6 C 140/2024

Plný text

Okresní soud v Semilech rozhodl soudcem Mgr. Michalem Polákem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 116 515 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 116 515 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 8. 2024 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované náklady řízení ve výši 38 086 Kč k rukám , Jméno advokáta B, .

1. Žalobce se žalobou podanou dne 9. 8. 2024 domáhal na žalované zaplacení částky 116 515 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 8. 2024 do zaplacení. Uvedl, že s žalovanou žil v družském poměru, který byl z popudu žalované ukončen v listopadu 2021. V průběhu tohoto poměru účastníci bydleli ve společné domácnosti v rodinném domě ve vlastnictví žalované na adrese , adresa, (k. ú. , adresa, , p. č. st. , Anonymizováno, ). Žalobce v průběhu vztahu v tomto domě zbudoval mj. zimní zahradu, na kterou zakoupil materiál za 86 515 Kč a provedl práce v hodnotě 30 000 Kč. Po ukončení družského vztahu účastníků a nuceném odchodu žalobce ze společné domácnosti žalobci vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení za investice provedené do onoho rodinného domu, neboť žalobci za prostředky, které do domu vložil, nebyla vydána přiměřená protihodnota. Hodnota bezdůvodného obohacení přitom odpovídá hodnotě žalobcem vynaložených prostředků na provedení stavebních prací v nemovitostech žalované. Po prvním jednání ve věci dodal, že jeho vztah se žalovanou byl zpočátku čistě pracovní, a že se s žalovanou dohodli na tom, že žalobce pomůže s rekonstrukcí domu, a žalovaná mu zaplatí, oč se zvýší hodnota jejích nemovitostí provedením investic žalobce.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobní nárok neuznává. Byť se žalobce svou prací a částečně i finančně podílel na stavbě zimní zahrady, její realizaci provedla jako stavebník žalovaná. Na realizaci stavby se podílel zejména otec žalované, který jí přispěl částkou 40 000 Kč. Tvrzení žalobce ohledně ceny materiálu a hodnoty jeho prací jsou zcela nedostatečná a nepodložená. Smyšlenost nároku dokládá i skutečnost, že žalobce k prokázání ceny materiálu předložil fakturu z dubna 2024. Žalobce sám odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 477/2003, dle kterého se výše bezdůvodného obohacení zjišťuje jako rozdíl hodnoty nemovitosti před počátkem stavebních prací a po jejich dokončení, nicméně tento rozdíl v hodnotě rodinného domu nedokládá žádným důkazem. Žalovaná dále namítla, že pokud by nějaký nárok žalobci vznikl, tak je již promlčen, neboť ke zhodnocení nemovitosti došlo více než tři roky před podáním žaloby. Rovněž namítla, že případný nárok žalobce by byl v rozporu s dobrými mravy, neboť ten se sice podílel na stavbě zimní zahrady, ale současně žil v nemovitostech ve vlastnictví žalované, přičemž za jejich užívání nic neplatil. Nemovitosti zdarma užíval i po rozpadu vztahu se žalovanou, která jej opakovaně vyzývala k jejich vyklizení. V minulosti se po žalované domáhal zaplacení smyšleného nároku ve výši 1 870 000 Kč, se záměrem jí ublížit. Na společné nezletilé děti svěřené do péče žalované přispívá sporadicky; dlouhodobě řádně neplní vyživovací povinnost. Žalobce byl navíc v době realizace stavby zimní zahrady odkázán na pomoc žalované, která se o něj starala, a to v důsledku jeho dlouhodobé pracovní neschopnosti. Žalovaná konečně uvedla, že vykonání prací a spolupodílení se na nákladech zimní zahrady představovalo běžnou reciprocitu ve vztahu, kdy žalovaná žalobci zajistila bydlení, za které nepožadovala nájem, a dále se starala o domácnost a děti. Proto nemůže jít o bezdůvodné obohacení. Při jednání konaném dne 7. 1. 2025 doplnila, že si nepřála realizaci stavby zimní zahrady, což zakládá výluku pro vydání bezdůvodného obohacení podle § 3001 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

3. K výzvě soudu žalované dle § 118a odst. 1, 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), sdělené usnesením ze dne 3. 2. 2025, č. j. 6 C 140/202451, k doplnění tvrzení a důkazů ohledně toho, že žalovaná nedala ke zbudování zimní zahrady souhlas, žalovaná sdělila, že svůj nesouhlas se stavbou zimní zahrady projevila vůči žalobci opakovaně, a to už před započetím stavby, kdy mu rovněž řekla, že se na ní nebude nijak finančně podílet. Žalovaná ji vnímala jako nadbytečnou a nesmyslnou, ostatně do dnešního dne není využívána ani jako zimní zahrada, ani jako pokoj pro dceru. Fakticky ji nelze obývat, neboť je tam v zimě zima a v létě horko.Provedené důkazy4. Podle výpisu z katastru nemovitostí je žalovaná výlučnou vlastnicí pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je dům č. p. , Anonymizováno, a pozemku p. č. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, .

5. Žalobce při svém účastnickém výslechu uvedl, že se s žalovanou seznámil přes jejího souseda, pro kterého prováděl stavební práce. V roce 2013 se s žalovanou domluvili, že jí žalobce zrekonstruuje dům s podmínkou, že mu to žalovaná zaplatí, až bude mít dům větší hodnotu; u této dohody byl mj. i svědek , jméno FO, . Na rekonstrukci si žalovaná vzala úvěr ve výši přibližně 1 000 000 Kč. Žalobce v domě od počátku rekonstrukce bydlel a platil nájem 6 000 Kč, postupem času až 10 000 Kč. Nic neplatil jen poslední tři měsíce před vystěhováním. Se žalovanou má dvě děti. Zimní zahradu začal stavět přibližně v dubnu 2021 a dokončil ji kolem září téhož roku (byť ještě chybí plechování a silikony), v roce 2022 se odstěhoval. Předložená faktura je z roku 2024 proto, že nevěděl, co mu zbude a nezbude, a fakturu doplácel zpětně. U firmy by zimní zahrada stála asi 400 000 Kč, žalobce za ni zaplatil přibližně 116 000 Kč. Při stavbě pomáhal otec žalované, který však nic neplatil, jedině 15 000 Kč za střešní krytinu. Těch 40 000 Kč, které zmiňovala žalovaná, dal žalobci otec žalované, aby se mohl v klidu přestěhovat. Žalovaná se o žalobce během soužití snažila starat, ale ten si spíš dělal jídlo, pral apod. sám, a to i po jeho autonehodě v srpnu 2020. Žalobce počítal s tím, že jednou opustí rodinu, ale až potom, co mu žalovaná zaplatí peníze, které investoval do jejích nemovitostí. Nikdy neříkal, že by zimní zahradu budoval jako pokoj pro dceru, neví, jak k tomu žalovaná dospěla. Kdyby zahradu nechtěla, tak ji žalobce nedělá, a případné lidi, co pomáhali, by žalovaná určitě poslala pryč. Chtěla ji, aby jí tam nepršelo skrz pergolu, která tam byla předtím. Žalobce ji obeznámil s tím, že cena by normálně činila přes 350 000 Kč, ale že on ji postaví levněji, s čímž žalovaná souhlasila. Řekla, že s tím není problém, že to zaplatí stejně jako ostatní práce na domě. Žalobce za osm let prací obdržel od žalované jednu jedinou platbu, přesto žalované věřil, že mu zaplatí.

6. Žalovaná při svém účastnickém výslechu uvedla, že se s žalobcem seznámila v roce 2013 v souvislosti s rekonstrukcí domu, pak se do sebe zamilovali, v listopadu 2014 se narodila první dcera a v srpnu 2016 druhá. Žalovaná při rekonstrukci pomáhala a všechno hradila, pouze do zimní zahrady nic neinvestovala. Žalobci říkala, ať ji nedělá, že si to nepřeje a nemá na to už peníze. Žalobce však odvětil, ať se nestará, že to bude pokojíček pro dceru. Když se potkali, tak mu neříkala, že mu něco zaplatí. Dům rekonstruovali pro celou rodinu, zejména pro děti. Žádná dohoda o tom, že žalobce bude investovat do domu svoje prostředky s tím, že žalovaná mu to jednou zaplatí, nebyla. Je pravda, že žalobce platil měsíční nájemné, či spíše příspěvek na chod domácnosti. Co z těchto peněz zbylo po zaplacení energií, jídla apod., se dávalo na děti. Žalobci nikdy nepřislíbila, že mu jeho práce proplatí, na domu pracovali všichni, aby zůstal dětem. Žalovaná platila vše z úvěru. Žalovaná též vařila a prala, byť si žalobce přesto občas vařil sám. V zimní zahradě nepobývá žádné z dětí, protože je tam v létě velké horko a v zimě zima. Žalobce po žalované žádné peníze nechtěl, až poté, co se rozešli, požadoval asi 1 800 000 Kč. Žalovaná neví, kolik zimní zahrada stála, ani jak byla její výstavba financována. Až po ukončení vztahu (podzim 2021) se dozvěděla, že snad měl žalobci půjčovat nějaké peníze její otec. Konec vztahu nebyl příjemný, kvůli napadání ze strany žalobce byla i párkrát na policii, byť to nemělo žádný výsledek.

7. Svědek , jméno FO, (otec žalované) uvedl, že v roce 2013 začala rekonstrukce domu žalované, a žalobce se do domu nastěhoval od roku 2014. Svědek před rekonstrukcí i po ní bydlel v předmětném domě. Žalobce se o děti staral, jestli platil něco za bydlení v domě svědek nevěděl. Rekonstrukci domu platila asi dcera (žalovaná), protože si brala půjčku. Žalobce asi přispíval na bydlení. V místě zimní zahrady byla původně pergola, žalobce však vymyslel a rozhodl, že tam udělá pokoj pro starší dceru. Svědek myslí, že dcera už tuto část stavby spíše nechtěla, a to s ohledem na finanční situaci. Zahrada se začala stavět cca v roce 2020 nebo 2021. Svědek žalobci neplatil žádné peníze za žádné práce, neví ani, kolik zimní zahrada mohla stát. Vztahy se žalobcem měl normální. Nezažil, že by se mezi mladými mluvilo o nějaké dohodě, co bude, až bude dům zrekonstruovaný. Na rekonstrukci se od roku 2014 podílel svědek, žalobce, sousedi, kamarádi, jak už to chodí. Svědek občas žalobci půjčil nějaké peníze, přičemž žalobce je vracel, a to včetně zmiňovaných 40 000 Kč. Neví, na co přesně tyto peníze žalobci půjčoval.

8. Svědek , jméno FO, uvedl, že účastníci jsou jeho přátelé, zná je asi od roku 2010, prvně poznal žalobce. Svědek se podílel na rekonstrukci domu, práce objednal žalobce a žalovaná u toho byla, oba věděli, co tam svědek dělal. Byl tam jen na práci, pokyny dostával od žalobce. Nepamatuje si, že by dostával peníze. Neví, kdo platil rekonstrukci. Pomáhal i na zimní zahradě, na popud žalobce. Žalovaná tam párkrát byla, když pomáhal, ale nic neříkala. Svědek prostě pracoval a ničeho jiného si nevšímal. Neví, kolik zahrada stála, ani kdo ji platil. Soužití účastníků bylo asi jako v každém vztahu, občas se dohadovali. Byl u toho, když se účastníci domlouvali na tom, že až se rekonstrukce dodělá, tak se to proplatí; dohoda nebyla nijak konkrétní, respektive svědek nic konkrétnějšího neslyšel. Nevzpomenul si ani na to, že by žalovaná někdy uvedla, že si nepřeje budování zimní zahrady.

9. Svědek , jméno FO, uvedl, že žalovaná je jeho švagrová a žalobce zná jako bývalého druha žalované; žádný vztah k němu nemá. Od své manželky ví, že si žalobce vymyslel, že u žalované postaví zimní zahradu, čemuž se s manželkou smáli, svědek to považoval za nesmysl, ale nechtěl se do toho plést. Osobně nikdy neslyšel, že by žalovaná říkala něco o té zahradě, ani neví, kdo ji financoval, nebo zda existovala nějaká dohoda o uhrazení výstavby. Manželka mu říkala, že žalovaná tam zahradu nechtěla, ani se jí tam nelíbila, původně to snad měl být dětský pokoj. Víc se o tom nebavili. Jako realitní makléř s 20letou praxí zhodnotil, že vystavení zimní zahrady nemělo pozitivní efekt na pohodu bydlení, a to zejména z důvodu jejího umístění v rámci domu. V létě je tam horko k nevydržení, v zimě se tam kondenzuje voda. Předtím tam byla veranda s pochozí střechou. Svědek konečně uvedl, že s žalobcem neměli dobrý vztah, žalobce na něj občas verbálně útočil, jednou svědka napadl i fyzicky. Přesto svědek má k žalobci neutrální vztah, byť jeho společnost nikdy nevyhledával.

10. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že žalovaná je její sestra, k žalobci má neutrální vztah. K žalované jezdí často, osobně slyšela, jak žalobce žalované povídal, že na místě staré pergoly postaví pokojík pro dceru. Žalovaná odvětila, že na to nemá peníze a že to dělat nechce. Žalobce jí odpověděl ať se nestará, že to zařídí. O dodatečném placení se nebavili. Už neví, jestli do předchozí pergoly zatékalo, či zda byla funkční. Z plánovaného pokojíku pro dceru časem vznikla zimní zahrada, která se k bydlení nijak nepoužívá. Manželovi o tom všem vyprávěla. U napadení manžela žalobcem byla, nikde se to nehlásilo. Manžel potom byl naštvaný, ale už ho to přešlo. Žalovaná říkala, že zimní zahradu nechce, zhruba v lednu či únoru 2021; svědkyně neměla pocit, že by žalovaná v průběhu výstavby tento názor změnila, byť se o tom už moc nebavily. Jen si říkaly, že tam měl být pokojíček, a že zimní zahrada je zbytečná a nikoli k bydlení.

11. Z dopisů mezi žalobcem a žalovanou na č. l. 8 až 11 spisu soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou dne 29. 11. 2021 k zaplacení částky 1 870 000 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení za investice provedené žalobcem do jejích nemovitostí. Žalovaná nesouhlasila s tím, že rekonstrukce probíhala výlučně z jejích prostředků. Žalobce následně navrhl uzavřít dohodu, na jejímž základě by mu žalovaná zaplatila 900 000 Kč.

12. Soud pro nadbytečnost nerozvádí dílčí skutková zjištění z některých provedených důkazů, ze kterých v rozhodnutí nevycházel (výpis z katastru nemovitostí a faktura č. , hodnota, ). Rovněž pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navržený důkaz – rozpočet ze dne 21. 1. 2021, neboť vzhledem k níže uvedené právní kvalifikaci nebyl důvod pro zjišťování přesné částky, kterou žalobce do zimní zahrady investoval.Právní a skutkové posouzení věci13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2999 odst. 1 věty první o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

15. Podle § 3001 odst. 2 o. z., získal-li obohacený předmět obohacení v dobré víře nebo bez svého svolení a nelze-li jej dobře vydat, není povinen k náhradě, ledaže by tím vznikl stav zjevně odporující dobrým mravům.

16. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalovaná vlastní rodinný dům na adrese , adresa, . Žalobce, který u žalované jako její druh od roku 2014 bydlel, jí pomáhal s rekonstrukcí domu, kterou hradila žalovaná zejména pomocí úvěrů. Přibližně na začátku roku 2021 se žalobce rozhodl část rodinného domu, kde se nacházela pergola, přestavět na zimní zahradu, která měla sloužit jako dětský pokoj pro dceru účastníků. Žalovaná s tímto od počátku nesouhlasila, protože to dle jejího názoru nebylo třeba (dcery už pokoj měly) a protože jí na to chyběly peníze. Žalobce ji však ujistil, že se o to nemá starat, že to zařídí, a následně přes její nesouhlas přibližně v dubnu 2021 zahájil práce, které dokončil na podzim téhož roku. Co se týče shora uvedených skutkových závěrů, soud uvěřil tvrzení žalované, že se stavbou dětského pokojíku, resp. zimní zahrady od počátku nesouhlasila, neboť toto tvrzení potvrdili další vyslechnutí svědci (bod 7. 9. a 10. odůvodnění), přičemž sestra žalované byla vyslovenému nesouhlasu i osobně přítomna. Kromě žalobce tuto skutečnost nikdo nevyvrátil ani nezpochybnil, přičemž toto tvrzení se jeví věrohodným rovněž v kontextu dalších zjištěných skutkových okolností, kdy dcery účastníků již měly vlastní pokoj a žalovaná musela mnoho let trvající rekonstrukci hradit pomocí úvěru. Není proto překvapivé, ale naopak poměrně logické, že nechtěla nijak investovat do další místnosti (obzvlášť do zimní zahrady, která běžně neslouží ani jako obyvatelný pokoj). Soud si je vědom, že přinejmenším vztahy mezi svědky , jméno FO, a , jméno FO, a žalobcem jsou poznamenány fyzickou potyčkou mezi panem , jméno FO, a žalobcem, přičemž tito svědci jsou rovněž rodinnými členy žalované, nicméně svědci výslovně uvedli, že mají k žalobci neutrální vztah, že k němu necítí žádnou zášť, přes napadení se přenesli. U výslechu působili upřímně a zcela přesvědčivě. Nadto i svědek , jméno FO, (byť rovněž rodinný člen žalované), který v průběhu celého výslechu působil zcela neutrálně a nezaujatě, fakticky bez dalšího potvrdil skutkovou verzi žalované.

17. V souzené věci bylo prokázáno, že žalobce v domě na adrese , adresa, , který je ve vlastnictví žalované, bez právního důvodu vybudoval v období od dubna 2021 do září 2021 zimní zahradu, a to přes výslovný nesouhlas žalované, který se po celou dobu výstavby dodatečně nezměnil. Žalovaná jakožto obohacená ve smyslu § 2991 o. z. získala předmět obohacení (zimní zahradu) bez svého svolení, tento předmět nelze dobře vydat (zahrada se stala součástí domu), a podle § 3001 odst. 2 o. z. není povinna k finanční ani jiné náhradě za vzniklé obohacení. Soud nenalezl žádný důvod, proč by v důsledku tohoto závěru mělo dojít ke stavu zjevně odporujícímu dobrým mravům. Naopak lze uvést, že v domě žalované bydlí dvě nezletilé děti účastníků, pro které měla být zimní zahrada fakticky určena. Ostatně ani žalobce k porušení dobrých mravů v souvislosti s aplikací § 3001 odst. 2 o. z. ničeho neuváděl. Soud proto žalobu zamítl.

18. Námitka žalobce, dle které tvrzení žalované, že si zimní zahradu od počátku nepřála, včetně k tomu navržených důkazů (svědecké výpovědi , jméno FO, a , jméno FO, ), žalovaná uvedla až po koncentrační lhůtě dle § 118b o. s. ř., a proto k nim soud neměl přihlížet, není důvodná. Byť žalovaná uvedla shora zmíněné skutečnosti až po prvním jednání, ve kterém soud účastníky poučil o koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř., učinila tak na výzvu soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., čímž byla zákonná koncentrace směrem k těmto tvrzením a důkazním návrhům prolomena. Proto k nim soud mohl přihlížet.

19. Pro úplnost soud dále uvádí, že námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná. Z § 646 o. z. se podává, že mezi osobami žijícími ve společné domácnosti nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud trvá vzájemný vztah osob, které spolu trvale žijí a zároveň z tohoto důvodu společně uhrazují náklady na své potřeby. V daném případě spolu účastníci takto žili alespoň do začátku podzimu 2021, tříletá promlčecí lhůta tedy žalobci začala běžet nejdříve v průběhu září 2021. Žaloba byla podána 9. 8. 2024, tedy před jejím uplynutím.Náklady řízení20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o. s ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří mimosmluvní odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po 5 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby - § 7 bod 3., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb.), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025).Dále žalované náleží podle § 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., vyhlášky č. 398/2023 Sb. a č. 475/2024 Sb. a v souladu s předloženým technickým průkazem vozidla náhrada za cestovní výdaje ve výši 4 186 Kč za 3 cesty osobním automobilem z , adresa, a zpět dle následující tabulky.datumdélkaspotřeba l/kmpohonné hmotycena pohonných hmotnáhrada za použití vozidlacestovné12. 11. 2024198 km3,6BA 9538,20 Kč5,60 Kč1 380 Kč7. 1. 2025198 km3,6BA 9535,80 Kč5,80 Kč1 403 Kč18. 3. 2025198 km3,6BA 9535,80 Kč5,80 Kč1 403 KčK nákladům na straně žalovaných patří i náhrada za čas strávený cestou k jednání soudu a zpět v rozsahu 8 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 800 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a 16 započatých půlhodin po 150 Kč, tj. 2 400 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025). Celkem činí náklady řízení na straně žalované 38 086 Kč a žalobce je povinen nahradit je žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Soud žalované nepřiznal odměnu advokáta za sepis vyjádření ze dne 18. 2. 2025, neboť tvrzení zde obsažená měla být uvedena ve vyjádření k žalobě (či na prvním jednání) tak, aby soud nemusel vyzývat k jejímu doplnění postupem dle § 118a o. s. ř. Nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.

22. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř.