19 Co 317/2024

Plný text

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudkyň JUDr. Ireny Šolínové a Mgr. Martiny Nyplové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 203 742 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 9. 2024 č.j. 10 C 388/2023-127

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žaloba o zaplacení 203 732 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši 66 080 Kč a před krajským soudem ve výši 19 030 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 203 732 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 26. 8. 2023 do zaplacení (výrok I) a nahradit jí náklady řízení ve výši 95 247,37 Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).

2. V odůvodnění rozsudku soud nejprve konstatoval, že žalobkyně v žalobě uplatnila nárok na náhradu škody, kterou dne 29. 4. 2023 (v žalobě chybně uvedeno 1. 5. 2017) způsobil žalovaný neregistrovaným motorovým vozidlem - motocyklem Yamaha VIN: , VIN kód, , jehož je zároveň provozovatelem, na vozidle SUBARU XV, RZ , SPZ, ve vlastnictví , právnická osoba, (dále jen „poškozený“), přičemž ke vzniku škody došlo v kat. území obce , adresa, na silnici č. III/3012 mezi obcemi , adresa, tím způsobem, že se žalovaný účastnil motocyklového závodu probíhajícího mimo pozemní komunikaci, nezvládl řízení a s motocyklem vyjel mimo trať a dále na přilehlou pozemní komunikaci, kde narazil do projíždějícího vozidla SUBARU XV, RZ , SPZ, . Žalovaný nebyl držitelem řidičského oprávnění. Žalobkyně pověřila třetí osobu – společnost , právnická osoba, . (dále jen „pověřený partner“), aby jejím jménem vyřídila škodní událost, a v návaznosti na šetření pověřeného partnera žalobkyně uhradila poškozenému částku 200 717 Kč jako náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla. Pověřenému partnerovi pak žalobkyně uhradila částku 3 025 Kč jako náhradu nákladů spojených s vyřízením případu. Vzhledem k tomu, že se nehoda stala na pozemní komunikaci a dle zákona je stanovena povinnost – pokud je vozidlo užito na pozemní komunikaci – uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, je žalovaný odpovědný za vzniklou škodu jakožto provozovatel škodícího vozidla. Žalovaný se bránil tím, že se předmětný den účastnil jako jezdec motokrosového závodu „o Krále trati“ na uzavřené motokrosové trati v , adresa, , pořádaného pobočným spolkem , adresa, v AČR, IČO , IČO, založeným za účelem „společných zájmů členů v souladu se Stanovami Autoklubu ČR“. Závodil s klasickou motokrosovou motorkou Yamaha, tedy motorkou postrádající světlomety, blinkry a RZ, která nemusí být pojištěna, protože závodí pouze na uzavřené motokrosové trati. Žalovaný měl za to, že nebyl účastníkem provozu na pozemních komunikacích, účastnil se pouze motokrosového závodu na uzavřené trati. Pak nemusel mít ani řidičský průkaz, ani registraci motocyklu, a tudíž ani jeho pojištění. Uvedl, že v této nehody správní orgán odložil, neboť došlé oznámení neodůvodňuje zahájení řízení o přestupku nebo předání věci. Dále namítal, že není pravdou, že by dne 29. 4. 2023 podával vysvětlení Policii ČR, jak tvrdí žalobkyně, neb toho nebyl schopen (byl vážně zraněn a v šoku). Specifikoval, že událost se stala tak, že při účasti na výše uvedeném závodě vyjel mimo závodní trať (v pravotočivé zatáčce jel rovně, protože ho to vyhodilo a v té době byl ochranný val závodní tratě krátký a nízký, když následně pořadatel zvýšil ochranný val, rozšířil ho a přidal betonové sloupky, na které nyní při závodech napíná ochrannou síť). Žalovaný se poté střetl s vozem SUBARU XV, tento ho setrvačností hrnul po komunikaci a poté žalovaný skončil mimo komunikaci. Byla přivolána záchranná letecká služba a následně byl žalovaný převezen do nemocnice v Trutnově. Podle žalovaného je závěr žalobkyně o odpovědnosti žalovaného jako řidiče a provozovatele chybný, neboť nebyl účastníkem provozu na pozemní komunikaci, a tudíž se ho zákon o pozemních komunikacích netýká. Navíc je zde zřejmá zákonná výjimka pro případy účasti na motorových závodech. Na tuto obranu žalovaného reagovala žalobkyně argumentací, že žalovaný porušil obecnou prevenční povinnost dle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), když se mohl rozhodnout, že daný závod nepojede, pokud bylo špatné zajištění trati. Žalovaný dále namítl, že žalobkyně vyplatila náhradu z garančního fondu za škůdce , jméno FO, , nikoli za žalovaného. Žalobkyně k tomu vysvětlila, že se vycházelo ze stavu, kdy nebyly známy přesnější informace, jednalo se pouze o administrativní vyplnění.

3. Po provedeném dokazování učinil okresní soud skutkový závěr, že dne 29. 4. 2023 se žalovaný se startovním č. , hodnota, zúčastnil závodu ,,O KRÁLE TRATĚ MX-ENDURO , adresa, “ v kategorii HOBBY A. Závodil s klasickou motokrosovou motorkou Yamaha, tedy motorkou postrádající světlomety, blinkry a RZ, která nemusí být pojištěna ani registrována, protože závodí pouze na uzavřené motokrosové trati, když na závody ji převáželi žalovaný s otcem na vleku. Během tréninku žalovaný vyletěl na motocyklu mimo závodní trať, a to na silnici č. III/3012, kde se střetnul s jedoucím automobilem SUBARU XV, RZ , SPZ, , jehož vlastníkem je , právnická osoba, , přičemž na vozidle vznikla škoda ve výši 200 717 Kč. Žalobkyně pověřila společnost , právnická osoba, . vyřízením škodní události a v návaznosti na šetření pověřeného partnera uhradila poškozenému částku 200 717 jako náhradu nákladů na opravu poškozeného vozidla. Pověřenému partnerovi pak žalobkyně uhradila částku 3 025 Kč jako náhradu nákladů spojených s vyřízením případu. Žalovaný byl po nehodě ošetřen a odvezen do nemocnice v Trutnově. Ve věci bylo provedeno šetření Policie ČR, která věc předala Městskému úřadu , adresa, , odbor dopravně-správní, oddělení přestupků, a dále Městskému úřadu , adresa, , odbor dopravy a silničního hospodářství, přičemž oba správní orgány věc odložily.

4. Na takto zjištěný skutkový stav věci okresní soud s odkazem na § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů aplikoval § 7 odst. 1 písm. g) a § 24 odst. 2 a odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále „ZPOD“), a dále ustanovení §§ 2900, 2925 odst. 1 a 2927 odst. 1 o. z. Nejprve se zabýval tím, zda byla žalobkyně povinna podle ZPOD vyplatit peněžní prostředky za újmu způsobenou na vozidle Subaru XV, RZ , SPZ, jeho provozovatelce společnosti , právnická osoba, , na základě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Škoda byla způsobena při nehodě, která nastala mimo okruh motoristického závodu, když žalovaný vyjel z trati na silnici pro motorová vozidla, proto na daný případ nedopadá výjimka popsaná v § 7 odst. 1 písm. g) ZPOD, neboť ta by se uplatnila jen v situaci, kdy by k nehodě došlo přímo na trati mezi účastníky závodu. Žalobkyně tedy postupovala správně, když poskytla poškozené plnění za újmu způsobenou provozem vozidla podle pravidel v § 24 odst. 2 a násl. ZOPOPV. Na základě § 24 odst. 9 ZPOD je tudíž žalobkyně aktivně legitimována k podání žaloby na náhradu škody způsobené na vozidle Subaru XV, RZ , SPZ, . Ve vztahu k osobě provozovatele motocyklu soud zdůraznil, že za provozovatele dopravního prostředku se považuje osoba, která má právní a faktickou možnost dispozice s dopravním prostředkem, tzn. osoba, která prostředek buď vlastní či má k němu taková práva a oprávnění, umožňující jí s ním disponovat tak, že jeho využívání má charakter určité organizované, zpravidla trvalejší činnosti. Provozovatelem vozidla v souzené věci byl žalovaný, jelikož nikdo jiný než on na motorce nejezdil, o motocykl se staral, znal jeho stav a opravoval ho, přičemž je zcela bez významu, že žalovaný nemá řidičské oprávnění a motocykl není registrován. Podle § 2927 odst. 1 věty druhé o.z. je odpovědný za vzniklou škodu při provozu dopravního prostředku při nehodě jeho provozovatel, tudíž žalovaný. Nakonec se okresní soud zaobíral otázkou, zda nemohl být vedle žalovaného nebo spolu se žalovaným odpovědný za způsobenou škodu pořadatel závodu na motokrosové trati podle § 2925 o.z. Vyšel zejména z tvrzení samotného žalovaného a jeho otce, že žalovaný měl zkušenosti s řízením jiných motocyklů, nebyly to jeho první závody, často trénoval, trať několikrát vyzkoušel, jezdil tam dva měsíce dopředu, protože chtěl zkusit, jaká trať je, při trénincích nehavaroval a na inkriminovaném místě se v minulosti žádná podobná událost nestala. Žalovaného jezdecké schopnosti a zkušenosti s řízením motocyklu měly být pro vyřešení nastalé situace zcela dostatečné, když trať několikrát v minulosti projížděl a na jeho motocyklu nebyla zjištěna žádná technická závada. Žalovaný nezvládl projetí trasy a vyjel z ní, i když zcela jistě měl a mohl mít zcela jasnou představu, nakolik je daný úsek trati nebezpečným, a přizpůsobit tomu jízdu, o to více že se jednalo o trénink, nikoli o „ostrý závod“. Soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že žalovaný porušil obecnou prevenční povinnost ve smyslu § 2900 o. z., když měl mít dostatečné zkušenosti a schopnosti s projetím inkriminovaného úseku trati, a ve spojení s § 2927 odst. 1 větou druhou o. z. je odpovědný v důsledku nezvládnutého řízení motocyklu za způsobenou škodu na vozidle Subaru XV, RZ , SPZ, sám, nikoli spolu s provozovatelem závodu. Na základě takto vyslovených právních závěrů okresní soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení, ohledně nichž odkázal na § 1970 o. z.

5. Ve vztahu k nákladovému výroku rozsudku okresní soud odkázal na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně v řízení plně uspěla, a proto je žalovaný povinen nahradit jí náklady řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech jejího právního zastoupení.

6. Žalovaný v podaném odvolání okresnímu soudu vytýkal, že navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností provedl neúplně a že dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, což ve svém důsledku přivodilo nesprávné právní posouzení věci. Jestliže na základě dokazování soud uzavřel, že motocykl při události dne 29.4.2023 nemusel být pojištěn ani registrován, neboť závodil na uzavřené trati a jedná se o klasickou motokrosovou motorku, podle žalovaného nedošlo ke splnění zákonných předpokladů pro výplatu z garančního fondu dle § 24 odst. 2 ZPOD žalobkyní, když dle uvedeného ustanovení by byla žalobkyně povinna poskytnout plnění za újmu pouze v případě, že by byl provoz předmětného motocyklu podmíněn pojištěním odpovědnosti podle uvedeného zákona. Soud chybně vyložil i ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) ZPOD upravující zákonnou výjimku, dle které žalobkyně není oprávněna poskytnout náhradu z garančního fondu (ve spojení s § 24 odst. 6 ZPOD) za újmu způsobenou provozem vozidla při jeho účasti na organizovaném motoristickém závodu nebo soutěži, když použití této výjimky omezil prostorově pouze na škodu vzniklou na trati motoristického závodu a současně i osobnostně na škodu vzniklou pouze mezi účastníky závodu. V návaznosti na svůj výklad poté chybně uzavřel, že pokud k nehodě dne 29.4.2023 nedošlo na trati závodu ani mezi účastníky závodu, zákonná výjimka v daném případě neplatí. Předmětná výjimka dle uvedeného zákona je však podle žalovaného definována jednoznačně, způsobem nevzbuzujícím žádné pochybnost, aniž by připouštěla vyloučení z jejího použití některých v textu výjimky neuvedených osob či motoristických závodů nebo soutěží. Žalovaný měl i za to, že soud měl přihlédnou k nové úpravě dané problematiky zákonem 30/2024 Sb., který v souladu s evropským právem důsledně vyjmul vozidla z pojištění odpovědnosti při účasti na organizovaných motoristických závodech nebo soutěžích a upravil povinnosti pro motosport tak, že uložil pořadatelům povinnost pojištění a právo poškozených na plnění z pojištění motosportu. Žalovaný dále okresnímu soudu vytkl, že při hodnocení otázky, kdo je provozovatelem motocyklu, se nezabýval možností právní dispozice s ním a hodnocení možnosti faktické dispozice žalovaného zúžil nedůvodně na hledisko výlučného užívání motocyklu žalovaným. Žalovaný však nemohl užívat a neužíval motocykl, aniž by mu byl dovezen k závodním tratím, sám k tomu neměl potřebné dopravní prostředky a neměl žádné finanční prostředky na opravy, takže lze těžko mít za to, že motocykl fakticky či právně ovládal. Žalovaný pak nerozumí hodnocení jeho právního postavení jako provozovatele ve spojitosti s hodnocením odpovědnosti pořadatele závodu (který není účastníkem řízení), jehož odpovědnost soud vyloučil z důvodu existence subjektivní odpovědnosti za škodu žalovaného v důsledku porušení prevenční povinnosti dle § 2900 o.z. Ve vztahu k závěru o porušení prevenční povinnosti se žalovaný domnívá, že protiprávnost chování se má zkoumat z pozice tohoto chování, nikoliv zpětně z jeho výsledku. Žalovaný nemohl předpokládat nešťastné vylétnutí z tratě, naopak z hodnocení soudu lze vidět důkladnou přípravu a odpovědný přístup žalovaného k účasti na závodě. Vylétnutí z motokrosové dráhy žalovaným je důsledkem, z něhož nebylo možno zjistit ani odvodit jednání porušující preventivní povinnost. Konkrétní příčinu vedoucí k vylétnutí žalovaného z dráhy nezkoumala ani Policie ČR. Taktéž spoluzavinění řidičky , jméno FO, a její podíl na události nebyly zkoumány, přestože řidička ve svém vysvětlení Policii ČR potvrdila, že dopředu viděla probíhající trénink na motokrosové dráze a vyjíždějícího klučinu. Brzdnou dráhu vozu Policie ČR v rozporu s pravidly vyšetřování nezkoumala, takže není postaveno najisto, zda řidička brzdila. Její spolujezdkyně ihned po střetu z místa utekla a Policie ČR po ní nežádala ani vysvětlení, přestože byla účastnicí dopravní nehody. Žalovaný dále poukázal na okolnost, že před podáním žaloby žalobkyně vymáhala toto plnění po něm jako po řidiči a současně po jeho otci , jméno FO, jako po provozovateli motocyklu bez povinného smluvního pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Listinou z 5. 6. 2023 bylo rozhodnuto vyplatit náhradní plnění z Garančního fondu České kanceláře pojistitelů k pojistné události způsobené škůdcem , jméno FO, , nikoli žalovaným. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, před soudem vysvětlil, že žalobkyně své stanovisko změnila na základě skutečností, které byly zjištěny z úředního záznamu o podání vysvětlení, z něhož však žádné údaje o provozovateli motocyklu nevyplývají. Žalobkyně tak vyplatila 200 717 Kč za poškození vozidla za škůdce, kterým nebyl žalovaný. Není ani důvodu k náhradě částky 3 025 Kč žalovaným za vyřízení pojistné události společností , právnická osoba, ., když ji vyřídila nikoliv ve vztahu k žalovanému. Žalovaný dále poukázal na okolnost, že existují dva různé úřední záznamy Policie ČR o podání vysvětlení jeho osobou, jednou s datem 5.5.2023, podruhé s datem 22.5.2023, ačkoli on z důvodu svého závažného zdravotního stavu žádné vysvětlení nepodával. Svědkyně navržená k vysvětlení této záležitosti se k výslechu nedostavila. Na závěr žalovaný zdůraznil, že není osobou bez pojištění ve smyslu ZPOD, neboť skutečnost, že neuzavřel pojistnou smlouvu na motocykl, není v rozporu s tímto zákonem. Proto mu nemůže být ani uloženo plnění ve vztahu k žalobkyni podle tohoto zákona. Navrhl, aby odvolací soud jím napadené rozhodnutí změnil tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta.

7. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání předneseném při jednání před odvolacím soudem (podání, které měla údajně odeslat dne 28. 1. 2025, odvolací soud neeviduje) předně zdůraznila, že neuhradila poškozenému náhradní plnění podle § 24a ZPOD. Ve vztahu k požadavku náhrady škody vůči otci žalovaného vysvětlila, že nevyplácí náhradu za konkrétního škůdce, nýbrž za škodu způsobenou provozem vozidla, která není kryta pojištěním odpovědnosti, resp. kterou je povinna nahradit osoba bez takového pojištění. Tuto osobu ale neurčuje žalobkyně, neboť to vyplývá z právních předpisů, přičemž administrativní označení případu v interní dokumentaci žalobkyně na to nemá žádný vliv. Pokud se jedná o záznam o podání vysvětlení žalovaným, je mimořádně nepravděpodobné, že by Policie ČR vytvořila smyšlený dokument. K výtkám žalovaného vůči závěru soudu o porušení jeho prevenční povinnosti žalobkyně upozornila, že žalovaný je jako provozovatel povinen vyplacení plnění žalobkyni nahradit bez ohledu na zavinění. Pokud žalovaný zdůrazňuje, že nebyl účastníkem provozu na pozemních komunikacích, tato okolnost nehraje roli, neboť podstatnou otázkou je, zda ke škodě došlo při provozu motorového vozidla. Spoluzavinění řidičky poškozeného automobilu nebylo žalovaným v dosavadním průběhu řízení tvrzeno, přičemž soud nezkoumá skutečnosti, které žádný z účastníků netvrdil a z průběhu dokazování ani nevyplývají. Se žalovaným lze souhlasit toliko v tom, že zkoumání otázky, zda za předmětnou škodu je odpovědný též provozovatel závodu, je nadbytečné. Za situace, kdy skutkové okolnosti byly mezi stranami v podstatě nesporné, bylo na soudu, aby vyřešil v zásadě dvě otázky, a to zda byl žalovaný v době škodní události provozovatelem předmětného motocyklu nebo jeho řidičem, který má povinnost vzniklou škodu nahradit, a zda žalobkyně byla povinna na způsobenou škodu plnit z garančního fondu, přičemž soud obě tyto otázky posoudil správně. Pokud jde o provozovatele předmětného motocyklu, lze si těžko představit, že by jím byl někdo jiný než osoba, která jej používá na vlastní účet a vlastním jménem k závodění. Na tom nic nemění fakt, že motocykl byl žalovanému pořízen za finanční prostředky jeho rodičů, kteří jej v závodění fakticky i finančně podporovali. Co se týká aplikace § 7 odst. 1 písm. g) ZPOD, soud prvního stupně zaujal stanovisko souladné se zásadami, na kterých je postavena evropská úprava dané problematiky, a není v rozporu s jeho jazykovým výkladem. Bylo by jistě mimořádně nespravedlivé, pokud by poškozený, který se žádnou formou neúčastní organizovaného závodu a navíc je mu škoda způsobena na veřejné komunikaci mimo prostory vyhrazené pro pořádání takového závodu, neměl nárok na náhradu způsobené škody z pojištění odpovědnosti, resp. z garančního fondu při jeho neexistenci. Předmětná výjimka totiž dává smysl výhradně vůči subjektům, které jsou na organizovaném závodě jakkoli (dobrovolně) zúčastněny. Na evropské úrovni je problematika pojištění odpovědnosti ovládána zásadou, že každý poškozený, jemuž byla způsobena škoda provozem motorového vozidla, musí být vždy odškodněn buď pojistitelem anebo – pro případ, že pojištění není sjednáno – subjektem, který členské státy musí za tímto účelem zřídit (garanční fond, který v ČR spravuje žalobkyně). Tento princip byl v ČR plně zaveden až s přijetím z. č. 30/2024 Sb., nicméně závěry stěžejních rozhodnutí Soudního dvora EU (viz zejména věci Vnuk, C-162/13, a Torreiro, C-334/16), na které žalobkyně odkazovala již v žalobě, jsou relevantní i pro případy, jež pokrývá předchozí právní úprava obsažená v ZPOD. Žalobkyně navrhla, by byl napadený rozsudek jako správný potvrzen.

8. Odvolání bylo podáno včas osobou k němu oprávněnou (§ 201, § 204 o. s. ř.) a obsahuje způsobilé odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto při veřejném jednání přezkoumal jím napadený rozsudek včetně jemu předcházejícího řízení, a to i z důvodů v odvolání výslovně neuplatněných (§ 212a odst. 1, § 205 odst. 2 o. s. ř.). Odvolání žalovaného shledal opodstatněným.

9. Odvolací soud nejprve přezkoumal, zda řízení před soudem prvního stupně netrpí některou ze zmatečnostních vad vyjmenovaných v § 212a odst. 5 o. s. ř., případně jinou vadou předvídanou v § 219a odst. 1 o. s. ř., která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Dospěl k závěru, že část řízení před soudem prvního stupně trpěla procesní vadou spočívající v okolnosti, že žalovaný, který byl v době zahájení řízení nezletilý, a tedy nemohl v řízení jednat samostatně, nebyl po dobu do dosažení zletilosti, tedy do , datum, , zastoupen svými rodiči jako zákonnými zástupci (viz § 22 o. s. ř.). Jeho zastoupení advokátkou po tuto dobu zajisté bylo možné, avšak muselo by se tak stát na základě plné moci udělené advokátce nikoli jím (viz č.l. 35), ale na základě plné moci udělené advokátce rodiči žalovaného jeho jménem. Do dosažené zletilosti žalovaného tak na jeho straně existoval odstranitelný nedostatek podmínek řízení. Ke zhojení tohoto nedostatku však došlo již za řízení před soudem prvního stupně, neboť žalovaný nabyl zletilosti ještě před vyhlášení napadeného rozsudku. Shora popsaná vada řízení tudíž nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jiné vady řízení před soudem prvního stupně odvolací soud neshledal.

10. Ve vztahu ke skutkovému stavu věci zjištěnému soudem prvního stupně odvolací soud předně konstatuje, že byly provedeny všechny důkazy, jejichž provedení bylo nezbytné ke zjištění skutkového stavu věci v rozsahu potřebném pro právní posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, přičemž skutková zjištění, jak jsou popsána pod body 5 - 34 odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, obsahu těchto důkazů plně odpovídají. Pokud žalovaný vznáší výhrady vůči existenci dvou úředních záznamů Policie ČR o podání vysvětlení jeho osobou, soud prvního stupně vycházel pouze ze záznamu sepsaného dne 22. 5. 2023, z něhož se podává, že žalovaný podal vysvětlení dne 29. 4. 2023 v 9,45 hodin. Okolnost, že si žalovaný podání vysvětlení nepamatuje, lze vysvětlit logicky jeho tehdejším závažným zdravotním stavem, když i podle dalšího obsahu záznamu je zřejmé, že byl sepsán na základě poznatků získaných Policií ČR na místě samém. Skutečnosti v něm uvedené pak žalovaný nikterak nesporoval. Odvolací soud proto vycházel při právním posouzení věci plně ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, ohledně něhož odkazuje na příslušné části odůvodnění jeho rozsudku.

11. Ve vztahu k právnímu posouzení věci odvolací soud předně přisvědčuje žalobkyni, že za situace, kdy skutkové okolnosti věci byly mezi stranami v podstatě nesporné, bylo na soudu, aby vyřešil v zásadě dvě otázky, a to 1) zda byl žalovaný v době škodní události provozovatelem předmětného motocyklu nebo jeho řidičem, který má povinnost vzniklou škodu nahradit (pasivní legitimace), a 2) zda žalobkyně byla povinna na způsobenou škodu plnit z garančního fondu (aktivní legitimace). Z obsahu žaloby se současně podává, že žalobkyně uplatnila žalobní nárok podle § 24 odst. 9 ZPOD ve spojení s § 10 odst. 1 písm. g) ZPOD, přičemž sama avizovala, že vnitrostátní judikatura ani literatura není jednotná ve výkladu případů, na které se vztahuje výluka podle § 7 odst. 1 písm. g) ZPOD. Pro případ, že by nemohl být žalobou uplatněný nárok přiznán žalobkyni podle § 24 odst. 9 ZPOD, žádala jeho přiznání podle ustanovení §§ 2991-3005 o. z., a to s odůvodněním, že tak jako tak bylo za žalovaného plněno to, co měl poškozenému uhradit sám. Odvolací soud však dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok nelze žalobkyni přiznat ze žádného z takto alternativně uplatněných právních důvodů a ani z právního důvodu jiného.

12. Podle § 1 odst. 2 písm. a) ZPOD nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

13. Podle § 3 odst. 2 věty první ZPOD uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak.

14. Podle § 24 odst. 2 písm. b) ZPOD Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona.

15. Podle § 2 odst. 1 z. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu) silniční vozidlo je motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí.

16. Podle § 4 odst. 1 zákona o silničním provozu registr silničních vozidel je informačním systémem veřejné správy podle zvláštního zákona, jehož správcem je ministerstvo. Registr silničních vozidel obsahuje evidenci a) silničních vozidel, vlastníků a provozovatelů těchto vozidel, b) silničních vozidel členů diplomatické mise, c) ztracených, odcizených, poškozených a zničených osvědčení o registraci silničního vozidla, technických průkazů silničního vozidla a tabulek s přidělenou státní poznávací značkou (dále jen „registrační značka“), d) přidělených zvláštních registračních značek a ztracených, odcizených, poškozených a zničených tabulek s přidělenou zvláštní registrační značkou, e) vyrobených formulářů osvědčení o registraci silničního vozidla a technického průkazu silničního vozidla opatřených identifikačními znaky a vyrobených a nevydaných tabulek registrační značky vozidla a f) technických údajů schválených typů silničních vozidel.

17. Ze shora citovaných ustanovení zákona o silničním provozu a ZPOD podle přesvědčení odvolacího soudu vyplývá jednoznačný závěr, že povinnost uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti podle ZPOD stíhá (až na zákonem stanovené výjimky) pouze vlastníka tuzemského vozidla nebo řidiče cizozemského vozidla, které je zapsáno v registru silničních vozidel vedeném podle § 4 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona o silničním provozu. Do registru se přitom nezapisují všechna vozidla, ale pouze vozidla silniční, která ustanovení § 2 odst. 1 zákona o silničním provozu definuje jako „motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí“. V řízení pak bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný se dne 29. 4. 2023 zúčastnil motokrosového závodu, přičemž závodil s klasickou motokrosovou motorkou Yamaha, tedy motorkou postrádající světlomety, blinkry a RZ, která je určena pouze k závodům na uzavřené trati, na které ji převáželi žalovaný s otcem na vleku. Soud prvního stupně z této skutečnosti učinil též správný právní závěr, proti němuž ani žalobkyně nikterak nebrojila, a to že takováto motokrosová motorka nemusí být pojištěna ani registrována v registru silničních vozidel. Odvolací soud dodává, že tento závěr je třeba dovodit právě na základě ustanovení § 2 odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť se sice jedná o motorové vozidlo, avšak toto vozidlo nebylo vyrobeno za účelem přepravy osob po pozemních komunikacích, a proto nesplňuje znaky silničního motorového vozidla podléhajícího registraci. Současně bylo prokázáno, že k dopravní nehodě spočívající ve střetu motorky řízené žalovaným s automobilem jedoucím po silnici č. III/3012 došlo během tréninku, při němž žalovaný vyletěl na motocyklu mimo závodní trať. Nejednalo se tedy o situaci, kdy by žalovaný při použití předmětné motorky jakkoli vybočil z režimu jejího určení. Vedle správného právního názoru, že motorka, s níž žalovaný způsobil předmětnou dopravní nehodu, nepodléhala registraci, však soud prvního stupně současně nesprávně uzavřel, že tato skutečnost je „zcela bez významu“ (viz bod 54 odůvodnění jeho rozsudku), neboť je tomu přesně naopak. Jestliže totiž pojištění odpovědnosti podle ZPOD stíhá pouze vlastníka tuzemského vozidla zapsaného v registru silničních vozidel (viz § 1 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 3 odst. 2 ZPOD), nelze dovodit, že by újma na vozidle společnosti , právnická osoba, byla způsobena provozem vozidla, jehož provoz byl podmíněn pojištěním odpovědnosti podle ZPOD. Závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně postupovala správně, když poskytla této poškozené společnosti podle § 24 odst. 2 ZPOD plnění za újmu způsobenou provozem vozidla řízeného žalovaným, a že je tudíž na základě § 24 odst. 9 ZPOD aktivně legitimována k podání žaloby na náhradu škody způsobené na tomto vozidle, tedy není správný, neboť k naplnění podmínek pro odškodnění vlastníka poškozeného vozidla z garančního fondu žalobkyně nedošlo. Žalobkyně tudíž poskytla vlastníkovi poškozeného vozidla plnění z garančního fondu, aniž by k tomu měla právní důvod, a proto není oprávněna požadovat po žalovaném náhradu jakékoli části tohoto plnění ani náhradu nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu, neboť ustanovení § 29 odst. 9 ZPOD se uplatní pouze v případě, že k plnění poškozenému došlo poprávu, tj. v souladu s § 24 dost. 2 ZPOD. V takovém případě jsou nadbytečné jakékoli úvahy o tom, zda došlo k výjimce podle § 7 odst. 1 písm. g) ZPOD, neboť ty by měly své opodstatnění pouze v případě, že by motocykl žalovaného podléhal registraci a s ní spojené povinnosti uzavřít ohledně registrovaného vozidla pojištění odpovědnosti. Stejně tak se soud prvního stupně zcela nadbytečně zabýval otázkami, zda žalovaný porušil svoji obecnou prevenční povinnost podle § 2900 o. z. a jaký byl charakter provozu jím řízeného vozidla, když i jím odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházela ze situace, kdy žalobcem byl přímo subjekt poškozený provozem vozidla žalovaného škůdce, a nejednalo se tudíž o odpovědnostní vztah mezi , právnická osoba, a vlastníkem vozidla zapsaného v registru silničních vozidel bez pojištění odpovědnosti podle ZPOD, ale o odpovědnostní vztah podle příslušných ustanovení občanského zákoníku.

18. Na podporu správnosti shora vyslovených právních závěrů odvolací soud odkazuje na v podstatě shodné, byť stručnější právní závěry vyslovené v odůvodnění usnesení Městského úřadu , adresa, , Odbor dopravně-správní, oddělení přestupků ze dne 28. 8. 2023, sp. zn.: , spisová značka, , jímž byla podle § 76 odst. 1 písm. k) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů odložena věc podezření z přestupků I) podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, II) podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, III) podle § 16 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, kterých se měl žalovaný dopustit jím způsobenou dopravní nehodou. V odůvodnění tohoto rozhodnutí správní orgán m.j. konstatuje: „Vzhledem k tomu, že mladistvý , Jméno žalovaného, nejel s motocyklem na pozemní komunikaci, ale k dopravní nehodě došlo tím způsobem, že jmenovaný v průběhu závodu „vylétl“ ze závodní tratě, nelze ho tedy označit za účastníka silničního provozu a viníka dopravní nehody. Uvedený motocykl není registrován v Centrálním registru vozidel, nemá tudíž přidělenou registrační značku a tato tedy nemohla být na motocyklu upevněna. Vzhledem k tomu, že uvedený motocykl byl užíván pouze k jízdám na závodech, kam je dopravován na podvalu (což je zadokumentováno ve spisovém materiálu, konkrétně ve fotodokumentaci), nebylo povinností jmenovaného tento motocykl registrovat, ani k němu sjednat pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“.

19. Žalobce v žalobě alternativně žádal posouzení předmětného nároku podle ustanovení § 2991odst. 2 o. z., konkrétně jako plnění za jiného, co měl po právu plnit sám. Podřazení žalobou uplatněného nároku pod toto ustanovení však nepřipadá v úvahu již z toho důvodů, že v takovém případě mezi tím, kdo plnil, a tím, komu se plnilo, musí být zřejmé, že se plnění dělo za jiného. Pokud ten, kdo plnil, jednal v domnění, že plnil svůj vlastní závazek, vznikl mezi ním a mezi tím, komu bylo plněno, právní vztah z plnění bez právního důvodu a nárok na vrácení tohoto plnění (viz R 1/1979, s.5). V přezkoumávané věci je přitom nesporné, že žalobce plnil majiteli poškozeného vozidla podle § 24 odst. 2 písm. b) ZPOD, tedy jako poškozenému za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona. Pasivní legitimaci k vydání takto vyplaceného bezdůvodného obohacení proto není na straně žalovaného, ale na straně majitele poškozeného vozidla, jemuž bylo toto plnění vyplaceno bez právního důvodu.

20. S ohledem na výše zaujatý právní názor odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I).

21. Současně se změnou rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před ním a současně o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.). Úspěšným účastníkem celého řízení se stal žalovaný, jenž uplatnil nárok na náhradu nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátkou. Odvolací soud proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobkyni, aby mu nahradila náklady řízení před soudem prvního spočívající v odměně zástupkyně žalovaného za celkem 7 úkonů právní služby v sazbě 9 140 Kč (§ 7, § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu-dále AT), a to za převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, doplnění tvrzení, účast na jednání soudu prvního stupně 2. 5. 2024, 13. 6. 2024, 28. 8. 2024 a písemný závěrečný návrh (§ 11 odst. 1 AT). K odměně v celkové výši 63 980 Kč náleží 7x paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§13 odst. 4 AT), celkem 2 100 Kč. Požadavku na náhradu nákladů za úkon právní služby spočívající v návrhu důkazů ze dne 4.6.2024 odvolací soud nevyhověl, neboť za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu odměna nepřísluší (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). V odvolacím řízení vykonala zástupkyně žalovaného 2 úkony právní služby v téže sazbě odměny 9 140 Kč, konkrétně sepis odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem, za což jí náleží 18 280 Kč. Dále má nárok na 2 paušální náhrady hotových výdajů, a to 1x 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024) a 1x 450 Kč (§ 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025), celkem 750 Kč. Žalobkyni proto bylo uloženo, aby žalovanému nahradila náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 66 080 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 19 030 Kč. Lhůta k plnění jí byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., určení platebního místa se opírá o §149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II).