19 Co 304/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Fifky a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované za účasti vedlejšího účastníka: Jméno účastníka , IČ IČO účastníka sídlem Adresa účastníka o náhradu újmy o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 4. 9. 2024 č. j. 30 C 229/2020-383,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích II., IV., V. a VI. potvrzuje.

II. České republice se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 23 812 Kč vůči žalobci nepřiznává.

III. Žalované a vedlejšímu účastníkovi se právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci , částka, s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení a , částka, s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I); co do částky , částka, s příslušenstvím a , částka, s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II). Žalované ještě uložil povinnost zaplatit žalobci , částka, s 10% úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a co do částky , částka, s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok IV). Žalované a vedlejšímu účastníkovi okresní soud nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V) a České republice proti žalobci rovněž právo na náhradu nákladů řízení ve výši , částka, nepřiznal (výrok VI).

2. Okresní soud vyložil, že dle nesporných tvrzení účastníků utrpěl žalobce dne , datum, na pracovišti žalované pracovní úraz; spor existoval pouze ohledně rozsahu újmy. Žalovaná a vedlejší účastník trvaly s odkazem na posudek , tituly před jménem, , jméno FO, na tom, že nárok žalobce na bolestné a na účelně vynaložené náklady léčení byly plně uspokojeny již před zahájením soudního řízení (náklady léčení , částka, , bolestné , částka, , ztráta na výdělku za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, a cestovné , částka, ), když úraz nezpůsobil na zdraví žalobce žádné trvalé následky, proto další požadavky žalobce, zejména souvisící s tzv. druhou pracovní neschopností žalobce, nejsou důvodné. Žalobce se však s odkazem na posudky , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , domáhal vyššího bodového ohodnocení bolestného, přiznání ztížení společenského uplatnění a úhrady dalších nákladů s tím, že jeho pracovní neschopnost zapříčiněná úrazem trvala nejen od , datum, do , datum, , ale i od , datum, do , datum, (tj. až do uznání invalidity žalobce dne , datum, ). Za účelem odstranění rozporů mezi znaleckými posudky byl proto zadán revizní znalecký posudek znaleckého ústavu v oboru zdravotnictví – Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále jen „IPVZ“); znalecký ústav ustanovil ke splnění úkolu znalecký kolektiv složený ze dvou posudkových lékařů, traumatologa a ortopeda, neurologa a radiologa. Na základě tohoto revizního znaleckého posudku, výslechu zástupce znaleckého ústavu a písemného doplňku posudku měl soud za prokázané, že žalobce při pracovním úrazu utrpěl pohmoždění týlně temenní krajiny hlavy s podkožním výronem (bolestné hodnoceno znaleckým ústavem 20 body), otřes mozku lehkého stupně (bolestné hodnoceno znaleckým ústavem 20 body), pohmoždění a podvrtnutí krční páteře (bolestné hodnoceno znaleckým ústavem 20 body).; pracovní úraz u žalobce nezanechal žádné trvalé následky. K ustálení zdravotního stavu žalobce došlo po 6–8 týdnech od vzniku mozkové komoce, kterou lze hodnotit jako nejzávažnější následek úrazu. Příčinou dočasné pracovní neschopnosti žalobce v období od , datum, do , datum, bylo poranění vzniklé dne , datum, ; délka pracovní neschopnosti žalobce však o více než 3,5 měsíce přesáhla dobu obvyklou k uzdravení ve stejných nebo obdobných případech, když i podle zdravotnické dokumentace lze délku léčení v souvislosti s úrazem stanovit do , datum, . Žalobce však nemohl délku pracovní neschopnosti nijak ovlivnit. Po celou dobu pracovní neschopnosti byl průběžně léčen, podroboval se doporučením lékařů, možnost žalobce docházet do zaměstnání a dosahovat výdělku byla až do , datum, objektivně vyloučena. Prodleva v ošetření (žalobce vyhledal lékaře až po 19 dnech po úrazu) však nepochybně měla negativní vliv na vlastní léčení a dobu trvání potíží poškozeného, což lze zpětně hodnotit jako pochybení poškozeného. Rozhodující příčinou pracovní neschopnosti žalobce trvající od , datum, do , datum, pak nebyl pracovní úraz, ale zhoršující se postižení pravého ramenního kloubu, které nemělo původ v pracovním úrazu.

3. Na závěrech okresního soudu plynoucích z revizního znaleckého posudku IPVZ ničeho nezměnil ani znalecký posudek , adresa, nemocnice (dále jen „ÚN“) v , právnická osoba, , který předložil žalobce. Oba znalecké posudky popsaly mechanismus úrazů jako tečný (dle ÚN byl „víceméně“ tečný), tedy s představou, že dřevěná klec spadla na žalobce šikmo, nikoli kolmo, „a svezla se“ po jeho zátylku. Kdyby tomu tak nebylo, byly by následky úrazu mnohem závažnější. Dle ÚN musel být náraz silný, neboť ovlivnil celé tělo, a proto dochází i ke vzdálenějším a méně předpokládaným následkům. Uvedené tvrzení by IPVZ považoval za logické, pokud by bezprostředně po úrazu byly přítomny známky těžkého úrazu. Pokud však ÚN sama uvádí, že pohmoždění pravého ramene považuje za nejvíce sporné, a k postižení bederní páteře sám žalobce udává, že tam udeřen nebyl, působí velmi nepřesvědčivě, ale i nepřezkoumatelně, když na základě popisu mechanismu úrazu lze považovat vznik potíží za možný. Posudek ÚN obsahuje pouze odchylnou interpretaci informací, které měl k dispozici již IPVZ, což není důvodem pro modifikaci nebo změnu závěrů IPVZ. Vyjadřuje se jen k posudkům , tituly před jménem, , adresa, a , tituly před jménem, , jméno FO, , nejsou zmíněny posudky , tituly před jménem, , jméno FO, a IPVZ; zatímco IPVZ hodnotil všechny předchozí posudky. Podle závěrů IPVZ, jenž se k posudku ÚN vyjadřoval, znalecký posudek ÚN nenaplňuje požadavek přezkoumatelnosti a přesvědčivosti, je v něm mnoho nejasných a sporných bodů, ke kterým mohli znalci zaujmout stanovisko pouze na základě úvah a spekulací. IPVZ setrval na svém závěru o rozsahu poškození zdraví žalobce dne , datum, , nesouhlasil s diagnózou postižení bederní páteře; změny na krční páteři při CT vyšetření dne , datum, nelze dávat do souvislosti s předmětným úrazem, jelikož jsou jednoznačně degenerativního původu a nemohly se vytvořit během dvou měsíců od zhmoždění a podvrtnutí krční páteře dne , datum, . Neurologické vyšetření dne , datum, bylo uzavřeno jako stav po distorzi krční páteře, která bez následků odezněla. K poškození pravého ramene úrazem nedošlo, kořenové dráždění neurologické vyšetření neuvádí. Sama ÚN přitom považuje pohmoždění pravého ramene za nejvíce sporné, s mírou pravděpodobnosti asi 30 %. Oba ústavy shodně konstatovaly přítomnost změn na krční páteři před úrazem, recidiva pak dle IPVZ nesouvisela s úrazem, ale s degenerativním onemocněním páteře v čase. , právnická osoba, ze dne , datum, nebyl dle IPVZ důležitou a podstatnou příčinou snížení pracovních schopností žalobce a nezanechal trvalé následky. , právnická osoba, byl tedy lehký a odezněl bez posudkově významných následků.

4. Právně okresní soud posoudil věc podle § 269 odst. 1, § 271a odst. 1, § 270c odst. 1 a 2 a § 271d zákoníku práce v tehdy účinném znění. Dovodil, že žalobci se pracovní úraz stal a žalovaná je povinna nahradit mu škodu a nemajetkovou újmu, úraz však neměl trvalé následky a tzv. druhá pracovní neschopnost žalobce od , datum, do , datum, a veškeré nároky a výdaje s tím související nejsou s pracovním úrazem v příčinné souvislosti.

5. Žalobce se domáhal ztráty na výdělku v celkové výši , částka, (, částka, za část první pracovní neschopnosti od , datum, do , datum, , , částka, a , částka, za pracovní neschopnost v roce 2020 a 2021). Soud přiznal žalobci náhradu na ztrátu na výdělku v částce , částka, (výrok I), která zůstala neuhrazena za období tzv. první pracovní neschopnosti a rozhodl o zamítnutí nedůvodné části uplatněného nároku v rozsahu částky , částka, (výrok II), jelikož nebyla prokázána příčinná souvislost další pracovní neschopnosti žalobce s úrazem. Žalobce se domáhal účelně vynaložených nákladů spojených s léčením v celkové částce , částka, (, částka, cestovné + , částka, výdaje na léky). Soud přiznal důvodně uplatněnou částku , částka, (výrok I), jelikož po dobu tzv. první pracovní neschopnosti zaplatil v souvislosti s léčením , částka, a jeho výdaje na nezbytnou dopravu v té době činily , částka, ; ve výroku II. rozhodl o zamítnutí nedůvodné části uplatněného nároku na náklady spojené s léčením. Zamítnutá částka , částka, sestává z nepřiznaných výdajů na léky ve výši , částka, , na dopravu ve výši , částka, (kvůli již zmíněné chybějící příčinné souvislosti tzv. druhé pracovní neschopnosti s úrazem, když částky byly vynaloženy právě v této době) a z částky , částka, zaplacené žalobcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , , tituly za jménem, , když náklady znaleckého posudku zpracovaného před zahájením řízení nebylo možné žalobci přiznat, jelikož výsledek soudního sporu nebyl pro žalobce příznivý. Žalobce se také domáhal přiznání nemajetkové újmy, tedy dalšího bolestného a ztížení společenského uplatnění, kterou vyčíslil na částku , částka, , přičemž soud měl za prokázaný nárok žalobce pouze na bolestné v částce , částka, , tedy co do 10 bodů (výrok III), když vedlejší účastník již před zahájením řízení žalobce odškodnil co do částky , částka, , která odpovídá bolestnému v hodnotě , hodnota, bodů (celkově bylo bolestné v době tzv. první pracovní neschopnosti ohodnoceno 60 body); ve zbytku uplatněného nároku na nemajetkovou újmu, která žalobci nevznikla, protože pracovní úraz nezanechal žádné trvalé následky, rozhodl soud o zamítnutí žaloby (výrok IV), stejně tak jako nároky žalobce na další majetkovou újmu (cestovné, náhrady za léky atd.) vzniklé v té době. Z přisouzených částek ve výrocích I a III náleží žalobci též úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná se dostala do prodlení dne , datum, po marném uplynutí lhůty k plnění, kterou jí žalobce stanovil v předžalobní výzvě ze dne , datum, .

6. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou rozhodl podle § 142 odst. 1 a contr. o. s. ř., když žalovaná výslovně uvedla, že nárok na náhradu neuplatňuje, o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem pak rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za současného použití § 150 o. s. ř. Vzhledem k nepříznivé majetkové situaci žalobce, u nějž byly zjištěny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, pak rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 150 o. s. ř., že se státu právo na náhradu nákladů vůči žalobci nepřiznává.

7. Proti tomuto rozsudku, konkrétně proti výrokům II a IV (napadeny jsou i závislé výroky V a VI – § 206 odst. 2 věta prvá o. s. ř.) se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. Namítl, že okresní soud neprovedl výslech zástupce ÚN, což je podstatná vada, kterou je třeba zhojit, jelikož důkaz znaleckým posudkem nebyl dle § 127a o. s. ř. řádně proveden; případně žalobce navrhl přibrat jiný znalecký ústav ke zpracování superrevizního znaleckého posudku. Okresní soud rovněž neprovedl výslechy znalců , tituly před jménem, , adresa, , , tituly před jménem, , jméno FO, či , tituly před jménem, , jméno FO, a spokojil se pouze s výslechem jednoho zástupce jednoho znaleckého ústavu, přestože revizní posudky byly rozporné. Z toho důvodu nemohl ze znaleckého posudku IPVZ vycházet. Podle žalobce je navíc ústavní znalecký posudek nepřezkoumatelný, když nezachycuje srozumitelně a úplně postup, kterým jej znalec zpracoval (v rozporu s § 42 vyhlášky č. 503/2020 Sb. o výkonu znalecké činnosti, dále jen „vyhláška“). Tvrdil, že na titulní straně není uvedeno odvětví, resp. specializace, ve kterých byl znalecký posudek podán, ani není uvedeno, že přezkoumává jiný znalecký posudek a který (§ 39 vyhlášky). Uvedení osob, které se podílely na zpracování posudku v rámci jednotlivých částí zcela absentuje, stejně tak jako popis postupu znalce při výběru zdrojů dat (§ 41 vyhlášky). Žalobce dále namítl, že IPVZ neprovedl vlastní klinické vyšetření. Uvedl, že v revizním znaleckém posudku není prohlášení o následcích vědomě nepravdivého znaleckého posudku (§ 46 odst. 1 písm. f/ vyhlášky); ze znaleckého posudku není zřejmý logický postup, který vedl k závěrům znalce, celkově je znalecký posudek nejasný, a tudíž není ani přezkoumatelný. Žalobce je přesvědčen, že pracovní úraz byl podstatnou příčinou jeho pozdějších potíží pravého ramenního kloubu, když pro naplnění předpokladu v příčinné souvislosti postačí, že pracovní úraz je jen jednou z příčin škody. Žalobce byl pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav uznán invalidním, neboť míra jeho pracovní schopnosti poklesla. Pro naplnění předpokladu odpovědnosti zaměstnavatele není podstatné, jak pracovní úraz ovlivnil celkový zdravotní stav zaměstnance. Pokud se na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu poškozeného zaměstnance podílelo současně více nemocí či zdravotních problémů, je rozhodující, zda pracovní úraz či jeho následky dovršily od určitého data neschopnost zaměstnance k výkonu dosavadní práce, a tedy zda z hlediska nutnosti zanechat této práce (a s tím související ztrátou na výdělku) byly příčinou důležitou, podstatnou a značnou. Příčinná souvislost pracovního úrazu s navazujícími problémy pohybového aparátu (C páteře a P ramena) se vším, co pak následovalo, v daném případě naplněna je, resp. pracovní úraz byl podstatnou příčinou všech navazujících zdravotních problémů žalobce. Okresní soud se dostatečně nezabýval tím, že pohmoždění krajiny ramenního kloubu nespočívá jen v přímém, byť i mírnějším poškození tkání, ale v závažnějším následném postižení kloubu díky např. vzniku adhezivní kapsulidity z inaktivity pro bolest. Z těchto důvodů navrhl odvolatel, aby rozsudek okresního soudu byl v napadených výrocích II a IV zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Zároveň navrhl, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce, příp. aby odvolací soud přikázal věc k dalšímu řízení jinému soudu prvého stupně.

8. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku v napadených částech, stejně tak i vedlejší účastník. Ten považoval za logický a přesvědčivý závěr soudu, že rozhodující příčinou pracovní neschopnosti žalobce trvající od , datum, až do uznání invalidity nebyl pracovní úraz, ale zhoršující se postižení pravého ramenního kloubu, které nemělo původ v pracovním úrazu. Zcela se ztotožnil se závěry okresního soudu, které vyplývaly z revizního znaleckého posudku IPVZ, když byla jednoznačně vyvrácena příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a zdravotními problémy žalobce, které nastaly s odstupem více než dvou let po úrazu. Návrh na výslech zpracovatele znaleckého posudku ÚN nepovažoval vedlejší účastník za účelný a nehospodárný, když sám znalecký ústav připustil, že jeho závěry jsou spíše úvahy a spekulace, a pravděpodobnost poškození ramene při pracovním úrazu shledal pouze jako 30 %. Za absurdní považoval návrh žalobce, aby věc projednal jiný soudce či dokonce jiný soud.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání podala osoba oprávněná a včas (§ 201 a § 204 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek v napadených částech včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to z odvolatelem uplatněných odvolacích důvodů, stejně jako z důvodů, které v odvolání výslovně uvedeny nebyly (§ 205 odst. 2 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Za účelem odstranění pochybení okresního soudu provedl výslech zástupce znaleckého ústavu ÚN , tituly před jménem, , jméno FO, znovu vyslechl zástupce znaleckého ústavu IPVZ , tituly před jménem, , jméno FO, a rovněž provedl konfrontaci těchto dvou zástupců.

10. Zástupce IPVZ , tituly před jménem, , právnická osoba, , zcela odkázal na správnost znaleckého posudku IPVZ, včetně svého výslechu před okresním soudem. Uvedl, že ohledně poškození pravého ramenního kloubu vycházeli ze záznamu o úrazu. Žalobce měnil tvrzení o výšce, ze které na něho paleta spadla, i o materiálu palety a mechanismu úrazu. Shodně s ÚN proto znalci dospěli k závěru, že se muselo jednat o tzv. tečný náraz, tedy že paleta se svezla žalobci po zátylku. Z hlediska pracovního úrazu se jednalo o hraniční stav. Běžně se za pracovní úraz považuje situace, kdy zaměstnanec musí přerušit práci, vyhledat ošetření a je v pracovní neschopnosti, což se v tomto případě nestalo. První lékařské vyšetření se konalo až s dlouhodobým odstupem a konstatuje hematom v oblasti hlavy, který by s ohledem na odlehlost času ani z daného úrazu nemusel pocházet. Z prvotní lékařské dokumentace vyplývá závěr o tečném nárazu na hlavu, jehož následkem bylo zhmoždění týlu – měkkých tkání hlavy a zhmoždění krční páteře. Byť diagnózu komoce (otřes) mozku uvedla pouze praktická lékařka a neurologové později již nikoli, v poslední době se změnila definice a mluví se spíše o tzv. minimálním poškození mozku, kdy se nevyžaduje bezvědomí. IPVZ se proto přiklonil k diagnóze lehký otřes mozku; potíže s tím spojené však trvají tak 1 týden. Podle přesvědčení zástupce znaleckého ústavu znalci , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, nedočetli do konce zprávu praktické lékařky ze dne , datum, , kde jsou uvedeny výsledky CT vyšetření a kde se hovoří o poškození mozkové tkáně. Jednalo se o prvotní závěr, který byl následně přímo na rentgenovém pracovišti zkorigován s tím, že se jedná o fyziologickou variantu, nikoli o úrazové poškození. Žalobce si u praktické lékařky dne , datum, stěžoval hlavně na bolesti bederní páteře, což s úrazem přímo nesouviselo. Z toho důvodu dospěli k závěru, že při úrazu nemohlo dojít k poranění pravého ramene, tento problém žalobce označuje až někdy v roce 2020 a po následných vyšetřeních byly zjištěny degenerativní změny v ramenním kloubu včetně podezření na Bufordův syndrom, což je chybějící část kloubního pouzdra. To však nenastalo v souvislosti s posuzovaným úrazem. Pokud o úrazu hovořili jako o spouštěči, mysleli tím spíše to, že žalobce přicházel za řadou odborníků s různými zdravotními obtížemi a v rámci zjišťování anamnézy docházelo k odhalování dalších zdravotních problémů. Proto v roce 2020 byly prošetřovány subjektivní obtíže žalobce a přišlo se na ty degenerativní změny, kdy se v lékařských zprávách objevilo konstatování, že tam je možná poúrazová souvislost. Podle názoru znaleckého ústavu ale tyto změny v ramenním kloubu nejsou ani v časové, ani v příčinné souvislosti s posuzovaným úrazem, když nebylo nijak prokázáno, že úraz postihl právě pravé rameno. Žalobce v rámci zpracování znaleckého posudku v IPVZ nevyšetřili, neboť by to pro závěry ústavu nepřineslo žádné relevantní informace. Zdravotní stav je třeba hodnotit ex ante; znalecký ústav by tedy žalobce vyšetřoval až následně po několika letech. Žalobce byl navíc vyšetřován na řadě špičkových zdravotnických pracovišť a jeho tehdejší stav byl dobře zadokumentován. Také údaje o bolestech hrudní páteře vystřelujících do pravé ruky ze dne , datum, nesouvisí nijak s pravým ramenem, šlo o bolesti zad. Skutečnost, že žalobce bezprostředně po úrazu pokračoval v práci a lékaře vyhledal až s odstupem 19 dnů, svědčí pro závěr, že se jednalo o lehčí poranění. Pokud byl původně přiznán III. stupeň invalidity, IPVZ dovodil, že se jednalo o motivaci spočívající v sociální rovině, přičemž už tehdy se předpokládalo zlepšení zdravotního stavu. Kontrolní lékařská prohlídka byla nařízena už po roce, kdy skutečně došlo ke stabilizaci a snížení stupně invalidity na první. Ohledně trvalých následků spočívajících v omezení hybnosti pravého ramenního kloubu a páteře ve středním stupni, k němuž dospěla ÚN, uvedl zástupce IPVZ, že k tomuto závěru nedospěli ze shora uvedených důvodů, navíc se hovoří o 30% působení, což je neuchopitelný údaj. Vycházeli z toho, že k , datum, byla šíje žalobce volná a nebolestivá, jak plyne z výsledků magnetické rezonance. Následně se objevily potíže, které svědčí o onemocnění páteře, jehož průběh byl u žalobce obvyklý a s úrazem nesouvisel. K pozastavení činnosti ústavu došlo na žádost ústavu do ledna 2026, jelikož ten již z kapacitních důvodů nebyl schopen splnit všechna znalecká zadání a dostal za to pokuty.

11. Z výslechu zástupce ÚN , tituly před jménem, , jméno FO, , jméno FO, , plyne, že se k původnímu posudku IPVZ nevyjadřovali, zřejmě jej neměli k dispozici, měli pouze doplněk. Znalecký ústav zastává medicínský přístup, který více zohledňuje fungování organismu člověka jako celku. Ohledně vzniku poranění, jakož i lehkého otřesu mozku, se oba znalecké ústavy shodly; rozdíl je pouze co do poranění ramene, kdy ÚN souhlasila s tím, že buď nebylo zasaženo, nebo bylo jen lehce pohmožděno. To však neznamená, že by to nemělo další následky. Navíc byla zasažena krční páteř. Existuje syndrom tzv. zmrzlého ramene (cervikobrachiální syndrom), kdy se bolesti od páteře šíří do končetin. Pacient pak končetině ulevuje, podvědomě ji šetří, a pokud nedochází k řádnému procvičování, může docházet k zatuhnutí kloubu, což mohl být mechanismus vzniku následku u žalobce. Lehké poranění ramenního kloubu tedy nebylo prvotní příčinou, ale spouštěčem dalších jevů, které vyústily až v nutnost operace. Také žalobce nevyšetřovali, stejně jako IPVZ. Vycházeli z předložených zpráv a dospěli k závěru, že nelze přesně posoudit, do jaké míry úraz ovlivnil další vývoj stavu ramene žalobce, bez tohoto podnětu by však stav nebyl tak vážný, nebo by nenastal. Pokud uvedli, že úraz se podílel na tomto stavu ze 30 %, jednalo se pouze o subjektivní odhad. Žádná přesná metodika na to není. Tento závěr však mysleli tak, že je zhruba 30% pravděpodobnost, že při úrazu bylo zasaženo rameno žalobce, nikoli tak, že úraz přispěl z 30 % k výslednému stavu. Týkalo se to tedy úrazového děje a nikoliv následku. Při zpracování posudku věděli, že žalobce provozoval box, ale nevěděli, v jakém rozsahu. To samozřejmě mohlo mít vliv na stav ramenního kloubu, stejně jako fyzicky namáhavá práce. Žalobce byl operován kvůli srůstům kloubu, které vznikají jeho nepoužíváním, navíc tam byly i nějaké degenerativní změny. Na bolesti bederní páteře si žalobce stěžoval ihned po úrazu, podle přesvědčení úrazové nemocnice souvisely s úrazem (žalobce je uváděl u neurologa dne , datum, ). Při úderu předmětem se nepohne jen hlava nebo krk, ale celé tělo, a to mohlo způsobit problémy v bederní páteři a z toho vyplývající bolesti vystřelující do pravého ramene a pravé horní končetiny. Úraz mohl být spouštěčem dalšího vývoje změn na krční páteři a mohl být spouštěčem dalšího vývoje, kdy stačí i jen nepatrné posunutí různých obratlů nebo kloubů. To se pak začne projevovat bolestí a dalšími problémy.

12. V rámci vzájemné konfrontace znalců uvedl zástupce IPVZ , tituly před jménem, , právnická osoba, , že žalobce nebyl po úrazu nečinný ve smyslu nenamáhání kloubu, protože docházel na rehabilitace k , tituly před jménem, , jméno FO, . Znaleckému posudku úrazové nemocnice vytýkali, že je založen na různých úvahách a spekulacích a nedrží se lékařských zpráv a podkladů, přitom znalecký posudek musí vycházet z prokázaných faktů. I po výslechu , jméno FO, setrval , jméno FO, na závěrech znaleckého posudku IPVZ. , jméno FO, uvedl, že rehabilitace byla až v březnu 2018, tedy až půl roku po úrazu, což už je pozdě, navíc je potřeba zohlednit i vliv další činnosti a z ničeho není zřejmé, zda a jaké práce žalobce vykonával, důležitý je především pohyb končetiny na horizontálu.

13. Z výslechu žalobce odvolacím soudem bylo zjištěno, že je invalidní v prvním stupni od září 2022, aktuálně dostává invalidní důchod ve výši , částka, měsíčně, jiné příjmy nemá. Nemůže sehnat zaměstnání, většinou neprojde vstupní prohlídkou. V pravé ruce může nosit max. 10 kg, což je málo i pro doplňování zboží v obchodě. Nemá ani brigády, omezuje ho bolest v páteři a v pravém rameni. V domácnosti bydlí s přítelkyní, která hradí náklady s tím spojené, protože jen za bydlení dávají , částka, , a žalobce by jinak nevyžil.

14. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné.

15. K problematice znaleckých posudků a jejich hodnocení se Nejvyšší soud vyjádřil v usnesení ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 26 Cdo 2965/2015, ve kterém konstatoval, že hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Má-li pak soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o téže otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěrů druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. I v případě, že je předložen znalecký posudek účastníkem a nikoli znalecký posudek vyžádaný soudem (účastník řízení předložil znalecký posudek, kterým je přezkoumáván znalecký posudek jiného znalce), nelze v tomto případě od výslechu zástupce znaleckého ústavu upustit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3928/2013 ze dne 22. 1. 2014, který byl uveřejněn pod číslem 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2014). Jestliže by ani tak nebylo možno odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem či jinou institucí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 746/2019).

16. Nejvyšší soud rovněž setrvale rozhoduje, že se znalec ve svém posudku nesmí omezit na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, z kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah dospěl ke znaleckému závěru. Znalecký posudek musí být jako celek přezkoumatelný, výslechem znalce (stvrzením posudku) lze doplnit či podrobněji rozvést již učiněné závěry, výslech však v žádném případě nemůže nahrazovat chybějící základní a zákonem výslovně stanovené obligatorní náležitosti písemně podaného posudku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3076/2024). Řádné odůvodnění písemného posudku je nezbytné k tomu, aby byl znalecký posudek přezkoumatelný (viz § 28 odst. 1 a § 28 odst. 2 písm. f) zákona č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, dále „zákon“). Pokud se znaleckému posudku nedostává zákonem předepsaných základních obsahových náležitostí (např. není zřejmé, jak znalec ke svým závěrům došel či závěr znalce nelze ověřit, neboť v něm nejsou uvedeny žádné zdroje), nelze takový posudek považovat za řádný a vycházet z jeho závěrů – viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3076/2024.

17. Námitky žalobce zpochybňující posudek IPVZ po formální stránce nepovažuje odvolací soud za relevantní. Revizní znalecký ústav sice zpracovával znalecký posudek poměrně dlouhou dobu (téměř dva roky), avšak soudu vysvětlil, z jakého důvodu se tak stalo. Znalecký ústav před odevzdáním znaleckého posudku požádal o přerušení znalecké činnosti, jelikož je zahlcen značným množstvím žádostí o vypracování znaleckých posudků a za opožděné vypracování již zadaných znaleckých posudků byl opakovaně pokutován. Doba, jíž si zpracování složitého znaleckého posudku vyžádalo, je tak s ohledem na uvedené adekvátní. K pozastavení činnosti znaleckého ústavu pak nedošlo z kárných důvodů, ale na vlastní žádost ústavu.

18. Znalecký posudek IPVZ (č. l. 249) obsahuje výčet podkladů, nález, klinické vyšetření, posudek, odpovědi na znalecké otázky a závěr, obsahuje i znaleckou doložku a složení znaleckého kolektivu. Podle názoru odvolacího soudu zmíněný znalecký posudek obsahuje veškeré náležitosti, které zákon požaduje, navíc zástupce zpracovatele byl opakovaně vyslechnut (okresním i odvolacím soudem) a byl poučen o následcích vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Z obsahu posudku se rovněž podává, z jakých zdrojů znalecký ústav čerpal a kvalifikovaně se vyjadřuje k závěrům jednotlivých znaleckých posudků, které přezkoumával. Znalecký posudek IPVZ je tedy podle odvolacího soudu přehledný, srozumitelný, a i pro laika je zřejmé, jak jednotliví zpracovatelé při tvorbě posudku uvažovali, a tedy jaké závěry z jejich zjištění plynou. Z tohoto hlediska, tedy z hlediska obsahové a formální správnosti, není znaleckému posudku, co vytknout; drobné nejasnosti byly následně odstraněny opakovaným výslechem zástupce znaleckého ústavu , jméno FO, .

19. Odvolací soud rovněž shodně se soudem prvého stupně nepovažoval za nutné, aby byli vyslechnuti všichni znalci, kteří v tomto řízení zpracovávali znalecké posudky (, tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, ), když správnost jejich závěrů přezkoumávaly právě dva revizní znalecké posudky, jejichž zpracovatelé byli před soudem slyšeni.

20. Odvolací soud však musel napravit pochybení okresního soudu spočívající v tom, že nebyl vyslechnut zástupce ÚN. Provedl proto výslech zástupce znaleckého ústavu , jméno FO, jeho výpověď i obsah jeho konfrontace se zástupcem IPVZ jsou popsány výše. Lze uzavřít, že částečně se podařilo rozpory mezi znaleckými posudky vyjasnit výslechem zástupců obou ústavů, když je zřejmé, že dle obou znaleckých posudků přítomnost degenerativních změn v oblasti krční páteře byla přítomna již před pracovním úrazem a totéž se týká poškození ramenního kloubu.

21. Předmětem odvolacího řízení bylo v podstatě posouzení toho, zda tzv. druhá pracovní neschopnost (trvající od , datum, do , datum, ), resp. dlouhodobý pokles pracovních schopností žalobce a nároky s tím související, byly či nebyly v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Zatímco znalecký posudek IPVZ jednoznačně uvádí, že nikoli, jelikož poškození pravého ramene mělo výlučně degenerativní příčiny a podvrtnutí krční páteře již v předchozí době odeznělo a nemělo trvalé následky, ÚN má za to, že poškození krční páteře a případné poškození pravého ramene mohlo být spouštěčem dalších negativních jevů.

22. Ohledně pravého ramene jsou ale závěry ÚN značně nejasné a spekulativní, znalecký ústav neuvádí nic konkrétního. Pouhá nijak blíže neodůvodněná možnost, že pracovním úrazem došlo ze 30 % k poranění ramene, nemůže podle názoru odvolacího soudu založit odpovědnost žalované z titulu pracovního úrazu. Jinými slovy – nebylo zjištěno, že by vůbec bylo rameno při úrazu zasaženo, tedy že poškození ramene je následkem pracovního úrazu. Z toho důvodu se ohledně závěrů, že poškození pravého ramene nemá souvislost s pracovním úrazem, odvolací soud ztotožnil se závěry IPVZ, které považuje za přesvědčivější.

23. Stejně tak se odvolací soud přiklonil k závěrům znaleckého posudku IPVZ v hodnocení poškození krční páteře. Je zřejmé, že změny v oblasti krční páteře byly přítomny již v době před úrazem, jednoznačně byly prokázány na CT vyšetření z , datum, . IPVZ dospěl k závěru, že podvrtnutí krční páteře nemělo vliv na následnou invaliditu, když nejpozději , datum, již bylo neurologické vyšetření vyhodnoceno tak, že se jedná o stav po distorzi krční páteře, která odezněla a byla bez následků. Nekonkrétní úvaha ÚN o tom, že úraz mohl být spouštěčem dalšího vývoje, se proto jeví jako nejistá a neprokázaná.

24. Odvolací soud tak má shodně se soudem prvého stupně za to, že invalidita žalobce vyplývá z degenerativního onemocnění pravého ramenního kloubu, které je dle IPVZ zjevně následkem skutečnosti, že žalobce se v mládí věnoval boxu, a také následkem těžké fyzické práce, jíž během života vykonával; s pracovním úrazem nemá žádnou spojitost. Rovněž ke změnám na krční páteři došlo již před úrazem, recidiva s úrazem nesouvisela, šlo o typický průběh degenerativního obecného onemocnění páteře v čase. Tyto závěry relevantně nezpochybnil ani oponentní znalecký posudek ÚN, jak popsáno výše. Odvolací soud tak i po doplnění dokazování učinil shodný závěr jako okresní soud, tedy že pracovní úraz ze dne , datum, nebyl důležitou a podstatnou příčinou snížení pracovních schopností žalobce a neměl žádné trvalé následky, jak plyne z posudku IPVZ, k němuž se i odvolací soud přiklonil. Závěry tohoto revizního znaleckého posudku považuje za jednoznačné, přesvědčivé a logické, a tudíž neshledal ani důvod pro zadání tzv. superrevizního znaleckého posudku. IPVZ se vyjádřil i ke dříve zpracovaným znaleckým posudkům, vyčíslil bolestné a uzavřel, že pracovní úraz trvalé následky nezanechal. Navíc žalobce po ukončení pracovní neschopnosti v dubnu 2018 nastoupil do zaměstnání na stejnou práci, kterou vykonával až do , datum, .

25. Ze všech uvedených důvodů proto byl rozsudek okresního soudu v napadených výrocích jako správný potvrzen (§ 219 o. s. ř.), a to včetně výroků o nákladech řízení (V a VI), které odvolací soud rovněž považuje za správné (viz výrok I tohoto rozsudku). Proto odkazuje i na pečlivé a vyčerpávající odůvodnění prvostupňového rozsudku, s nímž se zcela ztotožňuje.

26. O nákladech státu rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když žalobce, který by jinak podle výsledků řízení měl hradit státu náklady, které mu v souvislosti s tím vznikly, splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a jeho sociální a finanční situace je značně tíživá, jak popsáno výše. Z těchto důvodů nebylo státu vůči žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících ve vyplacení znalečného přiznáno (výrok II rozsudku).

27. Ohledně nákladů odvolacího řízení pak dospěl odvolací soud ve výroku III k závěru, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když úspěšní žalovaná a vedlejší účastník se tohoto práva vzdali (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 a contr. o. s. ř.).