19 Co 168/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové žalobce: jméno FO , narozený datum bytem adresa zastoupený advokátem právnická osoba sídlem adresa proti žalovaným: 1. jméno FO jméno FO , narozený datum bytem adresa 2. Anonymizováno , narozená datum bytem adresa 3. jméno FO , narozená datum bytem adresa 4. právnická osoba sídlem adresa o určení existence služebností bytu k odvolání 4. žalované proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 9. dubna 2024, č. j. 6 C 207/2023-46 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 31. července 2024, č. j. 6 C 207/2023-58

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaná 4 je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. Žalobce a žalovaní č. 1, 2 a 3 nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem určil, že pozemek p. č. st. , číslo, v obci a katastrálním území , adresa, , jehož součástí je bytový dům č. p. , číslo, , je ve prospěch žalobce jako oprávněného zatížen služebností bytu nacházejícího se v přízemí domu č. p. , číslo, , který se sestává ze dvou pokojů, kuchyně, koupelny se záchodem a předsíně (výrok I), a že pozemek p. č. st. , číslo, v obci a katastrálním území , adresa, , jehož součástí je bytový dům č. p. , číslo, , je ve prospěch žalobce jako oprávněného zatížen služebností bytu, který se sestává jedné místnosti, nacházející se v přízemí proti schodům (výrok II). Současně uložil 4. žalované 4. povinnost nahradit žalobci náklady řízení do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem, , právnická osoba, ve výši , částka, (výrok III). Doplňujícím usnesením okresní soud doplnil rozsudek o výrok IV, podle něhož ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými č. , hodnota, , 2 a 3 žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Z odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku se podává, že žalobce se domáhal určení existence služebnosti bytu v nemovitostech, které jsou uvedeny ve výrocích I a II rozsudku. Tvrdil, že žalovaní jsou spoluvlastníky pozemku p. č. st. , číslo, /1 a , číslo, v k. ú. , adresa, , jehož součástí je bytový dům č. p. , číslo, a , číslo, . Žalobce se svou manželkou se jako nájemníci v domech ucházeli o koupi spoluvlastnického podílu a dne , datum, byla s obcí , adresa, uzavřena kupní smlouva. K zápisu do katastru nemovitostí však nedošlo, protože žalobce a jeho manželka požádali obec o převod na jejich vnuka , jméno FO, . Obec žádosti vyhověla a kupní smlouvou ze dne , datum, podíl tehdy nezletilému , jméno FO, prodala. Žalobce a jeho manželka byli účastníky smlouvy, neboť se pro ně v čl. IV. smlouvy zřizovalo věcné břemeno doživotního bezplatného práva užívání spoluvlastnického podílu. Na základě uvedeného žalobce a jeho manželka užívali byt č. , hodnota, v domě č. p. , číslo, nacházející se v přízemí proti vchodu do domu (jedna místnost bez příslušenství) a byt č. , hodnota, v domě č. p. , číslo, nacházející se v přízemí domu sestávajícího se ze dvou pokojů, kuchyně, předsíně a koupelny se záchodem. Nikdo ze spoluvlastníků nevznesl nikdy žádné námitky proti užívání bytů, až v souvislosti s insolvencí , jméno FO, se žalobce začal strachovat o své bydlení a obrátil se na organizaci , název, , s jejímž pracovníkem navštívil katastr nemovitostí a zjistil, že služebnost bytu není v katastru zapsána. S ohledem na poctivou držbu od roku , rok, má žalovaný za to, že právo služebnosti bytu vydržel. Žalovaní 2, 3 s žalobou souhlasili, žalovaný 1 se k žalobě nevyjádřil. Žalovaná 4 namítla, že k vydržení ze strany žalobce nedošlo. K nabytí věcného břemene je třeba zápisu do katastru nemovitostí a je zcela evidentní, že k takovému zápisu nedošlo. K naplnění dobré víry nepostačuje, že právo je dlouhodobě vykonáváno, aniž by ve výkonu vlastník pozemku bránil, ale musí být podloženo důvodem – titulem opravňujícím držitele k přesvědčení o oprávněnosti držby. S ohledem na skutečnost, že spolu s návrhem na vklad vlastnického práva , jméno FO, nebyl podán návrh na vklad věcného břemene doživotního užívání bytu a žalobce s tím byl seznámen, lze usuzovat, že vznik věcného břemene požadován nebyl. To je důvod, proč žalobce nemůže z uzavřené smlouvy dovozovat své právo a jeho vydržení. Rovněž nelze uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene pouze s jedním ze spoluvlastníků. Výpisem z katastru nemovitostí – list vlastnictví , číslo, vedeným u Katastrálního úřadu pro , místo, , Katastrální pracoviště , adresa, , je doloženo, že žalovaní 1, 2, 3 a , jméno FO, jsou spoluvlastníky pozemků p. č. st. , číslo, , jehož součástí je dům č. p. , číslo, a p. č. st. , číslo, , Anonymizováno, jehož součástí je dům č. p. , číslo, , vše v katastrálním území , adresa, . Dům není rozdělen na bytové jednotky. V oddílu C nejsou zapsána žádná věcná práva zatěžující nemovitosti. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, č. j. , číslo, ze dne , datum, byl schválen právní úkon v podobě uzavření kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene mezi obcí , adresa, a nezl. , jméno FO, . V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že uvedenou smlouvou převádí obec , adresa, nezl. , jméno FO, podíl , číslo, domu č. p. , číslo, a , číslo, s tím, že současně zřizuje věcné břemeno doživotního bezplatného práva užívání tohoto podílu pro manžele , jméno FO, , kteří jsou prarodiči nezletilého. Kupní smlouvou ze dne , datum, je prokázáno, že obec , adresa, jako prodávající a , jméno FO, jako kupující zastoupen matkou za přítomnosti manželů , jméno FO, uzavřeli smlouvu o prodeji podílu ve výši , číslo, na domě č. p. , číslo, a , číslo, se stavební parcelou č. , hodnota, , , číslo, a , číslo, v k. ú. , adresa, . V čl. I. smlouvy je uvedeno, že prodávající je podle zákona č. 172/1991 Sb. vlastníkem domu č. p. , číslo, a , číslo, se stavební parcelou č. , hodnota, , , číslo, a , číslo, v k. ú. , adresa, . V čl. II. je uvedeno, že prodávající prodává podíl ve výši , číslo, na uvedených nemovitostech, jehož nedílnou součástí je byt č. , hodnota, a příslušenství v domě č. p. , číslo, a byt č. , hodnota, a příslušenství v domě č. p.

231. Podle čl. IV. smlouvy bylo současně zřízeno věcné břemeno doživotního bezplatného práva užívání tohoto podílu pro manžele , jméno FO, , konkrétně , jméno FO, a , jméno FO, . V čl. VII. je uvedeno, že po vkladu do katastru nemovitostí bude zapsáno v oddílu A vlastnictví kupujícího. Oddíl C bude bez zápisu. Návrhem na povolení vkladu do katastru nemovitostí a zápisu vlastnického práva ze dne , datum, se účastníci kupní smlouvy domáhali zápisu vlastnického práva pro kupujícího do katastru nemovitostí. Návrh je napsán na formálním hlavičkovém papíru obce , adresa, a je podepsán starostou obce, kupujícím a manžely , jméno FO, . Podle záznamu o jednání s dlužníkem ze dne , datum, ve věci vedené u Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, uvedl , jméno FO, jako insolvenční dlužník, že nemovitost v k. ú. , adresa, zapsanou na , číslo, koupil se souhlasem soudu za přítomnosti manželů , jméno FO, (peníze za kupní cenu byly paní , jméno FO, – babičky dlužníka). V bytě dlužník nikdy nebydlel, jen manželé , jméno FO, . O věcném břemeni dlužník ví, neví však, proč nebylo zapsáno v katastru. Dopisem ze dne , datum, vyzval právní zástupce žalobce všechny žalované k souhlasnému prohlášení o vydržení služebnosti bytu. V sešitu předloženém žalobcem jsou ručně psané poznámky ohledně plateb za odpady počínaje rokem , rok, , rozpis plateb od , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Dále sešit obsahuje doklady o zaplacení pojistného domu č. p. , číslo, za rok , číslo, , doklad o zaplacení opravy společné antény v roce , rok, , doklad o zaplacení daně z nemovitosti v roce , rok, a další obdobné výdaje ohledně domu č. p. , číslo, , , číslo, . Poslední údaj je nátěr střechy v roce , rok, . Druhý sešit obsahuje rozpis záloh vodného za období , rok, . Smlouvou o dodávce vody a odvádění odpadních vod ze dne , datum, se Svazek obcí , adresa, jako dodavatel a žalobce jako odběratel dohodli na dodávce vody a odvádění odpadních vod pro odběrné místo , adresa, , právnická osoba, emailu ze dne , datum, adresovaném starostovi obce , adresa, uvedla , jméno FO, z organizace , název, , že se na ni obrátil žalobce s obavou, aby kvůli exekucím svého vnuka , jméno FO, nepřišel o střechu nad hlavou. Po nahlédnutí do katastru nemovitostí zjistila, že věcné břemeno v katastru zapsáno není. Žalovaná 2 ve své účastnické výpovědi uvedla, že v domě č. p. , číslo, žije od narození (, rok, ), žalobce i jeho manželku si pamatuje odmalička, oba bydleli v přízemí po celou dobu, nikdy se neodstěhovali. Žalobce se stará o zahradu kolem domu, seká tam trávu. Žalovaná 2 nabyla spoluvlastnický podíl na nemovitosti v roce , rok, , kdy jí ho darovala matka, která byt v domě č. p. , číslo, užívala jako nájemník a později ho získala zakoupením, když se nabízel k prodeji. Způsob užívání nemovitosti je stejný po celou dobu, co si pamatuje. Každý má svůj byt, pan , jméno FO, užívá po celou dobu byt v přízemí č. p. , číslo, a , číslo, , žalovaná 2 bydlí nad ním v domě č. p. , číslo, . Okresní soud odkázal na § 987, § 1091 odst. 2, § 1095, § 1260 odst. 1, § 3028 odst. 2 a § 3028 odst. 2 o. z. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a na § 130 odst. 1, § 134 odst. 1 a § 151o odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), a uzavřel, že s ohledem na ustanovení § 1260 o. z. a absenci speciální úpravy pro vydržení služebnosti je třeba vycházet z obecné úpravy vydržení vlastnického práva podle 1089 a násl. o. z. Na vydržení služebnosti se proto vztahuje jak úprava řádného vydržení, tak i úprava vydržení mimořádného. Soud v daném případě shledal naplnění podmínek mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. S odkazem na § 1091 odst. 2 o. z. je dvojnásobně dlouhá držba míněna v délce 20 let, přičemž tato doba podle § 3066 o. z. neskončí dříve než 5 let ode dne nabytí účinnosti o. z., tj. , datum, . I pro mimořádné vydržení je třeba prokázat držbu práva podle § 987 o. z. Ta byla podle soudu dostatečně prokázána účastnickou výpovědí žalované 2, která v domě bydlí odmalička, žalobce i jeho manželku si pamatuje, přičemž oba nepřetržitě užívali byt v domě č. p. , číslo, i , číslo, . Užívání bytu je potvrzeno také zápisem o jednání s dlužníkem ze dne , datum, , ve kterém , jméno FO, uvedl, že byt nikdy neužíval a bydleli tam manželé , jméno FO, . Také žalobcem předložené sešity v kontextu shora uvedených důkazů dokládají, že žalobce byty v domě užívá nejméně od roku , rok, a vystupuje zde v neformální roli správce. Z emailu paní , jméno FO, vyplývá, že žalobce se o nezapsání práva odpovídajícího sjednanému věcnému břemeni dozvěděl až v roce , rok, , čemuž odpovídá i skutečnost, že insolvenční řízení s jeho vnukem bylo zahájeno právě v roce , rok, . Z uvedeného lze uzavřít, že žalobce se chopil držby nejpozději v roce , rok, , kdy byla uzavřena smlouva a byl podán návrh na vklad, a lhůta pro mimořádné vydržení tak uplynula , datum, . Soud nezjistil žádné skutečnosti, které by značily nepoctivý úmysl žalobce při nabytí držby služebnosti bytu. Tohoto práva se žalobce s manželkou chopili na základě smlouvy uzavřené v roce , rok, , která byla za nezletilého schválena opatrovnickým soudem a podle , jméno FO, peníze k zakoupení podílu poskytla manželka žalobce. Kromě mimořádného vydržení byly podle soudu naplněny i podmínky vydržení běžného, které se podle § 3028 odst. 2 o. z. řídí dosavadními právními předpisy, v daném případě obč. zák. účinným do , datum, . Podle § 151o odst. 1 obč. zák. lze věcné břemeno nabýt i vydržením, přičemž se jedná o právo k nemovitosti, proto je vydržecí doba 10 let. Soud má za prokázané, že žalobce užívá byt nepřetržitě nejméně od roku , rok, , kdy uzavřel smlouvu o zřízení věcného břemene doživotního bezplatného práva užívání spoluvlastnického podílu, aniž by proti tomu někdo vznesl nějaké námitky. Naopak dle výpovědi žalované 2 s tím byli všichni obyvatelé domu srozuměni. K nabytí práva odpovídajícího věcnému břemeni však nedošlo z důvodu, že toto právo nebylo zapsáno v katastru nemovitostí, jak vyžaduje § 151o odst. 1 in fine obč. zák. K tomu je nutno podotknout, že návrh na vklad evidentně připravila obec , adresa, jako prodávající a ostatní účastníci ho pouze podepsali. Po žalobci jako právním laikovi nelze spravedlivě požadovat, aby si byl vědom zákonné úpravy, podle které věcné břemeno vzniká až zápisem do katastru nemovitostí, což nelze považovat za natolik obecně známou notorietu jako v případě vlastnického práva, zvláště pak za situace, kdy smlouva byla schválena opatrovnickým soudem a návrh na vklad připravila obec jakožto veřejný orgán, k jehož kompetenci ohledně právních otázek mohl mít žalovaný oprávněně důvěru. Žalobce proto mohl mít důvodně za to, že vše proběhlo v pořádku a on je oprávněn dle smlouvy byt užívat. Jeho omyl se zřetelem k uvedeným skutečnostem považuje soud za omluvitelný, protože kromě absence zápisu v katastru nemovitostí nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by mohla dobrou víru žalobce narušit. Vydržecí doba proto řádně uplynula v roce , rok, . Soud se s ohledem na shora uvedené skutečnosti neztotožnil s námitkou žalované 4 v tom směru, že pokud věcné břemeno nebylo v katastru jakožto veřejně přístupném rejstříku zapsáno, nemohl být žalobce objektivně v dobré víře, že mu právo patří. Pokud jde o námitku žalované 4, že žalobce si měl být při uzavření smlouvy vědom, že dohodu o zřízení věcného břemene musí sjednat se všemi spoluvlastníky a nikoli pouze s jedním z nich, a proto nemohl být objektivně v dobré víře, že mu toto právo vzniklo, pak se jedná ještě o kvalifikovanější vědomost, než že věcné právo vzniká zápisem do katastru nemovitostí. Soud se nedomnívá, že se jedná o skutečnost, která by mohla být vyžadována v rámci běžné opatrnosti žalobce s ohledem na jeho postavení a kvalifikaci, zvláště pak za situace, kdy opatrovnický soud dohodu schválil, aniž by platnost takové smlouvy zpochybnil a na tento nedostatek účastníky upozornil. Podepsaná a soudem schválená smlouva je podle soudu dostatečným domnělým titulem, ze kterého žalobce vznik svého práva užívat byty v domě č. p. 230 a 231 dovozoval, a proto byl po celou zákonem požadovanou dobu 10 let v dobré víře, že mu právo služebnosti bytu patří. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek , částka, , mimosmluvní odměna advokáta za 4 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání - § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b/, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 4 paušální náhrady hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada 21 % DPH ve výši , částka, , celkem , částka, . Žalobce tyto náklady požadoval pouze po žalované 4, která proti žalobě brojila, a ta je povinna nahradit je žalobci k rukám jeho zástupce. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Doplňující usnesení bylo odůvodněno tím, že žalobce, který měl ve věci plný úspěch, po žalovaných 1, 2 a 3 náhradu nákladů řízení nepožadoval.

3. Proti výrokům I, II a III rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná č.

4. K odůvodnění odvolání uvedla, že má za to, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K vydržení věcného břemene žalobcem dle názoru žalované 4 nedošlo, rozporuje závěr soudu, že po žalobci jako právním laikovi nelze spravedlivě požadovat, aby si byl vědom zákonné úpravy, podle které věcné břemeno vzniká až zápisem do katastru nemovitostí, což nelze považovat za natolik obecně známou notorietu jako v případě vlastnického práva, zvláště pak za situace, kdy smlouva byla schválena opatrovnickým soudem a návrh na vklad připravila obec jakožto veřejný orgán. Byl proveden důkaz návrhem na povolení vkladu do katastru nemovitosti a zápisu vlastnického práva ze dne , datum, , který podepsali na straně kupující žalobce, , jméno FO, a , jméno FO, . Podaným návrhem byl navrhován pouze vklad podílového spoluvlastnictví pro kupující, přičemž zápisy v oddíle C a D nebyly navrhovány. Žalobce byl s touto listinou prokazatelně seznámen a musel si být vědom, že vklad věcného břemene do katastru navrhován nebyl a provedením vkladu na základě tohoto návrhu věcné břemeno nevznikne. Obecně lze mít za to, že kontrola dostupných informací z veřejně přístupného katastru nemovitostí je po podání návrhu jakékoli smlouvy na vklad, jakož i v průběhu času, minimální mírou obecné opatrnosti běžného občana, která v případě žalobce nebyla splněna. Žalovaná 4 rovněž namítá nesprávnost závěru nalézacího soudu, že je omluvitelný omyl žalobce ohledně sjednání věcného břemene (služebnosti) jen s jedním spoluvlastníkem. S odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze , datum, žalovaná 4 konstatuje, že: „Dobrá víra je psychický stav držitele, kdy se držitel domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální)opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří…. Držitel není „vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Protože dobrou víru je třeba hodnotit objektivně, nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v takto, Anonymizováno, kvalifikované dobré víře, a druhá nikoliv…. Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv „se zřetelem ke všem okolnostem“, a proto nemůže být držitelem oprávněným….“ S ohledem na shora uvedené se žalovaná 4 neztotožňuje se závěry okresního soudu o tom, co je možné po žalobci jako laikovi spravedlivě požadovat, a rovněž s hodnocením omluvitelnosti omylu žalobce co do absence zápisu věcného břemene v katastru nemovitostí, jakož i co do nutnosti uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene se všemi spoluvlastníky. Žalovaná 4 má za to, že shora uvedená neopatrnost a omyl žalobce dle ustálené judikatury omluvitelné nejsou, neboť se vymykají běžné míře opatrnosti a byly toliko důsledkem liknavého přístupu žalobce. Pokud by žalobce postupoval s běžnou mírou opatrnosti, která je u každé osoby standardní a kterou běžně nahlédnutí do katastru nemovitosti zcela jistě je, absenci zápisu věcného břemene by zjistil a mohl řešit. Lze dovodit, že při pouhém nahlédnutí do veřejně přístupného katastru nemovitostí se mohl žalobce svému omylu vyhnout, neboť lze předpokládat, že pokud by žalobce absenci zápisu věcného břemene v katastru běžnou kontrolou zjistil, byl by podal návrh na vklad smlouvy o zřízení věcného břemene uzavřené pouze s jedním spoluvlastníkem nemovitosti, přičemž katastr by tento vklad zamítnul, a nejpozději v tento okamžik by žalobce svůj omyl zjistil. Z tohoto důvodu ani omyl žalobce ohledně sjednání věcného břemene pouze s jedním spoluvlastníkem není omluvitelný, neboť je pouze důsledkem toho, že žalovaný nezachoval minimální opatrnost při zjišťování stavu zápisů v katastru nemovitostí. Žalovaná 4 rovněž pokládá za nesprávné rozhodnutí o uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení. Předně žalovaná 4 vystupuje ve funkci , funkce, a podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. q) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je od placení soudních poplatků osobně osvobozen , funkce, nebo dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku v rámci insolvenčního řízení. Dále je třeba podotknout, že insolvenční správkyně z titulu své funkce v pochybnostech nemůže souhlasně určit existenci služebnosti k majetku v majetkové podstatě, a tento spor tedy musel být veden v zájmu věřitelů. Přiznání nákladů řízení je v tomto řízení při posouzení kritéria dobrých mravů a zohlednění pohnutky, motivů a postavení žalované 4 jako insolvenční správkyně nesprávné. S ohledem na shora uvedené žalovaná 4 navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že žaloba se zamítá a žalované 4 se přiznává náhrada nákladů řízení.

4. Žalobce s odvoláním žalované č. 4 nesouhlasil s tím, že rozsudek pokládá za správný. Odvolatelka sice uvádí, že soud prvého stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, ale její argumentace pokračuje pouze právními výhradami k názoru soudu. Skutková zjištění soudu odpovídají provedeným důkazům. Žalobce celý život pracoval jako dělník, k právním záležitostem má daleko. Smlouvy vyhotovila obec, která byty prodávala a začlenila do ní požadované věcné břemeno. Žalobce neměl nejmenší důvod nevěřit, že je takový postup možný. Protože nabyvatel byl nezletilý, musela být smlouva schválena opatrovnickým soudem, který výslovně schválil nejen převod, ale i zřízení věcného břemene. Žalobce tak byl ve správnost listiny utvrzen i pravomocným soudním rozhodnutím. Má za to, že s ohledem na tyto okolnosti případu se neprovinil proti obvyklé opatrnosti. Okresní soud své rozhodnutí odůvodnil i splněním podmínek mimořádného vydržení, kdy trvání oprávněné držby , hodnota, let je zcela nepochybně prokázáno. Podle předchozího i nyní platného občanského zákoníku je dobrá víra presumována a nebyly předneseny žádné důkazy, které by dobrou víru žalobce vyvracely nebo prokazovaly jeho nepoctivý úmysl. Co do nákladů řízení má 4. žalovaná jako insolvenční správkyně stejné postavení jako kterýkoliv jiný účastník, pouze musí svůj postup konzultovat s věřitelským orgánem, popř. soudem. Není důvod, aby proti ní, která jako jediná uplatňovanému nároku vzdorovala, nebyly přisouzeny náklady řízení. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání nákladů odvolacího řízení.

5. Žalovaní č. , hodnota, , 2 a 3 se k odvolání nevyjádřili, k jednání odvolacího soudu se bez omluvy nedostavili.

6. Odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), obsahuje podstatné náležitosti (§ 205 o. s. ř.) a bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§§ 201 a 204 o. s. ř.). Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení (§§ 212, 212a o. s. ř.). Odvolání neshledal důvodným.

7. Odvolací soud se ve věci samé plně ztotožňuje se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a odkazuje v tomto směru na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaná 4 sice v odvolání uvádí, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištění, ale která skutková zjištění mají být nesprávná, nijak nespecifikuje. Odvolací námitky žalované 4 směřují výlučně do právního hodnocení věci. Odvolací soud proto vycházel ze skutkového stavu zjištěného okresním soudem, když závěry soudu prvého stupně mají oporu v provedených důkazech.

8. Dle § 3028 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od , datum, (dále jen o. z.) tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

9. Žalobce se domáhá určení existence služebností bytu s tím, že od roku , rok, , kdy byla sepsána kupní smlouva mezi obcí a vnukem žalobce a zároveň smlouva o zřízení věcného břemene, byt nerušeně užívá v přesvědčení, že mu toto právo náleží. S ohledem na dobu uzavření smlouvy je co do vydržení služebnosti nutno věc posoudit dle právní úpravy účinné do , datum, , tj. dle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.).

10. Dle § 134 odst. 1, 3 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

11. Dle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

12. Pokud jde o naplnění podmínek mimořádného vydržení je nutno vycházet z ustanovení o. z.

13. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

14. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

15. Žalobce se domáhá určení existence služebnosti k bytu, tzn. jde o určovací žalobu, u které je nutno posuzovat, zda má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Ač to okresní soud v rozsudku výslovně neuvádí, z toho, že se žalobou zabýval věcně, je zřejmé, že dospěl ke správnému závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán. Spočívá v uvedení stavu zapsaného v katastru nemovitostí (bez zápisu služebnosti) do souladu se stavem skutečným (tvrzená existence služebnosti). Nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení ostatně nebyl nikým ze žalovaných namítán.

16. Okresní soud dospěl ke správnému závěru, že na základě prokázaného skutkového stavu je žaloba důvodná, neboť došlo k vydržení služebnosti. Okresní soud to podrobně odůvodnil a na toto odůvodnění odvolací soud odkazuje. S ohledem na odvolací námitky žalované 4 dodává následující.

17. Jak při posouzení věci dle obč. zák., tak dle o. z., k originárnímu nabytí práva služebnosti vydržením dochází pouze v důsledku kvalifikované držby věci, vykonávané po zákonem stanovenou dobu. Dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby. Základní podmínkou vydržení je držba věci, k níž je nezbytné splnění dvou předpokladů: vůle nakládat s věcí jako s vlastní a faktické ovládání věci. Právo vydržením může nabýt pouze oprávněný držitel, má-li věc – jde-li o nemovitost – nepřetržitě v držbě po dobu deseti let. Za oprávněného držitele je pokládán tehdy, je-li se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří; v pochybnostech se má za to, že je držba oprávněná. Odvolací soud souhlasí se žalovanou 4, že posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002 sp. zn. 22 Cdo 728/2000, ze dne 8. 9. 2010 sp. zn. 28 Cdo 2609/2010, ze dne 27. 2. 2018 sp. zn. 22 Cdo 170/2018 a další). Pokud by však soud přijal argumentaci žalované 4, že zachování běžné opatrnosti je vyloučeno tím, že se žalobce v katastru nemovitostí nepřesvědčil, že věcné břemeno není v katastru zapsáno, pak by prakticky k vydržení služebnosti nemohlo dojít, neboť by služebnost vznikla buď řádnou smlouvou vloženou do katastru nemovitostí, nebo by nevznikla. Je nutno poukázat na specifické okolnosti případu, kdy smlouva o zřízení věcného břemene byla uzavírána s obcí v rámci kupní smlouvy, kterou ohledně bytu obec uzavírala s nezletilým vnukem žalobce. Text smlouvy připravila obec, stejně jako návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, navíc smlouva, včetně ujednání o zřízení věcného břemene byla schválena opatrovnickým soudem. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudku ze dne 27. 9. 2022 č. j. 22 Cdo 205/2022-321, usnesení ze dne 30. 11. 2016 sp. zn. 22 Cdo 1539/2016, rozsudku ze dne 7. 5. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, rozsudku ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 22 Cdo 2941/2000) „při hodnocení dobré víry je vždy třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří.“ Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že za popsaných okolností žalobce jako právní laik neměl pochybnosti, že mu právo užívat byt náleží. To, že se žalobce nepřesvědčil, že věcné břemeno není zapsáno v katastru nemovitostí, v daném případě není neopatrností, ale důvěrou ve správnost postupu obce a opatrovnického soudu. Totéž platí i co do námitky nutnosti uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene se všemi spoluvlastníky. Jestliže si tuto okolnost neuvědomila obec, která smlouvu připravovala, ani opatrovnický soud, který ji schvaloval, těžko to lze spravedlivě požadovat po žalobci.

18. Dle názoru odvolacího soudu došlo k vydržení vlastnického práva podle ustanovení obč. zák. shora. I kdyby námitky žalované 4 k tomuto vydržení byly důvodné, bylo by namístě žalobě vyhovět, neboť v tom případě by bylo nutno zkoumat, zda nedošlo k naplnění podmínek mimořádného vydržení dle § 1095 o. z. Ve shodě s okresním soudem má odvolací soud za to, že podmínky mimořádného vydržení byly jednoznačně splněny. Ostatně žalovaná 4 k mimořádnému vydržení neuvádí žádné konkrétní námitky. Žalobce se chopil držby práva již v roce , rok, a toto právo až ke dni , datum, nerušeně vykonával, aniž by bylo kýmkoliv zpochybňováno. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, ve věci sp. zn. , spisová značka, „podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (§992 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten se ujal držby v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá.“ Žalobce měl být spolu s manželkou kupujícím předmětného bytu, který dříve užívali jako nájemci a následně se rozhodli, že koupi bytu přenechají svému tehdy nezletilému vnukovi (manželka žalobce na koupi bytu poskytla i finanční prostředky) s tím, že budou mít v bytě právo doživotního užívání. Žalobce se rozhodně držby ujal v přesvědčení, že nepůsobí nikomu újmu, a nepoctivý úmysl na jeho straně nebyl dán.

19. Pokud se týká rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně, okresní soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení ve věci úspěšnému žalobci proti žalované 4, která jediná žalobě odporovala. Žalobce se před podáním žaloby pokoušel řešit věc mimosoudně tak, aby služebnost byla do katastru nemovitostí zapsána na základě souhlasného prohlášení účastníků. V tomto směru vyzval i žalovanou 4 předžalobní výzvou. Jestliže se žalovaná 4 rozhodla na výzvu, ve které žalobce výslovně uváděl, že chce předejít sporu, nereflektovat, musela si být vědoma následků sporu, včetně povinnosti hradit v případě neúspěchu náklady řízení. Sama skutečnost, že žalovaná 4 vystupuje v řízení jako , funkce, a je z tohoto důvodu osvobozena od soudních poplatků, není důvodem pro aplikaci § 150 o. s. ř. Při rozhodování, zda aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř., je třeba vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno uvážit dopady do majetkových poměrů oprávněného. Žalobce je starobní důchodce a hrazení nákladů řízení je pro něj nepochybně značnou zátěží. Odvolací soud má za to, že ve věci nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by ve věci úspěšnému žalobci neměla být přiznána náhrada nákladů řízení. Okresní soud správně určil, že odměna za 1 úkon právní pomoci činí dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.) 3 100 Kč. Správně byla přiznána odměna a paušální náhrada za 4 úkony právní pomoci, celkem ve výši , částka, (, částka, + , částka, x , částka, ), DPH ve výši , částka, a náhrada za zaplacený soudní poplatek , částka, , tj. celkem, Anonymizováno, , částka, . Okresní soud nepochybil ani při stanovení platebního místa (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) a lhůty splatnosti (§ 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.).

20. Rozsudek okresního soudu je tedy věcně správný ve všech výrocích, a odvolací soud jej proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný, proto mu přísluší náhrada nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení. V jeho průběhu byly učiněny 2 úkony právní pomoci (1. písemné vyjádření k odvolání, 2. účast u jednání odvolacího soudu , datum, ), proto odměna včetně paušální náhrady činí , částka, . Dále hradil žalobce jízdné právního zástupce k jednání odvolacího soudu, když bylo ujeto , hodnota, km vozidlem o průměrné spotřebě dle technického průkazu (na č. l. 75) 7,1 litru benzinu na 100 km, v ceně dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši 38,20 Kč za litr. Náklady na pohonné hmoty tak činí , částka, . Paušální náhrada 5,60 Kč za 1 km dle § 157 odst. 4 zákoníku práce (ve spojení s § 13 odst. 5 a. t. a vyhláškou č. 398/2023 Sb.) činí , částka, . Žalobce na jízdném celkově po zaokrouhlení vynaložil částku , částka, . Dále mu přísluší dle § 14 a. t. náhrada za ztrátu času advokáta stráveného cestou za , hodnota, po 100 Kč, tj. , částka, . Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka , částka, (, částka, + , částka, + , částka, Kč). Daň činí , částka, . Žalované 4, která podala neúspěšné odvolání, proto byla uložena povinnost nahradit žalobci ve lhůtě dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. náklady odvolacího řízení ve výši , částka, , které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. Žalovaní 1, 2 a 3 byli v odvolacím řízení nečinní, proto bylo rozhodnuto, že žalobce a žalovaní č. 1, 2 a 3 nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.