19 Co 148/2026

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Igora Pařízka a soudců JUDr. Jana Fifky a Mgr. Martiny Thorovské ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: právnická osoba jako správce konkursní podstaty úpadce Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, zemřelého datum sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 11.255.000 Kč a 7.890.000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. března 2026 č. j. 38 C 114/2022-363

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady odvolacího řízení částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud z důvodu promlčení zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka a částka spolu se zákonným úrokem ode dne datum do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil nahradit žalovanému náklady řízení částka do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání. Namítala, že žalovaný nárok na náhradu škody není promlčený a okresní soud proto nesprávně jen z tohoto důvodu žalobu zamítl. Navrhla, aby krajský soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhl, aby krajský soud napadený rozsudek potvrdil a ztotožnil se s okresním soudem v jeho skutkových i právních závěrech týkajících se nutnosti zamítnout žalobu z důvodu promlčení žalovaného nároku. Poukázal na to, že žalobkyně v konkursním řízení už datum namítala vznik škody za neuhrazené nájemné částka u restaurace a hotelu název.

4. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje všechny podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a je podáno osobou oprávněnou a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.), projednal odvolání u jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení v mezích, ve kterých se žalobkyně jakožto odvolatel domáhala jeho přezkoumání (§ 212 o. s. ř.) a přihlížel přitom i k důvodům, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.). Odvolání neshledal opodstatněné.

5. V projednávané věci krajský soud v zásadě (s dílčími výhradami) sdílí správné skutkové i právní závěry okresního soudu, na základě nichž žalobu zamítl z důvodu promlčení žalovaného nároku (z jiného důvodu žaloba zamítnuta nebyla). Krajský soud proto sice odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, k jehož doplnění, upřesnění a k odvolacím námitkám žalobkyně ovšem dodává následující.

6. Skutkově se jednalo o situaci, kde se žalobkyně žalobou doručenou okresnímu soudu datum (nikoliv datum) jako jediná dědička domáhala vůči žalovanému jako správci konkursní podstaty úpadce, jejího manžela adresa, nar. Datum narození žalovaného, že žalovaný v rámci konkursního řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. spisová značka v době od jeho zahájení datum do jeho zrušení z důvodu smrti úpadce usnesením ze dne datum č. j. spisová značka, pravomocným datum, sepsal do konkursní podstaty nemovitosti 1/ restauraci s prodejnou právnická osoba a 2/ restauraci a hotel název s tím, že nemovitosti ad 1/ nechal zchátrat a tím jí způsobil škodu částka spočívající ve ztrátě jejich hodnoty a nemovitosti ad 2/ nepronajímal a tím jí způsobil škodu částka na ušlém nájemném.

7. Podle § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona účinného od datum (dále jen IZ), se pro konkursní řízení a vyrovnávací řízení zahájená před účinností tohoto zákona použijí dosavadní právní předpisy.

8. Z těchto důvodů je nutno odpovědnost žalovaného jakožto správce konkursní podstaty posuzovat primárně dle § 8 odst. 2 věty první zákona č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání, účinného od datum do datum (dále jen ZKV), dle nějž je správce povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud.

9. Podle § 44 odst. 2 ZKV, jestliže úpadce zemřel v průběhu konkursu, podá správce zprávu o dosavadních výsledcích konkursu a předloží ji soudu; při vyhotovení zprávy se postupuje přiměřeně podle § 29 odst.

1. Předloženou zprávu soud přezkoumá přiměřeně podle § 29 odst. 2 a 3; na místo úpadce vstupují do řízení jeho dědici, a není-li jich, stát. Po schválení zprávy soud zruší konkurs a zprávu postoupí soudu, který projednává dědictví.

10. Prostřednictvím úpravy obsažené v § 44 odst. 2 ZKV se v konkursním řízení promítá princip, podle kterého nároky proti zemřelému úpadci mohou být vyřešeny pouze v rámci projednání dědictví; konečné řešení tedy v takovém případě není na konkursním soudu, ale na soudu projednávajícím dědictví (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka, bod 17 odůvodnění nebo ze dne datum sp. zn. spisová značka, bod 40 odůvodnění).

11. To má za následek, že okamžikem smrti úpadce se jeho majetek nově zjišťoval i zajišťoval v režimu dědického řízení před soudem, resp. notářem (viz § 175e o. s. ř. ve znění do datum a čl. II bod 3 zákona č. 293/2013 Sb.).

12. V té souvislosti je nutno vyzdvihnout, že už smrtí úpadce (nikoliv až zrušením konkursu dle § 44 odst. 2 ZKV) ztratil žalovaný jakožto jeho správce konkursní podstaty jakékoliv dosavadní dispoziční oprávnění ke konkursní podstatě a jeho činnost spočívala už jen ve vyhotovení, projednání a schválení zprávy o dosavadních výsledcích konkursu, neboť veškerá aktiva a pasiva pozůstalosti bylo možno vypořádat výlučně v dědickém řízení. To bylo konečně výslovně zdůrazněno přímo ve skutkových poměrech této věci usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne datum č. j. spisová značka.

13. Z toho dále vyplývá, že od smrti úpadce datum žalovaný nemohl disponovat s jeho majetkem, zejména jej nemohl dále udržovat či pronajímat, resp. ohledně něj jednat protiprávně v rozporu s § 8 odst. 2 ZKV, což ani nečinil a v řízení najevo nevyšlo. Naopak od smrti úpadce datum bylo možno s majetkem úpadce takto disponovat jen v rámci dědického řízení (nikoliv řízení konkursního). Správa tohoto majetku v rámci dědictví příslušela zásadně jen dědicům, resp. správci dědictví, s případným souhlasem soudu (viz § 480a odst. 1, 2 a 4 obč. zák. a § 175e/, f/ a r/ o. s. ř. ve znění do datum). Žalobkyně však ani netvrdila (a neprokázala), že by jí (jako manželově dědičce) žalovaný po smrti manžela bránil v pronájmu či údržbě některé ze sporných nemovitostí.

14. Jinak a stručněji řečeno, po datu datum je žalobkyní v žalobě tvrzené protiprávní jednání žalovaného vyloučeno, a to ani tvrzeno a prokázáno nebylo (vyjma obecné nečinnosti žalovaného k péči o majetek). V té souvislosti proto není významné, zda a kdy žalobkyně sporný majetek fakticky převzala do své držby po smrti manžela.

15. Je pravdou, že pokud by žalovaný v době do smrti úpadce datum jednal protiprávně, v rozporu s § 8 odst. 2 ZKV, mohla by žalobkyni jako dědičce (třebas i jen jedné z více dědiců) po zemřelém úpadci vzniknout škoda spočívající ve zmenšení aktiv dědictví, tj. jednak v nižší tržní ceně restaurace s prodejnou právnická osoba v důsledku absence péče žalovaného o ně a jednak v ušlém nájemném za nepronajímání restaurace a hotelu Staročeská. Taková škoda by žalobkyni vznikla právě dnem smrti úpadce datum, k němuž se stala jeho dědičkou dle § 460 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do datum (dále jen obč. zák.), tj. dnem, kdy se nároky vůči zemřelému úpadci na místo dosavadního konkursního řízení nově začaly řešit v dědickém řízení.

16. Pak je ale nárok žalobkyně na náhradu škody uplatněný žalobou doručenou okresnímu soudu datum promlčen nejen v subjektivní dvouleté, ale i v tříleté objektivní lhůtě dle § 106 odst. 1 a 2 obč. zák., plynoucí od smrti úpadce datum (srov. přechodné ustanovení § 3079 odst. 1 o. z.). K tomuto datu totiž žalobkyni škoda poprvé vznikla (mohla vzniknout) a k tomuto datu si už i musela být vědoma všech výše uvedených skutečností (tj. že jí škoda měla vzniknout protiprávním jednáním žalovaného v době realizace dispozičních práv k majetku úpadce do jeho smrti).

17. V řízení přitom nevyšly najevo žádné konkrétní okolnosti, na základě nichž by bylo možno uvažovat, že by měl žalovaný ve smyslu § 106 odst. 2 obč. zák. způsobit žalobkyni škodu úmyslně (což žalobkyně ani netvrdila), tj. na jeho straně by se mohlo nejvýše jednat o nedbalost (objektivní desetiletá promlčení lhůta se proto nepoužije). Naopak v té souvislosti lze poukázat na (zatím) tvrzenou a prokázanou obranu žalovaného, dle níž 1/ restaurace s prodejnou právnická osoba byla dle znaleckého posudku znalce adresa ze dne datum dlouhodobě neužívaná a zchátralá cca už od roku datum, k jejímu pronajmutí žalovanému žádný pokyn konkursním soudem ani věřiteli udělen nebyl a 2/ restauraci s hotelem název žalovaný se souhlasem konkursního soudu prodal už datum.

18. Stejný závěr o promlčení žalovaného nároku by bylo ovšem nutno učinit, i kdyby se počátek promlčení měl odvíjet až od účasti žalobkyně u předběžného šetření u notářky datum, kde se probírala otázka konkursního řízení na majetek zůstavitele (viz protokol na č. l. 21 připojeného dědického spisu).

19. Naopak okresním soudem uvažovaný počátek běhu promlčení až od datum (jakožto právní moci usnesení o zastavení řízení o vypořádání SJM mezi žalobkyní a úpadcem v rámci konkursního řízení) zde dle názoru krajského soudu z výše vysvětlených důvodů není významný (není rozhodující, kdy se žalobkyně stala jediným vlastníkem nemovitostí, na nichž měl žalovaný způsobit škodu). Nicméně i z tohoto pohledu by byl žalovaný nárok rovněž promlčen. V každém případě a bez ohledu na výše uvedené by byl žalovaný nárok stejně promlčen za dobu týkající se více než 3 let před zahájením řízení.

20. Žalobní nárok ovšem nebude ani v části (okresním soudem ani blíže nespecifikované) uplatněný v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 obč. zák., resp. § 2 odst. 3, § 6 a § 8 o. z. z důvodů (nesprávně) uvažovaných okresním soudem v bodě 43 odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud totiž v těchto svých úvahách zcela pomíjí tu zásadní skutečnost, že žalobkyně se v tomto řízení domáhá náhrady škody, která jí měla vzniknout snížením hodnoty jejího majetku (neudržováním nemovitostí), resp. nezvýšením hodnoty majetku (ušlým ziskem z nájmu nemovitostí). Na to ale nemá žádný vliv skutečnost, zda a v jakém rozsahu se žalobkyně později stala vlastníkem tohoto majetku (restaurace Staročeská) či jiných hodnot z něj vyplývajících či s ním spojených (kupní ceny z prodeje restaurace právnická osoba). Jen z toho nelze dovozovat, že by žalobkyně pozbyla práva domáhat se náhrady škody vzniklé na svém majetku. Takové její právo je ale z výše řečených důvodů už promlčeno.

21. Se zřetelem k výše uvedenému tudíž krajský soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako ve výroku věcně správný potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení krajský soud rozhodl v souladu s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a v něm rovněž procesně plně úspěšnému žalovanému přiznal vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši, v celkové částce částka, kterou tvoří 1/ mimosmluvní odměna advokáta částka za 2 úkony právní služby po částka, spočívající v sepisu vyjádření k odvolání a účasti u odvolacího jednání dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (a. t.), 2/ paušální náhrada hotových výdajů částka, tj. 2x částka dle § 13 odst. 4 a. t. za dva výše citované úkony právní služby a 3/ 21 % DPH dle § 137 o. s. ř. ze všech uvedených částek ve výši částka. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou náklady odvolacího řízení splatné k rukám zástupce žalovaného ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Krajský soud přitom neshledal ve smyslu § 150 o. s. ř. žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by jinak procesně úspěšnému žalovanému výjimečně nepřiznal vůči neúspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti, ať již před soudem okresním či krajským. Citované ustanovení umožňuje soudu, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal. Úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci a soud musí přihlížet nejen k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, ale také k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v průběhu řízení apod. Vždy je třeba brát na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale musí se také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj a chování účastníků před zahájením řízení apod. (viz nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka nebo ze dne datum sp. zn. spisová značka či usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Odepření práva na náhradu nákladů odvolacího řízení je pak z podstaty věci ještě více výjimečné a ojedinělé (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka nebo ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v jeho Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 24/2015).

24. Nicméně z obsahu spisu, ale ani z tvrzení žalobkyně u odvolacího jednání nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti ve smyslu výše vysvětleného, pro něž by snad výjimečně mělo být procesně plně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před okresním či krajským soudem odepřeno z důvodů zvláštního zřetele hodných. V této souvislosti krajský soud přihlédl k tomu, že řízení zahájila žalobkyně (nikoliv žalovaný) a to trvalo více než 3 roky. Žalovaný se ve výsledku žalobě ubránil a obstál se svým názorem o promlčení žalovaného nároku. Ten žalobkyně původně řádně ani netvrdila a musela ohledně něj 3x doplňovat žalobní tvrzení, přesto na žalobě stále, dlouhodobě a bezezbytku trvala nejen v řízení přes okresním, ale i krajským soudem. Obdobně se žalovaný ubránil i nedůvodnému návrhu žalobkyně na procesní nástupnictví na její straně, který byl naopak soudy shledán jako zneužívající právo, a proto nepožívající právní ochrany. Žalovaný přitom zahájení řízení nijak nezavinil a v řízení nevyšlo najevo žádné jeho pochybení v rámci výkonu funkce správce konkursní podstaty úpadce. Z tohoto pohledu jsou nepříznivé majetkové a zdravotní poměry žalobkyně samy o sobě zcela bezvýznamné a nemohou vést k třebas i jen částečnému nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně plně úspěšnému žalovanému. Nadto majetkové poměry žalobkyně nelze hodnotit bez dalšího jako nepříznivé, když v dědictví po úpadci získala majetek v řádové milionových hodnotách, tj. jednak nemovitost s restaurací název a jednak kupní cenu z prodeje restaurace právnická osoba. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen za splnění podmínek daných § 237 o. s. ř., přičemž přípustnost dovolání je zde oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení rozsudku u Okresního soudu v Hradci Králové a rozhoduje o něm Nejvyšší soud jako soud dovolací.