19 CO 186/2022

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jana Fifky ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: právnická osoba , IČO sídlem adresa , PSČ obec a číslo o zaplacení 114 786 Kč s příslušenstvím k odvolání všech účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 24. března 2022 č. j. 15 C 147/2020-76 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 22. dubna 2022 č. j. 15 C 147/2020-81

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje v části výroku I, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 914 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně od 31. 5. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Ve zbývající části výroku I se rozsudek okresního soudu mění tak, že žaloba o zaplacení 76 842 Kč s úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně od 31. 5. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě soudní poplatek ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení před okresním soudem částku 617 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 104 756 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 31. 5. 2020 do zaplacení (výrok I). Řízení o zaplacení částky 1 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 31. 5. 2020 do zaplacení zastavil (výrok II). Žalobu o zaplacení částky 8 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 31. 5. 2020 do zaplacení zamítl (výrok III). Žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě soudní poplatek ve výši 5 238 Kč (výrok IV). Žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 40 024 Kč k rukám jejího zástupce (výrok V). Znalci [titul] [jméno] [příjmení], [titul], přiznal znalečné 2 537,04 Kč a žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného současně uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit České republice – Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě na nákladech řízení částku 2 080,40 Kč (výroky VI a VII doplňujícího usnesení).

2. Okresní soud takto rozhodl o nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy v podobě bolestného a majetkové újmy, jež jí vznikly v příčinné souvislosti s úrazem, který utrpěla dne 10. 1. 2019 na chodníku před poliklinikou v ulici [ulice] v [obec] po předchozím slovním konfliktu se žalovaným. Žalobkyně předložila znalecký posudek znalce pro obor zdravotnictví, odvětví odškodňování nemateriálních újem na zdraví, který kvantifikoval bolestné 540 body. Při hodnotě bodu 318,85 Kč činí výše bolestného 172 179 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě bolestného 172 179 Kč, hotových výdajů spojených s jejím léčením ve výši 1 031 Kč a znalečného ve výši 5 830 Kč, celkem 179 039,78 Kč. Žalovaný odkázal žalobkyni na [právnická osoba] (dále též jako „pojišťovna“), která však neuznala složky bolestného ve výši 180 bodů a celkovou jí uznanou částku dále krátila o 50 % s tvrzením o spoluzavinění žalobkyně na vzniklém úrazu, takže žalobkyni vyplatila pouze 59 229 Kč. Podle žalobkyně však bylo příčinou škodné události pouze jednání žalovaného. V závěru řízení vzala žalobkyně žalobu ohledně částky 1 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení zpět a současně navrhla, aby soud připustil změnu žaloby tak, že se nově domáhala zaplacení částky 113 206 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 31. 5. 2020 do zaplacení. Okresní soud změnu žaloby připustil a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil (výrok II).

3. Žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně (dále též jen „pojišťovna“) navrhli zamítnutí žaloby s odůvodněním, že k úrazu žalobkyně došlo po vzájemném konfliktu se žalovaným, přičemž míra spoluzavinění žalobkyně je 50 % a v tomto rozsahu jí bylo plněno pojišťovnou. Pojišťovna dále rozporovala hodnocení bolestného za intubaci a anestezii – otřes mozku S0600 jako anestezie při výkonu, žilní kanyla S552, cizí těleso v průdušnici T173 a cizí těleso v močovém měchýři T1910. Ze zdravotní dokumentace žalobkyně podle ní nevyplynulo, že by v jejím případě potíže v souvislosti s anestezií a intubací nastaly a žalobkyně v souvislosti s nimi pociťovala bolest. Pokud se jedná o spoluzavinění žalobkyně, jednání žalovaného bylo reakcí na její předchozí chování, když zaparkovala na místě, kde to nebylo dovoleno a kde žalovaný prováděl údržbu chodníku. Po následné slovní rozepři, kdy chtěl žalovaný volat policii, se žalobkyně pokusila sebrat mu telefon, aby tomu zabránila. Žalovaný neměl v úmyslu žalobkyni ublížit, pouze se jejímu jednání bránil odstrčením, po kterém žalobkyně upadla a způsobila si předmětné zranění.

4. Okresní soud provedeným dokazováním zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný uznán vinným, že „dne 10. 1. 2019 kolem 11:29 hod. na chodníku před dětským oddělením místní polikliniky v ulici [ulice] v [obec] po předchozím slovním konfliktu s poškozenou [jméno] [příjmení], které obžalovaný vyčítal, že nesprávně zaparkovala na chodníku a znemožnila mu tak částečně odklidit sníh z chodníku, zareagoval na jednání poškozené, která se mu snažila zabránit, aby z mobilního telefonu přivolal na místo policejní hlídku, tak, že poškozenou na kluzkém zasněženém povrchu odstrčil, což vedlo k pádu poškozené na levý bok, při němž poškozená utrpěla zlomeninu krčku levé stehenní kosti s posunem úlomků, což si vyžádalo dne 10. 1. 2019 v [nemocnice] operační zákrok spočívající v implantaci umělé náhrady levého kyčelního kloubu, hospitalizaci do 28. 2. 2019 a další domácí léčení výrazně přesahující dobu šesti týdnů s nutností dodržování klidového režimu, chůzí jen za pomocí francouzských holí a zásadním omezením zatěžování zraněné nohy, tedy jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví, čímž spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku“. Z důkazu kamerovým záznamem okresní soud zjistil, že žalobkyně zaparkovala na chodníku. Žalovaný na něm odklízel sníh, přičemž žalobkyní zaparkovaný automobil mu bránil odklidit sníh zcela. Viděl, resp. mohl vidět přicházet žalobkyni k autu chůzí odpovídající jejímu věku. Po návratu žalobkyně k autu se začal dohadovat nejprve se spolujezdcem žalobkyně a poté i s žalobkyní. Výrazně gestikuloval, opakovaně otevíral dveře auta v místě řidiče, kde seděla žalobkyně, byl neodbytný. Situace vyeskalovala tím, že do žalobkyně na zasněženém povrchu velmi hrubě strčil poté, co mu vracela hrablo na odklízení sněhu a udělala vůči němu pravou rukou určitý pohyb. Žalobkyně uklouzla, spadla na zem, žalovaný jí pomáhal vstát, opřel ji o auto a žalobkyně neschopná udržet se ve stoje upadla znovu. Znaleckým posudkem znalce pro obor zdravotnictví, odvětví odškodňování nemateriálních újem na zdraví [titul] [jméno] [příjmení], [titul], byla stanovena výše bolestného vzniklého žalobkyni v souvislosti se zraněním utrpěným 10. 1. 2019, znalec byl rovněž vyslechnut při jednání. Každý bolestivý stav, který vznikl v příčinné souvislosti se škodnou událostí, hodnotil samostatně a jednotlivé bolestivé stavy přiřazoval k odpovídajícím položkám s uvedenými bodovými hodnotami v části B Metodiky k náhradě nemajetkových újem na zdraví (dále jen „Metodika“), přičemž výsledný součet bodových hodnot byl vynásoben částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu (jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené na počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok / vznikla bolest). Tam, kde chyběla v přehledu bolesti pro některý typ poškození výslovná položka, byla použita položka, která se svou povahou a závažností nejvíce blížila příslušnému poškození. Znalec klasifikoval poškození zdraví a určil počet bodů dále uvedeným způsobem: 1) zlomenina krčku stehenní kosti nezaklíněná (kód S72010) počtem bodů 180; 2) rána kyčle hluboká pronikající ke kosti 16 cm à 5 bodů (kód S7102) počtem 90, resp. při jednání opravil početní chybu, kdy správný počet bodů měl být 80; 3) zlomenina kosti stydké 2 raménka (S3250) 2 x 40 bodů, tj. počtem bodů 80, 4) podvrtnutí a natažení sternoklavikulárního kloubu počtem bodů 10; 5) celková anestezie náhradní diagnózou otřes mozku lehký (S0600) počtem bodů 20; dle znalce se jedná o stav bezvědomí, který se projevuje stejně jako otřes mozku. I potíže, které jsou s otřesem mozku spojovány, jsou spojovány i s celkovou anestezií – bolest hlavy, nevolnost, někdy zvracení; 6) cizí těleso v průdušnici – orotracheální intubace (T173) počtem bodů 100; dle znalce není sliznice v průdušnici uzpůsobena na zavedení rourky; nedochází sice k poranění sliznice, úst či hrtanu, ale dochází k reflektorickému zpomalování srdečního rytmu. Někdy dochází k poranění hlasivek, pacienti chraptí a bolí je v krku. Jelikož ne každý operační výkon krčku je doprovázen anestezií, nelze tuto bolest zahrnout do položky zlomenina krčku. Pacientům se před anestezií dostává poučení, kdy jsou upozorňováni na možné komplikace včetně úmrtí. S anestezií může být spojena bolest v širším slova smyslu (nejen fyzická, ale i psychická); 7) poranění povrchní žíly předloktí – periferní kanyla (S552) 2 x 10 bodů, tj. počtem bodů 20; znalec v rámci svého výslechu doplnil, že byly zavedeny dvě periferní kanyly do povrchových žil horních končetin při léčení a podávání analgetik infuzí. Jedná se o bolest v širším slova smyslu, kdy kanyla je v žíle několik dní (v daném případě byla jedna kanyla zavedena 10. 1. a vyjmuta 12. 1., druhá kanyla byla zavedena po operaci a ponechána tři dny), pacienti pociťují chlad paže, kanyla způsobuje nemožnost pohybu ve velkém rozsahu, pacienti nemohou ohnout loket a činí jim potíže při hygieně; 8) cizí těleso v močovém měchýři – močový katetr (T1910) počtem bodů 40; znalec doplnil, že se zaváděním, nošením a vyjímáním močového katetru jsou spojeny nepříjemné pocity, často je spojen s infekcí močových cest i při dodržení veškerých pravidel. Znalec dále vypověděl, že nebyl schopen zjistit, zda i žalobkyně měla popisované pocity, neboť dekurzy v dokumentaci byly nečitelné a mnohdy se (s výjimkou zvracení po anestezii) do dokumentace nezaznamenávají. Znalec při hodnotě jednoho bodu 318,85 při bolesti vzniklé v roce 2019 určil výši bolestného za 540 bodů částkou 172 179 Kč. Dále byla vyslechnuta žalobkyně, která vypověděla, že vezla kamaráda na rentgen. Najela mezi auta, ale všimla si značky pro sanitu, proto vycouvala a nechala auto na kraji chodníku. Po návratu ze zdravotního střediska si sedli do auta, poté přišel žalovaný s tím, aby odklidila sníh. Otevřel dveře, a když je takto otevřel potřetí, řekla, že zavolá policii. S tím souhlasil, avšak nechtěla čekat, proto vzala hrablo, zajela s ním pod auto; žalovaný pravou rukou vyndával telefon, dávala mu hrablo a on do ní levou rukou strčil a řekl, aby mu nebrala telefon (toho se však ani nedotkla). Upadla a řekla, že se nepostaví. Byla opřená, neudržela se a svalila se znovu. Žalovaný ji posadil na práh auta a řekl jí, aby jela. Řekla mu, že to nejde a žalovaný došel do střediska pro invalidní vozík. Tam ji nemohli zrentgenovat, protože nemohla stát. Do večera pak v nemocnici čekala na operaci, při níž měla celkovou anestezii. Před uvedením do anestezie udělovala s anestezií souhlas, měla velké bolesti. Potíže po intubaci přičítala celkovému stavu. Patrně v narkóze jí byla zavedena cévka, nemohla chodit na toaletu. Močový katetr měla zaveden čtyři týdny, bylo to pro ni ponižující. Po čtrnácti dnech po zavedení jí ho měnili. Sestry jí pomáhaly s hygienou – dávaly ji na takový nočník, dvě ji držely a třetí pomáhala s hygienou. Chodila pomocí chodítka. Týden po úrazu ji dali na LDN, kde byla do konce února. Na LDN ji bolela operovaná noha, hýždě na pravé straně, rameno (při zvedání si musela pomáhat druhou rukou). Po pěti týdnech absolvovala další vyšetření, kde bylo zjištěno, že měla další dvě zlomeniny. Až koncem února se dokázala postavit.

5. Okresní soud vzal dále za prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce uplatnila vůči vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného dopisem ze dne 18. 6. 2020 bolestné dle znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], [titul], náhradu hotových výdajů za zdravotní pomůcky a masti v částce 1 031 Kč, znalečné uhrazené [titul] [příjmení], [titul], ve výši 5 829,78 Kč a náklady právního zastoupení. Dopisem ze dne 3. 7. 2020 informovala pojišťovna žalobkyni, že výše pojistného plnění vyplaceného žalobkyni v souvislosti s předmětnou pojistnou událostí bude činit 59 229 Kč představující polovinu částky bolestného 111 598 Kč, nákladů spojených s péčí o zdraví 1 031 Kč, znalečného 5 830 Kč s tím, že náhrada škody vytrpěné bolesti byla stanovena na základě předložených lékařských zpráv a znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno]. Neuznala hodnocení bolestného ve výši 180 bodů za celkovou anestezii, orotracheální intubaci, zavedení periferní kanyly a močového katetru. Dále informovala žalobkyni o výplatě nákladů jejího právního zastoupení v jí požadované výši. Dopisem ze dne 24. 8. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě částky 119 810,78 Kč představující neuhrazenou část bolestného, nákladů spojených s léčením a znalečného, poté byla podána žaloba.

6. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud aplikoval nejprve § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Odpovědnost žalovaného za újmu žalobkyně na zdraví vzal za prokázanou rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], jehož výrok o vině a trestu je pro soud ve smyslu § 159a odst. 3 o. s. ř. závazný. Příčinná souvislost mezi zaviněným protiprávním jednáním žalovaného, za něž byl pravomocně odsouzen, a vznikem újmy na zdraví žalobkyně byla rovněž nepochybná.

7. Ve vztahu k rozsahu peněžité náhrady náležející žalobkyni (§ 2958, § 2960 o. z.) mezi účastníky nebylo sporné, že je nutné žalobkyni v souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného (odhlédne-li se od tvrzeného zavinění žalobkyně) odčinit vytrpěnou bolest za zlomeninu krčku stehenní kosti, ránu v kyčli, zlomeninu dvou ramének stydké kosti, podvrtnutí a natažení sternoklavikulárního kloubu, a to v rozsahu stanoveném bodovým ohodnocením 350 body při hodnotě bodu 318,85 Kč, nahradit náklady za zdravotní pomůcky a masti a nahradit náklady znalečného. Pojišťovnou byla žalobkyni plněna částka 59 229 Kč, z níž částka 55 799 Kč připadla na bolestné, částka 516 Kč na náklady spojené s péčí o zdraví a částka 2 915 Kč na znalečné s tím, že byla zohledněna spoluvina žalobkyně v rozsahu 50 %. Sporné bylo, zda je namístě provádět samostatně odškodnění zásahů spočívajících v provedené anestezii, orotracheální intubaci, zavedení dvou periferních kanyl a zavedení močového katetru. Okresní soud dospěl k závěru, že i odškodnění bolesti za tyto zásahy do sféry žalobkyně je zcela na místě, když je žalobkyně vytrpěla v souvislosti s bolestmi, jejichž odškodnění bylo žalovanou stranou uznáno. S těmito zásahy muselo být z jejich povahy spojeno minimálně určité nepohodlí žalobkyně (zavedení kanyl a močového katetru ji samy o sobě omezovaly v hybnosti). Žalobkyně tyto bolesti subjektivně vnímala v rámci celkově špatného zdravotního stavu. S anestezií souhlasila, neboť měla velké bolesti. Zavedení močového katetru bylo pro ni ponižující, měla ho po dobu čtyř týdnů, při hygieně potřebovala dopomoc. Ztrátu sebeobslužnosti přirozeně vnímala úkorně. Všechny žalovanou stranou sporované položky jsou uvedeny v přehledu bolesti Metodiky s výjimkou celkové anestezie. U posledně uvedené bolesti byla použita náhradní diagnóza z důvodu, který znalec přesvědčivě vyložil. Ve vztahu k výši peněžité náhrady za vytrpěnou bolest proto dospěl okresní soud k závěru, že částka bolestného vyčíslená znaleckým posudkem, resp. po korekci z důvodu početní chyby, odpovídá žalobkyní vytrpěné bolesti, když i ohodnocení dalších (sporných) položek bolesti bylo provedeno důvodně a v souladu s Metodikou.

8. Ohledně obrany žalovaného, že na vzniku svojí újmy se podílí i žalobkyně (§ 2918 o. z.), okresní soud po vyhodnocení kamerového záznamu a s ohledem na výrokovou část rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] uzavřel, že žalobkyni lze přičíst zavinění na vzniku škody, avšak pouze v rozsahu 5 %, a to nikoliv z důvodu, že nesprávně zaparkovala na chodníku. Z kamerového záznamu je zjevné, že iniciátorem sporu byl žalovaný, který byl vůči žalobkyni velmi neodbytný, vstupoval do její osobní sféry (opakovaně otevíral dveře auta v místě řidiče, kde žalobkyně seděla). Následně situace vyeskalovala tím, že do žalobkyně velmi hrubě strčil poté, co mu vracela hrablo na odklízení sněhu a udělala vůči němu pohyb pravou rukou. V této okolnosti (s přihlédnutím k popisu skutku, za nějž byl žalovaný v trestním řízení pravomocně odsouzen) okresní soud spatřoval spoluzavinění žalobkyně, kdy žalovaný na zmíněný pohyb zareagoval jejím důrazným odstrčením, a tím jí způsobil zranění a popsané bolesti. Ustanovení § 2904 o. z. nebylo možno aplikovat, neboť újma žalobkyni rozhodně nebyla způsobena náhodou.

9. Okresní soud proto žalobě vyhověl co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 104 756 Kč vycházeje ze stanovení výše bolestného znaleckým posudkem částkou 168 990,50 Kč (172 179 Kč – 3 188,50 Kč za 10 chybně ohodnocených bodů za bolest rány kyčle po 318,85 Kč), kterou snížil o 5 % (spoluzavinění žalobkyně) při zohlednění plnění pojišťovny na bolestné ve výši 55 799 Kč a 5 % z částky 15 Kč jako neuhrazené náklady spojené s péčí o zdraví žalobkyně (při vázanosti výší žalobního žádání po připuštěné změně žaloby).

10. O povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Jeho výši okresní soud stanovil dle položky 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků vycházeje z přiznané částky 104 756 Kč.

11. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 91 %, žalovaný z 9 %, tedy čistý úspěch žalobkyně je 82 %. Součet jejich jednotlivých položek činí 48 809,88 Kč x 0,82 = 40 024 Kč. Doplnění skutkových tvrzení žalobkyně z 1. 12. 2020 soud nehonoroval, neboť měly být již obsaženy v podané žalobě. O povinnosti žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem na straně žalovaného bylo rozhodnuto s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu.

12. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání všichni účastníci řízení, a to žalovaný a vedlejší účastník na jeho straně ve věci samé vyjma výroků II a III, žalobkyně podala odvolání proti nákladovému výroku V.

13. Žalovaný a vedlejší účastník shodně namítali, že není akceptovatelný závěr soudu o možnosti ohodnotit z hlediska bolesti celkovou anestezii pomocí náhradních diagnóz otřes mozku S0600, žilní kanyla S552, cizí těleso v průdušnici T173 a cizí těleso v močovém měchýři T1910. Namítali, že intubace jako taková žádnou svoji položku v bodovém ohodnocení nemá, a pokud byly znalcem zmiňovány obtíže a rizika, která v souvislosti s anestezií mohou nastat, v případě žalobkyně žádná taková rizika nenastala a jako bolest nelze hodnotit pouhou hypotetickou možnost. Položka T173 je kód pro přítomnost tělesa zabodnutého či jinak uvízlého v průdušnici, a nikoli při přiložené trubici při umělé plicní ventilaci, která většinou nezpůsobí žádné trauma. Obdobně i diagnózu cizí těleso v močovém měchýři nelze považovat za stejnou bolest jako zavedení močového katetru jen proto, že jde v obou případech o cizí tělesa. Všechny žalovanou stranou rozporované položky jsou podle odvolatelů řádnou a zcela běžnou součástí základních položek a hodnocení základních diagnóz, tzn. jsou součástí léčení primárních zranění poškozeného, které nelze hodnotit zvlášť a samostatně je odškodňovat. Současně nešlo o nestandardní, neobvyklé ani výjimečně bolestivé lékařské výkony, nedošlo ani ke komplikacím či jiným poškozením, a byly tak zahrnuty v hodnocení bolestí spojených s primárními zraněními. Taktéž lze očekávat, že v hlubokém bezvědomí při operačním zákroku žalobkyně nevnímala ani zavedení, ani přítomnost znalcem zmiňovaných a analogicky ohodnocených nástrojů jako bolest. Přirovnání použití anestezie k otřesu mozku taktéž není adekvátní, neboť byť anestezie představuje určitou zátěž, jako je případná bolest hlavy, zvracení či jiné nepohodlí, je s tímto počítáno v ohodnocení bolestí spojených s operací. Pokud by se měly tyto úkony hodnotit samostatně, bez ohledu na primární poškození, vedlo by to k absurdnímu závěru, že každý průnik lékařského nástroje do těla pacienta by bylo třeba samostatně odškodňovat. Odvolatelé dále nesouhlasili se závěrem soudu prvního stupně o podílu žalobkyně na vzniku její újmy na zdraví pouze v rozsahu 5 %. Z kamerového záznamu i z výpovědí samotných účastníků totiž vyplynulo spoluzavinění žalobkyně v podstatně větší míře. Spoluzavinění žalobkyně nelze spatřovat pouze v tom, že udělala pohyb rukou směrem k žalovanému a ten na něj zareagoval důrazným odstrčením, ale je třeba přihlédnout ke všem souvisejícím okolnostem. Pokud žalobkyně zaparkovala bez ohledu na dopravní značení tak, že žalovanému bránila v dokončení odklízení sněhu z chodníku, nelze žalovanému vytýkat, že ji na tuto skutečnost upozorňoval, čímž vyvolal předmětný verbální konflikt. Žalobkyně žalovanému svým jednáním i přes jeho upozornění bránila již tím, že na daném místě dále parkovala, a konflikt eskalovala i ona sama, neboť z videozáznamu celé situace vyplynulo, že jako první do žalovaného strčila žalobkyně, což soud prvního stupně zcela pominul. Že nespadl jako první žalovaný, bylo za daného počasí a stavu komunikace jen dílem náhody. Odvolatelé proto mají za to, že se na vzniku škody podíleli oba účastníci prakticky stejnou měrou, a míra spoluzavinění žalobkyně by tedy měla být 50 %. V tomto rozsahu již byla žalobkyně odškodněna, proto nechť je rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žalobou uplatněný nárok zamítá.

14. Žalobkyně podala odvolání do nákladového výroku V rozsudku. Namítala, že soudem zvolený postup, podle něhož k náhradě nákladů řízení žalobkyně zavázal žalovaného a vedlejšího účastníka solidárně, nemá oporu v zákoně ani v komentářové literatuře. Podle žalobkyně odporuje logice věci, aby v případě neúspěchu byl neúspěšný účastník povinen k náhradě nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi, který úspěšného účastníka v řízení podporuje, zatímco v opačném případě by vedlejší účastník samostatnou povinnost k náhradě nákladů řízení neměl. Žalobkyně dále nesouhlasila s nepřiznáním odměny za úkon spočívající v doplnění žalobních tvrzení, když posouzení rozsahu skutkových tvrzení v žalobě je do značné míry subjektivní a podle žalobkyně žaloba splňovala požadavky uvedené v § 79 odst. 1 o. s. ř. od počátku. Žalobkyně navrhla změnu výroku V rozsudku tak, že jí bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení i za tento úkon a že k náhradě odměny jejího zástupce budou zavázáni žalovaný a vedlejší účastník každý samostatně po jejím snížení o 20 %, ostatní náklady nechť jsou rozděleny a každý z nich nechť je zavázán k náhradě jejich poloviny.

15. Všechna odvolání byla podána včas osobami k nim oprávněnými (§ 201, § 204 o. s. ř.) a odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka ve věci samé obsahují způsobilé odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř.) Odvolací soud proto při nařízeném jednání přezkoumal odvoláním napadené výroky rozsudku soudu prvního stupně, a to ve věci samé i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.). Poté, co zopakoval důkaz kamerovým záznamem zachycujícím konflikt účastníků, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně opodstatněné.

16. Ve vztahu ke skutkové stránce věci bylo i pro odvolací soud nezbytné seznámit se s obsahem kamerového záznamu, na kterém je zachycen konflikt účastníků, k němuž mezi nimi došlo dne 10. 1. 2019 na parkovišti před budovou Polikliniky v ulici [ulice] v [obec]. Z něho bylo zjištěno, že v 11:00 hodin přijelo k budově červené osobní motorové vozidlo, nejprve zaparkovalo na volném místě na parkovišti, ale po zjištění, že jde o místo vyhrazené pro sanitní vozy, při absenci jiného volného místa vozidlo zaparkovalo na chodníku. Z něho vystoupili žalobkyně ze strany řidiče a muž jako spolujezdec a odešli společně na polikliniku. V 11:26:49 hodin se vrátili k vozidlu, kolem něhož předtím žalovaný odklidil sníh ze zbývajícího chodníku. Přišel k nim, mluvil nejdříve s mužem asi minutu, pak přišel k žalobkyni, která již seděla ve vozidle, a mluvil s ní, žalobkyně poté vystoupila z vozidla, vzala od žalovaného hrablo na sníh a učinila několik pohybů k odklizení sněhu zpod auta, za cca 10 vteřin vrátila hrablo žalovanému, druhou rukou učinila pohyb k němu, žalovaný ji odstrčil a žalobkyně spadla na levý bok, ihned poté ji žalovaný zvedl a opřel o automobil, žalobkyně opět spadla na zem. Jak se současně podává z výpovědi žalobkyně, ta poté, co jí žalovaný opakovaně otevřel dveře a bránil jí tak v odjezdu, řekla, že zavolá policii, s čímž žalovaný souhlasil. Když mu vracela hrablo, vytahoval mobil s tím, že policii zavolá sám. Žalobkyně vůči němu pravou rukou učinila pohyb, který si žalovaný vyložil tak, že mu chce zabránit, aby z mobilního telefonu zavolal na policii, a proto ji odstrčil. Z bodu 12 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] odvolací soud dále zjistil, že žalobkyně jako poškozená u hlavního líčení výslovně uvedla, že jejímu pádu předcházela slova obžalovaného „nesahejte mi na mobil“.

17. Odvolací soud výše popsanou situaci vyhodnotil nikoli jako soud prvního stupně, ale shodně jako trestní soud ve výše odkazovaném rozsudku. Příčinou pádu žalobkyně bylo jednoznačně jednání žalovaného, který ji na kluzkém zasněženém povrchu odstrčil, ovšem toto jednání bylo určitou reakcí na předchozí chování žalobkyně, která se pokusila sáhnout na mobilní telefon, který držel žalovaný v ruce, se záměrem zabránit mu v tom, aby žalovaný na místo zavolal policii. Žalobkyně sama pak v tomto civilním řízení nevyjádřila nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu v trestním řízení převzatým do výrokové části jeho rozsudku, podle něhož žalovaný „zareagoval na jednání poškozené, která se mu snažila zabránit, aby z mobilního telefonu přivolal na místo policejní hlídku, tak, že poškozenou na kluzkém zasněženém povrchu odstrčil, což vedlo k pádu poškozené“, a naopak ho sama cituje v žalobě. Ze strany žalovaného tudíž evidentně nešlo o záměrný cílený fyzický útok, avšak s ohledem na věk žalobkyně a kluzký povrch komunikace byla razance jeho chování nepřiměřená, když po jeho intenzivním odstrčení žalobkyně uklouzla, spadla na záda a při pádu utrpěla zlomeninu krčku levé stehenní kosti. Argumentuje-li však žalovaný tím, že první do něj strčila žalobkyně, takže stejně tak mohl uklouznout i on, razanci těchto vzájemných fyzických kontaktů účastníků nelze srovnávat, neboť žalobkyně měla pouze snahu zamezit žalovanému v telefonickém hovoru, zatímco žalovaný žalobkyni odstrčil s poměrně velkou razancí. Z kamerového záznamu je také zřejmá rozdílná fyzická konstituce obou účastníků, kdy i z pohybů a chůze žalobkyně byl znát její vyšší věk, zatímco u žalobce bylo zřejmé i ze způsobu jeho konfliktu účastníků předcházející fyzické činnosti, že se jedná o osobu mladší než ona (ve skutečnosti je žalobce mladší o 10 let) se spíše sportovní postavou. Pokud se žalovaný dovolává toho, že žalobkyni byla její újma způsobena náhodou spočívající v nepříznivých povětrnostních podmínkách, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně v těchto okolnostech náhodu ve smyslu § 2904 o. z. neshledává. Předně si žalovaný musel, případně měl být nepříznivých povětrnostních podmínek vědom, tím spíše když se po zasněženém namrzlém chodníku předtím delší dobu pohyboval. Navíc by veškerou újmu žalobkyně i v případě, že by se na jejím pádu podílely i nepříznivé povětrnostní podmínky, musel nahradit žalovaný, neboť byl tím, kdo dal ze své viny k uklouznutí žalobkyně podnět. Mezi účastníky pak od počátku řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný jednal protiprávně. Byť evidentně nechtěl způsobit žalobkyni zranění, svojí nepřiměřenou fyzickou reakcí na počínání žalobkyně porušil prevenční povinnost stanovenou v § 2900 o. z., podle něhož je každý povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného.

18. S ohledem na své shora popsané skutkové závěry je odvolací soud přesvědčen, že zavinění žalobkyně na jí způsobené škodě je v podstatně větším rozsahu, než soudem prvního stupně uvažovaných 5 %. Mezi okolnosti, které se přičítají poškozenému ve smyslu § 2918 o. z., je totiž třeba podřadit všechny okolnosti v celé sféře poškozeného, za kterou zodpovídá. Nelze proto pominout ani soudem prvního stupně nezohledněnou okolnost, pro kterou ke konfliktu mezi účastníky vlastně došlo, přičemž touto okolností bylo nesprávné zaparkování žalobkyně na chodníku před poliklinikou. Žalobkyně tímto svým jednáním vědomě porušila právní povinnost, přičemž k jejímu pohybu vůči žalovanému, na který žalovaný reagoval jejím nepřiměřeně razantním odstrčením, došlo právě s cílem zabránit žalovanému v přivolání policie za účelem řešení dopravního přestupku žalobkyně. Na druhou stranu však nelze jednání žalobkyně vyložit tak, že se na vzniku škody, která jí byla způsobena zraněním po pádu, podílela v rozsahu 50 %, neboť přímou příčinou jejího zranění byl nepřiměřený fyzický zásah žalovaného vůči její tělesné integritě. Odvolací soud pak po důkladném zvážení všech shora popsaných okolností věci považuje spoluzavinění žalobkyně v rozsahu 25 %. Odvolací námitka žalované strany v tomto směru tedy byla shledána částečně důvodnou.

19. Odvolací soud se dále na rozdíl od soudu prvního stupně zcela ztotožňuje s názorem žalovaného a vedlejšího účastníka, že zranění žalobkyně ohodnocená znalcem, jejichž zahrnutí pod položky bolestného rozporují, nelze znalcem stanoveným způsobem ohodnotit. Konkrétně se jedná o položku intubace anestezie při výkonu, kterou znalec podřadil pod diagnózu S0600 otřes mozku a ohodnotil ji 20 body, zavedení žilní kanyly v souvislosti s anestezií zařazené znalcem pod položku S552 a ohodnocené 2x na 10 bodů, dále cizí těleso v průdušnici zařazené pod položku T173 a ohodnocené na 100 bodů a konečně cizí těleso v močovém měchýři zahrnuté pod diagnózu T1910 a ohodnocené 40 body. Byť Metodika v bodě VI. Preambule uvádí, že chybí-li v přehledu bolesti pro některý typ poškození výslovná položka, použije se pro účely bodového ohodnocení položka, která se svou povahou a závažností nejvíce blíží příslušnému poškození, odvolací soud po posouzení konkrétních okolností tohoto případu, jak se podávají ze zdravotní dokumentace žalobkyně a na jejím základě vypracovaného znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], [titul], odvolací soud má za to, že v daném případě není aplikace analogických položek na intubaci žalobkyně jako cizí těleso v dutině ústní, hrtanu a průdušnici, aplikaci léčiv do žíly obou horních končetin jako poranění žíly a zavedení katetru jako cizí těleso v močové trubici a močovém měchýři možná, neboť u žádné z nich neplatí, že se jedná o položku, která se svou povahou a závažností nejvíce blíží příslušnému poškození. Ze znaleckého posudku zjevně vyplývá, že výše uvedené lékařské úkony byly provedeny žalobkyni hned poté, co byla dne 10. 1. 2019 převezena do nemocnice v [obec], kde se tentýž den podrobila operačnímu zákroku spočívajícímu v implantaci umělé náhrady levého kyčelního kloubu. Z lékařských zpráv se sice podává, že katetr měla žalobkyně zaveden delší dobu, avšak její přesné trvání se z lékařské dokumentace nepodává, a znalec sám vypověděl, že nebyl schopen zjistit, zda žalobkyně měla jí popisované nepříjemné pocity, když navíc ve vztahu k močovému katetru se vyjadřoval tak, že nepříjemné pocity jsou spojeny zejména s jeho zaváděním a vyjímáním. Při operaci pak byla žalobkyně v hlubokém bezvědomí a lze očekávat, že nevnímala ani zavedení, ani přítomnost těchto nástrojů v těle jako bolest, a že současně po celou dobu pobytu v nemocnici, zejména v době, kdy byly uvedené nástroje zavedeny, byla pod sedativy, které bránily vnímání daleko intenzivnější bolesti, kdy zjevně bolesti z primárního poškození musely zcela bolesti ze zavedení těchto nástrojů zastínit. Takovéto bolesti opravdu nemohou být analogické situaci, kdy při plném vědomí se poškozenému dostane cizí předmět do hrtanu či průdušnice nebo do močového měchýře a v daném ohodnocení bolesti je vynětí těchto předmětů a následné bolesti při hojení. Stejně tak, kdy dojde při úrazu k poranění žíly či tepny, je to třeba chirurgicky ošetřit, lze očekávat případnou krevní ztrátu a hojení takové rány trvá rozhodně déle a jinak, než hojení místa, kam byla zavedena kanyla či infuze, a právě takto vzniklé bolesti a jejich léčba je hodnocena v bolestném, tedy zase jen takovéto obdobné bolesti by mohly být posuzovány analogicky. Přirovnání použití anestezie k otřesu mozku dle odvolacího soudu také není adekvátní. I po anestezii jsou pacientovi podávána sedativa související s bolestivostí operačního výkonu jako takového, a byť toto představuje určitou zátěž, jako je případná bolest hlavy, zvracení či jiné nepohodlí, je s tímto počítáno v ohodnocení bolestí spojených s operací. Pokud by se měly tyto úkony hodnotit samostatně, bez ohledu na primární poškození, museli bychom skutečně uznat argumentaci vedlejšího účastníka o absurdním závěru, že každý průnik lékařského nástroje do těla pacienta při operaci by bylo třeba samostatně odškodňovat. Přitom je to právě charakter primárního poškození a předpokládaný způsob léčení, díky kterému lékaři, kteří spolupracovali při tvorbě pomocné bodové tabulky v metodice k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, subjektivně přiřazovali množství bodů základního bolestného. Odvolací soud se tak zcela ztotožňuje s argumenty žalované strany, že ocenění uvedených úkonů a poskytnutí za ně peněžitého zadostiučinění by podle zásad slušnosti nebylo přiměřené k odčinění žalobkyní vytrpěné bolesti. Bodový součet těchto položek činí 180 bodů, takže při celkovém bodovém ohodnocení znalce 530 bodů (10 bodů z původního bodového ohodnocení 540 bodů odečetl již soud prvního stupně pro chybu, na kterou znalec upozornil při svém výslechu) činí uznatelné bodové ohodnocení bolestného 350 bodů.

20. S ohledem na shora uvedené odvolací soud přistoupil k odpočtu bodů za výše uvedené lékařské úkony a stanovil základní částku přiměřeného bolestného ve vazbě na bodové ohodnocení 350 bodů (530 – 180), jemuž odpovídá bolestné 111 598 Kč (350 x 318,85). Z této částky pojišťovna plnila dobrovolně ještě před zahájením řízení 55 799 Kč. Žalobkyně pak při posledním jednání ve věci samé změnila žalobu tak, že na bolestném žádá po úhradě této částky 113 191 Kč (bolestné odpovídající ohodnocení 530 bodů ve výši 168 990 Kč minus 55 799 Kč) s tím, že celkově požadovala doplatit 113 206 Kč, z čehož rozdíl má být započten na neuhrazenou část náhrady nákladů na péči o zdraví. V rozsahu 1 580 Kč pak vzala žalobu zpět a řízení ohledně této částky bylo výrokem II rozsudku soudu prvního stupně zastaveno, čímž byl původní předmět řízení ve výši 114 786 Kč zcela vyčerpán. Je zřejmé, že žalobkyně se dopustila při součtu částek, které nadále tvoří žalobní nárok, chyby spočívající v nesprávném součtu náhrady bolestného 113 191 Kč a náhrady nákladů péče o zdraví ve výši 515 Kč, když tato částka by správně činila 113 706 Kč, a nikoli 113 206 Kč, odvolací soud je však vázán pravomocným rozhodnutím o zastavení řízení ohledně částky 1 580 Kč. Vzhledem k tomu, že rozsudkem soudu prvního stupně byla z celkově požadované částky 113 206 Kč žaloba pravomocně zamítnuta ohledně částky 8 450 Kč (pětiprocentní spoluúčast žalobkyně ve vztahu k položkám bolestného a nákladů péče o zdraví), předmětem odvolacího řízení se stala pouze částka 104 756 Kč, kterou tvořila částka 104 742 Kč jako 95 % bolestného uznaného soudem prvního stupně a 14 Kč zbývající na náklady péče o zdraví. Odvolací soud již výše konstatoval, že spoluzavinění žalobkyně na její vzniklé materiální i nemateriální újmě shledává v rozsahu 25 %. Na náhradě bolestného tak žalobkyni z jeho celkové výše 111 598 Kč po odečtení její spoluúčasti v rozsahu 25 % náleží 83 699 Kč. Po zohlednění již vyplacených 55 799 Kč tedy zbývá žalobkyni na náhradu bolestného doplatit 27 900 Kč Náklady péče o zdraví činily u žalobkyně 1 031 Kč, z čehož jí vedlejší účastník plnil pouze 516 Kč, a proto není třeba částku 14 Kč přiznanou soudem prvního stupně na tuto položku jakkoli krátit. Žalovaný je proto povinen žalobkyni doplatit celkovou částku 27 914 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení od data stanoveného již soudem prvního stupně, když žalobkyně v odvolacím řízení dodatečně doložila, že žalovaného skutečně vyzvala k plnění již dopisem z 5. 5. 2020 se lhůtou splatnosti do 30. 5. 2020.

21. Se zřetelem k výše uvedenému byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen pouze v části výroku I, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 914 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 31. 5. 2020 do zaplacení (výrok I). Ve zbývající části odvolacímu soudu nezbylo než rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žaloba o zaplacení 76 842 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta (výrok II).

22. Vzhledem k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud rozhodl znovu o nákladech řízení před ním současně s rozhodnutím o nákladech odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že míru úspěchu každého z účastníků uvažovanou v § 142 odst. 2 o. s. ř. nelze procentuálně spravedlivě stanovit. Poté, co vedlejší účastník ještě před zahájením řízení dobrovolně zaplatil 50 % bolestného, jehož výši považoval za správnou i odvolací soud, se z pohledu úspěchu a neúspěchu co do výše plnění stala žalovaná strana úspěšnějším účastníkem řízení před soudy obou stupňů. Žalovaný uspěl i s obranou, že spoluzavinění žalobkyně na jí vzniklém úrazu a následné majetkové i nemajetkové újmě je vyšší než 5 %, přičemž s touto námitkou uspěl co do poloviny, když tvrdil její zavinění v rozsahu 50 % a odvolací soud je spatřuje v rozsahu 25 %. Na druhou stranu výše bolestného, které bylo stěžejním předmětem sporu, závisela na znaleckém posudku, což by bylo důvodem pro aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. ve prospěch žalobkyně. Všechny tyto argumenty vedly odvolací soud k závěru, že výsledku tohoto řízení nejvíce odpovídá výrok, podle něhož byl úspěch účastníků srovnatelný, a tudíž si každý z nich ponese náklady řízení před soudy obou stupňů ze svého (výrok V).

23. Vzhledem k částečné změně prvoinstančního rozsudku bylo nezbytné znovu rozhodnout o povinnosti k náhradě nákladů řízení státu, které vznikly výplatou znalečného ve výši 2 537,04 Kč. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. musí žalovaný zaplatit poměrnou část těchto nákladů odpovídající jeho neúspěchu v řízení, který porovnáním žalobkyní požadované a jí přiznané částky činí 24,3 %. Proto mu bylo uloženo nahradit náklady řízení státu ve výši 617 Kč (výrok IV).

24. Vzhledem k tomu, že povinnost žalovaného k plnění byla v odvolacím řízení stanovena níže, než jak ji určil soud prvního stupně, odvolací soud mu znovu vyměřil soudní poplatek z návrhu (§ 2 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Předmětem řízení byla náhrada nemajetkové újmy na zdraví, a proto byl soudní poplatek vyměřen podle položky 3 písm. a/ Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč (výrok III).