19 Co 255/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem adresa zastoupen Jméno Zástupce adresa o neopodstatněnost výpovědi z nájmu bytu o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. dubna 2024 č. j. 30 C 218/2023-63

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Výše zmíněným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že výpověď bez výpovědní doby ze dne , datum, z nájemní smlouvy z bytu , hodnota, v domě č. p. , adresa, daná žalovaným žalobci je neopodstatněná (výrok I). Žádnému z účastníků nepřiznal okresní soud právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. Po provedeném dokazování soud prvého stupně dovodil, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu ohledně výše specifikovaného bytu na období od , datum, do , datum, s tím, že dodatkem byl nájem prodloužen do , datum, . Po datu , datum, již nová nájemní smlouva sjednána nebyla. Nájem byl ale celkem třikrát obnoven (§ 2285 o. z.), a to vždy na původní dobu nájmu devíti měsíců, celkem takto bylo postupováno až do , datum, . Z předložených důkazů měl okresní soud za prokázané, že od , datum, do , datum, žalovaný jednoznačně projevil vůli nepokračovat v nájemním vztahu, který zanikl uplynutím doby dne , datum, . Žalobce byl totiž opakovaně vyzván k opuštění bytu, a to jak ve vyjádření k žalobě ze dne , datum, , tak i při jednání okresního soudu dne , datum, ; k obnovení nájmu podle § 2285 o. z. tak v době po , datum, již nedošlo. Vzhledem k tomu, že ke dni rozhodování soudu (, datum, ) již mezi účastníky neexistoval nájemní vztah, dovodil okresní soud v souladu s konstantní judikaturou, že k podání žaloby podle § 2290 o. z. není žalobce aktivně věcně legitimován, a proto žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že úspěšnému žalovanému v souvislosti s tím žádné náklady nevznikly.

3. Proti tomuto rozsudku se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. Namítl, že v době podání žaloby nájemní vztah trval. Nemůže za to, že řízení se protáhlo až do doby, kdy poslední prodloužení uplynulo. Výpověď, která mu byla dána dne , datum, , je fakticky nesprávná, neboť s ním sice bydlely v bytě osoby blízké, avšak nedošlo ke zvýšení počtu osob v bytě oproti předchozímu stavu. Spolunájemci rodinu žalobce lživě osočovali a žalovaný jim dopřával sluchu. Dále žalobce tvrdil, že výpovědní důvod je uveden pouze vágně, výpověď je proto neurčitá. Ze všech uvedených důvodů navrhl žalobce, aby rozsudek okresního soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

4. K odvolání žalobce se žalovaný vyjádřil. Odkázal na správnost rozsudku okresního soudu a poznamenal, že v podání ze dne , datum, je nešťastně vyjádřeno, že se jedná o výpověď; ve skutečnosti šlo o snahu vyjádřit, že žalovaný nemá zájem na pokračování nájemního vztahu se žalobcem a přeje si, aby se žalobce z bytu odstěhoval. Zdůraznil, že nájemní vztah skončil a že žalovanému vzniká škoda, jelikož nemůže byt pronajmout za tržní nájemné. Z těchto důvodů navrhl žalovaný, aby byl rozsudek z jeho správných důvodů potvrzen.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala osoba oprávněná a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to z odvolatelem uplatněných odvolacích důvodů stejně jako i z důvodů, které v odvolání výslovně uvedeny nebyly (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací soud předně odkazuje na správnost závěrů okresního soudu, s nimiž se zcela ztotožňuje. Má za to, že okresní soud ve věci provedl dostatečné dokazování, důkazy řádně zhodnotil a dovodil z nich i správný skutkový stav (§ 120, § 132 a § 153 odst. 1 o. s. ř.). Rovněž jeho závěry právní jsou bezchybné. Odvolací soud proto rozsudek jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, který je rovněž správný (§ 219 o. s. ř.), a pouze s ohledem na odvolací námitky opakuje a dodává následující:

7. Okresní soud správně uzavřel, že žalobce není aktivně legitimován v souzené věci. Je třeba vycházet z toho, že žalobci byla dne , datum, doručena písemnost označená jako výpověď z nájmu předmětného bytu. Stalo se tak ale za situace, kdy nájemní vztah k tomuto bytu byl prodloužen v důsledku tzv. prolongace nájmu ve smyslu § 2285 o. z. na dobu určitou do , datum, . Následně žalovaný vyjádřil nesouhlas s dalším užíváním bytu žalobcem, k další prolongaci tedy nedošlo (jak vysvětlil již okresní soud). Od , datum, , tedy i v okamžiku rozhodování okresního soudu, se proto žalovaný v bytě zdržoval již bez právního důvodu; nebyl nájemcem a dokonce byl opakovaně vyzván k vystěhování z bytu. Jelikož podle ustálené soudní praxe (odvolací soud odkazuje na již okresním soudem zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ) žalobce nájemcem bytu již nebyl, nemůže být aktivně legitimován k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z., neboť tato nemohla nijak zasáhnout do jeho práv. Tento závěr se uplatní i v případě, že výpověď z nájmu bytu sice byla doručena osobě, která v době jejího doručení byla nájemcem bytu, avšak její nájem v mezidobí zanikl (v době od doručení výpovědi do rozhodnutí soudu o žalobě na její neoprávněnost) z jiného důvodu, neboť ani v takovém případě již nemůže nijak nepříznivě zasáhnout do jejího právního postavení. Posledně zmíněná situace právě nastala v daném případě, kdy žalovaný doručil žalobci tuto „výpověď“ v době, kdy ještě s ohledem na ustanovení § 2285 o. z. nájemcem byl, avšak nájem v mezidobí zanikl.

8. Je třeba dodat, že i kdyby žalobci byla přiznána aktivní legitimace k podání zmíněné žaloby, nic by to nezměnilo na faktu, že v mezidobí nájem skončil uplynutím doby (ke dni , datum, ), proto by rozhodování o žalobě bylo nadbytečné. Žalovaný totiž dal žalobci jednoznačně, opakovaně a písemně najevo, že si přeje, aby se žalobce z bytu vystěhoval, a s další prolongací nájmu nesouhlasil. Žalobce se tedy, jak uvedeno výše, od , datum, v bytě zdržuje bez právního důvodu a žalovanému tím vzniká právo na bezdůvodné obohacení spočívající v užívání bytu nikoli nájemcem; žalobce je proto povinen toto bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného žalovanému platit. Nadto, prokázal-li by žalovaný, že by byl schopen byt pronajmout za vyšší nájemné, a jen z toho důvodu, že žalobce byt nevyklidil, mu tyto částky unikají, měl by zřejmě právo i na náhradu škody spočívající v rozdílu mezi žalobcem (případně) placeným bezdůvodným obohacením a výší takového nájemného. V zájmu žalobce je proto byt co nejdříve vyklidit.

9. Odvolací námitky žalobce se míjí s podstatou rozhodnutí okresního soudu. Ten vysvětlil, že žalobce měl k předmětnému bytu sjednáno nájemní právo na dobu určitou do , datum, . Následně byt užíval na základě tzv. prolongace nájemního vztahu ve smyslu § 2285 o. z. (viz vysvětlení výše), kterou se nájemní vztah obnovoval, ale opět jen na dobu určitou, přičemž poslední prolongace trvala do , datum, . Na tom nemohlo nic změnit, že žalovaný doručil žalobci listinu ze dne , datum, označenou jako výpověď z nájmu, jejíž obsah (důvody) žalobce sporuje. Bez ohledu na výpověď skončil žalobci nájem bytu ke dni , datum, (uplynutím doby, nikoliv spornou výpovědí), takže ani posuzování výpovědi nezvrátí fakt, že žalobce nájemce bytu již není a je povinen jej vyklidit.

10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl i v odvolacím řízení plně úspěšný, proto mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů, které mu v souvislosti s tím vznikly a které tvoří: náhrada za dva úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení a účast u jednání odvolacího soudu dle § 9 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 258/2024 Sb., advokátní tarif, dále jen „AT“), 2 x , částka, náhrada hotových výdajů dle § 13 AT a cestovné osobním automobilem , SPZ, k jednání odvolacího soudu a zpět na trase , adresa, a zpět, , hodnota, km při ceně paliva , částka, / 1 l motorové nafty a při průměrné spotřebě dle technického průkazu ve výši , hodnota, /100 km (§ 4 písm. c/ vyhl. č. 475/2024 Sb.), a dále náhradě za použití motorového vozidla dle § 1 písm.b) téže vyhlášky ve výši , částka, za jeden kilometr jízdy. Náhrada za pohonné hmoty tak činí , částka, (, částka, x , hodnota, l x , hodnota, km) a náhrada za použití motorového vozidla , částka, (, částka, x , hodnota, km). Dále byla žalovanému přiznána náhrada za ztrátu času za , hodnota, po , částka, (§ 14 odst. 3 AT). Celkem náklady žalovaného v odvolacím řízení činí , částka, , zaokrouhleno na , částka, .