19 Co 263/2025

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 116 515 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 18. března 2025 č. j. 6 C 140/2024-67

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, s 15 % úrokem ročně od , datum, do zaplacení (výrok I). Žalobci, který nebyl v řízení úspěšný, byla uložena povinnost nahradit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši , částka, k rukám jejího zástupce (výrok II).

2. Po provedeném dokazování okresní soud uzavřel, že žalovaná je vlastníkem rodinného domu na adrese , adresa, , přes svého souseda si se žalobcem dohodla rekonstrukci tohoto domu, kterou žalovaná hradila zejména pomoci úvěru. Žalobce se žalovanou nakonec žili v družském poměru, z něhož se narodily dvě děti, žalobce žil u žalované takto od roku , rok, . Na začátku roku , rok, se žalobce rozhodl část rodinného domu, kde se nacházela pergola přestavět na zimní zahradu, která měla sloužit jako dětský pokoj pro dceru účastníků. Okresní soud měl za prokázané, že žalovaná s tímto od počátku nesouhlasila, protože to dle jejího názoru nebylo třeba, jelikož dcery už pokoj měly a také proto, že jí na to chyběly peníze. Žalobce ji však ujistil, že se o to nemá starat, že to zařídí, následně přes její nesouhlas předběžně v dubnu , rok, zahájil práce, které dokončil na podzim téhož roku. Skutkový závěr, že žalovaná nesouhlasila od počátku s výstavbou zimní zahrady, dovodil soud jednak z výpovědi žalované a taktéž z výpovědí jí navržených a soudem slyšených svědků, když sestra žalované byla vyslovenému nesouhlasu i osobně přítomna. Tento závěr žádný ze čtyř slyšených svědků nezpochybnil, soudu se jevil věrohodným rovněž v kontextu dalších zjištěných skutkových okolností (dcery již pokoj měly a žalovaná neměla dostatek financí). Ačkoli vztahy žalobce se sestrou žalované a jejím manželem byly poznamenány fyzickou potyčkou mezi žalobcem a panem , jméno FO, , navíc se jednalo o rodinné příslušníky žalované, neměl soud za to, že by jejich svědectví byla nevěrohodná či nepravdivá, když svědci sami uvedli, že mají k žalobci neutrální vztah, přes napadení se přenesli a u výslechu působili upřímně a přesvědčivě. Skutkovou verzi navíc potvrdil i otec žalované.

3. Právně okresní soud věc posoudil jakožto výluku z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 3001 odst. 2 o. z., kdy žalobce sice bez právního důvodu vybudoval v domě ve vlastnictví žalované zimní zahradu, avšak přes její výslovný nesouhlas, který se po celou dobu výstavby dodatečně nezměnil. Žalovaná tedy získala předmět bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. bez svého svolení, tento předmět však dobře nelze vydat, jelikož je součástí domu, a proto ve smyslu § 3001 odst. 2 o. z. není povinna k finanční ani jiné náhradě za vzniklé obohacení, když soud nenalezl žádný důvod, proč by v důsledku tohoto závěru mělo dojít ke stavu zjevně odporujícímu dobrým mravům. V domě navíc žijí dvě nezletilé děti účastníků, pro které měla být zimní zahrada fakticky určena. Pokud žalobce tvrdil, že žalovaná teprve po uplynutí koncentrační lhůty ve smyslu § 118b o. s. ř. uvedla, že si zimní zahradu od počátku nepřála, a proto by k těmto tvrzením soud neměl přihlížet, okresní soud uzavřel, že žalovaná sice uvedla zmíněné skutečnosti až po prvním jednání, ve kterém účastníci byli poučeni o koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř., avšak učinila tak na výzvu soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., čímž byla zákonná koncentrace směrem k těmto tvrzením a důkazním návrhům prolomena. Soud k nim proto mohl přihlížet. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení plně úspěšná.

4. Proti tomuto rozsudku se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. Nesouhlasil se skutkovými závěry ani právním hodnocením věci, jak je provedl okresní soud. Měl za to, že za situace, kdy soud vůči účastníkům učinil poučení ve smyslu § 118a o. s. ř. dne , datum, a lhůta pro splnění procesních povinností účastníků uplynula dne , datum, , pak pokud žalovaná učinila návrh na výslech svědků, kteří měli prokázat její tvrzení ohledně nesouhlasu s výstavbou zimní zahrady až , datum, , bylo to po marném uplynutí lhůty dle provedené koncentrace řízení. Navíc tato tvrzení mohla žalovaná učinit již v rámci svého prvního vyjádření k žalobě (dne , datum, ), případně při prvním jednání ve věci (, datum, ). I pokud by tedy bylo z obsahu výpovědí dotčených svědků možné dovodit, že neudělení souhlasu s prováděním stavebních prací ze strany žalobce skutečně došlo, je nutno hodnotit zmíněné důkazy jako nepřípustné, neboť byly žalovanou označeny až po uplynutí lhůty ke splnění jejích procesních povinností. Pokud jde pak o výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, , pak ty podle žalobce nedosahují dostatečných kvalit, aby byly procesně použitelné, neboť je stíhá zásadní nedostatek věrohodnosti, když existuje důvodná obava, že byly podány tendenčně a zaujatě. Sestra žalované je její pokrevní příbuznou a s jejím manželem měl žalobce fyzickou potyčku. Agresorem byl přitom , jméno FO, , žalobce se toliko bránil jeho útoku. V důsledku toho došlo nepochybně i k devalopaci vztahu mezi žalobcem a svědkyní , jméno FO, , když manželka , jméno FO, jistě pociťuje jeho újmu jako svou vlastní. Z tohoto důvodu jsou podle přesvědčení žalobce důkazy výpověďmi dotčených svědků nepoužitelné. Soud prvého stupně nijak také nehodnotil skutečnost, že žalobce v době provádění stavebních prací žil se žalovanou ve společné domácnosti, tvořili partnerský pár, ze kterého se narodily nezletilé děti, proto lze těžko vyžadovat formální udělení souhlasu se zhodnocením vlastnictví žalované. Žalobce má za to, že souhlas s provedením investic mu dala žalovaná minimálně konkludentně, když žádným způsobem nezabránila, aby byly provedeny. Tento souhlas nijak neodvolala, byť partnerství a společná domácnost byla zrušena již v roce , rok, . Podle přesvědčení žalobce okresní soud provedl nesprávným způsobem především rekonstrukci skutkového děje, když dovodil, že žalovaná procesně správně a včas tvrdila a prokázala, že neudělila souhlas s prováděním investic, což navíc dovozuje z procesně nepoužitelných důkazů, které jsou obsahově neurčité a tendenční. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc vrátil k dalšímu řízení, zejména za účelem vypracování znaleckého posudku ohledně zhodnocení nemovitosti žalované provedením zimní zahrady.

5. Žalovaná navrhla potvrdit rozsudek okresního soudu s tím, že jej považuje za správný. Pokud jde o námitku týkající se koncentrace řízení, odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu (zejména rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a další), podle níž výzvou ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se prolamuje princip koncentrace. Pokud jde o námitku nevěrohodnosti svědků, samotné jejich příbuzenství se žalovanou toto nezpůsobuje.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala osoba oprávněná a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu, které považuje za správné a pro stručnost odkazuje i na odůvodnění rozhodnutí s nímž se zcela ztotožňuje. Rozhodnutí okresního soudu proto potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně výroku o nákladech řízení, který je taktéž správný. Pouze s ohledem na odvolací námitky považuje za potřebné dodat a upřesnit následující:

8. Rozhodnutí okresního soudu je vystavěno na výluce z bezdůvodného obohacení, když okresní soud měl za prokázané, že žalovaná získala obohacení bez svého svolení, nelze je dobře vydat a nevydáním, respektive absencí finanční náhrady by nevznikl stav odporující dobrým mravům (viz § 3001 odst. 2 o. z.). Tuto skutečnost dovodil z vyjádření žalované, které učinila při jednání dne , datum, a následně z výslechu jí navržených svědků.

9. Z obsahu spisu plyne, že při jednání okresního soudu dne , datum, , respektive na konci tohoto jednání, soud učinil koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., vyzval účastníky k doplnění skutkových tvrzení ve lhůtě 14 dnů a vyzval zástupce žalované, aby v této lhůtě sdělil, zda žalovaná (která u jednání uvedeného dne nebyla přítomna) souhlasí se svým výslechem. Včas bylo sděleno, že žalovaná se svým výslechem souhlasí. Dne , datum, tedy proběhl výslech žalované, kde tato spontánně uvedla, že nesouhlasila s výstavbou zimní zahrady, což soud dále ověřoval dotazy na žalovanou a také na tehdy přítomné svědky , jméno FO, . V návaznosti na to vyzval žalovanou usnesením z , datum, č. j. , spisová značka, podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení vylíčila všechny rozhodné skutečnosti k tomu, že nedala ke zbudování zimní zahrady souhlas a navrhla nebo předložila k tomuto tvrzení jiné než dosud provedené důkazy. Výzva byla doručena zástupci žalované dne , datum, , na to bylo reagováno vyjádřením a navržením svědků v podání z , datum, , , hodnota, . K jednání na , datum, pak soud předvolal žalovanou navržené svědky , jméno FO, a , jméno FO, . Z tvrzení žalované a z provedených svědeckých výpovědí soud dovodil, že žalovaná souhlas s vybudováním zimní zahrady nedala, naopak si je výslovně nepřála s tím, že dcery již svůj pokoj měly a že neměla dostatek financí na její realizaci.

10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry okresního soudu i co do prolomení koncentrace tak, jak je vysvětleno v bodě 18 jeho rozsudku. K tomu připomíná aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, a to rozsudek ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, a rozsudek ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , která dospěla k obdobným závěrům. Ze zmíněných rozhodnutí lze dovodit, že pokud soud poučí účastníky poté, kdy nastala koncentrace řízení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jedná se o výjimku upravenou v § 118b odst. 1 věta poslední o. s. ř., kterou představují skutečnosti nebo důkazy, jež účastníci uvedli poté, co byl některý z nich (míněno dodatečně, poté, co již účinky koncentrace v řízení nastaly) vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. tedy proklamuje zákonnou koncentraci (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 2901/23).

11. Jak plyne ze shora uvedeného výkladu, právě k výše popsanému postupu v řízení došlo. V posuzované věci tedy byla prolomena koncentrace řízení, přičemž důkazy a tvrzení, které žalovaná po koncentraci lhůty uvedla, soud řádně posoudil a zhodnotil.

12. Ohledně nevěrohodnosti svědků dospívá odvolací soud ke stejným závěrům jako soud prvého stupně, když přestože se jednalo v případě svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, o příbuzné žalované, nic nenasvědčovalo tomu, že by jejich výpovědi byly tendenční či nevěrohodné, navíc závěr o tom, že žalovaná nesouhlasila se stavbou zimní zahrady vyplynul přirozeně z jejího výslechu, na základě čehož pak soud provedl další důkazy a taktéž na tento závěr lze usuzovat ze skutečnosti, že neměla dostatek finančních prostředků a nejednalo se fakticky o obytnou místnost, kde by některá z dcer mohla mít pokojíček, neboť v zimě tam byla zima a v létě vedro.

13. Odvolací soud dále poukazuje na skutečnost, že v době rozhodování okresního soudu pobírala žalovaná tzv. náhradní výživné, že v té době činil dluh žalobce na výživném pro nezletilé děti účastníků dle tvrzení žalované přesahoval , částka, . Žalobce v době soužití účastníků sice žalované přispíval tzv. na domácnost, avšak z rozhodnutí o péči o nezletilé děti účastníků, jež je součástí spisu, plyne, že takto po dobu soužití žalobce přispíval , částka, až , částka, s tím, že , částka, bylo výživné pro děti, , částka, „na jídlo“ a , částka, „na bydlení“ - včetně energií. Je tedy zřejmé, že téměř žádné nájemné či obdobné plnění žalobce za bydlení v domě žalované nehradil, navíc po úrazu neplatil vůbec nic, přestože v domě žil. Z těchto důvodů má soud i pochybnosti o poctivosti jednání žalobce v této věci (viz § 6 o.z.).

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, proto jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů, které jí v souvislosti s tím vznikly, a které tvoří: náhrada za jeden úkon právní služby po , částka, (účast u jednání odvolacího soudu - § 7 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., v aktuálním znění, dále jen „AT“) a jedna paušální náhrada hotových výdajů – , částka, dle § 13 odst. 1 a 3 AT, celkem , částka, . Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. a lhůta k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.