19 Co 126/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudců JUDr. Igora Pařízka a Mgr. Martiny Thorovské ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu pozemků k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. dubna 2026 č. j. 15 C 113/2025-559

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I a II potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady odvolacího řízení v celkové výši 68.875 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud nahradil projev vůle žalovaného jako převádějícího uzavřít se žalobci jako nabývajícími smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle § 11 a § 11a zákona č. 229/1991 Sb. o půdě, na základě níž každý žalobce do ideálního podílového spoluvlastnictví nabývá ideální jednu polovinu pozemků − hodnota vše nacházející se v katastrálním území adresa, − hodnota v katastrálním území adresa − hodnota vše v katastrálním území adresa − hodnota v katastrálním území adresa, − Anonymizováno v katastrálním území adresa, − Anonymizováno oddělený geometrickým plánem č. hodnota ověřeným geodetem tituly před jménem jméno FO pod č. ov. Anonymizováno a schváleným dne 4. listopadu 2025 Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, v katastrálním území adresa, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku − parc. č. Anonymizováno vše v katastrálním území adresa, − parc. č. hodnota vše v katastrálním území adresa, − Anonymizováno katastrálním území adresa − parc. č. Anonymizováno katastrálním území Dolní adresa, − parc. č. Anonymizováno, vše v katastrálním území adresa, − parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, − parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa Anonymizováno − parc. č. Anonymizováno, vše v katastrálním území adresa, − parc. č. hodnota, vše v katastrálním území adresa − parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, − parc. č. hodnota, vše v katastrálním území adresa, − parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, − parc. č. hodnota v katastrálním území adresa, − parc. č. hodnota, vše v katastrálním území adresa, − parc. č. hodnota v katastrálním území adresa − parc. č. Anonymizováno, vše v katastrálním území adresa − parc. č. Anonymizováno katastrálním území adresa a − parc. č. Anonymizováno oddělený geometrickým plánem č. hodnota ověřeným geodetem tituly před jménem jméno FO pod č. ov. Anonymizováno a schváleným dne 2. ledna 2026 Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, v katastrálním území adresa, který je nedílnou součástí rozsudku, vše zapsané na LV č. hodnota u právnická osoba pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, ve výši ocenění 1 542 422,10 Kč, s tím, že žalobcům vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě na základě rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Pozemkovým úřadem ze dne 22. února 1999, zn. Anonymizováno (výrok I), žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady soudního řízení ve výši 517 162,57 Kč k rukám jejich zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a řízení se částečně zastavuje co do návrhu žalobců na uzavření smlouvy uvedené shora též ohledně převodu pozemků: parc. č. hodnota v k. ú. adresa, parc. č. hodnota v k. ú. Bečkov, parc. č. Anonymizováno v k. ú. Dolní adresa, parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa a parc. č. Anonymizováno v k. ú. adresa (výrok III).

2. Proti rozsudku podal odvolání jen žalovaný a to jen do jeho výroku I a II. Namítal, že jsou dány důvody pro úplné zamítnutí žaloby, neboť vůči žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům nikdy nepostupoval liknavě, jejich restituční nárok, resp. jim odňaté pozemky správně ocenil, okresní soud nesprávně stanovil výši restitučního nároku (neboť vycházel z ceny všech odňatých pozemků jakožto stavebních), nezabýval se námitkou promlčení, a 5 pozemků, tj. pozemky p.č. Anonymizováno v k. ú. adresa, p.č. Anonymizováno a p.č. Anonymizováno v k. ú. jméno FO adresa, p.č. Anonymizováno v k. ú. adresa a p.č. Anonymizováno dle GP v k. ú. adresa nejsou ani vhodné k jeho uspokojení. Navrhl proto, aby krajský soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnili se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech, zejména pak v ocenění jejich restitučního nároku a vhodnosti náhradních pozemků za něj.

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je v obou případech přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčené části i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalovaný jakožto odvolatel domáhal jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

5. V projednávané věci krajský zcela sdílí správné skutkové a právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobě vyhověl. Pro stručnost může plně odkázat na přiléhavé a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku a jen k jeho doplnění a k odvolacím námitkám žalovaného dodává následující.

6. Z provedeného dokazování předně vyplývá, že zůstatková výše restitučního nároku žalobců činila 21.202.000 Kč ke dni 24.6.1991, resp. 20.067.349,79 Kč ke dni vydání napadeného rozsudku. To bylo prokázáno zejména znaleckým posudkem znalce tituly před jménem jméno FO ze dne 16.12.2024, který žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům v letech 1963 až 1967 odňaté pozemky v k. ú. adresa správně ocenil jako pozemky stavební z důvodů zcela správně a podrobně popsaných okresním soudem v napadeném rozsudku.

7. V tomto směru je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dlouhodobě ustálena v tom, že za pozemky je třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro stavbu (§ 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb.), byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17.3.2014, sp. zn. 28 Cdo 4237/2013, ze dne 3.4.2014 sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 25.11.2015 sp. zn. 28 Cdo 2956/2014 nebo jeho usnesení ze dne 25.10.2017 sp. zn. 28 Cdo 2914/2017, apod.).

8. Jestliže tedy došlo k odnětí pozemků za účelem bezprostřední realizace výstavby sídliště Anonymizováno a sídliště jméno FO adresa, včetně komunikací a staveb s tím souvisejících, je nutno je zásadně ocenit jako pozemky stavební. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, zda následně a v jakém rozsahu došlo k faktickému zastavění daných pozemků (např. jen domovem důchodců) oproti původnímu plánu, když všechny byly odňaty právě a jen za účelem výstavby a pak s nimi tak i bylo nakládáno. Naopak okresní soud v této souvislosti správně poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.1.2024 sp. zn. 28 Cdo 248/2026, v němž byly učiněny shodné právní závěry ve skutkově obdobné věci ohledně ocenění odňatých pozemků v k. ú. adresa.

9. Neobstojí tudíž odvolací námitka žalovaného v tom, že žalobcům odňaté pozemky neměly být oceněny jako pozemky stavební, resp. že ohledně nich měly být uplatněny srážky dle § 14 odst. 1 a položky 1 tabulky I přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Zde naopak okresní soud zcela správně vycházel z odborných závěrů posledně jmenovaného znalce, který ve svém posudku výslovně, podrobně a logicky odůvodněně uzavřel, že v dané věci nejsou splněny podmínky pro aplikaci jakýchkoliv srážek (viz strana 64 až 68 jeho posudku).

10. Současná, přesná výše neuspokojeného restitučního nároku žalobců, stejně jako přesná výše jim nyní vydaných náhradních pozemků je v tomto sporu bezvýznamná, neboť napadeným rozsudkem byly žalobcům vydány náhradní pozemky v hodnotě 1.542.422,10 Kč, což činí cca 7,5 % jejich aktuálního restitučního nároku.

11. Jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalovaného (a jeho právního předchůdce – právnická osoba), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.4.2021, sp. zn. 28 Cdo 550/2021 nebo jeho usnesení ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017 či ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015).

12. Okresní soud tudíž nijak nepochybil, když uzavřel, že žalovaný k uspokojení restitučního nároku žalobců dlouhodobě přistupuje velmi liknavě a nedůsledně, neboť přestože ten jim byl přiznán pravomocnými rozhodnutími pozemkového úřadu v roce 1999, tak dosud nebyl téměř 27 let od jeho vzniku uspokojen, žalovaný se jeho dobrovolnému uspokojení stále velmi intenzivně brání, opakovaně sporuje jeho výši a nesouhlasí s oceněním odňatých pozemků (v odvolání stále namítá a trvá na tom, že současná výše restitučního nároku činí 3,34 Kč u žalobce a/ a 3,16 Kč u žalobkyně b/). Krajský soud se proto ztotožňuje se závěrem okresního soudu v tom, že v projednávané věci jsou naplněny podmínky, za nichž lze na základě soudního rozhodnutí uspokojit restituční nárok žalobců převodem náhradních pozemků, byť by šlo o pozemky nezahrnuté do veřejné nabídky (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 9.12.2009, sp. zn. 31Cdo 3767/2009, uveřejněný v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 62/2010).

13. Není rovněž důvodná ani jen obecná a skutkově blíže nekonkretizovaná námitka promlčení vznesená žalovaným (byť se jí okresní soud v napadeném rozsudku zapomněl zabývat). Zásadním důvodem vylučujícím promlčení žalovaného nároku je skutečnost, že žalovaný dlouhodobě trvá na tom, že žalobcům odňaté pozemky je převážně nutno ocenit jako pozemky zemědělské, resp. nestavební. Takto ocenil odňaté pozemky nejprve v roce 1999 jen na 407.055 Kč a později opakovaně odmítal žádosti žalobců o přecenění jako pozemků stavebních. Z těchto důvodů se také žalobci nemohli smysluplně účastnit veřejných nabídek. Není proto významné, že jejich právnímu předchůdci byl převeden jediný náhradní pozemek p.č. hodnota v k. ú. adresa.

14. Až v roce 2024 žalovaný přecenil jen malou část odňatých pozemků jako stavebních, a to znaleckým posudkem tituly před jménem jméno FO ze dne 10.7.2024 na 699.014,33 Kč a znaleckým posudkem jméno FO ze dne 20.5.2025 na 428.861,40 Kč. Žalobci se přitom nikdy nedomáhali zaplacení finanční náhrady za odňaté pozemky a ta jim nebyla žalovaným přislíbena, stejně jako jim nebyl přislíben žádný jiný způsob uspokojení jejich restitučního nároku. Jestliže tedy toto řízení zahájili žalobou doručenou okresnímu soudu 7.5.2025 (cca 10 měsíců po prvním podstatném přecenění části odňatých pozemků), nelze jejich nárok považovat za promlčený ať již v režimu § 100 a násl. obč. zák. či § 609 a násl. o. z. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.4.2026 sp. zn. 28 Cdo 248/2026, bod 11 odůvodnění nebo jeho rozsudek ze dne 25.6.2025 sp. zn. 28 Cdo 1496/2025, bod 20 a 21 odůvodnění, shrnující dosavadní judikaturu k otázce promlčení takového restitučního nároku).

15. Co se týče vhodnosti náhradního pozemku, rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je dlouhodobě ustálena v tom, že právo oprávněné osoby ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě č. 229/1991 Sb. prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku lze realizovat jen tehdy, jde-li o pozemek vhodný k uspokojení jejího restitučního nároku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.12.2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. R 72/2008 jeho Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Kritéria vhodnosti nejsou zákonem taxativně a výslovně upravena a lze za ně pokládat, např. zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem. Zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury anebo těmito stavbami již zastavěné nelze převést oprávněné osobě jako náhradní pozemky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2018 sp. zn. 28 Cdo 2430/2016, ze dne 28.6.2017 sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, ze dne 18.9.2014 sp. zn. 28 Cdo 2462/2014, ze dne 15.7.2011 sp. zn. 28 Cdo 1568/2011 a řada dalších). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.6.2020 sp. zn. 28 Cdo 1497/2020 či ze dne 24. 5. 2017 sp. zn. 28 Cdo 5045/2015 nebo jeho usnesení ze dne 26. 4. 2007 sp. zn. 28 Cdo 220/2005). I v případě, že pozemek není dotčen omezením převoditelnosti, je třeba objasnit, o jaká veřejně prospěšná opatření vymezená ve vydané územně plánovací dokumentaci jde, zda i přes navrhovaná opatření je tento pozemek zemědělsky obhospodařován, zda zamýšlená opatření brání (či nikoliv) jeho dalšímu obhospodařování (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.10.2020 sp. zn. 28 Cdo 2445/2020).

16. V projednávané věci žalovaný ve smyslu výše vysvětleného činil už v řízení před okresním soudem a znovu i v odvolacím řízení spornou vhodnost náhradního pozemku jen u 5 pozemků, tj. pozemků p.č. Anonymizováno v k. ú. adresa, p.č. Anonymizováno v k. ú. jméno FO adresa, p.č. Anonymizováno v k. ú. adresa a p.č. Anonymizováno dle GP v k. ú. adresa. Ohledně ostatních náhradních pozemků žalovaný netvrdil žádné konkrétní skutečnosti ohledně jejich nevhodnosti k uspokojení restitučního nároku žalobců. Nicméně krajský soud na základě níže uvedených úvah dospěl k závěru, že i právě jmenovaných 5 pozemků je vhodných k uspokojení restitučního nároku žalobců (byť se tím okresní soud v napadeném rozsudku opět zapomněl zabývat).

17. Pozemky p.č. Anonymizováno v k. ú. adresa, p.č. Anonymizováno v k. ú. jméno FO adresa jsou trvalým travním porostem v rámci zemědělského půdního fondu, chráněného ložiskového území (LV na č. l. 143 a 148). Skutečnost, že se nachází v chráněném ložiskovém území však zásadně není překážkou pro vhodnost jejich vydání (viz výslovně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8.12.2020 sp. zn. 28 Cdo 2910/2020 nebo jeho usnesení ze dne 10.7.2024 sp. zn. 28 Cdo 1200/2024 či ze dne 27.3.2024 sp. zn. 28 Cdo 223/2024, apod). Žalovaný v řízení netvrdil žádné konkrétní, vážné skutečnosti, na základě nichž by bylo nutno uzavřít, že se jedná o pozemky nevhodné, resp. že jejich vydáním dojde ke komplikacím ve vztahu k hospodaření s nimi či okolními pozemky v režimu chráněného ložiskového území (např. že by tyto pozemky byly pronajaty třetím osobám, prováděla se na nich těžba apod). To nevyšlo náznakem najevo ani ze znaleckého posudku jméno FO ze dne 30.10.2025, týkajícího se ocenění žalovaných náhradních pozemků (č. l. 350 a 383).

18. Pozemek p.č. Anonymizováno v k. ú. adresa je ostatní plocha s využitím jako zeleň v rámci zemědělského půdního fondu v chráněném ložiskovém území (LV č. l. 104). Byl v průběhu tohoto řízení oddělen geometrickým plánem č. hodnota tak, aby byla v konkrétních poměrech souzené věci plně respektována otázka vhodnosti jeho vydání. Jeho oddělením bylo vyhověno prvotní námitce žalovaného v tom, že na jeho původní části se nachází veřejná místní komunikace (viz č. l. 185), tj. došlo k vydělení této komunikace (polní cesty) z původního pozemku. Ohledně dalších 2 námitek žalovaného vznesených až v závěru řízení (č. l. 463) a týkajících se skutečnosti, že jednak tento pozemek leží v chráněném ložiskovém území a jednak je z něj přístup na další pozemek ve vlastnictví státu p.č. Anonymizováno (který je pozemkem p.č. Anonymizováno obklopen), lze s odkazem na už výše uvedené opět uvést jen to, že žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal žádné konkrétní, vážné skutečnosti, z nichž by bylo nutno uzavřít, že se zde jedná o náhradní pozemek nevhodný. Zejména nevyšlo najevo, že po vydání tohoto pozemku žalobcům nebude mít žalovaný zajištěnou možnost přístupu ke svému pozemku (např. že mu bude v přístupu bráněno nějakou osobou v určité trase apod.). Přestože pozemek p.č. Anonymizováno nově vydělený GP celý obklopuje sousední pozemek žalovaného p.č. Anonymizováno (což ale samo o sobě překážkou vhodnosti není), může se žalovaný domáhat zřízení nezbytné cesty k němu dle § 1029 a násl. o. z., a to v jeho nejbližší, objektivně velmi krátké části skrze pozemek p.č. Anonymizováno k místní komunikaci (viz znalecký posudek jméno FO – mapa na č. l. 408, resp. 351 a 418 spisu).

19. Pozemek p.č. Anonymizováno v k. ú. adresa je trvalým travním porostem v rámci zemědělského půdního fondu (LV na č. l. 161). Žalovaný tento pozemek nejprve výslovně činil vhodným jako náhradní (č. l. 185). Následně však namítal jeho nevhodnost z důvodu, že se nachází ve sportovišti, tj. golfovém areálu (č. l. 462). Nicméně zde se jedná o nezastavěný pozemek, který je součástí sportoviště, jež v podstatné míře tvoří pozemky dalších 3 různých vlastníků, resp. fyzických osob (viz posudek jméno FO na č. l. 351, 393 a 394). Pak se nemůže jednat o pozemek nevhodný k uspokojení restitučního nároku žalobců. Je totiž vcelku bez významu, zda daný pozemek bude i nadále patřit státu nebo žalobcům, když se stále jedná jen o jeden z více pozemků ve vlastnictví více různých vlastníků tvořících ve výsledku golfový areál.

20. Co se týče odvolacích námitek žalovaného do nákladů řízení před okresním soudem, tak Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 19.7.2022 sp. zn. IV. ÚS 3063/21, bod 21 jeho odůvodnění, vyslovil názor, že i v řízení o vydání náhradního pozemku se musí soud zabývat tím, zda oprávněná osoba z procesního hlediska ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. nezavinila, že řízení muselo být zastaveno. Je proto povinen posoudit, zda oprávněná osoba nezahájila řízení, ač mohla, resp. měla vědět, že požadovaný pozemek nebude možné vydat, a z tohoto důvodu pak musela navrhnout soudu zastavení řízení, tj. kdy postupovala procesně neopatrně, a v důsledku toho způsobila vznik nákladů, které by v řízení jinak nevznikly. O procesní zavinění na straně oprávněné by se přitom nejednalo, zejména v případě, že by vzala žalobu zpět ohledně pozemků, které byly v průběhu řízení převedeny na jinou oprávněnou osobu, příp. z tohoto důvodu žalobu změnila a žádala vydat jiné pozemky (viz bod 19 a 20 odůvodnění citovaného nálezu). K závěrům citovaného nálezu se Ústavní soud přihlásil v navazujícím usnesení ze dne 24.1.2024 sp. zn. IV. ÚS 3402/22.

21. Nejvyšší soud pak ve svém usnesení ze dne 7.5.2018 sp. zn. 28 Cdo 6064/2017 v obdobném restitučním sporu uvedl, že jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, nelze pro účely stanovení tarifní hodnoty pře aplikovat § 9 odst. 3 písm. b/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, nýbrž se jeví případným vycházet právě z hodnoty předmětu sporu, čili výše ceny požadovaných pozemků (nikoliv z jejich počtu).

22. Okresní soud ovšem při výpočtu a přiznání náhrady nákladů řízení důsledně postupoval ve smyslu výše uvedených zákonných a judikaturních hledisek a jeho závěrům v tomto směru učiněným nelze ničeho vytknout. Jestliže žalobci vzali žalobu zčásti zpět jen ohledně náhradních pozemků, které v mezidobí, tj. v průběhu řízení před okresním soudem byly vydány jiné oprávněné osobě nebo ohledně nich až v průběhu řízení vyšlo najevo, že nejsou jako náhradní pozemky vhodné, tak mají zásadně právo na plnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (viz výslovně obě posledně citované rozhodnutí Ústavního soudu). Náklady řízení pak byly okresním soudem zcela správně vypočteny z ceny náhradních pozemků převedených žalobcům (viz opět výslovně posledně citované usnesení Nejvyššího soudu).

23. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek v odvoláním napadeném výroku I a II jako věcně správný potvrdil.

24. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně plně úspěšným žalobcům přiznal vůči neúspěšnému žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, tj. v částce 68.875 Kč, kterou tvoří 1/ mimosmluvní odměna advokáta 52.200 Kč za 2 úkony právní služby pro 2 žalobce po 26.100 Kč (počítáno z předmětu odvolacího řízení 1.542.422,10 Kč), spočívající v sepisu vyjádření k odvolání a účasti u odvolacího jednání dle § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ a § 12 odst. 4 a.t., 2/ paušální náhrada hotových výdajů 1.800 Kč dle § 13 odst. 3 a 4 a.t. za 4 citované úkony právní služby po 450 Kč, 3/ náhrada cestovních výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 a.t. za jízdné autem advokáta k odvolacímu jednání u krajského soudu 2.022 Kč, 4/ náhrada za promeškaný čas advokáta v souvislosti s výše poskytnutými úkony právní služby ve výši 900 Kč za 6 půlhodin po 100 Kč strávených výše uvedenou cestou ze sídla advokáta k odvolacímu jednání a zpět dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a.t. a 5/ 21% DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze všech předchozích částek v celkové výši 11.953 Kč.

25. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady odvolacího řízení splatné k rukám zástupce žalobců ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen za splnění podmínek daných § 237 a násl. o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání je zde oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku u Okresního soudu v Trutnově a rozhoduje o něm Nejvyšší soud jako soud dovolací.