19 Co 102/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o náhradu újmy způsobené porušením práva na ochranu osobnosti k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. února 2025 č. j. 13 C 215/2024-63

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 9 412 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal omluvy ve znění: „Dne , datum, jsem napsala e-mail adresovaný soudní znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, a uvedla v něm, že pan , Jméno žalobce, byl léčen na psychiatrii ve Fakultní nemocnici v , adresa, ještě v době, kdy jsme spolu nebyli. Dne , datum, jsem pak na soudním jednání konaném u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, opět uvedla, že se pan , tituly před jménem, , jméno FO, léčil na psychiatrii v době, kdy jsme se ještě neznali. Tyto mé výroky nejsou pravdivé. Za oba tyto svoje výše uvedené výroky se panu , tituly před jménem, , adresa, omlouvám“ (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně (výrok II).

2. Žalobce žalobou uplatněný nárok na omluvu ve znění citovaném ve výroku rozsudku odůvodnil tvrzením, že předmětné jednání žalované pocítil v osobním i profesním životě, byla tím zasažena jeho důstojnost, vážnost, čest a pověst, a to jak v očích veřejnosti, tak před justičními orgány a v osobním životě, zejména před rodinou. Žalobce také tvrdil, že jednání žalované mělo dopad na jeho pověst ve výkonu místopředsedy představenstva společnosti , právnická osoba, . Tvrdil, že musel konkrétním osobám vysvětlovat, že se uvedené tvrzení žalované nezakládá na pravdě, když se tyto osoby odmítaly se žalobcem potkávat a došlo tak v důsledku tohoto tvrzení k narušení jejich osobních vztahů a sociálních vazeb. Žalobce vyzval žalovanou k upuštění od dalších zásahů do osobnostních práv žalobce a vyzval žalovanou k odstranění následků jejího jednání zasláním písemné omluvy žalobci, žalovaná na výzvu nereagovala. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nepopřela, že v žalobě popsané tvrzení učinila. Tuto informaci se však dozvěděla před mnoha lety a v průběhu řízení o výchově a výživě k nezletilému synovi účastníků měla za to, že ji je třeba sdělit jak znalci, tak soudu. Pravdivost tvrzení odmítla prokazovat, neboť tuto informaci považovala za neověřenou a roky starou. Uvedenou informaci uvedla jako účastnice řízení v rámci svého procesního tvrzení, nešířila ji veřejně a nemohla tak žalobce zasáhnout před jeho rodinou ani před společností. Žalobce podle žalované rovněž neprokázal, že by její tvrzení nějakým způsobem zasáhlo do jeho osobnostních práv. Navrhla zamítnutí žaloby s tím, že tato je výrazem snahy žalobce vyvolat další konflikt mezi účastníky.

3. Po provedeném dokazování vzal okresní soud za prokázáno, že žalobce a žalovaná byli účastníky řízení vedeného před shodným soudem pod sp. zn. , spisová značka, , jehož předmětem bylo svěření do péče a určení výživného jejich společného nezletilého syna. V průběhu tohoto řízení uvedla žalovaná v rámci znaleckého zkoumání a následně v jednací síni o žalobci tvrzení, že se v minulosti léčil na psychiatrii, když považovala za nutné tuto informaci uvést. Žalobce v dubnu , rok, vyzval žalovanou k písemné omluvě za toto tvrzení. Žalovaná na výzvu nereagovala. Žalovaná učinila nesporným, že informaci o žalobci sdělila soudnímu znalci a v jednací síni v rámci opatrovnického řízení. Žalovaná pravdivost výroku neprokazovala. Z výslechu v řízení slyšených svědků se neprokázalo, že by žalovaná byla zdrojem této informace. Svědci se informaci měli dozvědět od blíže neurčených osob.

4. Takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud posoudil podle § 81 a § 82 z. č. 82/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Měl za prokázáno, že žalovaný výrok byl sdělen žalovanou, a to v podobě, ve které byl žalobcem soudu předložen. Ve smyslu judikatury proto zkoumal povahu výroku v kontextu okolností posuzované věci. Dospěl k závěru, že výrok je skutkovým tvrzením. Žalovaná jím však nesledovala cíl dehonestovat žalobce, urazit jej a snížit jeho čest a vážnost, naopak toto tvrzení sdělila v rámci řízení o péči a výživě jejich společného syna jako sdělení o zdravotní diagnóze žalobce, když toto považovala za důležité. Uvedený výrok byl pronesen v okruhu osob přítomných v jednací síni, kdy se jednalo pouze o okruh zainteresovaných osob, zejména soudce, zapisovatelky a právní zástupce účastníků. Dále se také jednalo o osobu znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který posuzoval osobu žalobce pro potřeby řízení o svěření syna účastníků do péče a určení výživného. Tvrdí-li žalobce, že tvrzení žalované zasáhlo jeho důstojnost, vážnost, čest a pověst na veřejnosti, soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by to byla právě žalovaná, která by žalobcem uvedeným svědkům sdělila toto tvrzení. Soud vzal za prokázané, že žalovaná sdělila tvrzení pouze omezenému okruhu lidí (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020 sp. zn. 25 Cdo 1304/2019). Postavení žalobce jako kritizované osoby nelze vnímat jako postavení osoby, která by byla nucena snášet vyšší míru kritiky, jako například osoby aktivní v politickém životě či ve světě uměleckém. V posuzované věci je třeba hodnotit celý kontext, v jakém byl uvedený výrok pronesen, a okolnosti, za kterých žalovaná výrok učinila. Je stěžejní, že šlo o výrok žalované jakožto matky syna, o jehož péči a výživu se řízení vedlo. Žalovaná se uvedenou informaci údajně dozvěděla v době soužití se žalobcem. Pokud informaci sdělila v průběhu soudního jednání, pak proto, že ji měla za důležitou.

5. Okresní soud dále konstatoval, že žalobce byl v průběhu řízení opakovaně vyzýván k doplnění skutkových tvrzení ohledně konkrétní újmy, která mu vznikla (měla vzniknout) shora uvedeným jednáním na jeho osobnosti (osobnostních právech), a jež vedle existence zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, a neoprávněnosti, resp. protiprávnosti tohoto zásahu ve spojení s existencí příčinné souvislosti mezi zásahem a jeho neoprávněností představuje předpoklady pro vznik zvláštních soukromoprávních odpovědností nároků z ochrany osobnosti. Toto ze strany žalobce splněno nebylo. Tento pouze uvedl, že výrokem žalované došlo k zásahu do jeho práva na ochranu jména, pověsti a cti, když musel být konfrontován svými zaměstnanci, rodinou a blízkými. Z výpovědí svědků, které žalobce navrhl, nebylo zjištěno, že by žalovaná měla být zdrojem informace, kterou svědci ve své výpovědi prezentovali. Svědci uvedli, že se dozvěděli informaci tzv. z doslechu, když byla známa např. blíže neznámým osobám v nemocnici v , adresa, , ale i ředitelce společnosti , právnická osoba, , která vystupovala na straně obchodního partnera společnosti , právnická osoba, ., neuvedli zdroj. Tvrdil-li žalobce, že tvrzení žalované mělo dopad na jeho postavení v profesním životě, kde poškodilo jeho dobré jméno a pověst, měl soud za to, že jeho čest a dobrá pověst v profesním životě a mezi kolegy poškozena nebyla, neboť dopad na svědky nebyl nijak zásadní. Okresní soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že výrok žalované není výrokem, který by vyžadoval aktivní ochranu osobnosti žalobce ve smyslu § 82 o. z. Sdělení žalované o léčbě žalovaného na psychiatrii (byť pravdivost tohoto výroku nebyla prokázána), adresované soudu a znalci, nebylo takovým zásahem do osobnosti žalobce, které by vyžadoval míru ochrany, jež § 82 o. z. předpokládá. Zde soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 965/2015, podle kterého nemusí každé zveřejnění nepravdivého údaje automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv. K tomu dochází pouze tehdy, jestliže mezi zásahem a porušením osobnostní sféry existuje příčinná souvislost a jestliže tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti nelze tolerovat. Soud je přesvědčen, že intenzita zásahu do osobnosti žalobce nepřesáhla přípustnou mez. Ze všech těchto důvodů žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , kterou tvoří náklady jejího právního zastoupení. V odůvodnění rozsudku pak vyčíslil jednotlivé nákladové položky včetně jejich popisu a odkazu na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) ve znění účinném do , datum, a od , datum, podle toho, kdy byl konkrétní úkon právní služby proveden.

7. Žalobce v podaném odvolání namítl, že soud I. stupně pochybil, když neshledal, že žalovaným výrokem měla žalovaná za cíl ho dehonestovat, urazit a snížit jeho čest a vážnost. Žalovaná vůči žalobci aktivně a dlouhodobě (přinejmenším od roku 2021) vyvíjí takovéto vadné jednání s primárním cílem zamezit mu péči o nezletilého syna účastníků Jonáše. K tomu žalobce odkázal na obsah spisu ve věci vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Soud dále pochybil, když bez provedeného dokazování s jistotou uzavřel, že žalovaný výrok byl pronesen v jednací síni pouze v okruhu zainteresovaných osob, zejména soudce, zapisovatelky a právních zástupců účastníků. Zcela totiž opomněl zohlednit skutečnost, že soudní jednání je veřejné a že dne , datum, se soudního jednání konaného u Okresního soudu v , adresa, ve věci sp. zn. , spisová značka, účastnila i veřejnost – neznámé osoby. Konkrétní jména osob nelze uvést, protože soud ani účastníci nemají právo osoby přítomné v jednací síní lustrovat (a ani účastníci řízení). Žalobce dále poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že „samo uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby, zakládá zpravidla neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti, odůvodňující požadavek na poskytnutí zadostiučinění podle ustanovení § 13 odst. 1 ObčZ.“, a tedy presumpci skutečnosti, že uvedení nepravdivého údaje zasahuje do osobnostních práv dotčené osoby. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobce musel na potkání vícero osobám po konfrontacích vysvětlovat nepravdivost žalovaného výroku, což vzhledem k výše uvedeným skutečnostem založilo neoprávněný zásah do jeho práva na čest a dobrou pověst ve smyslu ust. § 81 o. z. a ve smyslu čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Případy, kdy bude nepravdivé sdělení o dotčené osobě vyhodnoceno jako sdělení, které se osobnostní sféry dotčené osoby nedotýká, představují výjimku z pravidla, jejíž uplatnění musí být přesvědčivě odůvodněno. Soud I. stupně tudíž postupoval vadně, když po žalobci vyžadoval, aby prokázal, že zdrojem informace – žalovaného výroku, měla být žalovaná. Touto optikou soudu I. stupně by dokazování mohlo být de facto vedeno donekonečna a spor by nikdy nemusel skončit, pokud by některý ze svědků neuvedl, že žalovaný výrok slyšel přímo od žalované. Takový postup popírá samotný princip práva na ochranu osobnosti, respektive úmysl zákonodárce. Soud I. stupně dále dospěl k vadnému závěru, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno poškození cti a dobré pověsti v profesním životě žalobce a mezi jeho bývalými kolegy, neboť dopad výroku na svědky neměl být nijak zásadní. Tento vadný závěr soudu I. stupně vyvrací výslech svědkyně , jméno FO, , která uvedla, že její vztah k žalobci se od sdělení žalovaného výroku změnil a od té doby má v sobě jistý pocit obezřetnosti. Dále ho rovněž vyvrací svědek , jméno FO, , jenž v rámci jeho výslechu uvedl, že ačkoliv zná žalobce zhruba 30 let, žalovaný výrok narušil jejich vztah. Soud I. stupně tedy dospěl k nesprávnému závěru, když usoudil, že žalovaný výrok není výrokem, který by vyžadoval aktivní ochranu osobnosti žalobce ve smyslu § 82 o. z., a že intenzita zásahu do osobnosti žalobce nepřesáhla přípustnou mez. Soud I. stupně svůj závěr opřel o nízkou intenzitu zásahu do osobnostních práv žalobce, avšak ani nízká intenzita zásahu do osobnostních práv nemůže být důvodem pro úplné odepření soudní ochrany dotčenému osobnostnímu právu, nýbrž může být zohledněna při rozhodnutí o způsobu satisfakce. Zásah do osobnostních práv žalobce nadto rozhodně nelze hodnotit jako málo intenzivní, a to zejména vzhledem k povaze sdělení, které je objektivně způsobilé snížit vážnost žalobce ve společnosti. Šíření nepravdivé informace o hospitalizaci na psychiatrii by dle přesvědčení žalobce vnímala úkorně jakákoli osoba. Informace o domnělých psychických potížích mají potenciál stigmatizovat dotčenou osobu v očích osob, s nimiž se stýká, a snížit vážnost této osoby ve společnosti, její důvěryhodnost, schopnost obstát v různých životních situacích apod. Jedná se o informaci ryze soukromé povahy vypovídající o zdravotním stavu dotyčné osoby. Šíření takovýchto informací je právem přísně regulováno (srov. ustanovení § 86 o. z., na unijní úrovni pak ustanovení čl. 9 odst. 1 Obecného nařízení o ochraně osobních údajů), a to i v případě, jedná-li se o informace pravdivé. Tím spíše není možné bagatelizovat šíření informací o zdravotním stavu, které jsou objektivně nepravdivé. Šíření takovýchto informací není kryto svobodou projevu, neboť v demokratické společnosti nelze tolerovat šíření nepravdivých informací o zdravotním stavu jiných osob, a to i v případě, že k šíření nepravdivých informací nejsou využívány prostředky masové komunikace. Nutno též vzít v potaz skutečnost, že se žalobce domáhal omluvy formou osobního dopisu, která zcela odpovídá (neveřejné) povaze zásahu do práv žalobce. Žalobce pokládá za nepřijatelné poskytnout ochranu šíření nepravdivých informací o zdravotním stavu jiného (tím spíše, jedná-li se o domnělé psychické problémy) na úkor ochrany osobnostních práv poškozeného s odkazem na domněle nízkou intenzitu zásahu do těchto práv. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

8. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že považuje rozsudek okresního soudu za zcela správný a ztotožňuje se s jeho odůvodněním. Soud na základě provedeného dokazování dospěl ke správnému právnímu závěru, že sdělení žalované (nepravdivá informace) adresované soudu a znalci nebylo takovým zásahem do osobnosti žalobce, který by vyžadoval míru ochrany, jež předpokládá § 82 o. z. Pokud žalobce v odvolání poukazuje na chování žalované, která ho „údajně“ cíleně dehonestuje, uráží a snižuje jeho čest a vážnost, k čemuž navrhuje jako důkaz opatrovnický spis vedený ve věci , jméno FO, , v tomto spise by soud viděl, že je to právě žalobce, kdo žalovanou uráží a dehonestuje jako matku. Žalovaná dále uvedla, že si nepamatuje, že by na jednání v opatrovnické věci byla někdy veřejnost. Stalo se, že paní , jméno FO, přišla s kolegyní, kterou zaučovala, a někdy v jednací síni seděla osoba, která byla na náslechu v rámci soudní praxe. Tato námitka je podle žalované absurdní. Žalovaná nadále považuje žalobu za šikanózní. Žalobce má potřebu vyvolávat konflikty místo toho, aby se snažil vzájemné vztahy urovnat už kvůli nezletilému synovi účastníků. Žalovaná taktéž poukázala na okolnost, že žalobce i přes opakovanou výzvu soudu nebyl schopen prokázat konkrétní újmu, která mu vznikla nebo měla vzniknout, což by samo o sobě mělo postačovat jako důvod pro zamítnutí žaloby. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalované přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§ 201, § 204 o. s. ř.) a obsahuje způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto přezkoumal jím napadený rozsudek při nařízeném jednání, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.). Dokazování dále doplnil o provedení důkazů přípustných v systému neúplné apelace (§ 205a o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud nejprve přezkoumal, zda řízení před soudem prvního stupně netrpí některou ze zmatečnostních vad vyjmenovaných v § 212a odst. 5 o. s. ř., případně jinou vadou předvídanou v § 219a odst. 1 o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Žádnou takovou vadu řízení neshledal, když žádným z účastníků ani nebyly vady řízení před soudem prvního stupně tvrzeny.

11. Odvolací soud neshledal žádné pochybení soudu prvního stupně ani ve vztahu k jím zjištěnému skutkovému stavu věci, neboť provedl všechny účastníky navržené důkazy, přičemž z nich učiněná skutková zjištění, jak jsou popsána v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, zcela odpovídají obsahu těchto důkazů. Odvolací soud proto plně odkazuje na body 3–10 odůvodnění jeho rozsudku. Námitky žalobce pak nesměřují proti správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně, ale proti způsobu jejich hodnocení soudem, což spadá již pod právní posouzení zjištěného skutkového stavu věci.

12. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalovaná se dopustila ve dnech , datum, a , datum, obou jednání, jimiž podle tvrzení žalobce zasáhla do jeho práva na ochranu osobnosti, přičemž soud prvního stupně na několika místech odůvodnění jeho rozsudku konstatoval, že tvrzení o tom, že žalobce byl léčen na psychiatrii ve Fakultní nemocnici v , adresa, , uvedla žalovaná v řízení o úpravu péče o nezletilého syna účastníků, když tuto informaci považovala za důležitou. Žalobce soudu prvního stupně předložil k důkazu 2 strany znaleckého posudku vypracovaného ve věci sp. zn. , spisová značka, a žalovaná poté předložila celý znalecký posudek (č. l. 33). Soud prvního stupně – zřejmě s ohledem na nesporná tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. – však tento důkaz neprovedl. Odvolací soud dokazování o tento důkaz doplnil a z něho zjistil, že se jednalo o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaný dne , datum, znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, ve věci Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, o úpravu poměrů nezletilého syna účastníků. Znalec byl soudem přibrán do řízení poté, co znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, soudu sdělila, že s ohledem na požadavek matky ohledně psychiatrického zkoumání otce je nutno místo ní ustanovit znalce z oboru psychiatrie. Znalci , tituly před jménem, , jméno FO, bylo soudem uloženo posoudit, zda některý z rodičů trpí duševní poruchou či poruchou osobnosti, která má vliv na výchovné schopnosti rodičů, a v kladném případě zda tato porucha omezuje schopnost daného rodiče pečovat o nezletilého, vnímat jeho potřeby, komunikovat s druhým rodičem a respektovat ho. Znalecký posudek obsahuje mj. výpis z mimo spisové dokumentace, v němž znalec mimo jiné cituje obsah e-mailu , Jméno žalované, (žalované) dříve ustanovené znalkyni , jméno FO, ze dne , datum, . Z jeho textu, který zabírá cca 1,5 strany znaleckého posudku, se podává, že žalovaná v něm znalkyni popisuje průběh a úskalí jejího soužití se žalobcem. Také si stěžuje, že žalobce ji neustále dehonestuje před soudem a ona neví, proč to dělá. Uvádí, že ho obdivovala a milovala, konflikty ale gradovaly. Žalovaná se snaží dobrat příčin chování žalobce vůči ní v jeho rodinné anamnéze, přičemž mj. uvádí: “, jméno FO, byl léčen na psychiatrii ve Fakultní nemocnici , adresa, , a to ještě v době, kdy jsme spolu nebyli“. V závěru dopisu žalovaná uvádí: „Píšu vše v pravdě a cokoliv jsem Vám teď napsala, můžu řešit osobně před panem , jméno FO, při naší společné schůzce, když to uznáte za vhodné.“ Z posudku se dále podává, že otec při vyšetření u znalce mj. uvedl, že „na psychiatrii se nikdy neléčil, chodili jen k tomu , jméno FO, na ty mediace“. Na soudem zadané otázky odpověděl znalec tak, že otec sice netrpí duševní poruchou, jeho osobnost však vykazuje silně narcistické rysy až na hranici poruchy osobnosti. Osobnostní rysy otce sice nenarušují jeho schopnost fyzicky a materiálně pečovat o nezletilého, mohou ale narušil jeho schopnost vnímat potřeby nezletilého. Jeho schopnost komunikovat s druhým rodičem a respektovat jej je pak osobnostními rysy narušena výrazně. Ve vztahu k matce (žalované) znalec na otázky soudu neodpověděl. Náhledem na internetové stránky psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice , adresa, odvolací soud dále ověřil, že otcem znalci zmiňovaný , tituly před jménem, , jméno FO, je zapsán v seznamu psychoterapeutů této kliniky, a to mj. i jako rodinný terapeut.

13. Odvolací soud oproti tomu neshledal nezbytným provést důkaz přehráním audiozáznamu jednání ve věci sp. zn. , spisová značka, konaného dne , datum, , neboť žalovaná potvrdila, že při něm údaj sdělený , jméno FO, zopakovala. Současně bylo vyloučeno záznam přehrát za účelem ověření, zda se předmětného jednání účastnila veřejnost, neboť toto tvrzení žalobce bylo uplatněno až v odvolacím řízení, přičemž žalobce byl soudem prvního stupně před vyhlášením jeho rozsudku řádně poučen ve smyslu § 119a o. s. ř. Jedná se tak o novou skutečnost, kterou nelze podřadit pod žádný případ novot přípustných v odvolacím řízení, jak jsou taxativně vyjmenovány v § 205a o. s. ř.

14. Odvolací soud považuje za zcela správné též právní posouzení věci soudem prvního stupně, a proto plně odkazuje na jeho přiléhavé a v podstatě vyčerpávající právní závěry popsané pod body 16–56 odůvodnění jeho rozsudku. Ztotožňuje se zejména s jeho stěžejním právním závěrem, že žalovaná informaci o tom, že se žalobce v minulosti léčil na psychiatrické klinice FN , adresa, , jejíž pravdivost neprokázala, uvedla v rámci svých procesních tvrzení v soudním řízení, pro jehož předmět tato informace evidentně měla význam. Dopis žalované ze dne , datum, byl adresovaný v řízení dříve ustanovené znalkyni , jméno FO, a poté se stal součástí znaleckého posudku, který byl založen ve spise, takže je vyloučeno, aby se jeho obsah dostal jakkoli do „veřejného prostoru“. Soudního jednání dne , datum, se pak účastnili pouze žalobce, žalovaná, jejich zástupci a opatrovník nezletilého syna účastníků, přičemž žalobce netvrdí, natož aby prokázal, že některá z na řízení takto zúčastněných osob informaci, ohledně níž žádá po žalované omluvu, dále šířila. V řízení vyslechnutí svědci pak sice potvrdili, že se k nim „doneslo“, že se měl žalobce léčit na psychiatrii, žádný z nich však ani nenaznačil, že by taková informace mohla pocházet od žalované či že by jakkoli souvisela s předmětným opatrovnickým řízením. Navíc se z výslechu nejméně dvou svědků podává, že informace o psychiatrické léčbě žalobce se k nim „donesla“ ještě dříve, než se mohla dostat do veřejného prostoru důsledkem jejího úniku ze soudního spisu ve věci sp. zn. , spisová značka, . Svědek , jméno FO, totiž měl tuto informaci slyšet od hloučku lidí na Městském úřadě v , adresa, na konci roku , rok, nebo na začátku roku , rok, a svědek , jméno FO, ji měl slyšet od řidičů firmy žalobce na jaře , rok, . Svědkyně , jméno FO, pak měla tuto informaci zaslechnout od obchodních partnerů v průběhu roku , rok, , takže i v jejím případě je vysoce nepravděpodobné, že by se jednalo o důsledek úniku informace od žalované, která zazněla sice na veřejnosti, ale ve velmi omezeném okruhu osob, až dne , datum, . Přinejmenším svědectví dvou prvně uvedených svědků současně dokládá, že informace o možné psychiatrické léčbě žalobce kolovala ve veřejném prostoru mnohem dříve, než ji žalovaná uvedla v opatrovnickém řízení účastníků. K tomu odvolací soud dodává, že možným vysvětlením může být okolnost, že účastníci podstoupili rodinnou terapii u psychiatra , jméno FO, zapsaného v seznamu psychoterapeutů psychiatrické kliniky FN , adresa, , a stejně tak je možné, že se mohlo jednat i o reakci některých blíže neidentifikovatelných osob na osobnostní rysy žalobce, který byl přinejmenším v době jeho aktivního působení ve firmě , právnická osoba, . nepochybně osobou veřejného zájmu. Jako důsledek úniku ze soudního spisu ji tak mohl teoreticky získat pouze svědek , právnická osoba, , neboť on jediný uvedl, že na podzim , rok, slyšel v nemocnici v , adresa, dvě dámy, jak se baví o tom, že se žalobce léčí na psychiatrii, avšak ani tento svědek nedokázal upřesnit, kdo tuto informaci ve veřejné prostoru rozšířil. Závěr soudu prvního stupně, že sdělení žalované o léčbě žalovaného na psychiatrii (byť pravdivost tohoto výroku nebyla prokázána), adresované soudu a znalci, nebylo takovým zásahem do osobnosti žalobce, který by vyžadoval ochranu ve smyslu § 82 o. z. Současně nebylo prokázáno, že by žalovaná uvedla tuto informaci kdekoli jinde, než v opatrovnickém řízení účastníků způsobem popsaným v žalobě. Žalobce proto vůči žalované s nárokem na ochranu jeho osobnosti správně neuspěl.

15. S ohledem na výše popsané odvolací soud výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť ho považuje za věcně správný. Žádné pochybení soudu prvního stupně nebylo shledáno ani ve výroku o nákladech řízení, na jehož podrobné odůvodnění odvolací soud tímto plně odkazuje.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce v něm neuspěl, proto mu bylo uloženo nahradit žalované náklady odvolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s jejím zastoupením advokátkou. Ta v odvolacím řízení vykonala 2 účelné úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání žalobce a v účasti u jednání před odvolacím soudem. Za ně jí náleží odměna 2 x , částka, (§ 7, § 9 odst. 3 písm. d/, § 11 písm. d/ a g/ advokátního tarifu ve znění účinném od , datum, ), celkem , částka, , k níž dále náleží 2x paušální náhrada hotových výdajů v sazbě , částka, (§ 13 odst. 4 téhož advokátního tarifu). V souvislosti s jízdou advokátky žalované z jejího sídla k jednání před odvolacím soudem a zpět má žalovaná dále nárok na náhradu promeškaného času za tři půlhodiny v sazbě , částka, , celkem , částka, (§ 14 odst. 3 téhož advokátního tarifu) a na náhradu cestovného za 84 km v sazbě , částka, /km při základní sazbě , částka, /km a PHM , částka, /km (viz vyhláška č. 475/2024 Sb.). Žalobci proto bylo uloženo nahradit žalované náklady odvolacího řízení v celkové výši , částka, . Lhůta k plnění mu byla stanovena podle § 160 odst. 3 o. s. ř., určení platebního místa se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř.