30 C 218/2023

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro doručení Anonymizováno o neopodstatněnost výpovědi z nájmu bytu

I. Žaloba na určení, že výpověď bez výpovědní doby ze dne 26. 6. 2023 z nájemní smlouvy z bytu č. , hodnota, v domě čp. , Anonymizováno, v , adresa, daná žalovaným žalobci je neopodstatněná, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2023 domáhal určení, že výpověď z nájemní smlouvy k nájmu bytu, kterou od žalovaného jako pronajímatele obdržel, je neopodstatněná. K odůvodnění uvedl, že na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2019 se stal dlouhodobým nájemcem bytu číslo , hodnota, , Anonymizováno, první kategorie o dispozici 3+1 s příslušenstvím v domě čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici ve , Anonymizováno, , adresa, , který je součástí stavební parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v obci a katastrálním území , adresa, , a od té doby byt se svou rodinou užívá. Dne 12. 7. 2023 byla žalobci doručena neplatná výpověď z nájemní smlouvy bez výpovědní doby ze dne 26. 6. 2023. Žalobce na neplatnost výpovědi pronajímatele (žalovaného) upozornil a vyzval jej, aby výpověď vzal zpět, což žalovaný neučinil. Výpověď se formálně opírá o důvod, že s žalobcem v bytě bydlí osoby , jméno FO, a , jméno FO, . Tyto osoby jsou osobami blízkými, protože se jedná o partnera dcery manželky žalobce a jejich dítě. Podle původní nájemní smlouvy se na osoby blízké zákaz ubytování dalších osob v bytě nevztahuje. Na tuto změnu byl žalovaný vícekrát upozorňován, navíc fakticky ani nedošlo ke zvýšení počtu osob v bytě, protože se odstěhovaly dvě dcery manželky žalobce. Odepřením žádosti o aktualizaci nájemní smlouvy vystavil žalovaný rodinu žalobce mimo jiné i komplikacím při uplatňování příspěvku na bydlení. Žalobce označil výpověď za neplatnou i z důvodu ustanovení § 2286 odst. 2 o. z. a z dalších formálních důvodů. Ve skutečnosti byla podle žalobce výpověď podána pro chování dalších nájemníků v domě, které žalovaný odmítal řešit. Ostatní nájemníci kradli elektrickou energii ze společných prostor, nabíjeli si zde elektrokola, provozovali elektrický gril a udírnu, proto během letní dovolené žalobce neúměrně vzrostla spotřeba elektřiny v domě. Spolunájemníci v domě se chovali svévolně a žalovaný ještě přiznával sluchu jejich lstivému osočování rodiny žalobce.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, nárok žalobce na určení neopodstatněnosti výpovědi neuznal. Účastníci uzavřeli dne 1. 4. 2019 nájemní smlouvu na dobu určitou v trvání jednoho roku. Nájemní vztah založený touto smlouvou mezi žalovaným jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem skončil uplynutím doby po automatické prolongaci ke dni 31. 3. 2022. Žalovaný uvedl, že se aktivně nebránil právními prostředky a neusiloval o vyklizení bytu, proto docházelo k obnovování nájemního vztahu. Žalobce hradil nájemné zpravidla s prodlením, neplatil řádně ani včas, některé dluhy pronajímateli písemně uznal. V době nájemního vztahu obdržel žalovaný od ostatních nájemníků žijících v bytovém domě opakované stížnosti na chování žalobce a členů jeho rodiny. Podle žalovaného došlo ke skončení nájmu ke dni 31. 3. 2022, kdy nájemní smlouva byla dvakrát za sebou prodloužena po jednom roce. Žalovaný žalobce písemně vyzval k vystěhování z bytu dne 30. 3. 2022, tuto výzvu žalobce osobně převzal téhož dne. Žalovaný žalobci opakovaně sděloval, že již nemá zájem na pokračování smluvního vztahu. Po skončení nájmu užívá žalobce a s ním spolubydlící osoby byt žalovaného bez právního titulu, tedy neoprávněně. Žalovaný popsal přetrvávající problémy v sousedských vztazích a hromadění stížností dalších nájemníků, což bylo důvodem zaslání listiny ze dne 26. 6. 2023 označené jako „výpověď“ žalobci. Ve skutečnosti se nejednalo o výpověď, byť je takto formálně označena, ale o další výzvu k vyklizení a předání bytu po předchozím zániku nájemního vztahu.

3. Na základě nesporných tvrzení účastníků a z nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2019 má soud za prokázané, že žalovaný jako pronajímatel uzavřel s žalobcem nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo přenechání bytu č. , hodnota, o velikosti 3+1 s příslušenstvím v domě čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici ve , Anonymizováno, , adresa, k užívání nájemci za sjednané nájemné. Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou od 1. 4. 2019 do 31. 3. 2020. Žalobce i po 31. 3. 2020 byt nadále užíval a bydlí v něm dosud.

4. Mezi účastníky je sporné, zda při doručení výpovědi žalobci dne 12. 7. 2023 nájemní vztah k bytu trval či nikoli. Existence nájemního vztahu v okamžiku dání výpovědi, ale i následně až do rozhodnutí soudu o (ne)oprávněnosti výpovědi, je přitom ve sporu zásadní skutečností. V této souvislosti poukazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020 sp. zn. 22 Cdo 680/2020 zmiňující již ustálenou soudní praxi, že k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z. může být aktivně legitimován jen nájemce. Byla-li výpověď doručena osobě, která nájemcem není, nemohla nijak zasáhnout do jejích práv (výpověď není způsobilá ukončit „neexistující vztah“), a již proto musí být žaloba zamítnuta pro nedostatek aktivní legitimace. Tento závěr se uplatní obdobně i v případě, že výpověď z nájmu bytu sice byla doručena osobě, která v době jejího doručení byla nájemcem bytu, avšak její nájem v mezidobí (v době od doručení výpovědi do rozhodnutí soudu o žalobě na její neoprávněnost) zanikl z jiného důvodu, neboť ani v takovém případě již nemůže nijak nepříznivě zasáhnout do jejího právního postavení.

5. Nájemní vztah žalobce k bytu založený nájemní smlouvou ze dne 1. 4. 2019 byl sjednán na dobu určitou do 31. 3. 2020. Účastníci dne 31. 3. 2020 uzavřeli dodatek nájemní smlouvy, který soudu předložil žalobce. Dodatek směřoval ke změně čl. III odst. 1 smlouvy týkající se doby trvání nájmu. V dodatku je ujednáno, že pronajímatel a nájemce smlouvu za stejných podmínek nově prodlužují na dobu do 31. 12. 2020. Prodloužení nájmu do 31. 12. 2020 dodatkem smlouvy bylo posledním platným ujednáním účastníků o pokračování nájemního vztahu žalobce k bytu č. , hodnota, o velikosti 3+1 s příslušenstvím v domě čp. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, ulici ve , Anonymizováno, , adresa, . Ze souhlasných prohlášení žalobce a žalovaného vyplývá, že žádný další dodatek smlouvy z 1. 4. 2019 nebyl uzavřen a po 1. 1. 2021 nebyla sjednána ani nová nájemní smlouva.

6. Žalovaný doložil písemnou výzvu k vystěhování z bytu určenou žalobci ze dne 30. 3. 2022, v níž je uvedeno, že žalovaný nemá zájem na pokračování nájemního vztahu s žalobcem. Písemnost obsahující výzvu k vystěhování žalobce převzal dne 30. 3. 2022, což stvrdil svými podpisem. V dopisu ze dne 2. 2. 2023 žalovaný žalobci vytýká žalobci, že se v bytě v rozporu s nájemní smlouvou zdržují další dvě osoby, že žalobce a osoby bydlící v pronajatém bytě narušují sousedské vztahy, že užívají prostory, které nejsou předmětem nájemní smlouvy a že existuje dluh nájemce za užívání bytu. Žalovaný žalobce požádal, aby popsaný protiprávní stav napravil, jinak žalovaný přistoupí k výpovědi z nájemní smlouvy. Doporučeně odeslaný dopis si žalobce nepřevzal, písemnost s výzvou ke sjednání nápravy se vrátila jako nevyzvednutá dne 10. 3. 2023. Koncem prosince 2023 obdržel žalobce od žalovaného dopis datovaný 18. 12. 2023, v němž je uvedeno, že žalobce ignoruje předchozí výzvy k vystěhování z bytu, nemovitost užívá bez jakéhokoli právního titulu. Žalovaný žalobce opět urgoval předání vyklizeného bytu bez zbytečného odkladu, nejpozději však ke dni 31. 3. 2024. Popsané skutečnosti vyplývají z dopisů žalovaného ze dne 30. 3. 2022, ze dne 2. 2. 2023 a ze dne 18. 12. 2023.

7. Podle § 2285 občanského zákoníku pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

8. Na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 4. 2019 ve znění jejího dodatku z 31. 3. 2020 a na základě zjištění o vyzývání žalobce k vystěhování z bytu dospěl soud k následujícím závěrům:- k zániku nájmu mělo dojít uplynutím doby dne 31. 12. 2020. Protože žalovaný v době od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 písemně nevyzval žalobce k opuštění bytu, platí, že nájem bytu byl znovu ujednán na dobu devíti měsíců od 1. 1. 2021 do 30. 9. 2021,- k zániku nájmu mělo dojít uplynutím doby dne 30. 9. 2021. Protože žalovaný v době od 1. 10. 2021 do 31. 12. 2021 písemně nevyzval žalobce k opuštění bytu, platí, že nájem bytu byl znovu ujednán na dobu devíti měsíců od 1. 10. 2021 do 30. 6. 2022,- k zániku nájmu mělo dojít uplynutím doby dne 30. 6. 2022. Protože žalovaný v době od 1. 7. 2022 do 30. 9. 2022 písemně nevyzval žalobce k opuštění bytu, platí, že nájem bytu byl znovu ujednání na dobu devíti měsíců od 1. 7. 2022 do 31. 3. 2023,- k zániku nájmu mělo dojít uplynutím doby dne 31. 3. 2023. Protože žalovaný v době od 1. 4. 2023 do 30. 6. 2023 písemně nevyzval žalobce k opuštění bytu, platí, že nájem bytu byl znovu ujednání na dobu devíti měsíců od 1. 4. 2023 do 31. 12. 2023.

9. Žalobce v podání doručeném soudu dne 25. 3. 2024 uvedl, že někdy koncem prosince 2023 mu byl doručen dopis žalovaného ze dne 18. 12. 2023. Dopis mimo jiné obsahuje požadavek žalovaného, aby žalobce byt bez zbytečného odkladu vyklidil. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 6. 1. 2024 zdůraznil své dlouhodobé úsilí vystěhovat žalobce z bytu po skončení nájemního vztahu. S tímto záměrem žalovaný opakovaně vyzýval žalobce k vyklizení a předání bytu. Žalobce obdržel písemnost s vyjádřením žalovaného k žalobě dne 19. 1. 2024. Dne 20. 2. 2024 žalovaný před soudem uvedl, že nesouhlasí s tím, aby žalobce s rodinou jeho byt nadále užíval, a že k uzavření dohody o dalším nájemním vztahu s žalobcem v žádném případě nepřistoupí. Prohlášení o tom, že trvá na opuštění bytu žalobcem, učinil žalovaný v přítomnosti žalobce, vyjádření žalovaného bylo soudem zaznamenáno do protokolu.

10. V období od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024 žalovaný jednoznačně projevil vůli nepokračovat v nájemním vztahu, který zanikl uplynutím doby dne 31. 12. 2023. Jak ve vyjádření k žalobě (žalobci bylo vyjádření žalovaného doručeno v zásilce od soudu dne 19. 1. 2024) tak před soudem dne 20. 2. 2024 vyzval žalovaný žalobce k opuštění bytu, proto k obnovení nájmu podle ustanovení § 2285 o. z. nedošlo. Ke dni rozhodování soudu o tom, zda výpověď z nájmu doručená žalobci dne 12. 7. 2023 byla opodstatněná, tedy již neexistoval nájemní vztah, který měl skončit přezkoumávanou výpovědí. Žalobce není nájemcem bytu, výpověď z nájmu proto nemůže nijak zasáhnout do jeho právního postavení. V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020 sp. zn. 22 Cdo 680/2020 není žalobce aktivně legitimován k podání žaloby na přezkum oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z. Soud proto žalobu zamítl, aniž zkoumal, zda existovaly důvody uvedené ve výpovědi s datem 26. 6. 2023.

11. O nákladech řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Zamítnutí žaloby znamená úspěch žalovaného v řízení, ten však žádné náklady k náhradě po žalobci nepožadoval. Soud proto ve výroku II. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.