30 C 229/2020

Plný text

Okresní soud v Trutnově rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Gabriely Řezníčkové a přísedících Marie Trojanové a Libuše Blažkové ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované se sídlem Adresa žalované za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka , IČO IČO účastníka se sídlem Adresa účastníka o náhradu újmy

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32 279 Kč s úrokem z prodlení této částky ve výši 10 % ročně od 11. 7. 2020 do zaplacení a částku 9 679 Kč s úrokem z prodlení této částky ve výši 10 % ročně od 11. 7. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 93 510 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 61 920 Kč od 11. 7. 2020 do 8. 4. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 93 510 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení, a rovněž co do částky 30 742,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 11. 7. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 11. 7. 2020 do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá co do částky 331 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 11. 7. 2020 do zaplacení.

V. Žalované a vedlejšímu účastníkovi se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

VI. České republice se proti žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení ve výši 82 111 Kč.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2020 domáhal po žalované odčinění újmy, která mu vznikla v důsledku pracovního úrazu utrpěného na pracovišti dne 6. 10. 2017. Žalobce popsal okolnosti vzniku pracovního úrazu. Poukázal na přístup zaměstnavatele, který žalobci po zranění nepřivolal lékařskou pomoc, následně žalobci sdělil, že má nadále chodit do práce. Žalobce byl nucen po 14 dnech kvůli zhoršujícím se zdravotním potížím navštívit lékařku, která konstatovala stav po úderu těžkým předmětem do hlavy a uznala žalobce práce neschopným. Po údajném projednání pracovního úrazu došlo ze strany žalované dne 7. 11. 2017 k rozhodnutí o plném odškodnění žalobce, pojistná událost byla u pojišťovny (vedlejšího účastníka) registrována až téměř po roce dne 4. 9. 2018. Žalobci vznikla v příčinné souvislosti s plněním pracovních úkolů majetková i nemajetková újma. Žalovaná je povinna odčinit veškerou újmu způsobenou žalobci pracovním úrazem, což žalovaná i její pojišťovna odmítá.

2. Žalobce požadoval na náhradu nemajetkové újmy zaplacení bolestného a ztížení společenského uplatnění. Posudkem vedlejšího účastníka, který podle žalobce nebyl zpracován soudním znalcem, došlo ke stanovení bodového ohodnocení bolestného na 50 bodů a k určení délky léčení zraněného od 25. 10. 2017 do 31. 12. 2017. Žalobce si kvůli pochybnostem o adekvátnosti závěrů v posudku pro pojišťovnu nechal zpracovat revizní znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který stanovil bodové ohodnocení bolestného na 185 bodů. Podle znaleckého posudku , tituly před jménem, , adresa, odpovídá finanční náhrada bolestného při hodnotě bodu 250 Kč částce 46 250 Kč. Vedlejší účastník uznal podle původního posudku jako bolestné pouze částku 12 500 Kč, kterou žalobci vyplatil. Žalobce má za to, že mu na bolestném náleží i zbývající částka ve výši 33 750 Kč. Z údajů ve zdravotnické dokumentaci žalobce dospěl znalec , tituly před jménem, , jméno FO, k závěru, že dlouhodobě nepříznivé zdravotní následky pracovního úrazu vedly ke ztížení společenského uplatnění žalobce. Bodovému ohodnocení ztížení společenského uplatnění poškozeného odpovídá podle znalce finanční náhrada 100 000 Kč (400 bodů po 250 Kč). Žalobce vzhledem ke svému nízkému věku, k nemožnosti provozování dosavadních sportovních aktivit a k omezení dalšího uplatnění v životě i v práci požadoval navýšení ztížení společenského uplatnění na trojnásobek tj. na částku 300 000 Kč. Žalobce poukázal na změny spočívající ve zhoršení trvalých následků, které na jeho zdravotním stavu nastaly od vypracování revizního posudku , tituly před jménem, , adresa, .

3. Žalobce se po žalované domáhal náhrady majetkové škody spočívající ve ztrátě na výdělku za období pracovní neschopnosti. Pracovní neschopnost žalobce po úrazu trvala od 25. 10. 2017 do 24. 4. 2018 a z téhož důvodu znovu pokračuje od 2. 1. 2020. Délka pracovní neschopnosti podle znalce , tituly před jménem, , adresa, i praktického lékaře žalobce, který o trvání neschopnosti rozhodoval, zcela odpovídala následkům utrpěného pracovního úrazu. Za období od 25. 10. 2017 do 24. 4. 2018 vznikla žalobci ztráta na výdělku v částce 60 295 Kč. Žalobce od pojišťovny obdržel částečné plnění ve výši 28 016 Kč, proto žalobce požaduje uhradit po žalované za uvedené období ještě částku 32 279 Kč. V souvislosti s následky pracovního úrazu byl žalobce v pracovní neschopnosti i v období od 2. 1. 2020 do 30. 9. 2020 (pracovní neschopnost v době podání žaloby stále trvá), odškodnění ztráty na výdělku za uvedené období činí částku 61 920 Kč. Žalobce ve změně žaloby ze dne 29. 3. 2021 rozšířil žalobu o další částku 31 590 Kč odpovídající ztrátě na výdělku za 4 měsíce pracovní neschopnosti od listopadu 2020 do února 2021.

4. Žalobce po žalované požadoval náhradu nákladů spojených s léčením, konkrétně uplatnil náklady na cestovné a náklady na jím hrazené léky a léčebná ošetření. Cestovné vynaložené v souvislosti s úrazem v období 25. 10. 2017 do 30. 9. 2020 vyčíslil žalobce na částku 19 823 Kč, po částečném plnění pojišťovnou se v soudním řízení domáhal náhrady zbývajícího cestovného ve výši 16 523 Kč. Ve změně žaloby ze dne 29. 3. 2021 rozšířil žalobu o další náklady cestovného ve výši 6 817,50 Kč. Žalobce zaplatil za zakoupené léky částku 8 121 Kč, po částečném plnění pojišťovnou se v soudním řízení domáhal náhrady zbývajících výdajů za léky ve výši 5 634 Kč. Ve změně žaloby ze dne 29. 3. 2021 rozšířil žalobu o náklady spojené s léčením výši 2 892 Kč. V souvislosti s uplatněním nároků z pracovního úrazu požadoval žalobce náhradu částky 8 554,70 Kč, kterou vynaložil na vypracování revizního znaleckého posudku , tituly před jménem, , adresa, .

5. Žalovaná k okolnostem pracovního úrazu uvedla, že žalobce v den úrazu ani ve dnech následujících nikomu ze svých nadřízených úraz neohlásil. Záznam o úrazu byl vyhotoven dodatečně po několika dnech poté, kdy si zaměstnavatel na základě šetření ověřil, že dne 6. 10. 2017 k úrazu zřejmě došlo. Žalobce sepsaný záznam o úrazu a jeho průběhu podepsal. Pracovní neschopnost byla žalobci vystavena až od 25. 10. 2017, kdy žalobce poprvé od úrazu navštívil lékaře. Protože zaměstnavatel nezjistil žádné významné pochybení na straně poškozeného zaměstnance, byl pracovní úraz odškodněn ve výši 100 %. Pokud jde o odškodnění pracovního úrazu a s tím souvisejících nároků poškozeného, zde zaměstnavatel (žalovaná) postupuje vždy v součinnosti s Kooperativou pojišťovnou, a. s., která odškodňuje z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za pracovní úraz a nemoc z povolání. Pojišťovna si nechala vypracovat lékařský posudek soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a ortopedie , tituly před jménem, , jméno FO, . Pojišťovna setrvává na znaleckém posouzení , tituly před jménem, , jméno FO, a odůvodnění jeho závěrů považuje za dostatečně přesvědčivé. Z toho důvodu vyplatila odškodnění pouze v rozsahu doporučeném a odůvodněném uvedeným znalcem. Žalovaná se s posudkem seznámila, s jeho závěry se plně ztotožňuje, navrhla proto zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

6. Vedlejší účastník uplatněný nárok ani zčásti neuznal. Učinil nesporným, že žalobci na nákladech léčení zaplatil částku ve výši 2 487 Kč, bolestné ve výši 12 500 Kč, ztrátu na výdělku 28 016 Kč za období do 24. 4. 2018 a cestovné 3 300 Kč. Při odškodnění vycházel z posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie a ortopedie. Ten ve svém posudku potvrzuje skutečnost, že žalobce vyhledal první lékařské ošetření po pracovním úrazu až po 19 dnech, do té doby nedodržoval potřebný klidový režim ani nebyl v pracovní neschopnosti. Podle znalce z poranění, které žalobce utrpěl, není předpoklad vzniku trvalých následků. Bolestné znalec ohodnotil 50 body, což odpovídá vyplacenému pojistnému plnění ve výši 12 500 Kč. Podle znalce nebyla páteř žalobce před úrazem zcela nezměněna, vyšetření prokázala její degenerativní změny a úrazový mechanismus byl spíše spouštěčem celé kaskády subjektivních a objektivních příznaků. Žalobce by měl být podle vyjádření znalce práce neschopen maximálně do konce roku 2017. Další nároky žalobce na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění označil vedlejší účastník na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, za vyloučené. Ke ztrátě na výdělku z roku 2020 uvedl, že pracovní neschopnost žalobce v roce 2020 s úrazem nesouvisela. Neprokázané a nesouvisející jsou rovněž další žalobcem požadované náklady cestovného a náklady na léky.

7. Soud ze souhlasných tvrzení účastníků, z pracovní smlouvy, z dohody o změně pracovní smlouvy a z obsahu záznamů o pracovním úrazu učinil tato zjištění:

8. Žalobce u žalované nastoupil do práce jako zaměstnanec na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 4. 2014, dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 17. 3. 2015 byl jeho pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou. Žalobce vykonával druh práce operátor skladování, manipulační dělník. Dne 6. 10. 2017 v 9:30 hod byl žalobce na svém pravidelném pracovišti zraněn padajícím předmětem. V záznamu o úrazu s datem 6. 10. 2017 jsou příčiny a okolnosti úrazu popsány takto: „V prostoru pro kompletaci byly složeny palety (klece) na odpad, které byly na sobě a při kompletaci výroby se vrchní paleta (klec) z neznámých důvodů překlopila na skladníka a udeřila ho do hlavy“. Žalovaná vypracovala další záznam o tomtéž pracovním úrazu s datem 1. 11. 2017, ve kterém zní popis pracovního úrazu následovně: „V prostoru kompletace výroby v expedici prováděl zaměstnanec přemístění rolí pomocí vysokozdvižného vozíku na vzdálenost cca 20 metrů – z důvodu kompletace zakázky se převáží volně ložené na paletě pomalou jízdou. Jedna z rolí při průjezdu zatáčkou sklouzla a rozkutálela se na ploše proti uskladněným dřevěným klecím, které byly tvořeny prkennou konstrukcí spojenou s paletou hřebíky a obalené strečovou fólií. Zaměstnanec vozík zastavil a vystoupil z něj. Role po sklouznutí z palety narazila do klece, kdy následně došlo k jejímu nahnutí. Zaměstnanec si při snaze o odkutálení role nevšiml naklánějící se klece. Následně došlo k jejímu převrácení na zaměstnance a úderu její části do jeho hlavy. Ve chvíli náklonu na padající klec upozornil výkřikem spoluzaměstnanec, svědek události p. , jméno FO, . Pracovní neschopnost byla lékařem vystavena pro přetrvávající zdravotní potíže dne 25. 10. 2017. Dle výpovědi p. , jméno FO, byla zraněna zadní část hlavy bez krvácení.“ Podle žalobce později sepsaný záznam nevystihoval přesně průběh skutkového děje, žalobce s ním proto nesouhlasil.

9. Žalobce se v účastnickém výslechu vyjadřoval ke své pracovní náplni. Uvedl, že na něj na pracovišti dne 6. 10. 2017 spadla z výšky cca 4 metry klec o hmotnosti 38,5 kg. Žalobce nestihl zareagovat na varovný výkřik spolupracovníka , jméno FO, , klec jej trefila zezadu do hlavy, svezla se na pravou stranu, zlomila se o něj. Žalobce vnímal velkou bolest, motala se mu hlava a pískalo mu v uších. Žalobce si musel chvíli sednout na paletu, celou hlavu si ošetřoval hadrem namočeným v Alpě. Po příchodu do kanceláře mu pan , jméno FO, a paní , jméno FO, prohlédli hlavu a sdělili mu, že je nateklá. Žalobce byl po úrazu v šoku, trpěl bolestí, ale zároveň mu to celé přišlo k smíchu. Připustil, že svůj stav podcenil, domníval se, že vše bude dobré. Žalobce dokončil pracovní směnu trvající do 14:00 hodin, po zranění hlavy již nenakládal těžké role na palety, ale pouze jezdil s vysokozdvižným vozíkem. Během následujícího víkendu se otok na hlavě žalobce zhoršoval, začalo mu v něm škubat. V pondělí žalobce nastoupil do zaměstnání, ale necítil se dobře, proto ho jeho nadřízený po domluvě zařazoval na lehčí práce. Žalobce svého nadřízeného pana , Anonymizováno, informoval o svých přetrvávajících zdravotních problémech. Žalobce měl potíže se čtením a pamětí, stupňovalo se u něj motání hlavy, pnutí v páteři, tuhnutí v oblasti krku. Žalobce bolelo rameno, nevydržel v předklonu, v noci nemohl spát. Léky proti bolestem u žalobce nezabíraly a jeho zdravotní stav se zhoršoval, proto dne 25. 10. 2017 navštívil praktickou lékařku, která mu vystavila pracovní neschopnost. Časovou prodlevu mezi úrazem a návštěvou lékaře vysvětlil žalobce tím, že mu v práci říkali, že se mu nateklá hlava zahojí, že v tom přece kolegy nenechá. V případě nepřítomnosti žalobce v zaměstnání by jeho spolupracovníci museli vykonávat větší množství práce, žalobce je tím nechtěl zatěžovat. Stav žalobce se nelepšil, naopak došlo k jeho zhoršení, proto byl nucen vyhledat lékaře.

10. Úrazu žalobce byl přítomen skladník , jméno FO, . Výpovědí tohoto svědka má soud za prokázané, že viděl klec padající z výšky na žalobce, tři klece stály na sobě a na žalobce se to celé skácelo. Žalobce nestihl uskočit a dostal klecí do hlavy. Svědek viděl, že žalobce stojí, držel se za hlavu, možná i seděl. Svědek si vzal svou paletu a odjel do skladu. Vyjádřil přesvědčení, že pak žalobci prohlížel hlavu, žalobce měl na hlavě bouli. K následujícím událostech se svědek ve výpovědi nijak nevyjádřil s tím, že si je již nevybavuje. Svědek nevěděl, v kolik hodin klec na žalobce spadla, zda žalobce po úrazu dokončil směnu, zda si následně na něco stěžoval, choval se jinak či zda kvůli zranění vykonával méně namáhavou práci. Svědek potvrdil, že podepsal záznam o úrazu s datem 6. 10. 2017 i záznam o úrazu s datem 1. 11. 2017. Nevěděl, kdy byl vyhotoven záznam o úrazu s datem 6. 10. 2017. Svědek si nepamatoval žádné podrobnosti z šetření pracovního úrazu zaměstnavatelem.

11. Výpovědí bezpečnostního technika žalované , Anonymizováno, se nepodařilo objasnit, kdy byl pracovní úraz žalobce nahlášen a evidován. Záznam o úrazu s datem 6. 10. 2017 podle svědka sloužil jako podklad pro zaměstnavatele pro případ, že by se z události následně vyvinula pracovní neschopnost, což u žalobce nastalo až za dobu delší dvou týdnů. Záznam sepisoval nadřízený pan , jméno FO, , podepsal jej poškozený a svědek , jméno FO, . Svědek nemohl potvrdit, zda k sepisu záznamu bez evidenčního čísla s datem 6. 10. 2017 došlo skutečně v den 6. 10. 2017 či tento záznam vznikl až později. Svědek , Anonymizováno, vyhotovil záznam o úrazu s datem 1. 11. 2017, při popisu úrazového děje vycházel z výpovědi svědka i z výpovědi postiženého žalobce.

12. Soud považuje za rozhodující, že žalovaná nezpochybňovala existenci pracovního úrazu žalobce, který utrpěl dne 6. 10. 2017 při výkonu práce pro žalovanou. Chování žalobce na pracovišti před započetím úrazového děje a v jeho průběhu žalovaná nehodnotila jako rizikové, netvrdila spoluzavinění poškozeného na vzniku úrazu. Žalovaná uznala svou odpovědnost zaměstnavatele a nárok žalobce na odškodnění pracovního úrazu v plném rozsahu. Vzhledem k postoji žalované soud podrobněji neobjasňoval postup zaměstnavatele při šetření a hlášení pracovního úrazu, nevyjadřoval se k rozdílům mezi záznamy z 6. 10. 2017 a 1. 11. 2017 co do okolností, za nichž došlo k úrazu atd. V situaci, kdy zaměstnavatel plně souhlasil s nárokem zaměstnance na odškodnění, by bylo dokazování k uvedeným skutečnostem nadbytečné.

13. Žalobce, žalovaná i vedlejší účastník se shodují v tom, že pracovní úraz se dne 6. 10. 2017 žalobci stal. V příčinné souvislosti s úrazem trpěl žalobce bolestmi a po určitou dobu nemohl konat u žalované práci. Během léčení žalobce platil (doplácel) předepsané léky, hradil náklady cest k lékařům. Žalobce a žalovaná jsou ve sporu ohledně rozsahu újmy utrpěné žalobcem. Žalovaná podporovaná vedlejším účastníkem trvá s odkazem na posudek , tituly před jménem, , jméno FO, na tom, že nárok žalobce na bolestné a na účelně vynaložené náklady léčení plně uspokojila již před zahájením soudního řízení. Podle žalované úraz nezpůsobil na zdraví žalobce žádné trvalé následky, žalobce by měl být v souvislosti s posuzovaným pracovním úrazem práce neschopen maximálně do konce roku 2017. Žalobce se s odkazem na posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, (a od 10. 8. 2022 též s odkazem na posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ) domáhá vyššího bodového ohodnocení bolestného. Dovolává se toho, že jeho pracovní neschopnost zapříčiněná úrazem trvala nejen od 25. 1. 2017 do 24. 4. 2018, ale i od 1. 2. 2020 do 19. 4. 2021 tj. do dne uznání invalidity žalobce.

14. Ke zjištění míry poškození zdraví žalobce a následků pracovního úrazu ze dne 6. 10. 2017, jakož i za účelem zhodnocení a přezkoumání posudků předložených účastníky, ustanovil soud znalecký ústav Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Znalecký ústav v oboru zdravotnictví ustanovil ke splnění úkolu znalecký kolektiv složený ze dvou posudkových lékařů, traumatologa a ortopeda, neurologa a radiologa. Podle znaleckého ústavu lze souhrnnou diagnózu po traumatu dne 6. 10. 2017 po posouzení všech dostupných informací formulovat jako pohmoždění týlně temenní krajiny hlavy s podkožním výronem, otřes mozku lehkého stupně, pohmoždění a podvrtnutí krční páteře. Po utrpěném úrazu byl žalobce poprvé lékařsky ošetřen dne 25. 10. 2017 svou registrující praktickou lékařkou , tituly před jménem, , jméno FO, . Z dostupné spisové a zdravotnické dokumentace nevyplývá, že by v mezidobí od 6. 10. 2017 do 25. 10. 2017 byl léčen, nadále docházel do zaměstnání. Oddálení prvotního lékařského vyšetření a dalších odborných vyšetření, indikované léčby, a především klidového režimu mohlo mít negativní vliv na rozvoj prvotních potíží žalobce a potřebnou délku léčení i trvání dočasné pracovní neschopnosti.

15. Otázku, zda se na následných zdravotních obtížích žalobce podílela i nějaká jiná onemocnění, případně degenerativní změny páteře, znalecký ústav zodpověděl rozborem závažnosti poranění, které posuzovaný utrpěl dne 6. 10. 2017. Znalec zhodnotil pohmoždění týlně temenní krajiny hlavy s podkožní výronem jako poranění lehké, které samo o sobě nevyžadovalo žádné speciální nebo složité léčení. U takovéhoto poranění lze jednoznačně konstatovat, že u něj není předpoklad vzniku trvalých následků, poranění se nepodílelo na následných zdravotních obtížích posuzovaného. Diagnóza otřesu mozku lehkého stupně byla u poškozeného poprvé stanovena při prvním vyšetření praktickou lékařkou dne 25. 10. 2017. Při opakovaných neurologických vyšetřeních nikdy nebyla použita. Uznání této diagnózy je u žalobce z hlediska posudkového hraničně možné. U takovéhoto poranění nelze vyloučit i vznik určitých trvalých následků (bolesti hlavy, poruchy spánku, poruchy usínání, poruchy soustředěnosti apod.). V doložených neurologických nálezech však velmi nepravděpodobná možnost postkomočního syndromu není uvedena. Diagnóza pohmoždění a podvrtnutí krční páteře vyplývala zejména z mechanismu vzniku úrazu. Znalec zdůraznil, že páteř poškozeného jako celek, ale i úsek krční páteře, nebyla v období před vlastním traumatem zcela nezměněna. Byly jasně doloženy degenerativní změny v oblasti krční páteře, které existovaly před datem 6. 10. 2017. Přetrvávání určitých potíží poškozeného i v době delší než jeden rok po vlastním pracovním úrazu nelze zcela vyloučit. Takové potíže však nelze považovat za jednoznačně přímé následky pracovního úrazu ze dne 6. 10. 2017.

16. Podle znalce bylo ustálení zdravotního stavu žalobce teoreticky dáno ustálením zdravotního postižení nejzávažnějšího poranění tj. mozkové komoce. Z neurologického hlediska je v souběhu s pohmožděním a podvrtnutím krční páteře v konkrétním případě žalobce možné ustálení jeho zdravotního stavu předpokládat v době nepřesahující 2 – 3 měsíce. O ustálení zdravotního stavu z pohledu ortopedického lze mluvit po 6 – 8 týdnech od data poranění. Trvání dočasné pracovní neschopnosti by bylo možno odhadnout na dobu potřebnou k odléčení nejzávažnějšího poranění, tedy mozkové komoce, respektive jejího souběhu s pohmožděním a podvrtnutím krční páteře. Na jejím delším trvání se nepochybně mohlo podílet již preexistující degenerativní postižení páteře, jakožto neúrazové, obecné onemocnění. Doba pracovní neschopnosti poškozeného by neměla přesáhnout cca 6 – 8 týdnů od vzniku traumatu. Vyšetřením MR C páteře nebyla potvrzena traumatická ani postraumatická léze obratlových těl C 3-5, lze proto konstatovat, že léčba potřebná z ortopedického hlediska k léčení poranění krční páteře byla 6 – 8 týdnů. Podle údajů ve zdravotnické dokumentaci ji lze stanovit do neurologického vyšetření dne 5. 1. 2018, kdy byl uveden stav po distorzi krční páteře, nenalezena léze míšní ani kořenová, a není porucha kinetiky.

17. Znalecký ústav konstatoval, že rozhodující příčinou pracovní neschopnosti žalobce v období od 25. 10. 2017 do 24. 4. 2018 bylo poranění vzniklé dne 6. 10. 2017, tedy pohmoždění týlně temenní krajiny hlavy s podkožním výronem, otřes mozku lehkého stupně, pohmoždění a podvrtnutí krční páteře. Dálka dočasné pracovní neschopnosti neodpovídala době obvyklé k úzdravě ve stejných nebo obdobných případech. Na době trvání dočasné pracovní neschopnosti se podílely i organizační faktory, tj. čekání na odborná vyšetření a získání jistoty ošetřujících specialistů, že se nejedná o závažnější stav. Zejména se pak na době trvání dočasné pracovní neschopnosti podílelo již preexistující degenerativní postižení páteře jakožto neúrazové, obecné onemocnění. Rozhodující příčinou pracovní neschopnosti žalobce v období od 2. 1. 2020 do 19. 4. 2021 bylo zhoršující se postižení pravého ramenního kloubu na dominantní horní končetině. Žalobce dne 20. 11. 2020 prodělal artroskopickou operaci pravého ramene s resekcí subakromiální burzy, resekci akromia a tonizaci labra, což je výkon typický pro impingement syndrom ramene. Znalecký ústav uzavřel, že pracovní úraz ze dne 6. 10. 2017 nebyl důležitou a podstatnou příčinou snížení pracovní schopnosti žalobce. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo závažné dlouhodobé postižení pravého ramenního kloubu (viz dále odpověď na 8. otázku v ústavním znaleckém posudku).

18. Znalecký ústav stanovil bolestné dle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 279/2015 Sb. za zranění žalobce při pracovním úrazu dne 6. 10. 2017 na 20 bodů za pohmoždění temenní části hlavy s podkožním krevním výronem (vzhledem k rozsahu pohmoždění hodnotil při horní hranici rozmezí 5 – 20 bodů), 20 bodů za otřes mozku a 20 bodů za podvrtnutí krční páteře. Bolestné bylo stanoveno celkem na 60 bodů. Odpověď na otázku, zda úraz zanechal nějaké trvalé následky, byla, že pracovní úraz ze dne 6. 10. 2017 u žalobce nezanechal žádné trvalé následky, proto ztížení společenského uplatnění nelze hodnotit.

19. Znalecký ústav se podle zadání soudu vyjádřil k závěrům znaleckých posudků , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne 17. 5. 2020 (Nelze souhlasit s tím, že při úrazu došlo k drobnému zhmoždění mozkové tkáně. Lze souhlasit s konstatováním znalce, že došlo k zhmoždění povrchových tkání na zadní straně hlavy, podvrtnutí krční páteře, a s tím, že později zjištěné degenerativní změny na krční páteři a postižení pravého ramenního kloubu nebyly způsobeny pracovním úrazem. Je nutné odmítnout znalcovo hodnocení ztížení společenského uplatnění, neboť hlavní rozhodující příčinou uváděné lehké poruchy hybnosti páteře je obecné onemocnění, nikoli poúrazový stav), , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 5. 12. 2018 (Se znaleckým posudkem a jeho závěry lze v plném rozsahu souhlasit, a to zejména s konstatováním, že některé formulace diagnóz a závěrů jsou uvedeny bez přímých prokazatelných souvislostí k vlastnímu pracovnímu úrazu. Ke stejným závěrům dospěl při znaleckém zkoumání i znalecký ústav) a , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, ze dne 21. 3. 2022 (Je třeba především odmítnout znalcovo zjištění pří jím provedeném ortopedickém vyšetření, že žalobce dne 6. 10. 2017 utrpěl pohmoždění pravého ramene a že stav odpovídá reaktivnímu psychotickému syndromu, který byl posouzen ve zprávě ČSSZ ze dne 25. 8. 2022. U žalobce byl podle znaleckého ústavu diagnostikován nikoli reaktivní psychotický syndrom ale reaktivní depresivní syndrom, uvedenou diagnózu pak nelze považovat za důsledek zranění žalobce ze dne 6. 10. 2017. Dále je nutno odmítnout znalcovo tvrzení, že žalobce dne 6. 10. 2017 utrpěl drobné zhmoždění mozkové tkáně u pravé postranní mozkové komory. Rovněž je nutno odmítnout znalcovo tvrzení, že pohmoždění pravého ramene je v příčinné souvislosti s utrpěným úrazem a že přetrvávající symptomatologii, zejména cervikokraniální, hodnotí jako lehké poškození po pohmoždění mozku. Znaleckým ústav vyjádřil nesouhlas s hodnocením bolestného a ztížení společenského uplatnění znalcem, neboť jsou v něm uvedeny položky, které nesouvisejí s pracovním úrazem ze dne 6. 10. 2017).

20. Soud vyslechl , tituly před jménem, , Anonymizováno, , který byl jmenován zástupcem znaleckého ústavu k podávání vysvětlení a obhajování znaleckých posudků před soudy. , tituly před jménem, , jméno FO, uvedl, že vyjádření žalobce obsahující námitky a otázky k písemnému posudku neobsahuje žádné nové informace, ani neodkazuje na lékařské zprávy, které by znalecký ústav neměl k dispozici při zpracování posudku. Na obsahu a závěrech ústavního znaleckého posudku proto není důvod ničeho doplňovat ani měnit. Úraz žalobce ze dne 6. 10. 2017 byl podle míry intenzity násilného působení zevních vlivů hodnocen jako lehký. Obecně platí, že v důsledku pracovního úrazu je zaměstnanec nucen přerušit práci, navštívit lékaře, ten po vyšetření dospěje k nálezu o míře poškození zdraví a vystaví pracovní neschopnost. V projednávaném případě popisovaný postup zachován nebyl, neboť žalobce navštívil lékaře až s odstupem 19 dnů. Zaměstnavatel však uznal, že k pracovnímu úrazu došlo, znalecký ústav z tohoto předpokladu vycházel. Výsledky provedeného znaleckého zkoumání vedly k závěru, že posuzovaný pracovní úraz nebyl závažný. Jak vyplývá ze záznamu o pracovním úrazu, dřevěná paleta potažená umělohmotnou fólií, vážicí 38,5 kg, se sesunula z výšky asi 4 m. Padající klec (paleta) udeřila poškozeného do zátylku a způsobila mu měkké poranění. Na hlavě žalobce nedošlo k porušení kožního krytu, zranění nevedlo k bezvědomí žalobce ani ke krvácivým projevům. Nemohlo jít o přímý náraz padajícího předmětu do těla žalobce, neboť následky by v takovém případě byly podstatně závažnější. Šlo o tangenciální střet zátylku žalobce a klece, klec padala šikmo a sklouzla po zátylku žalobce. Střet se týkal pouze zátylku, což vyplývá z prvních lékařských zpráv. Žádné další postižení nesvědčí pro závěr, že by posuzovaný úder do zátylku ovlivnil celé tělo žalobce. Tomuto závěru přisvědčuje chování žalobce bezprostředně po úrazu i jeho vyjádření při první návštěvě lékaře. Míru intenzity úderu, která působila na žalobce, nelze přesně určit. Z průběhu dalšího stonání žalobce lze dospěl k závěru, že tato intenzita byla malá. Pokud by těleso o hmotnosti cca 40 kg spadlo na osobu seshora kolmo, přímo, s největší pravděpodobností by došlo k úmrtí poškozeného, případně k vážnému poškození krční páteře a míchy. Pokud úder směřoval z boku, pak záleží vždy na tom, jaká část těla byla poškozena a s jakou intenzitou. V posuzovaném případě byla intenzita úderu nízká, přičemž konkrétní důvody pro tento závěr jsou uvedeny v písemném posudku. Ze zdravotnické dokumentace pacienta se podává, že krvácení z nosu poškozeného nastalo až doma, k přivolání rychlé záchranné služby bezprostředně po úrazu nebyl důvod. Osobou, která žádá o lékařskou péči je jako první v pořadí pacient, je-li sám schopen svou vůli projevit. U žalobce podle prvních příznaků nic nesvědčilo o otřesu mozku, chyběl u něj zejména stav bezvědomí a zvracení. Praktická lékařka žalobce při svém vyšetření dne 25. 10. 2017 diagnózu otřes mozku udává. Další neurologická vyšetření tuto diagnózu nepřevzala, ale vzhledem k tomu, že bezvědomí může být i krátkodobé, několikavteřinové, nelze vyloučit, že žalobce tento stav měl. Znalecký ústav proto otřes mozku ve shodě s ostatními znalci připustil a odškodnil formou bolestného. Pro odškodňovací účely se otřes mozku dělí do tří stupňů podle délky trvání bezvědomí, v daném případě by nepochybně šlo pouze o první stupeň, tedy bezvědomí do pěti minut. U žalobce prokazatelně došlo ke zhmoždění povrchových tkání na zadní straně hlavy. Ke zhmoždění mozkové tkáně u pravé postranní mozkové komory nedošlo. Znalecký ústav považuje takové zhmoždění za vyloučené s odkazem na zprávu rentgenologa nemocnice v Trutnově i člena znaleckého kolektivu (radiologa), který měl vyšetření k dispozici. Zranění krční páteře bylo znaleckým ústavem hodnoceno jako podvrtnutí neboli distorze v rozsahu, který v rozhodné době neodpovídal žádnému stupni omezení hybnosti. Podle neurologického vyšetření z 5. 1. 2018 byl nález na krční páteři normální, EMG vyšetření neprokázalo žádné postižení nervového kořene, a proto znalecký ústav nesouhlasil s hodnocením ztížení společenského uplatnění, jak ho provedl pan docent , jméno FO, .

21. Na dotaz, zda v případě úrazu daného typu může lékař přesně predikovat veškeré možné následky na zdraví poškozeného, zástupce znaleckého ústavu uvedl, že není v možnostech žádného medicínského oboru stanovit jednoznačnou prognózu. U páteřních potíží se předpokládá kolísavý průběh s obdobími klidu a vzplanutími potíží, jde o celoživotní benigní onemocnění, kterým trpí většina populace. U žalobce se ve zdravotnické dokumentaci objevují recidivující obtíže v roce 2019 a 2020, což je obvyklý průběh páteřního syndromu. Pokud by byl předmětný úraz považován za spouštěč ataky, tak neurologické vyšetření 5. 1. 2018 lze hodnotit jako její ukončení (ataky). U posuzovaného úrazu by teoreticky bylo možné připustit, že v jeho důsledku dojde k časově vzdálenějším a méně předpokládaným obtížím. Znalecký ústav nenašel nic, co by pro takové zjištění svědčilo. Znalecký ústav setrval na závěru, že úrazem nemohlo dojít k postižení pravého ramene žalobce, vycházel z popisu úrazového děje, ze záznamu praktické lékařky při prvním ošetření a z následného průběhu žalobcova stonání, kdy až s časovým odstupem artroskopické vyšetření prokázalo degenerativní změny na vnitřních strukturách pravého ramene. Znalecký ústav vyloučil příčinnou souvislost mezi poraněním hlavy, krční páteře a následným stavem pravého ramene žalobce.

22. Znalecký ústav nepovažoval za podstatné zjišťovat údaje o stavu ramene žalobce v období před úrazem a ověřovat, kdy poprvé byl popsán nález na pravém rameni, neboť nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi úrazem ze dne 6. 10. 2017 a stavem ramene. Závěr, že u ramene jde o degenerativní změny, nikoliv o souvislost s úrazem, vychází z artroskopických nálezů. Nejobsáhlejším zdrojem informací o zdravotním stavu žalobce byla dokumentace praktického lékaře, tu měl znalecký ústav k dispozici a žádné údaje o poškození ramene před úrazem nedohledal. Rentgen ramene z roku 2013 by nemohl být zdrojem pro posouzení stavu ramene, neboť rentgenové vyšetření vypovídá o kostěných strukturách a není podkladem pro zjišťování stavu chrupavek a vazů. Při úrazu nedošlo ke zranění (podvrtnutí a natažení) bederní páteře. Pouze žalobce by mohl zodpovědět, proč si při první návštěvě lékaře po úrazu na bolesti bederní páteře stěžoval. Podle zjištění znaleckého ústavu byl žalobce bez následků pracovního úrazu již dne 5. 1. 2018. Pracovní neschopnost žalobce pokračovala vzhledem k diagnostickým rozpakům, subjektivně popisové potíže neodpovídaly objektivním nálezům. Žalobce nastoupil do práce po ukončení pracovní neschopnosti v dubnu 2018, nastoupil na stejnou práci. Z hlediska posudkového lékařství považuje znalecký ústav otázku následků pracovního úrazu tímto za uzavřenou.

23. Na dotaz, zda úraz žalobce a stres s ním spojený mohl nějakým způsobem ovlivnit či urychlit nastalé degenerativní změny v rameni, zástupce znaleckého ústavu uvedl, že diagnóza stresu se nikde v dokumentaci žalobce neobjevuje. Praktická lékařka 2. 1. 2018 uvádí ve svém nálezu somatizaci potíží a významnou psychickou nadstavbu. Subjektivní prožívání situace žalobcem nelze hodnotit jako stres, obecně se ani stres ani následky úrazu krční páteře nemohou nijak podílet na degenerativních změnách ramenního kloubu. Tyto změny by byly spíše a dobře vysvětlitelné předchozími sportovními aktivitami žalobce. Rentgenové změny na krční páteři, které se prokázaly v období těsně po úraze, nemají charakter úrazový ale degenerativní. Takové změny se vyvíjejí v řádu let a neříkají nic o klinických potížích. Pacient nemusí mít žádné subjektivní potíže a má velký nález na rentgenu a opačně při normálním RTG nálezu muže být diagnostikováno funkční postižení páteře. Není možné klást rovnítko mezi rentgenovými nálezy a klinickými potížemi.

24. Na dotaz, zda byly zjištěny některé konkrétní potíže pohybového aparátu žalobce před úrazem, zástupce znaleckého ústavu sdělil, že ústav byl vázán znaleckým úkolem, kterým bylo posoudit pracovní úraz. Z vyšetření, která měl ústav k dispozici, lze usuzovat na opakovanou zátěž krční páteře u žalobce i v jeho mladém věku. Žalobce ve vztahu k soudu uvedl, že se v minulosti věnoval bojovým uměním. Tuto informaci nepředal žádnému ošetřujícímu lékaři, ačkoliv jako anamnestický údaj by byla minimálně pro ortopedy a neurology důležitá. Tudíž v žádné lékařské zprávě se nedává zdravotní stav a stav pohybového aparátu žalobce do souvislosti s boxem. Znalecký ústav neměl žádný důvod zkoumat údaje, které žalobce soudu sdělil, neověřoval kdy a jak dlouho žalobce provozoval bojové umění. Ústav vycházel z toho, že takový údaj dobře vysvětluje nález na pravém rameni u mladého člověka a jeho příčiny. S následky pracovního úrazu případná předchozí zátěž nijak nesouvisela.

25. K přezkoumávaným podkladům pro zpracování posudku zástupce ústavu uvedl, že nemůže potvrdit ani vyloučit, že kolektiv znalců pracoval s veškerými dostupnými podklady. Zdůraznil, že co se týká závěru o posuzovaném pracovním úrazu, byl rozsah podkladů úplný a zcela dostatečný. Všechny prameny znalecký ústav hodnotil jako ověřitelné, pravé, neměl o nich pochybnost. Ústav z vlastní iniciativy vyžádal CT vyšetření mozku žalobce, které bylo provedeno v Trutnově, a to za účelem objasnění rozporů jednotlivých popisovatelů. První popis totiž zněl, že jde o zhmoždění a následný popis toho samého pracoviště zjištěný stav hodnotil jako normu.

26. Vlastní klinické vyšetření pacienta znaleckým ústavem nebylo provedeno, protože by nemohlo vyjasnit zdravotní stav žalobce v roce 2017. Jeho zdravotní stav bylo možno hodnotit pouze z obsahu zdravotnické dokumentace z té doby. Obecně platí, že když znalecký ústav obdrží usnesení s vymezeným znaleckým úkolem, předpokládá se studium podkladové dokumentace i vlastní vyšetření posuzovaného. Pokud však ze studia podkladů vyplyne, že zjištění současného zdravotního stavu nemůže být přínosné, tak od něj znalecký ústav upustí. Ze znalců, k jejichž posudkům se znalecký ústav vyjadřoval, vyšetřoval žalobce pouze pan docent , jméno FO, v roce 2022. Pokud popisoval nález na pravém rameni, tak popisoval stav po operaci, nikoliv po úrazu pacienta. Zástupce znaleckého ústavu jednoznačně vyloučil, že by vyšetřením klinického stavu pacienta v současnosti mohlo dojít ke zjištění nových skutečností ve vztahu k úrazu.

27. Mechanismem vzniku úrazu se zabýval zástupce ústavu jako posudkový lékař, dále ortoped a neurolog. Z uvedených lékařů - odborníků nemá nikdo specializaci pro soudní lékařství či forensní biomechaniku. Znalecký ústav má oprávnění pro soudní lékařství či forensní biomechaniku. Znalecký úkol však nesměřoval k zodpovídání otázek z uvedeného oboru, proto soudní lékař nebyl členem znaleckého kolektivu. V současné době je činnost znaleckého ústavu na jeho vlastní žádost pozastavena rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti na dobu 3 let. K pozastavení činnosti došlo před odevzdáním znaleckého posudku soudu, povinností ústavu bylo dokončit všechny rozpracované posudky. Z uvedeného plyne, že k pozastavení činnosti znaleckého ústavu nedošlo z kárných důvodů.

28. Zástupce znaleckého ústavu při výslechu stvrdil zpracovaný písemný posudek, přesvědčivě obhájil jeho závěry a zodpověděl doplňující otázky žalobce. Vysvětlil, proč znalecký ústav upustil od původně zamýšleného klinického vyšetření žalobce. Vyvrátil námitky, že nepřihlédnutí k jiným než v posudku hodnoceným lékařským zprávám muselo vést k nesprávným závěrům o následcích pracovního úrazu a že v době podání znaleckého posudku nesměl znalecký ústav vykonávat znaleckou činnost. Posudek soudem ustanoveného znaleckého ústavu považuje soud za správný, srozumitelný a dostatečný podklad pro své rozhodnutí o uplatněném nároku.

29. Hodnocení posudku znaleckého ústavu soudem nedoznalo změn ani na základě třetího posudku předloženého žalobcem, který dne 8. 12. 2013 na žádost žalobce vypracoval znalecký ústav , právnická osoba, . Posudek , právnická osoba, se vyjadřuje ke shodným otázkám, které byly soudem položeny Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, a to se závěrem, že veškeré změny, které negativně ovlivnily pracovní způsobilost žalobce, souvisí s pracovním úrazem ze dne 6. 10. 2017. Posudek , právnická osoba, předložil žalobce soudu až po dokončení výslechu , tituly před jménem, , Anonymizováno, , který se proto k jeho obsahu nemohl vyjádřit. Soud požádal soudem ustanovený znalecký ústav o písemné vyjádření a reakci na obsah posudku , právnická osoba, č. 4/2023. V písemném doplňku č. 1 k posudku č. 454/22/2021 znalecký ústav setrval na svém závěru o rozsahu poškození zdraví u žalobce dne 6. 10. 2017. S diagnózou postižení bederní páteře vyjádřil znalecký ústav nesouhlas, není důvod považovat ji za možnou s procentuálně vyjádřenou pravděpodobností, bederní páteř nebyla postižena úrazem. Změny na krční páteři při CT vyšetření dne 13. 12. 2017 nelze dávat do žádné příčinné souvislosti s předmětným úrazem, jsou jednoznačně degenerativního původu a nemohly se vytvořit během dvou měsíců od zhmoždění a podvrtnutí krční páteře dne 6. 10. 2017. Neurologické vyšetření dne 5. 1. 2018 bylo uzavřeno jako stav po distorzi krční páteře, která tedy odezněla, a to bez následků. Medicínsky neuchopitelné je podle znaleckého ústavu tvrzení, že i pokud by k žádnému zranění (pravého ramene) nedošlo, navazující potíže by také vznikly. Znalecký ústav se shoduje s , adresa, nemocnicí v Brně v odpovědi na otázku, že žalobce měl vyhledat lékařské ošetření mnohem dříve než 25. 10. 2017. Podle znaleckého ústavu nelze hodnotit potíže následně (ex post), zásadní je hodnocení ex ante, tedy v době úrazu. Jestliže v rozhodné době žalobce lékaře nevyhledal, je třeba to vyložit tak, že úraz byl svojí povahou lehký, potíže měly jen malou intenzitu nebo absentovaly. Znalecký ústav se shoduje s Úrazovou nemocnicí v Brně v konstatování přítomnosti změn na krční páteři před úrazem. Podle názoru znaleckého ústavu v dalším průběhu recidiva těchto změn nesouvisela s úrazem, ale šlo o typický průběh degenerativního obecného onemocnění páteře v čase. Znalecký ústav setrval na svých zjištěních o době ustálení zdravotního stavu žalobce, o délce jeho léčení v souvislosti s úrazem a zjm. na závěru, že pracovní úraz ze dne 6. 10. 2017 nebyl důležitou a podstatnou příčinou snížení pracovních schopností žalobce. Znalecký ústav nesouhlasil s tím, že pracovní úraz zanechal nějaké trvalé následky. Zdůraznil, že k poškození ramene úrazem nedošlo, kořenové dráždění žádné neurologické vyšetření neuvádí. Sama Úrazová nemocnice v Brně považuje pohmoždění pravého ramene za nejvíce sporné, s mírou pravděpodobnosti asi 30 %.

30. Závěrem znalecký ústav konstatoval, že posudek , právnická osoba, se vyjadřuje pouze k posudkům , tituly před jménem, , adresa, a , tituly před jménem, , jméno FO, , vůbec nejsou zmíněny posudek , tituly před jménem, , jméno FO, a posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Podle názoru znaleckého ústavu předložený posudek , právnická osoba, zcela nenaplňuje požadavek úplnosti, přezkoumatelnosti a přesvědčivosti, je v něm přímo uvedeno, že je zde mnoho nejasných a sporných bodů, ke kterým mohli znalci zaujmout stanovisko pouze na základě úvah až spekulaci. Znalecký ústav zdůraznil posudkovou důležitost mechanismu úrazu. Ten byl zástupcem znaleckého ústavu , tituly před jménem, , Anonymizováno, popsán jako tečný, tedy s představou, že dřevěná klec spadla na žalobce šikmo, nikoli kolmo, a „svezla se“ po jeho zátylku. Stejná úvaha je i v posudku , právnická osoba, – je pravděpodobné, že úraz působil tak, že byl více méně tečný. V dalším textu je ale uvedeno, že náraz musel být silný, že ovlivnil celé tělo a je zcela logické, že dochází i ke vzdálenějším a méně předpokládaným příznakům. Uvedené tvrzení by znalecký ústav považoval za logické, kdyby bezprostředně po úrazu byly přítomny známky těžkého úrazu. Pokud , adresa, nemocnice sama pohmoždění pravého ramene považuje za nejvíc sporné, a k postižení bederní páteře žalobce sám udává, že tam udeřen nebyl, působí velmi nepřesvědčivě, ale i nepřezkoumatelně, když na základě popisu mechanismu úrazu lze považovat vznik potíží za možný. Znalecký posudek zpracovaný , adresa, nemocnicí v Brně měl stejné zadání jako posudek soudem ustanoveného znaleckého ústavu, vycházel i ze stejných podkladů. Neobsahuje tedy nové informace, pouze jejich odchylnou interpretaci, což není důvodem ke změně nebo modifikaci původních závěrů Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Znalecký ústav nadále zastává názor, že úraz žalobce ze dne 6. 10. 2017 byl svou povahou lehký a odezněl bez posudkově významných následků.

31. Soud má na základě revizního posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, výslechu zástupce znaleckého ústavu a písemného doplňku posudku za prokázané, že žalobce při pracovním úrazu dne 6. 10. 2017 utrpěl pohmoždění týlně temenní krajiny hlavy s podkožním výronem (bolestné hodnoceno znaleckým ústavem 20 body), otřes mozku lehkého stupně (bolestné hodnoceno znaleckým ústavem 20 body, pohmoždění a podvrtnutí krční páteře (bolestné hodnoceno znaleckým ústavem 20 body). , právnická osoba, u žalobce nezanechal žádné trvalé následky. K ustálení zdravotního stavu žalobce došlo po 6 – 8 týdnech od vzniku traumatu. Podle údajů ve zdravotnické dokumentaci lze délku léčení žalobce v souvislosti s úrazem stanovit do dne 5. 1. 2018. Rozhodující příčinou dočasné pracovní neschopnosti žalobce v období od 25. 10. 2017 do 24. 4. 2018 bylo poranění vzniklé dne 6. 10. 2017. Délka pracovní neschopnosti žalobce o více než 3,5 měsíce přesáhla dobu obvyklou k úzdravě ve stejných nebo obdobných případech. Rozhodující příčinou pracovní neschopnosti žalobce trvající od 22. 1. 2020 do doby uznání invalidity 20. 4. 2021 nebyl pracovní úraz, ale zhoršující se postižení pravého ramenního kloubu, které nemělo původ v pracovním úrazu.

32. Z hlediska uplatněného nároku za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti řešil soud otázku, zda má přihlédnout k době léčení úrazu, jak ji obecně stanovil znalec (ta ve srovnatelných případech pravidelně činí 6 – 8 týdnů), nebo zda má vycházet ze skutečné délky pracovní neschopnosti žalobce. Soud považuje za podstatné, že dočasná pracovní neschopnost žalobce zahájená dne 25. 10. 2017 trvala z rozhodnutí lékaře až do 24. 4. 2018. Ukončení pracovní neschopnosti nebyl žalobce způsobilý nijak ovlivnit. Žalobci nelze přičítat okolnosti, které prodlužovaly délku pracovní neschopnosti jako např. čekání na odborná vyšetření, či nejistota ošetřujících specialistů, zda se nejedná o závažnější stav. Soud rovněž zvažoval, zda a jakým způsobem zohlednit, že žalobce byl s poúrazovými diagnózami ošetřen až po 19 dnech. Podle znalců měla tato prodleva nepochybně negativní vliv na vlastní léčení a dobu trvání potíží poškozeného. Soud vyslechl žalobce k důvodům, proč po úrazu odkládal návštěvu lékaře. Žalobce vysvětlil, že doufal ve zlepšení svého zdravotního stavu, roli v jeho rozhodování hrála i solidarita s kolegy v zaměstnání. Soud přihlédl k tomu, že poranění může prodělat v čase určitý vývoj, následky se mohou projevit až s prodlevou. Pohmožděniny měkkých tkání mohou v okamžicích po úrazu vykazovat minimum změn, ale následně se teprve vytvoří krevní výron, rovněž bolest se může v řadě případů manifestovat až postupně (viz konstatování , tituly před jménem, , jméno FO, v jeho znaleckém posudku). Otálení žalobce s vyhledáním lékařské pomoci lze zpětně jistě hodnotit jako pochybení poškozeného. V době krátce po úrazu se však žalobce rozhodoval subjektivně podle intenzity jím vnímaných zdravotních potíží, které oproti jeho předpokladům bohužel neodezněly. Soud je přesvědčen, že není na místě pro účely odškodnění jakkoli zohledňovat, že pracovní úraz byl příčinou pracovní neschopnosti žalobce zřejmě pouze do konce roku 2017 (do 5. 1. 2018). Žalobce byl po celou dobu pracovní neschopnosti průběžně léčen, podroboval se doporučením lékařů, možnost žalobce docházet do zaměstnání a dosahovat výdělku byla až do 24. 4. 2018 objektivně vyloučena.

33. Potvrzením o výdělku žalobce, vyrozumívacím dopisem pojišťovny k pracovnímu úrazu ze dne 10. 10. 2019 i na základě souhlasných prohlášení účastníků má soud za prokázané, že vedlejší účastník poskytl poškozenému žalobci plnění – náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 25. 10. 2017 do 31. 12. 2017 v částce 28 016 Kč. Ztráta na výdělku za období od 25. 10. 2017 do 24. 4. 2018 představuje celkem 60 295 Kč, výše ztráty na výdělku od 1. 1. 2018 do 24. 4. 2018 tedy činí 32 279 Kč. Z dopisu vedlejšího účastníka z 30. 12. 2018 vyplývá, že za dobu do 31. 12. 2017 uhradil žalobci náklady léčení 2 487 Kč. Bolestné bylo žalobci vyplaceno podle posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který ohodnotil bolest celkem 50 body, žalobce tak na bolestném obdržel 12 500 Kč.

34. Daňovými doklady - účtenkami za nákup léků vzal soud za prokázané, že žalobce v období od 1. 1. 2018 do 24. 4. 2018 zaplatil za léky určené k léčení potíží vyvolaných pracovním úrazem částku 1 236 Kč. Z příjmových pokladních dokladů vystavených , právnická osoba, . dne 27. 3. 2018 a 24. 4. 2018 vyplývá, že žalobce uhradil rehabilitačnímu zařízení částku 700 Kč za aplikaci rázové vlny a částku 150 Kč za zakoupený gel. Z účtenek - příjmových dokladů vystavených ordinací , právnická osoba, byla ověřena úhrada celkové částky 255 Kč žalobcem za výpis ze zdravotnické dokumentace a kopírování. Z uvedených dokladů dospěl soud k závěru, že žalobce v období od 1. 1. 2018 do 24. 4. 2018 vynaložil v souvislosti s léčením pracovního úrazu celkem částku 2 341 Kč.

35. Ze zdravotnické dokumentace žalobce i z přehledu poskytnutých zdravotních výkonu se podává, že žalobce se v rámci poúrazového léčení v období pracovní neschopnosti od 25. 10. 2017 do 24. 4. 2018 dostavoval k praktickému lékaři, k lékařům - specialistům i do rehabilitačního zařízení. K dopravě používal osobní automobil Hyundai i30, náklady na 1 km jízdy tímto automobilem činily 5,9175 Kč. Žalovaná a vedlejší účastník nezpochybňovali, že žalobce k lékařům a do zdravotnických zařízení sídlících mimo jeho bydliště cestoval autem, učinili nespornými náklady na 1 km jízdy vozidla. Pojišťovna odsouhlasila, že žalobce má v souvislosti s léčením pracovního úrazu do 31. 12. 2017 nárok na náhradu za 556 ujetých km a vyplatila mu za cestovné vynaložené do konce roku 2017 částku 3 300 Kč. Účastnickou výpovědí žalobce a přehledem vykonaných cest z Jaroměře k lékařům ve Dvoře Králové nad Labem (10 cest, délka jedné cesty 30 km), do Fakultní nemocnice v Hradci Králové (jedna cesta v délce 40 km) a za účelem rehabilitace v Trutnově (15 cest, délka jedné cesty 60 km), který koresponduje s výpisy Všeobecné zdravotní pojišťovny a lékařskými záznamy, má soud za prokázané, že žalobce v období od 1. 1. 2018 do 24. 4. 2018 ujel celkem 1 240 km, což představuje vynaložené náklady 7 338 Kč.

36. Soud zjištěný skutkový stav právně posoudil podle níže uvedených ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce:

37. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

38. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

39. Podle § 271c odst. 1, odst. 2 zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Vláda stanoví nařízením (nařízení č. 276/2015 Sb. v platném znění) výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti.

40. Podle § 271d zákoníku práce účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

41. Z výsledků dokazování vyplynulo, že se žalobci dne 6. 10. 2017 stal pracovní úraz a žalovaná je podle § 269 odst. 1 zákoníku práce povinna nahradit mu škodu a nemajetkovou újmu v dále uvedeném rozsahu.

42. Majetková újma žalobce spočívá ve ztrátě na výdělku po celou dobu pracovní neschopnosti trvající od 25. 10. 2017 do 24. 4. 2018 (viz závěry soudu v odstavci 32. shora), která za období od 1. 1. 2018 do 24. 4. 2018 zůstala neuhrazena v částce 32 279 Kč. Soud neshledal důvodným nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku za období další pracovní neschopnosti nastoupené žalobcem dne 2. 1. 2020, neboť nebylo prokázána příčinná souvislost této další pracovní neschopnosti s pracovním úrazem. Žalobci vznikl nárok na náhradu újmy v částce 9 679 Kč, neboť v době od 1. 1. 2018 do 24. 4. 2018 zaplatil v souvislosti s léčením úrazu částku 2 341 Kč, jeho výdaje za nezbytnou dopravu činily 7 338 Kč. Soud vycházel pouze doložených nákladů za léky a cestovné v období od 1. 1. 2018 do 24. 4. 2018. Kvůli chybějící příčinné souvislosti nákladů léčení s následky pracovního úrazu nemohl soud žalobci přiznat náklady, které žalobce uplatnil za období po skončení pracovní neschopnosti dne 24. 4. 201843. Žalobcem uplatněná nemajetková újma sestávala požadavku na doplacení bolestného a z náhrady za ztížení společenského uplatnění. Bylo prokázáno, že pracovní úraz nezanechal na zdraví žalobce žádné trvalé následky, nárok žalobce na odškodnění ztížení společenského uplatnění proto není důvodný. Znalecký ústav stanovil za vytrpěné bolesti žalobce podle přílohy č. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. bolestné 60 bodů. Žalobce před zahájením soudního řízení obdržel z titulu odškodnění bolesti částku 12 500 Kč, která odpovídá bolestnému 50 bodů. Nárok žalobce na bolestné nebyl uspokojen v rozsahu 10 bodů, v peněžním vyjádření jde o částku 2 500 Kč.

44. Soud rozhodoval o nároku žalobce na majetkovou a nemajetkovou újmu ve znění jeho podání (rozšíření žaloby) z 29. 3. 2021, které se do dispozice vedlejšího účastníka dostalo dne 8. 4. 2021. Žalobce se domáhal ztráty na výdělku v celkové výši 125 789 Kč (32 279 Kč za část první pracovní neschopnosti od 1. 1. 2018 do 24. 4. 2018, 61 920 Kč a 31 590 Kč za pracovní neschopnost v roce 2020 a 2021). Soud žalobci přiznal důvodně uplatněnou ztrátu na výdělku v částce 32 279 Kč výrokem I. rozsudku, výrokem II. rozhodl o zamítnutí nedůvodné části uplatněného nároku v rozsahu částky 93 510 Kč. Žalobce se domáhal účelně vynaložených nákladů spojených s léčením v celkové částce 31 866,50 Kč (23 340,50 Kč cestovné plus 8 526 Kč výdaje na léky). Soud žalobci přiznal důvodně uplatněnou částku 9 679 Kč výrokem I. rozsudku, výrokem II. rozhodl o zamítnutí nedůvodné části uplatněného nároku na náklady spojené s léčením. Zamítnutá částka 30 742,20 Kč sestává z nepřiznaných výdajů na léky ve výši 6 185 Kč, na dopravu ve výši 16 002,50 Kč, a rovněž z částky 8 554,70 Kč zaplacené žalobcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, . Náklady znaleckého posudku zpracovaného před zahájením řízení nelze podle názoru soudu přiznat, neboť výsledek soudního sporu nebyl pro žalobce příznivý.

45. Žalobce se domáhal přiznání nemajetkové újmy, kterou vyčíslil na částku 333 750 Kč. Soud má ze shora uvedených důvodů za prokázaný nárok žalobce pouze na bolestné v částce 2 500 Kč, kterou žalobci přiznal výrokem III. Ve zbytku uplatněného nároku na nemajetkovou újmu, který nebyl shledám důvodným, rozhodl soud o zamítnutí žaloby výrokem IV.

46. Z částek přisouzených žalobci výroky I. a III. náleží žalobci úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení dne 11. 7. 2020 po marném uplynutí lhůty k plnění, kterou jí žalobce stanovil v předžalobní výzvě ze dne 24. 6. 2020.

47. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou rozhodl soud o nákladech řízení výrokem V. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů žádnému z účastníků. Vycházel přitom z toho, že žalovaná, ačkoli měla ve sporu převážný úspěch, výslovně uvedla, že nárok na náhradu neuplatňuje.

48. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem rozhodoval soud podle 142 odst. 2 o.s.ř. za současného použití § 150 o.s.ř. Míra úspěchu žalobce v řízení činila necelých 9 %, když žalobci z předmětu řízení 499 960,20 Kč (po připuštění rozšíření žaloby) byla přiznána částka 44 458 Kč. Žalobce by měl mít na základě výsledku řízení povinnost nahradit 82 % nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi, který žalovanou v řízení podporoval. Soud v projednávaném případě zohlednil, že rozhodnutí žalobce, zda se má či nemá domáhat odčinění újmy v soudním řízení, bylo podpořeno závěry znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, . Přihlédl rovněž k majetkovým poměrům žalobce, který je dlouhodobě v invalidním důchodu (byť ne v důsledku pracovního úrazu), povinnost k náhradě nákladů vedlejšímu účastníkovi by jej dostala do ještě nepříznivější sociální situace. Soud v uvedených skutečnostech spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. pro to, aby právo na náhradu nákladů řízení, které vedlejší účastník vyčíslil na částku 9 465 Kč, bylo vedlejšímu účastníkovi odepřeno.

49. Podle výsledku řízení byl měl převážně neúspěšný žalobce podle § 148 odst. 1 o.s.ř. nahradit státem vyplacené náklady znalečného za revizní posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Vzhledem k nepříznivé majetkové situaci žalobce, u nějž byly zjištěny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, rozhodl soud o nákladech státu, jak uvedeno ve výroku VII.

50. Lhůty k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.