1995 odst. 1 o.z., a vysvětlil, že se jedná o dohodu o prominutí dluhu, podle zákona se fakticky provedení tohoto úkonu může omezit i na velmi jednoduché a neformální jednostranné jednání, neboť zákon konstruuje domněnku souhlasu dlužníka a pro tento případ se tedy zavádí jinak výjimečné pravidlo, že mlčení osoby znamená její souhlas, tedy pokud věřitel dluh jednostranně promine, má se za to, že dlužník s prominutím souhlasí a prominutí ze strany věřitele může být učiněno v zásadě jakýmkoliv dostatečně určitým a srozumitelným prohlášením, učiněným navíc v jakékoli formě. Poukázal také na to, že zákon – občanský zákoník z předchozí úpravy nepřebírá povinnou písemnou formu a vysvětlil, že dle převažujícího výkladu je třeba nejen na změny, ale i zrušení závazku aplikovat § 564 o.z., ze kterého v určitých případech požadavek kvalifikované formy vyplývá. V daném případě si strany ve smlouvách ujednaly písemnou formu, ale podle § 564 o.z. vyžaduje-li určitou formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje, a tedy zákon nijak neřeší důvod, pro který k prominutí dochází, když fakticky půjde o případy buď bezúplatného„ dobrodiní“ věřitele, anebo jde o součást nějakého širšího vypořádání mezi stranami; na účinky konkrétního aktu prominutí to však dopad nemá. Okresní soud tedy uzavřel, že e-mailem došlo k prominutí úroků či penále za prodlení 1. žalovaného, jak bylo mezi účastníky domluveno ústně, ale považoval e-mailovou zprávu i za písemný akt, který je dostatečně určitý, měl však za to, že úkon nemusel být učiněn ve formě, kterou si účastníci sjednali ve franchisových smlouvách, tedy ujednání s podpisy na jedné listině, neboť se nejedná o faktickou změnu smlouvy či její dodatek, ale o prominutí dluhu, když tento institut má nižší požadavek na formu, než je tomu u běžných právních jednání. Okresní soud dále uzavřel, že podmínka písemného projevu, za který je nutno e-mail považovat, byla splněna a dlužník, tedy 1. žalovaný, s tímto vyjádřil konkludentní souhlas. Prominutí dluhu nelze vzít později zpět s tím, že došlo k nějakým později vzniklým problémům, a to již s ohledem na právní jistotu účastníka, kterému bylo prominutí dluhu adresováno. Za situace, kdy účastníci chtěli přesně vypořádat všechny v úvahu přicházející nároky, měli sepsat podrobnou dohodu, v níž by byla zahrnuta i dohoda ohledně zaměstnanců, a případné sankce za její nedodržení, a měl za zřejmé, že ne všechna právní jednání mezi stranami byla obsažena v písemných dohodách, na což odkazují franchisové smlouvy, neboť bylo prokázáno, že množství dílčích ujednání bylo právě v ústní podobě. Otázka problému se zaměstnankyněmi v prodejně v obec se mohla následně řešit požadavkem na náhradu škody či na základě jiného právního institutu. Za situace, kdy obchodní ředitel sdělil 1. žalovanému, že po něm žalobce nebude požadovat penále a další sankce, však nelze již tento úkon vzít zpět a tvrdit, že daný e-mail vlastně vůbec nic neznamenal, neboť pro 1. žalovaného měl důležitý obsah z hlediska právní jistoty. Okresní soud dále vysvětlil, že nepovažoval daný e-mail a konkludentní souhlas 1. žalovaného za uzavřenou dohodu o narovnání, neboť ta by musela splňovat náležitosti uvedené ve franchisových smlouvách, její obsah by musel být dostatečně určitý, musela by být písemná a hlavně podepsána oběma stranami, neboť na dohody o narovnání je nutno, na rozdíl od prominutí dluhu, pohlížet jako na klasická smluvní jednání, kde je nutný souhlas obou stran a nepostačuje jen konkludentní souhlas. Okresní soud tudíž uzavřel, že žalobce nemá nárok na smluvní úroky z prodlení a smluvní pokuty, což je nutno podřadit pod pojem penále za pozdní platby, ovšem pouze z nároků vyplývajících z franchisových smluv ohledně tří prodejen, které představovaly předmět převodu, tedy ohledně obec, obec a obec a číslo – obec. Prodejna v obec zůstala 1. žalovanému, ohledně ní nedošlo k žádnému převodu a dohoda o prominutí penále se jí nijak netýkala. Byl-li prominut jakýkoliv dluh, týká se prominutí i všech zajišťujících institutů, tedy i ručení. Smluvní pokuta a úroky z prodlení za prodlení se zaplacením zboží dodaného na základě franchisové smlouvy z 19.3.2018, týkající se prodejny v obec, je tak nárokována po právu a žalobce má na ni nárok. Okresní soud vysvětlil, že v průběhu jednání dne 4.11.2021 žalovaní uvedli, že výpočet dlužných úroků z prodlení a smluvních pokut považují za nesporný a až v závěrečném návrhu výši požadované dlužné částky sporovali s tím, že vypočtené sankce měly být poníženy ještě o další zápočty, které ze strany žalobce nebyly uplatněny. Z vyjádření žalovaných však okresní soud dovodil, že samotný výpočet sankcí nesporují, nicméně sporují výsledný výpočet po odečtení zápočtu učiněného žalobcem, když tento zápočet měl být podle žalovaných v mnohem větší částce – zmiňovali vrácení vstupních poplatků ve výši 560.000 Kč a odkup technického vybavení jednotky v obec ve výši 750.000 Kč Okresní soud však uzavřel, že tyto nároky byly zmíněny až v závěrečném návrhu a nebyly uplatněny v době do skončení prvního jednání, respektive do uplynutí lhůty k doložení dalších tvrzení a důkazních návrhů po skončení prvního jednání, a proto k těmto námitkám nepřihlížel, navíc i s ohledem na zamítnutí žaloby ohledně nároků týkajících se prodejen v obec, obec a obec nemají ve věci význam. Okresní soud vysvětlil, že sjednanou výši smluvní pokuty ve výši 0,2 % denně i výši sjednaného smluvního zákonného úroku z prodlení ve výši 0,2 % denně považuje za přiměřenou a souladnou se zákonnými ustanoveními, neboť jde o vztah mezi podnikateli, přičemž si strany výši smluvní pokuty i smluvních úroků z prodlení ujednaly ve franchisových smlouvách. Za prodejnu v obec proto uložil okresní soud žalovaným zaplatit žalobci částku 134.050,06 Kč, přičemž od této částky neodečetl žádné jiné částky, neboť zápočty učiněné žalobcem v žalobě se týkaly pouze provozoven v obec, obec a obec. Ve zbytku, tedy co do částky 474.882,78 Kč, žalobu žalobce zamítl. Okresní soud dále přiznal žalobci 56 % účelně vynaložených nákladů za zaplacený soudní poplatek a náklady zastoupení advokátem. Přitom uzavřel, že náklady účtované jednotlivými zástupci žalovaných nejsou účelně vynaložené, neboť 1. žalovaný a 2. žalovaný byli zastoupeni advokáty z jedné velké advokátní kanceláře, první podání jednotlivých žalovaných vůči soudu byla téměř totožná, pozdější vyjádření a závěrečný návrh byly psány v jednom podání podepsaném oběma právními zástupci, a proto ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. snížil odměnu každého z advokátů za jeden úkon právní služby vždy o 20 %. Každému z žalovaných potom přiznal právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem - za 10 úkonů právní služby po 8.592 Kč, za 10 paušálních náhrad hotových výdajů, za cestovné, náhradu za ztrátu času a 21% DPH; celkem každému ze žalovaných přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 64.340 Kč.

8. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce. V odvolání zopakoval, že uzavřel s 1. žalovaným čtyři franchisové smlouvy, dne 7.10.2015, 13.5.2015, 19.4.2018 a 19.3.2018, že dne 15.10.2019 uzavřeli účastníci rámcovou kupní smlouvu a 21.6.2019 dohodu o uznání dluhu, podle níž se zavázal 1. žalovaný splatit dluh ve splátkách po 150.000 Kč měsíčně nejpozději do 31.12.2019. A protože 1. žalovaný nebyl schopen prodejny provozovat řádně a nestihl by závazky žalobci splatit, dohodli se 1. žalovaný a žalobce na ukončení tří franchisových smluv na prodejny obec – obec dne 8.11.2019, obec dne 19.11.2019 a obec dne 20.11.2019 s tím, že prodejnu obec bude 1. žalovaný provozovat i nadále. Zdůraznil, že dohody o ukončení franchisových smluv byly uzavřeny písemně a dále došlo k uzavření písemných dohod o vrácení věcí při ukončení franchisových smluv, kdy žalobce odkoupil zpět od 1. žalovaného v prodejnách nacházející se zboží za 100 % původní kupní ceny. Žalobce dále uvedl, že veškeré změny a doplňování smluv mělo být činěno písemně a veškeré změny bylo možné činit pouze na základě podpisu na téže listině, obsahující vlastnoruční podpis žalobce a 1. žalovaného. Poukázal na to, že mezi žalobcem a žalovaným nedošlo k žádné jiné dohodě o úpravě práv a povinností ze smluv, a pokud v minulosti mělo dojít ke snížení sankčních nároků, bylo v dohodě o uznání dluhu ze dne 21.6.2019 výslovně sjednáno, jak se tyto závazky 1. žalovaného vůči žalobci upravují oproti dosavadnímu stavu. Dále žalobce uvedl, že část zaměstnanců 1. žalovaného uzavřela pracovní poměr s žalobcem, část se rozhodla pracovní vztah s žalobcem neuzavřít, přičemž 1. žalovaný žalobci dlouhodobě tvrdil, že u prodejny v obec tyto pracovní vztahy vyřešil a dvě zaměstnankyně paní příjmení a paní příjmení se rozhodly pro žalobce nepracovat a pracovní smlouvy neuzavírat a žalobce tvrdil, že s nimi ukončil pracovní poměr z důvodu manka okamžitým zrušením pracovního poměru, což ale žalobci 1. žalovaný nedoložil a věc začal šetřit inspektorát práce. Žalobce se zaměstnankyněmi vstoupil v jednání, jednu z nich zaměstnal a s druhou se dohodl na ukončení sporného stavu, neboť již měla jiné zaměstnání a žalobce jí proplatil náhradu mzdy. Žalobce ale měl za to, že se 1. žalovaný zachoval nemorálně, nevypořádal se se svými zaměstnankyněmi a žalobce musel toto následně šetřit a vynaložit na to náklady minimálně několik set tisíc korun českých s tím, že šetření inspektorátu práce této záležitosti ještě není ukončené. Žalobce nemá ve zvyku vymáhat na svých odběratelích ani úroky z prodlení, ale zde se rozhodl s ohledem na nemorální chování 1. žalovaného úroky vymáhat. Žalobce okresnímu soudu vytýkal jeho závěr o prominutí dluhu 1. žalovanému a měl za to, že není možné, aby pan příjmení 1. žalovanému odpustil dluhy 474.882,78 Kč jedním de facto neformálním e-mailem. Uvedl, že jméno příjmení u něj v té době zastával pozici obchodního ředitele, ale tato pozice je spojena pouze s koordinací obchodních zástupců žalobce, kontrolou jednotlivých prodejen, zda plní stanovené standardy a vyhodnocování plnění povinností těmito prodejnami co do vyčíslení tzv. ročních bonusů, které jsou franchisantům přiznávány dle úvahy žalobce podle toho, zda prodejna v uplynulém roce splnila stanovená kritéria. Obchodní ředitel tedy není spojen s řešením všech obchodněprávních otázek, což bylo i svědeckými výpověďmi prokázáno. Uvedl, že pracovních pozic s názvem„ ředitel“ lze u něho nalézt vícero, když i svědek příjmení je jedním z ředitelů žalobce, ale všichni jsou podřízeni dvěma jednatelům žalobce. Otázku smluvních vztahů a finančních otázek u žalobce řeší pouze primárně dva jednatelé žalobce, kdy každý z nich je oprávněn samostatně žalobce zastupovat, a tito v jednání s jinými subjekty, zejména s franchisanty, jinými odběrateli či vlastníky obchodních center, pověřují zpravidla pana příjmení, který pak jedná dle pokynů jednatelů žalobce. A byl to pan příjmení, kdo byl pověřen vést i jednání s 1. žalovaným ohledně ukončení tří franchisových smluv a připravit výsledný písemný obsah ujednání, který by byl následně i po odsouhlasení jednateli žalobce podepsán. Pan příjmení se v tomto nijak neangažoval a zúčastnil se teprve až toho, kdy žalobce sám tyto prodejny otevíral, tedy opět jen provozní stránky těchto obchodů, dále se podílel na jednání se zájemci o zaměstnání u žalobce pro provoz této prodejny, tedy aby prodejna mohla obchodně fungovat a prodávat zboží. Žalobce měl za to, že i v obecné rovině je těžko představitelné, že by měl mít zaměstnanec možnost jedním nepodepsaným e-mailem rozhodnout o majetku svého zaměstnavatele ve výši téměř půl milionu a uvedl, že v obchodním styku je zcela obvyklé, že o takových vysokých částkách je rozhodováno písemně, a to přímo statutárními orgány či osobami k tomu nesporně zmocněnými plnými mocemi a dodal, že takto vysoká částka například odpovídá úplatě za postoupení zákaznické základny za prodejnu obec. Namítal, že z e-mailu jednatele 1. žalovaného ze dne 5.2.2020 je patrné, že ani on sám si nemyslel, že nějaká dohoda o narovnání či prominutí dluhu byly uzavřeny či učiněny, když kladl dotaz vůči panu příjmení, zda obdrží nějaký bonus za tři obchody. Pan příjmení v e-mailu ze dne 6.2.2020 odkázal na dohodu, která měla být již údajně uzavřena, a uvedl i to, jaký si myslel, že byl obsah této dohody, přičemž se jednalo o domněnku pana příjmení, který ve věci neměl jiné informace než ty, že došlo k ukončení tří franchisových smluv, a že žalobce pak začal na těchto místech provozovat vlastní prodejny a odkoupil si od 1. žalovaného zpět své zboží za 100 % ceny. Měl za to, že pokud okresní soud dospěl k závěru, že pan příjmení svým e-mailem prominul předmětné dluhy ve výši 474.882,78 Kč 1. žalovanému, takto neodpovídá ani obsahu e-mailu. Pan příjmení odkázal na nějakou jinou dohodu, která dle jeho domněnky byla písemně uzavřena. Obsah e-mailu pana příjmení v žádném případě nelze podle žalobce považovat za právní jednání o obsahu prominutí dluhu 1. žalovanému. Poukázal na to, že žalovaní nikdy netvrdili, že by jim byly dluhy žalobcem prominuty, ale opakovaně tvrdili, že byla uzavřena dohoda o narovnání v ústní formě. Poukázal na to, že ve vyjádřeních ze dne 14.7.2021 se dokonce žalovaní vyjadřovali podrobně k tomu, proč si myslí, že písemná forma je zachována i při e-mailové komunikaci. Žalobce namítal, že instituty dohody o narovnání a prominutí dluhu jsou zcela odlišné, když dohoda o narovnání předpokládá, že dosud sporné vztahy se nahrazují novou dohodou, zatímco prominutí dluhu jednostranně odpouští nesporné existující nároky jedné strany vůči druhé bez dalšího. Rozdíl mezi dvoustrannou dohodou a jednostranným právním jednáním je zcela jasný a nelze ani automaticky vykládat dvoustranné právní jednání za dvě jednostranná právní jednání. Měl za to, že soud nemůže transformovat tvrzenou dohodu o narovnání na dvě různá jednání - na jednostranné prominutí sankcí za prodlení žalobcem 1. žalovanému a oproti tomu jednostranné neznámo co 1. žalovanému vůči žalobci. Dohoda o narovnání musí být uzavřena písemně. Odvolatel uvedl, že dle výkladu okresního soudu by dokonce nyní měl mít 1. žalovaný právo po žalobci požadovat bonusy za předmětné tři prodejny, protože e-mail pana příjmení mohl jednostranně odpustit pouze dluhy 1. žalovanému, ale nemohl by totéž učinit za 1. žalovaného vůči žalobci. Žalobce je přesvědčen, že z franchisových smluv vyplynulo, že smlouva mohla být měněna jen na základě písemných, postupně číslovaných dodatků podepsaných oběma smluvními stranami na téže listině. Veškeré sjednané smluvní pokuty a úroky z prodlení dle franchisových smluv, jejích dodatků, dohody o uznání dluhu i dle rámcové kupní smlouvy byly sjednány písemně, a pokud by mělo dojít k úpravě těchto povinností 1. žalovaného včetně dohody o tom, že takové nároky nakonec placeny nebudou, mělo tak být učiněno pouze v písemné podobě. Žalobce měl za to, že i když občanský zákoník v § 562 připouští, že písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňující zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby, je třeba k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis či uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu (§ 7 zákona č. 297/2016 Sb.) a odkázal k tomu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 1593/2012, sp.zn. 30 Cdo 1230/2007 a sp.zn. 20 Cdo 1741/2017. Je proto přesvědčen, že s ohledem na uvedené právní předpisy i judikaturu lze uzavřít, že e-mail pana příjmení, který nebyl opatřen elektronickým podpisem, nelze považovat za písemné právní jednání. Pokud pak okresní soud dospěl k závěru, že prominutí lze dle zákona učinit i v nepísemné formě, pak zcela popírá nejen to, že obchodní subjekty uzavírají smlouvy z důvodu, aby byly dodržovány, ale i to, že si v nich smluvní strany výslovně sjednaly, že jakékoliv změny smluvních ujednání, a tedy i nároků ze smlouvy vyplývajících, lze činit pouze písemnou formou a i zákon stanoví pro dohodu o narovnání požadavek písemné formy. Poukázal i na to, že ve své svědecké výpovědi jméno příjmení výslovně popřel, že by e-mailem ze dne 6.2.2020 hodlal 1. žalovanému promíjet jakékoliv dluhy a potvrdil, že při psaní e-mailu vycházel ze svých domněnek, které však nebyly správné, jak později zjistil, potažmo že dohody, na které odkazoval, uzavřeny nikdy nebyly. Žalobce zdůraznil, že k řešení ukončení tří franchisových smluv byl pověřen za žalobce primárně pan příjmení, který uzavření konečných písemných dohod konzultoval s jednateli žalobce, kteří tyto před jejich uzavřením nejprve museli odsouhlasit a až konečnou podobu uzavřených písemných dohod odsouhlasili. Pan příjmení jednal s 1. žalovaným intenzivně – e-maily, telefonicky či osobně, ale konečné dohody byly uzavřeny písemně a zachycují konečné výsledky těchto jednání. Pan příjmení popřel, že by 1. žalovanému jakkoliv dluhy písemně či ústně prominul, navíc pan příjmení psal o možnosti nepožadovat pouze smluvní úrok z prodlení 0,2 % denně, nikoli již smluvní pokuty či zákonný úrok z prodlení, který by žalobce mohl i nadále požadovat. Poukázal na to, že mezi žalobcem a 1. žalovaným vznikly spory ohledně toho, že 1. žalovaný řádně neukončil či jinak nevyřešil pracovněprávní vztahy se svými zaměstnanci a žalobce přitom připouští, že pokud by 1. žalovaný splnil veškeré své sliby a závazky, tedy včetně ukončení pracovněprávních vztahů se svými zaměstnanci při ukončení provozu jeho prodejen, žalobce by patrně žádné úroky z prodlení či smluvní pokuty po žalovaných nepožadoval a nechal je časem promlčet. Žalobce obdržel od 1. žalovaného podklady k zaměstnancům 1. žalovaného až po 17.2.2020, zatímco pan příjmení psal 1. žalovanému dne 6.2.2020 a není tedy překvapivé, že pan příjmení předpokládal, že žalobce nebude po žalovaném žádné sankce za prodlení vymáhat, ačkoliv neznal obsah dohod mezi žalobcem a 1. žalovaným; v té době žalobce nepředpokládal, že bude muset kvůli 1. žalovanému řešit administrativně i finančně zaměstnance 1. žalovaného. A ačkoli pan příjmení uváděl, že žalobce nevyplatí 1. žalovanému bonusy, nakonec tak 1. žalovaný ve výši 178.202,60 Kč učinil a započetl je proti své pohledávce vůči 1. žalovanému. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích II., III. a IV. změnil tak, že žalovaným bude uložena povinnost zaplatit žalobci 474.882,78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku s tím, že plněním jednoho z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného a přizná žalobci i právo na náhradu nákladů řízení.

9. Žalovaní se k odvolání žalobce vyjádřili tak, že je považují za nedůvodné a rozsudek okresního soudu měli za správný. Uvedli, že okresní soud správně uzavřel z výpovědi svědka jméno příjmení, že mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda, že pokud převzetí prodejen proběhne bez problému, tak 1. žalovanému budou odpuštěny sankce za pozdní platby, což potvrdil svědek jméno příjmení i ve své svědecké výpovědi, když uvedl, že účastníci byli domluveni na tom, že pokud vše proběhne v pořádku a dohodou, tak 1. žalovanému nevyplatí bonusy za předchozí rok a nebudou po něm požadovat penále za prodlení. Žalovaní souhlasili také se závěrem okresního soudu, že pan příjmení vystupoval v době 2019 a 2020 jako obchodní ředitel, měl na starosti mimo jiné i vyplácení bonusů za předchozí rok a byl osobou, na kterou se se svým dotazem oprávněně obrátil jednatel 1. žalovaného a jako obchodní ředitel mohl podle § 166 odst. 1 o.z. právnickou osobu zastupovat v rozsahu obvyklém vzhledem k jeho zařazení nebo funkci, a že rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Nesouhlasili s námitkou žalobce, že na straně pana příjmení se jednalo pouze o domněnku, neboť pan příjmení znal detailně vývoj celého případu a i v předmětném e-mailu ze dne 6.2.2020 byl schopen zcela obsáhnout veškeré dílčí nároky, které v souladu s vůlí žalobce měly být mezi žalobcem a 1. žalovaným narovnány. Žalovaní se ztotožňují se závěry okresního soudu, že pokud obchodní ředitel prominul 1. žalovanému penále a další sankce, nelze vzít tento úkon zpět z důvodu právní jistoty a ztotožňují se i s tím, že žalobce se svým jednáním pouze snaží kompenzovat své ztráty související s vyplácením odstupného, které musel žalobce uhradit svým zaměstnankyním, a problémy vzniklé žalobci ve vztahu k inspektorátu práce. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil a přiznal jim právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích II., III. a IV. (§ 212 a § 212a o.s.ř.), tedy nikoli ve výroku I., který nabyl právní moci, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu učiněnými v napadeném rozsudku, proto na ně odkazuj, a s ohledem na námitky žalobce uvedené v odvolání dodává následující.

12. I odvolací soud má za to, že žalobce prominul žalovanému sankce dohodnuté ve franchisových smlouvách na prodejny v obec, obec a v obec a číslo – obec. Z e-mailů svědků jméno příjmení i jméno příjmení vystupujících za žalobce vyplynulo, že pokud dojde k dohodě o předání uvedených tří prodejen na žalobce, nebude žalobce po žalovaných požadovat žádné smluvní sankce. A protože k uzavření smluv o předání tří prodejen žalobci došlo, lze uzavřít, že žalobce prominul 1. žalovanému tyto sankce ve smyslu ust. § 1995 o.z.

13. Odvolací soud se navíc ztotožňuje s námitkou žalovaných, kterou učinili již v odporu proti platebnímu rozkazu, že vymáhání sankcí by bylo v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku, pokud žalobce předtím, než došlo k uzavření dohod o ukončení francisových smluv a předání tří prodejen 1. žalovaným žalobci, uváděl, že pokud k těmto dohodám dojde, nebude požadovat po 1. žalovaném smluvní sankce. První žalovaný totiž za uvedené situace uzavíral uvedené dohody. Jinak by dohody neuzavřel, případně s jiným obsahem, když dohody obsahovaly i ujednání o finančním vyrovnání za předání prodejen 1. žalovaným žalobci.

14. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem okresního soudu, že prominutí dluhu mohli učinit i zaměstnanci žalobce s ohledem na ust. § 166 odst. 1 o.z., nikoli pouze jednatelé žalobce, když poukazuje na to, že i dohody o ukončení franchisových smluv podepsal za žalobce svědek jméno příjmení, který právě žalobci sdělil, že pokud k dohodě o předání prodejen dojde, nebude žalobce po žalovaném požadovat žádné smluvní sankce, což následně potvrdil i svědek jméno příjmení v e-mailu ze dne 6.2.2020.

15. V dané věci skutečně nejde o dohodu o narovnání, která by musela být uzavřena písemně, ale o prominutí dluhu, s nímž počítal 1. žalovaný při uzavírání dohod o ukončení franchisových smluv.

16. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

17. Odvolací soud však musel změnit rozsudek okresního soudu ve výrocích III. a IV. o náhradě nákladů řízení (§ 220 o.s.ř.).

18. Odvolací soud se přitom ztotožňuje s okresním soudem, pokud jde o podíl úspěchu žalovaných ve výši 56 %, ztotožňuje se s okresním soudem, i pokud jde o snížení odměny advokáta za 1 úkon právní služby o 20 %, ztotožňuje se i s tím, že se jedná o náhradu nákladů za zastoupení advokátem, pouze nesouhlasí s tím, že okresní soud přiznal žalovaným právo na náhradu nákladů řízení za odměnu advokáta a jeho paušální náhradu, jakož i DPH, za nahlížení do spisu, když má za to, že nahlížení do spisu v civilním řízení nelze považovat za účelný úkon právní služby (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) tak, jako tomu je v trestním řízení, kdy podle § 11 odst. 1 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif lze za úkon právní služby považovat prostudování spisu při skončení vyšetřování za každé dvě započaté hodiny, avšak toto prostudování spisu má zcela jiný význam pro probíhající řízení než nahlížení do spisu v civilním řízení.

19. Odvolací soud proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal každému z žalovaných právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem za 9 úkonů právní služby po 8.592 Kč (§ 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu), za 9 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), za cestovné v poloviční výši ke 4 jednáním z obec do obec a zpět po 1.008 Kč (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu) a náhradu za ztrátu času ke 4 jednáním v poloviční výši, tj. v částce 500 Kč za 1 jízdu (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu), jakož i 21% DPH, celkem tedy náklady každého z žalovaných činily 104.132,60 Kč, a z toho 56 % činí přiznanou částku 58.314,25 Kč. Povinnost nahradit žalovaným náklady řízení před okresním soudem uložil odvolací soud žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.) k rukám jejich zástupců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

20. O nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi 1. žalovaným a žalobcem rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení již zcela úspěšnému 1. žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10.225,96 Kč Náklady spočívají v nákladech zastoupení 1. žalovaného advokátem (za vyjádření k odvolání) – za jeho odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 8.176 Kč ze základu 474.882,78 Kč - předmět odvolacího řízení (§ 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu), jednu paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu) a 21% DPH. Povinnost nahradit 1. žalovanému náklady odvolacího řízení uložil odvolací soud žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.) k rukám jeho zástupkyně titul jméno příjmení (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

21. O nákladech odvolacího řízení 2. žalovaného rozhodl odvolací soud rovněž dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému 2. žalovanému přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 25.517,69 Kč Náklady přitom sestávaly z nákladů zastoupení 2. žalovaného advokátem za 1 úkon právní služby ve výši 8.176 Kč – za vyjádření k odvolání (§ 7 bod 5. a § 12 odst. 4 advokátního tarifu), za 1 úkon právní služby ve výši 10.220 Kč – za účast při odvolacím jednání (§ 7 bod 5. advokátního tarifu), za 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), za cestovné ve výši 1.493 Kč k jednání odvolacího soudu z obec do obec a zpět automobilem při ujetí 240 km a spotřebě motorové nafty 4,5 litrů na 100 km (§ 13 odst. 5 advokátního tarifu, vyhl. č. 511/2021 Sb. a vyhl. č. 116/2022 Sb.), náhradu za ztrátu času za 6 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) a 21% DPH. Povinnost nahradit náklady odvolacího řízení 2. žalovanému uložil odvolací soud žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.) k rukám jeho zástupce titul jméno příjmení (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání u Okresního soudu ve Svitavách ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu O dovolání by rozhodoval Nejvyšší soud ČR. Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.