19 Co 100/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudkyň JUDr. Aleny Bačinové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 za účasti vedlejšího účastníka: Jméno zainteresované společnosti 1/0 , Anonymizováno , IČO: IČO zainteresované společnosti 1/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 1/0 o zaplacení částky 519 060,40 Kč s příslušenstvím mezitímním rozsudkem o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 6. února 2024 č. j. 38 C 146/2023-283 Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

1. Výše uvedeným mezitímním rozsudkem okresní soud rozhodl, že žaloba, jíž se žalobce domáhal náhrady majetkové a nemajetkové újmy (ve výši celkem , částka, s příslušenstvím), je co do základu důvodná. Dále konstatoval, že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (výrok II).

2. Okresní soud vyložil, že žalobce jel jako cyklista dne , datum, v dopoledních hodinách po silnici , číslo, mezi obcemi , adresa, ve směru na zámek , adresa, , když na něho na 3,5 km silnice během jízdy znenadání spadla mohutná část buku z lesního pozemku p. č. , číslo, , který je ve vlastnictví České republiky, a na kterém hospodaří žalovaný. Žalobce utrpěl poranění dolních končetin a podstupuje dlouhodobou léčbu. Předmětem zjišťování bylo posouzení, zda žalovaný zanedbal své povinnosti správce lesa (tj. toho, kdo nad věcí měl mít dohled) a zda tedy odpovídá za škodu, která v souvislosti s tím byla žalobci způsobena; v případě, že by žalovaný prokázal, že náležitý dohled nezanedbal, zprostil by se povinnosti k náhradě škody (§ 2910 a § 2937 odst. 1 o. z.). V rámci řízení předložili účastníci dva znalecké posudky, jejichž závěry byly odlišné. Soud se přiklonil k závěrům soudního znalce , jméno, , které oproti závěrům soudního znalce , jméno, korespondují s ostatními provedenými důkazy. Soud měl za prokázané, že strom (buk) rostl v limitovaném prokořenitelném prostoru v dopadové vzdálenosti nad komunikací a vykazoval dva defekty patrné při vizuálním průzkumu ze země – tlakovou vidlici nad místem selhání a symptomy infekce v oblasti po vylomení silné větve v minulosti pod místem selhání, což mohlo dle závěru znaleckého posudku , jméno, příčinně ovlivnit vylomení předmětné kosterní větve. Žalovaný neprovedl detailní kontrolu stromu kvalifikovaným arboristou, což byla minimální úroveň adekvátního managementu u daného stromu; navíc předmětný buk, který byl po těžbě v jeho okolí v posledních 10 letech v podstatě solitérem, byl vystaven silné expozici; tedy i z toho důvodu měl být podrobován důkladnější kontrole zejména z hlediska stability nosných prvků. Dle revírníka se v okolí buku posledních pět let před událostí vůbec netěžilo, ale ještě v den nehody došlo k odstranění suchého torza borovice, nacházejícího se v blízkosti předmětného stromu, stejně jako i samotného buku. Po nehodě pak došlo k zintenzivnění kontrol a vytěžení dvou dubů a jasanů, z nichž jeden byl nakloněný nad silnici a na druhém byla hniloba a vytipovaly se i další stromy k pokácení. Během jednoho víkendu pak došlo k uzavření silnice a vytěžení 15 až 20 stromů. Tato zjištění dle závěru okresního soudu svědčí pro limity při výkonu řádného dohledu ze strany žalovaného, který sice dohled vykonával, ale patřičná opatření nad problémovými stromy přijal až po nehodě. S ohledem na to, že místo, v němž předmětný buk rostl, se nacházelo v dopadové vzdálenosti od komunikace, měl žalovaný při pravidelné kontrole posuzovat stav stromů detailněji právě s ohledem na kritérium bezpečnosti (k tomu připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013 sp. zn. 25 Cdo 3354/2011). Pokud žalovaný v lokalitě prováděl vizuální kontroly a buk v dopadové vzdálenosti od silnice ponechal bez zásahu, přestože vykazoval dva defekty patrné při vizuálním průzkumu ze země – tlakovou vidlici a symptom infekce – a tento svůj přístup změnil až v důsledku nehody „zintenzivněním“ kontrol, je třeba označit jeho dohled předcházející nehodě za nedostatečný, tedy nikoli řádný. Podle závěru okresního soudu tedy žalovaný, který měl mít nad věcí dohled, neprokázal, že náležitý dohled nezanedbal, a proto se nezprostil povinnosti k náhradě (viz § 2937 odst. 1 o. z.). Odpovídá tak za újmu, která žalobci vznikla. Z uvedených důvodů okresní soud rozhodl, že žaloba je co do základu důvodná s tím, že o výši nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku.

3. Proti tomuto rozsudku se v zákonné lhůtě odvolali žalovaný a vedlejší účastník.

4. Žalovaný ve svém odvolání sporoval správnost znaleckého posudku , jméno, . Brojil především proti závěru soudu o defektech, které měly vyvolat zásah. Ohledně tlakové vidlice žalovaný uvedl, že představuje přirozený typ větvení, které tedy není vadou dřeva (defektem); nejde o zdravotní chorobu či poškození, které by bylo podnětem pro pokácení stromu. Tlaková vidlice navíc byla umístěna v koruně nad místem zlomu větve, takže na ulomení větve neměla žádný vliv. Dokonce byla natolik stabilní, že ani při pádu větve nedošlo k jejímu zlomení, což bylo stvrzeno oběma znaleckými posudky. Pokud jde o tmavou skvrnu na fotografii stromu, pak znalec , jméno, pouze dedukoval domněnky. Oba znalecké posudky konstatovaly, že hniloba probíhala uvnitř stromu a objevila se až po vylomení větve. Soud tak zcela nepřiléhavě a nesprávně opřel své rozhodnutí o tzv. defekty, které nepředstavovaly chorobu ani zjevné poškození stromu; nepředstavovaly tedy bezpečnostní riziko z hlediska selhání stromu. Dále se soud opírá o absenci kontroly kvalifikovaným arboristou, chybějící písemný výstup z kontroly a v konečném důsledku nevykácení buku jen kvůli dopadové vzdálenosti od komunikace. Tyto požadavky kladené na žalovaného jsou v lesnickém hospodaření nereálné a neproveditelné; požadovat po žalovaném, aby vykácel všechny stromy v dopadové vzdálenosti od komunikace není legitimní, je v rozporu s lesním zákonem i se zásadou přiměřenosti. Porost byl pravidelně kontrolován. Pokud soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3354/2011, pak žalovaný toto považuje za nepřiléhavé, když v judikovaném případě škodu způsobil viditelně závadný stav stromu, z čehož bylo dovozeno porušení právní povinnosti; to však není tento případ. Ustanovení § 415 obč. zák. (který zmíněné rozhodnutí vykládalo) však neukládá povinnost předvídat každý v budoucnu možný vznik škody, ale jen vyvinout takový stupeň bedlivosti, který lze vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který – objektivně posuzováno – je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na životě a zdraví či majetku. Ze znaleckého posudku , jméno, přitom jednoznačně vyplynulo, že selhání bylo způsobeno hnilobou, která probíhala skrytě uvnitř větve. Totéž vyplynulo i ze znaleckého posudku , jméno, , který navíc konstatoval, že strom neměl žádné vady, které by signalizovaly akutní hrozbu mechanického selhání ani netrpěl symptomy infekce v místě dřívějšího vylomení větve rozpoznatelné při běžné lesnické kontrole. Podle přesvědčení žalovaného tak byl pád větve událostí, kterou nebylo objektivně možno v dané situaci předvídat, a proto žalovaného netížila žádná povinnost k provedení opatření proti pádu části stromu. Žalovaný se tedy porušení prevenční povinnosti nedopustil a škoda vzniklá žalobci není v příčinné souvislosti se zanedbáním povinnosti mít nad věcí dohled. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl změněn tak, že žaloba se zamítá a aby žalovanému bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Vedlejší účastník se připojil ke správnosti závěrů znaleckého posudku , jméno, , naopak znalecký posudek , jméno, za správný nepovažoval. S ohledem na zcela rozdílné závěry obou posudků navrhl shodně jako již v řízení před okresním soudem vypracování revizního znaleckého posudku. Domáhal se proto zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce se k oběma odvoláním vyjádřil.

7. K odvolání žalovaného žalobce uvedl, že k pádu části stromu došlo za pěkného bezvětrného a slunečného počasí, když žalobce byl zavalen statným kusem buku, který samovolně spadl z lesního pozemku. Žalobce byl převezen do nemocnice a delší dobu se léčil. Žalovaný ihned po nehodě předmětný buk zlikvidoval, stejně jako suchou borovici stojící vedle něj (která do té doby byla dle žalovaného cenným biologickým materiálem, a proto ji na místě ponechával), čímž ztížil žalobci možnost uplatnění svých práv. Přesto byly na místě činu pořízeny fotografie, jejichž kvalitu se žalovaný snažil zpochybňovat. Z fotodokumentace je zřejmé, že lokalita pádu větve stromu buku nebyla náležitě udržovaná a nebyla jí věnována dostatečná péče. Žalobce připomněl, že sám znalec , jméno, vyhodnotil zdravotní stav stromu na pětistupňové škále ve stupni tři, tedy jako zhoršený, a taktéž mechanická stabilita byla zhoršená na stupeň tři. Oba znalecké posudky konstatovaly, že hniloba probíhala uvnitř stromu, když ze založených fotografií je patrné černé místo pod tlakovou vidlí, které bylo viditelné ze země. Za důležitý považoval žalobce závěr znalce , jméno, , k němuž se přiklonil i soud a který nebyl znalcem , jméno, vyvrácen, tedy že strom měl pod místem rozlomení na centrálním kmeni zmíněnou vizuálně patrnou tmavou skvrnu, která byla podle soudního znalce , jméno, symptomem infekce. Strom navíc rostl v limitovaném prokořenitelném prostoru nad komunikací a s ohledem na dva defekty patrné při vizuálním průzkumu ze země to mohlo příčinně ovlivnit vylomení předmětné větve. Žalovaný tedy evidentně neprovedl detailní kontrolu stromu kvalifikovaným arboristou, když posledních pět let před událostí se navíc v okolí vůbec netěžilo, avšak ještě v den nehody došlo k odstranění daného buku i suchého torza borovice v blízkosti stromu, následně pak zintenzivnění kontrol a vytěžení dalších stromů v okolí. Žalovaný navíc přijal vnitřní pokyn , číslo, , jímž si sám definuje minimální úroveň péče o stromy na pozemcích na délku stromu přiléhajících ke komunikaci (což byl i tento buk). Podle přesvědčení žalobce tak žalovaný náležitý dohled o danou porostní skupinu a předmětný strom buku zanedbal, když strom trpěl vadami, které byly viditelné, o strom buku se však žalovaný dříve nezajímal, přestože se nacházel u komunikace. Ze všech uvedených důvodů navrhl žalobce potvrzení rozsudku jako věcně správného.

8. Ve vyjádření k odvolání vedlejšího účastníka uvedl žalobce, že bylo na žalovaném, aby prokázal, že náležitý dohled nezanedbal, tedy neprokázal liberační důvod podle § 2937 odst. 1 věty druhé o. z. Revizní znalecký posudek považoval žalobce za neúčelný, když okresní soud po výslechu obou znalců rozpory odstranil a přiklonil se ke znaleckému posudku , jméno, . Navíc znalec , jméno, vysvětlil, že velké mechanické poškození přesahující 10 cm naprosto pravidelně vede k projevu houbové infekce, což potvrdily fotografie předmětného buku a shodně se k němu vyjádřili i oba znalci. Znalec , jméno, k tomu dodal, že projev infekce je po vylomení takové větve téměř stoprocentní a houby začnou dřevo rozkládat.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podaly osoby oprávněné a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, kterého vydání předcházelo (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

10. Odvolací soud připomíná, že celá událost se stala na silnici , číslo, , nedaleko od zámku , adresa, . Strom rostl v dopadové vzdálenosti od silnice, ve výletní oblasti, která je dle znalce , jméno, srovnatelná se situací ve městě – tam by nikdo nepochyboval o tom, že je třeba strom již jen s ohledem na tlakovou vidlici zajistit – buď jej vytěžit, případně svázat větve. Sám žalovaný si přitom ve vnitřním předpisu , číslo, definoval minimální úroveň péče o stromy na pozemcích na délku stromu přiléhajících ke komunikaci, bylo tedy na místě se stromu buku náležitě věnovat. Žalovaný sice prokázal, že běžné kontroly a obhlídky se v místě nehody konaly, avšak v posledních pěti letech se v okolí netěžilo. To samo o sobě naznačuje, že jako místo obhlídky nebyla oblast prvořadým zájmem žalovaného a nevěnoval jí zjevně tolik pozornosti, kolik měl. Ačkoli znalec , jméno, sporoval tlakovou vidlici jakožto defekt stromu, jemuž měla být přikládána větší váha, když navíc tvrdil, že vada byla v počátku, přiklonil se soud k závěru znalce , jméno, , že se jedná o vadu vrozenou, která se mohla projevit právě zlomením stromu, resp. větve. Nejednalo se tedy o vadu v počátečním stádiu, jak uváděl , jméno, , když strom je dle odhadu znalce , jméno, zhruba sto let starý a vadou trpí po celou dobu svého života. Dle znalce , jméno, je to naopak nestabilní typ větvení, který ve vyšším věku, když dojde k nárůstu hmoty, zvyšuje pravděpodobnost zlomení větvení. Právě pro tuto výše popsanou vadu, a dále (a to zejména) pro viditelné tmavé místo po dřívějším vylomení jiné větve měla být udělána detailní kontrola porostu. Podle znalce zmíněná tmavá skvrna po dříve vylomené větvi měla být jednoznačně impulzem k detailnějšímu zkoumání, když se zjevně jednalo o infekci; velké mechanické poškození přesahující 10 cm (jako v tomto případě) totiž naprosto pravidelně vede k houbové infekci následkem expozice starého – jádrového nebo vyzrálého dřeva (u buku). Jde o poškození stromu, projeví se tam houby a začnou dřevo rozkládat. Pokud kmen nemá průběžný tvar, dochází k represi, k „ušpinění“; je minimálně pravděpodobné, že dochází k rozvoji houbové infekce uvnitř kmene, což ostatně bylo následně po zlomu patrné. Znalec , jméno, sice zpochybnil uvedený závěr o tom, že tmavé místo je znakem infekce, ale adekvátním způsobem nebyl schopen názor , jméno, vyvrátit; znalec , jméno, na závěru, že tmavé místo je symptomem infekce, setrval i po výslechu , jméno, . Navíc strom byl exponovaný, jeho okolí bylo před pěti až deseti lety vytěženo; vystavení takového porostu novému větrnému náporu pak znamená snadné vyvrácení stromu. I z toho důvodu měl být strom podroben častější a detailnější kontrole.

11. I odvolací soud tak dospěl k závěru, že zejména z vady projevující se jako tmavá skvrna po dříve vylomené větvi, která je patrná z fotografií obsažených ve spisu včetně znaleckého posudku , jméno, (čl. 146, obrázek č. 02), je zřejmé, že měl být strom zvýšeně kontrolován, případně měla být provedena preventivní opatření k předcházení škodám, když mělo být žalovanému známo, že toto je pravděpodobně zdroj infekce. Dřevokazná houba sice nebyla pouhým okem viditelná, avšak zmíněná vada stromu na ni měla žalovaného upozornit a vést k důslednější kontrole. Odvolací soud má zato, že právě tato vada byla v příčinné souvislosti s následným nekontrolovaným pádem větve, který způsobil žalobci újmu. K detailnější kontrole stromu však měla vést i další vada spočívající v tlakové větvi stromu, jak uvedeno výše, když navíc strom se nacházel nedaleko silnice v atraktivní turistické oblasti , jméno, a žalovaný si sám stanovil úroveň péče o stromy podél silnice tak, že bez nutnosti povolení lze skácet takové porosty, které jsou nebezpečné v dopadové vzdálenosti od komunikace. Rovněž tak silná expozice stromu v místech, kde dříve probíhala těžba a strom byl v důsledku toho téměř solitérem, měla vést k větší pozornosti žalovaného o zejména stabilitu stromu. Dvě posledně zmíněné vady, tedy tlakovou větev a expozici však nepovažuje soud za skutečnosti, které by byly v příčinné souvislosti s pádem stromu; nicméně k detailnější kontrole, resp. zásahům vést měly a stalo-li by se tak, předešlo by se zlomení stromu v důsledku jeho rozložení dřevokaznou houbou. K námitkám žalovaného odvolací soud ještě dodává, že po něm jistě nelze požadovat, aby takovou péči věnoval každému stromu, ale v tomto případě je zřejmé, že řádně nezkontroloval a nezajistil buk s viditelnými vadami, resp. vážnými podezřeními na zdravotně narušený či exponovaný strom.

12. Odvolací soud tak má za to, že žalovaný jakožto právnická osoba, které je svěřeno nakládání se státními lesy, ve smyslu § 4 odst. 1 z. č. 289/1995 Sb., odpovídá za újmu, kterou způsobila žalobci uvedená věc – strom buku, když žalovaný, který měl mít nad věcí dohled, neprokázal, že náležitý dohled nezanedbal, proto se nezprostil povinnosti k náhradě škody (§ 2937 odst. 1 o. z.). Navíc žalovaný ihned po nehodě strom, resp. jeho části, odklidil a zbavil tak žalobce možnosti případné další skutečnosti prokázat, toto počínání žalovaného nelze nyní brát k tíži žalobce. Zejména jde o obranu žalovaného, který zpochybňuje příčiny a závažnost tmavé skvrny na dřevě předmětného buku. Z fotografií pořízených po nehodě je tato skvrna jasně patrná, avšak její další zkoumání a posouzení zmařil žalovaný tím, že předmětný buk (resp. jeho části) zlikvidoval.

13. Přesto však lze podle názoru odvolacího soudu uzavřít, že tmavé místo po vylomené větvi, které bylo nepochybně větší než 10 cm v průměru, mělo žalovaného vést k hlubší kontrole stromu, neboť s velkou pravděpodobností předznamenávalo infekci v podobě dřevokazné houby, která nakonec strom rozlomila. K detailnější péči o strom, jak uvedeno výše, pak měly vést i další dvě podezření týkající se zdravotního stavu a stability stromu.

14. Z uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.), když ani odvolací soud nepovažoval další dokazování k základu nároku za potřebné.